Informace od zdravotní sestry
 |
MENU
PROSTATA
KREVNÍ TLAK
CUKROVKA
WARFARIN
Z Aloisie se používají usušené listy, ze kterých se připravuje čaj nebo odvar. Odvar z listů Aloisie působí proti plísním, jako přírodní antimykotikum a proto tento odvar poslouží dobře jako domácí koupel pro nohy. Čaj z Aloisie má antidepresivní, antivirové, a antibakteriální účinky. Dále má Aloisie adstringentní, sedativní, tonizační, karminativní, relaxační, digestivní, detoxikační, antioxidační, insekticidní a protizánětlivé účinky.
Zdroj: Aloisie trojlistá
V naší poradně s názvem BYLINKY A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeńka Soldátová.
Mohu bylinky ,když užívám warfarin? Mohu produkty - které obsahují bylinky ? Děkuji Soldátová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak byste neměla vnitřně užívat žádné bylinky ani bylinkové čaje a ani potravinové doplňky s bylinkami. Některé bylinky mohou opravdu výrazně změnit účinky Warfarinu a přivodit tak život ohrožující situaci. Warfarin komplikuje stravování, jak již jistě víte, a u bylinek je to ještě více složitější a laik prostě nedokáže rozhodnout, která bylinka je s Warfarinem bezpečná. Pro váš přehled uvádím seznam nejvíce nebezpečných bylinek.
- Bylinky zvyšující účinky Warfarinu a mohou tak způsobit krvácení:
Děhel
Bedrník anýz
Prha (Arnica)
Ločidlo čertovo lejno
Vachta trojlistá
Brutnák lékařský
Bromelain, nebo také bromelin, je enzym, který najdeme v čerstvém ananasu.
Konopí
Paprika
Miřík celer
Heřmánek pravý
Hřebíček
Dymnivka (Corydalis yanhusuo)
Klikva (brusinky)
Harpagofyt
Pískavice řecké seno
Řimbaba obecná
Česnek
Geum japonicum
Zázvor
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
Jírovec maďal (kaštan koňský)
Lékořice lysá
Libeček lékařský - kořen
Tužebník jilmový
Cibule
Petržel
Mučenka modrá
Topol
Hořkoň obecná
Jetel luční
Routa vonná
Serenoa plazivá
Komonice lékařská
Kurkuma
Vrba
- Bylinky, které snižují účinky Warfarinu a mohou tak způsobit vznik krevní sraženiny:
Koenzym Q10
Šalvěj červenokořenná
Andělika čínská
Zelený čaj
Papája
Jmelí
Řepík
Pampeliška
Třezalka tečkovaná
Vitamin E
Řebříček obecný
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Bylinky a Warfarin
Na odvar z Aloisie potřebujete 3 lžičky suchých listů z Aloisie, které se smíchají se 3/4 litru studené vody. Nechte asi 20 minut listy trochu nasát studenou vodu a potom povařte 3 minuty a pak sceďte. Čaj z Aloisie se pije v průběhu celého dne. Z Aloisie připravený čaj je velmi osvěžující a lahodný s nádechem exotiky a hodí se pro každou příležitost.
Zdroj: Aloisie trojlistá
Latinský název této rostliny je Aloisia Triphylla a obsahuje zejména silici obsahující citral, limonen,nerol, cineol, ethyl-eugenol, geraniol, dipenten, carvon, linalol, citroneol, alfa a beta pinen, verbalin, taniny, flavonoidy a to vše jako bioaktivní přírodní látky.
Zdroj: Aloisie trojlistá
Účinky při vnitřní užití prostřednictvím čaje z Aloise trojlisté:
Účinky zevního použití odvaru z Aloisie ve formě obkladů nebo koupelí:
Zdroj: Aloisie trojlistá
Jako nejúčinnější a také nejpříjemnější přírodní zbraň proti hmyzu se osvědčuje levandule. Určitě se vyplatí pořídit si lahvičku levandulového olejíčku. Pár kapek můžete přidávat do máchací lázně na prádlo, oděvy vám budou vonět možná lépe než po leckteré aviváži, a hlavně nebudou vonět hmyzu. Levandulový olejíček si také rozředěný, například sójovým nebo olivovým olejem, můžete natírat na obuv a přímo na tělo. Nebo ho pro lepší vůni a silnější účinek přimíchat do některého z domácích repelentů. Levandule je všeobecně dobře snášena, ale měli by s ní opatrně zacházet lidé s nízkým tlakem a ženy v prvním trimestru těhotenství.
Zdroj: Levandulový olej
Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozlámaných v ruce. Odvar z 1 lístku rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení. Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí proti komárům, mouchám nebo molům.
Rýmovník je vhodný do ložnic, dětských pokojů, obýváků, respektive kamkoli do bytu. V místnosti, kde je umístěn, se zcela prokazatelně lépe dýchá, rýmovník dokonce pomáhá astmatikům. Doporučuje se také při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Jeho užívání pomáhá rovněž odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník se dá použít jako „angínovník“ – využívá se jako prevence před vznikem angíny.
Zdroj: Rýmovník
Léčivou částí je list. Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozemnutých v dlani. Odvar z 1 listu rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, horečnatých stavech, jaterních chorobách, astmatu, kašli, křečích zažívacího traktu, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení, odstraňuje ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí například proti komárům, mouchám nebo molům.
Bylinu je možné také využívat v gastronomii, ačkoliv se na ni často zapomíná. Používá se především při pečení jehněčího nebo hovězího masa, je ideální také pro přípravu marinády. Obecně lze rýmovník používat všude tam, kde se běžně využívá šalvěj. Zvláštní vůně i chuť mohou výsledný pokrm zajímavým způsobem ozvláštnit.
Zdroj: Rýmovník - využití
Smísením přípravku s vodou a po důkladném zamíchání vzniká suspenze, která se aplikuje pomocí ručních nebo motorových postřikovačů. Nádobu s přípravkem je potřeba důkladně protřepat, aby se homogenizoval její obsah. Odměřené množství přípravku vlijte do nádrže aplikačního přístroje, předem naplněného cca 2/3 vypočteného množství vody. Za stálého míchání doplňte nádrž na celkový objem a můžete připravený roztok použít. Během aplikace musí být zajištěno míchání postřikové suspenze. Přípravek se ředí v poměru 10 ml/1 l vody, tímto množstvím naředěného přípravku ošetříte cca 20 m2 plochy.
Provádí se celoplošný nebo pásový (bariérový) postřik. Při likvidaci švábovitého hmyzu se pásový postřik provádí kolem všech vstupů do místnosti, podél stěn, kolem výlevek a umyvadel, dřezů, van, ledniček, rozvodů vody a tepla. Proti štěnicím aplikujeme suspenzi do konstrukcí postelí, nábytku, za obrazy a všechna další místa, která mohou sloužit jako úkryty hmyzu. Proti blechám se celoplošně ošetřují podlahy (zejména dřevěné), koberce, pásy podél stěn a místa, kde se zdržují domácí zvířata. Proti mouchám a komárům, molům a zavíječům provádíme zpravidla celoplošné postřiky stěn a stropů a zvýšenou pozornost věnujeme místům, kde se shromažďují (komáři na stropech, mouchy na osluněných stěnách).
Zdroj: K-Othrine účinný proti hmyzu
Česnek má obrovské množství zdravotních výhod.
Na úlevu od otoků je účinné Aloe vera. Aloe vera se aplikuje na postiženou oblast. Může být použito ve formě krému nebo gelu přímo z listu. Velmi účinné jsou i banánové slupky, které se přikládají na postiženou oblast. Nejlepší je použít čerstvě oloupaný banán. Účinná je i jedlá soda. Nejlepší je ve směsi s vodou. Tato směs se aplikuje na postižené místo a nechá se působit po dobu 15 až 20 minut.
Dobrou prevencí je použití sítí do oken nebo odpuzovačů hmyzu, které se dávají do zásuvky. Na trhu jich je několik. Uvolňují páry chemických prostředků, které v místnosti, odkud nemá hmyz možnost úniku, usmrtí hmyz do velikosti komára. Na terasu, balkon či v altánu se hodí insekticidní spirály. Jsou z rostlinných materiálů a zapalují se. Hmyz odpuzují, nezabíjí, protože ten stačí odlétnout. Podobné účinky mají i insekticidní svíčky. Obtěžujících živočichů vás zbaví i rostlinné preparáty. Například levandulový parfém nebo olej hmyz nejen odpuzuje, ale i zabíjí. Zejména proti komárům má podle lidových rad zabírat i myrta, bazalka a blahovičník. Efekt je sice přirozený, ale zdaleka ne tak účinný jako u chemických preparátů.
Inhalování bylinek není vhodné pro každého. Pozor by si měli dát zejména alergici, těhotné ženy a malé děti.
Bylinky pomáhají při nachlazení, bojují s viry a lze je inhalovat i preventivně. Některé mají uklidňující účinky, takže podporují spánek. Většinu bylinek můžete kombinovat.
Dávkování: Použijte zhruba lžíci sušených nebo čerstvých bylinek na půllitr vody. Lze použít i bylinky ve formě čaje.
Máta: Hlavní složkou, kterou máta obsahuje, je mentol. Ten uvolňuje dýchací cesty, odstraňuje bolesti a podráždění.
Meduňka: Zklidňuje nervový systém, je vhodná například při nespavosti. Léčí dýchací ústrojí a pomáhá při migréně.
Tymián: Působí silně antisepticky a dezinfekčně. Léčí choroby dýchacího ústrojí, nachlazení, angínu nebo bronchitidu.
Rýmovník neboli moud: Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu.
Rozmarýn: Vhodný jako doplněk k léčbě astmatu, nachlazení, bolestí hlavy, nespavosti a nervového vypětí.
Aloisie: Vhodná při léčbě kašle, akutní i chronické rýmy, průduškových chorob, astmatu. Je velmi uklidňující.
Šalvěj: Má protizánětlivé a protibakteriální účinky. Ve vyšších dávkách může vyvolat křeče. Není vhodná pro těhotné ženy.
Echinacea: Přírodní antibiotikum. Preventivně se užívá na posílení imunitního systému a při nachlazení. Má antivirové a antibakteriální účinky.
Majoránka: Pomáhá při nachlazení.
Levandule: Pomáhá při nespavosti.
Dobromysl (oregano): Léčí kašel, chřipku, bolesti hlavy, uklidňuje nervy a pomáhá při nespavosti.
Borovice: Má antiseptické účinky, zvyšuje tvorbu hlenů a usnadňuje vykašlávání. Uvolňuje dutiny a tím zmírňuje i případné bolesti hlavy.
Heřmánek: Používá se při zánětech horních cest dýchacích. Může způsobit alergickou reakci.
Skořice: Uvolňuje dýchací cesty a ničí viry.
Zdroj: Inhalace proti rýmě
Rovněž bylinné léky a přípravek Warfarin na sebe vzájemně působí, tudíž zcela přírodní bylinný výrobek nemusí být ve spojení s Warfarinem bezpečný. Níže je uveden seznam některých interaktivních látek, rostlin, plodů a podobně. Jestliže se rozhodnete nějaký bylinný doplněk užívat, vždy se předtím poraďte s poskytovatelem zdravotní péče.
|
Řepík lékařský |
Smetanka lékařská |
Pau d’Arco |
|
Vojtěška |
Pískavice řecké seno |
Polikosanol |
|
Gel z aloe vera |
Kopretina řimbaba |
Topol |
|
Andělika čínská |
Česnek |
Kvasie |
|
Arnika |
Smilax lékařský |
Jetel luční |
|
Ločidlo čertovo lejno |
Zázvor |
Senega |
|
Osika |
Ginkgo biloba |
Třezalka |
|
Chaluha bublinatá |
Vodilka kanadská |
Komonice |
|
Ploštičník hroznovitý |
Zelený čaj |
Svízel vonný |
|
Kalina severoamerická |
Křen |
Tamarind |
|
Vachta trojlistá |
Lékořice |
Silovoň vonná |
|
Bromelin |
Tavolník širolistý |
Mrkev obecná |
|
Zápašnice březová |
Jmelí |
Locika |
|
Paprika |
Kopřiva |
Řebříček obecný |
|
Hrubá skořice |
Cibule |
|
|
Celer |
Petržel |
|
|
Heřmánek (lékařský i římský) |
Mučenka |
Spolehlivá ochrana před malárií zatím neexistuje, protože zatím neznámě očkovací látku na toto onemocnění. Dodržováním následujících rad se riziko nákazy významně snižuje.
Pokud se u vás po návratu objeví a přetrvávají horečky, střevní, či jiné obtíže, tak neprodleně kontaktujte svého lékaře a seznamte ho se svým stavem. Nezapomeňte ho dobře informovat o tom, že jste se vrátili z dovolené. Malárie je zrádná nemoc a může se projevit klidně i několik měsíců po návratu!
Zdroj: Malárie
Podle Wikipedie je Ivermektin, někdy nazývaný také invermektin, širokospektrální antiparazitikum používané v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům, jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony.
Původně se věřilo, že ivermektin působí inhibici nervových impulzů u hlístic a hmyzu pouze uvolňováním γ-aminomáselné kyseliny, která se následně váže na její receptor komplexu chloridového kanálu postsynaptických neuronálních membrán. To způsobuje zvýšený průnik chloridových iontů, které silně polarizují tyto neuronální membrány, čímž snižují přenos nervových vzruchů. Novější teorie popisuje vztah mezi ivermektinem a glutamát-chloridovými kanály. Ivermektiny se váží na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických membránách v nervových a svalových buňkách a způsobují nadměrný přísun chloridových iontů, který má za následek paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto glutamát-chloridové receptory jsou pouze u hmyzu a hlístic. Ivermektiny proto působí selektivně jen na tyto dvě skupiny organismů.
Látku poprvé izoloval v roce 1975 William C. Campbell, biochemik z firmy Merck & Co., ze směsi skupiny látek odvozených od avermektinů, objevených ve vzorcích půdy odebraných na jednom golfovém hřišti pracovníky japonského výzkumného ústavu Kitasato. Extrakt z tohoto vzorku se projevil jako velmi účinný proti mnoha různým zvířecím vnějším i vnitřním parazitům (endoparazitům a ektoparazitům). Při dalším zkoumání se jako nejúčinnější projevil právě derivát ivermektin, odvozený od mateřské látky této skupiny organických látek, avermektinu. V roce 1978 dr. Campbell testoval tuto látku s úspěchem na koních jako léčebný prostředek proti mikroskopickému parazitu Onchocerca cervicalis. Protože si uvědomoval, že tento parazit je příbuzný původci onchocerciázy (říční slepoty), začala firma Merck na jeho podnět zkoumat možnost použití ivermektinu i v humánní medicíně. Jakmile byla prokázána neškodnost této látky pro člověka, začala v roce 1982 firma Merck ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) rozsáhlé testování ivermektinu na lidech, které se ukázalo jako velice úspěšné. Protože říční slepotou trpí především obyvatelé velmi chudých zemí v rovníkové Africe, vedení firmy Merck se v roce 1987 rozhodlo věnovat ivermektin všem potřebným v této oblasti zdarma po neomezeně dlouhou dobu. Distribuce ivermektinu probíhala ve spolupráci s WHO. Aby nedocházelo ke kupčení s tímto lékem, byla zřízena speciální komise (Mectizan Expert Committee) dohlížející na jeho distribuci. Později se do této práce zapojilo též Carterovo středisko v Atlantě, které založilo pro potřeby tohoto programu zvláštní fond. Během prvních 16 let (1987 až 2003) činnosti programu bylo ošetřeno přes 200 milionů osob ve 33 zemích. V důsledku toho bylo možno znovu osídlit a zemědělsky využívat přibližně 25 milionů hektarů velmi úrodné orné půdy, která byla pro zdravotní rizika dříve opuštěna, ale nyní je opět schopna uživit přes 17 milionů lidí. Případ ivermektinu se stal příkladem pro jiné farmaceutické koncerny k poskytování vlastních vybraných produktů zdarma nebo za velmi výhodných podmínek zemím třetího světa.
V roce 2015 byli za objev ivermektinu oceněni Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství irský biochemik William C. Campbell a japonský biochemik Satoši Ómura.
Ivermektin patří mezi širokospektrá antiparizitika, neboť působí proti řadě hlístic, hmyzu a roztočům. Ivermektin se používá k léčbě parazitárních onemocnění lidí a zvířat, a to ve formě perorální (pasty, tablety), injekční nebo spot-on (u zvířat). U lidí je asi nejznámější použití ivermektinu v léčbě říční slepoty či elefantiázy. Naopak není účinný proti motolicím a tasemnicím.
U lidí se používá na:
Do budoucna se zvažuje i použití ivermektinu v boji proti malárii. Ivermektin však nepůsobí proti samotnému původci malárie (Plasmodium), nýbrž proti přenašeči – komárům rodu Anopheles. Ivermektin je distribuován do krve člověka, kde může být přítomen i několik dní. Samičky komárů po napití krve člověka ihned hynou. Použití ivermektinu u lidí tak nechrání před samotnou malárii, hubí však její přenašeče. Tato metoda by mohla být použita cíleně v komunitách s vysokým výskytem malárie vedle běžného použití insekticidů.
U zvířat je ivermektin dostupný pro celou řadu domácích, ale i volně žijících zvířat. Je indikován při parazitózách způsobených škrkavkami, měchovci, filáriemi, tenkohlavci, trichostrongylidy, plicnivkami, strongylidy a dalšími hlísticemi. Terapeuticky se používá též proti vším, všenkám a larvám některých much. Naopak nepůsobí nebo je málo účinný proti některým roztočům, blechám, komárům a klíšťatům.
Zdroj: Léky na svrab
Že se štěnice vyskytují u vás doma, poznáte podle toho, že po sobě zanechávají hromádky trusu u vchodů do úkrytu, cítíte typický zápach a nacházíte takzvané svlečky. Obvykle však trvá cca 1–3 měsíce, než přítomnost vůbec zaznamenáte. Zpočátku na svém těle objevíte pouze jedno štípnutí, které svedete na komára. Teprve až když se štěnice namnoží do určitého množství, si člověk uvědomí, že se pravděpodobně jedná o něco jiného.
Jak ji poznáme:
Doporučení:
Nedoporučuje se používání starých matrací, zvláště pokud se předtím nacházely ve starých domech či bytech. Je velice důležité snížit množství úkrytů, které by mohla štěnice postelová využít pro svou kolonii. Možné praskliny ve stěnách či díry po hmoždinkách se doporučují zatmelit. Pokud kupujete nábytek v bazaru nebo antikvariátu, vždy si jej důkladně prohlédněte a třeba použijte i svítilnu. Je dobré použít postřik na štěnice.
Pokud často cestujete a jste nuceni přespávat v hotelech, ubytovnách či motelech, tak by vaše zavazadlo nemělo stát hned vedle postele. Naopak se snažte mít ho co nejdále od místa, kde budete spát. Stejně jako v případě nákupu starého nábytku i zde zkontrolujte svítilnou veškeré škvíry ve skříni i v jejím okolí. Prohlédněte si i postel a okolní prostory. Nezapomeňte nakouknout do nočních stolků, případně za ně. Po návratu domů vyperte veškeré oblečení, a pokud to výrobce dovoluje, i cestovní zavazadlo. Prevencí můžete riziko zamoření velice snížit, bohužel mu nemůžete úplně zamezit. Zvláště když se váš byt nachází ve starých činžovních domech. Pokud už máte problém a nevíte jak na štěnice, tak vězte, že pouze profesionální zásah je může zlikvidovat všechny.
Nejčastější místa úkrytů štěnic v bytech:
Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.
První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.
Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.
Zdroj: Štěnice
Autoři obsahu |
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.