Ke sběru jsou vhodné plody všech druhů planě rostoucích růží. Nejvhodnějším obdobím pro sběr je suché a slunečné podzimní počasí. Pokud je chceme uchovat na zimu k přípravě čaje, je potřeba je usušit.
Suší se pouze kvalitní, nepřezrálé a dobře vybarvené plody. Šípky zbavíme stopek a zbytků okvětí, opláchneme a osušíme je utěrkou. Poté vložíme do trouby asi na pul dne - nejvhodnější teplota sušení je mezi 60 a 70 stupni. Dvířka trouby necháme pootevřena, aby přebytečná pára měla kam odcházet. Pokud plody sušíme pomaleji, mohou zplesnivět, při vyšších teplotách naopak zhnědnout nebo se připálit. Vysušené šípky uchováme v temnu a suchu a vydrží nám jednu zimu.
V naší poradně s názvem GINGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena G..
Mám na zahradě 2 dtromy jinanu dvoulaločného )gingo biloba) a zajímalo by mě, jak a kdy se suší jeho listy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Sklizeň listů ginkgo biloba probíhá v době, kdy listy zežloutnou. To se děje v pozdních letních dnech. V této době mají listy jinanu největší obsah účinných flavonoidů.
Majoránka se sklízí v době květu a pak na podzim, než přijdou mrazy za slunného počasí v poledne, aby rostlina nebyla vlhká. V příznivých polohách lze sklízet i 3x do roka. Majoránka se suší ve svazečcích ve stínu na vzdušném místě. Sušením na slunci anebo při teplotě nad 40 °C ztrácí cennou silici. Kromě 1–2 % vonné majoránkové silice obsahuje 4–5 % tříslovin a hořčíku, mentol a podobně.
V lidovém léčitelství se majoránka používá k přípravě čajů, které mají uklidňující a močopudný účinek, podporují činnost zažívajícího ústrojí a chuť k jídlu. Dříve se ze silice vyráběla takzvaná „Zelená mast“ na různá kožní onemocnění (dnes v tomto nahrazena „Indickým konopím“). Připisují se jí rovněž účinky proti bolení hlavy a kornatění cév.
Mladé křehké listy určené na přímou spotřebu v čerstvém stavu se mohou sbírat v průběhu celého vegetačního období. Nejlepší je spotřebovat rostlinu hned, ale pokud ji uložíte do lednice, na své pikantní chuti rozhodně neztratí. Obecně se ale saturejka sklízí a suší před rozkvětem, a to dvakrát ročně. Poprvé je to v červenci, nať rostlin se trhá či stříhá asi pět až deset centimetrů nad zemí, podruhé dochází ke sklizni v září, kdy se nať řeže o něco výše než při první sklizni, abychom zabránili nadměrnému množství zdřevnatělých stonků.
Sklizená nať se suší na dobře větraném místě ve stínu, v tenkých vrstvách nebo v menších svazcích, bez průvanu a bez obracení. Správně usušená nať si zachová původní barvu. Po usušení chuť saturejky ještě zesílí.
V diskuzi GINGO BILOBA STROM VYUŽITÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Káda.
Dobrý den,
prosím o zaslání zprávy jak lze zpracovávat listy gingo biloby. Zda jdou sušit, udělat čaj nebo tinktůru a jak a v jakém množství se dá užívat. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Chaffee.
Oregano se sklízí většinou dvakrát do roka, a to v plném květu. Suší se v polostínu ve svazečcích. Jako koření do jídel se využívá oregano sušené i čerstvé. V Mexiku se stalo součástí chilli koření. Dříve se také využívalo v domácnostech jako náhražka pravého čaje.
V naší poradně s názvem KDY SE TRHÁ GINKGO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel RNDr.Miroslav Studený.
Nevám, kdy se trhá listí ginka aby mělo největší účinky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kdy se sklízí Ginkgo Biloba (Jinan)? Lístky stromu Ginkgo Biloba se sklízí v době, kdy právě začínají žloutnout, což odpovídá období začátku podzimu. Lístky se pak ihned suší v sušičce a nebo ve stinné místnosti s kontrolovanou teplotou do 30*C a s minimální relativní vlhkostí vzduchu. To je tak v kostce o domácím zpracování gingo biloby
Lopuchový výluh zlepšuje kvalitu vlasů a pokožky ve vlasech. Posiluje vlasy a zabraňuje jejich vypadávání. Lopuchový výluh odstraňuje zevně chorobné pocení v podpaží a také léčí akné. Zmiňovaný lopuchový výluh lze koupit i s rozprašovačem v lékárně za cca 169 Kč (215 ml).
Domácí výroba však také není složitá: stačí nastrouhat lopuchový kořen a naložit jej do alkoholu. Samotný kořen se suší ve stínu do 40 stupňů Celsia.
Bazalku používáme během celého jejího růstu až do doby kvetení. Pokud bazalka vykvete, je to nejlepší období pro sklizeň. V červnu většinou poprvé seřízneme bazalku a do září nám obrazí znova a můžeme sklízet podruhé. Zhruba dva týdny před sklizní už bazalku nehnojte. Doma ji můžeme pěstovat celý rok. Pokud chcete, aby vám rostlinka vydržela co nejdéle, zaštipujte ji, aby nevykvetla. Bazalka se suší ve stínu v tenké vrstvě při teplotě do 35 °C.
Zelená káva je káva vyráběná ze zrn, respektive semen kávovníků, která se suší a posléze praží a melou. V případě zelené kávy je proces pražení vynechán. Nejedná se tedy o speciální druh kávy, ale zelená káva vzniká speciálním způsobem přípravy. Zelená káva je zdravější a také obsahuje kyselinu chlorogenovou, takže pokud se člověk hýbe, tak zelená káva podpoří spalování tuků. Samotné pití této kávy vám však s úbytkem kil nepomůže, vždy musíte upravit jídelníček a zařadit do svého režimu pravidelný pohyb.
Dříve se jaterník užíval při onemocnění jater, a to kvůli tvaru listů. Z této léčivé rostliny se používá hlavně list, někdy i s květem, mladé listy bez řapíků se sbírají těsně po odkvětu a suší se přirozeným teplem. Bylina se používala ve formě odvaru jako močopudný prostředek nebo při žlučníkových kolikách, dnes již existují účinnější prostředky. Sloužil také k zastavení krvácení. Nálev se využíval jako prostředek pro usnadnění odkašlávání, při onemocnění dýchacích cest, zevně jako kloktadlo. V minulosti se bylina používala také jako náhražka černého čaje.
Calocephalus citreus patří rovněž do čeledi hvězdicovitých. Jde o keř dvacet až padesát centimetrů vysoký a třicet až šedesát centimetrů široký. Má stříbrošedé listy a malé žluté květy, které kvetou od jara do léta. Na rozdíl od Calocephalu bownii jde o rostlinu vytrvalou, která dobře roste v hlinitopísčité půdě, v polostínu a za mírné zálivky, vydrží i období sucha. Po odkvětu by se měla zastřihnout ve spodní části rostliny.
Zde se můžete podívat na tento atraktivní druh, který se s oblibou suší a používá v aranžování květin: Calocephalus citreus foto.
Krásnohlávek nebo také drátovec ve své domovině, tedy v Austrálii, dorůstá až do jednometrové výšky i šířky. V našich podmínkách se vzrůst tohoto keříku obvykle pohybuje okolo 30 cm. Celá rostlina je stříbřité barvy, čímž je charakteristická a jednoduše ji tak můžete poznat. Čárkovité listy jsou drobné, eliptické, přisedlé, stonek plstnatý. Krásnohlávek vykvétá drobnými žlutými květy v červenci až září. Plodem je nažka. Calocephalus je oblíbený zejména pro své krásně stříbřité, drátovité listy. Jeho větvičky se suší a používají do suchých vazeb. Malé rostliny seženete v ceně od 40 do 60 Kč, velké pak kolem 180 Kč.
V diskuzi TEBOKAN A ALKOHOL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Ruzha.
Dobrý den,
mám ve zvyku zapíjet jídlo malým pivem. Je možno pak spolknout pilulku Gingo biloba (Tebokan)?
Díky předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel František.
Dobrý den,
užívám 2 pilulky denně Tebokan 40 mg. Mohu zapíjet jídlo pivem? Mohu dát třetinku něčeho ostřejšího (do 45%)? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Galgán ozdobný, známý také jako siamský zázvor, je vytrvalá bylina s aromatickým hlíznatým oddenkem, 2–4 m vysoká, listy má celokrajné, podlouhle kopinaté, 30–70 cm dlouhé, květenství je koncové, až 30 cm dlouhé, květy souměrné, různoobalné, celá koruna bývá až 3 cm dlouhá, listeny tenké, průsvitné, bílé, pysk je žlutý s červenými proužky a červeným jícnem, vytvořen dvěma přeměněnými tyčinkami. Plodem je kulovitá, oranžově červená bobule. Celý rod zahrnuje více než 200 druhů.
Galgán ozdobný pochází ze stejné čeledi jako zázvor, patří tedy do čeledi zázvorovité. Má aroma připomínající zázvor a citron, je ale podstatně jemnější než zázvor. Jako koření je vhodný na zeleninu, do bramborové polévky a na pečené maso. S oblibou se používá jako náhražka pepře. Výborně chutná jako koření na vaření pikantních i sladkých pokrmů, například curry jídla, polévky, drůbež, jehněčí, ryby a mořské plody. Sklízí se jeho oddenek, který se nakrájí přibližně na 10cm kousky a suší se. Do Evropy se jako koření dostal v 7. století a proslavil se hlavně ve středověku.
Řebříček je vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Má nahořklou vůni i chuť. Lodyhy jsou dvojí. Jednak přímé, jednoduché a hustě listnaté, jednak vlnatě chlupaté květní lodyhy. Listy řebříčku jsou střídavé, čárkovité či kopinaté a dvakrát až třikrát peřenodílné. Chocholičnatě latnatá bohatá květenství jsou složená z drobných úborů. Drobné úbory mají zelený zákrov a přibližně dvacet trubkovitých obojakých květů špinavě bílé barvy. Na obvodu úborů se nachází pět jazykovitých pestíkových květů, bílé až světle růžové barvy. Řebříček kvete od června do září. Plodem je podlouhlá nažka. Tato bylina nabízí celou řadu účinných látek. Hlavní složkou silice řebříčku je azulen. Dále obsahuje alkaloidy, flavony, třísloviny, hořčiny či kumariny.
Řebříček najedeme na loukách, pastvinách, okrajích cest, lesních pasekách a okrajích lesů, na mezích či rumištích. Je to hojně rozšířená bylina, která roste od nížin až do hor. Nejvíce využívanou částí řebříčku obecného je květ a kvetoucí nať. Obě části se sbírají v období kvetení od června do září. Řebříčkové květy se stříhají na počátku rozkvětu. Květní stopka by měla být co nejkratší. Nesmí se sbírat květy zahnědlé nebo odkvétající. Sbírají se všechny barvy květů od bílé až po světle růžovou. Květy řebříčku se suší rychle na stinném a dobře větraném místě v načechrané vrstvě do 5 cm. Pokud se použije umělé teplo, nesmí teplota překročit 35 °C. Řebříčková nať se seřezává v maximální délce 35 cm v období květu, tedy od června do září. Natě nesmí být ve spodní části dřevnaté. Suší se svázané ve svazcích, zavěšené na vzdušném a stinném místě, nebo rozložené v nízké vrstvě na lískách. Mohou se nechat předsušit na slunci. Pokud se použije umělé teplo, nesmí teplota překročit 35 °C. Řebříček se musí důkladně usušit, jelikož špatně usušený snadno plesniví. Usušený si zachovává přirozenou barvu, slabý aromatický zápach a nahořklou chuť. Usušený řebříček se balí do papírových obalů. Skladuje se na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí.
Řebříček obsahuje silně aromatickou silici, achillein, třísloviny a pryskyřičné látky. Pomáhá při čištění krve, posiluje zažívací ústrojí, dezinfikuje, snižuje bolestivost při menstruaci, užívá se při nepravidelném měsíčním krvácení a při vnitřní neuróze předpřechodových jevů žen. Hodí se i jako kloktadlo, snižuje krevní tlak, zevně hojí rány, protože podporuje srážení krve. Je vhodným prostředkem při nechutenství, žaludečních křečích, plynatosti, začínající chřipce a kašli. Zmírňuje urologické potíže, uvolňuje cévy.
Vitálka má ráda suší podmínky a nesnese přemokření, takže vyřadíme rostliny, které vyžadují neustále vlhkou půdu. Ideálním zástupcem pro kombinace s vitálkou je calibrachoa.
Calibrachoa je v Česku známá pod jménem Million Bells nebo Minipetůnie. Je to letnička, která byla vyšlechtěna v nedávné době a je podobná petúnii. Na trhu je k dostání v různých barvách květů a velikostech vzrůstu. Atraktivní květy jsou v barvách žluté a oranžové, můžou být i více barevné.
Dalším vhodným kandidátem na kombinaci s vitálkou je asparágus. Konkrétně jde o Asparágus densiflorus Sprengeri, který běžně koupíte jako pokojovku v květinářství.
Rákosovka japonská varieta Nicolas (hakonechloa macra nicolas) je další z možných druhů ke kombinaci s vitálkou. Její krásné vysoké načervenalé listy vhodně doplní každý květináč osázený vitálkou.
Také povijnice batátová (latinsky Ipomoea batatas) je ideální druh na kombinaci květináče s vitálkou. Je to druh tropické rostliny patřící do čeledi svlačcovitých, jejíž kořenové hlízy jsou známé jako batáty či sladké brambory. Má krásně zelené vejčitě trojboké listy, které se plazí.
Posledním druhem, který je třeba zmínit v souvislosti s kombinací s vitálkou je okrasná kopřiva coleus. Se svými krásně barevnými listy doplní naši kompozici s vitálkou.
Lopuch je považován za jeden z nejlepších přírodních čističů krve. Jeho sušené kořeny, vykopané v prvním roce, jsou nejlepším léčebným zdrojem. K léčebným účelům se také mohou použít plody a listy lopuchu. Odvar z kořene lopuchu se používá k pročištění krve, proti kurdějím, vředům, revmatickým onemocněním, šupinatění kůže. Obklady z listů slouží proti modřinám a otokům. Výluh z listů lopuchu je vhodný při poruchách trávení. Tinkturu, silici nebo extrakt ze semen lopuchu lze použít zevně, a to při ekzémech, lupénce i hemoroidech. Dále se lopuch používá při vypadávání vlasů nebo při nadměrném výskytu lupů a při svědění pokožky hlavy. V Číně se lopuch využívá k léčbě impotence a neplodnosti.
Kořen se získává z jednoletých, ještě nekvetoucích rostlin, a to na podzim prvního roku nebo na jaře druhého roku vegetace rostliny ještě před rašením listů, maximálně na podzim druhého roku. Později už kořeny zdřevnatí a nejsou k potřebě. Za plnohodnotný platí kořen jadrný, takzvaný mastný, na rozdíl od dřevnatého. Po očištění se doporučuje ponořit kořeny na 3 minuty do vařící vody, účinné látky se tím stabilizují a lépe se uchovají. Teprve potom se kořeny suší, obvykle zavěšené na nitích. Při sušení umělým teplem nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Správně usušená droga je křehká, na lomu bělavá, s nasládle hořkou chutí. Při dobrém uložení vydrží i více let. Semena se sbírají po úplném dozrání koncem léta, listy během celé vegetační doby.
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Sušení hub v sušičce
Upřednostňujete-li rychlou a pohodlnou variantu sušení hub, pořiďte si sušičku. Praktický pomocník se skládá z několika plátů, na které houby nebo jiné plodiny jednoduše vyskládáte. Ventilátor potom rovnoměrně rozhání ohřátý vzduch o teplotě 40 až 50 stupňů do prostoru a zbaví houby téměř veškeré vlhkosti. Bez dalšího obracení a starostí se tak za pár hodin dočkáte perfektně usušených hub. Sušení hub v sušičce je vhodné zejména v případě, sušíte-li pravidelně větší množství.
