Informace od zdravotní sestry

MENU

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

ANALOG

OBSAH

Většina sluchových vad vzniká pozvolna, postupným zhoršováním sluchu. Počáteční obtíže nebývají velké. Občas přeslechnete větu, kterou pronese někdo, kdo je k vám otočený zády, v televizi nerozumíte všem dialogům podbarveným hudbou nebo hlukem aut, střelbou a podobně. Ani si neuvědomíte, že přestáváte slyšet zpěv ptáků, šumění deště a jiné tišší zvuky, které jste v podvědomí dříve registrovali. Později již nastávají problémy i v běžném rozhovoru a vaše komunikace s okolím je ztížena. Sluchadlo tyto problémy buď zcela, nebo alespoň ve větší míře odstraní.

Zdroj: Naslouchadla do uší hrazená pojišťovnou

Dostupnost

Dne 21. ledna 2013 udělila Evropská komise marketingovou autorizaci novému inzulinovému analogu degludec (Tresiba). Degludec je dlouhodobý inzulinový analog vyráběný firmou Novo Nordisk, který je distribuován pod obchodním názvem Tresiba. Patří mezi novou generaci dlouhodobě účinkujících inzulinových analog s vyrovnaným působením, u nichž pravidelnost aplikace dávky nemá výrazný vliv na kolísání glykemie.

Při modifikaci humánního inzulinu na dlouhodobý inzulinový analog degludec byla v molekule inzulinu odstraněna koncová aminokyselina treonin na pozici B30. Dále byl na arginin v pozici B29 navázán zbytek kyseliny glutamové, který je nutný pro tvorbu dimerů, společně s šestnáctiuhlíkatou mastnou kyselinou. Po aplikaci degludecu do podkožního tuku se vazebná místa uvolní a hexamery se vzájemně propojí, čímž vznikne multihexamer. Tato obrovská molekula se pomalu rozpadá na dimery a monomery, které jsou postupně a dlouho uvolňovány do krevního oběhu. Díky této pomalé absorpci se poločas účinku degludecu pohybuje kolem 24 hodin a doba jeho účinku kolem 42 hodin. Po celou dobu působení se degludec uvolňuje rovnoměrně a na rozdíl od jiných inzulinů nemá žádný vrchol působení.

Inzulin degludec je určen k léčbě dospělých pacientů s diabetem mellitem 1. typu i 2. typu. U diabetu 1. typu se přípravek kombinuje s rychle působícím humánním inzulinem nebo prandiálním inzulinovým analogem jako součást režimu bazál-bolus. V této kombinaci může být použit i u pacientů s diabetem mellitem 2. typu, kteří jsou již na plné inzulinové léčbě pro vyčerpání sekrece endogenního inzulinu B-buňkami pankreatu nebo pro přítomné kontraindikace perorálních antidiabetik. U diabetiků 2. typu může být inzulin degludec použit i samostatně nebo v kombinaci s perorálními antidiabetiky.

Je určený k subkutánnímu podání jednou denně kdykoli v průběhu dne, přednostně ve stejnou denní dobu. Ovšem existují pacienti, u nichž aplikace ve stejnou dobu dne není možná. Takovou skupinou pacientů jsou především diabetici pracující ve směnných provozech, u nichž je nutno aplikaci inzulinu vzhledem k jejich dennímu režimu často posunovat i o několik hodin. Výše popsaný dlouhý účinek inzulinového analoga degludec ovšem umožňuje pacientovi výrazně uvolněný režim ve srovnání s aplikací humánního NPH-inzulinu, neboť stačí dodržet mezi dvěma aplikacemi inzulinu degludec rozestup 40 hodin (= maximální doporučený rozestup). Nezbytnou nutností je pak dodržet alespoň osmihodinovou prodlevu mezi dvěma aplikacemi inzulinu degludec (= minimální doporučený rozestup).

Flexibilní aplikaci inzulinu však ocení i ostatní pracující diabetici, u nichž se režim pracovního dne podstatně liší od režimu dne mimopracovního. Pacienti s diabetem v posledních letech také častěji než dříve cestují – ať již služebně či soukromě. Uvolněná aplikace degludecu jim komfortně umožní řešit problém, s nímž se až dosud obtížně potýkali – časový posun mezi jednotlivými státy a kontinenty.

Dlouhodobý efekt inzulinu degludec představuje také vyšší bezpečnost pro starší pacienty – přestože jej podají i o mnoho hodin později, jeho hladina je díky vytvořené zásobě stále dostatečná.

Zdroj: Tresiba inzulín

Plicní fibróza léčba

Současná léčba plicní fibrózy je zaměřena především na potlačení probíhajícího akutního zánětu a pak na prevenci před další ztrátou funkce. Léčba plicní fibrózy se provádí hlavně vysokými dávkami steroidů. V některých případech plicní fibrózy byla popsána stabilizace stavu za použití cytotoxických léků. Také umělý přívod kyslíku k nosu, zejména při zátěži, umožňuje pacientům vést aktivnější způsob života i při těžší plicní fibróze. U pacientů s nepokročilým onemocněním plicní fibrózou bývá podáván interferon gamma. Z nových antifibroticky působících léků je zkoušen pirfenidon, ale jeho užívání je sporné pro jeho vysoký výskyt nežádoucích účinků. Dále také probíhá výzkum účinnosti bosentanu, antagonisty endotelinových receptorů. Nově je zkoušen etanercept, neboli antagonista receptorů pro TNF-alfa, který je znám hlavně z oblasti biologické léčby revmatických onemocnění. Další možnou léčbou plicní fibrózy je blokáda účinku PDGF prostřednictvím antagonisty receptoru pro PDGF, přes blokádu c-Abl tyrosin kinázy látkou, která se jmenuje imatinib.  

Jako alternativní léčba plicní fibrózy je používána pro ovlivnění tvorby profibrotických cytokinů (TGF-beta) a chemokinů, blokáda integrinů cestou monoklonálních protilátek. Obdobným mechanismem by měl působit i SD-208 inhibující receptorovou kinázu-1 TGF beta. V neposlední řadě je u IPF zkoušen analog rapamycinu - SDZ RAD, který inhibuje proliferaci mesenchymálních buněk cestou ovlivnění syntézy růstových faktorů. Z antileukotrienů je u IPF zkoušen přímý inhibitor 5-lipooxygenázy - zileuton.

Zdroj: Idiopatická plicní fibróza

Dieta při cukrovce I. typu

Diabetik I. typu bývá nucen k velmi pravidelnému příjmu 6 jídel denně účinkem inzulinových preparátů. Dnes je aplikace krátkodobých inzulinových analog praktičtější a stačí jíst obvykle 3x denně. Hyperinzulinemie se fyziologicky do 2 hodin po jídle normalizuje, u diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího efektu aplikovaného inzulinu přijmout po 2–3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. Diabetik I. typu má však i zvýšenou tendenci k tvorbě acetonu (ketóze), které brání trvalý přísun malých dávek sacharidů.

Diabetik I. typu nemá většinou sklony k otylosti a jeho energetický příjem není výrazně omezen.

Dobře vzdělaný diabetik může často jíst více či méně cukru, než je předepsáno, a podle toho si upravit dávku inzulinu. Stejně tak může přizpůsobit dávku inzulinu časovému intervalu mezi jídly. Cílem léčby je dobrá úroveň glykemie nalačno i po jídle a cílové hodnoty dlouhodobého ukazatele kompenzace glykovaného hemoglobinu HbA1c. Cílem léčby je však zároveň i relativně volný a svobodný život. Dnes lze dosáhnout stavu, kdy diabetik I. typu není v životě handicapován vůči zbytku populace.

Samostatnou problematikou je výskyt snížené hladiny krevního cukru, hypoglykemie, a problematika sportu u diabetika. Diabetici I. typu dnes žijí v takzvaném toxickém prostředí s vysokou nabídkou energeticky bohatých a energeticky denzních potravin a jsou podobně jako zbytek populace ohroženi dříve málo známou komplikací – obezitou. Pak je nutné omezit zejména tuky, kalorické nápoje a kalorická sladidla. Dieta se následně více podobá dietě u diabetiků II. typu. Podrobné informace o dalších dietách lze vyhledat ve speciálních edukačních materiálech pro diabetiky. Pro rychlý výpočet přijatého množství cukru a energie jsou u diabetiků vhodné takzvané výměnné jednotky, respektive jejich tabulky.

Zdroj: Dieta při začínající cukrovce

Jídelníček pro diabetiky 1. typu

Diabetes mellitus 1. typu je založen na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem: tři dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, a proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla hned dva důvody:

  • Zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle.
  • Rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.

Při použití inzulinové pumpy či krátkodobých analog inzulinu je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat.

Základní principy diety pro diabetiky 1. typu:

  • Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do několika jídel denně. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, to znamená, že nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti.
  • Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií.
  • Povolenou dávku sacharidů, například 200 g, je nejlépe rozdělit do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidových ekvivalentů, tedy kolik jídla obsahuje 10 g sacharidů, nebo principu takzvaných chlebových jednotek, které jsou používány například v Německu.
  • Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin.
  • Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.

Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující:

  • Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. I kvůli tomu je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má navíc zvýšenou tendenci ke ketóze, čemuž brání právě trvalý přísun malých dávek sacharidů.
  • Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti metabolizovat větší dávku sacharidů naráz se rozděluje přísun sacharidů do menších porcí. Pro počet porcí je ale rozhodující celkový doporučený příjem energie. Zejména pokud pacient není léčen inzulinem nebo deriváty sulfonylmočoviny, časové rozvržení stravy není striktní a malá jídla se mohou i vynechat.
  • Diabetik 1. typu, pokud nemá sklony k obezitě, nemá energetický příjem výrazně omezen, podobně jako zdravý člověk.
  • Diabetik 2. typu má zvýšenou tendenci přibírat na hmotnosti s ohledem na celoživotní vývoj metabolického syndromu až k obezitě a diabetu. Je tedy nutné vyřadit všechny tučné potraviny – tučné sýry, uzeniny, tučná masa, paštiky, šlehačku, tučné moučníky, sušenky, mražené smetanové krémy, majonézu a podobně.
  • Pro oba typy diabetu však platí doporučení technologií pro přípravu jídel, která musí být antisklerotická. Pokrmy se připravují vařením, dušením, pečením, může se též grilovat, vhodná je úprava v mikrovlnné nebo horkovzdušné troubě. Při přípravě volíme způsoby bez použití tuků, jelikož se tím velmi sníží energetická hodnota pokrmu. Maso pro lepší chuť a barvu opékáme nasucho a pak dusíme. U některých nízkokalorických diet nepodáváme zahuštěné polévky. Nepřipravujeme smažené pokrmy. Pokud lze přidat tuk, vkládáme ho do hotových pokrmů, zamezíme tím přepalování tuků při přípravě a snadněji kontrolujeme množství tuku na porci.
  • Intenzivnější fyzická aktivita obvykle vyžaduje úpravu dietní léčby. Strava diabetika 1. typu se liší od racionální stravy jen vyšší frekvencí jídel a omezením jídel s vyšším obsahem cukru. Diabetik 1. typu tedy nemusí být od společnosti izolován a zejména v rodině může jíst podobnou stravu jako ostatní.

TIP: Dieta diabetika 1. typu je založena na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne, k malým jídlům jsou vhodné 1–2 výměnné jednotky sacharidů, k velkým jídlům je vhodných 4–6 výměnných jednotek.

Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění (podporující vznik a rozvoj aterosklerózy), a proto musí být dieta důsledně antisklerotická – omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin. Pokrmy se připravují vařením, dušením, pečením, lze též grilovat, vhodná je úprava v mikrovlnné nebo horkovzdušné troubě. Při přípravě pokrmů se doporučuje volit způsoby bez použití tuků.

Zdroj: Jídelníček pro diabetiky

Porovnání Nimesil, Ibalgin a Paralen

K léčbě bolesti se podávají obvyklé druhy spasmolytik a analgetik. Nejlépe účinkují salicyláty, paracetamol, nesteroidní antirevmatika a preparáty s kodeinem. Účinek analgetik lze zesílit kombinací s psychofarmaky (neuroleptika a analeptika). Další možností je podávání silných analgetik – opiátových analog (tramadol – Tramal®, pentazocin – Fortral® a další), opět případně v kombinaci s psychofarmaky. Nutné je však počítat s rizikem zvyšování dávek a vyvolání návyku. Dlouhodobou analgetickou terapii je nutné konzultovat s praktickým lékařem, který zná komplexně zdravotní stav.

Nimesil

Nimesulid obsažený v léčivých přípravcích Aulin, Nimesil, Mesulid a jiných má analgetické (působí proti bolesti) a protizánětlivé účinky. Používá se zejména při bolestech pohybového aparátu, při bolestech a zánětech šlach.

Dávkování

1 tableta nebo sáček po jídle, maximálně 2x denně a po dobu nejdéle 15 dní (aby se předešlo možnému výskytu nežádoucích účinků, například poškození trávicí trubice a jater).

Ibalgin

Ibalgin 400 obsahuje léčivou látku ibuprofen, která patří do skupiny takzvaných nesteroidních protizánětlivých léčiv. Zabraňuje tvorbě tkáňových působků, takzvaných prostaglandinů, které jsou zodpovědné za vznik bolesti a zánětu a uvolňují se v místě poškození tkáně. Ibuprofen zmírňuje bolest a zánět různého původu, nadto tlumí horečku, která provází například nemoci z nachlazení.

Lék Ibalgin 400 se užívá například při bolestech hlavy, zubů, zad, při bolestivé menstruaci, při bolesti svalů a kloubů provázející chřipková onemocnění, při poranění měkkých tkání, jako je pohmoždění a podvrtnutí. Dále se Ibalgin 400 užívá při horečnatých stavech při chřipkových onemocněních a jako doplňková léčba horečnatých stavů při jiných onemocněních. V případě zánětlivých a degenerativních onemocnění kloubů a páteře (artritidě a artróze) nebo měkkých tkání pohybového ústrojí provázených bolestivostí, zarudnutím, otokem a kloubní ztuhlostí se přípravek používá pouze na doporučení lékaře. Ibalgin 400 je vzhledem k množství léčivé látky v jedné tabletě určen pro dospělé a dospívající nad 12 let. Pro děti ve věku 6–12 let je vhodný přípravek s obsahem 200 mg ibuprofenu (Ibalgin 200), dětem do 6 let věku je určen ibuprofen v suspenzi.

Lék Ibalgin je na rozdíl od léku Nimesulid dostupný bez lékařského předpisu. Ibalgin 400 musíte užívat pečlivě podle návodu.

Paralen

Paracetamol, léčivá látka přípravku Paralen 500 tablety, působí proti bolesti a snižuje zvýšenou tělesnou teplotu. Paralen je určený ke snížení horečky při chřipce, nachlazení a jiných infekčních onemocněních. Tablety Paralen 500 jsou také vhodné při bolestech různého původu, například při bolestech hlavy, zubů, bolestivé menstruaci, bolestech pohybového ústrojí provázejících chřipku a nachlazení a bolestech zad. Přípravek Paralen 500 je určen pro dospělé, dospívající a děti od 6 let věku. Tablety Paralen 500 nezhoršují žaludeční potíže a nevyvolávají zvracení, mohou je užít i nemocní se žaludečními a dvanáctníkovými vředy a nemocní, kteří nesnášejí kyselinu acetylsalicylovou.

Dávkování

Dospělí a dospívající (starší 15 let) užívají 1–2 tablety dle potřeby několikrát denně v časovém odstupu nejméně 4 hodin. Maximální denní dávka je 8 tablet, nejvyšší jednotlivá dávka je u osob s tělesnou hmotností nižší než 50 kg 1 tableta, u osob s tělesnou hmotností 50 kg a více 2 tablety. Při dlouhodobé terapii (nad 10 dnů) nepřekračujte denní dávku 5 tablet.

Dětem a dospívajícím ve věku od 6 do 15 let se podává 1/2–1 tableta dle potřeby několikrát denně v 6hodinových intervalech. Interval lze zkrátit v případě potřeby na 4 hodiny, přičemž nesmí být překročena celková denní dávka. Maximální denní a jednotlivé dávky dle věku a hmotnosti jsou vyznačeny v tabulce.

Vzhledem k množství léčivé látky v tabletě není přípravek určen pro děti do 6 let věku. Dětem od 3 let je možno podat přípravek Paralen 125 tablety, pro mladší děti je určen Paralen ve formě suspenze nebo čípků.

Složení

Léčivou látkou je paracetamolum 500 mg v 1 tabletě.

Dalšími složkami jsou předbobtnalý kukuřičný škrob, povidon 30, sodná sůl kroskarmelózy a kyselina stearová.

Upozornění

Účinná látka paracetamol je obsažena v řadě různých léků, pozor na jejich kombinaci. Neužívejte současně více léků s obsahem paracetamolu. Během léčby nepijte alkohol.

Lék Paralen je dostupný bez předpisu.

Zdroj: Nimesil


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Marie Svobodová


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP