Pacientům, u nichž byla diagnostikována některá forma srdeční arytmie, se předepisují antiarytmika, což jsou léky, které upravují srdeční rytmus. Je jich velké množství a výběr proto vždy záleží na ošetřujícím lékaři. U bradyarytmií (zpomalená srdeční činnost) může být pacientům pod kůži voperován kardiostimulátor (takzvaný „budík“), který hlídá srdeční rytmus a v případě potřeby upravuje činnost srdce pomocí elektrických výbojek. Další možností úpravy srdečního rytmu je defibrilace (v případě fibrilace komor) či kardioverze (v případě arytmií lokalizovaných jinde, než v komorách). Princip obou zákroků je stejný, pomocí speciálního přístroje se za krátkodobé anestezie pacienta provede elektrický výboj, který vyruší veškerou chaotickou činnost srdce a dá tak srdečnímu rytmu šanci se „vzpamatovat“ a naběhnout na normální frekvenci.
V naší poradně s názvem TERFIMED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Dobry den. Mohu uzivat Terfimed a Atraven na cholesterol .Dekuji za odpoved . B
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Terfimed i Atraven jsou léky na lékařský předpis, takže jste určitě předepisujícího lékaře informovala o všech lécích, které užíváte. Odpověď na otázku, jestli je bezpečné užívat tyto dva léky společně vám může dát jen ošetřující lékař. Aby jeho odpověď byla přesná, tak mu musíte říci o všem, co užíváte, ať už to jsou léky nebo potravinové doplňky, či bylinky. Oba léky mají širokou nesnášenlivost s jinými léky, ale kombinace Terfimedu a Atravenu není označena jako škodlivá ani u jednoho z nich.
Předpokládám, že Atraven užíváte dlouhodobě a nyní jste dostala Terfimed od kožního lékaře. Během léčby Terfimedem si dejte pozor, abyste neužila tyto léky:
- antidepresiva – včetně tricyklických antidepresiv, jako je desipramin, SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), nebo IMAO (inhibitory monoaminooxidázy)
- perorální antikoncepce (z důvodu možného výskytu nepravidelností cyklu nebo krvácení z průniku u některých žen)
- antifungicida – používají se k léčbě plísňových infekcí, např. flukonazol nebo ketokonazol
- beta-blokátory nebo antiarytmika – používané k léčbě srdečních problémů, např. metoprolol, propafenon nebo amiodaron
- dextromethorfan – v některých lécích proti kašli
- kofein – v některých lécích proti bolesti nebo nachlazení, v kávě.
Warfarin má vliv na účinnost mnoha léků a mnoho léků pak ovlivňuje účinek Warfarinu. V obou případech se jedná jak o léky na předpis, tak o léky volně prodejné. Lékové interakce mohou hodnotu INR zvýšit (krev je pak příliš řídká a hrozí krvácení), nebo naopak snížit (krev je pak příliš hustá a hrozí vznik krevních sraženin).
Níže jsou uvedeny některé léky, které mohou ovlivnit účinnost přípravku Warfarin, což však neznamená, že daný lék užívat nesmíte. Znamená to, že na začátku užívání nového léku bude třeba kontrolovat hodnotu INR častěji. Zahájení, změnu či ukončení užívání jakéhokoliv léku (léku na předpis i léku volně prodejného) byste měli vždy konzultovat s lékařem.
Nízký tlak a pomalý tep mohou signalizovat bradykardii. Tímto se rozumí pomalý nebo nepravidelný srdeční rytmus, který může způsobovat závratě či dušnost, a to během běžné každodenní činnosti nebo lehké námahy. Bradykardie je definována jako pomalý nebo nepravidelný srdeční rytmus obvykle s frekvencí pod 60 srdečních stahů za minutu. Při této frekvenci již srdce není schopno do těla rozvádět dostatek okysličené krve.
Příčiny:
nemoci poškozující srdeční systém, mezi ně patří ischemická choroba srdeční, srdeční infarkt, a infekce, jako je endokarditida a myokarditida;
některé léky pro léčbu srdečních potíží nebo vysokého krevního tlaku, jako jsou beta-blokátory, antiarytmika a digoxin;
snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza);
nerovnováha elektrolytů, jako je například příliš mnoho draslíku v krvi;
jizvy v tkáni po infarktu;
onemocnění sinusového uzlu (přirozeného kardiostimulátoru);
změny v srdci, které jsou důsledkem stárnutí.
Příznaky:
pocit závratě nebo točení hlavy;
mdloby;
extrémní únava;
dušnost;
bolesti na hrudi;
problémy se soustředit;
pokles krevního tlaku.
Někteří lidé nemají žádné symptomy, případně jsou jejich příznaky tak mírné, že si myslí, že jsou to jen známky stárnutí.
Rizikové faktory
Riziko vzniku abnormálně pomalého srdečního rytmu je vyšší, pokud:
Blokátory kalciového kanálu patří mezi oblíbené léky na vysoký tlak. Jsou často předepisovány samotné i v kombinaci s jinými léčivy. Účinné látky působí na buněčné kanály pro vápník ve svalových buňkách srdce a krevních cév. Dochází k uvolnění svalstva cév, což vyvolá pokles krevního tlaku. Srdeční svalovina se o něco méně stahuje a tím se sníží srdeční výdej.
Patří sem:
nedihydropyridinové blokátory – jedná se o blokátory kalciového kanálu 1. generace, kromě snížení tlaku mohou zpomalovat srdeční rytmus, řadí se proto mezi antiarytmika; patří sem zejména tyto látky:
verapamil, například léky Isoptin, Verapamil a Tarka (kombinovaný preparát);
diltiazem, například lék Diacordin;
dihydropyridinové blokátory – sem patří novější blokátory kalciového kanálu 2. generace, které užívá většina lidí; patří sem například tyto účinné látky:
amlodipin, například léky Agen, Zorem, Hipres, Amloratio, Orcal Neo a další;
nitrendipin, například léky Unipres, Lusopress, Baypress a jiné;
felodipin, například léky Felocor, Felodipin, Plendil ER, Presid a jiné;
isradipin, například lék Lomir;
lacidipin, například lék Lacipil;
lercanidipin, například léky Kapidin a Lerpin.
Blokátory kalciového kanálu se používají k léčbě vysokého tlaku, velmi dobře se kombinují s léky ze skupiny ACE inhibitorů a s některými diuretiky.
Blokátory kalciového kanálu by se neměly podávat těhotným a kojícím ženám, dále pak pacientům s akutním srdečním selháním a u některých významných chlopenních vad. Léky mohou způsobovat bolesti hlavy. Typickým nežádoucím účinkem těchto léků jsou otoky dolních končetin. Při jejich objevení se musí dávka preparátu snížit nebo zcela vysadit. Větší riziko komplikací je u nedihydropyridinových preparátů, které mohou způsobit bradykardii, obzvláště pokud by se zkombinovaly s beta-blokátory.
Beta-blokátory se používají v terapii vysokého tlaku, onemocnění srdce a poruch rytmu (beta-blokátory patří mezi takzvaná antiarytmika). V dnešní době existuje řada generací beta-blokátorů, které se poněkud liší svými účinky. Co mají ale společné, je to, že dokážou blokovat beta-receptory v srdci. Na beta-receptory se za normálních okolností vážou stresové hormony, jako je například adrenalin a noradrenalin. Beta-blokátory ovšem tyto receptory zablokují. Tím zpomalují srdeční akci, snižují namáhání srdeční svaloviny a spotřebu kyslíku srdečním svalem. Dále svým účinkem snižují krevní tlak a u pacientů s onemocněním srdce významně snižují riziko vzniku nebezpečných poruch rytmu.
Beta-blokátory se dělí na kardioselektivní a neselektivní:
kardioselektivní svými účinky působí nejvíce na receptory v srdci;
neselektivní mají zvýšený účinek na ostatní orgány.
Beta-blokátory se využívají v léčbě řady chorob srdce – srdeční selhávání, kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční (angina pectoris, stavy po infarktu myokardu) a u vysokého tlaku. Svými účinky na zpomalení srdečního rytmu se beta-blokátory podávají i pacientům s některými poruchami rytmu, kde se chce zabránit vzniku příliš rychlé tepové frekvence (například fibrilace síní). Některé neselektivní beta-blokátory se uplatňují i v léčbě portální hypertenze, protože snižují tlak krve v portální žíle.
Patří sem:
acebutolol, například léky Acecor a Sectral;
betaxolol, například léky Lokren, Betaxa, Betaxolol a další;
bisoprolol, například léky Concor, Bisocard, Bisoprolol, Rivocor a další;
carvedilol, například léky Atram, Coryol, Carvedilol, Dilatrend a další;
celiprolol, například léky Tenoloc a Celiprolol;
metoprolol, například léky Betaloc, Egilok, Vasocardin a další;
nebivolol, například léky Nebilet a Nebivolol.
Beta-blokátory mohou způsobit přílišné snížení krevního tlaku a z toho plynoucí slabost a kolapsy. Zpomalení srdeční frekvence může vyvolat bradykardii s kolapsem nebo se zhoršením příznaků srdečního selhání. To se stává zejména při současném užívání beta-blokátorů s účinnými látkami verapamil (například léky Isoptin a Verapamil) a diltiazem (například lék Diacordin), proto se tato kombinace důrazně nedoporučuje. Z dalších významnějších vedlejších efektů bylo u beta-blokátorů popisováno zhoršení nemocí průdušek (astma, chronická bronchitida a CHOPN), snížení libida a různé trávicí obtíže.
Špatná funkce jícnu znamená proniknutí obsahu žaludku, a to části natrávené potravy a žaludečních šťáv do jícnu. Žaludeční šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, která nepříznivě působí na sliznici jícnu. Její buňky jsou tak odlupovány a vzniká zde zánět, který sliznici dále poškozuje. Buňky sliznice se sice obnovují, ale pokud je růst nových buněk pomalejší než ztráta dosavadních buněk a jejich funkce k ochraně jícnu je nedostatečná, dochází k refluxní ezofagitidě – tedy zánětu jícnu na podkladě dráždění kyselou žaludeční šťávou. Toto onemocnění, pokud je dobře léčeno, nemusí spět až k zánětlivým změnám. Zároveň ne každý reflux musí být hned považován za nemoc. Krátkodobě se vyskytuje docela často i u zdravých jedinců. Může být způsoben určitou stravou, například kořeněnými jídly, sladkými pokrmy či alkoholem. Pokud příznaky přicházejí zřídka, nejsou důvodem návštěvy u lékaře, stačí jen upravit jídelníček.
Jícen má ve své stěně jícnové svěrače, přičemž dolní svěrač má nejvýznamnější roli ze všech protirefluxních činitelů. Jeho správnou funkci pozitivně ovlivňuje potrava bohatá na bílkoviny, alkalizace žaludečního obsahu (tu zajišťují jednak sliny a jednak o něco níž slinivka břišní) a tzv. prokinetika, což jsou léky užívané při léčbě refluxu. Naopak svěrač uvolňují a tím nahrávají zpětnému chodu žaludečního obsahu tučná a kořeněná jídla, peprmint, čokoláda, kofein, nikotin a alkohol. U gravidních žen dochází k refluxu častěji vlivem hormonálních změn (působení progesteronu). V tomto případě není reflux nebezpečný, po porodu se stav většinou sám upraví.
Je známá i celá řada léků, které způsobují reflux, např. theophyllin (Afonilum, Euphyllin, Spophyllin, Theoplus) používaný k léčbě astmatu, dále nitráty k léčbě akutního srdečního selhávání, některá antiarytmika (Verapamil, Isoptin, Lekoptin, Blocalcin, Diacordin) a nesteroidní antirevmatika, což je například Ibuprofen (Brufen) a Acylpyrin. Při nadměrném užívání uvedených léků se mohou tedy vyskytnout potíže spojené s reflexem a je dobré poradit se o další a vhodnější léčbě s vaším lékařem.
Hlavním příznakem je pálení žáhy, které se odborně nazývá pyróza. Jde o bolestivý pocit pálení za hrudní kostí (může být podobný jako u anginy pectoris), který sahá od žaludku až do krku a může být spojený s hořkokyselým pocitem v ústech. Někdy se totiž kyselý obsah vrací až do úst. To se v lékařské terminologii nazývá regurgitace (návrat). Pálení žáhy se objevuje zpočátku jen po některých jídlech (sladká, pečená jídla, smažené pokrmy, alkohol, černá káva), v pokročilých případech trpí nemocný pyrózou po každém jídle, někdy dokonce i nalačno a v noci. Tomu přispívá poloha vleže, kdy mizí vliv gravitace. To může mít potom mnohem horší důsledky, neboť například regurgitace vzniklá v noci ohrožuje pacienta vdechnutím navrácené potravy. A rovněž má za následek zánět hrtanu a průdušek provázený chronickým chrapotem a nočním spastickým kašlem až astmatickým záchvatem, dále nemocný trpí častějšími záněty středouší a má zvýšenou kazivost zubů. Vcelku jsou tedy noční obtíže závažnější, ale jejich výskyt není tak častý, obzvláště u nemocných s mírnou formou nemoci, kteří mají potíže především ve dne. Malá část nemocných si stěžuje na váznutí sousta při polykání spojené někdy s bolestivým polknutím. To je způsobeno zúžením jícnu zánětem a městnáním spolknuté potravy před místem zúžení.
Jako prevenci opakujícího se refluxu se doporučuje jíst během dne častěji, ale v menších dávkách, udělat si na jídlo čas a klid, protože i psychický stres může mít negativní vliv, a to nejen na reflux, ale i na další nemoci trávicího traktu (například na žaludeční vředy). Vhodné je vyvarovat se ostře kořeněným jídlům, častému požívání alkoholu (obzvláště destilátů a bílého vína) a pití kávy a koncentrovaných džusů.
Nabízí se celá řada orálních antiseptik k lokální terapii, která může pomoci proti bolesti v krku, kdežto u angín slouží spíše jen jako léčba podpůrná. Tyto léky navíc rychle tlumí velmi nepříjemné symptomy, a tak pacient s nimi snáze přečká počáteční fázi léčby, kdy antibiotika ještě nezabrala.
Tyto léky jsou vyrobeny na bázi jódu (Betadine, Jodisol či Jox), anebo na jiné bázi (Septolete, Orofar, Strepfen). Cucání pastilek nebo výplachy se doporučuje obvykle provádět 3–4x denně (a spíše po jídle; pak 15–20 minut nejíst a nepít).
Proti současnému zahlenění a bolesti v krku jsou k dispozici pastilky působící mukolyticky – např. Neobronchol, Solmucol, pastilky s obsahem šalvěje, heřmánku a slézu (kontraindikací je však těhotenství a žaludeční vředy).
Z dalších volně dostupných léků lze užívat neopioidní analgetika ve formě tablet, kapslí a sirupů (ASA, PAR, IBU).
Léky pro děti (vhodné a nevhodné)
Děti od 3 do 6 let již mohou užívat pastilky rozpustné v ústech. Sáhneme však výhradně po pastilkách na přírodní bázi: Emsské, Propolki (propolisové), různé šalvějové anebo Vincentka pastilky. Od 4 let věku lze podávat i některé přípravky obsahující lokální anestetika jako např. Orofar (spray nebo pastilky) či Hexoraletten N (pastilky), anebo i pastilky s obsahem látek působících antisepticky, jako je Angidin, Septolete či Tantum Verde.
Od 5 let je již možné užívat také Neo-angin, Septisan, Septofort S nebo Strepsils (v různých příchutích), a děti od 6 let mají na výběr téměř stejný sortiment přípravků jako dospělí, s výjimkou sprejů Jox, Stopangin (od 8 let) a Tantum Verde forte. Kloktadla dítě ještě nemusí technicky zvládat, proto je nelze vždy doporučit.
Těhotné a kojící ženy
Je nutné, aby se nastávající a „čerstvé“ maminky vyhnuly riziku poškození plodu či dítěte a nepoužívaly přípravky, které taková rizika nesou.
Na přírodní bázi jsou vyráběny Emsské a Vincentka pastilky (opatrnosti je třeba při poruchách činnosti srdce či ledvin), dále léčivé přípravky s obsahem šalvěje (Florsalmin), islandského lišejníku (Isla-Moos tbl.) či echinacey, a také včelí produkty (Propolki). Osoby s alergií na některou z těchto látek samozřejmě nesmí daný přípravek používat. Dále lze doporučit také Septisan tablety nebo Bioparox spray (s antiseptickým nebo antibiotickým účinkem).
Při alergii, diabetu, poruchách činnosti štítné žlázy a dalších potížích...
Alergici nebo astmatici by se měli vyhýbat přípravkům obsahujícím jód, lokální anestetika, včelí produkty a všem dalším přípravkům a lékům, u nichž výrobce upozorňuje na možnou reakci z přecitlivělosti (může se to týkat i umělých sladidel, NSAID ad.).
Diabetici mohou užívat jen přípravky neobsahující cukr, což jsou např. Emsské pastilky, Hexoraletten N, Neo-angin, Septofort, Orofar nebo Tantum Verde (pastilky i spray).
Kardiaci a pacienti trpící arytmiemi (užívající antiarytmika) by raději neměli užívat přípravky obsahující lokální anestetika.
Při poruchách činnosti štítné žlázy (zejména při hypertyreóze) je nanejvýš vhodné vynechat přípravky s obsahem jódu (podobně jako při přecitlivělostí na jód).
Imunostimulancia
Pokud se angína nebo bolest v krku pravidelně vrací několikrát ročně, mohou pomoci lokální nebo celková imunostimulancia. Jsou to lyzáty bakterií a jiné přírodní látky povzbuzující imunitní systém, což vede ke zvýšení odolnosti organismu. Jejich účinek však nastupuje postupně v delším časovém rozmezí, a proto je třeba je užívat pravidelně a dlouhodobě dle doporučení výrobce. Je však třeba pečlivé pročíst kontraindikace, např. při revmatických onemocněních bývají některá imunostimulancia kontraindikována.
Homeopatika
Pomáhají např. Angin-Heel-S tbl., Apis, Arsenicum album, Belladonna, Hepar sulfur, Homeogene 9 tbl., Mercurius aj.
Lachesis, Lycopodium, Phytolacca bývají podávány při nateklém krku.
Doplňky stravy
Doplňky stravy sice nedeklarují léčivý účinek, ale mohou významně přispět zejména k podpoře imunity. Zmiňme alespoň Imunit, GS Imunostim, Preventan, Bioaktivní Influ-Zinek a doplňky stravy obsahující propolis či echinaceu. S doplňky stravy je třeba zacházet obezřetně – jejich účinnost může být někdy kontraprodiuktivní: u některých je třeba pohlídat to, aby nebyly užívány současně s některými léčivy. Vždy si proto vždy pečlivě pročtěte příbalový leták léku i doplňku. Některé doplňky stravy jsou také kontraindikovány v těhotenství, zejména v prvním trimestru.
Pokud se dáte na domácí samoléčbu, ale bolest v krku do 3 dnů neustoupí, navštivte raději svého praktického lékaře! Někdy stačí uvolnit životní tempo, pořádně si odpočinout „s priessnitzem na krku“, ale jindy může příliš dlouhé odkládání návštěvy odborníka Vaše uzdravení značně oddálit.
Pomoc se specializuje na léčbu bolesti a jiných nepříjemných pocitů, jako je brnění a pálení. Základem je udržování stabilní, stabilizované a přijatelné hladiny glukózy v krvi. To napomáhá zdržení rozvinutí nemoci do těžších stadií a v některých případech může ještě napravit už projevené příznaky. Užívají se perorální antidiabetika a někdy i injekčně inzulin, často také transdermální náplasti na potlačení nepříjemných projevů. U někoho může intenzivní kontrola a regulace glykemie snížit riziko vývinu této neuropatie o více než 60 %.
Léčba neuropatické bolesti je nedílnou součástí léčby každého nemocného. Bolesti často nemocným vadí víc než vlastní motorický nebo i senzitivní deficit. Nejde ale o léčbu jednoduchou a ke každému nemocnému je nutné přistupovat naprosto individuálně.
Neuropatická bolest bývá rezistentní na klasická analgetika (antipyretika, nesteroidní antirevmatika i opioidy) a příznivě reaguje na jiné léky, které je nutno při léčbě použít nebo přidat ke klasickým analgetikům.
Lze použít například ibuprofen (v dávkách až 2 400 mg/d), naproxen (Naprosyn, Napsyn) (až 1 500 mg/d) nebo indometacin (150–200 mg/d). Tyto léky působí nejen analgeticky, ale příznivě mohou ovlivnit i určitou zánětlivou složku, která bývá u některých polyneuropatií přítomna. Při jejich indikaci je nutno respektovat uváděné kontraindikace a možné vedlejší účinky. Po jejich užití může dojít k žaludečním erozím až ulceracím, projevům antiagregačních účinků a bronchospasmům. Výhodou těchto léčiv ale je, že jsou nenávyková. Pro krátkodobou léčbu neuropatických bolestí je možno použít i opioidy. V tomto případě bývá lékem první volby tramadol.
Tricyklická antidepresiva patří k nejčastější skupině léků používaných u neuropatické bolesti. Mechanismus jejich efektu spočívá v blokádě zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu, dvou neurotransmiterů, které inhibují nociceptivní neurony. Hlavními nežádoucími účinky antidepresiv jsou sucho v ústech, somnolence, zácpa, poruchy paměti, někdy i stavy zmatenosti, přírůstek na váze, mezi méně časté patří retence moči, ortostatická hypotenze, srdeční arytmie a rozmazané vidění.
Léčba začíná obvykle amitriptylinem, a to vždy malými dávkami (10–25 mg) na noc, čímž se překlene počáteční tlumivý efekt. Dávky se pomalu postupně zvyšují podle tolerance, obvykle v týdenních intervalech. Amitriptylin způsobuje často nežádoucí projevy. Zejména u nemocných s poruchou kardiovaskulárního systému může vyvolat převodní poruchy, ortostatickou hypotenzi, někdy i zmatenost a poruchy paměti. V těchto případech bývá lépe tolerován nortriptylin. U nemocných s anamnézou retence moči, glaukomu s uzavřeným úhlem nebo těžší obstipací je vhodnější desipramin (Petylyl), který má menší anticholinergní efekt. Desipramin selektivně blokuje jen norepinefrin. Mezi léky této skupiny patří také imipramin (Melipramin).
Při dobré toleranci je možné stoupat až k dávkám 125–150 mg/d a teprve pak volit léky druhé řady, které se mohou eventuálně kombinovat. Na neuropatické bolesti většinou méně působí moderní antidepresiva typu SSRI.
Používá se především karbamazepin (Biston, Neurotop, Timonil, Tegretol), který je lékem první volby u neuralgie trigeminu. Z dalších antikonvulziv fenytoin (Sodanton, Epilan D, Phenhydan), klonazepam (Rivotril, Antelepsin), eventuálně kombinace amitriptylinu s deriváty kyseliny valproové (Everiden, Convulex, Orfiril, Depakine Chrono, Apilepsin). U karbamazepinu se začíná vždy malými dávkami 2 x100 mg a pomalu se stoupá podle tolerance a léčebného efektu. Obvykle se nepřekračuje dávka 1 200 mg a větší dávka se vždy podává na noc. Mezi nejčastější nežádoucí účinky karmabazepinu patří závratě, ospalost, únava, někdy neklid, ataxie, diplopie, nystagmus, rozmazané vidění a kardiální poruchy (je kontraindikován u atrioventrikulárních blokád a hypersenzitivity na tricyklická antidepresiva). Důležité je vědět, že karbamazepin antagonizuje účinek dikumarolových aktikoagulancií. Mezi nežádoucí účinky déletrvajícího užívání fenytoinu patří poruchy rovnováhy, ataxie, závratě, nystagmus, třes, gingivální hyperplazie, poruchy hematopoetického systému a osteopatie. Mezi nežádoucí účinky kyseliny valproové patří tremor, přírůstek na váze, dyspepsie, nauzea a alopecie.
V poslední době byl prokázán i příznivý efekt některých antiepileptik III. generace. Jde především o gabapentin (Neurontin), jehož efekt byl prokázán i randomizovanými studiemi. Měl by být indikován již jako lék druhé volby u neuralgie trigeminu (včetně postherpetické) a bolestivé diabetické neuropatie. Počáteční dávka gabapentinu je 300 mg, během týdne se doporučuje zvyšovat až na 900 mg/d, maximální dávka dle tolerance se udává 1 600–2 400 mg/d, ale někdy lze gabapentin podávat i v dávce 3 600 mg/d. Mezi nežádoucí účinky patří somnolence, závratě a někdy ataxie.
Z dalších antiepileptik této skupiny je možné u neuropatické bolesti použít lamotrigin (Lamictal) a topiramat (Topamax).
K ovlivnění bolestí nebo dysestezií u diabetických neuropatií se doporučuje kyselina thioktová – alfa-lipoová (Thioctacid). Jde o antioxidans s účinky koenzymu mitochondriálních multienzymových komplexů. Doporučuje se počáteční infuzní forma s denní dávkou 600 mg po dobu 2–3 týdnů, po které následuje léčba tabletami několik týdnů.
Příznivý efekt na pozitivní senzitivní příznaky má také myorelaxans baclofen. Efekt se projeví hlavně tam, kde se na bolesti účastní i muskuloskeletální komponenty (svalové spasmy). Dávky se používají až do maxima 80–100 mg/d.
Další, již méně standardní možností je použití antiarytmika mexiletinu (Mexitil, Katen). Je však zapotřebí opatrnost u nemocných s poruchami srdečního rytmu, u atrioventrikulárních blokád je dokonce kontraindikován. Začíná se dávkou 150 mg/d, která se při dobré toleranci pomalu zvyšuje, maximální dávka je 1 200 mg/d. Bohužel nežádoucí účinky jsou poměrně časté (nauzea, zvracení, průjmy, poruchy chuti, závratě, někdy poruchy koordinace, tremor, tinitus i kognitivní poruchy), takže se doporučuje tuto indikaci použít jen na pracovištích, která mají s tímto medikamentem zkušenosti. Před léčbou je vždy vhodné konzultovat kardiologa. Někdy se doporučuje otestovat případnou pozdější účinnost mexiletinu infuzí lidokainu, který je rovněž blokátorem sodíkových kanálů. U torpidních bolestí je možné použít perorální eventuální transdermální (0,3 mg/d) klonidin (Catapresan). Jde o antihypertenzivum se stimulačními účinky receptorů alfa2 v CNS a následnou inhibicí periferního sympatiku. Další možností je prazosin (Deprazolin, Minipres) – selektivní blokátor alfa-1-adrenergních receptorů. Počáteční dávka by měla být 1 mg/d s pomalým zvyšováním až do 12 mg/d, dávky pod 4 mg/d jsou obvykle neúčinné. Na počátku léčby se může vyskytnout posturální hypotenze.
Kortikoidy se rovněž doporučují v adjuvantní léčbě neuropatických bolestí, nejčastěji pak dexamethason v průměrných dávkách 10 mg (+/- 9 mg) nebo prednison 80–100 mg/d.
Dieta jako taková není pacientovi nařízena. Pacientovi je doporučeno, aby měl vyvážený příjem vitaminu K a aby nedocházelo k výkyvům v jeho příjmu. Pacient musí vědět o potravinách, které obsahují vysoké dávky vitaminu K, nebo o těch, které mají interakce s lékem Warfarin. Minerální látky jako železo, hořčík a zinek mohou tvořit vazby s warfarinem a redukovat tak jeho absorpci a aktivitu. Aby se zamezilo těmto nežádoucím interferencím, je vhodné užívat tyto minerály minimálně 2 hodiny před anebo po užití léku Warfarin.
Relativně vysoký obsah vitaminu K mají především rostliny z čeledi brukvovitých, zejména hlávkové zelí (Brassica oleracea v. capita), růžičková kapusta (Brassica oleracea v. gemmifera), brokolice (Brassica oleracea v. italica), čínské zelí (Brassica campestris v. pekinensis), vodnice (Brassica rapa), locika setá neboli salát (Lactuca sativa), tolice vojtěška (Medicago sativa), řepa obecná (Beta vulgaris), krmná kapusta (Brassica oleracea v. acephala), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), petržel zahradní (Petroselinum crispum), jitrocel větší (Plantago major), rdesno peprník (Polygonum hydropiper), rdesno (Polygonum punctatum), špenát setý (Spinacea oleracea), kopřiva (Urtica spp.), kukuřice setá (Zea mays).
Vysoké množství vitaminu K obsahuje i zelený čaj (Camellia sinnsis). Pití velkého množství zeleného čaje proto také může snižovat účinek warfarinu.
Probiotika (Lactobacilus, Bifidobacterium a podobně) mohou zvyšovat přirozenou syntézu vitaminu K ve střevech a druhotně tak snižovat terapeutický účinek warfarinu.
Hliník (aluminium) obsahující antacida snižuje využitelnost warfarinu.
Koenzym Q10 je chemicky podobný vitaminu K, který ovlivňuje působení warfarinu. Pacienti, kteří užívají tento lék, by proto neměli užívat koenzym Q10 bez porady s lékařem.
Konzumace alkoholu ve větším množství a po delší periodu může snížit terapeutický účinek warfarinu.
Proteinové koncentráty užívané sportovci s cílem zmnožit svalovou hmotu mohou významně snížit účinek warfarinu, neboť dojde ke zvýšené tvorbě albuminu, na který se warfarin váže.
Nesteroidní antirevmatika (například ibuprofen, piroxikam, nimesulid, lornoxikam, meloxikam): Zvyšují účinek warfarinu a narušují sliznici (u disponovaných jedinců to vede až ke vzniku dvanácterníkových nebo žaludečních vředů), což u pacientů léčených warfarinem může zvyšovat riziko krvácení do zažívacího traktu. Pokud je užívání nesteroidních antirevmatik indikováno, je ověřené jako bezpečné užívání diklofenaku, který neovlivňuje účinek warfarinu, spolu s protivředovým lékem ze skupiny inhibitorů protonové pumpy (například omeprazolem).
Léky s kyselinou acetylsalicylovou: Zvyšují účinek warfarinu a riziko krvácení. Výjimkou je malá dávka kyseliny acetylsalicylové (do 100 mg denně), která je podávána jako protidestičkový lék například pacientům po infarktu myokardu, zde je však také nutné současně užívat protivředový lék ze skupiny inhibitorů protonové pumpy.
Antiepileptika s účinnou látkou karbamazepin: Používají se rovněž jako léky proti neuralgickým bolestem, přetrvávajícím například po pásovém oparu.
Antibiotika: Některá antibiotika zpomalují odbourávání warfarinu a zvyšují tak jeho účinnost. Rizikové jsou v tomto smyslu zejména deriváty tetracyklinu, erytromycin, klaritromycin, roxitromycin a zvláště kotrimoxazol (například Biseptol, Bismoral, Septrin, Sumetrolim) i jeho základní složka trimetoprim (Triprim). Naopak relativně bezpečnější jsou penicilin a jeho deriváty, tabletové cefalosporiny, azitromycin, ofloxacin, ciprofloxacin, spiramycin.
Léky užívané při běžném nachlazení: Je možné užívat kodein nebo běžná nekodeinová antitusika (Stoptussin, Sinecod, Tussin), na odkašlání Mucosolvan, Bromhexin, ACC. Lze používat běžné nosní kapky proti rýmě, z vitaminových preparátů vitamin C do 500 mg denně (doporučená denní dávka je 60 mg). Proti horečce je možné nasadit léky s paracetamolem do 1 000 mg denně (v jedné tabletě Paralenu pro dospělé je 250 nebo 500 mg paracetamolu) nebo metamizol, nikoli však léky s kyselinou acetylsalicylovou (viz výše).
Léky na snížení krevních tuků včetně cholesterolu (fibráty či statiny): Fibráty výrazně zvyšují účinek warfarinu a měly by se současně s ním předepisovat jen výjimečně. Statiny zvyšují účinek warfarinu jen u některých jedinců, po jejich nasazení, vysazení nebo změně dávky je proto nutné vždy zhruba za týden zkontrolovat INR (International Normalized Ratio, mezinárodní normalizovaný poměr; naměřená hodnota v podstatě udává, kolikrát déle trvá, než se krev dotyčného srazí oproti normálu. Pro léčebné účely se hodnota INR udržuje většinou mezi 2 a 3, v některých indikacích mezi 2,0 a 3,5 nebo 2,5 a 3,5).
Léky proti poruchám srdečního rytmu (antiarytmika): Amiodaron velmi silně brzdí odbourávání warfarinu, to znamená, že zvyšuje jeho účinek. Podobný, ale méně výrazný efekt má i propafenon-hydrochlorid (Prolekofen, Propafenon). Časté kontroly INR jsou nezbytné, po nasazení amiodaronu v nasycovací dávce je nutné INR kontrolovat 2x týdně.
Flavonoidy obsažené v grepu inhibují cytochrom důležitý pro metabolizování warfarinu a podobných drog. Současná konzumace grepu a warfarinu může zpomalit metabolizování léku, zvýšit jeho aktivitu a zvýšit potencionální riziko krvácivosti. Při užívání warfarinu je vhodné vyhnout se zvýšené konzumaci grepu, především grapefruitového džusu.
Bromelain je enzym obsažený v plodu ananasu. Je rovněž častou složkou multienzymatických protizánětlivých přípravků. Bromelain má podobné vlastnosti jako antikoagulanty (například warfarin) a při současném podávání může spolupůsobit na zvýšení jejich antikoagulačního účinku. Žádná klinická studie tento teoretický předpoklad interakce warfarinu a bromelainu sice ještě nepotvrdila, nicméně pacienti užívající warfarin by měli užívání enzymatických preparátů obsahujících bromelain konzultovat s lékařem.
Papain je enzym vyskytující se v plodu papáje. Také tento enzym bývá jednou ze složek multienzymatických přípravků proti zánětu a přípravků na podporu trávicích procesů. Papain obdobně jako bromelain může zvyšovat krvácivost, a proto by se pacienti užívající warfarin měli konzumaci papainu vyhnout.
Pacienti užívající warfarin by neměli dlouhodoběji konzumovat větší množství plodu manga kvůli možnému nežádoucímu ovlivnění účinku warfarinu.
Kůra chinovníku je tradičním zdrojem chininu. Chinin může zvyšovat aktivitu warfarinu, a proto by se pacienti užívající warfarin měli vyhnout jeho konzumaci.
Vrba bílá obsahuje substance, které se v těle přeměňují na salicyláty podobné protisrážlivému aspirinu. Protože vrba bílá podobně jako aspirin může zvyšovat efekt warfarinu, měli by se pacienti užívající warfarin jejímu podávání vyhnout.
Ginkgo biloba inhibuje shlukování krevních destiček a zvyšuje riziko krvácivosti. Má synergický účinek s warfarinem, a proto je nelze užívat současně.
Extrakt z hub shiitake zpomaluje krevní srážlivost a může ovlivňovat působení warfarinu a ostatních antikoagulačních léků. Pacienti užívající warfarin by se proto měli konzumaci hub shiitake vyhnout.
Čertův spár je bylina, z jejíhož kořene se připravuje extrakt, který má protizánětlivý a analgetický účinek. Vykazuje však několik nežádoucích účinků a při současném užívání s warfarinem a ostatními léky ovlivňujícími krevní srážlivost může zesilovat jejich efekt a zvyšovat tak riziko krvácivosti. U pacientů, kteří současně užívali warfarin a Harpagophytum procumbens, byla zaznamenána podkožní krvácivost.
Bylo popsáno několik případů nežádoucích interakcí mezi warfarinem a žen-šenem. Pacienti užívající warfarin by proto neměli užívat přípravky obsahující čínský žen-šen bez konzultace s lékařem. Varování se vztahuje i na sibiřský žen-šen (Eleuterococcus senticosus).
Šalvěj červenokořenná používaná v čínské medicíně inhibuje shlukování krevních destiček, a proto by pacienti užívající warfarin měli její užívání konzultovat s lékařem.
Třezalka zvyšuje aktivitu jaterních enzymů, což může vést ke sníženému antikoagulačnímu efektu u pacientů užívajících warfarin. Z tohoto důvodu jsou při současném užívání nutné vyšší dávky warfarinu, které po náhlém vysazení třezalky mohou působit nebezpečně. Jsou popsány i další negativní účinky vzájemné kombinace warfarinu a třezalky, jako je částečné zhoršení zrakové funkce. Pacienti užívající warfarin by se proto užívání třezalky měli vyhnout.
Dalšími bylinami, které teoreticky mohou kvůli obsahu kumarinu ovlivňovat působení a účinky warfarinu, jsou jírovec maďal (Aesculus hippocastanum, lidově koňský kaštan), pakmín větší (Ammi visnaga), mařinka vonná (Asperula odorata), svízel vonný (Galium odoratum), komonice (Melilotus spp.) a jetel luční (Trifolium pratense). Substanci podobnou kumarinu obsahuje i heřmánek (Chamomilla recutita). U rostlin obsahujících kumarin se předpokládá aditivní efekt s farmaceutickými antikoagulanty, jako je warfarin. V praxi však nebyl zaznamenán žádný případ ovlivnění krevní srážlivosti těmito rostlinami a neexistuje žádný důkaz, že kumarin v jejich tkáních je schopný fermentace v biologicky aktivní dikumarol.
Další rostliny, které ovlivňují účinek a toxicitu warfarinu, jsou rostliny s inhibičním účinkem na shlukování krevních destiček. Mezi tyto rostliny patří: česnek (Allium sativum), cibule kuchyňská (Allium cepa), ananas (Ananas comosus), paprika (Capsicum annuum), papája (Carica papaya), kurkuma (Curcuma longa a Curcuma aromatica), houba reishi (Ganoderma lucidum), ginkgo biloba, šalvěj červenokořenná (Salvia miltiorrhiza), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis), zázvor lékařský (Zingiber officinale), plod brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), andělika čínská (Angelica sinensis), kopretina řimbaba (Tanacetum parthenium). Možné negativní interakce má i sója (sójové mléko). Tyto rostliny mohou zvyšovat antikoagulační aktivitu warfarinu a ostatních léků snižujících krevní srážlivost. Nežádoucí účinky se mohou objevovat především při dlouhodobém užívání vyšších dávek těchto rostlin a při jejich kombinaci. Kombinace těchto rostlin s antikoagulanty jako warfarin zvyšuje riziko zvýšené krvácivosti nebo jiných nežádoucích vedlejších efektů.
Hladinu vitaminu K ovlivňují některé léky (např. antibiotika, probiotika), proto vždy informujte lékaře o užívání léku Warfarin.
Doporučené denní dávky vitaminu K se pohybují okolo 1 μg/kg/den a celková hodnota denního příjmu se v různých zemích liší. V USA je to 120 μg pro muže a 90 μg pro ženy, v německy mluvících zemích 70–80 μg pro muže a 60–65 μg pro ženy. U dětí a mladistvých jsou dávky nižší. Z toho vyplývá, že v potravinách s vysokým obsahem vitaminu K je skutečně ve 100 g potraviny překročena denní doporučená dávka, a to i několikanásobně. Je tedy třeba obezřetnost i při užívání potravinových doplňků (multivitaminů) a vždy je nutné si zjistit, zda vitamin K obsahují a jaké množství je deklarováno.
Důležitý je rovněž výběr oleje pro přípravu jídel. Zatímco sójový olej (dle tabulek USDA – United States Department of Agriculture) obsahuje 193 μg vitaminu K ve 100 g, olej slunečnicový má jen 9 μg/100 g (jiný zdroj uvádí 3 μg/100 g), takže je možno jej doporučit. Olej olivový má střední obsah – asi 50 μg/100 g. Používáme-li olej v rozprašovači, je možno malé množství užít také. Ze salátů obsahuje méně vitaminu K salát ledový, zejména vnitřní bílé listy. Potraviny s nízkým obsahem vitaminu K jsou například houby, kukuřice, ředkvičky, papriky, cibule, okurky s oloupanou zelenou slupkou, hrášek, výhonky mungo, rajčata, červené zelí, červená řepa, mrkev a obecně kořenová zelenina, brambory, rýže.
