Nejprve si větvičky smrku nasekáme a smrkové pupeny rozpůlíme. Všechny suroviny se pak vloží do hrnce a pomalu se na mírném ohni ohřívají tak dlouho, dokud se pryskyřice zcela nerozpustí. Poté se vše důkladně zamíchá a hrnec se na dvacet minut odstaví. Mezitím si připravíme čisté a vyvařené sklenice, do nichž pak mast přelijeme, zavíčkujeme a uskladníme.
V diskuzi RAKYTNÍKOVÝ OLEJ POUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Potřeboval bych poradit ohledně rakytníku,před domem mi roste rakytník vysoký cca 4m je samostaný zřejmě samičí protože nemá bobulky jako samčí,chtěl bych vědět jestli má ty samé účinky. děkuji všem kdo mi odpoví a poradí Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarda.
Dobrý den, pane Josef, nevím sice, co myslíte těmi bobulkami, ale faktem je, že větvičky samičí jsou hladké po opadu listí oproti samčím, které mají pupeny. No a rakytník je léčivý CELÝ, jenom nemá obsažené látky v takovém množství jako plody. Takže si můžete dělat čaj z listů, sušených i syrových a to samé i s kůrou a dřevem mladých větviček, ale tady bych to viděl, jako lepší variantu, luhovat v lihu.
Snad jsem Vám trochu pomohl. Jarda
Ingredience jsou stejné jako u předchozího receptu. Jen se nejprve kokosový olej ohřeje na teplotu vyšší než je dvacet pět stupňů Celsia, tím se přivede do tekutého stavu. Pryskyřici pak do kokosového oleje co nejjemněji rozdrobíme. Poté si větvičky smrku nakrájíme a pupeny rozpůlíme. Větvičky a pupeny pak vložíme do velké sklenice a vše zalijeme olejem. Mast se nechá stát 14 dní někde v teple. Nesmí se na ni ale zapomenout, je třeba ji totiž každý den řádně protřepat. Pokud by se stalo, že kokosový olej zatuhne, stačí nádobu ohřát ve vodní lázni, tak aby se nevařilo, ale jen ohřála, kokosový olej v ní by se měl znovu rozpustit. Po čtrnácti dnech je smrková mast hotová, jen je potřeba přecedit a rozlít do připravených skleniček, nebo mističek.
Smrky mají jednotlivé šikmé jehlice s hnědými lůžky na spodní části každé jehlice. Hnědá lůžka zůstávají na větvičce poté, co jehličí spadne, což má za následek hrubý povrch větviček. Pupeny jsou roztroušeny podél větviček nejnovějšího růstu. Šišky jsou dlouhé a visí dolů. Smrky potřebují velmi malé prořezávání, převážně jen na spodních větvích, které mohou s věkem odumírat a je třeba je odstranit.
K výrobě likéru se využívají výhonky smrku ztepilého a kromě 2 hrstí těchto mladých výhonků potřebujeme tyto ingredience: 8 kuliček jalovce, 1/2 lžičky puškvorce, 500 ml alkoholu (80% konzumní líh), 5 lžic medu, 500 g cukru. Likér se připraví tak, že do nádoby dáme výhonky, jalovec, puškvorec a vše zalijeme alkoholem. Takto připravené necháme 2 měsíce louhovat. Poté se přecedí a přidá 500 g cukru rozpuštěného v 750 ml vody a přidá se ještě 5 lžic medu. Vše se důkladně promíchá, slije se do lahví a může se podávat nebo uskladnit.
V diskuzi NEMOCE KANADSKÉHO SMRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Endal.
máme na zahradě v obci Tehovec-Říčansko skupinu kanadských smrků stříbrných,mno let starých. Jeden krajní nám začal usychat a vypadá to,že letos uschne úplně. Letos bylo extrémní sucho. Strom dostával malé zálivky a nechal jsem k němu vytékat přepad ze sudu z okapu. Taky moc vody to nebylo. Zřžejmě ale jde o nějakou chorobu, a co s tím? Škoda ho. díky za reakci. Endal
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1 000 ml olivového oleje či jiného oleje (například kokosového), 250 ml borové pryskyřice, 150 g včelího vosku
Postup: Olivový olej zahřejeme ve vodní lázni, poté rozpustíme pryskyřici a včelí vosk. Chvíli ještě zahříváme a poté necháme macerovat do druhého dne. Na druhý den opět rozehřejeme. Tento proces lze opakovat ještě 2x.
Pryskyřičná mast se dá vyrobit i za studena.
Ingredience: 200 ml kokosového oleje, 40 borových pupenů, 20 mladých větviček borovice o délce cca 5 cm každá, 50 ml pryskyřice
Postup: Kokosový olej uvedeme do tekutého stavu (stačí ohřát na teplotu vyšší než 25 °C), pryskyřici co nejjemněji rozdrobíme a rozstříháme větvičky a pupeny. Suroviny zalijeme olejem a dáme na cca 14 dní do teplého místa. Mast můžeme v průběhu této doby občas protřepat. Po dvou týdnech je hotová a stačí ji jen přecedit a dát do vhodné nádoby.
V naší poradně s názvem OLEANDR PŘESAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lubomír.
Potřebuji přesadit oleandr - je možné přesazení provádět nyní v červnu,když má již pupeny na květy?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přesadit můžete, ale jen z menšího obalu do většího. Rostlinu několik dní nezalejvejte, aby se kořenový bal trochu zcvrknul a šel dobře vytáhnout z květináče. Pak ho opatrně vytáhněte a umístěte do většího květináče, kde ho okolo doplňte novým substrátem. V tomto období jsou nežádoucí jakékoliv zásahy do kořenového balu, takže žádné oklepávání starého substrátu nebo stříhání kořenů. Po přesazení ihned zalijte a s další zálivkou pak normálně přihnojujte až do konce srpna.
V diskuzi ASI MÁM KOPŘIVKU ? KDO PORADÍ ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav (64 let).
Z ničeho nic mám každé ráno po téle svědivé pupeny a červenou vyrážku, již asi 14 dní. Také jsem měl oteklý ret a oční víčko. Jinak jsem poměrně zdravý, mám slabší cukrovku II.typu, neberu žádné láky, Během dne se mi vyrážka a pupeny téměř ztratí. Zkoušel jsem vynechat různá jídla a pití ale bez ůzpěchu. Je to zřejmě nějaká alergie a nemohu zjistit na co. Kdo máte podobné problémy a poradíte ? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Dobrý den předpokládám že už váš problém asi nebude aktuální, ale mám takový problém také. Doktoři na nic nepřišli. V lednu roku 2016 se mi to objevilo poprvé trvalo asi čtyři měsíce a z ničeho nic přestalo každý den ráno výsev puchýřů po těle pokaždé na jiných místech jiné velikosti. A před dvěma dny to samé. Po 4 letech se mi to znovu vrátilo. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Necháme vzkypět 2 až 3 polévkové lžíce sušených větviček v 1 l vody a ihned stáhneme z plotny, abychom neznehodnotili siličný olej. Inhalujeme několikrát denně vždy 10 až 15 minut. Odvar pomáhá při astmatu, bronchitidě, onemocnění plic a kataru vedlejších dutin.
V diskuzi STŘÍBRNÝ SMRK VÝROBA SIRUPU Z VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Boža Něm..
DOTAZ. - JE MOŽNÉ UDĚLAT SIRUP I ZE STŘÍBRNÉHO SMRKU, KTERÝ MÁM DOMA NA ZAHRADĚ. Prosím , máte někdo zkušenost. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Swemo.
Je to mozne. Ale moc dobte to nie je. Rozdiel ako medzi lesnymi jahodami a domacimi. Aj o uconnych latkach obsiahnutych v striebornom smreku by som pochyboval. Urcite bude aj nizsi obsah silic.
Habr je známý svým tvrdým dřevem. Už na jeho větvičce, která je tenká a jemná, lze vidět, že při ohýbání klade nečekaný odpor a na lomu má dřevo nápadně „husté“. Kmen mladých stromů často vypadá jako ulitý z černého železa. Pupeny habru jsou drobné, štíhlé a rostou střídavě. Mají červenavě hnědou barvu, zatímco větvičky jsou tmavší, skoro černé. Nápadné je na pupenech také to, že působí ojíněným a jakoby vysušeným dojmem, jako kdyby měly na povrchu tenké suché šupinky.
Hloh na sebe upozorní neprostupností svého větvoví. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Vypadá to, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, ale nakonec obojí roste na větvičkách nápadně a hustě. Výhonky jsou většinou krátké, rostou střídavě jeden vedle druhého, nerozkládají se však do plochy a míří na všechny strany. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a větvičky bývají doslova obalené zbylými stopkami.
U dřínu jsou mladé větvičky zelené a hranaté. Po stranách mívají světle fialovou barvu. Vstřícné pupeny jsou nápadné tím, že ty listové (drobné, špičaté, chlupaté) se hodně odlišují od květních, které jsou větší, stopkaté a mají kulovitý tvar. Někdy najdeme zbytky plodů, což jsou podlouhlé červené peckovičky. Podobají se bobulím dřišťálu, ale jsou větší. Dřín je většinou keř, ale může to být i strom s nízko nasazenou korunou.
V naší poradně s názvem JÍDELNÍČEK PŘI DNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, zajímalo by mně, jak je to s konzumací kuřecího masa při dně. Všude se píše, že se nemá konzumovat maso mladých zvířat, ale tady v tom vašem jídelníčku je to samé kuře? Děkuji!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kuřecí maso je libové maso s vysokou nutriční hodnotou, ale lidé se dnou si musí dávat pozor na to, jak maso používají, v jakém množství a jak kuře připravují.
Pokud máte dnu, musíte kuřecí maso konzumovat opatrně. Kuře má určité množství purinů. Zdravý nízký příjem purinů může chránit krevní cévy, ale příliš mnoho může vyvolat zhoršení dny.
Nutriční hodnota kuřete se v zásadě liší mezi prsy, stehny a křídly. Obsah purinů v kuřeti bude v různých částech jeho těla rozložen různě. U lidí se dnou a hyperurikémií je třeba pečlivě zvážit celkové množství purinů a druhy konzumovaných purinů, zejména hypoxanthin.
Obvykle se doporučuje pro léčbu hyperurikémie a dny snížit příjem purinů na méně než 400 mg/den. To by měla být také doporučená denní dávka purinů.
Kuře je primárně potravinou s mírným množstvím purinů, ale množství purinů v mase se pohybuje od nízkého po velmi vysoké. Proto by se lidé se dnou měli vyhýbat orgánovému masu, jako jsou kuřecí játra.
Puriny v kuřecím mase/100g:
- V kříži a na zadku je 68,8 mg.
- V prsou, bez kůže je 141,2 mg.
- Křídla obsahují 137,5 mg.
- Stehna obsahují 122,9 mg.
- Játra obsahují 300 mg.
Celkový obsah purinů v kuřeti můžete snížit dodržením těchto pokynů. První věc, kterou můžete udělat, je odstranit kůži, protože obsahuje extra puriny a nezdravé tuky. Také vařené kuře má méně purinů. Tepelné zpracování obecně, ať už vlhkým teplem (vařením) nebo suchým teplem (pečením), snižuje obsah purinů. Tento proces mírně zvýší adenin, guanin a sníží hypoxantin ve srovnání se syrovým stavem. Vaření částečně snižuje obsah purinů v kuřecím mase, protože se při něm puriny uvolňují do vývaru. To ukazuje, proč jsou také některé omáčky a polévky považovány za jídla s vysokým obsahem purinů. Vařením kuřete, smažením a grilováním, dušením se velké množství purinů uvolní a vstřebá do vývaru nebo výpeku.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis pilocarpa představuje převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které mohou být dlouhé až 90 cm. Stonky se často větví. Na stoncích má měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou od ledna do dubna. Má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je dopřát rostlině i rosení. Nepřelévat.
V diskuzi SMRKOVÉ VYHONKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat, zda nevadí když na med ze smrku vaříme nejen mladé výhonky, ale i jehličí, a musí se to jehličí a výhonky oddělit z toho stonku, nebo nevadí když se to vaří i s ním?
Moc děkuji za odpověď. Jana R.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Dobrý den, jen celé nové výhonky ze smrku, to jsou ty světle zelené, jdou krásně odštípnout. Z tmavého jehličí - větví se to nedělá.
Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis lindbergiana je převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které jsou dlouhé až 90 cm a jsou zploštělé. Stonky se často větví. Na stoncích jsou měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou na Velikonoce. Také tento druh má rád dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.
Už celá staletí zná lidstvo lékařské účinky masti vyrobené z pryskyřice smrku. Vědělo se o jejích léčivých účincích při problémech s vyrážkami, plísněmi, bolestmi kloubů a při hojení nejrůznějších drobných ranek. Středověcí lékaři, babi kořenářky a všichni další, kteří léčitelství alespoň trochu rozuměli, ji ale užívali i při léčbě uštknutí zmije. A někteří se jí dokonce snažili vrátit slabomyslným rozum.
Použití pryskyřice
Léčivé účinky pryskyřice (z různých druhů stromů, nejen ze smrku) i kůry stromů jsou známé již dlouhá staletí. Indiánské národy kůru stromů používaly při léčbě ran, vředů, řezů, kožní vyrážky, modřin a dalších zranění. Pryskyřici pak užívali na léčbu zánětů a abscesů.
Mýdla z různých pryskyřic se používaly i při odstraňování nečistot a dezinfikování ran.
Smrková mast se dá v dnešní době snadno získat dvěma způsoby. Buď se dá koupit, anebo se dá i vyrobit.
Jak smrková mast působí na nehty
Smrková mast vrací nehtům zdravější vzhled. Je třeba ji ale nanášet často.
Běžnou denní stravou pro papouška kakadu jsou speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré vitamíny a látky, které by měl papoušek dostat. Někdy můžeme přidat vlašské ořechy, lískové oříšky, mandle a podobně. Pravidelně krmíme směsí pro velké papoušky, která obsahuje semena, ořechy, ovoce a zeleninu, listy stromů a větvičky k okusování. Nikdy žádnému papouškovi nedáváme avokádo, je pro ně silně jedovaté. Každý den dáváme čistou vodu, která je podmínkou. Po celou dobu by měl mít papoušek k dispozici grit nebo písek na trávení. Velikou pochoutkou pro kakadu jsou větvičky ovocných stromů s pupeny. Jako bidla se používají větve břízy, lípy, ovocných stromů, ale i jehličnanů. Větviček musí mít pořád dostatek, protože si o ně okusováním brousí zobák a ten potom nepřerůstá.
Připravíme si směs z 2 dl koprového semínka, 2 lžic mletého kozlíku lékařského a 4 dl medu. Směs dáme do dvoulitrové termosky a dolijeme vroucí vodou. Necháme 24 hodin louhovat. Pije se 1 lžíce půl hodiny před každým jídlem až do vyčerpání celé dávky. I zde je dobré dodržovat zásadu lehké stravy, spojenou s důkladnou očistou střev.
Rada č. 2
Ze sušených léčivých rostlin, jako je heřmánek, třezalka, suchokvět a březové pupeny, odsypeme vždy 100 g do třílitrové sklenice, promícháme a pevně uzavřeme. 1/2 litru vody přivedeme k varu, přidáme 1 lžíci směsi, necháme 30 minut odstát a přecedíme přes husté plátno. Do 250 g nálevu přidáme lžičku medu a vypijeme před uložením k spánku. Druhou půlku ráno ohřejeme a vypijeme s medem. Celou proceduru opakujeme po 5 letech.
Rada č. 3
K očistě cév a ledvin je i tento levný recept: Rozemeleme 3 lžíce plodu šípku, 5 lžic rozmělněného chvojí borovice nebo smrku a 2 lžíce slupek z cibule. To vše se zalije čtyřmi sklenicemi vroucí vody (8 dl), 10 minut povaří a půl hodiny nechá louhovat. Nakonec se odvar scedí přes gázu a užívá se 3x denně před jídlem a na noc jedna sklenice po dobu tří dnů.
Rada č. 4
Na jaře můžeme použít květy kaštanů. Tři květy zalijeme 1 l vroucí vody a necháme 20 minut ustát. Pijeme během dne po třech doušcích po dobu 2 až 3 týdnů. Na podzim použijeme nadrobno nakrájené slupky z plodů kaštanu – 2 lžíce na 1 litr vroucí vody. Tento odvar pijeme stejně jako odvar z květů po dobu 2–3 týdnů.
Smrk omorika (Picea omorika) je jehličnatý strom vysoký 30 m s nápadně štíhlou korunou. Má krátké, vodorovně odstávající větve a okrouhle šupinovitě se odlupující šedohnědou borku. Jeho pupeny jsou tmavohnědé, vejčité a nepryskyřičnaté, přičemž koncový pupen má dlouhé šídlovité šupiny. Jehlice jsou nápadně vmáčklé, na spodní straně mají dva bílé pruhy (jako jedle), horní strana je tmavá, leskle zelená. Jehlice jsou husté, poléhavé, vespod mírně hřebenité. Samčí šištice mají barvu světle červenou, samičí purpurovou. Mladé šišky mají tmavě fialovou nebo namodralou barvu, zralé šišky jsou leskle hnědé, až 6 cm velké a okraj plodních šupin je vlnatě zoubkovaný. Semena mají 8 mm dlouhé křídlo.
Smrk omorika rostl původně na vápencových bradlech na středním a horním toku řeky Driny v Bosně a Hercegovině, kde byl také nalezen. Objevil ho profesor Pančić pravděpodobně v roce 1875. Sebraná semena následně rozeslal do evropských botanických zahrad, odkud se tento smrk dostal i na komerční trh a stal se vyhledávanou parkovou dřevinou.
Smrk omorika je příbuzný se severoamerickými smrky, a sice se smrkem sitkou (Picea sitchensis) a smrkem Brewerovým (Picea breweriana), a s několika druhy asijskými.
Tento smrk vyžaduje vápencovou půdu. Botanici ho považují za terciérní relikt, protože z té doby jsou doloženy otisky podobných smrků téměř v celé Evropě. Strom roste jen na severních a severovýchodních svazích ve výškách 800–1600 m nad mořem mezi jinými lesními dřevinami.
Smrk omorika se řadí k nejvyhledávanějším parkovým dřevinám posledních let, mimo jiné kvůli své tolerantnosti k imisnímu zatížení.
Jak poznat ty správné výhonky, jak a kdy je sbírat, to vše je velmi důležité. Všeobecně se doporučuje smrkové výhonky sbírat do 15. května. Správná chvíle na sběr se však v různých částech naší republiky liší podle intenzity slunečního svitu a výšky teploty, nikoliv smrků. Stříhejte vždy jen mladé výhonky, které mají jehličky ještě jemné a nepichlavé. Jejich barva je dokonale „šťavnatě“ zelená. Případné nečistoty ze smrkových výhonků vytřeste a poté jen propláchněte studenou vodou. Je možné si větve den předen pro jistotu osprchovat ještě přímo na stromě a druhý den je s klidem nastříhat a už nečistit. To jde ovšem jen v tom případě, že máte mladé smrčiny na své zahradě, eventuálně na té sousední, a to ještě po domluvě.
