Informace od zdravotní sestry

MENU

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

ARTERIE

OBSAH

Flegmóna očnice

Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.

Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna očnice.

Zdroj: Flegmóna

Grapefruit při hubnutí

Protože je nutriční hodnota grapefruitů velmi nízká, většina terapeutických vlastností se připisuje jejich nevýživným složkám. Rozpustnou rostlinnou vlákninou, která se nachází v citrusech a jablkách, je pektin. Je to první nevýživná složka potravy, která se začala zkoumat kvůli léčivým účinkům. Pektin grapefruitu se nachází ve vláknině, jež tvoří jeho dužinu, dále v bílé vrstvě těsně pod slupkou a mezi měsíčky. Vláknina chrání arterie a účinkuje proti cholesterolu, což se prokázalo v mnoha studiích. Flavonoidy zlepšují proudění krve a mají antioxidační a antikarcinogenní účinky. Růžový grapefruit je dobrým zdrojem beta-karotenu, který se v těle přeměňuje na vitamin A. Limonoidy jsou terpenoidy a tvoří základ citrusových plodů. Grapefruity jsou bohaté hlavně na jeden z nich, limonen, který dává ovoci hořkou chuť a má silné antikarcinogenní účinky.

Při grapefruitové hubnoucí kúře se konzumují celé plody nebo se pije grapefruitová šťáva. První den sníte nalačno jeden plod nebo vypijete sklenici šťávy; každý následující den množství zvýšíte o jeden plod či sklenici, a to až do pátého dne, kdy budete jíst pět plodů nebo pít pět sklenic grapefruitové šťávy. Potom opačným postupem množství snižujete. Dalších pět dní jezte jeden grapefruit denně, a tak dokončíte dvoutýdenní kúru.

Zdroj: Grapefruit jako lék

Příznaky a diagnóza priapismu

Priapismus postihuje vždy jen párové topořivé těleso. Od toho se odvíjí i klinický nález. Nacházíme tvrdou horní stranu penisu a měkkou dolní. Typickou známkou je naprosto měkký žalud. Lékař provede ultrazvukové vyšetření a odliší, zda je problém v arteriích nebo žilách topořivých těles. Při podezření na píštěl se provádí nástřik arterií kontrastní látkou, která přesně zobrazí, kde je arterie poškozená a kde komunikuje s dutinkami.

Zdroj: Nemoci penisu

Katepsin

Je nitrobuněčný proteolytický enzym živočišných organismů. Katepsin je enzym ze skupiny peptidáz, který se nachází v lysozomu.

Normální hodnota

Není uveřejněno.

Co znamená vysoká hodnota

Katepsin G hraje důležitou roli při různých onemocněních, jako je revmatoidní artritida, onemocnění koronární arterie, periodontitida, ischemické reperfúzní poškození a kostní metastáze. Je také zapleten do různých infekčních zánětlivých onemocnění, včetně chronické obstrukční plicní nemoci, syndromu akutní respirační tísně a cystické fibrózy.

Co znamená nízká hodnota

Není známo.

Zdroj: Jaterní testy - normální hodnoty

Recenze kolísavého tlaku

Tlak krve se vztahuje k hodnotám, které vykazuje naše tělo, aby byl zajištěn oběh krve skrz arterie. Jeho odečet se provádí ve dvou hodnotách: systolický (vyšší číslo) a diastolický (nižší číslo). Krevní tlak, který bývá označován jako normální, se pohybuje v rozmezí 110/60 až 139/80. Zvýšený krevní tlak se nazývá hypertenze. První stupeň hypertenze bývá přiřazován hodnotám do 159/99 a druhý stupeň odpovídá výsledkům, které jsou nad tuto hranici. Je nutno dodat, že kolísavý tlak není nemoc, ale příznak! U kolísavého tlaku je hodnota tlaku jednou 110/60 a jindy zase 140/90. Hodnoty jsou velice individuální a často se stává, že jsou pokaždé jiné. Kolísavý krevní tlak není nikterak ojedinělý a bohužel trápí celkem vysoké procento lidí.

Zdroj: Střídavý krevní tlak

Komplikace

Cukrovku může provázet řada komplikací jako slepota, selhání ledvin, zvýšené riziko srdečních příhod a bolestivé poškození periferních nervů. V současné době je léčba zaměřena převážně na kontrolu hladiny cukru v krvi (glykemie).

Oxidativní stres je rovněž jednou z hlavních příčin komplikací způsobených diabetem. Diabetici mají v těle přemíru volných radikálů, které poškozují arterie od očí až po srdce. Je důležité, aby pochopili potřebu antioxidační léčby k redukci oxidativního stresu a snížili riziko diabetických komplikací. Kromě oxidativního stresu je i glykace jednou z příčin komplikací. Naneštěstí se v současné době léčba zaměřuje na měření hladiny krevního cukru (glykemie). Ke glykaci dochází, když glukóza reaguje s proteinem. Výsledkem jsou konečné produkty pokročilé glykace. Jedním z nich je mezi diabetiky dobře známý glykovaný hemoglobin (HbA1c), jenž je vytvořen vazbou molekul glukózy na krevní barvivo hemoglobin v krvi. Měření HbA1c ukáže dlouhodobý obraz hladiny glukózy v krvi. Tímto testem lze odhadnout její průměrnou hladinu během posledních 2–4 měsíců.

Zdroj: Diabetes mellitus

Komplikace priapismu

Nemožnost ochabnutí erekce a dlouhodobá přítomnost krve na jednom místě vede k místnímu snížení kyslíku. K tomu dochází po 4–6 hodinách. Protože je kyslík nezbytný ke správnému fungování všech buněk, jeho nedostatek se projevuje postupným odumíráním buněk a následně tkání. Velké množství krve působí mechanický útlak, jenž vede k otoku vazivových trámečků těles, mění se vlastnosti buněk hladkých svalů a odumírají buňky, které vystýlají drobné arterie v dutinkách topořivých těles. V dutinkách pak dochází k tvorbě malých krevních sraženin, které postupně ucpávají cévy. Postupem času uzavřené cévy přemění svoji stavbu a ztratí svoji funkci reagovat na měnící se množství krve během pohlavního vzrušení, takže nakonec dojde k trvalé neschopnosti erekce.

Komplikace lze dělit na časné a pozdní. Časné zahrnují vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, krvácení a možnou infekci po punkci. Časté jsou rovněž modřiny a zhmoždění po odsátí krve z penisu. Z pozdních jsou nejvýraznější přestavba cév a následná erektilní dysfunkce.

Zdroj: Nemoci penisu

Vlastnosti a indikace

Želatinová dužina kaki neobsahuje téměř žádné proteiny ani tuky, ale je bohatá na následující látky.

Sacharidy: fruktóza, glukóza a sacharóza.

Pektin a rostlinný sliz: vláknina, látky zadržující cholesterol, ovlivňující vstřebávání cukrů, dokážou zmírňovat záněty.

Taniny: jsou to směsi fenolů, které mají silné adstringentní účinky.

Karotenoidy: jde o látky odvozené od betakarotenu, které se v těle mění na vitamín A. V současnosti jsou v centru pozornosti proto, že mají antioxidační vlastnosti, které chrání buňky před stárnutím, zpomalují rozvoj arteriosklerózy a snižují riziko rakoviny.

Vitamín C: kaki obsahuje 16 mg vitamínu C na 100 g. To znamená, že jeden středně velký plod (250 g) dodává 40 % doporučené denní dávky tohoto vitamínu.

Železo: je to po draslíku nejhojněji zastoupený minerál. Kaki o hmotnosti 250 g pokrývá 10 % denní potřeby tohoto minerálu pro dospělého člověka, což je na čerstvé ovoce významné množství.

Kaki pomáhá při:

  • cukrovce - i když je kaki sladké ovoce, diabetikům prospívá;
  • střevních problémech - zklidňuje a vysušuje stěny trávicí soustavy;
  • anémii - doplňuje železo;
  • kardiovaskulárních obtížích - kaki je chudé na tuky a sodík, ale bohaté na karotenoidy, které chrání arterie, proto se doporučuje lidem s arteriosklerózou, hypertenzí a kardiovaskulárními problémy všeobecně.

Zdroj: Jak se jí kaki ovoce

Popis nohy

Klenba

Konstrukce stavěná z mnoha kostí a spojená mnoha šlachami a vazy zajišťuje nohám jednak flexibilitu, jednak utváří charakteristickou klenbu, která slouží k nošení váhy těla a k rozložení a odchýlení silového pole.

Svaly

Svaly nohou zařazujeme do dvou hlavních skupin. Vlastní svaly jsou svaly silné, které v několika vrstvách obalují kosti nohou. Jejich funkce spočívá vedle zajištění pohybu nohou také v udržení kleneb, napínání kůže a v podpírání chodidla. Jedna část silných svalů plní funkci napínačů nohy, to znamená, že nohu a prsty napínají směrem vzhůru. Ohýbače pak ohýbají nohu směrem k chodidlu a v pozici stojné zdvíhají tělo. Některé ze svalů zajišťují pouze pohyb prstů, jiné zase hýbou celou nohou.

Žíly a nervy

Tibiální nerv je hlavní nerv zabezpečující pohyb a cit. Vstupuje do chodidla nohy shora tak, že vede vzadu za vnitřním hrbolem kotníku, tedy přes střední kotník. Hlavní zásobení krví zabezpečuje arterie (zadní holenní tepna). Probíhá těsně za nervem. Velký tibiální nerv napíná nohu a zvedá ji ze země. Achillova šlacha je společnou šlachou pro zadní ohýbače nohou. Tím, že ohýbá nohu, nadzvedá patu. Je nejdůležitějším prvkem chůze.

Zdroj: Nemoci chodidel

Komprese tibiálního nervu

Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek komprese tibiálního nervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.

Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.

Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.

Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.

Zdroj: Co může způsobit bolest paty

Pískání v uších od krční páteře

Tinnitus je způsoben i mimoušními příčinami – postižení cév na podkladě aterosklerózy, od krční páteře a podobně. Arterie vertebralis je tepna, která prochází otvory krční páteře a zásobuje krví oblast spodiny lebeční a ucha. Hypoplazie znamená, že céva je zúžená a její buněčná dutina je užší než 2 mm. Zúžení cévy je buď vrozené, anebo může být získané v souvislosti s útiskem cévy chybným postavením krční páteře. V tomto případě je příčina kombinovaná. Tinnitus má asi 20 % lidí nad 30 let. Tinnitus se dnes již řadí mezi civilizační choroby a je jedním z nejčastějších symptomů, kvůli nimž pacienti navštěvují ORL specialisty. Některé příčiny tinnitu lze odstranit a jiné nikoliv. Ovlivnit se dá tinnitus vzniklý z interních příčin, tedy například z důvodů vysokého krevního tlaku, který se dá léčit. Rutinní je tedy každému pacientovi s tinnitem změřit tlak. Někdy je vhodné provést 24hodinouvou monitoraci tlaku, aby se odhalily výkyvy tlaku během dne a noci. Dále se může ovlivnit tinnitus vzniklý z některých vertebrogenních příčin, například pokud je páteř v blokovém postavení. Má-li již pacient degenerativní změny na páteři těžkého stupně, pak se dá takový stav ovlivnit jen velmi málo. Někdy se dají zmírnit i šelesty způsobené cévními změnami. Rovněž léky na snížení viskozity krve mohou tinnitus umírnit.

Zdroj: Pískání v uších

Co je to khaki

Khaki, správně psáno kaki, je pro nás exotické oranžové ovoce, někdy se také říká koki (ovoce koki), což je chybná výslovnost.

Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená Diovo ovoce. Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno teprve v roce 1780.

Plody mají jasně oranžovou barvu a svým tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar), přičemž dorůstají do průměru 5–8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.

Kaki pochází z jihovýchodní Asie (Čína). Dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde lze na stromy s krásně zbarvenými plody narazit již po přejezdu Brenneru.[1]

Želatinová dužina kaki neobsahuje téměř žádné proteiny ani tuky, ale je bohatá na následující látky:

  • sacharidy – fruktóza, glukóza a sacharóza;
  • pektin, rostlinný sliz, vláknina – zadržují cholesterol, ovlivňují vstřebávání cukrů, dokážou zmírňovat záněty;
  • taniny – mají silné adstringentní účinky;
  • karotenoidy – látky odvozené od betakarotenu, které se v těle mění na vitamin A, mají antioxidační vlastnosti, jež chrání buňky před stárnutím, zpomalují rozvoj arteriosklerózy a snižují riziko rakoviny;
  • vitamin C – kaki obsahuje 16 mg vitaminu C na 100 g, to znamená, že jeden středně velký plod (250 g) dodává 40 % doporučené denní dávky tohoto vitaminu;
  • železo – po draslíku nejhojněji zastoupený minerál, kaki o hmotnosti 250 g pokrývá 10 % denní potřeby tohoto minerálu pro dospělého člověka, což je na čerstvé ovoce významné množství.

Kromě diabetu toto ovoce příznivě působí na:

  • střevní problémy – zklidňuje a vysušuje stěny trávicí soustavy;
  • anémie, viz obsah železa;
  • kardiovaskulární obtíže – kaki je chudé na tuky a sodík, ale bohaté na karotenoidy, které chrání artérie, proto se doporučuje lidem s arteriosklerózou, hypertenzí a kardiovaskulárními problémy všeobecně.

Zdroj: Ovoce khaki a cukrovka

Cévy nohy

Artérie dolní končetiny jsou:

Stehenní tepna (a. femoralis)

větve:

  • a. epigastrica spfc. – ↑ do podkoží břicha k pupku
  • a. circumflexa ilium spfc. – ← souběžně s lig. inguinale k spina iliaca ant. sup.
  • aa. pudendae ext. – k tříslům, šourku (v. pysku) rr. inguinales, rr. scrotales (labiales) ant.
  • a. profunda femoris – ↓ za a. femoralis, pro svaly stehna
  • a. circumflexa femoris med. – → mezi m. ilipsoas a m. pectineus, po m. obturatorius ext. k fossa trochanterica – r. asc. (anast. s a. obturatoria), r. prof. – přes add. magnus ke svalům sedacího hrbolu (anast. s a. glutea inf.), r. transv. – ke svalům sedacího hrbolu, r. acetabularis – do lig. capitis fem., (anast. s a. obturatoria)
  • a. circumflexa femoris lat. – ← pod m. rectus fem., dělí se v r. asc. – k m. sartorius a tensor fasciae latae (anast. s a. circumflexa med. a aa. glutaea sup.), r. transv. – do m. vastus lat., r. desc. – pod m. rectus k patelle
  • aa.perforantes (3) – ↓ kolem femuru, přes adduktory k zadním svalům stehna
  • a. genus desc. – ↓ v canalis adductorius, ↑ přes membrana vastoadductoria, r. saphenus souběžně s n. saphenus na bérec, rr. articulares do rete genu

Zákolenní tepna (a. poplitea)

větve kloubní do rete articulare genus a větve svalové:

  • a. genus sup. lat. – nad lat. kondylem femuru do rete genus
  • a. genus sup. med. – nad med. kondylem do rete genus
  • a. genus media – do fossa intercondylaris k ligg. cruciata a plicae alares
  • a. genus inf. lat. – pod m. gastrocnemius lat. a lig. collat. lat. do rete genus
  • a. genus inf. med. – pod m. gastrocnemius med. a lig. collat. med. do rete genus
  • rr. musculares – k úponům zadních svalů stehna
  • aa. surales – k m. triceps surae a šlaše bicepsu

Přední holenní tepna (a. tibialis ant.)

větve:

  • a. recurrens tibialis post. – za mezikostní blánou do rete genus
  • a. recurrens tibialis ant. – před mezikostní blánou do rete genus
  • rr. musculares – k extenzorům nohy
  • a. malleolaris ant. lat. – ← pod šlachami extenzorů palce a prstů do rete malleolare lat.
  • a. malleolaris ant. med. – → pod šlachou m. tibialis ant. do rete malleolare med.

Hřbetní tepna nohy (a. dorsalis pedis)

větve:

  • aa. tarseae med. – k mediálnímu okraji nohy
  • a. tarsea lat. – pod krátkými ext. k laterálnímu okraji nohy, dovytváří arcus dorsalis pedis
  • a. arcuata – ← obloukem laterálně pod krátkým ext. prstů přes baze mtt., spojí se s a. tarsea lat. za vzniku arcus dorsalis pedis; z něho 3 aa. metatarsae dors. pro 2.–4. intermtt. štěrbinu a z nich a. digitales dorsales k prstům
  • a. metatarsea dors. I. – vydává aa. digitales dors. pro palec a med. část 2. prstu
  • r. plantaris prof. – ↓ přes m. interosseus dors. I. do plosky a končí v arcus plantaris

Zadní holenní tepna (a. tibialis post.)

větve:

  • r. circumflexus fibulae – kolem krčku fibuly do rete genus
  • a. peronaea (fibularis) – ze začátku a. tibialis post., mohutná, ↓ mezi m. tibialis post. a m. flx. hallucis longus, ↓ do canalis musculoperonaeus, k zevnímu kotníku
  • rr. calcanei – do rete calcaneare
  • rr. malleolares lat. – do rete malleolare lat.
  • r. perforans – nad syndesmosis tibiofibularis → přes membrana interossea vpřed na hřbet nohy (někdy nahradí a. dorsi pedis)
  • rr. communicantes – spojky napříč nad kotníky pod flexory s a. tibialis post.
  • rr. malleolares med. – do rete malleolare med.
  • rr. calcanei – do rete calcaneare

Tepny chodidla

větve:

  • a. plantaris med. – → mezi m. abd. hallucis a m. flx. digitorum brevis, paralelně a laterálně nerv, r. spfc. → k vnitřnímu okraji plosky a palce, r. prof. živí svaly a končí v arcus plantaris
  • a. plantaris lat. – → laterálně mezi m. flx. digitorum brevis a m. pronator quadratus, paralelně a mediálně nerv, dále → mezi m flx. digitorum brevis a m. abd. digiti minimi, k basi 5. mtt., obloukem mediálně mezi mm. interossei a m.add.hallucis tvoří arcus plantaris – posílený mediálně r. plantaris prof. a. dorsi pedis et r. prof. a. plantaris med. arcus vydává aa. metatarseae plantares (rr. perforantes k aa. metatarseae dors.), každá se dělí ve dvě aa. digitales plantares pro sousední prsty

Zdroj: Ucpávání cév na nohou

Jaké množství

Většina tuků v ořeších obsahuje vysoký podíl pro zdraví prospěšných mono- a polynenasycených mastných kyselin a pouze malé množství nasycených kyselin, které podporují tvorbu cholesterolu. Mononenasycené a především polynenasycené masné kyseliny snižují obsah LDL cholesterolu (škodlivý cholesterol) a hladinu lipidů v krvi. Když se však vzaly v úvahu všechny pozitivní účinky tuku ořechů, bylo zjištěno, že tento tuk má větší schopnost snižovat úroveň cholesterolu, než by se předpokládalo. I při konzumaci malého množství ořechů se projevují příznivé účinky, je proto pravděpodobné, že vedle snižování hladiny cholesterolu mají ořechy i další žádoucí vlivy.

Kromě užitečných tuků, bílkovin a vlákniny obsahují různé druhy ořechů i různé směsi minerálních látek a vitamínů. Většina obsahuje významné množství vitamínu E – účinného antioxidantu, který likviduje volné radikály a zabraňuje tak negativnímu ovlivňování zdravých buněk, dále i kyseliny listové – důležité složky zabraňující zvyšování koncentrace homocysteinu (aminokyseliny přítomné v krvi), představující další rizikový faktor onemocnění srdce. Významný je rovněž podíl obsahu hořčíku, který ovlivňuje tlak krve. Ořechy rovněž obsahují velké množství dalších složek – sterolů, fytoestrogenů a dalších látek s příznivým vlivem na zdravotní stav srdce.

Ořechy mají příznivý vliv na zánět cév, což je známka počátku vzniku srdečních chorob. Obsahují totiž vyšší množství argininu, který se podílí na tvorbě oxidů dusíku s příznivým vlivem na arterie a podporu krevního oběhu. Nedávno zveřejněná španělská studie uvádí, že strava bohatá na vlašské ořechy pomáhá snižovat výskyt zánětů cév a může rovněž snižovat nepříznivé zdravotní vlivy potravy s vysokým obsahem tuků. Není však jasné, zda se na ochraně cév podílejí polynenasycené mastné kyseliny (vlašské ořechy jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny), arginin, antioxidanty, nebo všechny tři faktory.

Častá konzumace ořechů je spojena rovněž s nižším vznikem cukrovky 2. typu. Důvodem je patrně jejich protizánětlivý účinek. Podle některých studií mohou mít ořechy i ochranný účinek proti některým typům rakoviny. Například v rámci EPIC (European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition) bylo zjištěno, že zvýšená konzumace ořechů snížila u žen výskyt rakoviny tlustého střeva. Tato souvislost však nebyla zjištěna u mužů.

A jaké množství lze konzumovat? Spotřeba jedné hrsti ořechů několikrát týdně prospívá našemu zdraví, ale pozor, ořechy mají vysoký obsah energie, proto by vždy měly nahrazovat nějakou méně zdravou potravinu, a nikoliv být konzumovány navíc. Ořechy je nejlépe jíst v syrovém, přírodním stavu.

Zdroj: Warfarin a ořechy

Dolní končetina

a) kosti

Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).

Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.

b) svaly

Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.

Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris)sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).

I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).

c) klouby a vazy

Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae)kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný a také je spojen s postranními vazy, zároveň také obsahuje ještě dva další samostatné vazy. Kolenní kloub navíc zajišťuje stabilitu celé dolní končetiny. Kolenní kloub zajišťuje dolní končetině ohnutí, natažení a i určitou rotaci.

d) cévy

Jako celým tělem i dolní končetinou musí proudit krev, k tomu slouží cévy různých velikostí a i funkcí. V této části těla se tedy samozřejmě nachází jak velké tepny a jejich drobnější formy (= artérie), tak i žíly (= vény) a menší vlásečnice (= kapiláry).

Velké tepny dolní končetiny mají za úkol dostat do dolní končetiny okysličenou krev přímo ze srdce. Samozřejmě, aby se z nich krev dostala do celé končetiny, musí z velké tepny přecházet do drobných tepen a pak i do vlásečnic. Ve vazivovém obalu tepen jsou také obsaženy různé nervy, které mají za úkol jak stahování cév, tak i jejich roztahování. Pod obalem se nachází vazivo a elastická vlákna, středem tepny samozřejmě proudí krev. Žíly nepřivádí okysličenou krev do dolní končetiny, ale odvádí ji z dolní končetiny do duté žíly. Mezi nejdůležitější žíly v dolní končetině patří přední a zadní holenní žíla, zákolenní žíla a stehenní žíla. Fungují zde ale i povrchové žíly, které například spojují vnitřní kotník se stehenní žílou a vnější kotník se zákolenní žílou. Cévní systém dolní končetiny tvoří také drobné vlásečnice, které zde prostupují všemi tkáněmi kromě pokožky. Do tkání se jimi dostává kyslík i živiny a z tkání pak naopak oxid uhličitý a odpadní látky.

e) nervy

Do dolní končetiny vedou mozkomíšní periferní nervy vycházející z pleteně bedernípleteně křížové. Z pleteně bederní vychází nerv stehenní, který ovlivňuje přední stranu stehna a zároveň i svaly na vnitřní straně stehna. Z pleteně křížové vychází nervy hýžďové i nerv sedací (známý také pod latinským názvem ischiadicus), nerv holenní, který ovlivňuje zadní stranu stehna a bérce, nerv lýtkový, který má dvě části a to povrchovou, která ovlivňuje svaly lýtkové, a hlubokou, která ovlivňuje svaly na přední straně bérce a na hřbetu nohy.

Zdroj: Lidská noha

Poslední stadium

Při klinickém fyzikálním vyšetření se nachází v případě pokročilého nádorového onemocnění zvětšená, tuhá, hrbolatá játra s hmatnými tuhými uzly. V případě přítomnosti druhotných ložisek nádoru na pobřišnici (takzvaná karcinóza peritonea) se nachází v dutině břišní ascites (přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní). Občas se prokazuje rovněž splenomegalie (zvětšená slezina), zejména u primárního karcinomu slinivky břišní s metastázemi do jater. V laboratoři se obvykle potvrdí zvýšená hodnota sérové hladiny enzymů alkalické fosfatázy, gamaglutamyltransferázy a někdy i laktátdehydrogenázy, oproti tomu však zbylé jaterní testy normální. Hodnoty hladin enzymů aminotransferáz jsou v jednotlivých případech různé. Pokud dochází k blokádě žlučových cest nádorem, rozvíjí se žloutenka. Diagnostika jaterních metastází je obvykle jednoduchá při pokročilém onemocnění, v počátečních stadiích nemoci je často obtížná. Nálezy bývají jednoznačné, ale nejsou schopny prokázat drobné ložiskové metastáze ani odlišit nádor od jaterní cirhózy a dalších benigních změn jaterní tkáně, které mívají při zobrazení rovněž abnormální obraz. Obecně platí, že ultrasonografie a CT (rentgenová počítačová tomografie) jsou přesnější než radionuklidové zobrazovací metody. Většina pracovišť nyní používá ultrasonografii jako prvotní diagnostické vyšetření. U nemocných, o kterých se ví, že mají maligní nádor, se používá ultrasonografie a biochemická vyšetření jaterních testů rutinně k průkazu či vyloučení jaterních metastází.

Při stanovení diagnózy primárního jaterního nádoru, a to hepatocelulárního karcinomu (tedy maligního nádoru vycházejícího z jaterních buněk), se pátrá vždy po přítomnosti známek probíhající chronické hepatitidy typu B. Ta je totiž zodpovědná za zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu v určitých oblastech (mluví se o takzvaných endemických oblastech). U nosičů viru hepatitidy typu B je riziko výskytu primárního jaterního maligního nádoru více než stonásobně zvýšeno oproti normální populaci. Vyslovit podezření na přítomnost hepatocelulárního karcinomu tak lze již na základě zjištěných klinických příznaků.

Léčba jaterních metastází maligních nádorů je obvykle neúspěšná, tudíž zbytečná, protože jaterní metastáze, což jsou vlastně druhotná ložiska nádorového postižení, svědčí již o generalizaci zhoubného onemocnění. Léčba se zaměřuje především na primární nádor. Celková chemoterapie (léčba protinádorovými léky, takzvanými cytostatiky) může sice přechodně nádorový proces zpomalit a prodloužit někdy i délku přežití pacienta v závislosti na typu primárního nádoru, nicméně základní chorobu neléčí. Některá pracoviště obhajují v určitých specifických případech cílenou infuzní léčbu chemoterapeutiky zavedeným katétrem cestou hepatické artérie (jaterní tepny). Ačkoli zde byl zaznamenán větší počet odpovědí na léčbu a nižší výskyt příznaků celkové toxicity (tedy nepříznivé, jedovaté účinky na organismus) ve srovnání s podáním chemoterapeutik celkově, nedochází k zřetelnému prodloužení přežívání pacientů.

U těžkých bolestivých forem (v pokročilém stadiu) se může uplatnit radioterapie (léčba ozařováním), v jiných případech není ale oprávněná. Bohužel u většiny nemocných s pokročilém stadiu je optimálním přístupem pouze léčba paliativní (léčení zaměřené pouze na úlevu obtíží pacienta na poslední dny, a nikoli na nemožné vyléčení zhoubného nádoru). Prognóza pacienta s primárním maligním nádorem jater, tedy zejména s hepatocelulárním karcinomem, je obvykle špatná a výsledky léčby naprosto nejsou uspokojivé. Největší naději na úspěch představuje radikální chirurgické odstranění nádoru jater, které je však bohužel možné provést jen u menšiny případů onemocnění. Nemocní s malými lokalizovanými nádory mají po radikální operaci, při níž byl odstraněn celý nádor, prodloužené přežívání. U většiny nemocných je diagnóza stanovena již pozdě a úmrtí přichází do několika měsíců. Nádor není radiosenzitivní (nereaguje na léčbu ozářením) a také chemoterapie je většinou bez výsledku. Ani léčebné podávání protinádorových léků lokálně přímo do jaterní tepny nepřináší lepší výsledky. Radikální odstranění nádoru při onemocnění takzvaným fibrolamelárním karcinomem (tedy variantou hepatocelulárního karcinomu) je jedinou možnou léčbou. Výsledky operační léčby jsou u tohoto typu nádoru přece jen příznivější než u běžného hepatocelulárního karcinomu. Někteří pacienti přežívají po radikálním odstranění fibrolamelárního karcinomu jater i několik let. Léčba pacientů s ostatními typy primárních maligních jaterních nádorů nemá bohužel obvykle význam, prognóza je často špatná.

Krevní nádorová onemocnění zasahující játra (například onemocnění leukemií či lymfomem) mají různou prognózu i léčbu. Obecně lze říci, že bioptické vyšetření jaterní tkáně ani operační řešení jaterního postižení nejsou u těchto onemocnění zpravidla nutná.

Zdroj: Rakovina jater poslední stádium


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš

Mgr. Jitka Konášová


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP