Téma: 

atrofie

Papiledém

Příznaky

Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a k atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců. První známkou zrakové poruchy u atrofie terče po městnání je zvolna postupující, stranově často asymetrické, koncentrické zužování zorného pole s následným poklesem centrální zrakové ostrosti. Atrofie terče po městnání je nepřesně ohraničená, šedavě bílá papila s bělavě opouzdřenými, užšími a napřímenými retinálními cévami. Pokud je včas proveden dekompresní neurochirurgický zákrok, odezní edém terče obvykle během 1 až 2 měsíců. Dlouhodobě přetrvávající městnavá papila vede k destrukci nervových vláken a atrofii. Při nitrolební hypertenzi trvá přechod ze stadia vyvinuté městnavé papily do stadia atrofujícího terče více než 6 měsíců.

Příznaky:

  • bilaterální otok, zpočátku může být asymetrický;
  • mírně navalitá hranice papily;
  • vyhlazená exkavace (vyhloubenina);
  • ojedinělé plaménkovité hemoragie;
  • zornicové reakce jsou normální;
  • zrakové funkce jsou dlouho neporušeny, první známkou je rozšíření slepé skvrny.

Zdroj: Papiledém
Zveřejněno dne: 23.8.2016

Papiledém

Papiledém versus ischemický edém

Edém terče zrakového nervu (ZN) je klinickým příznakem několika patologických stavů. Prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi nazýváme městnavou papilou (papiledémem). Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém rozlišujeme několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a jako poslední vzniká atrofie terče ZN. Charakteristickými známkami edému terče ZN jsou hyperémie disku ZN, setření jeho hranic, vyhlazení fyziologické exkavace, vznik papilárních a peripapilárních retinálních hemoragií, tvrdých a měkkých exsudátů, prosakování tekutiny do vrstvy nervových vláken a tvorba retinálních řas. Terč zrakového nervu je jednou z hlavních struktur, které se vyšetřují při oftalmoskopii. Nálezy na terči jsou často výchozím bodem pro diferenciálně diagnostickou rozvahu nejen u očních onemocnění, ale i u celkových chorob. Jak již bylo řečeno, edém terče je symptomem, kterým se manifestuje více klinických problémů. Mezi ně patří například zánětlivý edém u intraokulární neuritidy, ischemický edém u přední ischemické neuropatie optiku (AION – z anglického anterior ischemic optic neuropathy) či prosáknutí terče ZN při nitrolební hypertenzi.

Řadu let trvalo, než oftalmologové začali rozlišovat mezi oftalmoskopicky velmi podobným edémem terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a zánětlivým edémem při intraokulární neuritidě či ischemickým edémem. Termín městnavá papila je v Čechách vyhrazen pouze problému prosáknutí terče zrakového nervu při nitrolební hypertenzi a jeho vyslovením se dělá vždy již jednoznačný a etiologicky velmi závažný závěr. Pokud je edém jiné etiologie nebo zatím nebyla přesně stanovena diagnóza, používá se označení edém nebo prosáknutí terče zrakového nervu. Zcela běžně a naprosto správně však lze používat „širší“ termín edém terče zrakového nervu i u městnavé papily. Toto názvosloví je také jedním z mála (vedle přídavných jmen označujících lokalizaci, například peripapilární), kde dosud zůstalo zachováno slovo papila k popisu intraokulární části zrakového nervu, tedy oblasti zadního segmentu oka, kde axony gangliových buněk opouštějí oční kouli. Jinak se v současné době již termín papila zrakového nervu nedoporučuje používat, protože vzhled zdravého terče zrakového nervu vyznačujícího se fyziologickou exkavací názvu papila (bradavičnatý výběžek) neodpovídá. V souladu se zahraniční literaturou se tedy upřednostňuje označení terč, hlava či disk zrakového nervu.

Vzhledem k tomu, že je městnavá papila významným objektivním příznakem nitrolební hypertenze, stojí v popředí zájmu nejen oftalmologů, ale i neurologů a neurochirurgů. Zda je tento symptom přítomen a v jakém rozsahu, je mnohdy hlavní otázkou, kterou má oční lékař zodpovědět při konziliárním vyšetření. Vznik a vývoj městnavé papily je dynamický proces, při kterém se rozlišuje několik stadií: časná fáze, fáze plně vyvinutého edému, chronické stadium a poslední vznik atrofie terče zrakového nervu.

Zdroj: Papiledém
Zveřejněno dne: 23.8.2016

Mravenčení a necitlivost rukou

Syndrom horní hrudní apertury – příznaky

  • parestézie – mravenčení, brnění v horní končetině především na malíkové (ulnární) straně a přilehlé straně hrudníku;
  • mrtvení dvou prstů na ruce;
  • poruchy citu v horní končetině;
  • cyanóza – namodralé zabarvení horní končetiny;
  • zhoršení symptomatiky při nošení břemen;
  • otok horní končetiny;
  • slabost a atrofie (zmenšení) svalů horní končetiny;
  • Raynaudův fenomén;
  • vzácně nekrózy (odumření) konečků prstů.

Zdroj: Mravenčení a necitlivost rukou
Zveřejněno dne: 20.8.2013

Polyneuropatie – bolest nohou a rukou

Bolest nohou a alkohol

Toxická polyneuropatie u alkoholiků vede chybnou výživou a nedostatkem vitamínů k poškození takzvaného předního rohu míchy a následně k symetrickému modelu zachvácení. Symptomy jsou: výpadek reflexů, atrofie svalů nebo úbytek svalů, především svalstva lýtek, jakož i snížení vnímání a tlaková bolest lýtek. Diagnóza je potvrzena důkazem o alkoholismu i jinými orgánovými poškozeními. V pokročilém stadiu může být zredukována rychlost nervové vodivosti. V EMG (elektromyografie) lze rozeznat patologické změny.

Zdroj: Polyneuropatie – bolest nohou a rukou
Zveřejněno dne: 31.3.2013

Pomalá štítná žláza

Příčiny pomalé štítné žlázy

  • Autoimunitní tyreoiditida. Nejčastěji uvedenou příčinou hypotyreózy je autoimunitní tyreoiditida, jinak známá jako Hashimotova nemoc.
  • Hypotyreóza se běžně vyskytuje u pacientů léčených radiojódem nebo léky na štítnou žlázu, někdy dokonce i po chirurgickém zákroku. Nejčastější je u starších žen. Ale i radiační léčba nádorů hlavy a krku u starších mužů může způsobit hypotyreózu.
  • Chronická lymfatická leukémie.
  • Atrofie štítné žlázy rostoucí s věkem.
  • Lithium, sloučeniny jódu a léky na štítnou žlázu.
  • Infiltrativní onemocnění štítné žlázy, které zahrnuje amyloidózu a sklerodermii.
  • Nedostatek a přebytek jódu.

Zdroj: Pomalá štítná žláza
Zveřejněno dne: 30.4.2013

Příznaky menopauzy

Přechod u žen - příznaky

Návaly horka a noční pocení

Návaly horka se projevují jako náhlý pocit tepla v horní části těla, obvykle jsou nejvíce pociťovány v obličeji, na krku nebo hrudníku. Kůže na obličeji, krku a hrudníku může být nerovnoměrně zarudlá (červené skvrny), s náhlým pocením. Můžete cítit změnu ve své tepové frekvenci, cítíte velmi rychlý pulz, nebo nepravidelný a silnější než obvykle (palpitace). Návaly horka, které se vyskytují během noci, se nazývají noční pocení. Většina návalů trvá jen pár minut, nejčastěji k nim dochází v prvním roce po poslední menstruaci.

Problémy se spánkem

Mnoho menopauzálních žen má problémy se spánkem nejen kvůli nočnímu pocení, ale příčinou mohou být i pocity úzkosti. Možná následně zjistíte, že nedostatek spánku vede k vaší podrážděnosti a že se objevují problémy s krátkodobou pamětí a schopností soustředit se.

Vaginální příznaky

V době menopauzy můžete zaznamenat vaginální suchost, svědění nebo nepohodlí. To je často příčinou nepříjemného, či dokonce bolestivého pohlavního styku (dyspareunie). Kombinované příznaky jsou známé jako vaginální atrofie. Asi třetina žen má symptomy vaginální atrofie krátce po menopauze, malé množství žen mívá tyto příznaky později. V některých případech mohou vaginální atrofie přetrvávat déle než 10 let po poslední menstruaci. Pokud již trpíte vaginálními problémy, je pravděpodobné, že budou pokračovat nebo se zhoršovat v průběhu času, pokud nebudou léčeny.

Močové příznaky

Během menopauzy je pravděpodobnější, že dochází k častému opakování infekce močových cest, (zánět močového měchýře). Můžete cítit naléhavou a častou potřebu močení.

Zdroj: Příznaky menopauzy
Zveřejněno dne: 24.3.2013

Velmi silné menstruační krvácení v přechodu

Jak zastavit silné menstruační krvácení

U některých žen jsou tyto potíže natolik výrazné, že potřebují lékařskou pomoc. Zde se začíná nabízet otázka „Hormony ano, či ne?“. Rozhodnutí je na ženě samotné. Spolu s lékařem by měla prodiskutovat potíže a na základě závažnosti a s ohledem na zdravotní stav lékař doporučí vhodnou hormonální léčbu. U většiny žen dochází do 2–3 měsíců k návratu do plnohodnotného života a také se může snížit krvácení při menstruaci. Pokud je krvácení silné, provádí se kyretáž.

Důležité je také dodržovat zásady životního stylu – to znamená:

  • udržovat ideální hmotnost
  • nekouřit
  • omezit konzumaci alkoholu, kávy i kuchyňské soli
  • snažit se vyvarovat stresových situací
  • dopřát si pravidelný pohyb
  • preferovat zdravou stravu s nízkým obsahem tuků a zejména cholesterolu
  • zajistit adekvátní přísun vápníku a vitamínu D
  • kontrolovat si TK, případně léčit jeho zvýšení
Nesmí se zapomenout na velmi důležité podmínky léčby, a to:
  • preventivní prohlídky spojené s vyšetřením KOLPO, CYTO (u žen s dělohou), kontrola TK
  • krevní testy – hladina cholesterolu a triacylglycerolu (TG)
  • pravidelné kontroly mamografie – v rámci prevence je toto vyšetření hrazeno pojišťovnou 1x za dva roky u žen od 45 let do 69 let
  • sono

Léčba klimakterických potíží (akutního klimakterického syndromu) pod vedením lékaře nabízí několik možností, a to hormonální terapii, kombinovanou hormonální antikoncepci, lokální estrogenní léčbu nebo nehormonální farmakoterapii.

Hormonální terapie je nejúčinnější léčba akutního klimakterického syndromu, při časném podání brání rozvoji aterosklerózy a osteoporózy.

Kombinovaná hormonální antikoncepce také účinně ovlivňuje potíže akutního klimakterického syndromu, brání nadměrnému odbourávání kostní hmoty, snižuje riziko zhoubného nádoru vaječníku a sliznice děložní.

Lokální estrogenní léčba je bezpečná i pro ženy, které nemohou užívat systémovou hormonální léčbu, působí výhradně lokálně a může zcela vyléčit z atrofie pochvy a pomoci léčit potíže s udržením moči.

Nehormonální farmakoterapie využívá k odbourání akutních potíží léky, které jsou primárně určeny k léčbě jiných nemocnění. Léčbu je nutné nasazovat vždy individuálně po zhodnocení všech pro (výhod) a proti (kontraindikací). Indikace a výběr léčby patří jednoznačně do rukou lékaře.

V současné době je možné ženám nabídnout léčbu ve formě:

  • tablet
  • náplastí nebo gelů
  • injekce
  • čípků
  • tělíska
  • spreje
  • implantátu

Výběr je široký, a proto i žena sama může s lékařem vybrat to, co jí nejlépe vyhovuje.

Zdroj: Velmi silné menstruační krvácení v přechodu
Zveřejněno dne: 21.4.2017

Menopauza

Příznaky klimakterického syndromu

Příznaky menopauzy lze podle rychlosti, se kterou se dostaví, rozlišit na akutní, subakutní a chronické.

Akutní příznaky

Jsou příznaky vlastního klimakterického syndromu. Dostavují se velmi individuálně. Mohou se projevit jak několik let před, tak po vlastní menopauze, a mohou také přetrvat mnoho let po ní. Dnes je termín vyčleněn pro příznaky z oblasti psychiky a vaskulárního aparátu. Nejčastějším příznakem jsou návaly horka, to jsou pocity náhle vzniklého horka hlavně v oblasti horní poloviny těla, to je v obličeji, na krku, na hrudi. Lze naměřit vyšší teplotu kůže prstů. Je to vysvětlováno přechodnou poruchou cévní regulace na periferii. Délka trvání návalů se pohybuje okolo 0,5–5 minut s individuálně různou frekvencí. V noci jsou jednou z příčin poruch spánku. Pocení je většinou doprovodným příznakem návalů, někdy se objevují samostatně. Pocení může mít různý charakter a objevovat se v různých lokalizacích na těle. Dalšími příznaky jsou například bolesti hlavy, závratě, bušení srdce, změny srdečního rytmu, potíže se zažíváním, jako je nevolnost, zvracení či zácpa, potíže sexuálního charakteru. Nezanedbatelnou část příznaků představují psychické obtíže, jako jsou depresivní nálady, úzkosti, nervozita, předráždění, poruchy soustředění a další. Pro hodnocení závažnosti klimakterických potíží byl stanoven takzvaný menopauzální index, který hodnotí 10 příznaků syndromu: návaly horka, návaly potu, předrážděnost, poruchy spánku, závratě, poruchy soustředění, depresivní stavy, bolesti kloubů, bolesti hlavy, bušení srdce.

Subakutní potíže

Druhou skupinou příznaků syndromu jsou subakutní potíže zapříčiněné nedostatkem tvorby estrogenu, což se projeví hlavně atrofizací neboli ztenčením výstelky dutých orgánů pohlavní soustavy ženy. Nejčastěji je to atrofie pochvy. Ta se objevuje u naprosté většiny klimakterických žen. První příznaky se vyskytnou několik měsíců po menopauze. Změny vrcholí po 10–15 letech. Nižší sliznice je suchá, snadno zranitelná, navíc dochází ke změně kyselosti prostředí. Mizí běžná poševní flóra a objevuje se prostor pro patogenní mikroby. Tím je pochva více náchylná k infekci. Zánět se projeví suchostí, svěděním a pálením v pochvě. Dalším postiženým orgánem je močová trubice a část močového měchýře, ty jsou totiž taktéž pod vlivem estrogenů. Projeví se to problémy s močením (časté močení, noční močení, pocit nutkání na moč), takzvanou stresovou inkontinencí (pomočování se při zvýšeném nitrobřišním tlaku, například při smíchu), bolestivým vyprazdňováním moči, opakovanými močovými infekcemi a podobně. Může docházet i k postižení dalších sliznic. Například v dutině ústní se to projeví jako pálení nebo suchost v ústech, poruchami chuti, záněty dutiny ústní. Dalšími příznaky mohou být suchost v nose, hltanu, hrtanu, očích. Při postižení střevní sliznice pak může docházet až ke krvácení nebo poruchám prokrvení střev. Kůže je tenčí, sušší, nehty se více lámou, vlasy i chlupy jsou suché a řídnou. Prsy ztrácejí tuk i tkáň mléčné žlázy, která je nahrazována vazivem. Vyskytuje se zvětšené riziko nádoru prsu. Svaly pánevního dna ochabují, i závěsný aparát dělohy řídne, proto se vyskytuje vyšší procento poklesu a výhřezu dělohy a poklesu stěn vagíny.

Chronické potíže

A konečně poslední skupinou symptomů klimakteria jsou chronické, dlouhotrvající změny, k nimž patří:

  • metabolický postmenopauzální syndrom
  • postmenopauzální osteoporóza – řídnutí kostí

Zdroj: Menopauza
Zveřejněno dne: 27.9.2013


SiteMAP