Spinaliom neboli spinocelulární karcinom je nádor, který je podstatně méně častý než bazaliom. Je o něco vážnější, ale stále ne tolik nebezpečný jako melanom. Vzniká spíše ve střední hloubce pokožky a destruuje i okolní tkáně. K metastázím sice dochází, ale až velmi pozdě, většinou do příslušných lymfatických uzlin. Tak jako bazaliom se často nalézá u osob světlého typu, zvláštností je jeho častá přítomnost například v bércových vředech nebo jizvách. Vypadá jako tuhý červený uzel s poškozeným povrchem, často se může stát, že zvředovatí.
Roste rychleji než bazaliom, průběh je o něco agresivnější, dostává se hlouběji do tkání.
Léčba spinaliomu
Je nutná léčba vyříznutím, okolní zdravé tkáně je třeba šetřit méně než u bazaliomu a odebrat lem o šíři až několika centimetrů. Možností je i ozařování, ke kterému se přistupuje tehdy, když není možné kvalitní vyříznutí.
Bazaliom neboli bazocelulární karcinom je nádor kůže vycházející z bazální vrstvy pokožky. Jeho výskyt se dává do souvislosti s opakovaným vystavením kůže slunečnímu záření, není tedy překvapivé, že se vyskytuje hlavně u starších lidí nad šedesát let v oblasti obličeje, na čele, nose a uších. Nepoměrně více je také diagnostikován u světlovlasých lidí se světlou pletí, tedy u takzvaného fototypu jedna. Je to poměrně častý nádor.
Bazaliom roste ze spodní oblasti pokožky do okolních tkání, které ničí. Může se šířit buď povrchově, pak připomíná lupénku, nebo i do hloubky, kdy může dokonce ničit i chrupavku a kost pod postiženou kůží. Někdy může být pigmentovaný, v tomto případě je třeba ho odlišit od melanomu. Většina bazaliomů vypadá nejprve jako zvláštní strup, který se pacient často strhne, po krvácení poté vznikne strup znovu. Často mají bazaliomy vzhled okrouhlého ložiska s perličkovitými zavalitými okraji a vkleslinou ve svém středu. Na povrchu mohou být zprvu krusty, pak je povrch lesklý, a viditelné jsou takzvané teleangiektázie, tedy rozšířené kapiláry.
Bazaliom roste prakticky výlučně místně a téměř nikdy nemetastazuje.
Léčba bazaliomu
U povrchových bazaliomů stačí pouze kryoterapie, což je zmrazení ložiska tekutým dusíkem. U jiných typů je třeba nádor chirurgicky vyříznout skalpelem spolu s tenkým lemem zdravé tkáně, u rozsáhlejších se zdravé tkáně pro jistotu odebírá víc. Některá místa nabízejí použití laseru a použití speciálního krému vážícího nádorové buňky. I po odstranění někdy může dojít k návratu nádoru, ale přežívá naprostá většina pacientů – až 95 %. K dobré prognóze přispívá hlavně fakt, že nádor nemetastazuje.
Léčba rakoviny kůže závisí na konkrétním typu nádoru a na rozsahu postižení. Zásadní roli hraje to, zda jde o maligní nádory, či o bazaliom, který nemetastazuje. Jako první se volí chirurgické řešení s odesláním vzorku tkáně na histologii, která potvrdí či vyloučí diagnózu. Klíčové je pak stadium onemocnění, a zda jsou již založeny metastáze ve vzdálených orgánech. Od konkrétního typu nádoru a stadia se pak odvíjí další léčba, tedy radioterapie, chemoterapie, případně další nově vznikající léčebné metody.
Bazaliom se léčí kryochirurgií, fotodynamickou terapií (laser), nebo chirurgickou excizí v závislosti na velikosti a umístění. Dlaždicový karcinom buňky se odstraňuje pomocí kryochirurgie, fotodynamické terapie nebo chirurgické excize. Ti, kteří tolerují jiné léčebné postupy, mohou být léčeni radioterapií. Melanom je nutné chirurgicky vyříznout, často následuje chemoterapie v závislosti na stupni léze.
ložiskový přetrvávající bílý povlak na jazyku, nehojící se vřed;
problémy s polykáním, váznutí soust;
potíže s mluvením;
bolest v ústech, v krku, a to zejména při polykání;
zvětšení krčních uzlin;
zápach z úst.
Nádory mohou vznikat přímo ze struktur jazyka (sval, sliznice) nebo z okolních struktur, jako jsou lymfatické uzliny, podjazyková slinná žláza, krční mandle nebo jiná lymfoidní tkáň, struktury kůže (spinocelulární karcinom, bazaliom, melanom), dále pak teratom, adenokarcinom, lichen planus nebo Kaposiho sarkom.
Bazaliom – je nejčastějším typem rakoviny nosu a je přímo závislý na slunci. Léze často začínají jako malé průsvitné voskové uzlíky, které později ulcerují od středu k okraji, který mohou přesahovat. Bazaliom se může lišit v barevném odstínu od červené až růžovo-hnědé, šedé nebo černé. Tento typ rakoviny zřídka metastazuje do jiných oblastí těla, ale má tendenci vracet se na postižená místa a může narušit tkáň a nos chrupavky, což vede ke značné deformaci.
Spinocelulární karcinom – je druhou nejčastější rakovinou postihující nos a je více maligní než bazaliom. Tento karcinom dlaždicových buněk se také vztahuje k poškození sluncem. Vzhled nádoru může připomínat bradavice, které se mohou měnit na otevřené krusty a vředy. Většina lézí zůstává lokalizována, ale tři procenta metastazují, takže úplné odstranění je důležité. Spinocelulární karcinom je častější u mužů, výskyt u žen se však výrazně zvýšil v několika posledních letech.
Melanom – je jeden z nejvíce maligních forem rakoviny kůže a přímo souvisí s přítomností slunečního záření. Melanom se může objevit kdekoliv na těle. Melanom obličeje a nosu je častější u mužů než žen. Vzniká z melanocytů – pigmentových buněk. Vypadá jako deformované nebo nepravidelné znaménko různého rozměru. Včasná diagnóza je důležitá, protože léze s hloubkou větší než 1,5 mm mají vysoké riziko vzniku metastáz s následkem smrti. Předchozí rakovina kůže z jakéhokoliv typu zvyšuje riziko vzniku melanomu.
Mějte na paměti, že u těchto nádorů není provodním příznakem bolest, o to jsou zákeřnější. Příznaky jsou různé dle typu popsaných druhů nádorů.
Mnoho malých kožních nádorů se odstraňuje pomocí laseru, který využívá intenzivní světelný paprsek k odstranění nežádoucí tkáně. Léčení závisí na velikosti, typu, hloubce a umístění nádoru. U většiny lidí je nutné přistoupit k operaci – obvykle menšího rozsahu – aby se nádor odstranil.
Biologická terapie se zaměřuje na posílení přirozené ochrany organismu v boji proti nádoru. Využívá látku interferon, která stimulujíce imunitní systém, a tumor nekrotizující faktor, který se získává z určitého typu buněk schopných usmrcovat nádorové buňky.
Je také známa léčba rakoviny kůže pouze vodou a jedlou sodou bikarbonou (nikoliv práškem do pečiva). Je možné smíchat organický, za studena lisovaný kokosový olej s jedlou sodou do husté pasty. Kokosový olej má regenerační účinek na kožní buňky a je tak účinným doplňkem jedlé sody. Neroztírá se, ale pouze se nanáší na místo postižené rakovinou, kde se nechá působit. Na podporu lze použít antibiotikum Polysporin Triple 3, které se aplikuje přes noc. Je možné použít i jinou antibiotickou mast jako prevenci bakteriální infekce, která by se mohla objevit v otevřené ráně po mizejícím nádoru. Mastičku nebo jakékoliv jiné vybrané antibiotikum je dobré přestat užívat, jakmile se otevřená rána uzavře. Přes den se pokračuje v aplikaci jedlé sody a kokosového oleje a celé místo se přelepí náplastí s kouskem vaty namočeným v octě, který pomáhá průniku jedlé sody do kořenů nádoru pod povrchem kůže. Pro tento účel existuje ještě vhodnější rozpouštědlo: DMSO. Po pravidelné aplikaci by nádor měl zmizet. Tento postup je vhodný například pro bazaliom.
Rakovina kůže je rovněž nádorové onemocnění a její výskyt se na celém světě stále zvyšuje. Rakovinou kůže jsou postiženi více lidé nad 60 let věku, avšak poslední dobou neustále stoupá počet těchto zhoubných nádorů i u mladých lidí. Rakovina kůže je souhrnné označení pro zhoubná nádorová onemocnění, která postihují kožní tkáň.
Příčiny
Hlavním rizikovým faktorem pro vznik rakoviny kůže je sluneční záření, resp. ultrafialové neboli UV záření. Zdrojem UV záření jsou také solária. Dalšími vyvolavateli rakoviny kůže mohou být opakovaná vystavení kůže působení rentgenového záření, některých chemických sloučenin nebo radioaktivních látek. Vlivem těchto škodlivin dochází k poškození genetické informace buněk kůže, které se začnou velmi rychle a nekontrolovatelně dělit. Rakovina kůže se nejčastěji vyskytuje na místech, která jsou vystavována slunečnímu záření. Jedná se zejména o obličej, uši, nos, dolní ret, temeno hlavy, hrudník, záda, ramena, lokty, hřbety rukou, nárty. Výjimkou však nejsou ani nádory na místech krytých oděvem.
Příznaky
Karcinom bezcelulární: nebolestivá hladká bulka, která pomalu roste, nejčastěji na obličeji, na uchu nebo na krku.
Karcinom dlaždicobuněčný: bezbolestná červená bulka nebo skvrna, která může mít ztvrdlý nebo šupinatý povrch, na obličeji, uších, krku, rukou a pažích.
Melanom: kdekoli na těle, bezbolestná tmavá bulka nebo skvrna, mateřské znaménko nepravidelného tvaru a ohraničení; nebo bolest, která se nedá ztlumit.
Prognóza
Prognóza onemocnění v časném stadiu je optimistická. Je důležité sledovat znaménka, používat krémy s vysokým faktorem při slunečním záření.
Léčba
Léčba rakoviny kůže závisí na konkrétním typu nádoru a na rozsahu jeho postižení. Zásadní roli hraje to, zda jde o maligní nádory, či o bazaliom, který nemetastazuje. Jako první se volí chirurgické řešení s odesláním vzorku tkáně na histologii, která potvrdí či vyloučí diagnózu. Klíčové je pak stadium onemocnění a to, zda jsou již založeny metastáze ve vzdálených orgánech. Od konkrétního typu nádoru a stadia se pak odvíjí další léčba, tedy: radioterapie, chemoterapie, anebo další, i nově se objevující léčebné metody.
Je právem nejobávanějším nádorem kůže a vlastně nádorem vůbec. Je totiž nejzhoubnějším nádorem kůže. Vyskytuje se více u žen než u mužů a předpokládá se, tak jako u jiných nádorů, že velký vliv na jeho vzniku má hlavně sluneční záření. Projevuje se jako pigmentová skvrna, která vypadá nejprve jako obyčejné znaménko, nicméně postupně dochází ke změnám, které signalizují jeho zvrhnutí ve zhoubný nádor. Těmito změnami je hlavně šíření se do plochy, nepravidelné okraje, změna barvy a její nejednotnost (má strakatý vzhled), reliéf znaménka se mění (většinou vyhlazuje), může rohovět, olupovat se, při sebemenším poškození i spontánně může krvácet nebo mokvat. Také může pacienta obtěžovat často až úporným svěděním.
Existuje několik klinických forem, které se liší svými příznaky i nebezpečím. Nádory se mohou šířit buď horizontálně, nebo vertikálně.
Superficiálně se šířící melanom
Superficiálně neboli povrchově se šířící melanomy tvoří většinu melanomů, vypadají jako nepřesně ohraničené, strakaté ložisko, které může být lehce vyvýšené. Po nějakém čase uvnitř dochází k depigmentaci, tedy zesvětlení a jakoby vyhojení, nicméně to je velice nepříznivý znak, který poukazuje na pokročilé stadium a tvorbu metastází ve vzdálených orgánech. Proto by si pacient nikdy neměl myslet, že se mu nález již hojí, a urychleně vyhledat lékaře! Další variantou je takzvaný akrolentiginózní melanom, který je naštěstí velice vzácný, a vyskytuje se na končetinách a hlavně pod nehty, kde si ho sice pacient všimne poměrně brzy, ale často ho nenapadne, že by se mohlo jednat právě o melanom. Prognóza je bohužel nepříznivá, proto čím dříve pacient přijde, tím větší je šance na jeho vyléčení. Dále je to lentigo maligna melanom, který je také nepříliš častý a postihuje hlavně staré lidi v místech vystavených slunečnímu záření, jako je obličej, výstřih, ruce a nohy. Tento typ melanomu se povrchově šíří poměrně dlouho, až po letech se začne šířit směrem dolů, proto je jeho prognóza značně příznivější než u předchozích typů.
Vertikálně se šířící melanom
Vertikálně neboli směrem dolů se šířící melanom je velice nebezpečný z několika důvodů. Má typickou černomodrou barvu, nicméně jeho diagnóza je často obtížná, vzhledem totiž napodobuje řadu dalších kožních útvarů, které nejsou zdaleka tak vážné (jako je stařecká bradavice, bazaliom nebo různá znaménka). Také jeho průběh je značně individuální, není žádné jasné pravidlo, podle kterého by se šířil, vyvíjel a postupoval, záleží hlavně na imunitním systému postiženého. Brzy zakládá metastáze šířící se krví i lymfou, metastáze mohou být v nejrůznějších orgánech, a proto je bohužel prognóza velice špatná. Tvoří asi čtvrtinu všech melanomů. Nejlepší prognózu mají nádory zachycené při tloušťce menší než jeden milimetr, nad 4 milimetry tloušťky už se prognóza rapidně zhoršuje a předpokládané přežití 5 let je pouze u padesáti procent pacientů.
Léčba melanomů
Ložisko je třeba chirurgicky vyříznout, a to s dostatečným množstvím okolní tkáně, aby byla jistota, že zde rakovinové buňky nezůstávají. Dále se užívá chemoterapie a radioterapie, tedy ozařování, a to hlavně u pacientů s rozsáhlejšími metastázemi. V současné době se používá i biologická léčba, tedy například podávání interferonů, látek tělu vlastních, které podporují imunitní systém v boji proti nádoru.
Jsou to duté kulovité útvary vyplněné keratinem. Jediným maligním útvarem této skupiny je matrikální karcinom, ten je ovšem velmi vzácný. Zbytek cystických novotvarů má příznivou prognózu, chirurgické odstranění bývá dostatečné. Komplikace může nastat v podobě zánětu po prasknutí stěny cysty.
Nejčastějším cystickým tumorem je keratoakantom, který se vyskytuje u psů ve věku okolo 5 let. Nachází se především na zádech, hrudníku, krku a končetinách. Predisponováni jsou norští elkhoundi, u čistokrevných plemen se s ním setkáváme častěji než u kříženců.
Specifickou je dermoidní cysta u mladých Rhodéských ridgebacků, která roste okolo přechodu normální srsti v srst opačného směru. Jde o vývojovou anomálii, proto je nevhodné používat tyto psy v chovu.
Virové onemocnění, jehož původcem jsou papovaviry. „Bradavice“ se jako drobné světlé výrůstky vyskytují zejména na hlavě - okolo tlamy a očí. Častěji postihují zvířata mladší dva roky, u starších se mohou vyskytovat podobné útvary, jsou ale jiným typem tumorů. Prognóza onemocnění je zpravidla dobrá, útvary zhruba po dvou měsících růstu spontánně vymizí.
Jedná se o poměrně častý maligní tumor starších zvířat s výskytem na uších, pyscích, šourku, ale i na hřbetě a končetinách. U velkých plemen psů je jeho lokalizace častější okolo drápového lůžka, kde roste agresivně, a proto se zde často přistupuje k amputaci prstu. Na kůži světlých zvířat a na místech málo osrstěných je vyvolávajícím faktorem sluneční záření. Spinocelulární karcinom pomalu metastazuje do regionálních mízních uzlin. Terapie je chirurgická, případně doplněná radioterapií. Prognóza závisí na lokalizaci nádoru, výskytu metastáz a odvíjí se také od výsledků histologického vyšetření.
Jeví se jako šupinatější, vyvýšené útvary lokalizované u psů nejčastěji na vnitřní straně stehen. Nejsou pravými nádory, vznikají nadprodukcí keratinu. Vzhledem k možnému riziku vývoje ve spinocelulární karcinom je na místě okamžitá chirurgická excize.
Bazaliomy jsou nejčastější kožní tumory koček, u psů bývají také četné. Nacházíme je u starších zvířat především na hlavě, krku a hrudníku. Nádor má nízký stupeň malignity, nemetastazuje. Prognóza je po chirurgickém odstranění příznivá.
Nádory kožních žláz
Poměrně časté nádory mazových žláz se jako ohraničené útvary nacházejí na víčkách, hřbetě a končetinách. Vyskytují se ve formě hyperplazie, adenomů a vzácněji adenokarcinomů, u kterých je horší prognóza z důvodu rizika recidiv po chirurgickém odstranění.
Nádory perianálních žláz jsou nejčastější u starších nekastrovaných psů – samců, u kastrátů a fen se s nimi setkáváme velmi vzácně. Jedná se o modifikované mazové žlázy s výskytem okolo řitního otvoru. Hyperplazie a adenomy jsou benigní nádory s příznivou prognózou, adenokarcinomy jsou maligní, hůře ohraničené, po chirurgickém odstranění často recidivující. Terapie je chirurgická – excize útvaru a kastrace (velmi úspěšná léčba u adenomu a hyperplazií, neúspěšná u adenokarcinomu samic).
Málo časté nádory apokrinních žláz bývají na hlavě, krku, končetinách a hřbetě. Prognóza závisí na povaze nádoru - u benigních bývá po chirurgickém odstranění dobrá, u karcinomů vzhledem k malignitě a metastazujícím vlastnostem nepříznivá.
Velmi vzácně se vyskytují nádory ekrinních žláz, málo časté nádory paranálních váčků, z nichž nejčastější adenokarcinomy mají z důvodu častých metastáz a recidiv nepříznivou prognózu.
Do této skupiny patří nádory benigní (např. fibrom, fibropapilom) nacházející se u starších zvířat na končetinách a ve slabinách. Po chirurgickém odstranění je jejich prognóza příznivá.
Maligní vřetenaté nádory představuje např. fibrosarkom, který je ovšem častější u koček, hemangiopericitom je naopak u koček vzácností a Schwannom. U vysokého procenta těchto maligních nádorů dochází po chirurgickém odstranění k recidivám.
Kulatobuněčné nádory
Heterogenní skupina nádorů, kam náleží mimo jiné dva nejčastější nádory psů – histiocytom a mastocytom.
Především u mladých psů čistokrevných plemen je běžný benigní histiocytom. Ohraničené útvary se nacházejí na nose, ušních boltcích a končetinách. Do půl roku dochází u většiny z nich ke spontánní regresi. Léčbou je chirurgická excize, prognóza příznivá. Plemeno šarpej je predisponováno k mnohočetnému histiocytomu, u bernského salašnického psa je dědičným onemocněním systémová histiocytóza.
Mastocytom je nejčastějším maligním kožním nádorem psů. Typický je ve věku okolo 8 let, přičemž predispozici k jeho výskytu má např. boxer, zlatý a labradorský retrívr a teriéři. Vzhled mastocytomu je různorodý – nejčastěji jde o jednotlivé útvary v kůži či podkoží, na povrchu s vypadanou srstí a vředovitým vzhledem. Vyskytuje se především na pánevních končetinách a v okolí genitálií. Paraneoplastickými syndromy mastocytomu mohou být žaludeční vředy, špatná srážlivost krve a nízký počet krevních destiček. Léčba a prognóza se odvíjí od velké nepředvídatelnosti nádoru, je závislá na zjištěních histologických i klinických.
Nádory vycházející z podkožních tukových buněk (adipocytů) se označují lipomy. Jako jednotlivé nebo mnohočetné měkké útvary jsou běžné především u starších psů v oblasti končetin, hrudníku a břicha. Terapie je chirurgická, u obézních zvířat je vhodná před zákrokem dieta, díky které se lipom zmenší. Prognóza je příznivá, z důvodu recidiv ovšem nepříznivější u infiltrativního lipomu.
Liposarkom je maligní tumor s nepříznivou prognózou. U psů a koček se vyskytuje vzácně.
Hemangiom bývá naopak častým nádorem psů. Vzniká z buněk cév jako ohraničený podkožní benigní útvar.
Melanocytomy (benigní melanomy) jsou v této skupině nádorů zastoupeny u psů zhruba ze dvou třetin. Nacházejí se nejčastěji na hlavě, v meziprstí, na trupu. Klinicky jej nelze rozlišit od maligního melanomu. Vzhledově se projevuje jako pigmentované ohraničené útvary.
Maligní melanomy mají i po chirurgickém odstranění tendenci k recidivám a často metastazují, proto je jejich prognóza nepříznivá. Bývají tmavé barvy, velikosti do 10 cm a často ulcerují.
