Téma: 

bedra

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Kde jsou bedra

Bederní oblast je nejvíce zatěžovaným úsekem páteře, protože nese váhu celého těla, a navíc zde dochází k přenosu pohybu z dolních končetin na trup. Podívejte se, kde se přesně nacházejí bedra.

Bolesti bederní páteře mohou mít mnoho příčin. U starších osob bývá velice častým zdrojem bolestí degenerace meziobratlových plotének. Ty se nacházejí mezi jednotlivými obratli naší páteře a jejich úkolem je především tlumit tlak a nárazy vznikající při pohybu ve vzpřímené poloze. Meziobratlové ploténky jsou tvořeny elastickou tkání, která má tendenci s věkem ubývat. Ploténky se následkem toho ztenčují a páteř se celkově „sesedá“ (jednotlivé obratle se přibližují stále více k sobě). Tím může dojít k útlaku některých citlivých struktur, především nervů a nervových pletení, což vyvolává bolest v bederní krajině.

Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno dne: 21.4.2017

Diskuze: vnitřní pásový opar

S politováním musím konstatovat, že vnitřní pásový opar, který mě postihl, nepoznal nikdo na pohotovosti, kterou jsem navštívila v bolestech tři dny po sobě. Ačkoliv jsem si "stěžovala" na velké bolesti od oblasti levého bedra směrem do pupku, citlivost kůže v celé šířce s pocitem pálivé až řezavé bolesti....prostě na kůži není nic viditelného! Až potřech dnech diagnostikoval obvodní lékař pásový opar vnitřní. Na kůži se mi vytvořil po třech dnech pouze flíček velikosti koruny, červený, ale za to velmi bolestivý a z něho bolest vyzařovala po celé délce výše popsané oblasti.Lékař nasadil Herpesin tbl a hlavně léky proti urputné bolesti Novalgin, Panadol extra a Milgama injekce. Nemoc trvá téměř měsíc a stále přetrvávají bolesti / již při analgetické léčbě/ jsou únosnější. Kbyby nemoc byla objevena včasněji, možná bych tolik netrpěla.Hlavně jsem byla vyšetřena na úplně něco jiného a odlišného.
Jak asi tato zrádná nemoc s bolestmi bude trvat dlouho?Lze již nyní chodit do sauny, vířivky nebo bazénu?Nebo je nutné více odpočívat?
Hanča

Zdroj: diskuze Vnitřní pásový opar
Odesláno dne: 7.3.2017 uživatelem Hanča
Počet odpovědí: 0

STANOVENÍ KREVNÍHO TLAKU PODLE VĚKU

Co znamená krevní tlak 130 na 80

Normální tlak je okolo 120 torrů, což je téměř 16 000 Pa (120 x 133,322), takže je céva vystavena za normálních okolností tlaku, který představuje závaží skoro 1,6 tuny na každý metr čtvereční svého povrchu! Je to stejné, jako kdybychom na plochu 1 m2 naložili těžko uvěřitelných třicet dva pytlů s cementem!

Jestliže měl jedinec horní tlak 160 torrů, což je více než 21 000 Pa, pak na bedra svých cév naložil ještě přes deset dalších pytlů! Na metru čtverečním povrchu jeho cév leží nepředstavitelných čtyřicet dva padesátikilových pytlů stavebního materiálu. Mějte proto na paměti, že každé čtyři torry navíc nakládají na metr čtvereční vašich cév více než jeden další pytel s cementem (přesně 53,32 kg). Pokud jsou cévy takové zátěži vystaveny dlouhodobě, musí se to na jejich živostnosti projevit!

Více o této problematice si můžete přečíst zde.

Zdroj: Stanovení krevního tlaku podle věku
Zveřejněno dne: 2.3.2017

Diskuze: Pro Alenku.

Milá paní,nebo slečno Alenko.Moc vás nepotěším radou,protože ji nevím,ale napíši jak jsem na tom.Mrazení po těle,hlavně nohy,bedra mě provází velmi nepříjemně už víc jak rok.Za tu dobu jsem prodělala opravdu hodně vyšetření a výsledek téměř žádny a pomoc vůbec žádná.U mě se jedná podle výsledků:špatná bederní páteř,posunutá plotýnka a hodně změn na páteři,operace prý nepřipadá v úvahu/nestojím o ni/.Dále druhá věc je špatné vyprazdňování a močení.Snad prý to dráždí právě nervy z bederky.Chodím často na močení,klidně každé 2 hod.i v noci,bolesti ,zrovna mám zase bakterie v moči,beru antibiotika.Urolog naznal,že je to od té páteře,prohlédl cystoskopií močák a prý v pořádku.Dále klička k konečníku prý je fyziologicky jinak zatočená jak má být.Když se vyprazdňuji jde to napřed dovnitř,potom ven.Bez glycerin.čípku se takřka nevyprázdním.To mě dělá pochopitelně velké bolesti a mrazení se zhoršuje.Snad prý rehabilitací se to má spravit.Jdu na to snad už poslední vyšetření 4.5.moc tomu nevěřím.Ještě vám řeknu,že každé vyšetření je nepříjemné a objednání je víc jak na měsíc,popis se dostane k lékaři za další měsíc,jednou jsme čekali i 2 měsíce,takže se to táhne už víc jak rok a trpím a trpím.Oni odborní lékaři si jdou jen po svém oboru a ty souvislosti skoro nikdo neřekne a stále se jen domnívám co to je.Za tu dobu jsem poznala,že lékařská věda není všemohoucí,že nevědí všechno.Lidské tělo je složité.S lékaři vycházím dobře.Je mě 70 roků,ale nejsem babka jen u televize.Vše mě zajímá,vzdělávám se už 6.rok na Univerzitě 3. věku,mám za sebou počítače a nyní všeobec.vzdělávání,bojuji,abych byla zdravá,záleží mě na tom,tak jako vám.Budu ráda,že mě napíšete o sobě zase jak pokračuje léčba.Přeji vám,aby jste se uzdravila a přišli vám na to od čeho to je.

Zdroj: diskuze Mrazení po těle
Odesláno dne: 27.4.2017 uživatelem Veronika
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Co znamená bolest bederní páteře a břicha

Bolest bederní páteře a břicha může vyvolávat dráždění sedacího nervu (n. ischiadicus) například po prudkém pohybu do otočení, při zvedání těžkých břemen, ale i při výhřezu ploténky. Nerv může být drážděn i probíhajícím zánětem. Tomuto onemocnění říkáme různými názvy jako ústřel, ischias či lumbago. Jedná se o prudkou bolest bederní krajiny spojenou s reflexním stažením svalů, znemožňující zpravidla jakýkoli další pohyb. Proto – přestože se časem tato bolest samovolně vytrácí – bývá lumbago velmi nepříjemnou a omezující záležitostí.

Pokud bolí bedra a břicho, může se jednat i o příznak onemocnění vnitřních orgánů. Bolesti beder nejčastěji souvisejí s nemocemi ledvin, případně u žen s gynekologickými infekcemi. Rozpoznat bolest beder způsobenou svalovým přetížením od té vyvolané ledvinami není jednoduché. Je však důležité i na tuto variantu myslet, protože se může jednat o zánět ledvin, který přejde-li do chronické fáze, může vést až k renální insuficienci a trvalému poškození ledvin. Bolest beder při onemocnění ledvin je lokalizována spíše mezi posledním žebrem a křížovou kostí, a navíc pokud v tomto místě na pár vteřin lehce přitlačíte, ucítíte prudkou tupou bolest vycházející „zevnitř“.

Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno dne: 21.4.2017

PÁSOVÝ OPAR JE POKRAČOVÁNÍ NEŠTOVIC

Příznaky a projevy

Prvním hlavním příznakem je bolestivost – pálení, píchání, pnutí v místě, kde se zhruba do 2 dnů začínají objevovat červené skvrnky, které postupně vystupují, v jejich středu se začíná objevovat čirá tekutina. Vzniká puchýřek, tekutina v něm postupně žloutne a kalí se, puchýřek zasychá, mění se ve stroupek, který se odlupuje. Místy výskytu bývají nejčastěji hrudník, bedra, obličej v okolí očí. Pásový opar se však může rozvinout téměř kdekoliv na těle. Výsev se objevuje v pruzích (podle dermatomů – oblastí inervovaných jedním míšním segmentem). Tyto pruhy puchýřků se na hrudníku a bedrech šíří od páteře k ose spojující pupík s hrudní kostí. Obyčejně je výsev jednostranný. Spolu s kožními změnami se onemocnění může projevovat celkovou schváceností, malátností, slabostí, zažívacími potížemi, teplota se objevuje někdy (horečka u tohoto onemocnění není obvyklá). Časté je také zduření místních lymfatických uzlin.

Zdroj: Pásový opar je pokračování neštovic
Zveřejněno dne: 10.11.2013

NARAŽENÁ KOSTRČ

Cviky na naraženou kostrč

Cviky na naraženou kostrč jsou uvolňovací.

Cvik 1

Lehněte si na záda, obejměte levé koleno oběma rukama a přitáhněte k hrudníku. Hlavu a nataženou pravou nohu zvedněte do výšky asi 15 centimetrů. Dýchejte klidně – sedmkrát nádech a výdech do kostrče. Poté nohy vyměňte.

Cvik 2

Lehněte si na záda, pokrčte kolena a chodidla mějte na podložce. Lehce zatlačte bedra do podložky, čímž dojde k podsazení pánve, nezadržujte dech, dýchejte klidně ve svém tempu. Levou půlku zadečku velice pomalu protáhněte k pravé patě, a pomalu zpět. Celý pohyb je v rozmezí několika málo centimetrů, pravou půlku zadečku velice pomalu protáhněte k levé patě a pomalu zpět. Všechny pohyby jsou malé, v rozsahu 2–3 cm, a velmi pomalé, jedná se o protahovací cviky. Při pohybu nezvedejte zadeček z podložky, snažte se mít bedra celou dobu na podložce. Cvičení opakujte střídavě 5x na každou stranu.

Jestliže máte možnost navštívit plavecký bazén, optimálně i s vířivkou, určitě to udělejte. Plaváním svaly nenásilně postupně uvolníte a masáž křížové a bederní oblasti tryskami (aspoň hodinu) vaše tělo rovněž velmi ocení. Viditelné výsledky se dostaví už po jedné návštěvě. Vhodné je ale dopřát si bazén i vířivku opakovaně.

Výborný je také bederní polštář, jedná se o multifunkční doplněk, který dokáže výrazně snížit zdravotní potíže s bederní páteří a špatné prokrvení nohou. Plně jej využijete jak při sezení, ležení, spánku, tak i při relaxaci. Bederní polštář je vyroben z líné pěny. Tato speciální pěna reagující na tělesnou teplotu zajistí rovnoměrné rozložení tlaku a svým efektem pomalého vracení se do původní polohy napomáhá uvolnění svalstva. Rozměry polštáře jsou cca 50 x 20 x 10 cm.

Zdroj: Naražená kostrč
Zveřejněno dne: 1.8.2016

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Cviky

Uvádíme tři cviky, které pomohou ulevit bederní a křížové oblasti zad. První dva cviky jsou uvolňovací, třetí posilovací. Doporučujeme cvičit všechny tři cviky za sebou nejméně dvakrát denně. Cvičíme vleže na posteli, anebo na zemi na dece či karimatce. Důležité je cvičit pouze do pocitu lehkého tahu, nikdy ne přes bolest!

První cvik

Ležíme na zádech, nohy pokrčené v kolenou, chodidla položená na podložce. Opatrně kolena spustíme na jednu stranu. Hlavu a ramena můžeme otočit na druhou stranu. Kolena směřují na jednu stranu, hlava a ramena na stranu druhou. V oblasti zad a hýždí cítíme lehký tah. V této poloze následuje výdech, kdy se snažíme o procítění a uvolnění svalového napětí. Cvičíme pomalu, na každou stranu 5x střídavě za sebou.

Druhý cvik

Ležíme na zádech, nohy pokrčené v kolenou, chodidla položená na podložce. Jednu nohu si chytneme rukama u kolene a přitáhneme si ji k tělu. Nadechneme se a s výdechem přibližujeme čelo směrem ke kolenu. Zvedáme hlavu a koleno přitahujeme k břichu, opět jen do pocitu tahu. Maximálně vydechneme a vracíme hlavu na podložku. Cvik opakujeme 5x na každou stranu.

Třetí cvik

Cvik slouží k posílení břišních svalů. Ležíme na zádech, nohy pokrčené v kolenou, chodidla položená na podložce. Hluboce se nadechneme. Po nádechu následuje hluboký výdech, kdy se snažíme přitisknout bedra co nejvíce k podložce. Břišní svaly se při tom automaticky zatnou. Zpevnění podržíme 3 sekundy a vydechneme. Cvik opakujeme 5x, ale postupně můžeme přidávat a dojít až k 10 opakováním.

Další možností je cvičení podle Mojžíšové. Jedná se o pohybovou terapii, která pomáhá nejen při otěhotnění.

Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno dne: 21.4.2017

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Příklady cviků podle Mojžíšové

Cvik 1

Položte se na záda, ruce dejte podél těla, nohy opřete o chodidla, chodidla i kolena mějte asi 20 cm od sebe. Přitiskněte bederní páteř k podložce, vtáhněte pupík a jednou až dvakrát volně nadechněte a vydechněte, aniž povolíte napětí. Potom se hluboce nadechněte a vytahujte se za rukama a do pat, jako byste se chtěli prodloužit na skřipci. V maximálním tahu a nádechu setrvejte, pak vydechněte a povolte. Po celou dobu vytahování musí bederní páteř zůstat na podložce. V případě, že bedra neudržíte po celou dobu na podložce, cvičte tento cvik s pokrčenýma nohama a chodidly u sebe. Opakujte 10–15x denně a počet opakování nezvyšujte.

Cvik 2

Položte se na záda, ruce dejte podél těla, nohy opřete o chodidla, chodidla i kolena mějte asi 20 cm od sebe. Přitiskněte postupně bederní páteř k podložce, vtáhněte pupík, vytáhněte dolní část přímého břišního svalu nahoru k bradě, stáhněte hýždě (půlky k sobě) a volně dýchejte asi 6 sekund. Po 6 sekundách se nadechněte, stáhněte všechno ještě víc, pomalu vydechněte a povolte. Při cvičení nezapínejte jiné svaly než ty v oblasti pánve (žádná zvednutá ramena, hlava či propnuté nohy). Opakujte první týden 15x denně, každý další týden přidejte 5 opakování a skončete na 40 opakováních.

Cvik 3

Položte se na záda, ruce dejte podél těla, nohy opřete o chodidla, chodidla i kolena mějte asi 20 cm od sebe. Přitiskněte bederní páteř k podložce, vtáhněte pupík, vytáhněte přímý břišní sval nahoru k bradě, stáhněte hýždě k sobě, držte a volně dýchejte a zároveň velmi pomalu (obratel po obratli) zvedejte pánev rovně nahoru. Neprohýbejte se. Pak se pomalu stejným způsobem vracejte k podložce, asi 5 cm nad zemí se zastavte, nadechněte, stáhněte ještě víc, vydechněte, položte se a povolte. Opakujte první týden 15x denně, každý další týden přidejte 5 opakování a skončete na 40 opakováních.

Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno dne: 21.4.2017

BOLEST ZAD V KŘÍŽOVÉ OBLASTI

Co pomáhá na bolest v kříži

Větší rozmanitost a hojnost je řešením na jednostrannou zátěž, které podrobujeme naše tělo v zaběhnutém profesním životě, péči o rodinu či penzijním rytmu. Proto je ke zlepšení zapotřebí především silná vůle ke změně stereotypu. Velké fyzické úsilí ani hodiny času nejsou často zapotřebí.

Cviky a pohyb jsou základem všeho. Cvičit bychom měli alespoň 10 minut minimálně 2x za den, ale čím více, tím lépe. Dýchání je při cvičení také velmi podstatné – obecně platí, že u pohybů směrem „od těla“ se nadechujeme, s pohyby směrem „k tělu“ provádíme výdech. Dech bychom při cvičení neměli nikdy zadržovat (zvláště pokud v nějaké poloze setrváváme déle, je nutné pravidelně dýchat). Každý cvik opakujeme 5–10x, mezi cviky můžeme zařadit kratší odpočinek.

Předpokladem úspěchu (to znamená, že nás bedra bolet nezačnou) je korekce správného stoje a hlavně sedu, ve kterém dnes trávíme nejvíce času. Příkladem může být opravdu důkladné protažení, které po ránu probudí každý váš sval; vzpřímená chůze; vhodná poloha zmírňující zatížení páteře při celodenním sezení, kdy velký význam mají krátké pauzy zabraňující strnulosti, což platí jak pro sezení v kanceláři, tak u televize. Tyto změny polohy také nemusí představovat žádný komplikovaný cvik, stačí například protažení svalů při potřebné cestě do sousední kanceláře nebo do kuchyně a uvědomění si vlastního těla; jindy postačí vědomé uvolnění ztuhlých rukou, které jsou jednou ze známek stresu. K celkové relaxaci napomáhá i procvičení okohybných svalů či obyčejný úsměv, to můžete praktikovat, pokud máte akutní bolest zad.

Pokud se nemůžeme dlouhému sezení vyvarovat, protože je například naší hlavní pracovní pozicí v zaměstnání, je vhodné podkládat si bedra nejrůznějšími pomůckami (klidně i složenou mikinou), které zajistí fyziologické zakřivení beder do mírné lordózy. Ze speciálních pomůcek lze k tomuto účelu využít malý overball nebo McKenzieho lumbální válec.

Prevencí potíží může být i eliminace nepříznivých vlivů, jakými jsou nepřiměřená tělesná hmotnost související se stravováním, průvan či prochladnutí, nesprávná poloha při spánku nebo nevhodné lůžko, vysoké podpatky i nepadnoucí oblečení omezující přirozený pohyb. V neposlední řadě je to včasné řešení problémů jako ochrana před dlouhodobým stresem, který je příčinou strnulosti v oblasti ramen.

Volný čas by měl být alespoň zčásti věnován fyzické aktivitě přiměřené věku a zdravotnímu stavu. Je známo, že mezi tělesným cvičením a psychickou pohodou existují úzké vazby, které napomáhají nalezení přirozené harmonie, kterou vlivem svého životního stylu ztrácíme.

Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Zveřejněno dne: 21.4.2017

CVIČENÍ PRO TĚHOTNÉ

Cvičení s míčem

Velký míč je skvělý pomocník na posilování, ale také protahování téměř všech svalových skupin. Je pravdou, že kvůli své velikosti a tvaru není příliš skladný, ale můžete jím nahradit jednu ze židlí a tím prospějete i svým zádům. Zvolte takovou velikost kulatého pomocníka, aby při sedu na jeho vrcholu svírala vaše stehna a lýtka přibližně pravý úhel.

Cvičení na míči je vhodné úplně pro všechny. Nezáleží totiž na tom, kolik vážíte, ani na tom, v jaké jste kondici, protože pracujete pouze s váhou vlastního těla a tím zátěž přizpůsobíte svým potřebám. Zvlášť v těhotenství je nutné respektovat nároky i omezení ženského organismu, a proto je míč pro cvičení v této době zvlášť vhodný. Inspirujte se některými ze cviků, jež můžete provádět i v pokročilé fázi gravidity.

Rozhýbání svalů v oblasti beder: Sedněte si na míč, nohy zapřete o podlahu přibližně na šířku vašich boků. Narovnejte záda a uvolněte ramena. Nevystrkujte bradu dopředu, hlavu nepředklánějte. Ruce opřete o boky a pomalu vysouvejte střídavě pánev do stran. Hrudník se snažte nechat celou dobu na místě. Vnímejte přitom příjemné pocity v oblasti bederní páteře. Stejný pohyb zopakujte směrem dopředu, kdy pánev jemně podsadíte, a dozadu, kdy bedra lehce prohnete. Uvolníte svaly spodní části zad a zároveň protáhnete bederní páteř, která vlivem těhotenství často trpí.

Krční páteř: Zůstaňte sedět na míči jako u předchozího cviku. Položte pravou ruku na levé ucho přes vaši hlavu a hlavu jemně táhněte k pravému rameni. Levou ruku nechte volně ležet ze strany na míči. S výdechem protáhněte šíji. Stejný pohyb zopakujte také na druhou stranu. Když natočíte v krajní poloze bradu směrem ke klíční kosti, protáhnete i svaly po stranách krku.

Posílení hýždí a stehen: Sedněte si na vrchol míče a nohy zapřete o zem. Pomalu se sesuňte na míči tak, aby byla opřená jen vaše hlava a lopatky. Párkrát s výdechem nadzvedněte hýždě pár centimetrů ke stropu, nebo jen zůstaňte ve výdrži. Až ucítíte, že zadní strany stehen a hýžďové svaly zabírají, vraťte se zpátky do sedu. Při cvičení dejte pozor, aby vám míč neujel a nezranily jste se.

Vnitřní strany stehen: Lehněte si na podložku na záda. Pokrčte kolena a míč si vložte mezi ně. S výdechem zatlačte kolena proti míči, s nádechem povolte. Vnímejte, jak s každým výdechem zaberou vnitřní strany vašich stehen. Pohyb zopakujte alespoň 8–10x.

Prsní svaly: Klekněte si za míč na kolena, na míč položte dlaně ze stran. Pomalu s výdechem zatlačte dlaně proti míči, jako byste je chtěly spojit. S nádechem opět povolte. Lokty zvedněte ke stropu tak, aby paže byly rovnoběžné s podlahou. Ramena nechte daleko od uší. Zopakujte alespoň 8–10x. Při cvičení neprohýbejte bedra, ale naopak se snažte vytahovat se nahoru, směrem za temenem hlavy.

Ramena a zádové svaly: Stoupněte si na podložku, rozkročte nohy na šířku vašich boků. Uchopte míč dlaněmi z každé strany. Pomalu ho s výdechem zvedněte nad hlavu, aniž byste krčily lokty. Poté nechte natažené ruce s míčem klesnout do úrovně obličeje a pomalu otáčejte trupem doprava. V krajní poloze chvilku vydržte, přetočte ruce doleva a opět je zvedněte nahoru. Při dalším opakování začněte na opačnou stranu. Cvičení provádějte plynule a v pomalém tempu. Posílíte svaly ramen a horní část zad.

Zdroj: Cvičení pro těhotné
Zveřejněno dne: 1.5.2014

ORGÁNOVÉ HODINY

Orgánové hodiny – cviky

Harmonizační sestava cviků k aktivaci jednotlivých drah vychází z Makko-Ho cviků. Procvičování celé sestavy je nejvhodnější, protože přispívá k celkové harmonizaci. Tato cvičení se provádějí tak, že zaujmeme popsanou polohu a protáhnete se v ní, jak nejvíc můžete. Setrváte v protažení a pokusíte se v něm uvolnit. Čím více se uvolníte, tím více se protáhnete. Prodýchejte a pomalu se vracejte do výchozí polohy.

Meridián Plíce: Tento cvik se může cvičit i ve stoje. Za zády zaklesněte palce do sebe, co nejvíce se snažte zapažit s nataženýma rukama. V tomto protažení setrvejte a uvolněte se v něm. Soustřeďte se na nádech do hrudníku, prociťte naplnění plic i celého těla. Prodýchejte dráhu z hrudníku po vnitřní straně paže k palci.

Meridián Tlusté střevo: Za zády propleťte prsty a propněte ukazováky, v předklonu zapažte ruce co nejvýše. Soustřeďte se na výdech a uvolnění v horních i dolních končetinách. Kdo nemůže zpočátku provádět předklon, protahuje paže co nejvíce do zapažení, zvedá je nahoru a současně se protahuje do hrudního záklonu. Důležité je propnutí paží v loktech.

Meridián Žlučník: Posaďte se s nataženýma nohama co nejvíce rozkročmo, a proveďte úklon se zapažením. Horní rameno tlačte dozadu. Prociťujte tah po straně těla.

Meridián Játra: Sedněte si roznožmo s nataženýma nohama co nejdále od sebe, záda rovně. Dle možností rovný předklon, prociťujte tah na vnitřní straně končetin.

Meridián Žaludek: Pro začátek je důležité procítit tah na přední straně těla i dolních končetinách. K protažení pro pokročilé slouží sed mezi paty, chodidla vytočit ven a položit se na předloktí.

Meridián Slezina: Kolena od sebe, ruce za záda, zakloňte se dle svých možností, vytrénovaní jedinci se položí až na záda, bedra i kolena na zemi.

Meridián Močový měchýř: V sedu natáhneme nohy, předkloníme se a chytíme rukama shora za chodidla, kolena zůstávají natažená. Zůstaneme v krajní poloze a prodýcháme. Prociťujeme svaly (dráhu) podél páteře a na zadní straně dolních končetin.

Meridián Ledviny: Záda srovnáme, hlava je rovně v prodloužení páteře, ruce na vnitřní straně chodidel, malíky směřují vzhůru (pokud to jde, je malík v bodě L1). Prociťujeme vnitřní stranu nohou a přední stranu trupu.

Meridián Srdce: V sedu, plosky nohou k sobě a paty přitáhneme co nejblíže k tělu. Prsty rukou obejmeme chodidla. Propneme paže a narovnáme páteř, prociťujeme vnitřní stranu paží k malíku.

Meridián Tenké střevo: Chodidla dáme dále od těla, hluboce se předkloníme. Prociťujeme a prodýcháme oblast lopatek a vnější stranu paží až k malíku.

Meridián Ochránce srdce: Sedneme si do tureckého sedu, narovnáme páteř a povytáhneme hlavu. Upažíme, dlaně vpřed a mírně nahoru. Prociťujeme vnitřní stranu paží až k malíku.

Meridián Trojitý ohřívač: Turecký sed, překřižte paže před tělem, dlaně položte na kolena a hluboce se předkloňte. Tlačte kolena proti dlaním. Prociťujte tah na vnější straně horních končetin od ramen k prsteníku.

Zdroj: Orgánové hodiny
Zveřejněno dne: 9.11.2015

ZÁNĚT SEDACÍHO NERVU

Cviky na sedací nerv

  1. Lehněte si na záda, pokrčte nohy v kolenou, chodidla i kolena dejte od sebe na šířku pánve, ruce položte podél těla. Pánev podsaďte, a to tak, že stáhněte břišní i hýžďové svaly a bederní páteř tlačte do země, pak povolte. Opakujte 8x. Pozor, krční páteř nezaklánějte!
  2. Cvik se provádí na zádech. Rukama si přitáhněte obě kolena k břichu a zlehka je tlačte proti rukám. Nadechněte se a vydržte, než napočítáte do 4, následuje hluboký výdech, uvolnění, kolena si přitáhněte k hrudníku tak, abyste odlehčili pánev od podložky.
  3. Cvik se provádí opět na zádech. Pokrčte nohy, kolena i chodidla dejte od sebe na šířku pánve, ruce, ramena i lopatky nad podložku, podívejte se na břicho a dejte hlavu opět zpět. Cviky neprovádějte švihem, ale pěkně plynule s oporou šíje. Proveďte dvě série po 10.
  4. Ležte na zádech se skrčenými nohama, kolena i chodidla mějte od sebe na šířku pánve, pravou ruku nechte pod hlavou, levou držte podél těla. V klidu se nadechněte a s výdechem zvedněte hlavu, ramena, pravou ruku a lopatku nad podložku, pravý loket k levému kolenu a opakujte 10x na obě strany. I zde platí, že cvik nesmí být prováděn švihem a nesmí dojít ke zvedání beder.
  5. Lehněte si na břicho, natáhněte si nohy a dejte je mírně od sebe, ruce složte pod čelem. Stáhněte hýžďové a břišní svaly, zvedněte ruce, hlavu a horní část hrudníku nad podložku, proveďte úklon vpravo, zpět, vlevo, zpět a položte. Celé opakujte 4x na obě strany. Pozor, neprovádějte cvik švihem, ale tahem.
  6. Cvik se provádí vleže na břiše s nataženýma nohama, ruce ve svícnu, hlavu opřete čelem o zem. Stáhněte přitom břišní a hýžďové svaly, zvedněte ruce, hlavu a horní část hrudníku nad podložku, stáhněte lopatky k sobě, předloktí tlačte ke stropu, vydržte 5 sekund a položte. Opakujte 8x. Nezaklánějte u toho hlavu a neprohýbejte bedra.
  7. Cvik se provádí opět na zádech, kdy si pokrčíte nohy, chodidla i kolena dáte od sebe na šířku pánve a ruce položíte podél těla. Stáhněte břišní a hýžďové svaly, pravou nohu natáhněte těsně nad zem a zvedněte ji nahoru tak, že špička je přitažená a koleno zůstalo napnuté. Vydržte to 6 sekund. Chodidlo pak vraťte zpět na podložku a nohy vystřídejte. Opakujte celkem 2x. Nezadržujte dech a nezvedejte bederní páteř nad podložku.
  8. Lehněte si na břicho, natáhněte nohy a dejte je mírně od sebe, ruce složte pod čelo, stáhněte hýždě a břišní svaly, zvedněte ruce, hlavu a horní část trupu mírně nad podložku, vydržte 5 sekund a položte. Opakujte celkem 8x. Nezaklánějte hlavu a neprohýbejte bederní páteř.
  9. Tento cvik na záda se provádí vleže na břiše s nataženýma nohama. Vzpažte, hlavu opřete čelem o podložku, stáhněte břicho, hýždě a zvedněte pravou ruku a levou nohu mírně nad podložku, protáhněte se do dálky a položte. Totéž udělejte levou rukou a pravou nohou. Opakujte ještě 4x na obě strany.
  10. Cvik provádějte vleže na břiše s nataženýma nohama, rukama pod čelem, pokrčte pravou nohu (koleno svírá s trupem pravý úhel), co největším obloukem vysuňte koleno směrem k pravému lokti a v této poloze klidně dýchejte, vydržte cca 5 sekund. Poté vraťte nohu zpět sunutím po podložce, pánev a břicho tlačte na podložku. Opakujte 3x a to samé proveďte i s druhou nohou. Nezvedejte při tomto cviku břicho ani hrudník.

Zdroj: Zánět sedacího nervu
Zveřejněno dne: 18.4.2016

MOTÁNÍ HLAVY OD KRČNÍ PÁTEŘE

Cviky na uvolnění

Cviků, které nám mohou pomoci od bolestí krční páteře, je mnoho. Všechny cviky je nutné provádět pomalu a dbát při tom na pravidelné dýchání. Rovněž je u všech cviků důležitá výchozí poloha. Pokud nebudeme mít při cvičení správnou polohu, v ničem nám cviky nepomůžou.

Výchozí poloha:

  • leh na zádech
  • kolena podložená, například smotanou dekou nebo polštářem, a mírně vytočená ven
  • ruce leží volně vedle trupu, zhruba 30° od těla
  • dlaně směřují ke stropu

Postup:

  • ramena přitiskněte k podložce, až pocítíte, že se vám celý vršek zad hezky rozprostírá po podložce
  • když máte ramena položená na podložce, ještě je jemně stáhněte směrem k dlaním
  • protáhněte krční páteř, brada se u toho trochu schová a protáhne se vám zátylek
  • protáhněte kostrč, pomyslný ocásek vytáhněte trochu do dálky, bedra se u toho maličko přitáhnou k podložce a aktivuje se celá břišní stěna

Jak poznáte, že cvičíte správně:

  • cítíte, že máte široká záda a že jsou velikou plochou včetně vašich ramen rozprostřená na zemi
  • váš zátylek je volný a protažený
  • máte uvolněný a měkký horní trapéz
  • při aktivaci vám pracuje široký sval zádový
  • břišní stěna je celá aktivní, a to jak spodní bříško, tak bříško po stranách a bříško pod žebry

Výhody cvičení:

  • protahuje a uvolňuje svaly pletence ramenního, které mají tendenci ke zkrácení – horní část trapézu, m. levator scapulae, velký i malý prsní sval, m. coracobrachialis
  • protahuje a uvolňuje svaly na krku, které mají tendenci se zkracovat – m. sternocleidomastoideus, hluboké svaly šíjové, skalenové svaly
  • posiluje svaly ramene a krku, které mají tendenci k oslabení – dolní a střední část trapézu, zevní rotátorovou manžetu, hluboké flexory krční páteře, široký sval zádový, m. serratus anterior
  • díky protažení svalů ramen a krku uvolňuje tlak na nervové svazky, které jdou pod nimi a často způsobují neurologické obtíže na horních končetinách (brnění, změny citlivosti)
  • celou oblast pletenců pažních napojuje na řetězce šikmých břišních svalů, které také aktivuje a posiluje
  • funkčně propojuje oblast ramenních kloubů s břichem a pánví, aby pracovaly v kompletním řetězci
  • upravuje postavení páteře z chabého držení krční páteře s předsunem hlavy, kyfotickým hrudníkem a vtočenými rameny do protažené krční páteře s otevřenými rameny, protaženou hrudní páteří a otevřeným hrudníkem
  • rozhýbává zablokovaná žebra
  • díky protažení krční a hrudní páteře umožňuje odlehčení tlaku na meziobratlové ploténky a jejich regeneraci
  • díky obnovení správného držení krční páteře umožňuje, aby krev vertebrálních arterií dobře proudila do mozku a plně ho zásobila krví – pozitivně tak ovlivňuje všechny mozkové funkce, od paměti přes výkonnost při počtech až po lepší náladu
  • díky uvolnění hrudníku umožňuje plný dech, tím lepší zásobení krve kyslíkem a lepší funkci veškerých tělesných orgánů (dobré fungování všech tělesných orgánů je podmíněno dostatečným přísunem kyslíku, což při povrchním neúplném dechu není možné)

Zde můžete vidět, jaké cviky vám pomohou při bolesti krční páteře.

Zdroj: Motání hlavy od krční páteře
Zveřejněno dne: 3.1.2017

OBLÍBENÉ DRUHY KOČEK

Siamská kočka

Podle některých pramenů vzniklo toto plemeno v 17. století v Siamu, podle jiných je starší více než 600 let. Každopádně se předpokládá, že jeho přímým předchůdcem byla bengálská kočka. Siamské kočky byly velmi ceněné a chovaly se pouze na panovnických dvorech. První zmínka o siamské kočce v Evropě je z roku 1884, kdy ji přivezl do Londýna anglický konzul v Bangkoku. Tehdy se ovšem vzhledově značně lišily od dnešního standardu. Byly zavalitější, měly deformovaný ocas a často šilhaly. Standard byl ustaven v roce 1902 v Anglii. Postupně se začala siamská kočka chovat i v jiných částech světa, ale v důsledku jejího křížení s místními plemeny se začala ztrácet čistota rasy. To se nyní řada chovatelů, zastřešených v Asociaci ochrany divokých koček Thajska, snaží napravit. V současnosti existuje asi dvacet barevných variant.

Siamská kočka má dost komplikovanou povahu. Je velmi energická, hravá, zvídavá a inteligentní. Vyžaduje stále pozornost, je přítomna všemu, co se v domácnosti děje. Říká se, že je drzá, panovačná, dotěrná, pyšná a hlučná (ozývá se velmi zvučným hlasem, který nepřeslechnete). Na druhou stranu umí být toto nesmírně okouzlující stvoření také velmi oddané, někdy až do té míry, že nesnese přítomnost nikoho jiného než svého nejbližšího člověka. Má až psí povahu. Snadno se také naučí chodit na vodítku na procházku se svými pány. Je poměrně hlučná a dokáže dobře komunikovat s člověkem. Je zvídavá, u všeho musí být a někdy dokáže být značně tvrdohlavá. Hodí se výborně jako společnice i pro začínajícího chovatele. Rychle dosahuje dospělosti a mívá početný vrh.

Je to středně velká kočka s hmotností od 2,5 do 5,5 kg. Siamská kočka má klínovitou, středně velkou hlavu s dlouhým a rovným nosem, delšíma velkýma ušima a zešikmenýma očima mandlového tvaru, které jsou vždy modré a dodávají jí orientálního vzhledu. Siamská kočka je tím kvalitnější, čím tmavší odstín modré barvy její oči mají. Má extrémně štíhlé protáhlé tělo, které je však dobře osvalené a přitom pružné a elegantní. Ramena a bedra jsou stejně široká, záda silná, zadní nohy delší než přední. Tlapky má siamská kočka malé a oválné, ocas tenký, na konci zašpičatělý. Srst je krátká, hustá, lesklá, bez podsady a dobře přiléhající. Po narození je srst světlá, postupně tmavne. Siamské kočky mají takzvané akromelaninové zbarvení, tedy různou barvu základní srsti na koncových částech těla (uši, nos, končetiny, ocas). Typickým a ideálním zbarvením je bílá. Ohledně barvy siamských koček je zajímavý fakt, že koťata se rodí vždy čistě bílá a teprve časem jim konečky ztmavnou.

Siamská kočka je krátkosrsté plemeno, takže o její srst není třeba nijak zvlášť pečovat, pouze jednou týdně kartáčovat. V potravě by měla dostávat zvýšený podíl bílkovin – kvůli štíhlé postavě. Samota ji stresuje, proto by neměla být často sama. Hlasitě projevuje svoje nálady – kocour v říji až tak hlasitě, že o tom ví široké okolí.

Zdroj: Oblíbené druhy koček
Zveřejněno dne: 12.5.2017

AKITA INU

Shiba inu

Šiba nebo shiba inu je ostražitý a upřímný pes. Neustále vyžaduje pozornost svého okolí, chce, aby se vše točilo kolem něj. Na každý neznámý zvuk, neznámého člověka nebo neobvyklou situaci reaguje hlasitým štěkáním a chce být účasten jejímu řešení. Šiba inu je velmi dobrý hlídač, který je své území ochoten bránit i před nepřítelem, který je mnohonásobně větší.

Jde o proporčně vyvážené malé plemeno, svalnaté a dobré kostry a pevné konstituce. Krycí srst je tvrdá a rovná, podsada je jemná a hustá. Na ocase je srst mírně delší a odstávající. Barva srsti je červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová, červená sezamová. Všechna zbarvení musí vykazovat „urajiro“, tedy světlejší srst na čenichu, lících, hrdle, hrudi, břiše, spodní straně ocasu a spodku končetin. Bílý obličej nebo přetrvávající černá maska jsou považovány za vadu (poměrně častá je černá maska mizející s věkem – nepřetrvávající). Velikost v kohoutku u psa okolo 40 cm, u feny 37 cm. Svým vzhledem připomíná lišku. Oči má trojúhelníkového tvaru a tmavé barvy. Uši jsou také trojúhelníkové, malé a vztyčené. Ocásek má stočený na hřbetě. Má dvoupatrovou srst, vrchní je tvrdá a rovná, pod ní je srst jemná a hustá. Hřbet má rovný, bedra svalnatá, hrudník a žebra dobře klenutá.

Shiba inu znamená v překladu „malý pes z lesa plného křoví“. Název tohoto plemene tedy vznikl pro jeho použitelnost při lovu ptáků v houštinách. Šiba inu je velmi staré plemeno pocházející z Japonska, kde je dodnes nejrozšířenějším psem, i když dnes už jen jako společník.

Je to svérázné plemeno milující člověka, a zároveň velmi samostatné, vyžadující velký kus svobody. Majitel shiby by měl být dostatečně silná osobnost, aby zvládl její trochu svéhlavou povahu. Není to tak velký problém, jak se někdy tvrdí, ale shiba naprosto není vhodná pro člověka, který vyžaduje od svého psa bezmeznou poslušnost a není ochoten dopřát mu možnost vlastního rozhodování.

Shiba se hodí na vesnici i do města. Díky své otužilosti může pobývat celoročně venku na dvorku, ale zároveň si ráda pohoví někde v teploučku v bytě. V dnešní době, kdy města přísně upravují pohyb psů na veřejných prostranstvích, se shiba ve městech dobře uplatňuje, protože je ideální ji venčit převážně na vodítku. Je také dobrou volbou pro obyvatele městských bytů, kteří chtějí jiného psa, než jsou typická pokojová plemena. Je-li majitel většinu dne mimo domov, bude shiba klidně spát a čekat, nebude rušit sousedy zbytečným štěkáním a vytím. Sportovně založené majitele shiby rády neúnavně provázejí na pěších túrách či běžkách. Jinak si ale vystačí s běžnou procházkou.

Shiba nepotřebuje žádnou zvláštní péči o srst. Ve slušných podmínkách v podstatě nepotřebuje koupání, v období línání se doporučuje ji častěji vykoupat a vytřít srst ručníkem, aby se rychleji vyměnila srst. Při línání je třeba každodenní vyčesávání.

Shiba inu se dá zakoupit přímo od chovatelů. Někteří chovatelé prodávají i psy bez průkazu původu. Cena se pohybuje s průkazem původu okolo 10 000 korun, bez průkazu původu pak okolo 4 000 korun.

Zdroj: Akita Inu
Zveřejněno dne: 30.1.2017

ALJAŠSKÝ MALAMUT

Aljašský malamut versus husky

Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným, dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem anebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu. Psi dosahují kohoutkové výšky zhruba 63,5 cm a hmotnosti přibližně 40 kg. Průměrná kohoutková výška fen se pohybuje kolem 58,5 cm při hmotnosti asi 35 kg.

Husky je velmi elegantní pes. Má velmi souměrnou a kompaktní stavbu těla. Má silný hřbet s hřbetní linií vodorovnou od kohoutku k zádi. Je středně dlouhý, což je pro tažného psa, který má páteř vystavenou velkým tlakům a namáháním, velmi důležité. Pevná bedra, která přímo vybízí k saňovým popruhům, jsou užší než samotný hrudní koš s mírným zvýšením střední linie. Silný hrudník není příliš široký. Hrudník končí za lokty, přesně v úrovni předních nohou. Žebra jsou dobře klenutá a na bocích plochá, aby mu umožňovala plynulý pohyb. Kostru má husky velmi pevnou a silnou. Proto mu příroda nadělila i velmi silné a rychlé svalstvo. Jeho ocas je po způsobu ostatních špiců stočen směrem na hřbet. Jen když je v klidu, má ocas svěšený dolů. Středně velká hlava má průměrně dlouhou partii čenichu a nevýrazně vyznačený stop. Uši jsou trojúhelníkového tvaru a osrstěné, aby odolaly i vysokým mrazům. Má je vysoko postavené. Nikdy ne svěšené. Oči mohou mít barvu hnědou až světle modrou. Toto plemeno může mít každé oko jiné a tato zvláštnost je u něj celkem běžná. Srst je hustá, bohatá a středně dlouhá. Husky má měkkou podsadu, která zabezpečuje teplo, a hrubší delší krycí chlupy. Barva srsti je velmi různá, a to od černé až po sněhově bílou. Typická je černo-bílá a šedivo-bílá variace. Srst má i zespoda na packách, to aby se neklouzal a dopadal měkce. Velmi jasné linie jeho obličejové masky působí vznešeně. Velikost feny je v kohoutku 50,5–56 cm a u psů je 53,5–60 cm. Váha u feny je v rozmezí 15,5–23 kg a u psů je 20,5–28 kg. Dožívá se až 13 let.

Zdroj: Aljašský malamut
Zveřejněno dne: 5.10.2016

JORKŠÍRSKÝ TERIÉR

Charakteristika jorkšírského teriéra

Jorkšírský teriér byl vyšlechtěn chudými tkalci v Anglii, důvodem chovu byl zákon vydaný v 11. století, který přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy vhodné k lovu. Psi se podrobovali jednoduchému testu, pokud bez problémů prošli obručí o průměru asi 18 cm, mohli si je jejich majitelé ponechat. Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního na psa luxusního se udál až koncem 19. století. Za otce dnešního jorkšírského teriéra je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů – Huddersfield Ben, který žil v letech 1865–1871. Toto plemeno bylo oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club až roku 1886.

Jorkšírský teriér je jako pyšný malý lev s hřívou po celém těle. Pokud máte jednoho nebo více doma, určitě se už nenecháte zmýlit rozkošným vzhledem, je to rozený teriér. Při výchově v normálním prostředí s dostatkem podnětů se stane aktivním, inteligentním společníkem plným života, ale zároveň jistě oceníte jeho přirozeně vyrovnanou povahu.

Jorkšírský teriér je v mnoha ohledech fascinující. Jeho velkolepá srst vyžaduje velmi pravidelnou údržbu a jeho asertivní povaha jej může učinit velmi vybíravým, co se týče potravy. Rád ukazuje sílu svého charakteru.

Tolik pověstná dlouhá, hedvábně lesklá srst jorkšírských teriérů sice nelíná, ale vyžaduje pravidelnou péči a vhodný přísun živin, aby se zabránilo ztrátě lesku, lámání, maštění nebo podráždění pokožky. Srst nemá podsadu, pokožka je proto více vystavena vlivům, jako je chlad, horko, déšť, znečištění ovzduší ve městě a podobně.

Ideální výška psů i fen je 23 cm. U jorkšírského teriéra neexistuje třívelikostní ráz ani typ mini – jorkšír je jen jeden, s váhou od 1,8 kg do 3,2 kg.

Hlava je spíše malá a plochá, nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá, zejména v čenichové partii, stop je výrazný, čenich vždy černý. Oči jsou středně velké a jiskrně tmavé s inteligentním výrazem. Jsou posazené těsně nad lícemi, hledí vpřed. Oči nejsou vystouplé, víčka přilehlá na okrajích jsou tmavá. Uši tvaru písmene V jsou malé, vzpřímené, posazené ne příliš po stranách hlavy. Jorkšír má pravidelný nůžkový skus, zuby jsou nasazené kolmo. Krk je pevný, vztyčený. Hrudník je přiměřeně široký i hluboký, žebra klenutá, hřbet je rovný, bedra silná. Záď mírně zaoblená, břicho velmi jemně vtažené. Hrudní končetiny jsou pevné a rovné. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, měl by být rovný.

Srst na celém těle jorkšíra by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jsou pokryté sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků, zlatá barva nezasahuje nad lokty a u pánevních končetin nad hlezna. Péče o srst je poměrně náročná, je potřeba ji zastřihovat a upravovat do fazonky, také pravidelně denně česat, aby se netvořily žmolky. Je nutné nejen kartáčování, ale i olejování a natáčení. Dobré je delší chlupy nad čelem svázat, aby pejskovi nepadaly do očí. Potřebné je také pravidelné koupání a zastřihávání srsti na uších. Dlouhou srst však majitelé udržují většinou pouze k výstavním účelům, domácím mazlíčkům, kteří se výstav neúčastní, majitelé srst zkracují stříháním do přiměřené délky. Důležitá je také péče o uši, vnitřní zvukovod musí být udržován v čistotě a měly by z něj být odstraňovány uvolněné chlupy. Drápky psa se musí udržovat krátké.

Pes i fena s průkazem původu (PP) se musí zúčastnit bonitace, v opačném případě budou jejich štěňata bez PP. Bonitace se smí zúčastnit jen psi a feny, kteří dovršili věk 12 měsíců. K chovu smí být použiti jedinci, kteří byli při bonitaci uznáni chovnými. (Bonitace je podrobný popis zvířete z hlediska jeho exteriéru a povahy, psa posuzuje rozhodčí – specialista na dané plemeno. Bonitaci lze absolvovat pouze 1x za život psa, rozhodnutí o chovnosti je konečné.)

Jorkšírský teriér je typický bytový pes. Toto plemeno nemá žádné pracovní využití. Je to velmi odvážný a ostražitý pes, na svou trpasličí velikost přiměřeně ostrý, každou návštěvu vám velmi hlasitě ohlásí. Umí se přizpůsobit. Od přírody je však velmi temperamentní, proto je ideální zabezpečit mu hodně pohybu. Tento pes je vhodný i k výcviku poslušnosti a obratnosti.

Jorkšír je kurážný, zvědavý, sebevědomý a společenský pes, který se nebojí ani větších psů. I když podléhá módě, plemeno zůstává bojovné a odolné. Štěňata se rodí vždy černá, šedivění – probarvování –nastává po narození a může pokračovat až do stáří, jeho původcem je gen, který se označuje písmenem G.

U výstavního psa je každodenní péče o srst nutností. Majitel se musí seznámit s uměním, jak srst balíčkovat. Je to velmi náročný postup natáčení srsti do velkého počtu papírových balíčků. Srst se balíčkováním chrání před poškozením a zacucháním a zajišťuje se tak její co největší možná délka. U některých jedinců můžeme vidět „botičky“, aby si pes drbáním nevyškubal srst a nezničil si tak svůj krásný vzhled. Chocholku na hlavě je nutné pečlivě sčesat a svázat ozdobnou mašlí nebo gumičkou.

Na druhou stranu někteří majitelé nechávají pejsky různě stříhat, nebo dokonce ostříhat úplně nakrátko.

Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno dne: 19.4.2016

ALJAŠSKÝ MALAMUT

Povaha a popis

Malamut je společenský, přátelský, dobrosrdečný a laskavý pes. Je velmi hravý a v dospělosti důstojný. Dokáže být také poměrně tvrdohlavý. Je to krásný pes, který je věrný svému majiteli. Snáší se dobře s dětmi. Vyznačuje se svou odolností a spolehlivostí. Je to pes jednoho pána. Od mládí je dobré ho navykat na kontakt s jinými psy, je totiž dominantní a může vyvolávat rvačky. Pro svou přátelskou povahu je malamut ideálním společníkem dětí. K jejich divočejším hrám bývá trpělivý a tolerantní.

Toto plemeno pochází ze severozápadní Aljašky. Bylo chováno původními obyvateli Mahlemuty. Malamut byl jimi používán k lovu a tahání nákladů. Na konci 19. století, s příchodem osadníků a nástupem zlaté horečky, nastal pro toto plemeno počátek zániku. Zlatokopové si našli zálibu v závodech psích spřežení a místní psi byli příliš pomalí. Z tohoto důvodu zájem o malamuty upadal. Naštěstí ve 30. letech 20. století začali příznivci této rasy s čistokrevným chovem. V současnosti je plemeno malamut velmi oblíbeno v USA a Kanadě jako rodinný společník, saňový pes a partner pro sportování.

Malamut je pes společenský, má rád svobodu, vzduch a celoroční ubytování venku. Kotec nemusí být zateplený. Nesnáší suchý vzduch. Může se pohybovat i v domě, ale jen v chladnějších prostorech.

Tento pes potřebuje opravdu hodně pohybu. Jeho majitel by měl být sportovně založený. Malamut je skvělý společník při jízdě na kole, joggingu, ale také plavání je mu vlastní. Nejpřirozenější je pro něho práce v zápřahu. Malamut vyniká vytrvalostí, nikoliv rychlostí. Nejlépe mu vyhovují závody na dlouhé tratě.

Výška psa v kohoutku je 63 cm, u fen je to 58 cm. Váha psů se pohybuje od 39 do 40 kg, u fen od 30 do 34 kg. Srst má malamut středně dlouhou a hustou a ta ho ochraňuje v jakémkoliv počasí. Tento pes má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Jeho tělo je prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava široká, velká, čumák protažený a objemný. Oči malamuta jsou tmavé, mandlového tvaru. Uši má stojaté, trojúhelníkové. Čenich je většinou černý. Ocas je položený vysoko a v klidovém stavu se otáčí se na záda. Barva srsti je našedlá až do barvy černé, někdy může být zlatavá až hnědá. Břicho a spodní část končetin jsou bílé. Pro souvislé zabarvení je povolena pouze bílá barva. Průměrný věk malamuta činí 13 let.

Srst malamuta je třeba pravidelně pročesávat. Mimo dobu línání stačí 1x týdně kartáčovat. Při ušpinění stačí srst vykartáčovat. Jestliže budete svého psa koupat, tak pomocí kvalitního šamponu pro psy. Srst se nestříhá ani netrimuje, pouze se odstraňují přerostlé chlupy mezi polštářky na tlapkách. Dále je nutné udržovat drápky ve správné délce, kontrolovat tlapky, čistotu uší a zdraví zubů. Zvýšenou péči věnujte i očím, tmavé skvrny po slzách, se odstraňují speciálními přípravky. Také je nutné sledovat změny v hybnosti psa, malamuti jsou náchylní na dysplazii kyčelních kloubů.

Historie plemen tažných psů je úzce spjata především se severskými národy, které byly již od počátku na své psy v mnohém odkázány. Sloužili jim převážně jako nosiči, pomocníci při lovu a také jako tažná zvířata před sáněmi. Saně tažené psím spřežením byly po dlouhou dobu nejdůležitějším dopravním prostředkem pro různé severské, ale i indiánské národy. Náročné přírodní podmínky a na první pohled krutý, přesto však racionální přístup původních obyvatel k chovu psů formovaly plemena v jednotlivých oblastech. Náročné klimatické podmínky měly také zásadní vliv na vývoj exteriéru psů. Vysoké nohy umožňovaly lepší pohyb v hlubokém sněhu, malé, masité, dobře prokrvené a osrstěné uši zabraňovaly jejich omrznutí, dobře osrstěný, na záď překlopený ocas chránil bedra a ledviny před nízkými teplotami. Tito severští psi jsou považováni za předchůdce dnešních severských psích plemen.

Aljašský malamut je jedním z nejznámějších saňových psů. Je to nejbližší příbuzný sibiřského husky. Jsou si tak podobní, že neodborník je od sebe jen velmi těžko rozliší. Již více než 200 let obě plemena chová jeden ze severských národů – Čukčové. Původní vlastí plemene byla severozápadní Aljaška, pobřeží zálivu Cocebu v Beringově moři. Aljašský malamut je domácí pes kmene Mahlemutů. Byl chován k lovu, pasení, hlídání, k tahání a nošení nákladů. Největšího rozmachu tohoto plemene došlo v dobách zlaté horečky, kdy tito hledači potřebovali velké množství tažných psů. Od těchto dob zájem o toto plemeno jen a jen vzrůstá. Od roku 1926 se chovem a šlechtěním zabývali profesionální kynologové. Hlavní důraz byl kladen především na zachování vynikajících pracovních vlastností plemene. Až dodnes se aljašský malamut využívá jako tažný pes, který je schopen utáhnout těžké saně ve psích spřeženích, a to i na velmi dlouhé vzdálenosti. Zvláště je ceněn vůdčí pes těchto spřežení. Je velice chytrý a dokáže propočítat síly ostatních tažných psů a dělat odpočinkové přestávky přesně ve chvíli jejich potřeby.

Malamut vyžaduje dostatek prostoru a pohybu. Je vhodný k celoročnímu pobytu venku, potřebuje však častý kontakt se svou lidskou smečkou. Má hustou, odolnou srst, kterou je nutné pravidelně česat, a to zvláště v době línání. Potřebuje klidnou a velmi důslednou výchovu.

Zdroj: Aljašský malamut
Zveřejněno dne: 5.10.2016

FRANCOUZSKÝ BULDOČEK

Povaha

Francouzský buldoček, jak již název napovídá, pochází z Francie a byl vyšlechtěn v 19. století. Existují dvě teorie jeho vzniku. První říká, že francouzský buldoček má mezi svými předky psy z arén, kteří zápasili s býky. Druhá praví, že si v 60. letech 19. století dovezli francouzští chovatelé malé buldoky z Velké Británie a ty později křížili s francouzskými plemeny a také s teriéry. Původním posláním tohoto psa byl lov krys, ale velmi brzy se z něj stal společník rodin a dnes tomu není jinak.

Francouzský buldoček je extrovertní, veselý a inteligentní pes. Dokáže být i tvrdohlavý a umí si jít za svým, když si něco umíní. Přestože je to odvážný a tělesně tvrdý pes, duši má velmi citlivou a tvrdá slova a přístup ho dokážou hluboce zasáhnout. Velmi rád pobývá ve společnosti své rodiny, nerad zůstává sám doma. Vyžaduje jistou dávku pozornosti a může i značně žárlit, pokud se jeho pán nevěnuje právě jemu. Francouzský buldoček štěká velmi málo, proto jeho štěkot neberte na lehkou váhu, může totiž znamenat nějaké nebezpečí. Většina jedinců má kladný vztah jak k malým dětem, tak dokáže být veselým společníkem pro děti starší. Někteří psi se mohou chovat dominantně vůči jiným psům, ale rozhodně to není pravidlem. S ostatními zvířaty nemají žádný problém, pokud jsou na ně zvyklá. Francouzský buldoček má potlačený lovecký instinkt a nemá sklony vydávat se někam na vlastní pěst.

Francouzský buldoček je úžasné, milé, přítulné a osobité plemeno, které je velmi vhodné k dětem a potřebuje přímý kontakt s člověkem a jeho lásku. Je to takový „kašpárek“, který je přístupný k jakékoliv hře, která ho baví. I přes některé své dané handicapy, jako je krátký čumák, který je spojen s horším dýcháním zejména v horkém, ale i v mrazivém počasí, se buldočci krátkodobě mohou zúčastňovat některých psích sportů. Jsou schopni chodit delší procházky, ale je potřeba mít s sebou dostatek vody. Horké nebo hodně mrazivé počasí je pro ně nevhodné – postačí jen velmi krátké ranní a večerní procházky.

Povahu mají milou, hravou, ale přitom někdy hodně tvrdohlavou. Když si něco vezmou do hlavy, že to dělat nebudou, nikdo s nimi nehne. Snadno si dokážou získat lásku člověka svým chováním a klaunovstvím. Francouzský buldoček je společenský pes, který oplývá bystrostí, energičností, mazlivostí a hravostí. Pro tohoto psa veselé povahy je těsný kontakt s pánem a jeho rodinou nadmíru důležitý, citlivý francouzský buldoček vyžaduje dostatek pozornosti. Velmi miluje děti. Dobře obstojí také v roli ostražitého hlídače, ačkoliv není zbytečně uštěkaný.

Francouzský buldoček dorůstá do výšky okolo 30 cm v kohoutku a dosahuje váhy 14 kg. Výška psa v kohoutku je 27–35 cm, feny 24–32 cm. Váha psa je 9–14 kg, feny 8–13 kg. Průměrná délka života činí 10–13let. Buldoček má širokou hlavu čtvercového formátu. Široká lebka je téměř plochá, stop má silně vyjádřený. Krátký široký čenich je ohnutý vzhůru, silné pysky visí přes hranaté široké čelisti. Plemeno má předkus. Nosní houba je vždy černá. Středně velké netopýří uši jsou umístěny vysoko na hlavě a dost daleko od sebe. Oči jsou kulaté, nízko položené a poměrně daleko od sebe, barvu mají tmavou. Tělo francouzského buldočka je podsaditého vzhledu. Je to typický malý molossoidní pes. Přes svou malou velikost je silný, ve všech proporcích krátký, podsaditý, kompaktní, krátkosrstý, s krátkým čenichem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem. Musí působit dojmem živého, bystrého, velmi svalnatého zvířete kompaktní stavby těla a pevné kostry. Žádný znak nemá být ve srovnání s ostatními tak přehnaný, aby rušil celkovou harmonii psa ve vzhledu a pohybu. Krk je krátký a mírně klenutý. Linie svalnatého hřbetu stoupá směrem od kohoutku k širokým bedrům. Od beder k nasazení ocasu naopak klesá. Krátký sukovitý ocas je nošen nízko. Hruď je široká, hluboká a soudkovitého tvaru. Přední končetiny jsou daleko od sebe a jsou kratší než zadní. Srst francouzského buldočka je měkká, krátká, lesklá a těsně přiléhá k tělu. Základní zbarvení je plavé (od barvy bílé kávy po červenou), další barvou je barva žíhaná, což jsou tmavé chlupy v barvě plavé. Dále následuje strakoš, kde je základní barva bílá s žíhanými nebo plavými plotnami. Také mohou být jedinci čistě bílí.

Vady, které může toto plemeno mít, jsou silně tečkovaná bílá srst u žíhaných strakošů, silně žlutě tečkovaná bílá srst u plavých s bílou, u plavého zbarvení výrazný černý „úhoří“ pruh podél páteře, bílé ponožky u žíhaného a plavého zbarvení, světlé drápy.

Těžké výstavní vady jsou: přehnaný typ, přehnané plemenné znaky; čenich příliš dlouhý nebo příliš krátký; jazyk viditelný při zavřené tlamě; světlé, dravčí oči; vodorovná horní linie od kohoutku po bedra; přílišná ztráta pigmentu pysků, nosní houby a očních víček, jejichž okraje by nikdy neměly být zcela nepigmentované; klešťový skus.

Vady vylučující z výstavy jsou: agresivita nebo bázlivost (každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikován); nedostatek charakteristických znaků, který má za následek, že pes celkově nevypadá jako ostatní jedinci téhož plemene; zcela uzavřené nosní dírky; zkřivení nebo boční vychýlení čelisti, což má za následek trvale viditelný jazyk; dolní řezáky postavené za horními řezáky; při zavřené tlamě trvale viditelné špičáky; různobarevné oči; nosní houba jiné barvy než černé; uši nejsou neseny vzpřímeně; bezocasost nebo ocas zanořený do zádi; paspárky na pánevních končetinách; obrácená hlezna; dlouhá, hrubá, nebo příliš měkká „vlněná“ srst; zbarvení srsti, které není v souladu s tím, co předepisuje standard, zvláště černé, černé se žlutými znaky a všechny zředěné (dilutované) odstíny černé, s nebo bez bílých skvrn; velikost a váha mimo rozmezí dané standardem; dýchací obtíže; hluchota.

Zdroj: Francouzský buldoček
Zveřejněno dne: 11.7.2016

JSOU TO LEDVINY A NEBO JDE O BOLEST ZAD

Bolest v kříži

Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.

Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.

Kde je kříž

Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.

Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.

C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.

C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.

Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.

Obratle bederní (vertebrae lumbales) – 5 obratlů (označeny L1–L5).

Obratle křížové (vertebrae sacrales) – 5 obratlů (označeny S1–S5) srůstajících v kost křížovou (os sacrum).

Obratle kostrční (vertebrae coccygeae) – 4–5 obratlů (označeny Co1–Co5) srůstajících v kost kostrční (os coccygis).

Kde jsou bedra

Bederní páteř se skládá z 5 obratlů, její přirozené zakřivení tvoří bederní lordóza a je jednou z oblastí nejvíce trpících bolestí. Je třeba mít na paměti, že funkční oblast bederní páteře v sobě skrývá kromě svalů a obratlů také část trávicího systému, je spojena s ramenním pletencem, krční páteří, hrudní oblastí páteře a častou příčinou potíží bývá spojení s pánevní oblastí, kostí křížovou, kostrčí a kyčlemi. Vedle vrozených vad zakřivení páteře, potíží vyvolaných úrazem nebo neurologickým původem, strukturálních změn a poruch funkce vnitřních orgánů jsou častou příčinou akutních bolestí funkční poruchy. Nicméně vždy je třeba mít na paměti i poruchy způsobené reflexně z ostatních funkčně spojených oblastí. Bederní páteří do úrovně druhého bederního obratle (L2) prochází mícha a ta se dále mění v kořenové nervy, které motoricky a sensitivně zásobují dolní polovinu těla. Vzhledem k velké zátěži beder, nejen co se týče váhy, ale i pohyblivosti, velmi často dochází v bedrech k takzvaným výhřezům meziobratlových plotének.

Bederní obratle, vertebrae lumbales (L1 až L5), jsou největší a nejtěžší. Mají hlavně nosnou funkci. Dále mezi obratli L1 až L2 končí mícha. Mezi obratli L3 a L4 se provádí lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku).

Bederní páteř je funkčně velmi složitá oblast, jelikož se do ní mohou promítat bolesti přenesené z ramenních pletenců, hrudní páteře, vnitřních orgánů, potíže v oblasti pánve, kyčlí, křížové kosti i kostrče, ale stejně tak může bederní páteř svými potížemi ovlivnit ty ostatní. Velmi častou příčinou bolesti bederní páteře jsou bolesti z přetížení. K přetížení může dojít při sportu, nevhodné poloze při práci či odpočinku, ale i po dlouhodobém působení stresu a při celkové psychické nepohodě. Ať už jsou příčiny jakékoliv, nejčastěji je bolest způsobena svalovou dysbalancí.

Pokud jsou svaly v oblasti páteře a pánve v neustálém napětí, dochází k jejich přetěžování a postupné svalové hypertonii. Vysoké napětí svalových vláken má za následek zvětšení jejich objemu, čímž dojde k omezení průtoku krve a lymfy a ve svalech se začínají usazovat produkty svalové práce jako kyseliny, laktát a podobně. Překyselený sval nemůže již nadále pracovat, jak by měl, a dochází k zapojení svalů okolních, které by tuto práci primárně vykonávat neměly. Pokud nedojde ke změně polohy, uvolnění či jiné regenerační činnosti, tento proces se několikrát opakuje a celá oblast se tak dostává do disharmonie. Napnuté svaly pochopitelně začnou ovlivňovat i obratle, ke kterým jsou připojené, ostatní měkké struktury se také dostávají do hypertonu, což má za následek bolest, blokádu obratlů, a tedy funkční poruchu.

Velmi častým původcem nejen bolestí, ale i omezení pohyblivosti jsou takzvané extenzory páteře, které mají za úkol držet páteř napřímenou a vyskytují se v průběhu celé páteře, nicméně v oblasti beder jsou nejsilnější. Jejich přetížení vede k obrovskému napětí, které vytváří tlak na okolní struktury, které se dostávají do hypertonu, naopak oblast přední části trupu jako přímé a šikmé břišní svaly jsou v útlumu. Tím dochází postupně k dalším svalovým dysbalancím a celá oblast beder a trupu je pak náchylnější k poškození.

Projevy potíží

Prvním projevem těchto obtíží je bolest. Bolest se může projevovat přímo v oblasti beder, křížové kosti, ale stejně tak se vyskytuje reflexně v oblasti ramen, hrudníku, pánve či dolních končetin. Dalším častým projevem nerovnováhy je omezení pohyblivosti bederní páteře, někdy je pohyb doprovázen bolestí. Bolest v této oblasti vede často k psychickým obtížím, vyšší nervozitě a celkovému podráždění. Pokud dojde k blokádě bederního obratle, téměř vždy dojde k omezení pohyblivosti. Problematickou oblastí bývá i skloubení bederní páteře a křížové kosti, takzvané SI skloubení. Blokády této oblasti doprovází bolest projikující do dolních končetin, většinou jednostranně. Pohyb bývá výrazně omezen.

Léčba

Léčba bolestí bederní páteře spočívá především v podrobném kineziologickém vyšetření, které odhalí možné příčiny obtíží a zároveň vyloučí úraz nebo neurologický původ. Důkladně se vyšetřuje i oblast ramenních pletenců, lopatek, hrudníku, pánve a krční páteře. Prvním krokem je vždy ovlivnění dysbalancí měkkých tkání, které jsou nejčastějším původcem potíží. Při vyšetření se nachází „trigger pointy“ v oblasti extenzorů páteře, přetížení flexorů kyčlí, oslabení hýžďových svalů a břišních svalů a nefunkční hluboký stabilizační systém páteře. Pokud se při vyšetření narazí na blokádu obratlů či SI skloubení, velmi často dojde k jejímu samovolnému uvolnění po ošetření měkkých tkání a svalů, které ji způsobily, není tedy vždy nutné hned přistupovat k manipulaci či mobilizaci. Častým „křupáním“ jakýchkoliv kloubů dochází ke zvětšení elasticity jejich vazů a klouby se tak stávají nestabilními. Tělo se tedy pak brání vytvořením dalších blokád nad nebo pod tímto místem v oblasti páteře.

Podstatným krokem v terapii je edukace klienta ke cvičení, které navrátí svaly do správného způsobu zapojování, aby nedocházelo k návratu potíží v budoucnu. Vhodné je také naučit klienta, jak správně sedět při práci, zátěži při sportu a jiných denních činnostech. Velmi osvědčenou metodou je cvičení DNS dle Koláře, které naučí klienta zapojit v zatížení hluboký stabilizační systém páteře, jehož podstatná část je právě v oblasti trupu a pánve. Jeho včasná a správná aktivita je zárukou správného provedení jakékoliv činnosti bez rizika poškození pohybového aparátu.

Zdroj: Jsou to ledviny a nebo jde o bolest zad
Zveřejněno dne: 28.6.2017


SiteMAP