Biomodulační metoda je schopnost mysli ovlivňovat lidské zdraví. Mozek produkuje neurohormony, které jsou prostředníkem jak při přenosu objektivních informací, tak emocí a působí ve všech buňkách celého těla: v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Život je způsob bytí bílkovinných těl, jejichž podstatnou složkou je neustálá výměna látek s okolní vnější přírodou, a přestává existovat, jakmile skončí tato výměna. Nejen samotné žití, ale uvědomování si vlastního žití je pouze a jedině v prožívání, tedy v dokonalé sebereflexi všech procesů na všech úrovních existence. Člověk má jasně definovanou formu prožívání, a tou jsou emoce. Emoce, které mají dnes již vědecky prokázaný materiální korelát na molekulární úrovni. Průměrná buňka má na svém povrchu okolo 50 000 receptorů jednoho druhu, 10 000 jiného, 100 000 třetího a tak dále. Molekulární biologové jsou schopni izolovat tyto receptory, určit jejich molekulární hmotnost a rekonstruovat jejich chemickou strukturu – včetně přesného pořadí aminokyselin.
V naší poradně s názvem BIOMODULAČNÍ LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Habanec.
Dobrý den, chci se zeptat, zda je biomodulační léčba vhodná, či možná u myopatie druhého typu, při souběhu obou podtypů. V případě, že ano, jak kde a koho kontaktovat. Předem děkuji.
S pozdravem Milan Habanec
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Biomodulační léčba může být účinná všude, kde panuje důvěra v tuto metodu a důvěra v lékaře, který ji provádí. Jde o metodu soustřeďující se na psychosomatické příčiny zdravotního problému. Pokud biomodulační léčba nepomůže, tak určitě neuškodí. Pro podrobnosti k této léčbě můžete kontaktovat nestátní zdravotnické zařízení Endala.
Adresa: Na Příkopě 998/31
110 00 Praha 1, pasáž Broadway budova A, I.patro
Telefon: +420 225 113 355
Mobil: +420 604 226 652
E-mail: recepce@endala.cz
Pracovní doba
pondělí – čtvrtek: 8:00 – 20:00 hodin pátek: 8:00 – 16:00 hodin
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Imunitní a centrální nervový systém jsou opatřeny pamětí a schopností se učit. Dá se říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla.
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. Tento proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění. Včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako je bylinkářství, dietoterapie, ájurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální léčba, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to všechny postupy, při nichž se používá jen to, co nám dala sama příroda, a změní se tím pouze forma, nikoli molekulární struktura.
Vědeckým pojetím biomodulace se v 70. letech 20. století začali zabývat experti z Institutu národního zdraví v Marylandu v USA. Existenci molekulárních základů našich emocí potvrdila dr. Candace Pert z oddělení fyziologie a biofyziky na lékařské fakultě washingtonské univerzity. Emoce podle její teorie tvoří důležité spojení mezi myslí a tělem. Na základě svých výzkumů předložila nový vědecký výklad schopnosti mysli ovlivňovat lidské zdraví. Zjistila, že mozek produkuje takzvané neurohormony, které jsou prostředníkem jak při přenosu objektivních informací, tak emocí a působí prakticky ve všech buňkách celého těla, v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Díky těmto objevům byla nominována na Nobelovu cenu za medicínu a podařilo se jí spustit jednu z vědeckých revolucí posledních let – tentokrát v představě o fungování lidského těla z pohledu oficiální medicíny.
MUDr. Jan Šula je rodák z Prahy, který si svojí pílí zcela zaslouženě vydobyl mezinárodního uznání. Promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou práci začal v České republice a následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna. Po návratu do Evropy v roce 1993 spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku.
Za své práce byl v roce 1999 přijat jako první český lékař do Královské lékařské společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Další rozvoj biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.
Onemocnění autoimunitního systému: systémový lupus erytemytodes, revmatoidní artritida, systémová sklerodermie, smíšené onemocnění pojiva, tzv. Sharpův syndrom, antifosfolipidový syndrom.
Onemocnění zánětlivá autoimunitní: pemfigus a pemfigoid, Goodpastureův syndrom, Sjogrenův syndrom, akutní zánět žlučníku, hepatitida, hnisavý zánět střeva, Crohnova choroba, celiakie.
Onemocnění orgánově specifická autoimunitní: Basedownova-Gravesova choroba, Hashimotova – myxedema primitivo, Addisonova choroba, chronická atrofická gastritida typu A a B, zhoubná chudokrevnost, diabetes typu I, Pluriendokrynický autoim. syndrom typu I, II, III, IV, myasthenia gravis, sclerosis lateralis amyotrophica, alopecia aerata, leukémie.
Biomodulátory jsou speciálně připravené látky, jejichž aktivní složkou jsou specifické neurotransmitery (cytokiny typu interleukinu jako 6, 7, 8, 9 TNF, peptid Y, intersticiální peptid účinný v cévách a tak dále), které přinášejí k buňkám lidského těla správnou informaci o homeostáze (rovnováze), a tak zvyšují součinné síly mezi mozkem a periferním řídicím systémem organismu. Podávání je vždy individuální, aplikuje se cestou orální (tekutina, kapsle, lyofilizát) nebo parenterálně – vpichem (mezisvalově, podkožně).
Na rozdíl od klasické západní medicíny považuje celostní léčení člověka za celek, kdy funkce každé části těla je závislá na fungování celku. Je třeba si uvědomit, že fyzický stav úzce souvisí se stavem psychickým, a v případě, že není psychice člověka přikládána dostatečná váha, nelze úspěšně léčit fyzické potíže. Díky tomuto přístupu k člověku se celostní medicína vyznačuje tím, že vyhledává a řeší příčiny onemocnění a obtíží, nikoliv jen příznaky.
Žijeme ve světě slov. Jejich pomocí se hodně komunikuje, diskutuje, vysvětluje a chápe. Slovy se snažíme definovat svět. Řeč je naším prostředkem komunikace. V každém slově vládnou nějaké obrazy, pocity, myšlenky, předsudky, přesvědčení, zkušenosti, vzpomínky a naděje. Magickou sílu, jež vychází ze slov, můžeme začít uplatňovat nejlépe v procesu léčení. Svá slova a myšlenky využijte k tomu, abyste zlepšili kvalitu svého života a naplnili ho radostí. Nemoc nemá jen biologický a psychický základ, ale je i jevem sociálním. Aspekty vzniku nemocí a cesty k jejich léčení se tedy překrývají a sdružují v jeden rovnovážný celek, kde všechny prvky mají stejnou vážnost a účinnost. Zkuste si říci emoce – nemoce. Je to velmi podobné, proto myslete pozitivně, vždyť vše souvisí se vším. Náš život na tomto světě je pravdu velmi krátký, tak si jej nekažme negativními myšlenkami.
Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. A právě takový proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění, včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ajurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to tedy všechny postupy, při nichž se použije jen to, co nám dala sama příroda, a změníme tím pouze formu, nikoli molekulární strukturu.
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Dnes už se ví, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností učit se. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy: neurotransmitery, steroidy a peptidy.
NEUROTRANSMITERY (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná) jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.
STEROIDY jsou pohlavní hormony jako testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).
PEPTIDY bývají nazývány „informační molekuly“, řídí prakticky všechny životní činnosti organismu a patří mezi ně 95 % ligandů.
První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že se emoce omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první branou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi něž patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní. Tyto nedávné objevy jsou velmi důležité pro určení, jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v nervech a svazcích buněk.
Emoce a tělesné počitky jsou těsně spojeny obousměrnou sítí, ve které jakýkoliv z těchto prvků může ovlivnit ty ostatní. Tyto procesy většinou probíhají nevědomě, ale za určitých podmínek mohou vstoupit i do našeho vědomí nebo tam být záměrně dopraveny. Mezi emocemi a pamětí existuje velmi úzký vztah. Pozitivní emocionální zkušenosti se pamatují mnohem lépe, pokud máme dobrou náladu, a naopak platí, že ty špatné emocionální zkušenosti se lépe pamatují, pokud máme špatnou náladu. Koncept sítí zdůrazňující vnitřní propojení všech systémů organismu má tak širokou škálu aspektů a důsledků, že prolamuje limity tradičního paradigmatu. Lidově je tento způsob spojení těla s mozkem už nějakou dobu pojmenováván jako „moc mysli nad tělem“, ale nejnovější zjištění v tomto oboru ukazují, že takováto definice nepopisuje přesně to, oč se jedná: mysl nedominuje nad tělem, ale stává se tělem, protože tělo a mysl jsou jedna jediná věc
Tyto objevy vedou k zajímavé teorii: všechny emoce jsou zdraví prospěšné, protože jsou to právě emoce, které udržují spojení mezi myslí a tělem. Tím pádem je zdravý jak hněv, strach, smutek, tak veselost, radost a odvaha. Potlačovat tyto emoce a nedávat je volně najevo znamená způsobovat si „rozpad“ organismu. Stres způsobený touto situací se pak projevuje vznikáním bloků nebo špatným fungováním proudění signálů přenášených peptidy pro udržování funkčnosti na buněčné úrovni. Všechny upřímné a autentické emoce jsou emocemi pozitivními. Biomodulační medicína je v podstatě tajemství ve vyjadřování emocí, kdy je důležité nechat je volně plynout tak, že nebudou moci pokračovat v „podebírání se“ a nabývání, dokud se nakonec nevymknou kontrole.
Biologická léčba je cílená léčba, která využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině či některým autoimunitním chorobám díky tomu, že jsou v současné době lépe známé struktury a pochody na povrchu i uvnitř buňky. Na základě těchto poznatků vědci nacházejí takové molekuly a pochody, které jsou typické pouze pro buňky spojené s nádorovým nebo autoimunitním onemocněním.
Léčiva biologické terapie působí pouze na ty molekuly a procesy, které zlepšují či opravují schopnost sebeobrany organismu, i přestože je doprovází řada nežádoucích účinků; ve srovnání s klasickou léčbou je jich daleko méně a méně významných.
Látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory imunitní odpovědi. Jsou to látky, které si lidské tělo normálně vyrábí. Pro účely cílené léčby nádorů a autoimunitních chorob jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu dodávány. Některé typy biologické léčby se naopak podávají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů protinádorové terapie.
Do biologické léčby spadá několik skupin léků. Ty se liší mechanismem účinku. Společný je pouze cíl: rakovinu zlikvidovat. Biologická léčba využívá potenciál vašeho těla tím, že stimuluje váš vlastní imunitní systém k boji s rakovinou. Biologická léčba tak především pomáhá zpomalit růst nádorových buněk a jejich šíření, zabránit návratu již vyléčené rakoviny, zmírnit vedlejší účinky ostatních druhů léčby (například chemoterapie).
Není nádor jako nádor a pro každého pacienta může být vhodný zcela jiný způsob terapie. Právě takovou individualizaci do jisté míry umožňuje moderní biologická léčba. Bohužel jde o nákladnou terapii a nedosáhnou na ni zdaleka všichni potřební pacienti, i když počet onemocnění, u kterých se používá, neustále roste.
Nezapomínejme na to, že veselá mysl je půl zdraví.
