Je nepravděpodobné, že by při lokálním podání byl Clotrimazol významně systémově dostupný dokonce i za podmínek jako jsou kožní léze, okluzivní překrytí. Po aplikaci určitých masťových základů se koncentrace Clotrimazolu od epidermis významně snižuje, zejména ve stratum corneum, kde koncentrace Clotrimazolu byla přibližně 1µg/ml. Přes škáru (dermis, koncentrace přibližně 2-30µg/ml) až po podkoží (koncentrace přibližně 0,1µg/ml). I po šesti hodinách po aplikaci tohoto specifického preparátu koncentrace Clotrimazolu v epidermis je nebo přesahuje mikrobiologicky adekvátní koncentraci.
V diskuzi DOBRÁ REKLAMA. :-) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radim.
Kolagen, jak je patrné už z článku je velká a složitá molekula, která kromě neprůchodnosti přes epidermis je též špatně stravitelná. Jako zdroj aminokyselin je kolagenní hydrolyzát tou nejhorší možnou variantou, stejně jako sójový protein. Pro jeho dostatečnou synézu v našem těle je třeba dostatek aminokyselin- nejlepší je ultrafiltrovaný syrovátkový protein (neplést se syrovátkou- brrr!), který není zahřívaný- denaturovaný. A také velké množství vitamínu C v dávkách nad 2g (2 000mg) denně- rozdělené do tří a více dávek. Ideálně tak 3g a více. Po dobu měsíců. Ale je jednodušší prodat odpad z jatek s dobrou reklamou, nž dát lidem pravdivé informace, že?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
5% kyselina hyaluronová je speciálně určena pro ošetření velmi suché a dehydrované pleti. Vyznačuje se schopností spojovat molekuly vody a udržet je v pokožce. Je velmi účinná při ošetření vrásek a výrazových linek. Dodává pleti pružnost, regeneruje ji a obnovuje strukturu poškozené epidermis. Zpomaluje přirozený proces stárnutí. Výsledky ošetření jsou okamžité.
Kondylomata jsou nezhoubné útvary na genitálu způsobené HPV lidským papilomavirusem, jsou tedy infekčním virovým onemocněním. Kondylomata mají podobu bradavičnatých útvarů a vyskytují se na genitáliích, v tříslech nebo v jejich okolí. Ve většině případů je infekce bezpříznaková a virus zůstává přítomen v epidermis pokožky. Hrozbou tohoto onemocnění je, že přítomnost kondylomů v konečníku zvyšuje při análním styku riziko přenosu HIV až o 800 %.
Vápník v kůži může také pomoci předejít rakovině kůže. Vápník v epidermis pomáhá regulovat pleťové pigmentové buňky, což umožňuje opálení na slunci a ochranu před škodlivým UV zářením. Pacienti s nízkým množstvím vápníku mají větší pravděpodobnost vzniku rakoviny kůže, protože vápník v kůži stimuluje tvorbu antioxidantů pro boj proti prekancerózním buňkám.
Vápník v epidermis pomáhá tělu regulovat rychlost vytvoření nové kožní buňky a nahrazuje starou kožní buňku. Kůže, která nemá dostatek vápníku uloženého v pokožce, může být křehčí, tenčí a sušší. Tento vzhled je způsoben nedostatkem vápníku, kvůli pomalému růstu nové kůže nebo kvůli odumřelým kožním buňkám.
Syntéza melaninu (melanogeneze) se odehrává v melanocytech, které se nacházejí mezi buňkami bazální vrstvy epidermis. Pomocí tenkých výběžků každý melanocyt zásobuje zhruba 36 keratinocytů. Melanin je skladován v melanozomech. Výchozí látkou pro syntézu melaninu je aminokyselina tyrozin, ten se prostřednictvím tyrozinázy přes dihydroxyfenylalanin oxiduje na dopachinon. Po vytvoření dopachinonu dochází k rozdělení na dvě metabolické cesty.
Vápník pracuje s epidermis, který produkuje maz na horní vrstvy kůže a pomáhá pleti udržet vlhkost. Lidé s nízkým obsahem vápníku v kůži často nevytvářejí dostatek kožního mazu, který jim způsobuje suchou pokožku. Pacientům, kteří mají chronicky suchou pokožku v zimě nebo trpí kožním onemocněním zahrnujícím vysoké podráždění, jako jsou ekzémy, může pomocí přidání vápníkových doplňků do jejich stravy. Doporučená konzumace vápníku je až 1000 mg denně pro dospělého do věku 50 let a 1200 mg pro dospělého od 50 let a výše.
Zaregistrované formy Framykoinu jsou v naší republice na předpis. Možnou alternativou může být Betadine, který ránu dezinfikuje. Jedná se o jodovou mast, opatrnosti je třeba v těhotenství. Širší použití má HemaGel. Další možností je La Roche-Posay Cicaplast 40 ml. Jedná se o hydratační a zklidňující hojivou péči, vhodnou na podrážděnou a popraskanou kůži, lišeje, kůži po dermatologických zákrocích, drobných poraněních, urychluje hojení epidermis díky unikátní formuli, která spojuje komplex minerálních látek (měď, zinek, mangan), stimulující tvorbu nových buněk. Medacassoside pak podporuje optimální organizaci buněk. Cena léku je cca 279 Kč.
Lék Otivet se používá k čištění zevního zvukovodu psa nebo kočky. Přípravek rozpouští maz a nečistoty, čímž eliminuje počet bakterií a kvasinek ve zvukovodu. Jeho účinky jsou protizánětlivé, zvláčňují sliznici zvukovodu, nevysušují.
Kvalitní přípravek by měl působit v následujících na sebe navazujících etapách:
1. Fáze čištění a odstraňování nežádoucího materiálu:
změna pH na mírně kyselé – Otivet obsahuje kyselinu mléčnou
rozpouštění ušního mazu – Otivet obsahuje propylenglykol
keratololytický, hydratační efekt a podpora hojení – Otivet obsahuje allantoin
protisvědivý účinek – Otivet obsahuje pupalkový olej (eikosanoidy)
2. Fáze dezinfekční: Otivet obsahuje chlorhexidin
3. Fáze obnovy přirozené funkce (fáze hojení):
zajištění optimální hydratace kůže – Otivet obsahuje minerální olej a kyselinu mléčnou
efekt keratoplastický, rychlejší obnova epidermis – Otivet obsahuje allantoin a propylenglykol
Dexamethason-acetát je fluorovaný kortikosteroidní derivát (9-fluor-11b,17,21-trihydroxy-16a-methylpregna-1,4-dien-3,20-dion), který má nevýrazný mineralokortikoidní účinek. Protizánětlivý účinek je dán inhibicí fosfolipázy A2, čímž se sníží syntéza prostaglandinů. Navíc také inhibuje chemotaktickou invazi neutrofilů v místě zánětu.
Lokální účinnost značně závisí na použité koncentraci. Při koncentraci 0,01 % se řadí ke slabě účinným lokálním kortikosteroidům a při koncentraci 0,025 % mezi středně silné lokální kortikosteroidy. Dexamethason-acetát působí antiflogisticky, antialergicky, antipruriginózně a antiexsudativně. Po aplikaci na kůži prostupuje do epidermis a tam se váže na specifické receptory. Perkutánní resorpce je poměrně nízká. Stupeň resorpce je ovlivněn mnoha faktory, a to zvláště stavem pokožky (stupeň integrity epidermálních bariérových systémů) a způsobem zpracování lékové formy (koncentrace účinných látek, jejich interakce a stupeň jejich disperzity).
Hydratace pokožky znamená v doslovném překladu voda v pokožce. Voda (podobně jako vzduch) je nutným předpokladem pro život. Voda tvoří přibližně 65 % celkové hmotnosti dospělého člověka, takže například osoba vážící 70 kg zadržuje přibližně 49 litrů vody, z čehož 15 % se nachází v pokožce. Epidermis (vrchní vrstva kůže), jež je přirozeně chráněna hydrolipidovou vrstvou, omezuje proces odpařování vody. Pokud však dojde k poškození fyziologické bariéry (jakýmkoli způsobem), ztráty vody se zintenzivňují, což vede k dehydrataci pokožky. Pro pokožku jsou v takovém případě typické nepříjemné pocity a pocity pnutí, které mají různou intenzitu a frekvenci. Pleť ztrácí svůj přirozený lesk a stává se zranitelnější a citlivější. Dehydratace pokožky může mít různé příčiny: faktory životního prostředí (znečištění, klimatizace...), klimatické podmínky (vítr, změny teploty, sluneční záření...), na vině mohou být též psychické problémy a hormonální poruchy a v neposlední řadě i přirozený proces stárnutí.
Potní žlázy se dělí na velké a malé. Velké potní žlázy se stávají aktivními až v pubertě, kdy se výrazně zvýší hladiny hormonů. Nacházejí se v podpaží, v oblasti vnějších pohlavních orgánů a prsního dvorce. Říká se jim také aromatické potní žlázy. Malé potní žlázy jsou rozptýleny po celém povrchu těla. Nejvíce jich je na dlaních, ploskách a v podpaží. Potní žlázy vylučují pot, který obsahuje vodu a ionty, především sodík a chlór.
Potní (ekrinní žlázy) žlázy tvoří pot, ten spolu s mazem tvoří ochrannou bariéru, je důležitý pro termoregulaci, exkreci a hydrataci stratum corneum. Sekreční část je uložena v pars reticularis dermis, stočená do klubíčka. Vývod je spirálovitě stočený, ústí v epidermis. Tyto žlázy jsou malé a jsou prakticky všude. Míst, kde nejsou potní žlázy, je opravdu málo, nejsou například v oblasti nehtového lůžka, červeně rtů, glans penis, klitoris, prepucia a labia minora.
Apokrinní žlázy se vyskytují v axille, perigenitálně, perianálně, v prsní bradavce a dvorci. Jedná se o dekapitační sekreci. Jsou uloženy hluboko, na rozhraní koria a podkoží. Apokrinní sekrece je v podstatě to, že se z apokrinní žlázy uvolňuje celá koncová část buněk včetně nahromaděného sekretu, čímž se vlastně buňky „oplošťují“; mezi apokrinní žlázy patří například některé „aromatické“ potní žlázy a mléčná žláza.
Lichen planus vulgaris je nejčastěji se vyskytující klinická forma. Kožní projevy jsou v predilekci, často ale dochází k disseminaci. Prognóza je dobrá. Asi u 75 % nemocných se choroba do jednoho roku zhojí.
Lichen planus hypertrophicus – projevy bývají často lokalizované na dolních končetinách. Hypertrofie epidermis vede k tvorbě verukózních až nodulárních projevů, které bývají symetrické. V průběhu onemocnění dochází k výsevu nových projevů při současném mizení projevů starých. Afekce může trvat i několik let (histologie musí být provedena z čerstvých projevů).
Lichen linearis – lineární léze se vyskytují často samostatně ve formě zonálních nebo zosteriformních lézí. Často na hrudníku. Histologický nález je typický. Nutno odlišit od jiných dermatóz, jako je lichen striatus, lineární psoriáza či lineární névy.
Lichen annularis – anulární formy často doprovázejí klasický lichen. Někdy ale anulární formy lichenu dominují. Pro tuto formu je charakteristická lehká atrofie centrální části projevu a vyvýšené okraje. Tato varianta se někdy vyskytuje na penisu.
Lichen planus palmo plantaris je vzácnější varianta, vyskytující se na dlaních a chodidlech. Chybí charakteristická barva i tvar projevů. Je nutno odlišit od psoriázy, ale také od syfilis druhého stadia.
Lichen planus pigmentosus – tato forma nebývá spojena s typickými papulemi. Makulární pigmentace postihují obličej a horní končetiny, mohou být ale kdekoliv. Postižení sliznic nebývá časté, podobně ani dlaní a chodidel.
Lichen planus atrophicus – projevy této formy jsou většinou v menším počtu. Atrofie může následovat po prodělané anulární formě, nebo v souvislosti s regresí hypertrofické formy. Diagnóza se opírá o anamnézu (předchozí lichen různých forem) a o nález slizničních projevů, které tuto formu doprovázejí. Histologicky nutno odlišit od lichen sclerosus nebo od čočkovitých projevů morfei.
Lichen planus generalisatus odpovídá klinickému obrazu erytrodermie, charakteristické projevy většinou chybí, a teprve histologie potvrdí diagnózu. Tato forma může být projevem paraneoplastickým, doprovázejícím nádory vnitřních orgánů.
První známky stárnutí pokožky můžeme zaznamenat už kolem 20 roku života. Pokožka žen stárne rychleji než u mužů. Stejně tak u lidí žijících v prosluněných oblastech se objevují vrásky mnohem dříve než u obyvatel severnějších oblastí. Mezi viditelné známky stárnutí pokožky patří vrásky, ztráta pružnosti a vlhkosti v pokožce, povadlá, unavená či nezdravě vypadající pleť. S přibývajícím věkem pokožka přichází o svou schopnost regenerace a mění se její struktura. Vrchní část kůže (epidermis) slouží k regulaci vlhkosti a tuto schopnost si uchovává až do stáří. Ty podstatné změny však probíhají v hlubokých vrstvách kůže – ve vrstvě nazývané dermis. V této vrstvě se snižuje produkce kolagenu a elastinová vlákna ztrácejí svou pružnost. Část původně elastických vláken se mění na tlustší, vlákna se kroutí a štěpí. Pleť se vyvěšuje a přichází o pevné kontury.
Vědci se shodují, že existují dva druhy stárnutí: vnitřní a vnější. Genetika významně ovlivňuje stárnutí pleti, jenže externě působící faktory mají minimálně stejný podíl. Na poškození pleti se podepisují hlavně nešetrné zásahy, působení UV záření, opalování, diety, životní styl (kouření, alkohol), špatná životospráva atd. Dalším faktorem je degenerativní materiál – volné radikály, které se hromadí v našem organizmu během života. Volné radikály pleť poškozují a způsobují předčasné stárnutí buněk.
V některých případech může být šupinatění pokožky hlavy způsobeno jinými příčinami. Nejčastěji se projevuje známými lupy. Těžká forma lupů bývá doprovázena intenzivním svěděním vlasové pokožky. Tento problém už může být formou ekzému, takzvaného seboroického ekzému, který způsobuje podráždění pokožky. Častým problémem způsobujícím šupinatění pokožky je rovněž lupénka.
Problematický stav šupinaté a suché pokožky na hlavě je charakteristický převážně zhrublými, dobře ohraničenými, okrouhlými anebo oválnými ložisky, střídajícími se s červenými místy a šupinami. Mohou být různé velikosti, dokonce mohou vytvořit „přilbu“ pokrývající celou hlavu. Šupiny jsou stříbrnobílé, pevné, suché a velmi lepkavé. Většinou je tento stav provázen intenzivním svěděním. Nejčastějšími příčinami bývá genetická predispozice, stres, určité typy infekcí a některé léky.
Příčinou je kombinace tří jevů:
intenzivní dělení buněk, které vede k výraznému ložiskovému zhrubnutí kůže, provázené zčervenáním a šupinatou pokožkou;
problém týkající se diferenciace, tedy obnovy buněk pokožky – cyklus obnovy, který běžně trvá třicet dní, se zkracuje na méně než týden (tři až šest dní), keratinocyty neprocházejí procesem stárnutí a ponechávají si jádro až do korneální nejsvrchnější vrstvy;
zánětlivá reakce na úrovni dermis a epidermis.
Těžké stavy šupinaté a suché vlasové pokožky se vyvíjejí ve střídajících se fázích akutního období a období zklidnění.