Téma: 

dub

Alergie na pyl trav

Příčiny pylové alergie

Mohou to být trávy, byliny i dřeviny. Obvyklou dobu jejich květu najdete v takzvaném pylovém kalendáři.

  • Trávy: pýr, srha, kostřava, kukuřice, lipnice, bojínek, rákos, psárka
  • Dřeviny: bříza, habr, jírovec, dub, cypřiš, javor, jasan, buk, kaštanovník, olše, vrba, ořešák, líska, olivovník, jilm, topol, platan, lípa
  • Byliny: pelyněk, řepka nebo hořčice, tolice vojtěška, drnavec, jitrocel, ambrózie, jetel

Zdroj: Alergie na pyl trav
Zveřejněno dne: 9.7.2013

Diskuze: gel z dubove kury

Dobry den, dcera 3,5 roku ma priznaky hemoroidu.. Je vhodny gel z dub. kury pro male deti? Nebo mame radeji navstivit lekare?

Zdroj: diskuze Gel z dubove kury
Odesláno dne: 10.10.2015 uživatelem Dagmar

Dubová kůra jako lék

Popis a chemické vlastnosti dubu

Duby rostou v mírném podnebí. Bílý dub není bílý, je jen popelavě šedý, obvykle 20 až 25 metrů vysoký, poměrně masivní a široký. Listy dubu jsou střídavé, přibližně 5 cm dlouhé, krátké, řapíkaté, protáhlé, zvlněné a hrubě pilovité. Plody dubu jsou 4 cm dlouhé, válcovité, leskle hnědé.

V lékařství se využívají kůra a hálky. Hálky jsou výrůstky, které strom produkuje reakcí na plísně a hmyz. Aktivní složkou dubu je tříslovina, přičemž nejdůležitějším prvkem při léčbě je tanin, který má mírně stahující a antiseptické vlastnosti. Bílá dubová kůra obsahuje 15–20 % třísloviny, která má blahodárné účinky. Obsah taninu hraje důležitou roli, protože se váže na proteiny z tkání, posiluje je a zabraňuje bakteriálním infekcím. Tříslovina je protizánětlivá, antimikrobiální, antikarcinogenní a antioxidační. Proto je spíše vhodná pro žaludeční a zažívací potíže. Bílý dub obsahuje také mangan, draslík, hořčík, vápník, železo, zinek, vitamín B a C. Kůra obsahuje také vysoké množství vápníku. V malém množství je přítomen i selen a síra, déle vitamíny C a A a několik vitamínů skupiny B.

Zdroj: Dubová kůra jako lék
Zveřejněno dne: 16.9.2013

Jak na zdravou slezinu

Byliny na podporu zdravé sleziny

Bylinné léky mohou zlepšit zdraví a funkci vnitřních orgánů, včetně jater a sleziny. Je důležité, aby si každý člověk uvědomil, že každý orgán plní určitou funkci. Většina orgánů, včetně jater nebo sleziny, má mnoho funkcí, které pomáhají s udržením těla v dobrém celkovém zdraví.

Byliny na podporu sleziny

Některé bylinné léky pomáhají s podporou zdraví sleziny a s léčbou nemocí ohrožujících právě slezinu. Velmi užitečné byliny jsou následující:

  • pampeliška
  • rournatec
  • zpododěr americký
  • jelení jazyk celolistý
  • dříšťal
  • bílý dub

Pampeliška je jednou z nejčastěji používaných bylin v léčbě zvětšené sleziny či jater. Zároveň jsou v ní obsaženy účinné látky, především terpen a kumarin. Další vhodnou bylinkou je například žen-šen (připisuje se mu obzvlášť léčivé působení na okruh sleziny) a takzvané zahřívající koření – skořice, kurkuma, zázvor, kardamom, muškátový oříšek.

Zdroj: Jak na zdravou slezinu
Zveřejněno dne: 4.12.2013

Dubová kůra jako lék

Dub jako tradiční zdroj léčivých látek

Dubová kůra se používá k léčení od nepaměti, z celého stromu má nejvyšší obsah účinných látek a byla a je lehce dostupným lékem na mnohé zdravotní potíže. Pro nás nejpřínosnější jsou její dezinfekční účinky a schopnost tlumit a zastavovat krvácení, obojí jak při vnější, tak vnitřní aplikaci. O jejích účincích si podrobněji povíme níže. Dříve se běžně používaly k léčbě i dubové listy, například při zažívacích potížích, ale i na všechny níže zmíněné potíže léčené kůrou; listy ovšem mají poněkud nižší obsah účinných látek než kůra. Dokonce i duběnky, kulaté útvary na listech, které jsou domovem larev žlabatky duběnkové, byly účinným lékem, například proti tyfu, na krvácející rány a zanícenou kůži a sliznice. Aplikovaly se ve formě prášku, odvaru nebo výluhu v alkoholu. Z žaludů se vařila „káva“, posilující a dezinfekční nápoj užívaný pro čištění organismu, krvetvorbu a proti vnitřním zánětům, například močových cest.

Zdroj: Dubová kůra jako lék
Zveřejněno dne: 16.9.2013

Reishi

Pěstování reishi

Reishi si můžete vypěstovat sami. Trvá to však delší dobu než například pěstování hlívy nebo šitake. Podobně jako u ostatních dřevokazných hub potřebujete špalek listnatého dřeva (dub, buk) a sadbu. Obstarejte si listnatý špalek o průměru alespoň 20 cm. Délka není vlastně důležitá, ale většinou se dřevo krátí na 50 cm (to abyste mohli se špalkem dobře manipulovat a moc se nenadřeli). Vhodný je také pařez. Zvolte dřevo spíše čerstvější, tedy nanejvýš jeden rok staré. Nepoužívejte dřevo staré, suché, nahnilé nebo bez kůry. Špalek namočte na dva dny do vody, ať se pořádně nasaje. Podhoubí to ocení – nemusí se trápit v suchém dřevě a rychleji a lépe se rozrůstá. Pařezy se máčet nemusí, většinou jsou od zeminy vlhké dost. V období od začátku října do začátku dubna lze úspěšně houbou naočkovat dřevo, které je možné na první zimu přemístit do vytápěných prostor. To znamená špalky, polena, nelze očkovat pařezy s kořeny, které pochopitelně zůstanou přes zimu venku. Ty budete očkovat podle počasí v dubnu až květnu. Naočkujte dřevo buď „metodou tří kroků“ pomocí kolíčkové sadby anebo takzvaně „pod pokličku“ pomocí sadby zrnité. Na kolíčkovou sadbu si připravte vrtačku (vrták 8 mm), kladívko a obyčejnou svíčku. Vyvrtejte do dřeva otvory o průměru 8 mm a hloubce 3,8 až 4 cm. Očkujte po celém povrchu dřeva. Tedy i na té straně, která se nakonec ocitne pod zemí. Obvykle se vrtá z boku, přes kůru. Vzdálenost otvorů by měla být 10 až 15 cm. Rozhodně není potřeba rozteče měřit. Jde hlavně o to, aby byly dírky po povrchu špalku rozmístěny rovnoměrně. Očkovací kolíčky opatrně zatlučte až na dno vyvrtaných otvorů, měly by být „utopené“. Zapalte obyčejnou svíčku a kolíčky zakapejte voskem, skutečně nemusíte shánět žádné speciální prostředky pro zalepení kolíčku, obyčejná svíčka je nejlevnější a nejdostupnější řešení. Teď zjistíte, že je dobře, že jsou kolíčky pod povrchem – vznikne hezký voskový špuntík. Ten je důležitý, protože chrání podhoubí před vyschnutím a škodlivou havětí. Očkujete-li pařez, dírky pro kolíčky vrtejte ze severní strany co nejníž u země. Naočkované dřevo vložte do plastového pytle na cihlu a přilijte vodu. Neseženete-li cihlu, zas tak moc to nevadí. Pytel zavažte a uložte do prostor, kde bude teplota minimálně 10 °C. Teplota mezi 15 °C a 20 °C by byla optimální. K tomuto účelu se hodí například kotelna nebo jiné vytápěné technické prostory. Světlo může a nemusí být, pro růst podhoubí to nemá žádný význam. Přibližně jednou za dva týdny až měsíc houbový špalek zajděte zkontrolovat – rozvažte na hodinu pytel, nechte vyměnit vzduch, případně dolijte vodu. Měli byste pozorovat růst podhoubí. Na jaře špalek z pytle vyjměte a zakopejte na stinné a vlhké místo ve své zahradě. Následující zimu houbový špalek už bez problémů přezimuje venku.

Zdroj: Reishi
Zveřejněno dne: 3.3.2016


Sitemap | RSS