Téma: 

éčka

Sůl bez sodíku

Použití v kuchyni

V čistém stavu je chlorid draselný bílá krystalická látka nebo prášek slané chuti, dobře rozpustný ve vodě. Chlorid draselný se tak používá jako látka zvýrazňující chuť, ochucující látka dodávající slanost, využívá se jako náhražka nebo příměs chloridu sodného (kuchyňské soli) v potravinách s nižším obsahem sodíku a jako látka kontrolující pH. Rovněž změkčuje maso, podporuje fermentaci při výrobě piva a funguje jako želírující látka. Zároveň je přirozeným zdrojem draslíku a využívá se k obohacování potravin o tento prvek.

V běžných dávkách je tato látka neškodná. Podle některých zdrojů se mohou po opakovaném požití ve výjimečných případech objevit malé vředy v trávicím traktu. Vyšší dávky mohou způsobit podráždění žaludku a střev, projímavé účinky, slabost nebo oběhový kolaps. Za běžných podmínek je chlorid draselný bezpečný a v ČR i celé EU je povoleno ho přidávat do řady potravin, stejně jako v USA.

Chlorid draselný je zařazen do skupiny „Látky zvýrazňující chuť a vůni“ a skóre škodlivosti má 2. Patří mezi takzvaná éčka. Jeho označení na potravinách je E508 – chlorid draselný.

Zdroj: Sůl bez sodíku
Zveřejněno dne: 6.2.2016

Diskuze: jídelníček po mrtvici

Dobrý den ,jsou zdravá rajčata po mrtvici.nebo která zelenina.a také co jíst,dnes jsou potraviny samá éčka ,a podobně.

Zdroj: diskuze Jídelníček po mrtvici
Odesláno dne: 27.4.2015 uživatelem JAN HA,ERLE

Nežádoucí účinky lecitinu

Škodlivost sójového lecitinu

Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.

Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.

Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.

Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.

Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.

Lecitin se nikdy úplně nerozpustí v tekutině, vždy jen pouze nabobtná a změkne. Chemicky to ani není možné, lecitin je totiž povahou tuk (fosfolipid) a ve vodných roztocích se zcela nerozpouští. Je to typická vlastnost kvalitního lecitinu, proto se rozmíchává třeba do jogurtu (pouze se promíchá, nerozpustí se). Pokud byste někdy v budoucnu zakoupili lecitin v jakékoliv podobě (granule, prášek, tekutina, kapsle) a on by se rozpustil ve vodě, tak se stoprocentně nejedná o lecitin.

Pokud je lecitin vyroben z geneticky nemodifikované sóji, obsahuje pouze čistý granulovaný sójový lecitin, neobsahuje žádné příměsi, aditiva, éčka, konzervanty, a tudíž by neměl způsobovat žádné negativní účinky.

Zdroj: Nežádoucí účinky lecitinu
Zveřejněno dne: 11.6.2017

Diskuze: Re: jídelníček po mrtvici

Rajčata neškodí. Mírně může být škodlivá zelená zelenina (listy, brokolice, atd). Po mrtvici je vhodná střídmá vyvážená strava. Éček se bát nemusíte, jsou otestována na zdravotní nezávadnost. Pokud je nechcete přijímat, tak se můžete vrátit k vaření ze základních surovin, které tato éčka nemají. Dbejte, aby strava byla málo solená a bez většího množství cholesterolu. Kalorická jídla zařaďte do první poloviny bdělého času. Do druhé pak libové maso nebo tvaroh, či cottages sýr s minimem tradičních příloh. Nezapomeňte ani na režimové opatření: po snídani cvičení a strečing, po obědě outdoorová (venkovní) aktivita, po večeři tréning a relaxace mozku a nervové soustavy.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Jídelníček po mrtvici
Odesláno dne: 27.4.2015 uživatelem Cempírek


SiteMAP