Téma: 

filozofie

Jin a jang

Princip jin a jang

Koncept jin a jang má původ v dávné čínské filozofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin: tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené, jde o tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí. Je to černá část, ženský element, značí tmu, pasivitu, poddajnost, přijímání, koresponduje se zemí a vodou.

Jang: světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo, jde o světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem. Je to bílá část, znamená světlo, slunce, aktivitu, tvořivost, expanzi, koresponduje s elementem ohně a větru.

Jin a jang se nevylučují. Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuje základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.

Jin a jang jsou na sobě závislé. Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.

Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang. Jestliže si například uvedeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.

Jin a jang se navzájem podporují. Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy – pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.

Jin a jang se mohou navzájem měnit. Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang a část z jang je jin. Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný, a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít. Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha proměn), kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovena myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filozofie – taoismus a konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filozof Tung Čung-šu učil, že doplňkem všech věcí je jin a jang. Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin.

Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo ke značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol. Všechny síly v přírodě fungují na základě obou těchto stavů, tyto dva stavy jsou v neustálém pohybu, proměňují se jeden v druhý a obráceně. Každá z těchto dvou částí v sobě nese zárodek té druhé. Však i v noční tmě svítí světla hvězd a v typicky jangovém prvku ohně je neodmyslitelně obsažena i jinová složka (hmota paliva, jež hoří), proto také nakonec každý oheň jednou vyhasne. Jin a jang jsou jako vlna. Zatímco jedna z částí převládá, druhá je v pasivní pozici, ale vše se proměňuje v nikdy nekončícím cyklu, a tak převládající část postupně ztrácí na síle, zatímco síla druhé se začíná zvětšovat. Převládající část ustupuje zvětšující se síle druhé části. A takový je svět, takoví jsme my. Učení o silách jin a jang je základem věšteckého systému I-ťing, učení Feng Shui, základem čínské filozofie konfucianismu i taoismu, či cvičení taiči.

Zdroj: Jin a jang
Zveřejněno dne: 27.11.2016

Zhubněte jednou provždy 2

Filozofie stravování

Zdroj: Zhubněte jednou provždy 2
Zveřejněno dne: 22.4.2016


SiteMAP