Dle výzkumů převážná většina dětských bot neodpovídá svým tvarem přirozenému tvaru dětského chodidla. Lidská noha se totiž přirozeně ve špičce rozšiřuje. Dle starých mýtů se vyrábí boty, které pro správný vývoj musí podepřít klenbu, pro správný vývoj je potřeba fixovat kotník, je potřeba vyvýšit patu a podobně. Každý jsme ale unikát, a tak je třeba naučit se rozpoznávat, co noha opravdu chce a co potřebuje.
Barefoot dětské boty jsou dostatečně ohebné, noha cítí terén, mají minimální rozdíl výšky podrážky mezi špičkou a patou a nabízí dostatečný prostor pro prsty. Barefoot boty pro děti musí splňovat normy zdravotní nezávadnosti.
V současné době je na našem trhu široká nabídka tohoto druhu obuvi. Stačí se podívat na internet a můžete po správném naměření objednávat.
V diskuzi BOLENI PATY ZESPODU PO RANU PRI CHUZI A PO DELSIM SEZENI A CHUZI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Wagnerova.
Dobry den, muzete mi poradit s problemem boleni paty po ranu pri zacinajici chuzi se temer nemohu postavit na pravou nohu a to same pri delsim sezeni a pak chuzi. Po chvili pajdave chuze se to zlepsi, ale boli to stale. Dekuji za radu a zdravim Ivana Wagnerova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdena.
Dobrý den.
Myslím si ,že máte tzv. ostruhu.
Někomu pomáhá od bolesti ořechové listí . Na gázu dát ze 3 listy ořechové,poklepat a přiložit na patu.Převázat,nejlépe na noc.
Nejlepší řešení ale je navštívit lékaře,rtg paty a léčba. Nejvíc účinné je ozáření paty
3x.
Vhodnou doplňkovou metodou léčby a prevence opětovného propuknutí hluboké žilní trombózy jsou pravidelné procházky, při nichž by pacient neměl zapomínat na nošení kompresních punčoch. Pravidelné procházky jsou nejen dobrou prevencí onemocnění, ale také pomáhají zabránit vzniku komplikací, jako je například posttrombotický syndrom.
Zvednutí dolních končetin
Zvednutí dolních končetin při odpočinku vsedě je další vhodnou doplňkovou metodou léčby hluboké žilní trombózy. Dochází totiž ke snížení tlaku v žilách lýtka a k omezení rozlévání krve v samotném lýtku (což snižuje bolestivost a otok). Je potřeba zajistit, aby vaše chodidlo bylo výš než kyčel. Jedině tak se zlepší odtok krve z lýtka. Ideální je podložit si patu polštářem nebo jiným vhodným předmětem. Pokud je to možné, zkuste si zvednout dolní část postele (tam, kde spočívají vaše chodidla a lýtka) tak, aby chodidlo bylo výše než kyčel.
V naší poradně s názvem BOLEST PRAVÉ PATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Fanda.
Dobrý den.Nevím zda je tento dotaz spojen a rakovinou prostaty.Přečetl jsem si zde,že je možné také od bolesti nohou.Nevím už nějaký čas mě bolí pata.Na preventivní prohlídce u urologa jsem byl.Odevzdal jsem krev a moč a vyšetřil mě konečnikem,ultrazvuk mě dělal.Nic neschledal.Poradte na jaké vyšetření ohledně této věci je možné zajít.Předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ahoj Fando, s bolavou patou doporučuji zajít k ortopédovi. Ten bolavou patu prohmatá, zjistí rozsahy kloubů a podle toho může nejlépe určit příčiny, proč ta pata bolí. Dejte pak vědět, jak jste u ortopéda dopadl.
Konzervativní léčba patní ostruhy obvykle zahrnuje odpočinek, protizánětlivé léky, cvičení, vložky do bot a noční dlahy. Může být zajímavé vědět, že tento abnormální růst kostí lze účinně a jednoduše léčit řadou domácích prostředků na patní ostruhu.
Octové obklady na ostruhy
Jablečný ocet je účinným domácím lékem. Namočte bavlněný ručník nebo bavlněný obvaz do jablečného octa, složte jej a položte na patu. Octový obklad zajistěte na místě náplastí. Octový obklad noste pravidelně několik dní. Vyzkoušet také můžete směs z jablečného octa, melasy a jedlé sody, kterou pak natřete na patní ostruhu.
Led a kokosový olej na ostruhy
Dobrým domácím prostředkem je také aplikace ledu na patu a masáž oblasti kokosovým olejem. Nejlepším způsobem, jak snížit bolest a nepohodlí spojené s tímto kostnatým výrůstkem, je ponořit nohy do teplé lázně Epsomské soli.
Zábal z lněného semínka
Zánět způsobený patní ostruhou lze zmírnit umístěním tepelného zábalu z lněného semínka na postiženou oblast. Provádění některých protahovacích cvičení, jako je válení tenisového nebo golfového míčku pod nohama, je také užitečné ke zmírnění zánětu. Aplikujte teplo na patu po dobu 20 minut dvakrát denně pomocí tohoto teplého zábalu.
Zelné listy na ostruhu
Zelné listy vám také mohou pomoci zbavit se bolesti patní ostruhy. Umístěte čerstvé zelené listy na patu a nechte je tam nějakou dobu působit. Bolest a zánět lze také zmírnit namočením nohou v chlorované vodě.
V diskuzi OSTRUHY NA PATÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA VIKTOROVÁ.
DOBRÝ DEN,
JIŽ NĚKOLIK TÝDNŮ MÁM VELKÉ BOLESTI PATY, DOKTOR MI DAL DVĚ INJEKCE A POTRVDIL, ŽE JDE O OSTRUHY.
PROSÍM O RADU OTCE PLESKAČE JAK POSTUPOVAT DÁL, V DNEŠNÍM RADIOVÉM PROGRAMU JSEM NĚCO ZASLECHLA, BOHUŽEL UŽ JSTE KONČILI A TAK VÁS PROSÍM O ZOPAKOVÁNÍ RADY JAK PATU LÉČIT.
DĚKUJI,
S POZDRAVEM VIKTOROVÁ
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ano, určitě je to z medu. Zmínila jste, že jste stará, což vůbec při alergiích na včely nehraje roli, naopak po čtyřicítce bývají ty alergie na včelu ještě silnější, dávejte prosím pozor, stářím rozhodně ta alergie neklesá. Med má řadu složek podobných těm, které jsou i ve včelím žihadle, takže med se rozhodně nedoporučuje pacientům, kteří mají alergii, takže med rozhodně dále nejezte v žádné podobě. Stejně tak zasaženy jsou i ostatní včelí produkty, je to v různých mateřích kašičkách, je to v různých krémech s propolisem. Podobná reakce, kterou popisujete vy, se již v praxi stala, kdy pacientka nedávno dostala na ortopedii speciální mast s medem, aby si jí mazala na bolavou patu a měla zrovna takovou reakci, jak tu popisujete. Takže alergici, med ani nejíst ani si na sebe nemazat žádnou mast s medem.
V diskuzi NEDOKRVOVÁNÍ KONČETIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Robert Opluštiil.
Dobrý den, v r. 2003 jsem měl zlomenou levou patu a pravou roztříštěnou. V r. 2004 jsem byl na operaci s nárůstem na pravé patě. Od té doby mám nateklou pravou nohu od kotníku k prstům. Před týdnem jsem byl u paní doktorky a ta mi řekla, že se mi neprokrvuje noha. Jaká je prosím léčba?
Děkuji za odpověď.
S pozdravem R.Opluštil
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Patní ostruha je velmi bolestivý problém. Jedná se o osteofyt (kostěný výrůstek) na spodní straně paty, kde se upínají krátké svaly nohy. Nevhodná obuv a chybné zapojování svalů vedou k zánětu v inkriminovaném místě. Bolesti patní kosti jsou velmi často oboustranné. Patní ostruha se někdy vyskytuje bez klinických příznaků a je náhodně objevena na RTG snímku nohy. Mnohem častěji je však pacient nucen vyhledat pomoc lékaře nebo fyzioterapeuta pro ostrou bolest v místě nášlapu na patu. Jelikož je nášlap paty velmi bolestivý, pacient chodí po špičkách a dochází tak ke změně stereotypu chůze, z čehož mohou vyplynout další, nejčastěji svalové dysbalance. Je proto nutné pomoc vyhledat co možná nejdříve. Léčba je často řešena odlehčením paty pomocí speciální vložky nebo také správnou aplikací kinezio tejpu. Dále je možné využít obstřik nebo ultrazvuk, který musí být aplikován z vnitřní strany paty.
V diskuzi OSTRUHA NA PATĚ NIC NEPOMÁHÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kveta.
Dobrý den ,mám problémy s ostruhama na patě-levá víc bolí.
Už mám po rehabilitaci,3xráz.vlna a žádný výsledek.
ještě bych chtěla vyzkoušet ozáření RTG,to hradí pojišťovna.
Klidně bych podstoupila i operaci jen kdyby to pomohlo.
V práci stojím celý den na nohách,nedá se to ustát....
Děkují za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
Patní ostruhy jsou velmi bolestivé. Zkusila jsem léčbu rázovou vlnou pomohlo mě to asi na 2 měsíce. Příští týden jdu na léčbu Laserem prý to pomáhá více než rázová vlna. Známá mě poradila listy z černého bezu spařit trochu vyždímat a teplé dát na patu na to igelit, teplou ponožku a nechat přes noc působit aplikovat 10 dní. Musím počkat do jara. Jestli jste někdo už vyzkoušel dejte vědět. Děkuji Alena
Nejčastějšími příčinami otoků jsou kouření, obezita, hormonální léčba, těsné oblečení, nevhodný pitný režim, některé jiné závažné nemoci. Tuto nemoc mohou ovlivnit rovněž vrozené dispozice. Pokud se u blízkých příbuzných objevují opakované žilní trombózy, pak jste ohroženi tvorbou trombů (krevních sraženin) ve zpomaleně protékající žilní krvi. Pomineme-li vážnější zdravotní příčiny, tak jedním z důvodů může být i špatná obuv. Pokud nosíme nevhodnou obuv, tak se spolu s ní mění i náš styl chůze. Tělo si chce pomoci k příjemné poloze nohy a výsledkem je nášlap na celou plochu chodidla místo zdravého užití pouze plochy prvního a pátého prstu. Změna v chůzi může být minimální, ale přesto začnete používat jiné svaly a tím můžete některé omezovat. Změníte tak oběhové poměry v noze, která následkem toho začne otékat. Především je nutné klást důraz na vhodnou obuv, která by měla mít plnou patu a měkčí špičku. Pokud se však nechcete vzdávat své obuvi, je možno v některých případech sáhnout po ortopedických vložkách. Nejlepším řešením je návštěva ortopeda. Ten provede vyšetření a předepíše ve většině případů ortopedické vložky na míru.
V diskuzi OSTRUHA NA PATĚ NIC NEPOMÁHÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kveta.
Dobrý den ,mám problémy s ostruhama na patě-levá víc bolí.
Už mám po rehabilitaci,3xráz.vlna a žádný výsledek.
ještě bych chtěla vyzkoušet ozáření RTG,to hradí pojišťovna.
Klidně bych podstoupila i operaci jen kdyby to pomohlo.
V práci stojím celý den na nohách,nedá se to ustát....
Děkují za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Carmela.
Asi před dvaceti lety jsem také měla tento problém. Podle jedné rady jsem s úspěchem vyzkoušela: silně nahřát v troubě cihlu, zabalit do několika vrstev deky nebo froťáku, které postupně odebíráme, jak cihla chladne. Na igelit dáme vrstvu březového listí, přiložíme kolem celé paty a připevníme buď obinadlem nebo ponožkou. Patu položíme na cihlu, postupně otáčíme nohu tak, aby se prohřála celá pata. Co nejdéle vydržíte (není to příliš pohodlné) a co největší teplotu snesete. Pak zábal nechám do rána. Toto opakovat několik dní (mně stačilo pět) a bolesti zmizí.
Už druhý den pocítíte nesmírnou úlevu.
Konstrukce stavěná z mnoha kostí a spojená mnoha šlachami a vazy zajišťuje nohám jednak flexibilitu, jednak utváří charakteristickou klenbu, která slouží k nošení váhy těla a k rozložení a odchýlení silového pole.
Svaly
Svaly nohou zařazujeme do dvou hlavních skupin. Vlastní svaly jsou svaly silné, které v několika vrstvách obalují kosti nohou. Jejich funkce spočívá vedle zajištění pohybu nohou také v udržení kleneb, napínání kůže a v podpírání chodidla. Jedna část silných svalů plní funkci napínačů nohy, to znamená, že nohu a prsty napínají směrem vzhůru. Ohýbače pak ohýbají nohu směrem k chodidlu a v pozici stojné zdvíhají tělo. Některé ze svalů zajišťují pouze pohyb prstů, jiné zase hýbou celou nohou.
Žíly a nervy
Tibiální nerv je hlavní nerv zabezpečující pohyb a cit. Vstupuje do chodidla nohy shora tak, že vede vzadu za vnitřním hrbolem kotníku, tedy přes střední kotník. Hlavní zásobení krví zabezpečuje arterie (zadní holenní tepna). Probíhá těsně za nervem. Velký tibiální nerv napíná nohu a zvedá ji ze země. Achillova šlacha je společnou šlachou pro zadní ohýbače nohou. Tím, že ohýbá nohu, nadzvedá patu. Je nejdůležitějším prvkem chůze.
V naší poradně s názvem STAHOVACI FAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucie.
Chci se zeptat jestly si muzu stahnout nohu na noc kdis me boli žily?? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Na noc to není moc vhodné. Raději spěte na zádech a pod nohy si dejte velký polštář, aby byly výše než trup. Bandáž dolních končetin je vhodná během dne, kdy se často stojí a obynadlo pak poskytuje lepší oporu pro cévy. Zde je návod, jak to správně provést:
Obvaz přikládejte nejlépe ještě než vstanete, jinak nechte končetinu 20 minut ve zvýšené poloze. Bandáž začněte otočkou těsně pod prsty a postupujte přes patu, kotník až k tříslům, přičemž od kolene jemně uvolňujte stažení otáček. Na bandáž použijte obinadla 8 - 10 cm široká. Jednotlivé otočky se musí krýt ze 2/3.
Zkuste také užívat volně prodejný doplněk Mobivenal micro, který by měl ulevit od těchto problémů.
Bolest paty zespodu může být způsobena zánětem vazivové struktury v chodidle, tedy takzvanou plantární fasciitidou. Zejména pokud jste v zaměstnání stále na nohou nebo běháte a často chodíte v nevhodné obuvi.
Příčiny
V podstatě jde o to, že klenbu nohy tvarují vazy, které degenerují buď vlivem stárnutí, nebo přetížení, a kdysi velmi pružná tkáň se stává opotřebením méně pružnou a zranitelnou. Nejčastější příčinou plantární fasciitidy je ovšem chybná struktura nohy. Například lidé, kteří mají problémy s klenbou – příliš ploché nohy nebo vysoké klenutí –, jsou náchylnější k rozvoji plantární fasciitidy. Nošení obuvi se špatně profilovanou plochou vložkou klade abnormální tlak na plantární fascie a může také vést k onemocnění. Rovněž obezita a špatné postavení svalů nohou (svalová dysbalance) mohou přispět k těmto potížím.
Lidé s plantární fasciitidou často popisují bolest jako ještě horší, když po dlouhou dobu sedí. Po několika minutách chůze se bolest snižuje, protože chůze vazivo mírně protáhne. V některých případech při pohybu zcela ustoupí, ale vrátí se opět poté, co dotyčný stráví dlouhou dobu na nohou. Skutečnou příčinu bolestí musí vždy prověřit ortoped, který vyloučí, že nejde o něco jiného.
Léčba
Léčba plantární fasciitidy začíná postupy, které můžete zahájit sami doma:
protahovací cviky – cvičení, které protáhne lýtkové svaly, pomáhá zmírnit bolest a pomůže uvolnit nepřiměřený tlak a stres na plantární fascie
nechodit naboso – chodit bez bot vyvíjí nepřiměřený tlak a stres na plantární fascie
ledový obklad – dávejte na patu po dobu 20 minut několikrát denně, pomáhá snížit zánět (umístěte tenký ručník mezi led a patu)
omezit aktivity a cvičení – snižte fyzickou aktivitu a nechte paty v klidu
upravte si boty – noste podpůrné boty, které mají dobrou podporu klenby a mírně zvednuté paty, to snižuje stres na plantární fascie
léky – krátkodobě využijte protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, na snížení bolesti a zánětu a přípravky ke kompletní ochraně, výživě a regeneraci tkání (například Geladrink Fast)
podpatěnky – kupte si gelové podložky do patní části boty, které změkčí dopad, podpoří nohu a odlehčí laterální patní ostruhu
ortopedické vložky – vložky na míru předepsané ortopedem umístěte do bot, pomáhají napravit základní strukturální abnormality způsobující plantární fasciitidu
fyzikální terapie – cviky a další fyzikální terapie často poskytnou úlevu
Důležitá je prevence, budete muset udělat některé změny a pokračovat v prevenci i po ustoupení bolesti. Zejména nosit podpůrné boty, provádět strečink, toto je základ při dlouhodobé léčbě plantární fasciitidy. Účinně pomáhá klidová léčebná fáze s občasným mazáním Voltarenem a následně po zlepšení nasazení gelových podpatěnek do bot včetně těch na sport a běhání.
V diskuzi BOLEST 6 MĚSÍCŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena.
Dobrý den.
P. Soňo,čtu si ten váš komentář k vašim problémům a pokud je to opravdu tak jak píšete,obraťte se na lékařskou komoru,zda je postup léčby a vůbec přístup lékařů k vašemu zdrav. stavu v pořádku.
A nebo napiš te na Ministrs.zdrav. Nesmíme si nechat všechno líbit.A to stále křičí jak mají málo peněz.
Až kvůli problémům budete v inv. duchodě a s bolestima,kdo vám co dá?
Za těch pár korun co pak budete brát si toho fyzioterapeuta nebudete moci ani dovolit.
Vše je na vás,je to vaše zdraví.Ale vím o čem píšu.Tak přeji hodně sil.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Diana Trojanová.
Trpěla jsem podobně. Také mě vezla sanitka do nemocnice, odkud mě chtěli vysoupnout pryč. Omdlivala jsem bolestí, tak mě tam milostivě nechali. Nakonec jsem kontaktovala známého lékaře. CT a MRS bylo do 2 dnů s výsledkem obrovský výhřez, ulomený sekvestr v pátečním kanále, útlak kořene nervů. Můj známý
mě do 3 dnů operoval. Dnes po 4 měsících od operace stále kulham, mám necitlivé stehno, patu, kotník..Je ve hvězdách, zda budu někdy normálně chodit. Důchod mi nikdo na toto postižení nedá..Nemít známého neurochirurga, který se do toho vložil, tak bych s přístupem těch umělců v nemocnici, co mě chtěli vysoupnout, dopadla mnohem hůř..No tedy zásadně CT a MRS, rentgen plotýnku nezobrazí..Ano pokud jde o záda jsou lékaři velmi liknavý. Není to stav život ohrožující. Levnější je pro ně dost člověka opiáty proti bolesti, než no pořádně vyšetřit.,.Chtělo by to asi změnit lékaře. Úroveň lékařů je různá. Zodpovědnost lékařů je různá..Je to opravdu těžké..
Pokud má naše páteř optimálně plnit svou funkci, musí být pevná a zároveň také dostatečně pružná a pohyblivá. Z tohoto důvodu je velice důležité jí věnovat zvýšenou pozornost. Následující série cviků působí velice komplexně na svalový korzet kolem páteře. Procvičuje rotační funkci hlubokých svalů zádových a uvolňuje páteř v předozadním směru. Dochází k uvolnění a protažení svalů.
Toto cvičení je doporučováno jako prevence proti výskytu vertebrogenních potíží (bolestí zad).
Rotace bederní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S výdechem přibližujeme k sobě hlavu a kostrč (neprohýbáme páteř), s nádechem vracíme do výchozí polohy, kdy je páteř v jedné rovině. Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem na každé straně.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na stopu od sebe, ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu (přibližujeme co nejvíce patu ke špičce nohy). S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Spinální cviky – Poloha vleže na zádech. Natažené nohy máme položené na sebe (pata se opírá o 2. prst), ruce v upažení. S nádechem rotujeme plynule a pomalu hlavu na jednu stranu a špičky nohou na druhou stranu. S výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Kočička – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti beder). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Uvolnění hrudní páteře – Vzpor v kleku. Kolena jsou položena na podložce v šíři pánve, ruce v šíři ramen opřené o předloktí. S nádechem odtahujeme od sebe temeno hlavy a kostrč do dálky (neprohýbáme páteř) a s výdechem kulatě balíme hlavu k hrudníku (snažíme se co nejvíce záda vyhrbit v oblasti hrudníku). Cvik opakujeme 5x s plynulým nádechem a výdechem.
Při provedení cviků je nezbytné neprohýbat bederní část zad. Pohyb musí být pomalý – 6 až 8 vteřin, cviky opakujeme nejméně 4x na každou stranu ve zvolené pozici.
Název této šlachy vychází z řeckého mýtu, který se objevuje v Homérových eposech. Šlacha získala jméno po řeckém hrdinovi Achillovi (Achilles je jméno cizího původu, a proto se v tomto slově píše měkké i. Správně je tedy Achillova pata, ne Achylova pata. Také se Achilles píše se dvěma l, takže „Achilova pata“ i Achyllova je napsána chybně). Achilles byl podle pověstí slavný řecký válečník, který zasáhl do Trojské války, jež se mu stala osudnou. Achilles byl synem překrásné a laskavé dcery mořského boha Thetis, o níž se ucházeli i nejvyšší bohové jako Zeus a Poseidon. Thetis se nakonec provdala ale za smrtelníka, protože ji provázela věštba, že její syn předčí svého otce, což Poseidon ani Zeus nechtěli riskovat, a tak si Thetis vzala krále Pélea a porodila mu syna Achillea. Thetis věděla, že podle věštby se buď její syn stane velmi slavným, ale zemře mladý, nebo že bude žít dlouhý ale bezvýznamný život. Jako správná matka mu samozřejmě přála, aby prožil dlouhý život. Aby ho ochránila před brzkou smrtí, tak ho jako dítě ponořila do řeky Styx, která se nacházela v podsvětí u říše mrtvých. Voda z řeky Styx totiž člověka dokáže učinit nezranitelným. Thetis ale musela při koupeli Achillea držet, zároveň se také snažila, aby se namočila největší část jeho těla, a tak ho nakonec držela za patu, která se tím pádem v řece Styx nenamočila. Tato pata byla nakonec Achillovou slabinou. Když dospěl, pokusila se ho navíc jeho matka ukrýt v převleku v ženském klášteře, aby nemusel jít do Trojské války. Thetis se totiž domnívala (a správně), že by tato válka mohla být jeho zhoubou. Řecký válečník Odysseus ale Achillea odhalil a přesvědčil ho, aby s ním šel bojovat, protože sláva je lepší, než dlouhý bezvýznamný život. Devět let tak Achilles statečně bojoval v Trojské válce na straně krále Agamemnóna. Agamemnón ale Achillea rozčílil, když ho připravil o jeho oblíbenou zajatkyni, a tak Achilles přestal na čas bojovat. Díky jeho neúčasti v bojích začalo vítězit trojské vojsko, s čímž se nemohl smířit Achillův bratranec, a tak vzal Achillovu zbroj a vydával se za něj. Bohužel ho zabil jeden ze synů trojského krále Hektor. Po smrti bratrance se Achilles vrátil do boje a pomstil jeho smrt zabitím Hektora. Sám nakonec v této válce padl, když ho Hektorův bratr Paris ukrývající se v křoví zasáhl šípem do jediného zranitelného místa na jeho těle – do paty. Achilles svou statečností naplnil věštbu, která ho jeho životem provázela.
S tímto statečným válečníkem a jeho slabinou se také pojí lidové rčení něčí „Achillova pata“. Například: Honzovou Achillovou patou je matematika. Což znamená, že jeho slabinou, zranitelným místem je matematika (matematice tedy vůbec nerozumí).
Achillova šlacha je velmi využívaná šlacha, a proto ji také hrozí řada poranění, jako jsou záněty, podržení, přetržení či natržení.
Plemeno ragdoll se zrodilo poměrně nedávno, a to v 60. letech 20. století v Kalifornii. Ragdollové byli vyšlechtěni chovatelkou Annou Baker, která pro chov tohoto plemene použila kočku Josephinu. U Josephiny se totiž po autonehodě objevila vlastnost typická pro ragdolly – po zvednutí do náruče se jim naprosto povolí svalstvo, až se podobají hadrové panence (odtud název ragdoll, v překladu „rag“ = hadr, „doll“ = panenka). U všech Josephininých koťat se údajně tento povahový rys dále vyskytoval a při šlechtění se na něj kladl důraz. Zakladateli plemene ragdoll se tak stala Josephinina koťata Fugiana, Buckwheat a Daddy Warbucks.
Kočky plemene ragdoll se chovají velmi přátelsky k lidem, rády se mazlí a jsou přítulné a poddajné. I s ostatními kočkami vycházejí dobře. Pro ragdolly je výhodné, pokud doma máte ještě nějaké kočky. Zamezí se tím tomu, aby trpěly samotou, kterou špatně snáší. V jistém slova smyslu se podobají psům – svého majitele si hlídají, a dokonce mu s oblibou nosí nejrůznější kočičí hračky.
Ragdoll patří mezi polodlouhosrsté kočky. Na krku mu srst narůstá nejdelší, na hlavě naopak nejkratší. Srst je velmi hustá a hedvábně jemná. Koťata jsou po narození nejčastěji čistě bílá, ale už po několika dnech se zbarvují a tmavnou.
Ragdoll se velikostně řadí mezi středně velká plemena, ale tělo této kočky působí díky srtsti mohutným dojmem. Jejich hmotnost se pohybuje mezi sedmi a deseti kilogramy. Délka u kocourů může dosahovat až jednoho metru.
Oči by měly být zbarveny modře. Čím tmavší odstín, tím lépe. Uši nejsou do špičky, ale jsou mírně zaoblené. Krk bývá krátký a tlustý a spolu s dlouhými chlupy plynule navazuje na hruď. Zadní nohy jsou o něco delší než přední, takže zadní část mírně vystupuje nahoru. Ragdoll mají středně dlouhý, bohatě porostlý ocas.
Plemeno ragdoll je uznané ve třech typech (mitted, colorpoint a bicolor) a devíti barvách (red – červená, creme – béžová, lynx, tortie, torbie, seal – černohnědá, chocolate – čokoládová, blue – modrá, lilac – lilová):
Colorpoint musí mít nohy, uši, ocas a masku sladěné s trupem. Nos a polštářky na tlapkách jsou tmavé. Náprsenka, břicho a hruď jsou světlejšího odstínu. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků. Ragdoll typu colorpoint nesmí mít nikde bílou barvu.
Typ mitted je podobný colorpointu, ale na nohách má bílé ponožky (nesmí na nich mít tmavé fleky). Přední ponožky jsou kratší, zadní delší až po patu. Mitted má bílý pruh od ocasu až k bradě. Polštářky na tlapkách jsou na rozdíl od colorpointu růžové. Atraktivní je bílé zrcadélko na nose.
U typu bicolor jsou záda, uši, ocas a maska tmavě zbarvené. Okolo čenichu by měla být bílá skvrna ve tvaru obráceného „V“. Polštářky na tlapkách a nos jsou stejně jako u typu mitted růžové. Břicho a nohy jsou u tohoto typu zbarvené bíle (bílá musí být čistá, beze skvrn). Naopak na ocase a uších se nesmí vyskytovat bílé znaky.
Tento zdravotní problém se může zhoršovat z několika příčin. Jednou z nich je například cestování, protože při cestování nezřídka dochází k tomu, že člověk dlouhodobě strnule sedí se svěšenými končetinami, často v omezeném prostoru. V důsledku zemské přitažlivosti pak dochází k většímu hromadění krve v dolních končetinách. Tím, že jsme při cestování v klidu, oslabuje se i funkce takzvané svalové pumpy, která, pokud chodíme, podporuje návrat krve k srdci. Proudění krve také zhoršuje ohnutí v oblasti kolen a třísel, protože okolní tkáně tlačí na žíly. Důsledkem jsou oteklé kotníky a lýtka.
Mezi další rizikové faktory patří kouření, obezita, hormonální léčba, těsné oblečení, nevhodný pitný režim, některé jiné závažné nemoci. Otékání nohou mohou ovlivnit rovněž vrozené dispozice. Pokud se u blízkých příbuzných objevují opakovaně žilní trombózy, pak jste i vy ohroženi tvorbou trombů – krevních sraženin ve zpomaleně protékající žilní krvi. Pomineme-li vážnější zdravotní příčiny, tak jedním z banálních důvodů může být i špatná obuv. Pokud nosíme nevhodnou obuv, tak se spolu s ní mění i náš styl chůze. Tělo si chce pomoci k příjemné poloze nohy a výsledkem je nášlap na celou plochu chodidla místo zdravého využívání plochy prvního a pátého prstu. Změna v chůzi může být minimální, ale přesto začnete používat jiné svaly, čímž můžete některé omezovat. Změníte tak oběhové poměry v noze, která následkem toho začne otékat. Je tedy nutné klást důraz na vhodnou obuv, která by měla mít plnou patu a měkčí špičku. Pokud se však nechcete vzdávat svých oblíbených bot, je možno v některých případech sáhnout po ortopedických vložkách. Nejlepším řešením je návštěva ortopeda. Ten vás vyšetří a předepíše vám ortopedické vložky na míru.
Ještě několik poznámek k jednomu ze zmiňovaných negativních faktorů, k obezitě. Tělo musí pracovat s větším břemenem a dochází k filtraci vody z krevního oběhu do okolního prostoru. Tam zůstává a obtížně se vstřebává, kvůli tomu se nahromadí a vznikne otok. Tomu se dá předcházet, jestliže budete nohy takzvaně polohovat, to znamená, že je položíte výš, než máte pánev, a chvíli s nimi v této poloze relaxujete. Rovněž pomáhá delší chůze a plavání.
Otoky nohou jsou také častým jevem v těhotenství. V těle maminky koluje během vývoje dítěte větší množství tekutin, což vede k otokům, především ve vyšších fázích těhotenství. Zpravidla bývá příčinou i rychlý nárůst váhy. To vše se umocňuje, pokud nastávající maminka dlouho stojí nebo sedí. V těchto polohách se totiž podporuje ukládání tekutiny mimo krevní oběh. Ideálním řešením je tedy polohovat nohy a podnikat malé svižné procházky. Také je nutné regulovat příjem tekutin. Pro budoucí maminky je ideální vypít denně maximálně 4 litry.
kroužení nohy v kotníku, přičemž bérce jsou podloženy tak, aby byly dolní končetiny uloženy do 45 ° vůči trupu;
přitahování kolene k břichu a napřímení nad podložku.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení je nutné opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát a vícekrát denně.
Závažnou chybou je podkládání dolních končetin izolovaně pod koleny, kdy může dojít k útlaku cév s nežádoucím snížením průtoku krve. Pro zvýšenou polohu dolních končetin podkládáme holeně po celé délce.
Cvičení vsedě
Cvičení vsedě předchází korekce a nácvik správného sedu. Chodidla jsou na šířku pánve vzdálené od sebe a jsou opřeny celou plochou na podložce, během cvičení je vyvíjen rovnoměrný tlak na podložku z oblasti paty, příčné klenby, nepřetěžujeme kotník přesouváním tlaku na vnitřní hranu chodidla. Kolena jsou optimálně vsedě těsně pod úrovní kyčlí a bérce a směřují kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo s úhlem ohnutého kolena menším než 90 °. Pánev je ve středním postavení nebo nakloněná dopředu, nepřeklápí se dozadu, což vede k zakulacení páteře. Pánev se lehce naklopí dopředu – do anteverze, napomůže zdvižení a vypnutí hrudníku. Ramena lehce stáhneme dolů, čímž zlepšíme fixaci lopatek.
Vsedě provádíme:
výpony na špičky;
střídavé zvedání špiček s oporou o patu.
Každý cvik je vhodné provést tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2- až 3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení vestoje
Cvičení vestoje začínáme nácvikem správného stoje, tedy postavení částí: hlava, hrudník, břicho, dolní končetiny. Chodidla jsou na šířku pánve rovnoběžně nebo jen v mírném úhlu vytočené od sebe ven. Kolena nepřetěžujeme do maximálního natažení, tedy „uzamčení“. Břicho zatáhneme, zakřivení páteře ve fyziologických rozmezích dosáhneme lehounkým povytažením trupu nahoru, přičemž ramena jemně stlačujeme dolů, lopatky neodstávají, jsou fixovány k hrudníku, hrudník je v takovém postavení lehce vypnutý dopředu. Hlava je vzpřímená, bez předsouvání brady, brada směřuje jen mírně šikmo dolů a je „zatažená“. Při pohledu z boku by ucho mělo být kolmo nad ramenem. Pro svaly lýtka je nejúčinnějším cvičením právě stoj pro největší zátěž svalů způsobenou působením hmotnosti těla a gravitace.
Cviky ve stoje začínáme:
výpony na špičky;
podřepy;
výstupy na schůdek (střídavě pravou a levou nohou).
Výška schůdku, resp. podložky je individuální, zejména pokud je přítomno artrotické postižení kloubů dolní končetiny. Cviky je třeba provádět rytmicky, při velké svalové slabosti zpočátku vlastním tempem. Každý cvik je vhodné provést postupně tempem 40 opakování/min. v celkovém rozsahu 2/3 celkové doby od zahájení cvičení po vznik ischemické bolesti, při které bylo nutné cvičení přerušit. Následuje 2–3minutová relaxační pauza. Cvičení opakovat dvakrát až třikrát v jedné tréninkové sérii dvakrát až třikrát denně.
Cvičení ve vodě, stejně jako cvičení proti zvýšenému odporu, zvyšuje náročnost cviků, ale i jejich účinnost. Efekt cvičení ve vodě představuje lepší tonizaci vaskulárního systému, snížení účinku gravitace, zvýšení práce svalů pohybem se zvýšeným odporem (rezistovaným), čímž také zlepšujeme návrat krve z periferních oblastí těla k srdci.
Velmi vhodná tréninková aktivita je přirozená chůze, která přináší efekt stimulace rozvoje kolaterálního oběhu dolních končetin účinkem pravidelné svalové práce. Rychlost kroků může být 120 kroků/min. jako intenzivní trénink nebo 60 kroků/min. jako pomalý trénink. Vždy je třeba respektovat nástup bolesti v dolních končetinách a až po relaxační pauze pokračovat v chůzi.
Doporučuje se obvykle začít s půlhodinovou procházkou a postupně prodlužovat náročnost chůze v pořadí: 1. doba chůze; 2. tempo chůze; 3. náročnější terén. Podle mnohých autorů je vhodné dobu chůze s dobrým tréninkovým efektem prodloužit od počátečních 20 minut do dvou hodin minimálně 5 dní v týdnu. Chůzi je třeba doplňovat cvičením oslabených (hypotrofických) svalových skupin.
Ve Francii byla birma uznána v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC. Jakým způsobem se kočky do Francie dostaly, či zda byly vyšlechtěny až na jejím území, je stále nevyřešeno. První pár dovezený do Francie pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci. Jiné domněnky uvádějí jako předka současných koček birma křížence siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v klášteře tibetském, mniši darovali pár francouzskému diplomatu Augustu Paviemu a anglickému majoru Gordonu Rusellovi za to, že jim pomohli při útěku z Tibetu. Kocour cestu do Evropy nepřežil, březí kočička ale dala základ chovu tohoto plemene na starém kontinentu.
Birma patří mezi polodlouhosrsté kočky. Je to středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem, ten však nedosahuje ani délky, ani hustoty perských koček. Má delší tělo a užší obličej než typická perská kočka. Váha dospělé kočky se pohybuje mezi 2,5 až 4,5 kg, kocour je robustnější, dosahuje váhy až 5 kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18 měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4 let. Od počátku se dlouhá desetiletí chovaly birmy pouze v klasických plných barvách odznaků. Novinkou a oblíbenou zajímavým oživením ve standardu se stala kresba tebby. Zhruba v osmdesátých letech se o toto zpestření zasadila především chovatelská stanice Las Perlas Sin, která přinesla gen pro aguti (díky němuž kresba vzniká) do pestré palety zabarvení birem a je považována za matku kresby v barvených varietách těchto koček. Birmy se dožívají až 15 let věku.
O birmách se říká, že vyvolávají závislost. Jsou to kočky velmi vnímavé, inteligentní, milé, učenlivé, přizpůsobivé, společenské, mají klidnou a mírnou povahu. Postrádá agresivitu vůči lidem, ostatním kočkám či psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, tehdy se projevem trochu podobá siamkám. Birma nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká, a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Jedna birma je sice krásná a milá společnice, ale pozorovat dvě nebo tři při hře je ještě daleko působivější. Klidná povaha birmy je zárukou, že bude dobře vycházet s dětmi. K typickým vlastnostem tohoto plemene patří i výrazná zvědavost a přizpůsobivost. Birmy pozorují svého člověka a snaží se napodobovat jeho běžné činnosti, například otevírání dveří a podobně. Naučí se ty nejúžasnější kousky a pak je využívají k prosazení své vůle i pobavení okolí.
Jedinečná chápavost usnadňuje jejich výchovu. Birmy se chtějí svému páníčkovi zalíbit, v tom se velmi podobají psům. Umí rychle pochopit, jaké chování není žádoucí, a stanovená pravidla dodržují. Není potřeba žádných fyzických trestů, většinou zcela postačí jasné a rozhodné „Ne“, tato inteligentní kočka situaci pochopí.
Birma má kompaktní, svalnatou a středně velkou stavbu těla. Hlava je širší s plnými tvářemi, ne příliš trojúhelníková, se zaobleným čelem a nosem beze stopu, výrazná brada nesmí ustupovat. Pod mírně klenutým, zaobleným čelem, ustupujícím dozadu, je v místě kořene nosu malá prohlubeň. Nos má tmavé zrcátko, pouze u variet s kresbou růžové, je římského tvaru, středně dlouhý, vystupuje zhruba jako zaoblení čela. Oči jsou sytě modré, oválné až kulaté, středně daleko posazené, podstatný je nejen jejich tvar, ale také hloubka a sytost barvy. Uši jsou menší, zaoblené, posazené středně daleko a mírně z boku, nesmí být příliš blízko sebe ani příliš daleko.
Tělo delší, kocour musí být robustnější než kočka. Končetiny jsou kratší, pevné, tlapky kulaté. Průměrně dlouhý ocas sahá optimálně mezi lopatky, je dobře osrstěný, bez zálomků.
Na obličeji, ocase, nohou, genitáliích a uších je srst tmavá – tvoří takzvané odznaky. Ostatní části těla mají barvu bílou, smetanovou nebo světle až zlatavě béžovou. Záleží na barevné varietě, je o odstín světlejší než odznaky, s velmi světlou až bílou náprsenkou a bříškem. Na spodku končetin jsou ponožky. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě a u koťat nebývá patrný. Nejsou přípustné jakékoliv skvrny v odznacích, na břiše a v oblasti ponožek. Typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene jsou ponožky, tedy zbarvení tlapek a spodní části končetiny. Musejí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Punčoška nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá, měla by dosahovat k záprstí. Vadou jsou ponožky nesouměrné či zcela chybějící. Ideální je rovnoměrné zbarvení všech čtyřech tlapek, uznává se také alespoň souměrnost mezi oběma předními i zadními končetinami. Na zadních končetinách vybíhá bílá srst zespoda do trojúhelníku a tvoří takzvané šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu, nesmí být jakkoliv nerovnoměrný nebo mít jiný tvar než V.
Celkové zabarvení birmy je závislé na původu, stravě, věku kočky a klimatických podmínkách, ve kterých je birma chována. Zabarvení se mění v průběhu života. Tmavne. Tmavší bývají také starší jedinci, kastráti a některá zvířata krmená pouze suchou stravou. V teplejších oblastech je birma tepleji zabarvena čili bývá tmavší. Naopak v chladnějším podnebí je její zabarvení světlejší. V extrémně teplých klimatických podmínkách se může stát, že u dospělého jedince se odznaky jakoby ztrácejí (obzvláště u modré barvy odznaků). Dá se předpokládat, že stejně jako u ostatních plemen má tento jev opodstatnění v možnosti maskovat se ve volné přírodě. Proto bývají v oblastech, kde je po většinu roku zima a sníh, zvířata zabarvena tak, aby se na sněhu nevyjímala.
Péče o srst birem je poměrně nenáročná. Postačí kartáčování jemným kartáčem jednou týdně. Zvýšená péče je třeba jen v době línání, to kočky kartáčujte denně. Před výstavou kočku vykoupejte asi pět dní předem, aby se srsti vrátila elasticita a obnovil se lesk.
Nejdříve musíte zjistit příčiny vzniku a poté najít vhodné recepty z lidových prostředků.
Zde jsou babské rady na prasklé paty:
Aloe vera: Gel z aloe vera si natřete na paty po jejich namočení ve vlažné vodě. Případně můžete vyzkoušet pastu z aloe vera a medu. Pokud ji budete používat každý den po celý týden, pocítíte rychlé zlepšení stavu nohou. Ideální je používat aloe vera před spaním. V noci se může do pokožky velmi dobře vstřebat (nezapomeňte na ponožky).
Aspirin: Aspirin (balení po 10 ks) a sklenka vodky. Rozetřete tablety na prášek, zalijte vodkou a po dobu dvou dnů používejte jako teplý obklad na noc.
Banán: Dva zralé banány rozmačkejte na hladkou kaši. Tuto směs pečlivě naneste na chodidla a nechte 20 minut působit, poté opláchněte. Tento postup opakujte každý den po dobu dvou týdnů, dokud nebudete spokojeni s výsledkem. Banán obsahuje látky, které dokážou dokonale zvláčnit tvrdou kůži na nohou. V banánu najdete také vitaminy A, B6 a C, které mají vliv na pružnost kůže a příznivě ovlivňují její hydrataci.
Bylinky: Heřmánek je univerzální a pomáhá, i když některým se může jeho vůně spojovat s miminky. Takže je možné sáhnout i po jiné síle z přírody. Vhodná je komonice smíchaná se semeny pískavice, anebo komonice s kořenem kostivalu. Ale je možno přidat i další rostliny, ovesnou slámu, měsíček, březové listí, lněné semínko či listí jitrocele. Směsí si můžete vytvořit téměř neomezené množství, podle vlastních preferencí a také podle toho, jak na ně naše paty budou reagovat.
Cibule: Oloupanou cibuli nakrájíme na kroužky a ty položíme na paty v husté vrstvě. Zabalíme pod celofán, oblečeme si ponožky a necháme působit po dobu 2–3 hodin.
Cuketa: Cuketu umixujeme, přidáme lžíci olivového oleje, zábal dáme na paty a necháme působit pod bavlněným šátkem celou noc.
Glycerin s octem: Udělejte si obklad z glycerolu, 9% octu a amoniaku. Všechny komponenty namíchejte ve stejném poměru, amoniak přidejte až nakonec. Namočte hadřík v kapalině a ovažte si jím paty.
Jedlá soda: Do misky s vlažnou vodou vsypte 3 polévkové lžíce jedlé sody. V této směsi namáčejte chodidla po dobu 15 minut. Poté nohy osušte a obruste je pemzou. Opakujte dvakrát týdně. Jedlá soda působí jako exfoliant, stejně jako peeling odstraní z vašich pat mrtvé buňky a má protizánětlivé vlastnosti.
Kokosový olej či sádlo: Silnou vrstvu kokosového oleje (nebo vepřového sádla) naneste na předem omytá a osušená chodidla. Na nohy si oblečte ponožky a olej (sádlo) a nechte působit přes noc. Opakujte každý večer před spaním. Kokosový olej i vepřové sádlo se skvěle vstřebávají do lidské kůže. Navíc obsahují spoustu vitaminů (například A, D nebo E), které vyživují a hydratují pokožku.
Listerine a ocet: Připravte si směs z 1 šálku ústní vody Listerine, 1 šálku bílého octa a 2 šálků vody. Chodidla namočte do této směsi po dobu 15 minut. Poté z nich pomocí pemzy odstraňte suchou kůži. Tento postup opakujte každý den, dokud se vám paty nezahojí. Listerine obsahuje thymol a alkohol, tedy látky, které ničí plísňová onemocnění, léčí praskliny a zklidňují pokožku. Naopak kyseliny obsažené v octu pokožku chodidel změkčí, čímž usnadní její odstranění.
Lopuch: Rozemelte lopuchové listy na kaši, přidejte med a trochu mouky. Zábal dejte na paty a nechte působit celou noc. Izolujte bavlněným šátkem.
Medový zábal: Na paty rozetřete tlustou vrstvu medu a oblečte si bavlněné ponožky. Nechte působit celou noc, ráno smyjte zbytky teplou vodou.
Mýdlo na praní: Nalijte 2 litry teplé vody a rozpusťte v nich lžičku jedlé sody. Přidejte lžíci strouhaného mýdla a zamíchejte. Připravte si takovou koupel každý večer a macerujte kůži 20–25 minut. Nakonec propláchněte vodou.
Olej: Masáž nohou se směsí sezamu a kokosového oleje byste měli aplikovat denně. Natírejte si chodidla před spaním, na nohy si dejte bavlněné ponožky, abyste si neušpinili postel. Je vhodné tento proces opakovat po dobu tří až pěti dnů, abyste získali opravdu efektivní výsledky. Také můžete zkusit koupel nohou v teplé vodě s obsahem mandlového oleje (2–3 polévkové lžíce). Dokonce i směs mátového oleje s medem může pomoci v léčbě tohoto nepříjemného estetického problému.
Olivový olej: Pravidelným natíráním olivového oleje na popraskané paty můžete tento problém zmírnit. Kvalitní olivový olej totiž pokožku vyživí a poskytne jí potřebnou vlhkost. A pomozte pokožce i zevnitř – konzumujte potraviny, které obsahují olivový olej. I díky tomu bude pokožka zdravá a hebká.
Ovesná kaše: Zkuste si nohy drhnout směsí z ovesných vloček a jojobového oleje. Tuto masáž byste měli provádět alespoň 15–20 minut. Vločky působí jako účinný peeling a olej opět zvláční pokožku. Nezapomeňte však, že péče o chodidla by se měla stát pravidelnou záležitostí. Po odstranění popraskané pokožky stále nelze zapomínat na prevenci.
Ovocná kaše: Patám prospěje masáž ovocnou kaší. Zkuste rozmáčknout banány a směsí si masírujte nohy alespoň deset minut. Pro lepší výsledek pastu na patách nechte i půl hodiny. Kromě banánu můžete vyzkoušet také papáju. Je to skvělý zdroj vlákniny, která vyživí a zjemní vaše chodidla.
Peroxid vodíku: V 5 litrech teplé vody rozpusťte lžíci 3% peroxidu. Paty v tomto roztoku namáčejte 10–15 minut, poté odstraňte odumřelé vrstvy tvrdou houbou. Pemzu nepoužívejte, podporuje praskání. Aplikujte 2–3krát týdně.
Rýžová mouka, med a ocet: Ze 3 lžiček rýžové mouky, 1 lžičky medu a 3 kapek octa vytvořte kašičku. Chodidla namočte na 10 minut do vlažné vody a poté připravenou směsí paty jemně vyčistěte. Opakujte dvakrát až třikrát týdně. Rýžová mouka pokožku chodidel vyčistí a dodá jí potřebné minerály. Med má antiseptické účinky, díky čemuž hojí praskliny na patách. Ocet jako mírná kyselina napomáhá odlupování staré pokožky, neboť ji dokáže změkčit.
Vazelína: Nohy si napařte v horké vodě, vysušte ručníkem a namažte vazelínou – tlustou vrstvu. Poté zalepte širokou náplastí a nechte působit celou noc.
Vosková kúra: Toto je jeden z nejúčinnějších prostředků pro domácí léčbu popraskaných pat. Připravte si jednu svíčku a hořčičný olej. Pastu vytvoříte z roztátého vosku a teplého hořčičného oleje. Pokud budete aplikovat na paty denně, odstraníte popraskání kůže a s tím spojenou bolest.
Zinková mast: Zinková mast se aplikuje ve večerních hodinách v rozumné vrstvě a zabalí do bavlněných ponožek.
Vědci identifikovali více než 38 000 druhů pavouků a předpokládá se, že ještě mnoho druhů čeká na své objevení.
Pavouci se vyskytují na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Odhaduje se, že v jednom akru půdy žije až 1 milion pavouků. V tropech se toto číslo může přiblížit ke 3 milionům. Vědci předpokládají, že člověk není od pavouka nikdy vzdálen více než 3 metry.
Většina pavouků žije v průměru rok.
Většina pavouků, která se nachází v domovech, se přizpůsobila k životu v interiéru a mají jen malou šanci přežít ve venkovním prostředí.
Brazilský pavouk palovčík brazilský může u mužů způsobit dlouhou a bolestivou erekci.
Pavouci jsou životně důležití pro zdravý ekosystém. Jedí škodlivý hmyz, opylují rostliny a recyklují mrtvá zvířata a rostliny. Jsou také cenným zdrojem potravy pro mnoho malých savců, ptáků a ryb.
Pavouci jedí více hmyzu než ptáci a netopýři dohromady.
Pavouci se rozmnožují pohlavně a oplodnění probíhá vnitřně, ale nepřímo, což znamená, že samec nevnáší sperma do samičího těla svým pohlavním ústrojím. Vytvářejí malé pavučiny, do kterých ejakulují, a poté sperma přenesou do objektů podobných injekční stříkačce na konci makadel.
Pavouci, kteří vytvářejí pavučiny, mají dva nebo tři drápky na špičce každé nohy, které používají k přehoupnutí z jednoho vlákna na druhé, aby neuvízli v lepkavých částech své sítě. Kromě toho tělo pavouka obsahuje speciální olejovitou látku, která rovněž brání uvíznutí ve vlastní síti.
Když pavouk chodí, tak se v daný okamžik čtyři z jeho noh vždy dotýkají země, zatímco zbylé čtyři jsou ve vzduchu.
Baghíra Kiplingův je jediný druh pavouka na světě, který je vegetarián.
Ve vzácných případech mohou kousnutí některých pavouků způsobit krevní poruchy. Například jed koutníka jedovatého může způsobit prasknutí červených krvinek. To může vyvolat další symptomy, jako například akutní poškození ledvin nebo žloutenku.
Pavouci mají modrou krev. U lidí je kyslík vázán na hemoglobin, molekulu, která obsahuje železo a dává krvi její červenou barvu. U pavouků je ale kyslík vázán na hemocyanin, molekulu, která obsahuje spíše měď než železo.
Svaly pavouka dokážou stáhnout jeho nohy do klubíčka, ale neumí je opět roztáhnout. Namísto toho musí pavouk do nohou načerpat vodnatou tekutinu, která je vytlačí ven. Nohy mrtvého pavouka se vždy stáhnou do klubíčka, protože pavouk už nemá žádnou tekutinu, která by nohy opět roztáhla.
Jed pavouka zvaného černá vdova útočí na nervy tím, že blokuje jejich signály do svalů, což způsobuje jejich bolestivé a opakované smrštění. Kousnutí černé vdovy může způsobit také problémy související s nervy, jako například vysoký krevní tlak, neklid nebo těžké obličejové křeče.
Účinky pavoučího kousnutí se mění v závislosti na několika faktorech, včetně množství jedu, velikosti a věku kousnuté osoby. Obzvláště náchylné jsou děti a starší lidé.
Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Snovací bradavky vznikly přeměnou zadečkových končetin předků dnešních pavouků. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů. Snovací žlázy produkují tekutý sekret, který ještě než opustí snovací bradavky tuhne a tvoří se z něj vlákno. Hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin. Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat.
Sklípkan největší je největším pavoukem na světě. V rozpětí nohou může mít až 30 cm a v těle může měřit až 12 cm. Loví žáby, ještěrky, myši, a dokonce i malé hady a mláďata.
Nejmenším pavoukem na světě je patu marplesi. Je tak malý, že na špičku tužky by se jich vlezlo 10.
Mezi nejsmrtelnější pavouky patří černá vdova, sklípkanec jedovatý a koutník jedovatý. Jeden z nejobávanějších pavouků na světě, tarantule, má ve skutečnosti překvapivě slabý jed i kousnutí, které připomíná spíše vosí bodnutí.
Nejjedovatějším pavoukem na světě je palovčík brazilský, často nazývaný také banánový pavouk. Tito agresivní pavouci putují po zemi v lesích Střední a Jižní Ameriky a hledají jídlo. I malé množství jedu tohoto pavouka dokáže zabít člověka. Z banánů k nám dovezených se ve vzácných případech může objevit i u nás.
Kousnutí koutníka jedovatého, který žije na jihovýchodě Spojených států, je obzvláště nebezpečné, protože je ze začátku bezbolestné. Osoba, kterou pavouk kousne, si toho zpočátku ani nemusí všimnout, ale po chvíli začne rána otékat a neuvěřitelně bolet. Pokud se kousnutí neléčí, může i zabít.
Arachnofobie je strach z pavouků. Je to jedna z nejčastějších fobií v Severní Americe a Evropě. Arachnofobie je paradoxně méně častá v tropických místech, kde se vyskytují obří a chlupatí pavouci.
Zatímco lidé mají svaly na vnější straně kostry, pavouci mají svaly na vnitřní straně. Pavoučí kostra tak pokrývá a chrání pavoučí svaly.
Někteří pavouci, například ti domácí, jsou schopni se spustit po zdi, protože jejich nohy jsou pokryty drobnými chloupky, které mohou přilnout k povrchu. Na druhou stranu se ale nemohou dostat například ven z vany, protože je její povrch příliš kluzký. Jiní pavouci, například ti zahradní, nemohou chodit po zdech, protože jejich nohy končí drápky, které jim pomáhají uchopit nitě.
V tropických oblastech existují pavouci, kteří si vytvářejí hedvábnou síť, kterou poté vrhají na svou kořist.
Sklípkanec jedovatý je agresivní pavouk, který utočí na lidi a kouše je. Jeho jed dokáže člověka zabít za pouhých 15 minut. Naštěstí existuje protijed. Úmrtí na kousnutí tohoto pavouka je tak dnes poměrně vzácné.
Pavouci nemají zuby, takže nemohou žvýkat potravu. Místo toho vstřikují do své potravy trávicí šťávy a pak ji vysávají.
Většina pavouků žije sama a občas se setkává se svými pavoučími kamarády. Několik druhů pavouků je společenských a žije ve skupinách. Například v Africe žijí kolonie pavouků druhu Stegodyphus, které pokrývají celé stromy.
Snovačka jedovatá nebo také černá vdova je dlouhonohý pavoukovec s velkým zadečkem a výrazně menší hlavohrudí. Samice jsou podobně jako u jiných pavouků výrazně větší než samci (bez končetin jsou až 3 cm dlouhé, s končetinami 4–5 cm) a mají leskle černé tělo s oranžově až červeně zbarvenou skvrnou na zadečku připomínající tvar přesýpacích hodin. Samci jsou až o polovinu menší než samice. Nápadné zbarvení na zadečku samic černých vdov slouží jako výstraha pro masožravé živočichy. Případy, kdy nějaký větší živočich snovačku napadne a zkonzumuje, nejčastěji končí úmrtím nebo vážnými zdravotními potížemi. Snovačka jedovatá se množí pohlavně. Samice před spářením vypouští zvláštní výměšek, který přitahuje samce žijící v okolí. Po spáření samce zabije, díky čemuž dostala i svůj alternativní název černá vdova. Svá vejce ukládá do kulovitého útvaru z jemných vláken, kde jsou dobře zamaskována a chráněna před vnějšími podmínkami. Během jednoho léta může naklást čtyři až devět snůšek, přičemž může každá obsahovat i více než 200 vajíček. Samice černé vdovy potřebuje samce k páření pouze jednou za život. Poté, co se jednou spářila, dokáže produkovat vajíčka po celý zbytek svého života, což jsou pouhé 2 roky. Jed černé vdovy je 15krát silnější než jed chřestýše.
Některé druhy pavouků rodu skákavkovitých vidí světelná spektra, které lidé nemohou vidět. Někteří z nich například vidí i UVA a UVB světlo.
Pavouci nejsou hmyz. Jsou to pavoukovci, což je skupina bezobratlých živočichů z podkmene klepítkatců. Kromě pavouků k nim patří například i sekáči, štíři nebo roztoči. Mají 8 nohou a 2 hlavní části těla – hlavohruď a zadeček. Oproti tomu hmyz má jen šest nohou a tři hlavní části těl – hlavu, hruď a zadeček.
Většina pavouků má 8 očí, které jsou posazeny velmi blízko sebe. Mají také drobné chloupky na nohou, pomocí kterých slyší a cítí. Různé chemické látky mohou ovlivňovat, jak pavouci předou své pavučiny. Například pavouci na LSD předou krásné pavučiny, zatímco pavučiny pavouků na kofeinu jsou strašné. Vědci se domnívají, že zkoumání tvaru pavučiny může pomoci odhalit přítomnost chemikálií a znečisťujících látek ve vzduchu.
Nejznámější metodou lovu kořisti je její chycení do lepkavé pavučiny. Různá umístění pavučiny umožňují různým druhům pavouků v jedné oblasti chytat odlišné druhy hmyzu, například horizontálně umístěné sítě zachycují hmyz, který vzlétá z rostlin pod nimi, zatímco vertikálně umístěné sítě zachycují hmyz v horizontálním letu. Pavouci, kteří budují pavučiny, mají špatný zrak, ale jsou velmi citliví na vibrace.
Tarantule může zkapalnit tělo myši za 2 dny. Zanechá za sebou jen hromádku kostí a kůže. Některé tarantule se dožívají více než 20 let.
Tvrzení, že člověk během spánku spolkne průměrně 4 pavouky, je mýtus. Je vysoce nepravděpodobné, že by pavouk zalezl do úst spícího člověka.
Vaření sklípkani představují pro Kambodžany a pro indiány kmene Piaroa z jižní Venezuely pochoutku.
Pavouci žijící na našem území, kteří jsou větších rozměrů nebo jsou to druhy nápadné svým zbarvením, jsou:
Pokoutník – pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. V našich obydlích pak tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno. Když pavouka opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, a pak jej vyhodit ven.
Zápřednice – zápřednice jsou velcí pavouci, kteří vás mohou i kousnout. Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), a to nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne, jen když jej někdo zmáčkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem a podobně. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní v ČR každoročně někdo zemře, ale na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.
Meta temnostní – tento pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě.
Křižák pruhovaný – v Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Nebezpečný být nemůže.
Křižák obecný – vyskytuje se úplně všude, v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách. Křižáci si tkají nádherné kolové sítě.
