Masáži hráze by se měly vyhnout ženy, které mají za sebou předčasný porod, předčasný odtok plodové vody, vaginální infekci, a také ty, kterým masáž hráze vyvolává kontrakce.
Ženy by měly mít na paměti, že porod je nepředvídatelný a že i přes veškeré masáže se v některých případech nástřihu hráze nedá předejít. Lepší je nechat si hráz nastřihnout a mít jistotu, že se dítě narodí v pořádku.
Zpočátku může být masáž hráze pro ženu opravdu značně nepříjemná.
Při pravidelné masáži se stává hráz poddajnější, a jak uvádějí rodičky v diskuzích, tak při porodu cítily hodně podobné pnutí „tam dole“ jako při masáži.
Pokud i vy máte zkušenosti s masáží hráze, ať pozitivní, či negativní, podělte se s čtenáři o své zkušenosti v naší diskuzi.
Mons pubis – stydký pahorek, což je měkká hromádka masa, která je výše nad genitáliemi. Jedná se o podkladní vrstvu tuku pod kůží, která chrání stydkou kost. Je mnohem výraznější u žen než u mužů.
Genitálie
Hráz neboli perineum je proužek kůže mezi genitáliemi a konečníkem
Řiť
Hýždě
Plavková plocha je oblast kůže podél spodní částí břicha a mezi nohama.
Holení stydké oblasti se může lišit podle množství kůže. Holení jakéhokoli druhu může mít různé zdravotní následky.
Doporučuje se, aby nastávající maminky prováděly masáž přibližně 4–6 týdnů před termínem porodu. Pro některé ženy je to nepřijatelné, takže masáž odmítají provádět, jiné v ní najdou zálibu nebo se pro ně stane sexuální stimulací a tím vlastně jen získají. Pravidelná masáž hráze v oblasti mezi pochvou a konečníkem v pozdním těhotenství je prospěšná při přípravě k porodu. Hráz se stává pružnou a při porodu se dostatečně rozvine. Sníží se tak nutnost nástřihu, což je chirurgický zákrok, který má za úkol zvětšit poševní vchod, a provádí se těsně před porodem hlavičky. Zamezí se jím možnosti vážné trhliny, ke které by při porodu mohlo dojít. Masáž hráze může nastávající mamince přiblížit pocity, které bude mít, až se miminko začne objevovat. Také ji může využít k nácviku uvolnění hráze, které je při porodu tak žádoucí. Objeví-li se výtok, herpes nebo jiný vaginální problém, je dobré s masáží přestat do doby, než se problém vyřeší. Masáž by mohla situaci zhoršit, eventuálně rozšířit infekci. Masáž může provádět nastávající maminka sama nebo společně s partnerem.
Každopádně musíte mít čisté ruce. Máte-li hrubší pokožku na konečcích prstů, raději použijte rukavice na jedno použití, předejdete tak vzniku případného poranění.
Posaďte se pohodlně do polohy v polosedě s nohama pokrčenýma a mírně od sebe.
Zvlhčete prsty několika kapkami oleje nebo troškou gelu rozpustného ve vodě. Nepoužívejte dětský olejíček nebo minerální oleje, protože ty mohou tkáň vysušovat. Lepší je zeleninový nebo slunečnicový olej. Existují i již speciálně připravené olejíčky na masáž hráze, například od firmy Ellinor. Olej na prsty nakapejte, aby nedošlo k jeho kontaminaci.
Dostatečné množství oleje jemně vmasírujte do hráze. Prsty by měly po tkáni lehce klouzat a snižovat vchod poševní.
Nejdřív použijte jen ukazováček, potom přidejte i prostředníček. Prsty by měly vniknout do pochvy až ke druhému kloubu. Přejíždějte od jedné strany ke druhé a vždy stlačujte stěnu pochvy směrem dopředu a dolů. Masáž provádějte asi 3 minuty. Pomůžete tak uvolnění poševní tkáně, svalů obklopujících pochvu a kůži hráze.
Masáž zakončete asi minutovým mnutím kůže na hrázi mezi palcem a ukazovákem (palec je vně, ukazovák uvnitř pochvy). Zpočátku se bude kůže zdát velmi pevná, ale s postupujícím časem a opakováním masáže se stane jemnou a pružnou. Masáž by celkově neměla přesáhnout 4–5 minut.
Provádí-li druhá osoba: Řekněte nastávající mamince, aby uvolnila hráz, až ucítí tlak. Jakmile se dokáže uvolnit, zvyšte tlak na hráz tak, aby žena pocítila velmi silný tlak (až palčivé zabolení), způsobený napínáním hráze. Podobný pocit se objeví při porodu hlavičky.
Masáž hráze je dobré provádět po sprchování nebo koupeli, kdy je tkáň poddajnější. S masáží se začíná asi 6 týdnů před porodem. Tehdy je již budoucí maminka obvykle na mateřské dovolené a má čas jen pro sebe.
Pokud si nebudete jisti technikou, zeptejte se porodní asistentky, která vám s technikou masáže poradí.
Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.
Dalšími příčinami mohou být:
prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
genitální herpes;
zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
stres;
chlamydie;
zadržování močení.
Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Nejčastější způsob, jakým se bakterie dostane do našeho močového systému, je z konečníku přes hráz do močové trubice, a to i přesto, že přísně dodržujeme hygienické zásady. Ženy jsou více náchylné k onemocnění infekcí močových cest, protože konečník a močová trubice jsou u nich velmi blízko u sebe a bakterie musí překonat jen malou vzdálenost, aby se dostaly do močových cest. Muži trpí infekcí močových cest méně nejen proto, že mají konečník a močovou trubici dál od sebe než ženy, ale také proto, že mají močovou trubici delší než ženy a bakterie tak většinou nestihnout doputovat močovou trubicí až do močového měchýře, kde by se mohly rozmnožit a způsobit infekci. Kromě nedostatečné hygieny zánět močových cest způsobuje také například zadržování močení, nedostatečný přísun tekutin, ochablé svalstvo po porodu, těhotenství nebo menopauza. Riziko infekce močových cest také stoupá při rizikovém sexuálním chování. Nechráněný pohlavní styk, střídání sexuálních partnerů, nedodržování hygieny při sexu či anální sex mohou vést k zánětu močových cest. Riziko zánětu je také vyšší u lidí trpících cukrovkou. Důvod je prostý – jejich moč obsahuje větší množství cukru než u zdravých lidí a toto sladké prostředí prospívá bakteriím, kterým dává více šancí na přežití a umožňuje jejich lepší množení. Další riziko přestavují vrozené vady močového ústrojí. Lidé trpící nemocí, která se projevuje zpětným tokem do močového ústrojí, trpí velmi často i zánětem močových cest. Aby se tomuto problému zabránilo, je v mnoha případech třeba provést operaci na specializovaném urologickém oddělení. Zánět močových cest se také častěji vyskytuje u lidí, kterým byla v nemocnici zavedena takzvaná permanentní močová cévka. Pokud byla zavedena minimálně na jeden týden, pacient mohl získat infekci močových cest, protože bakterie měly během této doby možnost dostat se přes cévku do močové trubice a začít se tam rozmnožovat.
