Téma: 

hygiena

Zánět okostice zubu a zánět dásní

Akutní gingivitida

Akutní gingivitida začíná většinou v mezizubních prostorech. Je to zpravidla akutní vzplanutí chronické gingivitidy. Po určité době opět ustoupí do chronické formy nebo se může zhoršit do formy nekrotizující ulcerózní gingivitidy. Jako příčiny jsou označovány mechanické a termické podněty v součinnosti s bakteriálním znečištěním z plaku. Léčba akutní gingivitidy je poměrně snadná: správná ústní hygiena a podpůrné výplachy ústní dutiny antibakteriálními roztoky.

Zdroj: Zánět okostice zubu a zánět dásní
Zveřejněno dne: 23.4.2017

Diskuze: Medvědive lékařská

Myslím si, že jako prevence je nejlepší hygiena. Podpořit se samozřejmě dá různými doplňky, ale když se dostanou bakterie do močové trubice, tak si s tím nemusí poradit.
Mě v lékárně na akutní problémy s močovým měchýřem doporučili Urosal lady. Obsahuje medvědici lékařskou, kterou jsem předtím vůbec neznala. Více jsem se dočetla na www.urosal.cz/ Teď ji všude doporučiji, protože mi fakt pomáha. :)

Zdroj: diskuze Zánět močových cest a probiotika
Odesláno dne: 29.6.2017 uživatelem Vranova
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Parodontóza - skrytý strašák v ústech

Léčba parodontitidy

Nejjednodušší léčbou i prevencí parodontózy je dobrá zubní hygiena. Pokud je dodržována dlouhodobě, počáteční zánět zmizí a zamezí se tak rozvoji parodontózy.

U parodontitidy rozeznáváme tři stádia závažnosti:

  1. mírné stádium – léčba spočívá ve speciální technice čištění zubů a v odstraňování plaku a zubního kamene usazeného na povrchu korunky zubu a mírně pod úrovní dásně. Na takto ošetřeném povrchu zubů bakterie prakticky nemají šanci ulpívat.
  2. střední stádium – vyžaduje odstranění nedásňového a poddásňového zubního kamene. Lékař v případě nutnosti rozhodne o chirurgické léčbě, která zahrnuje obnovení tvaru dásně nebo se přikloní k regenerační metodě obnovení ztráty kosti.
  3. kritické stádium – komplikovaná chirurgická léčba a mnohdy i ztráta zubů je nevyhnutelná.

Zdroj: Parodontóza - skrytý strašák v ústech
Zveřejněno dne: 19.4.2012

Diskuze: Re: nemoci kuze na chodidlech

Nevím, zda jste již zaléčená, ale dle popisu se jedná o toto - Keratoma sulcatum neboli pitted keratosis, což je povrchová korynebakteriální infekce vyskytující se především u mladých mužů. Objevuje se zvláště v teplých období a v teplých oblastech, při zvýšeném pocení nohou v uzavřené obuvi. Často jsou postiženi sportovci. Vlivem pocení a přemnožení korynebakterií dochází k tvorbě macerované rohoviny na nohou s maximem v místech tlaku. Rohovina je bělavá a vznikají v ní drobné dírkovité defekty. Subjektivně postižení pociťují pálení plosek až bolest při chůzi a zápach nohou. Terapeuticky volíme erytromycinové roztoky (Eryfluid, Aknemycin, lze i Zineryt), nutná je zvýšená hygiena a vzdušná obuv. Výbornou prevencí je chůze naboso.

Zdroj: diskuze Nemoci kuze na chodidlech
Odesláno dne: 16.5.2012 uživatelem Zuzka
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

Pyrvinium

Jak se zbavit roupů bez chemie

Roupů se podle starých pediatrů dá zbavit třemi kroky, které musíte dodržovat!

  • Strava – nejíst sladké, ráno nalačno vypít teplé mléko s prolisovaným česnekem a nereptat kvůli tomu, že to není dobré nebo je cítit z úst. To zopakovat i víckrát denně, jestli to žaludek snese. Roupům se pak ve střevech opravdu nelíbí.
  • Hygiena – mytí ovoce, časté mytí rukou a konečníku po každé stolici a ráno se rozumí samo sebou, ale je dobré večer po umytí natřít řitní otvor krémem, samičky tam v této době, anebo v noci, kladou okem neviditelná vajíčka, které krém zachytí a vy jej ráno setřete vatou nebo ubrouskem a vyhodíte.
  • Odstranit – je to pro někoho nechutné, ale právě večer nebo po stolici se dostanou roupi do konečníku a opatrně se dají chytit, někdy jich je tam i více, když je odstraníte, pak nekladou další vajíčka.

Zdroj: Pyrvinium
Zveřejněno dne: 6.4.2017

Bakterie v moči

Bakterie v moči v těhotenství

Na infekci močových cest jsou náchylnější těhotné ženy. V průběhu těhotenství mají problémy s infekcí močových cest téměř 4 % žen. Zvětšující se děloha během těhotenství tlačí na močovody a tím v nich zpomaluje průtok moči. Děloha tlačí také na močový měchýř, což způsobuje jeho nedostatečné vyprázdnění. Bakterie, které by jinak byly odplaveny, se tak množí a způsobují infekci. Ta se může rozšířit v močové trubici, močovém měchýři, močovodech i ledvinách. Bakterie se do močových cest mohou dostat i z oblasti konečníku.

Infekce může zpočátku probíhat bez příznaků, v nejhorším případě může dojít k hnisání, které ohrožuje ledviny. Projevy infekce močového měchýře jsou časté nucení na močení doprovázené pálením a řezáním a bolesti břicha v jeho spodní části. Může se objevit i krev v moči. Infekce ledvin se projevuje horečkou (teplota nad 38 °C), třesavkou, bolestmi břicha a zad v oblasti žeber, pocitem na zvracení a zvracením. V těhotenství se infekce močových cest může podílet na předčasném porodu a nízké porodní hmotnosti plodu. Akutní zánět ledvin může ve spojitosti s vysokým krevním tlakem (hlavně před 28. týdnem těhotenství) způsobit až odumření plodu. Pokud v těhotenství infekce vystoupá až k ledvinám, jedná se o zánět ledvin, při kterém těhotné ženě hrozí zvýšené riziko poškození a oslabení postižené ledviny.

Vzhledem k léčbě pomocí léků je infekce nejnebezpečnější v 2. a 3. trimestru, nejvíce pak asi 3 až 4 týdny před porodem. Placenta v tuto dobu totiž může antibiotika propustit až k plodu. Infekce močových cest se u těhotných musí léčit vždy, aby se předešlo možným komplikacím, které jsou spojené s plodem. Infekci ledvin je nutné léčit v nemocnici.

Infekci v těhotenství lze zabránit zvýšeným příjmem tekutin. Zajistí se tak dostatečné odplavování bakterií. Důležité je močení každé 3 až 4 hodiny. Doporučuje se nosit spodní prádlo z přírodních materiálů. Důležitá je osobní hygienahygiena před a po pohlavním styku. Infekce může být přenosná při nechráněném pohlavním styku nebo análním sexu s více partnery.

Zdroj: Bakterie v moči
Zveřejněno dne: 16.1.2016

Psychosomatická deprese

Léčba

Léčba spočívá v odstranění příčiny, podmínkou uzdravení je, aby léčba zahrnovala řešení stresující životní situace. Další součástí léčby je výživa, pravidelná pohybová aktivita, případně fyzioterapie, užívání přírodních léčiv, potravinových doplňků. Pokud se nedostaví požadovaný výsledek, přijdou na řadu léky. Významnou složkou léčby psychosomatických onemocnění je poradenství, které umožní pochopit princip vzniku choroby a kořeny našeho dosavadního fungování. Cílem poradenství je najít cestu ke změně, pokud je změna možná. Není-li změna možná, je třeba, aby nemocný našel takový pohled na svoji životní situaci, aby se dále netrápil a neničil si zdraví.

U léčby je velmi důležitá prevence. Prevence psychosomatických onemocnění spočívá v pravidelné duševní hygieně. Jejím cílem je odbourat napětí a stres, uvolnit se, zapomenout na problémy. Duševní hygiena zahrnuje aktivní odpočinek, čímž je zájmová činnost, pohybová aktivita, kulturní a společenské akce, setkávání se s přáteli a podobně. K duševní hygieně patří také relaxace, meditace a včasné řešení problémů. V prevenci nesmíme zapomenout na dodržování zásad zdravé výživy – strava má velký vliv na naše zdraví, na naši fyzickou i psychickou kondici, přestože si to mnoho lidí neuvědomuje.

Zdroj: Psychosomatická deprese
Zveřejněno dne: 28.3.2017

Zánět okostice zubu a zánět dásní

Co pomáhá na zánět dásní

Léčba spočívá v dokonalém odstraňování zubního plaku, to znamená v důsledném provádění ústní hygieny. Zubní lékař nebo většinou dnes již dentální hygienistka provede ordinační vyčištění zubů. Odstraní i zubní kámen, čímž se zlepší možnosti dokonalého odstraňování zubního povlaku v domácích podmínkách. Nezbytná je spolupráce pacienta s lékařem, a to zejména v oblasti dokonalého provádění ústní hygieny zahrnující čištění zubů správnou technikou a čištění prostorů mezi zuby mezizubními kartáčky a zubní nití.

Akutní zánět dásní se léčí pomocí výplachů úst roztoky s obsahem chlorhexidinu. Základním úkonem v boji se zánětem dásní však vždy zůstane mechanické odstranění mikrobiálního povlaku pomocí vhodných pomůcek a použitím správné techniky čištění. Vše ostatní, jako jsou ústní vody, zubní pasty a masážní roztoky určené k léčbě zánětu dásní, má pouze omezený a pomocný účinek a samo o sobě bez mechanického odstranění plaku nikoho zánětu dásní nezbaví.

Co skutečně pomáhá, je prevence, pravidelné preventivní prohlídky, správná technika čištění zubů a dentální hygiena. Další zuby vám už bohužel nenarostou, tak o ně pečujte s láskou, ani zubní protézy vám bohužel vlastní zuby nenahradí! Proto čistěte, čistěte a zase čistěte!

Zdroj: Zánět okostice zubu a zánět dásní
Zveřejněno dne: 23.4.2017

Mytí rukou

Mytí a dezinfekce rukou ve zdravotnictví

Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem zdravotníků a současně jsou často zdrojem infekcí. Toto riziko je možné snížit důslednou hygienou.

Hygiena rukou a péče o ruce je téma, kterému je v některých zdravotnických zařízeních věnována stále malá pozornost. Zdravotníci většinou správné postupy a pravidla znají, ale jejich dodržování nevěnují odpovídající pozornost. Podílí se na tom velká řada faktorů a jedním z nich je také ten, že zdravotníkům připadá divné, že by se měli učit tak „banální věc“, jako je správně si umýt ruce.

Na našich rukou jsou dva typy mikroorganismů, které osidlují oblast rukou trvale (rezistentní flóra) nebo přechodně (tranzientní flóra). Trvale jsou osídleny hlubší oblasti kůže, okolí mazových žláz nebo nehtů, a přípravky pro hygienu rukou je neovlivňují. Na rukou je tato flóra většinou v konstantních poměrech. Přechodná flóra je v povrchových zónách kůže a její množství a poměr jsou ovlivněny prostředím a charakterem vykonávané práce. Složení mikrobiální flóry je u zdravotníků jiné než u běžné populace. Může být odstraněna mytím, přenáší se pomocí kontaktu. Tato tranzientní flóra je často zodpovědná za vznik nozokomiálních infekcí.

Hygienické zabezpečení rukou ve zdravotnickém zařízení by mělo mít vždy jednotný postup a měly by být přesně definovány jednotlivé dílčí postupy. Mytí obyčejným mýdlem je nedostačující, protože samotné mýdlo může být zdrojem kontaminace.

Mechanické mytí rukou jako součást osobní hygieny – odstraňuje nečistoty a částečně přechodnou mikroflóru z pokožky rukou. Provádí se jako součást osobní hygieny po sejmutí rukavic nebo běžném kontaktu s pacientem.

Hygienické mytí rukou – odstraňuje nečistoty a snižuje množství přechodné mikroflóry na pokožce rukou. Je účinnější než mechanické mytí rukou. Používají se mycí přípravky s dezinfekční přísadou. Provádí se při přípravě a výdeji pokrmů a jako součást osobní hygieny ve zvláštním režimu.

Mechanické mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí – odstraňuje mechanické nečistoty a částečně přechodnou mikroflóru z pokožky rukou a předloktí před chirurgickou dezinfekcí. Provádí se před zahájením operačního programu.

Hygienická dezinfekce rukou – redukuje přechodnou mikroflóru na pokožce rukou, hlavním cílem je přerušení přenosu mikroorganismů. Provádí se jako součást ošetřovatelského filtru a bariérové ošetřovatelské techniky, při protržení rukavic během ošetřovatelského výkonu nebo při kontaminaci pokožky biologickým materiálem. Při ošetřovatelském kontaktu je vhodnější než mechanické mytí rukou. Používají se antiseptické prostředky na bázi alkoholu v koncentraci 60–95 %. Důležité je vždy i efektivní sušení rukou. Prostředky určené k dezinfekci mohou plnit svou funkci až po dokonalém oschnutí rukou! Pozornost je potřeba věnovat často opomíjeným místům, to znamená konečkům prstů, dlaním, palcům a meziprstním prostorům.

Chirurgická dezinfekce rukou – redukuje trvalou i přechodnou mikroflóru na rukou i předloktí. Provádí se před zahájením operačního programu, mezi jednotlivými operačními výkony nebo při porušení celistvosti rukavic při výkonu. Používají se prostředky určené k chirurgické dezinfekci rukou, které se vtírají po dávkách do suché pokožky rukou a předloktí až do úplného zaschnutí. Ruce musí být vlhké po celou dobu expozice.

Nedílnou součástí hygieny rukou je také následná péče. Preventivní péče o pokožku rukou by měla být součástí osobní hygieny. Používají se regenerační a ochranné krémy a emulze, které mají za cíl předcházet poškození pokožky při všech postupech hygieny rukou.

Nehty a hygiena nehtů – aby byla hygiena rukou efektivní, je třeba věnovat potřebnou péči také nehtům. Ty by neměly přesahovat konečky prstů. Umělé nebo dlouhé nehty jsou osídleny vyšším počtem mikroorganismů než nehty krátké a přirozené. Za hygienický prohřešek je považováno také nošení prstenů a je zcela nepřípustné v operačních provozech.

Zdroj: Mytí rukou
Zveřejněno dne: 11.1.2017

Paradontóza

Prevence

Pokud se u vás v rodině paradontóza objevila, sázejte skutečně na prevenci. Kromě vhodné zubní pasty si pořiďte také speciální kloktadla nebo ústní vody. Pravidelně choďte na preventivní prohlídky a nepodceňujte dentální hygienu u profesionálů.

Dentální hygiena není zkrášlovací procedura, ale léčebný zákrok. Tímto procesem se odstraňují příčiny zánětu dásní (gingivitigy) a parodontitidy. Dentální hygienu může provádět specialista na dentální hygienu nebo sám zubař. Prvně je nutné zhodnotit úroveň ústní hygieny, k jejíž objektivizaci se nejčastěji používají indexy krvácivosti dásní. Dále je vhodné se podívat po kazech; dentální hygienista zuby velmi dobře prohlíží, a tak najde kdejakou drobnost. Pak už nastává samotné čistění zubů. Je nutné odstranit veškerý naddásňový zubní kámen, který se nejčastěji nachází na zadní straně dolních předních zubů. Tento kámen má skoro každý. Dalším krokem je pískování (air flow) – pomocí velmi jemného písku odstraňuje odborník zbytky kamene a především pak pigmentace na zubech, které jsou způsobeny potravou či kouřením. V případě pokročilé parodontitidy se stav musí předem konzultovat s ošetřujícím zubařem, který stanovil léčebný proces. Součástí dentální hygieny je pak i odstranění poddásňového kamene, což je základní součást léčby parodontitidy. Součástí dentální hygieny je i podrobná instruktáž správné techniky čištění zubů. Důkladná domácí péče je jedním ze základních předpokladů pro zdravé zuby a dásně. Někdy se stává, že mají se zuby či dásněmi problém lidé, kteří si zuby pravidelně čistí. V takovém případě je s největší pravděpodobností na vině jejich špatná technika čištění zubů. Posledním krokem je kontrolní návštěva v individuálně stanoveném čase. Zde se odborník přesvědčí, zda klient zvládne chrup vyčistit, nebo zda je nutná nová instruktáž ke správné péči o zuby a dásně.

Již po první návštěvě dentální hygieny jsou viditelné výsledky. Nejenže jsou zuby hladší, bělejší, ale i mezizubní prostory jsou průchodnější. Hygienista či lékař vám také poradí, jaký zubní kartáček máte používat a co je hlavní, doporučí vám, které mezizubní kartáčky jsou pro vás vhodné. A nedivte se, když budete odcházet s několika velikostmi kartáčků na čistění mezizubí. Jen málokdo je takový šťastlivec, že má všechny mezizubní prostory stejně velké.

Zdroj: Paradontóza
Zveřejněno dne: 6.11.2015

Zánět okostice zubu a zánět dásní

Další formy gingivitidy

Hormonální gingivitis

Ta se může se objevovat v těhotenství, pubertě, klimaktériu nebo při užívání starších antikoncepčních přípravků. Základní příčinou vzniku hormonální gingivitidy je většinou „normální“ chronická gingivitis. Proto je pro léčbu a prevenci rovněž nezbytná správná hygiena ústní dutiny. Podle okolností se dále může rozvinout v hormonální parodontitidu. V těhotenství by se péči o dásně měla věnovat zvýšená pozornost obzvlášť. Zánětem dásní trpí až 100 % gravidních žen. Těhotenská gingivitida vzniká hlavně u žen, které již měly zánětlivé změny na dásni v důsledku zvýšené přítomnosti plaku před otěhotněním. Příčinou zhoršení stavu je hormonálně navozená vyšší citlivost dásní k toxinům a enzymům, které produkují bakterie plaku. Pokud se tyto látky dostanou do krevního oběhu ženy, zvyšuje se riziko předčasného porodu a porodu dítěte s nízkou porodní hmotností. Odborníci v USA tvrdí, že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu. Zvýšené hladiny určitých hormonů mohou navíc přímo podporovat růst a rozmnožování určitých druhů bakterií (například Prevotella intermedia, ve 4. až 6. měsíci těhotenství).

Deskvamativní gingivitida

V tomto případě nejde o samostatnou diagnózu, spíše o popis klinického stavu, který vznikl na podkladě plakem indukované gingivitidy u pacientů s celkovým onemocněním. Gingivitis desquamativa je provázena potížemi, jako je nesnášenlivost hrubých kousků jídla, ostrých koření, změn teploty, kyselých jídel. Gingiva může být postižena u jednoho až všech zubů. Může být postižena pouze gingiva nebo může být postižení gingivy spojeno s postižením jiných sliznic nebo kůže. Léze mohou upozornit na závažné onemocnění, které se může takto poprvé manifestovat. K příznakům patří pálení v ústech a silné bolesti. Povrchové vrstvy sliznice dásní se olupují, často se přitom tvoří puchýře. Protože je při tomto postižení čištění ústní dutiny bolestivé, bývá tato forma gingivitidy překryta gingivitidou chronickou, která je podmíněna plakem. Jako léčebné opatření se navrhuje odstranění vyvolávajících příčin (je-li to možné), zlepšení ústní hygieny, lokální nebo systémová imunosupresivní léčba.

Příčiny:

  • dermatózy
  • alergie – reakce místní přecitlivělosti na ústní vody, materiály zubních náhrad (slitiny kovů, plasty), léky, kosmetiku, žvýkačky, skořici, natriumlaurylsulfát (SLS) obsažený ve většině zubních past
  • autoimunitní onemocnění a hormonální poruchy

Zdroj: Zánět okostice zubu a zánět dásní
Zveřejněno dne: 23.4.2017

Zánět okostice zubu a zánět dásní

Zánět dásní

Zubním plakem způsobený zánět dásní je jedním z nejčastějších lidských onemocnění. Touto formou gingivitidy trpí přes 80 % lidí, a když není včas adekvátně léčena, může přejít v obávanou parodontitidu. Obecně platí, že ne každá gingivitida se vyvine v parodontitidu, ale každé parodontitidě předcházela gingivitida.

Zánět dásní se dělí na následující potíže

  • Zubním plakem způsobený zánět dásní, tzv. plakem indukovaná gingivitida
  • Touto formou trpí přes 80 % lidí, pokud není včas adekvátně léčena, může přejít postižení hlubších tkání parodontu v obávanou parodontitidu se všemi jejími následky, včetně ztráty vlastních zubů, či dokonce celého chrupu.
  • Gingivitidy vyvolané jinou příčinou, než je zubní plak
  • K těmto příčinám mohou patřit bakteriální infekce (například syfilis, kapavka), virové (herpes, HIV) a kvasinkové infekce, alergie na rtuť, kovy, plasty, chemikálie obsažené v ústních vodách, zubních pastách, žvýkačkách, potravě, poranění a podobně. V těchto případech je mnohdy postižena nejen dáseň, ale i další části sliznice v dutině ústní a léčba často vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.
  • Chronická plakem indukovaná gingivitida

Chronická gingivitida (latinsky gingivitis chronica) neboli chronický zánět dásní se vyskytuje téměř u 90 % Středoevropanů. Považujeme ji za nejčastější zánět lidského těla. Je považována za předstupeň parodontitidy. Většinou probíhá jen s níže uvedenými příznaky bez výraznějších subjektivních potíží. Pouze při čištění zubů nebo při zakousnutí do jablka dásně lehce krvácejí. Jednoznačnou příčinou nemoci je nedostatečná ústní hygiena a následné hromadění zubního plaku ve spojení s konstitučním sklonem k tomuto onemocnění. Plakem způsobený zánět dásní mohou dále zhoršovat místní vlivy, jako je zubní kámen, kouření, stres, hormonální změny (puberta, těhotenství, menstruace), celková onemocnění (cukrovka, krevní onemocnění), užívání některých léků (starší typy perorální antikoncepce) nebo nedostatek vitamínů (vitamín C).

Gingivitida je tedy infekce vyvolaná škodlivými bakteriemi obsaženými v zubním plaku – měkkém povlaku, který ulpívá na zubech a dásních. Tyto bakterie uvolňují jedovaté látky, takzvané toxiny, které dráždí dásně, činí je krvácivými, zduřelými, zarudlými a citlivými. Vyvolávají obrannou odpověď organismu a dochází ke vzniku zánětu. Zánět dásní může být v okolí jednoho nebo více zubů či v celém chrupu.

Při plakem způsobené gingivitidě je zanícena pouze dáseň bez postižení hlouběji uložené tkáně závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Jedná se o onemocnění, které lze úspěšně vyléčit bez trvalých následků pro dásně a zuby. Probíhá-li však neléčený zánět dásní příliš dlouho (měsíce, léta), může napadnout hlouběji další tkáně parodontu a přejít v parodontitidu. U lidí trpících dlouhodobě neléčeným zánětem dásní je vysoké riziko hlubšího a nevratného poškození v souladu s pravidlem, že kapka nehloubí kámen silou, ale vytrvalostí. Velmi důležité je proto včasné zjištění zánětu dásní (preventivní prohlídky!!!) a následná léčebná opatření ještě před tím, než zánět nenávratně postihne kostěné zubní lůžko a závěsný aparát zubu.

Zdroj: Zánět okostice zubu a zánět dásní
Zveřejněno dne: 23.4.2017

Bakterie v moči

Bakterie v moči u dětí

Močové infekce a především záněty ledvin jsou u malých dětí co do četnosti na třetím místě za záněty dýchacích cest a průjmy. Svými nespecifickými příznaky mohou napodobovat jiná onemocnění, jako je střevní onemocnění či infekce dýchacích cest. Nezřídka může u nejmenších dětí zánět ledvin tyto nemoci provázet. Pro dětský věk je charakteristická větší frekvence zánětů horních močových cest (zánětů ledvin), než je tomu v dospělosti.

U zánětů dolních močových cest jsou podobně jako u dospělých průvodními příznaky pálení a řezání při močení, časté močení, změna barvy moči, způsobená přítomností krve, zvýšená teplota nebo horečka.

U zánětů horních močových cest je tomu jinak. V nejútlejším věku může být jediným příznakem nemoci horečka. Unavený mrzutý kojenec s horečkou, který nemá žádné jiné potíže, nekašle, nemá rýmu, může právě prodělávat zánět ledvin.

I u dětí, podobně jako u dospělých, často provázejí zánět ledvin bolesti zad a bolesti břicha. Malé dítě ale neumí vždy správně popsat své potíže a navíc ho břicho bolí tak často a při jakémkoli stonání, že tomu rodiče mnohdy nevěnují pozornost.

Základem pro odhalení močové infekce je tedy vyšetření moči. U dětského lékaře se vyšetření provádí většinou pomocí testovacích papírků na přítomnost bílých krvinek v moči. Pozitivní nález s horečkou nebo dalšími příznaky znamená s velkou pravděpodobností infekci močových cest. K přesnějšímu vyšetření, které však již není v ordinaci běžně dostupné, slouží přesné laboratorní vyšetření vzorku moči.

Vzorek moči by měl být získán takzvanou metodou středního proudu. Jde o zachycení moči až po začátku močení. Tomu by mělo předcházet omytí zevních rodidel. K vyšetření stačí malé množství moči, ale náběr vyžaduje šikovnost a určitou spolupráci dítěte. Do moči se při tomto odběru mohou dostat bakterie z ústí močové trubice a výsledek vyšetření tak může být zkreslen. Nejpřesnější odběr je pomocí močové cévky. K tomuto a dalším vyšetřením posílá obvykle praktický dětský lékař děti do nemocničního zařízení. Většinou až tam se také nabírá navíc další porce moči do sterilní zkumavky, která se posílá do mikrobiologické laboratoře k určení původce infekce. Zatímco kojenci a batolata jsou pro podezření na infekci močových cest většinou odesláni do lůžkového zařízení k dalšímu vyšetření a léčbě, větší děti se častěji vyšetřují a léčí ambulantně, podobně jako dospělí pacienti.

Základem léčby infekcí močových cest u dětí jsou správně zvolená citlivá antibiotika. U většiny novorozenců narozených v našich porodnicích se provádí vyhledávací ultrazvukové vyšetření ledvin pro včasné zjištění vrozené vady, která by se projevila až později závažnou močovou infekcí a někdy i těžkým poškozením ledviny. Opakované záněty močových cest u dětí v batolecím a předškolním věku nejsou výjimkou.

Základem prevence infekcí močových cest u batolat je správná hygiena. U dívek je třeba dbát na správný způsob otírání zadečku po stolici zpředu dozadu, jedním tahem. Spodní prádlo by mělo být nejlépe bavlněné, vyžehlené, každý den čisté. Svlékaní prádla přes botičky a jeho odložení na zem není správné. Většina infekcí ledvin u dětí, vyjma novorozenců, vzniká vzestupem infekce z ústí močové trubice přes močový měchýř a dále k ledvinám. Ve školním věku se bariéra bránící přechodu močové infekce z měchýře do ledvin zlepší. U starších dětí se většinou vyskytuje infekce dolních močových cest, které jsou sice provázené nepříjemným a bolestivým pálením a řezáním a častým nucením na močení, avšak většinou neohrožují vývoj a funkci ledvin.

Zdroj: Bakterie v moči
Zveřejněno dne: 16.1.2016

Svrab

Jak se přenáší svrab

Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.

Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.

Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.

Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.

Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.

Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.

Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.

Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.

Původce onemocnění:

Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.

Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.

Zdroj: Svrab
Zveřejněno dne: 2.11.2016


SiteMAP