Hypofýza produkuje hormon růstu, u starších pacientů je podíl somatotropinu v krvi již přirozeně nižší. Nedostatek růstového hormonu u dětí však může ovlivnit fyzický a duševní vývoj. Sekrece hormonu může být narušena pouze částečně – onemocnění nastane, když hypofýza produkuje příliš málo růstového hormonu a játra následně uvolní jen malé množství růst podporujících látek, což má za následek, že děti zůstávají malé. Výjimkou jsou pacienti s velkým množstvím růstového hormonu v krvi (gigantismus).
Pravidelné cvičení je velmi důležité k udržení normální hladiny testosteronu. Hypofýza (podvěsek mozkový) je odpovědná za vylučování luteinizačního hormonu (LH), který stimuluje produkci testosteronu v těle. Nedostatek testosteronu právě často souvisí s poruchou hypofýzy. Pravidelné cvičení se zátěží dává podnět hypofýze ke zvýšení produkce testosteronu. Cvičení se zátěží by však nemělo trvat déle než 40 minut, protože příliš dlouhý trénink může naopak způsobit pokles hladiny testosteronu.
Pro toto onemocnění existuje několik možných příčin. Základní rozdíl je mezi vrozenými, získanými a přechodnými nedostatky.
Vrozené příčiny
Jednou z příčin růstové retardace je porucha v hormonálním systému těla. Nemocným orgánem může být přímo hypofýza, ve které se tvoří růstový hormon, poruchy růstu ale může zapříčinit i špatná funkce štítné žlázy, pohlavních žláz nebo nadledvin. Také některá vrozená onemocnění genetického původu se projevují poruchou růstu (Turnerův syndrom, Noonanové syndrom, syndrom Pradera-Williho). Tyto poruchy jsou obvykle dědičné.
Získané příčiny
K nedostatku růstového hormonu může vést poranění hlavy s poškozením hypofýzy. Tato porucha byla často pozorována po těžkém porodu. Při tomto porodu se dítě rodí nožičkama dopředu, což znamená větší zátěž pro hlavu. Také nádory mozku mohou být důvodem, proč dochází k nedostatečné produkci hormonů buňkami hypofýzy. Tyto problémy způsobuje i ozařování hlavy. Závisí na umístění nádoru, radiačním poli a dávce radiace. Zánět mozku (encefalitida) nebo meningitida rovněž poškozuje buňky hypofýzy, pokud má nemoc složitý průběh.
Přechodné příčiny
Přechodné příčiny jsou další možností nedostatku růstového hormonu. Z důvodů, které nejsou doposud objasněny, začne hypofýza fungovat až po narození dítěte. Tato forma nemoci nepotřebuje léčbu, protože postihuje děti normální velikosti. Psychosociální malý vzrůst je růstová porucha, která se vyskytuje u dětí, které byly zanedbávané, nebo dokonce zneužívané. Tyto důvody následně vedly ke sníženému vylučování hormonů.
Primární hypotenze: Příčina je neznámá a jako vysvětlení se uvádí nerovnováha nervového či hormonálního systému. Tato forma není považována za život ohrožující, ale je provázena nepříjemnými projevy.
Nejčastější příčiny primárního nízkého tlaku:
rodinné dispozice;
vysoký štíhlý vzrůst, zejména u žen.
Sekundární hypotenze: Souvisí s jiným onemocněním například srdce, endokrinních žláz (štítná žláza, slinivka, hypofýza a další), hormonálního systému nebo užíváním léků. Léčba spočívá především v boji s původcem onemocnění, které je doprovázeno nízkým krevním tlakem.
Komplikace nízkého tlaku: Hlavní zdravotní komplikací při nízkém krevním tlaku je úraz zapříčiněný omdlením. Do tohoto stavu se může dostat člověk na ulici, v hromadné dopravě, v práci i doma. Při pádu hrozí zranění hlavy, a pokud v tu dobu není na blízku další člověk, který by poskytl první pomoc, mohou být následky vážné.
Poruchy menstruačního cyklu nejčastěji rozlišujeme podle symptomatické klasifikace, která vychází z klinického obrazu dysfunkce, a dělíme je:
1. Podle nástupu a ukončení menstruačních cyklů:
menstruatio praecox, tarda (nástup menses před 9. nebo její absence po 15. roce)
menopauza praecox, tarda (před 40. rokem, menses po 55. roce – neužívá-li žena hormonální preparáty – označujeme jako pozdní menopauzu)
2. Poruchy krvácení při zachovaném rytmu:
premenstruační nebo postmenstruační krvácení (několik dnů před nebo po menses)
hypermenorea nebo hypomenorea (silné nebo slabé krvácení při normální délce)
intermenstruační krvácení (uprostřed cyklu, obvykle souvisí s ovulací)
menoragie (silné a prodloužené krvácení)
3. Poruchy rytmu krvácení:
polymenorea (příliš časté opakování menstruace)
oligomenorea (méně časté krvácení, v 6–12týdenních odstupech)
4. Amenorea – vynechání menstruace v období zralosti:
podle doby vzniku primární nebo sekundární (dosud nemenstruující nebo u ženy s již pravidelným cyklem)
podle lokalizace poruchy centrální (například hypofýza) nebo periferní (faktor děložní, ovariální)
5. Dysfunkční krvácení:
metroragie – acyklické dlouhotrvající krvácení při narušeném menstruačním cyklu
K poruchám menstruace se obvykle řadí:
dysmenorea – bolestivá menstruace
premenstruační syndrom – jedná se o soubor psychických, somatických a vegetativních příznaků, které ve vystupňované intenzitě doprovázejí druhou polovinu cyklu; obvykle se projevují podrážděností, emoční labilitou, poruchou koncentrace, depresemi, bolestmi, napětím prsů, otoky; příčina není jasná
Lékař musí změřit velikost dítěte a tuto hodnotu zadá do lineární růstové křivky, čímž porovná velikost dítěte vzhledem k jeho věku. Má-li dítě nedostatek růstového hormonu, je jeho velikost obvykle pod průměrným věkem. Lékař zjišťuje i pacientův celkový fyzický vývoj. Velmi důležitými faktory pro stanovení diagnózy jsou také stravovací návyky, zdravotní historie a jiné příznaky. Rovněž informace od rodičů (rodinná anamnéza) mají pro lékaře velký význam, potřebuje znát jejich velikost a hmotnost v dospívání, v jakém věku se objevila puberta, kdy skončila a podobně.
Dále musí být změřeny proteiny v krvi. Jsou-li tyto hodnoty příliš nízké, je to jasná známka toho, že nedochází k uvolňování růstového hormonu. Zjevně dochází k nedostatečné vazbě proteinů na krev, což pak vyžaduje další testy, jako je například stimulační test. Tímto testem je pomocí některých látek povzbuzována hypofýza, aby došlo k tvorbě růstového hormonu, poté se měří vzestup hladiny hormonů v krvi. Nedostatek růstového hormonu je zřejmý, pokud obě z těchto zkoušek dospějí ke stejnému závěru.
Při diagnostice se provádí také měření vývoje kostí, a to pomocí rentgenového snímku levé ruky a zápěstí.
Dostatečné množství testů a pohovorů je velmi důležité pro zjištění všech údajů o příčině růstové poruchy.
Sekundární příčiny zvýšené funkce štítné žlázy jsou poměrně vzácné a spočívají v poruše hypofýzy. Hypofýza je orgán uložený v mozku, který řídí tvorbu hormonů štítné žlázy. Jakmile dojde v řídicím centru k chybě, nejčastěji z důvodu nádoru, začne tento orgán produkovat více látek, které přímo zvyšují aktivitu štítné žlázy.
Při léčbě zvýšené funkce štítné žlázy se vychází z příčiny onemocnění, která je mnohdy jiná původem i léčbou. Základními užívanými léky jsou takzvaná tyreostatika, která snižují tvorbu hormonů štítné žlázy. Tyreostatika se používají k zahájení léčby a normalizování stavu pacienta. Výsledky léčby se postupně sledují a upravují se dávky léčiv. Nevýhodou tyreostatik jsou časté vedlejší účinky způsobující zčervenání obličeje a svědění kůže. Další možností je léčba radiojódem, která je založena na schopnosti štítné žlázy vychytávat jód, který je nezbytný pro tvorbu hormonů a správnou funkci žlázy. Pokud však vychytává žláza radioaktivní jód, dochází k jejímu rozpadu. Tato léčba se používá obzvláště u nemocných s vysokým rizikem chirurgického zákroku. Chirurgická léčba (tyreoidektomie) je nejčastějším definitivním řešením zvýšené funkce štítné žlázy. U nemocných s Graves-Basedowovou chorobou se volí úplné odstranění štítné žlázy. V případě adenomu se indikuje částečné odstranění žlázy, přesněji řečeno postiženého laloku.
Prognóza léčby zvýšené funkce štítné žlázy je při správné diagnóze příznivá. Do velké míry však záleží na původu onemocnění. Graves-Basedowova choroba se často a opakovaně vrací, než se dosáhne normálního stavu, proto se volí chirurgické odstranění. Neléčená hypotyreóza je život ohrožujícím onemocněním zejména u rizikových pacientů.
Další důležitou rolí v podpoře projevu akné na naší pokožce hraje hormonální a psychická vyrovnanost. Především ženy, které užívájí hormonální antikoncepci se musí smířit s tím, že akné je neoddělitelným průvodním jevem tohoto konání. Žádná antikoncepce = vyrovnané hormony = žádné akné. Psychika dokáže taktéž vyburcovat naše tělo k nadprodukci některých hormonů. Zejména těch, jejichž množství je ovlivňováno žlázou s názvem hypofýza. To je žláza, která je hluboko v naší hlavě na spodku mozku a je součástí orgánu zvaného hypotalamus. Naše psychycká vyrovnanost má na její činnost neuvěřitelný vliv. Tato žláza ovlivňuje produkci pohlavního hormonu, u žen je to estrogen, a u mužů zase testosteron. Hypotalamus je napojen na ostatní mozkové struktury, jako je mozková kůra nebo emocionální centra mozku. Poruchy v těchto částech mozku ovlivňují významným způsobem činnost hypotalamu, a ten pak zase ovlivňuje kvalitu i kvantitu pohlavních hormonů. Proto můžeme najít i souvislost mezi akné a psychikou. Právě akné na obličeji může demonstrovat určité emocionální problémy ve vztahu k okolí a především ve vztahu k druhému pohlaví. Velmi často pak tito lidé říkají, že akné jim brání v navázání známosti, a proto jsou v tomto ohledu neúspěšní. Nikdo si ale neuvědomí, že vztah akné a psychiky může být i obrácený – nemám schopnost navázat vztah, a proto si vytvořím jako obranu akné. Prakticky všechny chronické nemoci jsou důsledkem chybně prožitých emocí, chybně zpracovaných emocí a chybně konstruovaných emocí. Proto můžeme příčiny akné hledat nejen v oblasti materiální, tedy v infekci, eventuálně v hormonálních změnách, ale také v psychice, tedy především v emocionalitě člověka.
Podobně jako všechny léky může mít i Zoladex depot 3,6 mg nežádoucí účinky, které se ale nemusí vždy vyskytnout u každého. Mezi hlavní nežádoucí vedlejší účinky patří:
návaly horka a pocení,
zvětšení prsů nebo zvýšená citlivost prsů,
snížená sexuální apetence nebo i impotence ve formě erektivní dysfunkce,
a řídnutí kostí.
Po prvním podání přípravku Zoladex můžete pociťovat bolest v kostech. Pokud máte tyto problémy, lékař Vám může předepsat vhodný lék, který tento pocit odstraní.
V okolí místa podání injekce Zoladex můžete pociťovat bolest, svědění, krvácení, zčervenání, otok či jiné místní reakce.
Velmi vzácně můžete mít potíže s močením či pociťovat bolest v dolní části zad.
Při léčbě se může objevit i vzestup hladiny krevního cukru.
Také bývá občas přítomno brnění prstů u rukou nebo nohou.
Zoladex může někdy vyvolat kožní vyrážky a vzácně alergické reakce.
Zoladex obvykle způsobí mírnou ztrátu ochlupení u mužů a vypadávání vlasů u žen, které jsou obvykle mírné, ale můžou být i značné.
Zoladex občas přispěje k přibývání na váze.
Při léčbě Zoladexem se někdy objevují bolesti kloubů.
Také horšená funkce srdce nebo srdeční infarkt můžou doprovázet léčbu Zoladexem a vyloučeny nejsou ani změny krevního tlaku.
Zoladex také může zavinit vznik nádoru podvěsku mozkového (hypofýza), nebo krvácení či rozpad nádoru hypofýzy, pokud nádor již existoval. Nádor hypofýzy se může projevovat bolestí hlavy, pocitem nevolnosti, zhoršením zraku a bezvědomím.
Nebuďte překvapeni tímto seznamem možných nežádoucích účinků. U Vás se nemusí projevit žádný z nich. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které zde nejsou uvedeny, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
Změny jazyka a dutiny ústní (příznaky nemoci) jsou inter- a intraindividuální a liší se v závislosti na věku, pohlaví, rase, stavu imunity, na hormonálních změnách, užívání léčiv a intoxikaci.
Glosalgie či glositida – označují ohraničený bolestivý zánět jazyka. Tyto záněty mohou být akutní i chronické, infekční i neinfekční. Příznaky jsou proměnlivé a mohou zahrnovat pálení, zarudnutí, glosodynii, vymizení slizničního reliéfu nebo makroglosii. Specifickým podtypem je chronický zánět jazyka vzniklý při nedostatku vitamínu B12, nedostatku železa a jiných živin.
Vrozené vývojové vady – zahrnují genetické syndromy, chemické a mechanické poškození během intrauterinního vývoje.
Hyperpigmentace – patologické nahromadění těžkých kovů, metabolitů léčiv a pigmentů ve svrchních vrstvách kůže, rtů a sliznic. U Addisonovy nemoci hypofýza reaguje na sníženou tvorbu glukokortikoidů zvýšenou tvorbou ACTH (zpětná vazba) a spolu s ACTH se do krve vylučuje i příbuzný melanocyty stimulující hormon, který zvyšuje tvorbu kožního pigmentu.
Leukoplakie a erytroplakia – jde o ložiska akantózy, hyperkeratózy a hyperparakeratózy s přítomnými nebo nepřítomnými dysplastickými změnami buněk.
Nádory – projevy nádorů jazyka se liší v závislosti na tom, zda se jedná o zhoubný nebo nezhoubný proces. Nezhoubný neboli benigní útvar má tendenci nabývat na objemu, což se projeví zhoršením pohyblivosti jazyka, problémy s mluvením, polykáním a v případě, kdy nádor nabyde značné velikosti, se přidávají i potíže s dýcháním. Slizniční kryt nebývá v případě nezhoubného procesu narušen. Při větší velikosti tumoru dochází až k deformaci tvaru jazyka. Pokud je útvar lokalizován u kořene jazyka, má pacient pocit „knedlíku“ v krku. Okrskové mízní uzliny nebývají postiženy metastázemi. Nezhoubné nádory jazyka rostou pomalu, v rámci měsíců až let. To, že jsou označeny za nezhoubné, ještě neznamená, že nemohou pacienta ohrožovat na životě. Pokud pacient dlouhodobě zanedbává doprovodné projevy a dostaví se k lékaři pozdě, snižuje tím svoji šanci na uzdravení.
Umožňují posoudit nejen funkci nadledvinek a jejich glukokortikoidní sekreci, ale současně i stav celé endokrinní osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky. Používají se testy stimulační nebo supresní. Zátěžové testy tedy umožní rozlišit tři základní příčiny dysfunkce, a zároveň zjisti lokalizaci poruchy.
Supresní test dexametasonový:
a) s nízkou dávkou – vhodný pro rozlišení Cushingova sy. Aplikuje se 1 mg dexametasonu ve 23:00 hodin – odběry se provádějí před aplikací, a pak ráno v 8:00–9:00 hodin. U normálních osob by měla hladina kortizolu klesnout pod 400 nmol/l.
b) s vysokou dávkou – aplikuje se 8 mg dexametasonu ve 23:00 hodin – odběry je doporučeno provádět ve stejných časech jako v případě testu s nízkou dávkou. U zdravých osob klesne hladina kortizolu na polovinu výchozí hodnoty.
Stimulační test – vhodné je provést oba stimulační testy:
a) s CRF – po i.v. aplikaci se stanovuje kortizol za 30 a 60 minut. Odběr je samozřejmě nutno provést i před aplikací,
Srdeční infarkt, arytmie (nepravidelný srdeční rytmus), příliš rychlá tepová frekvence, příliš pomalá tepová frekvence.
Oslabení, věk, onemocnění srdečního svalu (kardiomyopatie), toxiny nebo léky, které mají vliv na rychlost a sílu kontrakcí srdce.
Závratě způsobené srdečními chorobami
Mrtvice, nádor, bolesti hlavy, migrény, hypoventilace.
Mdloby (synkopa) – nedostatečné zásobení mozku okysličenou krví, což způsobí ztrátu vědomí, obvykle po ztrátě krve z výstupů ze srdce.
Může dojít k úniku moči a nezvladatelným emocím.
Na změny stavu mysli má vliv demence, ale i léky, drogy a alkohol.
Závratě způsobené léky
Téměř všechny léky mají vedlejší účinky a možný vliv na závratě, zejména léky:
na krevní tlak, sedativa, antidepresiva, léky na bolest a některá antibiotika;
diuretika způsobují dehydrataci, změny krevních elektrolytů, efekty srdce nebo jiné nežádoucí účinky.
Závratě způsobené metabolickými poruchami
hypoxie (nízká hladina kyslíku);
nízká hladina krevního cukru (hypoglykémie) včetně reakce na inzulín;
dehydratace (z mnoha příčin).
Závratě a stárnutí
snížení kapacity při cvičení nebo jiných činnostech;
snížená schopnost krevního oběhu vyrovnat rychle tlak při vzpřímené pozici (ortostatické hypotenze);
kornatění tepen (arterioskleróza) způsobující snížený přísun krve do mozku, srdce a dalších orgánů;
celková slabost;
neuropatie – progresivní dysfunkce nervů způsobená mnoha nemocemi, zejména diabetem;
závratě u žen mohou být způsobené menopauzou.
Onemocnění způsobující závratě
Vnitřní krvácení nebo krvácení, které může být nepovšimnuté.
Anémie (nízký počet červených krvinek).
Dlouhodobý pobyt na lůžku způsobující slabost a ztrátu kompenzační schopnosti při vzpřímené poloze.
Infekce.
Endokrinní onemocnění způsobující omezení hormonu, který je produkován do orgánů, jako je štítná žláza, nadledvinky a hypofýza. Dojde k dehydrataci.
Alergie způsobuje dýchavičnost nebo nízký krevní tlak vyvolávající sinusitidu, která má za následek závratě.
Psychiatrické důvody závratí
Deprese, úzkost nebo panická porucha.
Hypoventilace způsobená příliš rychlým a hlubokým dýcháním při úzkosti. Může dojít ke křečím v rukou či nohou.
Somatizace, to znamená převod duševního onemocnění (úzkosti nebo deprese) do tělesných příznaků. Pacient si je vědom psychické poruchy, ale trvá na tom, že má pouze fyzické potíže.
Štítná žláza produkuje hormony tyroxin a trijodtyronin, které cirkulují v krvi a usměrňují (regulují) metabolické děje. Regulují například rychlost, kterou tělo spotřebovává tuky a sacharidy, teplotu těla, srdeční tep a tvorbu bílkovin. Kromě těchto dvou hormonů se ve štítné žláze produkuje i třetí hormon – kalcitonin, který pomáhá udržovat stálou hladinu vápníku v krvi.
Štítná žláza však nepracuje samostatně, ale je součástí složité kaskády dějů, která podléhá neustálé kontrole ze strany hypofýzy a hypotalamu, což jsou části mozku odpovědné za řízení hormonálního systému. Ty určují, jak rychle má štítná žláza hormony produkovat.
Funguje to takto...
Hypotalamus vydá signál v podobě hormonu tyreoliberinu (TRH), který nařídí hypofýze, aby produkovala zvýšené množství tyreotropního hormonu hypofýzy (TSH – tyreoidální stimulační hormon), tedy hormonu, který stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy. Tato produkce TSH je závislá i na množství tyroxinu a trijodtyroninu (tedy hormonů štítné žlázy) v krvi. Říká se tomu regulace zpětnou vazbou. Štítná žláza pak odpovídá na tyreotropní hormon hypofýzy tím, že vyrobí potřebné množství svých hormonů.
Struma nemusí nutně znamenat, že štítná žláza nefunguje správně. I zvětšená štítná žláza může v některých případech produkovat přiměřené množství hormonů.
Mezi nejčastější příčiny zvětšení štítné žlázy (strumy) patří:
Nedostatek jódu a jiné dietní příčiny – jód je nezbytný pro správné fungování štítné žlázy a při jeho nedostatečném příjmu potravou může vzniknout struma. Naštěstí se kuchyňská sůl běžně obohacuje jódem, takže struma z nedostatku jódu postihuje hlavně jedince v rozvojových zemích. K nedostatku jódu může přispívat i konzumace potravin jako brokolice, květák a zelí, které snižují produkci hormonů jiným způsobem.
Graves-Basedowova nemoc – tato nemoc vzniká na podkladě autoimunitní reakce, když protilátky produkované imunitním systémem nesprávně vyhodnotí štítnou žlázu jako cizí element. Receptory štítné žlázy se pak nechají zmást protilátkami, které se je snaží zničit, a přinutí štítnou žlázu produkovat nadměrné množství hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Tento stav se nazývá hypertyreóza. Štítná žláza se neustále požadavku receptorů snaží vyhovět, a tak se zvětší, aby mohla produkovat ještě více hormonů.
Hashimotova nemoc neboli Hashimotova tyroiditida – také jde o autoimunitní onemocnění, ale v tomto případě protilátky produkci hormonů štítné žlázy zcela zablokují. Při poklesu hladin hormonů v krvi nastává hypotyreóza. Na tento stav odpoví hypofýza, která vytvoří více hormonu TSH. Ten sice štítnou žlázu stimuluje, ale protože jsou buňky, které hormony tyroxin a trijodtyronin produkují, poškozené, způsobí TSH jen zvětšení štítné žlázy – strumu.
Uzly na štítné žláze – v tomto případě může za zvětšení štítné žlázy tvorba jednoho nebo několika tuhých nebo tekutinou vyplněných bulek (takzvaných uzlů) v tkáni orgánu. Většina uzlů je benigních a nevede k rakovině.
Rakovina štítné žlázy – je mnohem vzácnější příčina strumy než benigní uzly. Rakovina se často projeví zvětšením štítné žlázy asymetricky, tedy jen na jedné straně.
Těhotenství – hormon vytvářený během těhotenství (lidský choriový gonadotropin – hCG) může být příčinou mírného zvětšení štítné žlázy.
Zánět štítné žlázy – tyroiditida může způsobit bolest a otok štítné žlázy, včetně zvýšené či snížené produkce tyroxinu.
Mýty o asexuálním stáří jsou už dnes minulostí. Lidská sexualita má svůj vývoj, ale menopauza nemusí být výrazným mezníkem. K ukončení fertility ale nedojde ze dne na den. Cykly bez ovulace, tedy bez uvolnění vajíčka z vaječníku, se začínají postupně objevovat už po 30. či 35. roce věku, to znamená více než deset let před začátkem klimakteria. Ve 45 letech je neplodných asi 80 procent žen a v 50 letech je šance na spontánní otěhotnění téměř nulová.
Dívky se rodí s pevně daným počtem folikulů, jejich množství se v průběhu života nezvyšuje, ba naopak, s každým ovulačním cyklem dochází k jejich úbytku. Pokud jejich množství klesne pod tisícovku, začíná klimakterium. V návaznosti na snížení počtu folikulů dochází k úbytku tkáně vaječníků a ke změnám v hormonálních hladinách, zejména ke snížení hladiny hormonů estrogenu a progesteronu. Všechny tyto procesy signalizují ukončení plodného období ženy. Klimakterium má u každé ženy trochu jiný průběh. Dojít může ke zkracování délky cyklu, ale naopak i k jeho prodlužování. Tyto nepravidelnosti vždy vedou k úplné zástavě cyklu.
Nasnadě je otázka: Může žena otěhotnět i během tohoto období? Tuto otázku si přirozeně klade mnoho žen. Odpověď zní: V zásadě ano. Jelikož během přechodu je ovulace nepravidelná, ale přece jen k ní občas dochází, je zcela dobře možné, že může náhlá velká dávka FSH stimulovat vaječníky tak silně, že vyloučí vajíčko. A pokud je toto vajíčko oplodněno, je najednou na cestě malé, pozdní překvapení. Rozhodnutí pro nebo proti takovému dítěti pak určitě není jednoduché. Mělo by k němu dojít jednak pouze po důkladném lékařském vyšetření, jednak po dohodě s otcem dítěte. Lze říci, že dokud dochází k menstruaci, i když je nepravidelná, nelze vyloučit možnost oplodnění. Za předpokladu, že žena nekouří, může v dnešní době užívat nízkodávkové antikoncepční pilulky až do padesáti let anebo i o několik let déle, pokud už v žádném případě nechce otěhotnět. Ženští lékaři doporučují používat opatření k zabránění nechtěného početí ještě nejméně rok po poslední menstruaci. Definitivní rozhodnutí pro nebo proti ochraně, pro nebo proti dítěti by měla učinit sama žena. Žena nese zodpovědnost za své vlastní zdraví a za život dítěte, a to nikoli jen během těhotenství a při porodu, nýbrž i příští dvě desetiletí.
Může se stát, že po několika pravidelných menstruacích dojde náhle k neočekávanému krvácení, protože se děložní sliznice začne odlučovat v důsledku dávky hormonu žlutého tělíska. Jelikož tvorba hormonu žlutého tělíska závisí na ovulaci, často teď tento důležitý hormon chybí. V důsledku toho estrogeny dále budují endometrium, protože není k dispozici žádný progesteron nebo je ho jen málo na to, aby vyvolal odloučení sliznice podle dosavadního cyklu. Současně stoupá hladina gonadotropinů (LH a FSH), protože chybí i příslušná odezva estrogenu a progesteronu. Hypofýza teď reaguje dávkou gonadotropinů, protože zaregistrovala příliš nízkou hladinu estrogenu v krvi. Ale ani obrovské impulzy gonadotropinů už nedokážou správně a pravidelně stimulovat vaječníky. Ty jsou prostě vyčerpány a už neumí příslušně reagovat. Všechny tyto výkyvy se projevují mimo jiné ve střídání nálad, poruchách spánku, depresích, bolestech hlavy, bušení srdce, návalech horka a tak dále.
Z biologického hlediska tedy počátek menopauzy vypadá takto:
V měsíčních cyklech častěji vynechává ovulace, a tím se snižuje možnost početí, která ovšem stále ještě existuje.
V důsledku vynechání ovulace dochází k nepravidelnostem v menstruaci.
Jelikož už neuzrává žluté tělísko, klesá hladina hormonu žlutého tělíska v krvi.
Buňky folikulu tvoří při snížené schopnosti reakce méně estrogenů a jejich tvorba je nepravidelná. V důsledku toho už se nevytváří tak pravidelně děložní sliznice. Menarché (první menstruace) a menopauza (poslední menstruace) tedy ohraničují plodné období ženy.
Dnes existují různé možnosti, jak utlumit tuto „vegetativní bouři“, která postihuje především horní polovinu těla ženy, a předcházet chorobám plynoucím z úbytku hormonů. Dnes už nemusí mít žádná žena pocit, že přechodem končí její existence jako žádoucí ženské bytosti.
Endokrinní žlázy jsou ty žlázy, které mají vnitřní sekreci (= vylučování). Jejich opakem jsou exokrinní žlázy, které naopak vylučují sekreci mimo lidské tělo, patří sem například slinné žlázy a potní žlázy. Tyto endokrinní žlázy do těla vylučují hormony prostřednictvím krevního oběhu, a tím ovlivňují činnost dalších orgánů. Studiem a léčbou tohoto endokrinního systému se zabývá endokrinologie. Význam tohoto systému nelze podceňovat, protože se podílí na udržování stabilního vnitřního prostředí uvnitř lidského těla, zároveň také reguluje metabolismus, pomáhá se správným vývojem a růstem, ale podílí se také na systému reprodukce. Nevýhodou tohoto systému je, že na rozdíl od nervového systému, nereaguje na různé změny okamžitě, ale naopak se projeví až za nějakou dobu. I přesto má ale tento endokrinní systém mnoho společného právě s nervovým systémem, protože společně v podstatě řídí lidský organismus.
Mezi endokrinní žlázy patří:
HYPOTALAMUS - Vylučuje hormon uvolňující gonadotropin (gonadotropin stimuluje vývoj pohlavní orgánů) + hormon uvolňující kortikotropin (kortikotropin stimuluje růst kůry nadledvin, produkci kortizolu, ale podílí se také na odbourávání tuků) + hormon uvolňující růstový hormon (růstový hormon má vliv na játra a ledviny působí na proteosyntézu, působí také na růst kostí do délky, podporuje i rozklad lipidů) + hormon uvolňující tyrotropin (tyrotropin stimuluje uvolňování hormonů štítné žlázy, zvyšuje prokrvení a látkovou výměnu štítné žlázy)+ dopamin (funguje jako neuropřenašeč) + somatostatin (tlumí uvolňování růstového hormonu, tlumí uvolňování hormonu štítné žlázy, inhibuje uvolňování žaludečních a střevních hormonů, prodlužuje žaludeční vyměšování a střevní pohyblivost).
PODVĚSEK MOZKOVÝ také zvaný hypofýza – Přední lalok vylučuje adrenokortikotropní hormon (stimuluje růst nadledvin, vytváření kortizolu, zvyšuje produkci melaninu, stimuluje odbourávaní tuků) + folikuly stimulující hormon (u žen podporuje růst vaječníkových váčků ve vaječnících a stimuluje tvorbu estrogenu a u mužů vyvolá tvorbu pohlavních buněk) + luteinizační hormon (podporuje tvorbu pohlavních hormonů = u žen tvorbu estrogenů a progesteronu ve vaječnících a u mužů tvorbu testosteronu ve varlatech) + luteotropní hormon (neboli prolaktin u žen v době gravidity stimuluje rozvoj mléčné žlázy a laktaci po porodu a zároveň tlumí vyzrávání vajíčka ve vaječníků a menstruační cyklus, u mužů ovlivňuje růst předstojné žlázy a druhotných pohlavních orgánů) + růstový hormon (růstový hormon má vliv na játra a ledviny působí na proteosyntézu, působí také na růst kostí do délky, podporuje i rozklad lipidů) + thyreotropní hormon (stimuluje syntézu a uvolňování hormonů štítné žlázy). Zadní lalok podvěsku mozkového vylučuje antidiuretický hormon (působí proti tvorbě moči v ledvinách) a oxytocin (u žen se uvolňuje po stimulaci prsu, dělohy a vagíny, má vliv na porod i kojení, u mužů zvyšuje kontrakce hladké svaloviny semenného provazce, které vystřikují sperma do močové trubice + u žen ovlivňuje i vztah mezi matkou a potomky = hormon lásky a důvěry).
EPIFÝZA také zvaná šišinka – Epifýza vylučuje melatonin (je důležitý v denním rytmu, má vliv na regulaci celoročního rytmu) a trofický hormon (stimuluje v kůře nadledvin aldosteron = hormon zajišťující hospodaření s vodou v lidském těle).
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA - Vylučuje kalcitonin (působí proti osteoporóze, snižuje koncentraci vápníku v krvi a přesouvá ho do kostí) + trijodtyronin (ovlivňuje oxidaci v lidském těle, termoregulaci a urychluje odbourávání tuků a sacharidů) + tyroxin (váže v těle jód, ovlivňuje látkovou výměnu, ovlivňuje také činnost nervů a pohlavních orgánů).
PŘIŠTÍTNÁ TĚLÍSKA – Vylučují parathormon (zvyšuje hladinu vápníku v krvi, stimuluje tvorbu kalcitriolu, který způsobuje vyšší vstřebávání vápníků z tenkého střeva do těla).
ŽALUDEK A STŘEVA – Vylučují gastrin (stimuluje tvorbu žaludečních šťáv) + gherlin (má vliv na růst organismu, je zodpovědný za chuť k jídlu) + cholecystokinin (způsobuje vylučování pankreatické šťávy ze slinivky, navozuje přítomnost trávicích enzymů v této šťávě) + neuropeptid Y (reguluje místní krevní oběh, žlázové sekrece, aktivitu hladkého svalstva, stimuluje krmení a pití) + sekretin (reguluje kyselost dvanáctníku, blokuje vylučování kyseliny chlorovodíkové) + somatostatin (tlumí uvolňování růstového hormonu, tlumí uvolňování hormonu štítné žlázy, inhibuje uvolňování žaludečních a střevních hormonů, prodlužuje žaludeční vyměšování, stahování žlučníku a střevní pohyblivost).
JÁTRA – Vylučují angiotenzinogen (podílí se na regulaci krevního tlaku) + somatomedin (zvyšuje proteosyntézu, inhibuje glukoneogenezu, má proteoanabolický účinek, snižuje hladinu glukózy v krvi, zvyšuje zabudování sulfátu do chrupavek) + trombopoetin (stimuluje tvorbu krevních destiček).
LANGERHANSOVY OSTRŮVKY V SLINIVCE BŘIŠNÍ – Vylučují glukagon (působí proti účinkům inzulínu, udržuje vyrovnanou hladinu glykémie, zabezpečuje neustálou výživu životně důležitých orgánů) + inzulin (má opačnou funkci než glukagon) + pankreatický polypeptid (hypoteticky se podílí na regulaci exokrinního pankreatu) + somatostatin (tlumí uvolňování růstového hormonu, tlumí uvolňování hormonu štítné žlázy, inhibuje uvolňování žaludečních a střevních hormonů, prodlužuje žaludeční vyměšování, stahování žlučníku a střevní pohyblivost).
NADLEDVINOVÁ KŮRA – Vylučuje androgeny (vliv na aktivitu samčích pohlavních orgánů a vývoj druhotných pohlavních znaků) + glukokortikoidy (umožňují energetické využit bílkovin a tuků) + mineralokortikoidy (ovlivňují metabolismus minerálů v těle, řídí udržování hladiny sodíku a draslíku v krevní plasmě).
NADLEDVINOVÁ DŘEŇ – Vylučuje adrenalin (připravuje tělo na výkon, hormon stresové reakce, podílí se na udržení organismu při životě při stresové reakci) + noradrenalin (také stresový hormon, umožňuje krátkodobě v organismu zvýšenou aktivitu, urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu, roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličení).
LEDVINY – Vylučují erytropoetin (podporuje tvorbu červených krvinek) + renin (enzym podílící se na řízení vylučování vody a iontů ledvinami) + kalcitriol (zvyšuje koncentrace vápníků stimulací střev, ledvin a kostních tkání).
KŮŽE – vylučuje kalciferol (účast na resorpci vápníku a fosfátu ze střeva, optimalizuje hladinu vápníku a fosforu v krvi).
TUKOVÁ TKÁŇ – Vylučuje leptin (protein, který adaptuje organismus na hladovění, udržuje energetickou homeostázy, omezuje příjem potravy, zvyšuje energetický výdej, signalizuje množství tuku v organismu a nutriční zásoby, inhibuje koncentraci lipidů, regulace nástupu puberty, podílí se také na regulaci kardiovaskulárních a imunitních funkcí).
VARLATA (jen mužské tělo) – Okolí semenný váčků vylučuje androgeny (testosteron – mužský pohlavní hormon ovlivňující spermatogenezi a vývoj sekundárních pohlavních znaků) a přímo semenné váčky vylučují estrogen (v malé míře se tento ženský pohlavní hormon vyskytuje i u mužů, kde reguluje vývoj spermií a vývoj libida).
VAJEČNÍKOVÝ FOLIKUL (jen ženské tělo) – Vylučuje estrogen (ženský pohlavní hormon, který u žen ovlivňuje vývoj sekundárních pohlavních znaků a periodický vývoj děložní sliznice).
ŽLUTĚ TĚLÍSKO (jen ženské tělo) – Vylučuje progesteron (ženský pohlavní hormon, který navozuje sekreční část menstruačního cyklu, podporuje růst děložní sliznice po ovulaci, při otěhotnění zastavuje menstruační cyklus, navozuje vývoj mléčné žlázy a zvyšuje množství hlenu v děložním hrdle, tlumí kontrakce dělohy).
PLACENTA (jen ženské tělo v těhotenství) – Vylučuje chorionický gonadotropin (vzniká po oplození vajíčka, u žen pak stimuluje tvorbu estrogenu a růst vaječníkových váčků, u mužů pak vyvolává tvorbu pohlavních buněk a tvorbu testosteronu) + placentální laktogen (částečně podobný růstovému hormonu, tvoří se v těhotenství, vliv na růst plodu, na mléčné žlázy, stimuluje tvorbu mléka a ovlivňuje bílkovinný metabolismus plodu) + progesteron (ženský pohlavní hormon, který navozuje sekreční část menstruačního cyklu, podporuje růst děložní sliznice po ovulaci, při otěhotnění zastavuje menstruační cyklus, navozuje vývoj mléčné žlázy a zvyšuje množství hlenu v děložním hrdle, tlumí kontrakce dělohy).
Všechny tyto hormony jsou v lidském těle velmi důležité, pokud je ale orgány v těle neprodukují tak, jak mají, může docházet k různým poruchám a onemocněním. Nejznámějším onemocněním, které způsobil některý z těchto hormonů je bez pochyby cukrovka zvaná Diabetes mellitus. Jedná se o to, že se nevylučuje žádný nebo téměř žádný inzulín, a proto se hladina glukózy v krvi stává velmi vysokou. Lidé s cukrovkou musí omezit příjem sacharidů a zároveň si pravidelně píchat injekce inzulínu.
Dalším častým onemocněním tohoto endokrinního systému jsou právě nemoci štítné žlázy.
Nadledvinky jsou dva malé orgány uložené nad ledvinami. Skládají se ze dvou částí – z dřeně a kůry, což jsou orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do různých orgánových systémů. Dřeň patří do autonomního nervového systému, kdežto kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň.
Dřeň nadledvin produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Hormon adrenalin se vylučuje do krve při strachu a úzkosti. Jestliže se člověk cítí ohrožen, někdo na něj zaútočí nebo se cítí ve stresu, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Díky tomu se zrychlí tep, rozbuší se srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy. A probíhá ještě mnoho dalších procesů v organismu, aby se člověk připravil k boji nebo útěku. U člověka, který trpí úzkostí, se všechny uvedené stavy dostavují přesto, že není přímo ohrožen, ale stačí k tomu pouhý pocit ohroženosti. Pokud se tyto stavy často opakují, dojde nejen ke změně fungování autonomního nervového systému, ale i ke změnám ve fungování jiných orgánů. Může například dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému tlaku a podobně.
Dalším hormonem, který je vylučován dření nadledvin, je hormon noradrenalin, který má vzhledem k adrenalinu opačné účinky. Na srdci například způsobuje zpomalení tepu a arytmii, zužuje dýchací cesty, čehož se využívá při léčbě některých nemocí stejně, jako se využívá adrenalinu k léčbě astmatu a rozšíření dýchacích cest. Tyto hormony se vzájemně doplňují a mají velký vliv na spoustu funkcí našeho těla. Porucha v produkci těchto látek způsobuje mnoho zdravotních problémů. Ať už jde o nespavost spojenou s bušením srdce, zácpu, zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet ke zvýšenému vyplavování cukru do krve, které nutí organismus k častějšímu vyplavování inzulinu, čímž dochází k oslabení slinivky břišní. Infekční ložiska v dřeni nadledvin mají za následek tuto deregulaci, a tak se detoxikace nadledvin stává důležitou cestou k úpravě mnoha zdravotních projevů.
Kůra nadledvin produkuje hormony, které se nazývají steroidy. Nejvýznamnějším a také jedním z nejsledovanějších z nich je život zachraňující antistresový hormon kortizol. Jeho vylučování je kromě nadledvin úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem – hypofýzou. Ta produkuje řídicí hormon pro kůru nadledvin. Dalším důležitým hormonem kůry nadledvin je aldosteron, to je hormon patřící mezi mineralokortikoidy, jejichž hlavním úkolem je regulovat přítomnost solí v organismu. Významně se podílí na regulaci vody v organismu. Nadledvinky se při produkci kortizolu nespokojují jen s vlastní činností, ale využívají játra k tomu, aby se z kortizolu vyráběl kortizon, který je pak tím vlastním řídicím hormonem. Nestačí tedy při různých potížích detoxikovat jen osu hypotalamus–hypofýza, regulující činnost nadledvin, ale i samotné nadledviny a nakonec i játra, aby v nich docházelo ke správné přeměně kortizolu na kortizon. Účinek kortizonu je jednoznačně spjat se stresem, a tak nadledvinky musí být schopny ve stresu tyto hormony správně produkovat. Kortizon má také protizánětlivé účinky a snižuje citlivost na bolest. Využívá se proto i léčebně v revmatologii a při různých autoimunitních poruchách a jiných stavech, kde si medicína neví tak úplně rady. Problémy s tímto hormonem jsou jednoznačně spojeny se stresem.
Kromě steroidů produkuje kůra nadledvin také mužský pohlavní hormon androsteron, který ovšem není tak silný jako androsteron produkovaný varlaty, nazývaný testosteron. Androsteron kůry nadledvin podporuje rozvoj sekundárních mužských pohlavních znaků, a tudíž je vylučován až od puberty. Je důležitý i pro děvčata k rozvoji svalstva, sexuální apetence, jako protiváha k ženským pohlavním hormonům. Proto mohou některé dívky vykazovat mužské (androgenní) rysy, neboť jejich organismus prostřednictvím kůry nadledvin produkuje také vyšší množství mužského pohlavního hormonu. U dívek od puberty se proto může tvořit i vyšší množství androsteronu, než potřebují, a začínají tak růst chloupky a jiné nežádoucí mužské znaky.
