Téma: 

infuze

Tvaroh je jednoduchý a přírodní lék na rakovinu

Kontraindikace diety proti rakovině

Ve spojení s jinými terapiemi může tato dieta vyvolat nežádoucí účinky. Týká se to zejména kyslíkové terapie, injekcí s vitamínem B17 a infuze vitamínu C, které nelze kombinovat s tímto ozdravným programem.

Zdroj: Tvaroh je jednoduchý a přírodní lék na rakovinu
Zveřejněno dne: 3.8.2012

Diskuze: složení infuze na bolest zad

prosím o vypsání složení infuze při chronických bolestech od krční páteře, přes bederní až bolest a slabost nohou.

Zdroj: diskuze Složení infuze na bolest zad
Odesláno dne: 13.9.2016 uživatelem Jana Ječmenová

Flegmóna

Flegmóna léčba

Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže, to znamená zajištění odtoku hnisu. Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.

Zdroj: Flegmóna
Zveřejněno dne: 12.1.2015

Diskuze: Re: složení infuze na bolest zad

Infuzní terapie:

Intravenózně jednou krát denně
- fyziologický roztok 500 ml
- Novalgin 1 Amp.
- Tramal 100 mg 1 Amp.

Akutní lumbago
Intravenózně jednou denně
- fyziologický roztok 250 ml
- Mesocain 1% 1 Amp.
- Guajacuran
- Ev. Novalgin 5 ml
- Ev. Natrium acetylsalicylicum 1 Amp.
- Ev. Dexamed 1 Amp.
- Dolmina i.m.
- Apaurin 10 mg i.m.
- Muscuril 1 Amp. i.m.
K tomu intravenózně
- Mesocain 5 ml
- Ketonal 5 mg
- Guajacuran 10 ml
- Ev. Dexamed
- doplnit fyziologickým roztokem do celkem 250ml

Pacienti nereagující na standardní analgetickou intravenózní terapii u bolestivých stenóz se používá Šebkova směs na 4 dny.
Šebkova směs:
- Natrium acetylsalicylicum 1 Amp.
- Mesocain 1% 5 ml
- fyziologický roztok 100-250 ml

Zdroj: diskuze Složení infuze na bolest zad
Odesláno dne: 13.9.2016 uživatelem Cempírek

Domácí léčba štípanců od komárů

Domácí léčba na otoky

Existuje celá řada domácích opravných prostředků, které se používají k ošetření těchto problémů. Ale je důležité pochopit fungování těchto domácích léků, protože jejich účinnost závisí na mnoha faktorech. Tyto faktory zahrnují velikost otoku a počet kousnutí. Některé domácí léky jsou snadno dostupné, najdeme je například na zahradě nebo v kuchyni. Ale v některých případech je dobré, aby postižený použil i jiné léky, jako jsou krémy, pleťové vody, nebo dokonce infuze.

Zdroj: Domácí léčba štípanců od komárů
Zveřejněno dne: 9.7.2013

Lék Tramal

Tramal injekce

Tramal injekční roztok je lék proti bolesti, který patří do skupiny opioidů ovlivňujících centrální nervový systém. Zmírňuje bolest působením na zvláštní nervové buňky v míše a mozku.

Přípravek Tramal injekční roztok se používá k léčbě středně silné až silné bolesti. Dávkování se upravuje podle intenzity bolesti a podle individuální citlivosti na bolest. K odstranění bolesti by se měla použít nejnižší možná dávka přípravku. TRAMAL injekční roztok se podává pomalu, obvykle do žíly na paži nebo jako injekce do svalu (obvykle do hýždě) nebo do podkoží. Přípravek TRAMAL injekční roztok může také být zředěn a podán do žíly ve formě infuze.

V České republice jsou zaregistrovány tyto síly přípravku Tramal injekce:

  • INJ SOL 10X100MG/2ML
  • INJ SOL 5X100MG/2ML

Zdroj: Lék Tramal
Zveřejněno dne: 18.4.2015

Léky obsahující paracetamol

Maximální bezpečná dávka

Paracetamol se prodává ve formě nepotahovaných bílých tablet nebo v podobě čípků a suspenze. Na předpis je dostupný také jako infuze pod obchodním názvem Perfalgan. V Česku je lék schválen a běžně používán, zakoupit se dá i bez lékařského předpisu v lékárně pod obchodním názvem Paralen, výrobcem je společnost Zentiva. Dalšími léky obsahujícími paracetamol jsou například Panadol, Febrisan, Medipyrin a Coldrex.

Obvyklé dávkování je 500–1000 mg paracetamolu v jedné dávce (tedy 1–2 tablety Paralenu), lze opakovat po 4–6 hodinách, maximálně však 4 g (8 tablet Paralenu) za den. Děti obvykle užívají 10–15 mg/kg své váhy, maximálně pak 50 mg/kg za den. V těhotenství smí být paracetamol užíván ve všech trimestrech. Existuje i Paracetamol ve formě šumivých tablet a injekčního roztoku.

Paracetamol nesmí být užíván spolu s jinými inhibitory COX-2, například nimesulidem (přípravky Aulin, Nimesil a další), a s jinými léky, o kterých je známo, že ovlivňují játra, nebo pokud je přítomno jiné vážné onemocnění jater nebo akutní zánět jater. Dále pak nesmí být užíván při hemolytické anémii (typ chudokrevnosti).

Zdroj: Léky obsahující paracetamol
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Flegmóna

Flegmóna u lidí

Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.

Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.

Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.

Zdroj: Flegmóna
Zveřejněno dne: 12.1.2015

Klíšťová encefalitida

Léčba

Navštíví-li člověk svého lékaře s podezřením na toto onemocnění, bude mu proveden krevní odběr. Jestliže krevní nález prokáže přítomnost protilátek na tento vir, je pacientovi diagnostikována klíšťová encefalitida. Protilátky se ale v krvi mohou objevit i po nedávném očkování proti klíšťové encefalitidě nebo po nakažení jiným příbuzným virem. Je nezbytně nutné, aby byl nemocný člověk neprodleně hospitalizován v nemocnici a svěřil se do péče odborníků. Krátce po přijetí v nemocnici je pacientovi zavedena infuze. Jednak mu přináší alespoň částečnou úlevu od bolesti, jednak proto, že je jeho organismus častým zvracením dehydratovaný a potřebuje zavodnit. Nemocnému je opět odebrána krev, aby se zjistilo, jaké látky člověku chybí a jaké naopak přebývají. Dále přichází oční lékař, aby vyšetřil oční pozadí. Po těchto procesech následuje odběr mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je tím nejlepším zdrojem informací o průběhu této choroby a díky jeho vyšetření může být zahájena vhodná léčba. Odběr se provádí takzvanou lumbální punkcí (vpich do oblasti bederní páteře). Je nutné, aby pacient dodržoval nezbytný klid na lůžku, omezil veškeré fyzické aktivity a vyvaroval se psychické námaze. Nedodržení tohoto režimu může zapříčinit zhoršení zdravotního stavu a prodloužení pobytu v nemocnici. U některých pacientů může dojít k samovolnému uzdravení, avšak, zvláště při závažném a komplikovaném průběhu onemocnění, může pacient trpět trvalými následky a v těch nejhorších případech i zemřít. Proto je důležité toto onemocnění včas podchytit a podstoupit odbornou léčbu.

Zdroj: Klíšťová encefalitida
Zveřejněno dne: 26.11.2013

Zánět slepého střeva

Chronický zánět slepého střeva

Chronický zánět slepého střeva je charakteristický dlouhodobými proměnlivými bolestmi břicha. Bolesti vyskytující se kolem pupku se pozvolna stěhují k pravému podbřišku. Místo největší bolesti se většinou nachází ve dvou třetinách spojnice pupku a výběžku pánevní kosti. Tento bod se označuje McBurneyův a je pojmenován podle amerického chirurga, který jej poprvé popsal. Doprovodnými příznaky bývají často pocity na zvracení, zvracení, teploty kolem 37,5 °C, zrychlený tep, zácpa, nadýmání, nechutenství a citlivost břicha na dotek. Ojediněle se může vyskytovat i menší průjem. Bolesti se většinou zvětšují při chůzi a jiných otřesech, při kýchnutí či zakašlání. Nemocný vyhledává úlevovou polohu, kterou je většinou leh na zádech s pokrčenými koleny. Pokud už je zánět v pokročilém stadiu a začíná dráždit i břišní stěnu, objevuje se bolestivé píchnutí při náhlém uvolnění prstů při předchozím stlačení. Kromě těchto typických syndromů může toto onemocnění probíhat v různých variacích, popřípadě napodobovat jiná břišní onemocnění. Proto je nutné při jakýchkoliv problémech v oblasti břišní dutiny navštívit lékaře! Apendicitis může být často zaměněn s ledvinovou kolikou, zánětem žlučníku či gynekologickým onemocněním.

Pacient je ve většině případů ihned hospitalizován na chirurgickém oddělení. Nesmí nic jíst ani pít a je mu podána infuze. Lékař dle stavu pacienta volí konzervativní, nebo operační postup.

Konzervativní přístup znamená pobyt na nemocničním lůžku, přísnou dietu a ledové obklady na břicho. Většinou jej lékaři navrhnou, pokud bolesti ustupují nebo je zánět nepatrný. Až v 50 % odezní zánět apendixu bez nutnosti chirurgického zákroku. Zánět se však po nějaké době může objevit znova.

Častěji se však volí léčba operativní, a to i v případě, že diagnóza není zcela jasná, ale zánět slepého střeva nelze vyloučit. Zanícený apendix je odstraněn buď jedním krátkým řezem, nebo laparoskopicky (pomocí malé kamery a tenkých nástrojů). Po laparoskopickém zákroku zůstanou na břiše většinou dvě nebo tři malé jizvy. O tom, jakým způsobem bude operace provedena, rozhodne chirurg v závislosti na akutnosti zánětu a celkovém stavu pacienta. Většinou se jedná o nenáročný chirurgický zákrok, nevyžadující velkou přípravu. Po operaci je pacient většinou ještě 1 den nalačno a pak je mu předepsána dieta s postupným přidáváním potravin do jídelníčku. Pokud je průběh zánětu vážnější, případně dojde až k prasknutí apendixu či poškození pobřišnice, měla by být indikována lázeňská léčba. Po chirurgickém zákroku se již toto onemocnění nikdy nemůže opakovat.

Zdroj: Zánět slepého střeva
Zveřejněno dne: 1.3.2016

Žluté bělmo očí

Co znamená žluté bělmo u novorozenců

Žluté bělmo u novorozenců a s ním spojená novorozenecká žloutenka jsou považovány za normální stav. Krev dospělého jedince obsahuje okolo 5 milionů červených krvinek na mm3 krve. Krev plodu jich obsahuje až 8 milionů na mm3 krve. Ihned po porodu začne dítě dýchat a jeho tělo je zásobováno kyslíkem z plic. Krev najednou začne být více okysličená a fetální hemoglobin i nadbytek červených krvinek, které ho obsahují, se stávají zbytečnými. Proto se začnou ve velkém množství rozpadat a až do 2.–3. měsíce věku se jejich množství snižuje. V této době dokonce mohou dosáhnout až tak malého množství, že by to u dospělého člověka bylo považováno za chudokrevnost. Rozpadem erytrocytů se do krve uvolňuje hemoglobin, který je dále metabolizován na žluté krevní barvivo bilirubin. Bilirubin je dále zpracováván játry a vylučován do žluče. Ta odchází do stolice, kterou barví tmavě. Játra novorozence totiž nejsou ještě natolik zralá, aby zvládla metabolizovat bilirubin, který je v určitých mezích i v krvi zdravého člověka.

Hemolytická nemoc novorozenců (fetální erytroblastóza), což je závažnější typ novorozenecké žloutenky, vzniká v případě, že dojde k neshodě krevní skupiny matky a dítěte a hladina bilirubinu může dosáhnout velmi vysokých hodnot. Nejčastější a nejzávažnější je neshoda takzvaného Rh-faktoru, kdy matka je Rh negativní a plod Rh pozitivní. V tomto případě se v těhotenství, zvláště pak při porodu, mohou do krve dítěte dostat matčiny protilátky proti krvinkám plodu (hrozí především v případě, že v předchozím těhotenství již byla matka imunizována Rh pozitivním plodem), dojde k jejich masivnímu rozpadu a uvolnění velkého množství bilirubinu. Hrozí ukládání bilirubinu do mozkové tkáně, což může způsobit nevratné poškození mozku a ohrozit dítě i na životě. Naštěstí je takto dramatický průběh dnes již velmi vzácný a lékaři si s ním umějí poradit.

Novorozenecká žloutenka má úplně jinou příčinu než infekční žloutenky typu A, B nebo C, které jsou způsobeny virovým zánětem jater. Ačkoliv se na první pohled projevuje podobně jako infekční typy (žlutým zbarvením), neměla by se za ně zaměňovat, protože se jedná o zcela rozdílné onemocnění.

Matka by měla co nejdříve po porodu začít pravidelně a řádně kojit. Dostatečné množství přijímané potravy v podobě mateřského mléka nebo náhražek zvýší u dítěte množství vyprazdňované stolice a spolu s ní odchází i více bilirubinu, který se do ní dostává žlučí z jater. To může přispět k jeho rychlejšímu vylučování z těla a zabránit tak rozvoji žloutenky. Také prevence infekcí a předčasného porodu hraje důležitou roli v případném rozvoji žloutenky. Při Rh inkompatibilitě matky a dítěte se Rh negativní matce po porodu Rh pozitivního dítěte aplikují takzvané anti-D protilátky, které tlumí tvorbu matčiných protilátek proti červeným krvinkám Rh pozitivního dítěte, a při následujícím porodu tak uchrání případného dalšího Rh pozitivního sourozence před vznikem závažné žloutenky (hemolytické nemoci).

Fyziologická novorozenecká žloutenka nevyžaduje léčbu, doporučuje se jen časté, neomezované kojení a matky by měly novorozence co nejvíce vystavovat dennímu světlu (ne na přímé slunce!), které urychluje rozpad bilirubinu v krvi.

Při závažnějších formách se používá fototerapie (léčba světlem). Používá se modré světlo o určité specifické frekvenci, kterým se svítí na co největší část těla obnaženého novorozence. Toto modré světlo rozkládá bilirubin kolující krví v kožních cévách a vznikají ve vodě rozpustné složky, které jsou potom vylučovány močí. Hladinu bilirubinu ovlivňuje také stupeň hydratace, při léčbě se tedy dbá na podávání dostatečného množství tekutin, ať už jen z mateřského mléka, nebo prostřednictvím infuze. Pokud se hladinu bilirubinu nedaří udržet fototerapií v přijatelných mezích, provádí se takzvaná „výměnná transfuze“. Zákrok spočívá v postupné náhradě krve dítěte s vysokým obsahem bilirubinu za krev bez bilirubinu. Provádí se nejčastěji přes pupeční žílu a výjimečně je výkon třeba po několika hodinách opakovat. Pomocný význam má podávání krevní bílkoviny albuminu, která částečně váže bilirubin v krvi a tak brání jeho přestupu do mozku.

Zdroj: Žluté bělmo očí
Zveřejněno dne: 3.11.2016


Sitemap | RSS