IONT

Antioxidanty a jejich účinky

Antioxidanty nám skutečně pomáhají v boji proti volným radikálům, které vznikají v našem těle, jako výsledky chemických reakcí, například při kouření nebo při slunění. Volný radikál je elektricky nabitý iont, který může způsobit nerovnovánhu v chenické simbióze buněk a například může vyvolat zhoubné bujení. Antioxidant dokáže cíleně vyhledat tyto radikály, odebrat jim jejich náboj a tím je zneškodnit.

Zdroj: Nejúčinější přírodní antioxidanty

Následky nedostatku hořčíku

Hořčík je důležitý iont, který se nachází hlavně uvnitř buněk našeho organismu. Hořčík se účastní mnoha enzymatických reakcí, je důležitý pro přenos nervových vzruchů a správnou funkci svalů. Potřeba hořčíku u dospělého činí přibližně 400–600 mg (asi 10–20 mmol). Z celkového množství hořčíku v těle (asi 25 g) je přibližně jedna polovina uložena v kostech, druhá polovina je uvnitř buněk. Jen 1 % se nachází v séru. Normální hladina hořčíku v séru se pohybuje mezi 0,75 a 1,1 mmol/l (to odpovídá 1,5–2,2 mmol/l, popřípadě 1,8–2,64 mg/100 ml); asi 60 % z tohoto množství se nachází ve formě volných iontů. Hořčík přijímaný v potravě se vstřebává v tenkém střevě; podíl resorpce činí dle množství přijatého hořčíku asi 30 % až 70 %. Sérová koncentrace magnézia je regulována s mimořádnou přesností, takže z hlediska farmakokinetiky se rychlostní konstanty variabilně mění v závislosti na zásobách hořčíku v poolu. Po doplnění zásobního poolu hořčíku je dosaženo maximální sérové koncentrace v průběhu 2 hodin. Po 4 hodinách dojde opět k ustálení původního rovnovážného stavu. Eliminace se uskutečňuje v plném rozsahu ledvinami a jen z malé části střevem.

Zdroj: Na co se používá Magnosolv?

Iontový kartáč Panasonic

Iontový kartáč se zdrojem záporných iontů, který dodává vlasům hydrataci přímo do středu vlasu, je zvláště vhodný pro suché a barvené vlasy. Napájení je jednou alkalickou baterií AAA (LR03). Po zlepšení kvality vlasů nabízí firma ionizační hřeben na vlasy. Záporný iont je kombinací záporně nabitého kyslíku a mikroskopických částeček vzdušné vlhkosti. Díky každodennímu používání hřebenu budou vlasy hydratované, zdravé a lesklé.

Výhody:

• výhodou iontového kartáče je, že je snadno čistitelný, kartáč lze odejmout a opláchnout pod vodou;
• výrobce uvádí, že je možné jej použít i na vlhké vlasy.

Nevýhody:

• výrobce udává, že výrobek je zdrojem záporných iontů, nikoliv ionizačního záření, přičemž tato informace byla mylně uváděna společností Panasonic ČR.

Momentálně je tento výrobek nedostupný.

Zdroj: Iontový kartáč na vlasy

Složení cereritu

Hnojiva řady Cererit jsou bezchloridová, granulovaná a obsahují stopové prvky, které jsou určené zejména k hnojení ovoce, zeleniny, chmele a okrasných rostlin. Hnojiva Cererit se používají při jarní přípravě půdy před setím a sázením rostlin, dále pro přihnojování během vegetace. Cererit se aplikuje rozházením na hnojenou plochu a následným zapracováním do půdy. Hnojení během sezóny provádějte za suchého počasí, aby granule neulpěly na mokrých listech rostlin. Cererit je rozpustný ve vodě, takže ho lze použít i jako kapalné hnojivo. Při hnojení je vždy lepší použít menší dávku hnojiva a výživu rostlin provádět častěji, protože předávkování by mohlo rostliny poškodit. Vyšší dávka hnojiva tohoto hnojiva před výsadbou zajistí důkladné základní vyhnojení půdy. Cererit je nejen hnojivo bezchloridové, ale i nedusíkaté. Dusík je tu obsažen jako NH4- iont (8 %). 13 % tvoří fosfor v podobě P2O5, 11 % draslík jako K2O, k tomu asi 2 % hořčík coby MgO. Tím, že Cererit neobsahuje chlor ani dusičnany, je opravdu určen pro specifickou výživu.

Zdroj: Cererit

Fyzika

Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.

Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.

K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.

Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.

Zdroj: Ionizátor

Příčiny písku v moči

Urolity se vyskytují v ledvinách, močovodech a močovém měchýři, odkud se mohou uvolnit a následně ucpat močovou trubici. Mohou způsobit ledvinovou koliku, krvácení do dolních močových cest, zánět močového měchýře a obstrukci (zneprůchodnění) močové trubice. Existuje více druhů konkrementů, jejich složení závisí na příčině vzniku.

Urolitiáza bývá poměrně častou diagnózou u psů, kteří mají problémy s močovým ústrojím. Její podstatou je přítomnost krystalků v moči, jejichž kumulací a slepováním dochází později k tvorbě močových kamenů. Velikost těchto krystalových částic je dána rychlostí jejich růstu a rychlostí toku moči. Později vzniklé močové kameny můžeme podle jejich složení rozdělit do skupin: struvity, uráty, kalcium oxaláty, cystinové kameny.

Hlavními komponenty struvitů jsou amoniový iont a trojmocný fosfát. Ve většině případů se u psů tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu, příležitostně však i bez přítomnosti infekce. Strategie rozpouštění takových krystalů je založena na snížení koncentrace amoniaku, hořčíku a fosfátu v moči na velmi nízkou úroveň.

Uráty vznikají při metabolismu purinů a pyrimidinů vyskytujících se v nukleových kyselinách. Zdraví psi přeměňují většinu urátů v játrech na alantoin. Ta zvířata, u kterých k této přeměně nedochází, vylučují převážnou část metabolitů nukleových kyselin ve formě urátů, které jsou později základem urátových kamenů. Tento typ močových kamenů je častý u dalmatinů.

Kalcium oxaláty jsou nejčastějším typem močových kamenů u lidí. V posledním desetiletí se však setkáváme s nárůstem tohoto typu kamenů i u psů. Tvorba těchto kamenů je spojena hlavně se zpomaleným tokem moči v močových cestách nebo její úplnou stázou. Spolurozhodujícím činitelem je navíc větší množství iontů vápníku v moči.

Cystinové kameny se tvoří u psů s defektem zpětné absorpce aminokyselin v tubulech ledvin, známým jako cystinurie. Rozpustnost cystinu je závislá na pH moči. Lépe se rozpouští při pH nižším než 7, tudíž v moči kyselé.

Typizace jednotlivých druhů kamenů se provádí mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu. Za určitých podmínek, mezi které patří záněty, nádory močových cest a obecně zpomalení nebo úplné zastavení toku moči močovými cestami, dochází ke kumulaci a slepování jednotlivých krystalů. Takto vzniklé jednotlivé kameny se nalepováním dalších krystalů nadále zvětšují a později se usazují na různých místech močového traktu a začínají vyvolávat klinické projevy. V této fázi si tohoto děje většinou všimne majitel a přichází se svým zvířátkem do veterinární ordinace.

Zdroj: Písek v moči u psů

Nedostatek sodíku

Sodík je velmi důležitý elektrolyt a základní iont přítomný v extracelulární tekutině. Hraje klíčovou roli v enzymatických operacích a v tvorbě zdravé svalové konstrukce. Zlepšuje srdeční činnost, podporuje nervový systém a vstřebávání glukózy. Je potřebný pro regulaci krve, v důsledku nedostatku sodíku (málo sodíku v krvi)se mohou vyskytnout vážná poškození tělesných funkcí. Sodík jako elektrolyt, který reguluje tělesné tekutiny, udržuje jejich rovnováhu a vysílá elektrické impulzy do těla.

Sodík je nezbytnou součástí stravy napomáhající regulaci buněčné aktivity a důležitým prvkem pro správné funkce nervového systému. Obzvláště důležitý je, když trpíte zvýšeným pocením nebo úpalem. Když je pravidelně vylučován potními žlázami nebo v moči, nepředstavuje bezpečnostní riziko. Jeho nadbytek může naopak způsobit rakovinu žaludku nebo hypertenzi, otok nervových tkání a nervů, může se podílet na vzniku mozkového edému nebo infekci plic. V případě, že není snížen jeho příjem, může dokonce vést až ke kómatu. Lidé, kteří trpí problémy s ledvinami nebo edémy, by měli kvůli zvýšeným rizikům omezit příjem sodíku. To znamená méně solit a vyhýbat se polotovarům. Doporučený příjem sodíku je 2 400 mg za den.

Při nedostatku sodíku v těle je nejvíce zasažen nervový systém, což se projevuje různými poruchami a výpadky. Obecně platí, že nedostatek sodíku v krvi poznáme podle průjmů, bolestí hlavy, zvracení, slabosti, nízkého krevního tlaku, letargie, ztráty hmotnosti, zmatených projevů, závratí a svalové podrážděnosti. Nízká hladina sodíku v krvi snižuje tuk, který je nahromaděný v okrajových částech těla.

Sodík funguje jako prevence vyčerpání z horka. Mozek je velmi citlivý na jakoukoli změnu tohoto minerálu v těle a začíná se velmi rychle bránit jeho nedostatku. Člověk se stává zmateným a projevuje se u něho letargie. S nedostatkem sodíku jsou spojovány také svalové křeče, obzvlášť v horkých letních měsících, když málo pijeme a jsme dehydrovaní.

Sodík také odstraňuje přebytek oxidu uhličitého nahromaděného v těle. Reguluje absorbování glukózy buňkami, což znamená, že dochází k plynulejší přepravě živin v buněčných membránách. Změnou proporcí acidobazických alkalických fosfátů v těle řídí reakci ledvin, objem a obsah moči. Vyrovnává osmotický tlak v důsledku regulace tekutin v buňkách. Pokud není překročeno rozumné dávkování, napomáhá udržovat rovnováhu obou typů iontů v těle, udržuje srdce v dobré zdravotní kondici, což má velký vliv na normalitu krevního tlaku.

Zdroj: Nedostatek soli