Téma: 

jehla

Domácí léčba kožních cyst

Domácí odstranění mazových cyst

Jak již bylo zmíněno, většina cyst bývá nebolestivá, a proto je zde možné doporučit domácí odstranění. Stačí pouze vyvařit pinzetu nebo ostrou jehlu, aby došlo k její sterilizaci. Jakmile je pinzeta nebo jehla sterilní, stačí už jen otevřít cystu. Po probodnutí (otevření) cysty je důležité odstranit veškerou tekutinu, kterou obsahuje. Následně by mělo dojít k vyčištění cysty pomocí čisté (sterilní) vody, aby se zabránilo opětovné infekci. Velmi vhodné je zakrýt cystu vatovým tampónem, aby se do ní nedostaly žádné nečistoty.

Mějte na paměti, že zdravá a vyvážená strava, která se skládá z dostatečného množství vitamínů a minerálů, je důležitá pro funkčnost imunitního systému a zároveň zabraňuje opětovné tvorbě cyst. Také je velmi důležitá maximální hygiena. Zároveň mějte na paměti, že zvětšující se nebo bolestivé cysty by se neměly odstraňovat bez dohledu lékaře. Mohli byste si přivodit vážnější problémy, bolest nevyjímaje.

Zdroj: Domácí léčba kožních cyst
Zveřejněno dne: 22.7.2013

Jak se léčí rosacea neboli růžovka

Rosacea a její moderní léčba

Základní léčbu představují krémy a gely s obsahem metronidazolu nebo antibiotik. Při výraznějším zánětu se někdy používají pasty s obsahem ichtamolu. V těžších případech se nasazuje celková léčba, tedy tablety s metronidazolem nebo tetracyklinová antibiotika. Ve velmi těžkých případech se podává isotretinoin (derivát vitamínu A). Rozšířené žilky se řeší diatermokoagulací či laserem. Zbytnělou tkáň lze odstranit laserem či plastickochirurgicky. Správně vedená léčba nabízí výraznou pomoc, jak rosaceu udržet pod kontrolou a jak zabránit vývoji v pokročilejší stadia. Podstatné je zahájit léčbu a prevenci včas. První efekt se obvykle začne projevovat po 2–4 týdnech léčby. Větší zlepšení se dostavuje po 2–3 měsících pravidelné léčby, samozřejmě za dodržování prevence a odpovídající péče o pleť. Kortikosteroidy by se u rosacey neměly vůbec používat. Vedou sice zprvu ke zmírnění začervenání, ale později stav zhoršují tvorbou rozšířených žilek a jinými nežádoucími účinky.

V počátečních fázích onemocnění se využívá diatermokoagulace. Diatermokoagulace se používá při odstraňování rozšířených cévek v obličeji. Zákrok se provádí pomocí přístroje (elektrokauteru), který má na konci držáku drobnou jehlu. Tato jehla se zavede do cévky a elektrickým výbojem přesně nastavené intenzity se cévka spálí. Jde o zákrok poměrně nebolestivý, pouze elektrický výboj jemně štípne. Jizvy nevznikají.

Zdroj: Jak se léčí rosacea neboli růžovka
Zveřejněno dne: 5.8.2016

Vyhřezlá ploténka

Operace vyhřezlé ploténky

Při dlouhotrvajících bolestech zad lékař posílá pacienta na odborné vyšetření, které má přesně identifikovat příčinu bolesti – rentgenové vyšetření, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), diskogram (vyšetření pomocí kontrastní látky, která se aplikuje přímo do meziobratlové ploténky), v některých případech na lumbální punkci. Pokud je bolest nesnesitelná a ohrožuje pacienta na zdraví, přistupuje se k operaci. Chirurgická operace páteře, meziobratlových plotének je klasická operace, která vyžaduje celkovou anestezii. V současnosti se vykonává pouze u pacientů, kteří jsou maximálně a dlouhodobě omezeni v pohybu. Současný lékařský trend je takový, že se vyhřezlé ploténky operují až v krajnosti, před deseti lety to bylo však přesně naopak, na operaci plotének šel člověk i s malým výhřezem ploténky.

Další a šetrnější metodou je laserová nukleotomie, operace meziobratlových plotének laserem – laserová nukleotomie je velice šetrný způsob (na rozdíl od chirurgické operace), jak eliminovat výhřez meziobratlové ploténky. Provádí se pod CT kontrolou, a to tak, že se k meziobratlové ploténce (z boku do jejího středu) zavede miniaturní jehla. Nejprve lékař laserovým vláknem stříkne do ploténky kontrastní látku, čímž získá přehled o celkovém stavu ploténky – výhřezu. Pokud lékař usoudí, že se bude operovat dál – výhřez není velký a ještě nedošlo k nevratným degenerativním změnám, tak jehlou protáhne laserové vlákno a laserovými pulsy zahřeje patologické lůžko, nahřátá ploténka se smrští a zajede zpět do původní polohy. Po výkonu je pacient jeden den v nemocnici (pokud nenastanou komplikace), poté je propuštěn domů. Týden nesmí pacient vykonávat těžkou fyzickou práci, zvedat těžká břemena, dupat nohama.

Laserovou nukleotomii podstoupilo v Česku velice málo lidí. Mnoho lékařů nemá o tomto druhu léčby meziobratlových plotének prakticky žádné informace, proto je nemohou pacientovi sdělit.

Zdroj: Vyhřezlá ploténka
Zveřejněno dne: 5.3.2014

Ucho

Zajímavosti o lidském uchu

Ucho mladého člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20–20 000 Hz, staří lidé obvykle slyší jen v rozmezí frekvencí 50–8 000 Hz. Nejcitlivější je ucho na frekvenci mezi 2–4 kHz. Frekvence lidského hlasu běžného hovoru se u mužů pohybuje v rozmezí od 80 do 120 Hz, u žen pak v rozpětí 170 až 260 Hz.

Zde můžete vidět, jak vypadá stavba ucha.

Akupunktura je součástí tradiční čínské medicíny a je stará několik tisíc let. Acus je latinsky jehla a punctura je vpichování. Akupunkturní jehly se vpichují do akupunkturních bodů, které jsou rozmístěné po celém těle (hlava, trup, končetiny) a seřazené na jednotlivých meridiánech.

Ušní akupunktura představuje stimulaci bodů na boltci ucha pomocí jehel nebo magnetických kuliček, a to za účelem zmírnění bolesti v jiných částech těla. Ačkoliv vychází ze starých čínských metod, byla rozvinuta v padesátých letech ve Francii lékařem Dr. Paulem Nogierem, lékařem z Lyonu, který poprvé zaznamenal výskyt jizev na uších pacientů, kteří byli úspěšné vyléčeni z ischiasu francouzskými lékaři. V ušní akupunktuře stimulujeme systematicky uspořádané body, situované na ušním boltci, na základě anatomického modelu převráceného fetusu. Oblast hlavy je situována dolů, směrem k lalůčku ucha, a tělíčko je neproporcionálně rozloženo tak, že oblast hlavy a ruky zabírá více místa než oblast těla a nohy. Tato disproporce je dána spíš důležitostí funkční než anatomickou. Stejně jako u jiných mikrosystémů na těle existují zde vztahy mezi orgány v těle a jejich projekcí do bodů a plošek na ušním boltci. Ušní akupunktura přestavuje přirozený, samoregulující mechanismus těla, který je schopen zmírnit příliš reaktivní funkce těla nebo podporovat málo výkonné fyziologické procesy.

Akupunkturisté používají ušní akupunkturu buď jako náhražku za zavádění jehel do energetických drah na těle, nebo jako doplněk ke klasické akupunktuře. V některých případech jsou reflexní body na uchu používány samostatně. Klasická a ušní akupunktura nejen že zmírňují bolest, ale mohou také ovlivnit hlubší fyziologické změny, jako například znovunastolit energetickou rovnováhu v příslušném orgánu, který se jeví při diagnostice jako energeticky disharmonický.

Zde můžete vidět akupunkturní body na ušním boltci.

Zdroj: Ucho
Zveřejněno dne: 4.10.2016

Lifting

Lifting nití

Jde o nejnovější a jedinečnou techniku miniinvazivního zesílení a zpevnění SMAS vrstvy a 3D liftingu spolu s vertikálním liftingem. Zkratka tohoto zákroku je FTC (Fine Thread Contour terapie).

FTC terapie pochází z Koreje, kde její vývoj začal v roce 2006. Vývoj jehly a tvaru vlákna i technika jsou dnes již velmi efektivní a jde asi o nejčastěji aplikovaný výkon pro zpevnění obličeje SMAS vrstvy, dodání objemu a tím velmi efektivní rejuvenace bez nutnosti chirurgického liftingu. Cílem FTC terapie je konturování.

Aplikace mezonití FTC je odlišná právě svým použitím i výsledky. Používá se na obličej i tělo. U vývoje všech FTC mezonití stojí od počátku jedni z nejvýznamnějších lékařů z oboru plastické chirurgie, dermatologie, akupunktury a dalších oborů.

Fungování

Mezonitě se skládají ze speciální injekční mikrojehly-vodiče a nitě o síle vlasu, upevněné k ní. Po zavedení nitě se jehla jednoduchým způsobem vytáhne a vlákno zůstane uložené v požadované vrstvě.

Pomocí FTC mezonití je možné:

  • dodat objem - 3D lifting
  • ubrat objem (například zmenšení podbradku nebo jiných tukových zásob)
  • vertikálně zvednout tkáň
  • vyhladit jemné vrásky
  • vyplnit hlubší vrásky
  • zlepšit strukturu pleti
  • nastartovat rejuvenaci

FTC vyškolený lékař je schopen za velmi krátkou dobu naaplikovat potřebný počet podle indikace s požadovaným efektem. Využívá kombinaci FTC mezonití.

Perfektně vypracovaný systém aplikace FTC terapie umožňuje 3D facelift a rejuvenaci v kombinaci s minimálním počtem 20 screw a 30 monofilů. Lékař rozhodne dle individuálních potřeb o množství a druhu potřebných FTC mezonití individuálně.

Speciální techniky anestezie, kterými disponuje tato metoda, umožňují upustit od infiltrované anestezie podél nitě a zabránit tak poškození cév.

Vysoká odolnost mezonití umožňuje vytvoření podpůrné kostry, která tkáň vyzdvihne beze změny fyziognomie a bez deformace pokožky a mimiky, které jsou typické v důsledku použití mnoha jiných estetických metod.

Výhody metody

  • miniinvazivní, rychlá a jednoduchá procedura s minimální bolestivostí
  • bez jizev – mikrovpichy
  • bezpečná – minimální riziko krvácení, velmi krátká doba hojení
  • okamžitě viditelné a dlouhotrvající výsledky, lze opakovat dle potřeby
  • použitelná pro obličej, krk, dekolt i další části těla
  • ideální v kombinaci s mikrojehličkováním, PRP, laserem a chemickým peelingem, kdy je zaručeno ještě účinnější omlazení
  • 100% biokompatibilní, použití pouze 100% PDO zajišťuje bezpečné použití
  • vysoká spokojenost lékařů i pacientů
  • ekonomické řešení

Zdroj: Lifting
Zveřejněno dne: 9.5.2014

Karpály na rukou

Podpovrchové elektrody

Jde o jehlové elektrody bipolární či multipolární, případně o tenký drátek či svazek drátků. Bipolární elektroda je složena z duté jehly, jejímž středem prochází izolovaný vodič, který před hrotem jehly vychází na povrch její stěnou. Kovové tělo jehly tvoří jednu společnou elektrodu a středový vodič druhou elektrodu.

Jehlová multipolární elektroda je konstrukčně totožná s bipolární s tím rozdílem, že středem vede (a na povrch stěnou vystupuje) hned několik vzájemně izolovaných vodičů. Multipolární elektrodou lze tedy snímat několik signálu na velmi malé ploše najednou. Speciální jehlovou elektrodou se snímací plochou 25 μm lze měřit signál z jediného svalového vlákna (pro metodu SFEMG).

Podpovrchové elektrody se zavádějí kolmo na osu svalu nebo podélně. Jehlovou elektrodu lze dobře umístit ve svalu, ale jedná se o bolestivou metodu, a navíc jehla omezuje pohyb svalu a sval zároveň pohybuje elektrodou, což vede ke vzniku nežádoucích artefaktů v signálu. Jehlová elektroda může zůstat zavedena do svalu maximálně hodinu. Naproti tomu zavedený drát lze ponechat ve svalu až několik hodin, ale nelze s ním dobře manipulovat a lokalizovat konkrétní místo zájmu ve svalu. Drátové elektrody se používají tam, kde nechceme omezovat pohyb svalstva, ovšem drát se pohybem může povytáhnout.

V případě neinvazivního měření na povrchu kůže se zaznamenává signál vzniklý činností velkého množství motorických jednotek. Signál dosahuje špičkové hodnoty do 10 mV. Značný objem tkáně mezi elektrodami a svalovými vlákny, stejně jako rozhraní elektroda–pokožka omezují horní hranici využitelného frekvenčního pásma na 500 Hz. Hlavní část výkonového spektra tedy leží v oblasti 50–150 Hz.

Invazivním, takzvaným intramuskulárním EMG lze měřit elektrický potenciál malého množství motorických jednotek až jednotlivých motorických jednotek. Využitelné frekvenční pásmo sahá až k 10 kHz díky malému objemu tkáně mezi elektrodou a zdrojem signálu. Špičkové napětí dosahuje řádově stovek μV.

Snímání a záznam sumárních akčních potenciálů svalu se provádí za účelem zjištění funkcionality svalu. Využívá se povrchových nebo podpovrchových elektrod ke stimulaci periferního nervu, který pak vyvolá samotný záškub svalu, který je pak měřen povrchovou elektrodou. Podpovrchová elektroda ke snímání ve svalu není vhodná, protože dochází k jeho silné kontrakci, což se projeví vznikem artefaktů v signálu. Stimulace nervu je realizována elektrickými pulzy o frekvenci 3–5 Hz. Vyhodnocuje se amplituda a odezva na budící signál. Nízká amplituda (alespoň 10% snížení) všech odezev značí primární nemoc svalstva. Naproti tomu u nervové poruchy, jako je například roztroušená skleróza, je patrné zpoždění kontrakce vláken při normální amplitudě. Jinou verzí CMAP metody je stimulace senzorických nervů, čímž se zpětnovazebně aktivují motoneurony, a tak lze vyšetřovat jejich funkčnost či přenosové vlastnosti.

Zdroj: Karpály na rukou
Zveřejněno dne: 10.6.2017

Fyziologická hladina cukru v kapilární krvi

Přístroje na měření cukru v kapilární krvi

Měření cukru v krvi se provádí zejména u pacientů s již diagnostikovanou cukrovkou, dále pak u pacientů s podezřením na toto onemocnění. V důsledku dlouhodobě zvýšené hladiny glukózy v krvi dochází k různým metabolickým změnám, kterou mohou vést k závažným zdravotním komplikacím. Mezi ně patří především urychlení procesu aterosklerózy („ucpávání cév“), poškození ledvin, zhoršování zraku a postižení nervů. Proto měření provádí i praktický lékař při preventivních prohlídkách.

K měření se používají dnes už převážně automatické přístroje zvané glukometry, které stanovují hladinu glukózy po nanesení kapky krve na testovací proužek. K dispozici jsou kompletní sety, které obsahují vlastní glukometr, několik proužků, autolancetu a lancety. Kapka krve se v domácím prostředí získává pomocí speciálních odběrových per – takzvaných autolancet. V tomto peru je vždy vyměňována jen jehla, takzvaná lanceta. Většina dnešních autolancet má nastavitelnou hloubku vpichu pro snížení bolestivosti při odběru. Standardně se vpich provádí na bříšku některého z prstů ruky. Pro větší pohodlí pacienta je však možné odebrat vzorek krve i z jiného (alternativního) místa (vyvýšená svalová část na palcové straně dlaně, vyvýšená svalová část dlaně na malíkové straně, paže, stehno či lýtko). Je ale důležité se ujistit, že glukometr lze použít i pro krev odebranou z těchto míst. Dezinfekce místa vpichu není nutná při zachování běžných hygienických návyků. Takto odebraná kapka krve se ihned přenese na testovací proužek. Testovací proužky ke glukometrům jsou nezaměnitelné a nedají se dělit – jinými slovy, ke každému glukometru existují speciální proužky a nelze zvýšit jejich počet rozstříháním. Při koupi náhradních proužků je nutné provést kalibraci přístroje. Ta se provádí několika způsoby – vložením kalibračního čipu do glukometru, kde čip zůstává po celou dobu stanovování proužky z jednoho balení, nebo pouze jednorázovým vložením kalibračního proužku, ze kterého si glukometr informaci přečte a uloží, anebo pomocí přiloženého kódu, který se do glukometru zadá.

Po nanesení kapky krve se testovací proužek podle návodu vloží do těla glukometru, který provede měření. Na displeji se pak objeví naměřená hodnota glykemie. Naměřené hodnoty v domácím prostředí mají vždy pouze informativní charakter. V závislosti na době od posledního příjmu potravy rozlišujeme dvě základní hodnoty glykemie, a to náhodnou glykemii (naměřená kdykoli během dne nezávisle na jídle), která by neměla překročit hranici 7,5 mmol/l, a glykemii nalačno (nejlépe ráno před prvním jídlem), která je u zdravých jedinců pod hodnotou 5,5 mmol/l.

Domácí stanovení glykemie je vhodné i bez porady s lékařem zejména u lidí, u kterých se již cukrovka v rodině projevila, trpících vysokým krevním tlakem či zvýšeným cholesterolem, u pacientů po cévní mozkové příhodě nebo infarktu myokardu, při nadváze nebo obezitě, popřípadě žen trpících cukrovkou v těhotenství. Při nálezu zvýšené hodnoty glykemie je nutné navštívit lékaře a podrobit se dalšímu vyšetření.

Zdroj: Fyziologická hladina cukru v kapilární krvi
Zveřejněno dne: 14.5.2016


SiteMAP