Glaukom se objevuje především se zvýšením nitroočního tlaku. Nitrooční tlak nastane, když oční kapalina normálně necirkuluje v přední části oka. Obvykle tato kapalina, tzv. komorová voda, vytéká z oka přes sítnicový kanál. Když se však tento kanál ucpe, začne se tekutina hromadit, což je pak důvodem vzniku glaukomu. Příčina tohoto zablokování není známá, ale lékaři zjistili, že se jedná o dědičný předpoklad. Mezi méně časté příčiny glaukomu patří mechanické nebo chemické poranění oka, závažné oční infekce, ucpání krevních cév v oku, zánětlivé stavy v oku a oční operace. Glaukom se obvykle vyskytuje v obou očích, ale každé oko může být zasaženo jinou měrou.
V naší poradně s názvem JARIŠOVA VODA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Jarischova voda, nebo také Jarišova voda, či Jarishův roztok je roztok glycerínu a kyseliny borité v destilované vodě.
Glycerín, nebo také glycerol je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Hlavním zdrojem glycerolu jsou přírodní tuky. Například při výrobě mýdla se působením hydroxidu sodného nebo draselného tuky štěpí na glycerol a směs alkalických solí alifatických kyselin, které jsou podstatou kosmetických mýdel.
Kyselina boritá je bílá krystalická látka. Její zředěné vodné roztoky, obvykle 2% až 3% roztok, se používají v očním lékařství pod označením borová voda. Takže obecně se dá říci, že Jarishova voda je vlastně obohacená borová voda o glycerín.
Jarishova voda se používá v kosmetice na zklidnění podrážděné pleti, obecně na zklidnění dermatitid obvykle v kombinaci s mastnou pokožkou. Jarishova voda mírně vysušuje pleť a působí mírně desinfekčně. Jarishova voda je vhodná i proti akné. Typická indikace Jarishovy vody je po vysazení hormonální antikoncepce pro zlepšení pleti, která díky hormonálnímu výkyvu často manifestuje v podobě akné nebo lehčí dermatitidy. Používá se buď jako pleťová voda k čištění pleti a nebo ve formě obkladů. K dostání je v lékárně v balení po 1 litru i v 1/2 litrovém balení. Díky obsahu glycerínu je roztok stabilní pouze do 60 dní ode dne výroby, po této době jej není možné dále používat - skazí se.
Jarishova voda může působit zklidňujícím účinkem na většinu populace, ale přibližně v 5% populace jsou známé opačné příznaky, například hnisavé a bolestivé vyrážky. Proto před prvním užitím vždy otestujte aplikaci Jarishovy vody jen na malý kousek pleti. Neobjeví-li se žádná nežádoucí reakce do druhého dne, tak vřele doporučuji tuto vodu užívat pravidelně, jako pleťové tonikum.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jojobový olej je ve skutečnosti tekutý vosk, který je zlatavé barvy v čisté organické formě. Rafinovaný jojobový olej je téměř čirý. Jojobový olej je bezbarvá kapalina bez zápachu, která je široce uznávaná pro své úžasné hydratační vlastnosti. Jojobový olej je jedním z nejdůležitějších přírodních produktů v kosmetickém průmyslu. V současné době je tento olej nepostradatelnou součástí mnoha šamponů, kondicionérů a řady výrobků pro péči o pleť. Používá se pro ochranu před slunečním zářením, stejně jako pro boj s příznaky stárnutí. Příznaky stárnutí se míní vrásky a jemné linky. Tento olej je především prospěšný pro vlasy a vlasovou pokožku.
Odpařovač na topení je určený ke zvlhčování vzduchu v bytech a domech se suchým dráždivým vzduchem. Odpařovač se umístí na radiátor a naplní vodou. Odpařující se kapalina účinně zvlhčuje vzduch. Do vody je možné přidat kapku aromatického oleje, který se odpařováním uvolní do prostoru a hezky provoní celý interiér. Odpařovač se dá koupit včetně háčku na zavěšení.
Destilovaná voda je taková voda, která prošla alespoň jednou z možných destilací a byla změnou skupenství na vodní páry zbavena rozpuštěných minerálních látek. Změna skupenství se provádí nejčastěji zahříváním k bodu varu nebo probíhá volně na slunci. Během destilace se voda zbaví všeho, co se v ní nachází, a zůstane nám opravdu čistá, bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu.
Příprava základního obohaceného oleje spočívá v namočení bylin v nějakém rostlinném oleji, při kterém dojde k extrakci účinných látek. Některé byliny, jako třeba měsíček, se vyluhují velmi dobře a vytvoří velmi hojivý olej. Ale některé obohacené oleje, jako například z levandule, nejsou nikdy tak dobré, jako skutečný esenciální olej získaný parní destilací.
Parní destilace - mnoho éterických olejů se získává destilováním s vodní párou, která prochází chlazenou trubkou, kde pára zkapalní. Kapalina, která se tvoří z kondenzátu na stěnách chlazené trubky se skládá ze dvou komponent - z vody a z olejové látky. Po ustálení olej zůstane nahoře a dole je voda.
Nezapomeňte přístroj po použití vypnout a řádně očistit. Pokud hřeben nepoužíváte, vždy na něj nasaďte ochranný kryt. Pravidelné čištění a dobrá údržba zajišťují optimální výsledky a prodlužují životnost vašeho přístroje. Očistěte pečlivě odvšivovací hřeben po každém použití, a to především v případě, že jej používá více osob. Dříve než začnete přístroj čistit, odstraňte baterie. Pro čištění krytu používejte suchou a měkkou papírovou nebo textilní utěrku, pro čištění zubů hřebene používejte čisticí kartáček. Nepoužívejte agresivní látky, jako například abrazivní nebo jiné čisticí prostředky. Mohly by rozleptat povrch. Nikdy nesmíte při čištění ponořit přístroj do vody. Do přístroje nesmí vniknout žádná kapalina. Nevystavujte přístroj přímému slunečnímu záření, chraňte jej před znečištěním a vlhkostí. Pokud hřeben delší dobu nepoužíváte, vytáhněte z něj baterie. V opačném případě hrozí nebezpečí vytečení baterií. Skladujte přístroj na čistém, suchém a chladném místě.
Kyselina máselná je bezbarvá olejovitá kapalina, snadno rozpustná ve vodě, ethanolu a diethyletheru. Lze ji oddělit z vodné fáze saturací solemi (vysolováním), například chloridem vápenatým. Dichroman draselný a kyselina sírová ji oxidují na oxid uhličitý a kyselinu octovou, zásaditý manganistan draselný ji oxiduje na oxid uhličitý. Kyselina máselná, též známá pod systematickým názvem kyselina butanová, je karboxylová kyselina se vzorcemCH3CH2CH2-COOH. Soli a estery se nazývají butyráty nebo butanoáty. Kyselina máselná je obsažena ve žluklém másle, parmezánu, zvratcích a potu; má nepříjemný zápach a ostrou chuť se sladkým „ocasem“ (podobně jako diethylether). Savci s dobrým čichem (například psi) jsou schopni ji zjistit již při velmi nízké koncentraci. Ze všech mastných kyselin vyskytujících se v tucích má v molekule nejméně atomů uhlíku. Kyselina máselná se ve formě esterů vyskytuje v živočišných tucích a rostlinných olejích. Triacylglycerol kyseliny máselné tvoří 3 až 4 % másla. Při žluknutí másla se kyselina máselná hydrolýzou uvolňuje z vazby na glycerol a způsobuje nepříjemný zápach takového másla. Kyselina máselná se vyskytuje v přírodě v rozkládajících se organismech.
Termostatický ventil je zařízení, které využívá fyzikálních zákonů k regulaci tepelného výkonu otopných těles (radiátorů, podlahových konvertorů a tak dále) v systémech vytápění. Jedná se o speciální armaturu, v níž je poloha kuželky dána změnou objemu kapaliny (nejčastěji lihu) v těle ventilu. Změna objemu kapaliny je dána tepelnou roztažností vlivem změny teploty ve vytápěné místnosti – čím vyšší teplota, tím větší objem kapaliny. Při zvyšování teploty okolního vzduchu nad požadovanou hodnotu kapalina zvětší svůj objem natolik, že zatlačí na kuželku ventilu a tím začne přivírat průtok přitékající topné vody. Vlivem menšího množství teplé vody v otopném tělese se snižuje jeho výkon a dochází tak k regulaci vnitřní teploty vzduchu. Ventily mají omezení rozsahu, nastavení a blokování, paměťový kroužek pro opakované nalezení polohy pro nastavení požadované teploty, protimrazovou bezpečnostní funkci, zabezpečení proti zcizení. Rozsah nastavení teploty v místnosti je 5–26 °C. Ventilové těleso je vyrobeno z poniklované mosazi. Použitím termostatických ventilů můžete dosáhnout až 20% úspory energie. Termostatické ventily reagují pružně na změny teploty okolí, takže využívají efektivně jak energii, tak tepelné zisky (od slunečního záření, lidského tepla i elektrických spotřebičů).
Pupeny pro správnou léčbu gematerapií je třeba sbírat v době, kdy na jejich povrchu začne viditelně prýštit čirá lepkavá kapalina - míza. Každý strom je třeba několik dní pozorovat a pak zvolit nejvhodnější dobu sběru jeho pupenů. Každý druh stromu má na lidské zdraví jiné účinky a tedy i tinktury budou účinkovat každá na něco jiného.
Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy.
Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny.
Tinktura z obrovských pupenů kaštanu zvyšuje obranyschopnosti organismu.
Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze.
Tinktura z pupenů hlohu obecného zklidňuje srdeční arytmie a sráží vysoký krevní tlak.
Pupeny buku rozpouští ledvinové kamínky.
Tinktura z pupenů topolu tlumí svalové spasmy.
Tinktura z pupenů lípy má zase sedativní účinky, takže navozuje klidný spánek.
Tinktura z růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale.
Nebo také Jarišova voda, či Jarishův roztok je roztok glycerínu a kyseliny borité v destilované vodě.
Glycerín, nebo také glycerol je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Hlavním zdrojem glycerolu jsou přírodní tuky. Například při výrobě mýdla se působením hydroxidu sodného nebo draselného tuky štěpí na glycerol a směs alkalických solí alifatických kyselin, které jsou podstatou kosmetických mýdel.
Glycerinový olej použití: Glycerol se používá pro ošetření gumy a kůže v kosmetických výrobcích, zejména jako přísada v hydratačních krémech a mýdlech, jako přísada do zubních past, při výrobě plastických hmot zejména jako změkčovadlo, léčiv, žvýkaček, past, barviv a výbušnin. Glycerinový olej se používá také přii výrobě bezvodého ethanolu pro odstranění příměsi vody. Glycerin je součástí nemrznoucích směsí, většinou v kombinaci s ethylenglykolem. V potravinářském průmyslu se glycerinový olej užívá jako přísada pro úpravu nápojů a méně kvalitních vín, jako sladidlo například ve šlehačkách v bombičkách, jako změkčovadlo želé a jiných cukrovinek. Glycerin jako součást potravin má označení E 422. V lékařství se glycerin užívá při léčbě otoku mozku jako přísada infuzí, ke snižování nitroočního tlaku, při zácpách ke změkčení stolice ve formě glycerinových čípků nebo jako součást klystýrů.
Kyselina boritá je bílá krystalická látka. Její zředěné vodné roztoky, obvykle 2% až 3% roztok, se používají v očním lékařství pod označením borová voda. Takže obecně se dá říci, že Jarishova voda je vlastně obohacená borová voda o glycerín.
Včas zjištěné onemocnění lze léčit očními kapkami, laserovými operacemi nebo mikrochirurgicky.
Oční kapky pro léčbu glaukomu
Oční kapky snižují tvorbu tekutiny v přední části oka nebo zvyšují proudění této tekutiny. Bohužel oční kapky mohou vyvolat i nežádoucí účinky: alergické reakce, zarudnutí očí, palčivou bolest, rozmazané vidění a podráždění očí. Některé léky na glaukom mohou mít vliv na srdce a plíce. Informujte se u svého lékaře, jaké jsou jím předepsané léky, zda jsou pro vás vhodné, zda na ně nejste alergičtí.
Laserové operace glaukomu
Laserové operace glaukomu mírně zvyšují odtok oční kapaliny, zejména u glaukomu s otevřeným úhlem, nebo během ucpání kanálku u glaukomu s uzavřeným úhlem. Jsou různé druhy laserových operací pro léčbu glaukomu, například trabekuloplastika, kdy se používá laser pro otevření trámčinových drenážních prostorů. Dalším druhem laserové operace je iridotomie, kdy je vytvořen malý otvor v duhovce, díky čemuž kapalina proudí volněji. Posledním druhem laserové operace je cyclophotocoagulation, což je laserová operace určená k léčbě střední vrstvy oka, která snižuje produkci oční tekutiny.
Mikrochirurgie pro glaukom
Jedná se o operaci, která se nazývá trabeculectomie. Tato operace zahrnuje výměnu a vložení nového kanálku pro oční kapalinu, čímž se sníží nitrooční tlak, který způsobuje glaukom. Může dojít k selhání této operace, ale je možné ihned provést nápravu další operací. U některých pacientů je umělý kanálek tou nejlepší volbou. V mizivém množství však dochází i ke komplikacím – dočasné nebo trvalé ztrátě zraku, krvácení nebo infekci.
Glaukom s otevřeným úhlem je nejčastěji léčen různými očními kapkami, laserovými plastikami a mikrochirurgickými zákroky. Nejčastěji se jako první krok volí léky, protože někteří lidé díky nim lépe reagují na laserové operace nebo mikrochirurgické zákroky. U kojeneckých nebo vrozených glaukomů představuje primární léčbu chirurgická operace, protože příčinou problému je velmi deformovaný drenážní systém. Poraďte se vždy se svým očním lékařem, abyste zjistili, která léčba je pro vás ideální.
Pokud vyšetření ukáže, že máte sexuálně přenosnou chorobu, nebo pokud je vaše cysta infikovaná, lékař vám předepíše antibiotika. Může také předepsat lokální topické léky, které se aplikují na kůži / sliznici. Pokud je vám méně než 40 a vaše cysta nezpůsobuje problémy, pravděpodobně nebudete potřebovat žádnou léčbu.
Jednoduchá sedací koupel může pomoci cystě zmizet sama od sebe:
Naplňte vanu vlažnou vodou do výšky 9 až 12 cm, aby jí bylo dost na pokrytí vulvy a pomalu se posaďte na 20 minut.
Udělejte to několikrát denně po dobu 3 nebo 4 dnů.
Cysta může sama prasknout a odtékat.
Pokud Bartholiniho cysta způsobuje problémy - nebo se změní na zánět - budete muset navštívit svého lékaře. Lékař zvolí jeden ze tří způsobů ošetření:
Chirurgická drenáž Lékař udělá v cystě malý řez. Do otvoru umístí malou gumovou trubičku (katétr), aby mohla odtékat nahromaděná tekutina. Katétr může zůstat na místě až 6 týdnů. Hned poté, co tekutina zmizí, se budete cítit lépe. Možná ale budete muset několik dní poté užívat léky proti bolesti. Mějte na paměti, že Bartholiniho cysta nebo zánět se mohou vrátit a znovu vyžadovat léčbu. Mezi vedlejší účinky této léčby patří bolest nebo nepohodlí - zejména při sexu. Může se také vytvořit otok stydkých pysků, infekce, krvácení nebo jizva.
Marsupializace Pokud vás cysty trápí dlouhodobě a nebo se vrací, může vám tento postup pomoci. Lékař cystu rozřízne a poté sešije kůži kolem ní a vytvoří malý váček. Díky tomu může kapalina odtékat. Lékař obalí oblast speciální gázou, aby vsakovala tekutinu a krev. Tento proces trvá méně než půl hodiny a můžete jít domů hned ve stejný den. Lékař vám poté může předepsat léky proti bolesti. Existuje také riziko zanesení infekce, krvácení a návratu abscesu.
Odstranění žlázy Váš lékař může doporučit tuto možnost, pokud předchozí dvě řešení nebyla účinná nebo se vám stále objevují Bartholiniho cysty a záněty. Tato operace trvá asi hodinu. Během procedury dostanete anestezii, která vás uspí, a poté se můžete vrátit domů. Mezi možné problémy patří krvácení, tvorba modřin a infekce.
Experiment začíná – chceme si sami vyrobit své vlastní tekuté mýdlo. Dá se říct, že nejde o moc složitou a těžkou věc, jako spíše o dosti zdlouhavý proces. Při výrobě domácího tekutého mýdla se raději držte dál od přidávaných ingrediencí, které jsou i zdraví nebezpečné, není zapotřebí přidávat rozpouštědla, kyseliny nebo emulze. Ideální je naopak přidávání olejů, vody a louhu, díky čemuž vznikne lepší mýdlo. Také je možné přidat aroma, které zlepší vůni mýdla. Vybírejte vždy ingredience, s nimiž se pracuje bezpečně a jednoduše. Pokud si chcete vyrobit domácí mýdlo, potřebujete snadnější postup. Nakonec bude domácí výroba mýdla celkem jednoduchá, protože postačí pouze tekuté mýdlo míchat, vařit a poté už jen používat.
Potřebné ingredience
kokosový olej
olivový olej
destilovaná voda
hydroxid draselný
Přísady:
vůně nebo aroma
ředění (voda)
Postup
První várka výroby trvá asi hodinu. Většina tekutých mýdel nemá průhlednou barvu, takže není problém, když i domácí mýdlo bude zakalené, ale nesmí být mléčné.
Pro výrobu je zapotřebí dvou olejů, a to 20 % kokosového oleje a 80 % olivového oleje. Při výrobě mýdla z těchto olejů je možné dosáhnout výsledku za pouhých 20 minut. Tato mýdla nemusejí být neutralizovaná kyselinou, protože nemají žádný vysoký přebytek louhu. Při finální výrobě tohoto mýdla je důležité, aby došlo k odpařování přebytečných ingrediencí, což nám umožní dosáhnout vyšší koncentrace tekutého mýdla.
Při výrobě mýdla nezapomeňte nejprve zvážit hliněný hrnec. Tato hmotnost bude zapotřebí po vaření pro výpočet vody na ředění.
Velmi důležité je také měření teploty oleje. Optimální hodnota je 71 °C. Pokud se olej jen zahřívá, mělo by dojít k měření louhu v destilované vodě. Ideální hodnota by pak měla být 60 až 70 °C. Nejideálnější hodnotou je 60 °C. Jakmile jsou oleje ohřáté na 71 °C a louh na 60 °C, vše se opatrně přelije a za stálého míchání kontroluje. K efektivnějšímu promíchání obsahu použijte nejlépe tyčový mixér. Výroba mýdla pomocí tohoto receptu trvá pouhých 20 minut.
Jakmile je vše hotovo, nechejte mýdlo odstát po dobu 5 nebo 10 minut. Hrnec s mýdlem přiklopte. Po uplynutí této doby dejte vše vařit při teplotě téměř 90 °C. Každých 15 minut obsah dobře promíchejte, abyste odstranili z mýdla veškerý vzduch, který celý proces prodlužuje a zpomaluje zmýdelnění.
Mezitím co se mýdlo vaří, si ohřejte vodu, kterou poté přilijte k mýdlu a vařte dalších 45 minut, dokud nevznikne z mýdla takzvaná kaše.
Test neutrality se provádí pomocí vzorku mýdla, který se kápne na hadřík a pouhým okem se zjistí, zda je mýdlo jasné. Pokud je jasné, nezakalené, znamená to, že je neutrální. Mýdlo se může i nadále vařit, aby vznikla vazelína. Pokud se při testování mýdla objeví narůžovělá barva, je jasné, že je v něm obsažen nadbytek alkalií, a proto by se mělo pokračovat ve vaření.
Jakmile je mýdlo hotové, zvažte a odečtěte hmotnost hrnce, který jste vážili před vařením. Takto nejlépe zjistíte hmotnost výsledného mýdla.
Při výrobě mýdla z olivového oleje je zapotřebí tento poměr oleje k vodě: 3 : 1. Pokud mýdlo zředíte málo, kapalina začne tuhnout, mýdlo nebude tekuté.
Pro změkčení mýdla se doporučuje nalít vroucí vody do hrnce a vše důkladně míchat, aby došlo k rozbití zbytků mýdla. Vše se zakryje a nechá se odstát několik minut. Tento postup může trvat i 45 minut. Pokud je mýdlo zředěné až moc, bude výsledkem velmi tekuté domácí mýdlo. Přitom postačí vše znovu zahřát na sporáku po dobu několika minut, aby došlo k odpaření přebytečné vody a ke zhoustnutí mýdla. Pro větší hydrataci můžete přidat glycerin.
Pokud chcete přidat do mýdla aroma, postačí jedna malá lahvička vůně nebo esenciálního oleje. Jakmile je mýdlo hotové, přelijte ho do velkých skleněných nádob.
Aceton (dimethylketon, propanon) je z chemického hlediska zajímavý nejen jako organické rozpouštědlo, ale také jako výchozí surovina syntéz. Reaktivitu acetonu způsobuje přítomnost karbonylové skupiny. Kyslík má větší elektronegativitu než uhlík, a proto tuto vazbu polarizuje tak, že na kyslíku je parciální záporný a na uhlíku parciální kladný náboj. Aceton tedy reaguje s nukleofilními činidly, která mají přebytek elektronů. Tímto způsobem se může adovat například etanol, voda, kyanid nebo ylid. Aceton vykazuje rovněž keto-enol tautomerii, i když rovnováha této reakce je výrazně posunuta ve prospěch keto formy. Enol forma se vyskytuje v 6,3 × 10−6 procentech. Přesto je tento jev, takzvaná enolizace, velmi důležitý pro reaktivitu. Díky tomu podléhá aceton například halogenaci či nitrosaci.
Aceton je bezbarvá kapalina s teplotou varu 56,53 °C s charakteristickým zápachem. Je prudce hořlavý – páry acetonu ve směsi se vzduchem po iniciaci jiskrou či plamenem vybuchují. Je toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Pro vysokou těkavost a narkotické účinky bývá zneužíván jako droga. Kvůli vysoké toxicitě a snadné dostupnosti se tak stává velice nebezpečnou drogou. Výskyt abúzu acetonu (a obecně organických rozpouštědel) však v posledních letech jeví sestupnou tendenci a zpravidla se vyskytuje u uživatelů ze sociálně nižších vrstev (v převážné většině případů jsou uživateli mladiství). Mezi objektivní příznaky patří nystagmus, setřelá řeč, vrávoravá chůze, snížené psychomotorické tempo až somnolence či naopak agresivita. Intoxikovaný může jevit známky podobné opilosti, zpravidla je však lze odlišit podle zápachu, který je cítit z jeho dechu či oblečení intoxikovaného (nesmí být zaměněno s acidotickým zápachem dechu diabetika!). Mezi subjektivní příznaky patří euforie či naopak apatie, diplopie, svalová slabost a únava. Mohou se objevit paranoidně-halucinatorní příznaky či jiné projevy toxické psychózy. Aceton může být přítomen i v jiných drogách jakožto nežádoucí příměs (používá se jako prekurzor či výchozí látka při jejich výrobě) − typicky pervitinu. Při nadužívání se může rozvinout psychická závislost, odvykací stav je bez somatických příznaků.
Při expozici acetonovým parám či po pozření acetonu může dojít k poruchám krvetvorby a imunity. Časté jsou chronické záněty dýchacích cest a poškození jater či CNS. Při akutní intoxikaci je nutno dotyčného resuscitovat nebo použít inhalaci kyslíku.
Aceton se vyrábí oxidací (dehydrogenací) isopropylalkoholu nebo rozkladem octanu vápenatého. Další možností je výroba z kumenu oxidací peroxidem vodíku, ze kterého vzniká kumylhydroperoxid, který v kyselém prostředí přesmykuje na aceton a fenol. Aceton je základní surovinou chemického průmyslu. Využívá se při syntéze acetonkyanhydrinu, který působením kyseliny sírové přechází na methakrylamid sulfát. Tato sloučenina pak reaguje s methanolem za vzniku methylmetakrylátu – methylesteru kyseliny akrylové. To je základní stavební prvek polymeru známého jako plexisklo. Aceton se také využívá na výrobu podpatků a podrážek a jiných gumových dílů obuvi.
Hlavním nebezpečím spjatým s acetonem je jeho značná hořlavost. Sám se zapálí při teplotě 465 °C. Při teplotách nad zápalným bodem (−17 °C) mohou jeho směsi se vzduchem obsahující 2,5 až 12,8 % acetonu explodovat nebo deflagračně shořet. Páry acetonu mohou téct podél povrchů ke vzdáleným zdrojům zapálení a případný oheň pak šlehne zpět. Páry může zapálit také výboj statické elektřiny. Aceton se rychle vypařuje, a to i z vody a půdy. V atmosféře degraduje působením UV záření s poločasem rozpadu 22 dnů. V půdě, zvířatech a vodních tocích se šíří pomalu, protože je částečně spotřebováván mikroorganismy. Vzhledem k dobré rozpustnosti ve vodě však může dojít ke kontaminaci spodních vod. Smrtná koncentrace (LC50) pro ryby je 8,3 g/l (cca 0,8 %) po dobu 96 hodin, poločas rozpadu v tomto prostředí je 1 až 10 dnů. Aceton může znamenat významné riziko snížení obsahu kyslíku ve vodních systémech vzhledem k jeho spotřebě mikrobiální aktivitou.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lussac v roce 1827, kdy zavedl protiproudou absorpci oxidu dusíku do kyseliny sírové v olověné věži nad komorou – šlo o takzvanou věžovou kyselinu sírovou. Poslední výroba „věžové“ kyseliny sírové u nás zanikla až na konci 80. let 20. století v Lovosicích. Komorovým způsobem výroby se získávala kyselina s koncentrací maximálně 76 %.
V roce 1831 si britský obchodník s octem Peregrine Phillips nechal patentovat kontaktní způsob výroby kyseliny sírové. V roce 1897 byla v Ústí nad Labem poprvé zavedena kontaktní výroba, tehdy s platinovým katalyzátorem. Tento způsob výroby je náročnější než komorový, poskytuje však čistší a koncentrovanější kyselinu sírovou. Kontaktní způsob výroby kyseliny sírové se s určitými úpravami používá dodnes.
Základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého je síra, která se dováží z Polska. Do spalovací pece se vstřikuje síra v roztaveném stavu v podobě drobných kapiček. Hořením vznikající teplo se z pece odvádí chladicím systémem a dá se využít k výrobě elektrárenské (vodní) páry. Vzduch se dodává suchý a předehřátý, k odstranění vody se využije vyráběná koncentrovaná kyselina sírová. V minulosti byl základní surovinou pro přípravu oxidu siřičitého pyrit a další sulfidy, což však dnešní spotřebě nestačí. V celosvětovém měřítku představuje pražení pyritu už jen asi 15 % produkce. V současnosti se stává hlavní surovinou síra získávaná z odsiřovacích procesů (čištění zemního plynu, rafinérie ropy, koksovny, hutě, elektrárny). Ve světě kryjí odsiřovací procesy asi dvě třetiny světové spotřeby síry, v České republice je to jen cca 20 %.
Využití kyseliny sírové je velmi široké. Používá se zejména při výrobě průmyslových hnojiv, pigmentů, plastů, barviv, léčiv, výbušnin. Dále má využití v papírenském, textilním i potravinářském průmyslu, při úpravě rud, zpracování ropy, sušení a odvodňování látek, při úpravě pH vody.
