Téma: 

keř

Noni – Morinda citrifolia

Co je to noni

Noni je keř, jehož domovem jsou lávové svahy tropické Havaje, Panamy, Fidži a jihovýchodní Asie. Noni roste jak ve stinných lesích, tak na otevřeném skalnatém terénu či pláži. Jedná se tedy vskutku o velmi odolnou rostlinu přežívající v tvrdých podmínkách. Je tolerantní na zasolenou půdu, sucho, ale i vápenec. Její pěstování tedy není náročné, nezazimovává se, je stále zelená a v létě ji lze běžně slunit na zahradě. Dospělosti noni dosahuje v 18 měsících a poté začíná neuvěřitelně mohutně plodit. Dospělý keř ve volné přírodě dorůstá cca 5–9 metrů. Ovoce na něm dozrává nejednotně po celý rok a sklízí se až 8 kg každý měsíc. Plody noni jsou užívány jako doplněk stravy. Domorodí obyvatelé si pomocí noni po tisíce let obohacují svou přirozenou stravu a vědomě využívají jejího energetizujícího a stimulačního účinku na organismus. V některých oblastech Tichomoří je dokonce využívána jako základní potravina či v obdobích hladomoru jako potravina jediná.

Zde můžete vidět, jak vypadá noni.

Zdroj: Noni – Morinda citrifolia
Zveřejněno dne: 4.3.2015

Hloh obecný

Hloh jednosemenný

Hloh jednosemenný je druh hlohu mající původ v Evropě, severozápadní Africe a západní Asii. Vyskytuje se i v dalších částech světa, kde však může být invazním druhem. Je tolerantní na půdu, ale preferuje vápnité a jílovité podloží. Hloh jednosemenný je méně rozšířený příbuzný hlohu obecného. Jde o rozkladitý keř až stromek z čeledi růžovitých, který může dorůst až do výšky 12 metrů. Jako statný keř mívá výšku 2 až 6 metrů. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou dřevinu. Obývá převážně slunné křoviny, světlé listnaté lesy, lesní okraje, skály, smíšené lesy a vyskytuje se také podél cest, a to většinou na vápnitých jílovitých půdách. Je hojný především v teplejších oblastech.

Hloh jednosemenný je jedním z nejběžnějších druhů hlohu užívaných v tradičním lidovém léčitelství, ve kterém je používán s prokazatelnými výsledky při léčení srdeční arytmie. Používají se větvičky jak s listy, tak květy, alternativně hložinky jako ovoce. Společně s dalšími druhy hlohu má své využití i v moderní medicíně. Hloh je významným zdrojem antioxidantů, používá se zejména extrakt z listů s květy. Látky obsažené v hlohu posilují činnost srdce, zlepšují prokrvení věnčitých cév a snižují spotřebu kyslíku (energie) při práci srdce.

Zdroj: Hloh obecný
Zveřejněno dne: 21.10.2015

Barvy na vlasy z bylinek

Hena

Keř heny se používal v Egyptě po více než 5000 let jako zdroj barvy kaštanového odstínu na vlasy i vousy. Hena představuje bezpečné barvivo, neboť na vlasech vytváří jen slabou vrstvu. Dnes je k dispozici v práškové formě nebo jako pasta, která se aplikuje na vlasy. Tmavým vlasům dodává hena červenozlaté odstíny, na světlých vlasech mohou být odstíny červenooranžové. Hena by měla být ve směsích s jinými bylinami.

Zdroj: Barvy na vlasy z bylinek
Zveřejněno dne: 28.11.2012

Hloh obecný

Srovnání habru, hlohu a dřínu

Habr je známý svým tvrdým dřevem. Už na jeho větvičce, která je tenká a jemná, lze vidět, že při ohýbání klade nečekaný odpor a na lomu má dřevo nápadně „husté“. Kmen mladých stromů často vypadá jako ulitý z černého železa. Pupeny habru jsou drobné, štíhlé a rostou střídavě. Mají červenavě hnědou barvu, zatímco větvičky jsou tmavší, skoro černé. Nápadné je na pupenech také to, že působí ojíněným a jakoby vysušeným dojmem, jako kdyby měly na povrchu tenké suché šupinky.

Hloh na sebe upozorní neprostupností svého větvoví. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Vypadá to, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, ale nakonec obojí roste na větvičkách nápadně a hustě. Výhonky jsou většinou krátké, rostou střídavě jeden vedle druhého, nerozkládají se však do plochy a míří na všechny strany. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a větvičky bývají doslova obalené zbylými stopkami.

U dřínu jsou mladé větvičky zelené a hranaté. Po stranách mívají světle fialovou barvu. Vstřícné pupeny jsou nápadné tím, že ty listové (drobné, špičaté, chlupaté) se hodně odlišují od květních, které jsou větší, stopkaté a mají kulovitý tvar. Někdy najdeme zbytky plodů, což jsou podlouhlé červené peckovičky. Podobají se bobulím dřišťálu, ale jsou větší. Dřín je většinou keř, ale může to být i strom s nízko nasazenou korunou.

Zdroj: Hloh obecný
Zveřejněno dne: 21.10.2015

Kustovnice čínská

Užívání a dávkování

U nás je nejoblíbenější konzumace goji v podobě sušených červených bobulek. Snadno je seženete téměř ve všech prodejnách a na stáncích se sušeným ovoce. Bobule jsou poměrně dost tvrdé. Pokud je ale vysypete do misky a necháte na vzduchu, nasají do sebe vzdušnou vlhkost a změknou. Stejný účinek bude mít i kousek jablka vloženého k nim do sáčku. Co se týče množství, denně si jich dejte jednu malou hrst. Rozdělte ji na 3 díly, které průběžně během dne pojídejte. Nedoporučuje se jíst je těsně před spaním, mohli byste mít problémy s nespavostí. Jestliže vám samotné plody nechutnají, můžete si z nich připravit čaj. 2-3 lžičky plodů přelijte ¾ litrem vody, povařte 5 minut a poté sceďte. Následně popíjejte po celý den do 17 hodin. Goji můžete přidávat i do různých pokrmů – do cereálních směsí k snídani, do jogurtů, salátů, do jablečného štrůdlu či ovocných knedlíků. Posypat jimi můžete i rýžovou nebo krupicovou kaši. Druhým nejběžnějším způsobem konzumace plodů kustovnice je ve formě šťávy. Pro tu se lisují jen vybrané čerstvé plody, aby byla zaručena nejvyšší kvalita nápoje. Můžete ji popíjet v uvedeném množství buď samotnou, nebo zředěnou vodou. Tyto 100% šťávy jsou zcela bez cukru a tedy vhodné i pro diabetiky. Na trhu se můžete setkat s plody kustovnice v podobě mražené, kapslí nebo prášku. Pokud upřednostňujete čerstvé plody, můžete si sami vypěstovat vlastní keř. Blahodárné účinky kustovnice budete při pravidelné konzumaci pociťovat již po několika týdnech užívání. K prvním pozitivním účinkům patří snížení kyselosti organismu a pročištění krve.

Zdroj: Kustovnice čínská
Zveřejněno dne: 5.10.2016

Kustovnice čínská

Pěstování kustovnice čínské

Kustovnice čínská je bujně rostoucí, opadavý, trnitý keř, který dorůstá výšky 1 – 3 metrů. Jeho převislé větve zabírají dost místa do šířky, proto s tím již při vysazování počítejte. Ač se to na první pohled nezdá, jedná se o rostlinu z čeledi lilkovitých. Je tedy příbuzná s rajčetem, bramborem nebo lilkem. Její nafialovělé květy jsou velmi podobné právě lilku. Kustovnice jsou oboupohlavné rostliny, tj. mají jak samčí, tak samičí květy a opylují je především včely. Kustovnice sice pochází z Asie, ale v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. Vzhledem k tomu, že kvete v pozdějším období – červen až srpen – vybírejte pro ni chráněné slunné stanoviště. Půda je pro ni nejvhodnější lehká, písčitá. Těžké, přemokřené půdy nesnáší. Červené bobulky plodů se nejčastěji objevují druhým až třetím rokem po výsadbě. Jsou měkké, proto je nutná opatrnost při sklizni, aby nedošlo k jejich stlačení a poškození. Sklízejí se postupnou probírkou (na plantážích ve své domovině každý týden), a to po dobu jednoho až dvou měsíců. Zrání probíhá od srpna do října a jen plně vyzrálé plody obsahují léčivé a zdraví prospěšné látky. Právě při dozrávání se doporučuje chránit plody sítí proti ptákům. Následně se plody goji suší, a to buď přirozeně na vzduchu, nebo mechanicky horkým vzduchem v sušárnách. Aby se vám rostlina odvděčila hojností plodů, je nutné její pravidelné prořezávání. V průběhu dubna odstraňujeme suché větve, v létě překřížené a přestárlé, společně s kořenovými výmladky. Po sklizni pak odstraňte nemocné a slabé větve, dále výhony z vrchu kmene pro udržení optimální výšky rostliny.

Zdroj: Kustovnice čínská
Zveřejněno dne: 5.10.2016

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223311

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáOrdinace.cz.


SiteMAP