Vláknina je nestravitelný zbytek z potravy, který pro nás pracuje několika způsoby. Především vláknina na sebe váže vodu a tak bobtná a zvětšuje svůj objem a následně i objem stolice. Objemnější stolice má pak i přiměřenou konzistenci a současně dráždí sliznici střeva, což vyvolává intenzivnější vyprazdňovací efekt. Vláknina ve střevech pracuje i mechanicky podobně, jako takový kartáček, který střeva jemně čistí. Z toho vyplívá, že vláknina podporuje zdravou činnost střev. Dále vláknina na sebe váže škodlivé látky z potravy a produkty bakteriální střevní mikroflóry. Vláknina snižuje též hladinu cholesterolu v krvi a zpomaluje působení cukrů v potravě, což je prospěšné zejména u diabetiků. Zdravá vláknina je obsažena ve veškeré zelenině, také v ovoci, v obilninách a v luštěninách. Vláknina má výhodu při vaření, protože se nezničí se žádnou běžnou kuchyňskou úpravou. Vláknině nevadí vaření, konzervace, a dokonce snese i krájení nebo rozmixování. Relativně nejvíce vlákniny, je ve slupkách zeleniny, ovoce a také obilnin. Zeleninu a ovoce, pokud se nemusí, je tedy lepší neloupat. Při výběru pečiva je vhodné upřednostnit celozrnné pečivo, ovesné vločky, neloupanou rýži natural, pohanku a luštěniny. Na doplnění vlákniny do stravy je dobrý například jogurt do kterého se nasypou otruby nebo ovesné vločky.
V naší poradně s názvem VHODNÉ POTRAVINY PŘI ŽLUČNÍKOVÉ DIETĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Svobodová.
Dobrý den,
ještě jednou poprosím o konzultaci.Máme dietu č. 4 a chtěla jsem se zeptat,zda je možné do tvaroh.pomaz. použít čerstvou pažitku nebo petrželku
a při vaření použít sušenou mletou cibuli/ není smažená/ a česnek jen na dochucení/ .
Velmi děkuji za odpověď
Svobodová Iveta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dieta č. 4 je zaměřena na snížení prijmů některých tuků a cukru. Petrželka, pažitka, česnek i všechna ostatní zelenina je v dietě č. 4 povolena. Jen u květáku je omezeno množství "jen pro chuť". Tvaroh můžete použít i plnotučný, ale v ten den už nepoužívejte máslo nebo mírně omezte jiný zdroj tuku.
Co se týče sušených přísad, jako je sušená cibule nebo česnek, tak tady platí pravidlo přírodní znamená zdravé. U všech těchto sušených výrobků se používá konzervace, to znamená přidaná chemie. Cibule i česnek jsou pohodlně a běžně dostupné v přírodním stavu, tak proč je používat sušené?
Femigard je tekutý rostlinný koncentrát bez konzervace, má bylinnou chuť a napomáhá k udržení dobrého biorytmu ženských a normální funkci mužských pohlavních orgánů.
Obsahuje: heřmánek, meduňku, smetanku lékařskou, řebříček, třezalku, puškvorec, vodu, fruktózu, líh (v 1 lžičce cca 5 kapek lihu).
Dávkování: doporučená denní dávka: 3x denně malou lžičku. Možno užívat bez časového omezení.
Účinek Femigardu se podle statistických údajů projevuje postupným vymizením níže uvedených příznaků:
pocity napětí, tlaků, křečí a píchání v podbřišku (dysmenorhoe),
výtok z pochvy, pálení a nucení na močení,
ovulační bolest a krvácení (mimo vlastní menses),
nepravidelnost menstruace,
akné, potivost, předrážděnost a padání vlasů, vegetativní reakce krevního oběhu,
cysty v prsech a cysty na vaječníku,
změna proporcí těla (hubne pas a rostou prsy a boky),
nechuť k sexu,
klimakterické potíže.
Za 29 let existence receptury Femigardu otěhotnělo po jeho samostatném užití nebo jako součásti komplexní léčby více než 3 000 žen. Jako zajímavost lze uvést, že Femigard vystřídal recepty paní Kamenické u žen, které absolvovaly rehabilitaci dle paní fyzioterapeutky Mojžíšové. Femigard je výsledek hledání pomoci ženám v jejich údělu a naplnění přeměny lásky v lásku mateřskou a manželskou. Je ochráncem ženskosti ve všech časech od rozpuku přes mateřství, zralý věk až po stáří. Není všelékem, je odkazem „staré“ medicíny.
Jak Gynex, tak Femigard jsou přírodní produkty, záleží jen na vás, který si vyberete.
Postup: Česnek oloupeme, stroužky narovnáme do malých skleniček s uzávěrem na závit a zalijeme studeným solným nálevem, aby byly všechny stroužky dobře potopené. Konzervace česneku v soli má stejné využití v kuchyni jako čerstvý česnek.
Hlavním účelem sterilace (neboli procesu konzervace teplem) je teplotní destrukce zdraví škodlivých mikroorganismů, které se docílí působením vyšších teplot než 100 °C. Zároveň se tím zajistí zdravotní nezávadnost a delší trvanlivost potravin. Sterilace potravin se provádí šetrnějšími postupy než například sterilace ve zdravotnictví, kde jsou kladeny vyšší nároky na usmrcení škodlivých mikroorganismů. Při sterilaci potravin je důležité, aby se pokrm zbavil již zmíněných škodlivin a zároveň si uchoval své výživové vlastnosti. Při výběru způsobu sterilace se zohledňují především vlastnosti potravin, které ovlivňují intenzitu růstu mikroorganismů (například kyselost) a tepelnou odolnost mikroorganismů. Suroviny by měly být před sterilací čisté a čerstvé, což celou sterilaci zefektivní a činí ji úspěšnou.
V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.
Rady pro konzervaci uzeného masa
Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:
musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.
Nejlepší je použití běžné kuchyňské soli. To vede k redukci tekutiny v mase a tím ke snížení množení bakterií. Běžná sůl však způsobí šedé zbarvení masa a má nižší inhibiční faktor proti bakterii Clostridium botulinum. Výsledná slanina se pak dá smažit a používat k další tepelné úpravě nebo konzumovat za studena.
Pro dosažení červeného zbarvení masa a lepší konzervace se při nakládání do kuchyňské soli přidávají malé množství dusičnanů nebo dusitanů (sůl praganda, rychlosůl). Slanina naložená tímto způsobem není vhodná ke smažení ani jiným tepelným úpravám. Může se konzumovat pouze za studena.
Dusitany se následnou tepelnou úpravou smažením a grilováním mění na nitrosaminy a ty jsou prokazatelně karcinogenní - způsobují různé druhy rakoviny.
Konzervace hotových jídel je vcelku jednoduchá záležitost. Zavařovat můžete téměř všechno, polévky, omáčky, ryby, uzeniny nebo maso. Důležité je nejprve jídlo uvařit a pak můžete začít. Je několik zásad, které je nutné při zavařování dodržet:
mít vždy čisté ruce;
mít perfektně čisté zavařovací sklenice s víčky, aby se jídlo nekazilo;
sklenice plnit vždy jen do 2/3, aby víčka při zavařování dobře chytla;
pokud se zavařuje maso, používat vždy víčka s červeným těsněním;
maso před zavařováním zbavit kostí;
těsnost víčka ověřit otočením sklenice dnem nahoru, nesmí vytékat;
pokud i přes toto všechno se stane, že se jídlo zdá zkažené, nikdy ho nekonzumovat.
Uzavřené sklenice naplněné hotovým jídlem postavíme do hrnce s vodou a zavařujeme při teplotě 100 °C zhruba 1,5 hodiny. Druhý den postup zopakujeme a zavařujeme ještě jednou po dobu 1 hodiny.
Chlorella pyrenoidosa se nejčastěji pěstuje na Tchaj-wanu. Právě tam jsou pro její růst ideální klimatické podmínky, protože chlorela potřebuje pro získání své síly (kterou z ní posléze čerpáme my, lidé) teplo a sluníčko. Chlorela se následně velmi citlivě zpracovává, aby v ní zůstalo zachováno maximální množství účinných látek a zároveň aby tyto látky byly v co největší možné míře organismem vstřebatelné a organismu přístupné. Řasy chlorely se suší metodou STEAM, což je nová metoda sprejového sušení. Největší předností tohoto způsobu sušení je nejen vysoká vstřebatelnost výsledné potraviny, ale i šetrnost k látkám obsaženým v řase. Při zpracovávání chlorely se nepoužívá žádný způsob konzervace, k výrobě tablet se používá pouze 100% chlorelový prášek bez jakýchkoli přídavných látek. Tablety se lisují opět velmi šetrným způsobem bez přidávání plniv, pojiv a barviv. Chlorelu (stejně jako všechny zelené potraviny) je potřeba uchovávat na tmavém místě a nádobu, v níž ji skladujeme, velmi pečlivě uzavírat. Jedině tak se totiž zabrání oxidaci chlorofylu, který chlorela ve velkém množství obsahuje. Co se týče skladování, nejvhodnější je keramická dóza se šroubovacím nebo kónusovým (kuželovitým) uzávěrem.
Broskve jsou pro svou pikantní a slabě nahořklou chuť vhodné při přípravě sladkých jídel, ale zavařené broskve jsou nejlepším komponentem při minutkové úpravě masa nebo ve studené kuchyni. Broskvový kompot je lehce stravitelný, osvěžující, přičemž dobře zasytí, proto je vhodné jej podávat nemocným s horečkou. Zavařenými broskvemi obkládáme sladké dezerty, teplé mléčné kaše a flameri. Tradičně se půlky zavařených broskví plní kuřecím salátem.
Ke konzervování vybíráme broskve plně zralé, ale pevné. Před vložením do sklenic je oloupeme, (pokud máte rádi slupku, tak neloupeme a použijeme plody se slupkou). Jde to snadno, jen je třeba znát jednoduchou „fintu“ – broskve na jednom „pólu“ křížem nařízneme a spaříme vroucí vodou. Necháme je v ní asi dvě minuty. Poté spařené plody po jednom vybíráme z vody a malým ostrým nožem je loupeme. Začínáme u horní naříznuté části. Oloupanou broskev hned rozpůlíme (pomáháme si nožíkem). Až teprve rozpůlený plod zbavíme nějakých vad, dopředu vyřezaná broskev se těžko půlí. Jestliže máme broskve „tvrdky“, vyřezáváme směrem k pecce výseče. Takto odhalenou pecku už snadno vyřízneme. A nyní může začít samotná konzervace.
Uchovat červenou řepu zavařováním, aby mohla být celý rok připravena ke konzumaci, je prastarý zvyk, který funguje dodnes. Přestože má červená řepa nejvíc vitamínů a hodnot jako syrová, konzervace řepy má pro hospodyňku smysl. I těch vitamínů, minerálů a dalších hodnotných látek po zavařování červené řepy zůstane ještě dostatek.
Červená řepa je dobrým podpůrcem imunity, regeneruje organismus, podporuje růst tkání, má pozitivní vliv na funkci kardiovaskulárního systému, používá se při léčbě rakoviny a zároveň má preventivní účinky vůči této chorobě. Dnes se jí obvykle jenom kořen, a to syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný.
Červená řepa je plodina pocházející původně ze Středozemí, dnes je oblíbená v Evropě, Severní Americe a spoustě asijských zemí. Je známá pro své přínosné účinky na lidské zdraví, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek.
Konzumace této zeleniny celkově podporuje odolnost organismu. Červená řepa má pozitivní vliv na nervovou soustavu organismu člověka, posiluje nervy. Dalšími jejími nezanedbatelnými účinky jsou pozitivní vliv na vidění a zrakovou ostrost. Je vhodné ji užívat při ženských obtížích, menstruačních potížích a v období klimakteria. Červená řepa blahodárně působí na kardiovaskulární systém člověka, pročišťuje krev a podporuje krvetvorbu. Díky obsahu železa rovněž doplňuje červené krvinky. Osvědčuje se při rekonvalescenčních stavech po prodělané borelióze a klíšťové encefalitidě. Podporuje látkovou výměnu, tudíž má detoxikační účinky, a vyplavuje škodlivé látky pryč z těla. Má i protinádorové účinky, a tak se při léčbě rakoviny doporučuje pít šťávu z červené řepy. Díky vysokému obsahu vlákniny působí dobře červená řepa na trávení, podporuje produkci trávicích šťáv a podporuje i činnost žlučníku a jater. Je dobrým pomocníkem při hubnutí. Pro svůj obsah kyseliny listové se doporučuje těhotným ženám a při přípravě na těhotenství. Celkově má červená řepa regenerační účinky, podporuje růst vlasů a nehtů, zpomaluje stárnutí organismu. Červená řepa je sice co do chuti sladká, avšak je nízkokalorická.
Nutriční hodnoty zavařované červené řepy na 100 g jsou: 55,57 kcal, 1,6 g bílkovin, 10,6 g sacharidů, 0,17 g tuků, 2,8 g vlákniny, 16 mg vápníku, dále obsahuje sodík, draslík, hořčík, křemík a vitamíny C, B a jiné.
Treska tmavá (Pollachius virens, angl. saithe), zvaná také pollack, žije ve velkých hejnech především ve vodách severního Atlantiku. Vyhovuje jí pobyt u dna i ve volné vodě v hloubce kolem 200 m. Tato dravá ryba se živí korýši a malými rybkami, velmi rychle roste a může se dožít až 25 let. Pohlavní dospělosti dosahuje po dvou letech, velmi dobře se množí. Její maso je chutné a pevné. Nejvýznamnějšími producenty jsou USA a Rusko. Většinou se zamrazuje na moři, ale část výlovu jde ve formě celých mražených ryb jako surovina do Číny, kde se znovu rozmrazí, filetuje a jako „double frozen“ (tedy dvakrát zmražená) se dováží mimo jiné i do EU.
Postavení ploutví tresky tmavé je podobné jako u tresky obecné a dalších treskovitých ryb. Má však poněkud vypouklejší břicho a tlamu s výraznou spodní čelistí na horní části tmavého čumáku. Je světlejší než její bělomasá příbuzná, stříbřité tělo přechází na hřbetě do hnědozelena, břicho má téměř bílé. Dorůstá 130 cm při hmotnosti zhruba 30 kg, na trhu se můžete nejčastěji setkat s exempláři 70 cm dlouhými a vážícími 3 až 4 kg.
Treska tmavá má velmi aromatické, pevné a libové maso, které je zasyrova šedočervené a bledne až po tepelné úpravě. Právě kvůli tmavé barvě masa nepatřil dříve tento druh tresky k oblíbeným rybám, ale příznivý poměr kvality k ceně a vynález konzervace při vysoké teplotě jí zajistil popularitu. Chuť masa vynikne především při smažení, lze ho však využít také na závitky, sekanou, rybí guláš, špízy a do rybích prstů, případně k solení, uzení či konzervování. Tudíž úprava tresky má mnohostranné využití. Vysoce kvalitní filé, zamražené na moři, je bílé, s nižším obsahem tuku. V USA je to nejprodávanější ryba. Veškerá produkce pochází z volného oceánu, není zatím znám způsob, jak ji chovat faremně. Na moři zamražená surovina se produkuje ve dvou základních druzích, a to jako filety nebo filety slisované do bloku. Kvalitativně mezi nimi není rozdíl. Jen celé filety mohou občas obsahovat, zejména v hlavové části, drobnou kost, značí se proto jako PBI (pin bone in – špendlíkové kosti uvnitř), může se z nich vyrábět i blok. Vyšší kategorií je filetový blok prakticky bez kosti, značený PBO (pin bone out – bez kostí), kde podle standardu nesmí být více než jedna drobná kůstka na 1 kg výrobku. Tato surovina se používá pro výrobu porcí označených jako bez kosti a vhodná je i pro děti.
Při výběru vhodné značky bychom se neměli spoléhat jen na reklamu nebo na osvědčené rady pejskařů, které potkáme v parku (i když někdy je dobrá rada nad zlato), ani na to, že určité granule pejskovi chutnají. Psům totiž mnohdy víc chutnají granule nekvalitní, které jsou dochucené solí a chemickými příchutěmi. Hlavním kritériem při rozhodování by mělo být jednoznačně složení krmiva! Pokud složení zhodnotíme jako kvalitní, vzorek několika značek pak můžeme předložit psovi, aby si sám vybral, které mu budou víc chutnat.
Při výběru bychom neměli hledět pouze na cenu, ale zejména na kvalitu. Mějme na paměti, že zdravý a dobře živený pes navštěvuje veterinárního lékaře pouze při prevenci. Proto není vhodné na výživě šetřit. U běžně aktivních dospělých psů je prvotním úkolem zajištění optimální tělesné hmoty, podpora zdravého zažívání a úprava kondice kůže a srsti.
Klíčem k výběru správného krmiva je vědět, jak číst údaje a etikety na obalu. Nejdůležitějším údajem je takzvané složení krmiva, které je povinné a kontrolovatelné. Bývá označováno jako „nejpravdivější údaj na pytli granulí“, protože výrobce musí v sestupné řadě podle hmotnosti deklarovat suroviny, které byly zpracovány při výrobě krmiva. Mnoho lidí se při výběru granulí řídí cenou, ale cena nemusí být vždy úměrná kvalitě. Nejdražší krmivo tak nemusí být to nejlepší. Spíše než cenou se tedy řiďte složením! Jistotou ale zůstává, že krmiva zakoupená v supermarketech či hypermarketech nebo takzvané ekonomické řady nemají s kvalitním krmením nic společného. Nekvalitní složení (hodně obilovin a soli, málo masa, chemická konzervace a podobně) je totiž jedním z hlavních znaků těchto granulí. V reklamách jsou mnohá krmiva prezentována jako vyvážená strava, ale prostudujeme-li si jejich složení, tak rychle pochopíme, jak na tom jsou doopravdy.
Při výběru krmiva bychom kromě kvality a ceny měli brát v potaz i dávkování krmiva. Dávkování totiž může výrazně ovlivnit výslednou cenu krmné dávky na den. U krmiv vyšší kvality obvykle stačí menší dávka krmiva, protože je výživnější. V konečném důsledku pak dražší granule mohou vyjít na stejnou částku, nebo dokonce levněji než granule levnější, ale s vyšším dávkováním. Nižší objemová dávka granulí spojená s krmením dvakrát denně také představuje nižší potenciální riziko torze žaludku (přetočení žaludku).
Suroviny, které byly použity pro výrobu krmiva, by měly být přesně pojmenované. Například „rýže“ místo „obiloviny“, „kuřecí tuk“ místo „živočišný tuk“, „kuřecí moučka“ místo „masová moučka“. Jinak nemůžete vědět jistě, co vlastně granule obsahují. Obecné názvy jednotlivých surovin místo konkrétního pojmenování vypovídají o nízké kvalitě produktu.
Granule a maso
Vzhledem k tomu, že psi jsou masožravci, měly by kvalitní granule obsahovat dehydrované maso nebo masovou moučku jako hlavní složku krmiva, oproti tomu množství obilovin je dobré snižovat. Pokud se ve složení uvádí maso čerstvé, mělo by být doplněno ještě masovou moučkou či sušeným masem. Maso v čerstvém stavu totiž obsahuje 70–80 % vody, která se musí pro výrobu granulí vysušit, proto skutečný podíl masa v granulích je pak podstatně menší. Naproti tomu masová moučka obsahuje stejné množství vody jako granule. Kvalitní granule by měly být vyrobeny alespoň ze 100 g čerstvého masa nebo 20 g sušeného na 100 gramů granulí. Vyplatí se sledovat etikety na krmivech.
Chovatelé a majitelé psů se při studiu krmiv velmi často zaměřují na množství proteinů v krmivu. Kromě procentuálního zastoupení proteinů v krmivu by nás však měl zajímat i samotný zdroj proteinů. Živočišné proteiny mají totiž mnohem lepší poměr aminokyselin než levnější neplnohodnotné rostlinné proteiny (například sója, obiloviny) a jsou pro zvířata lépe stravitelné. Vysoký obsah proteinů živočišného původu a nízký obsah sacharidů je proto pro kvalitní výživu psů ideální.
Chemická konzervace
V kvalitních granulích by neměly být obsažené potenciálně zdraví škodlivé látky, jako jsou různá barviva a konzervanty (BHA, BHT, propylgallát, sorban draselný). Stejně tak jako v lidské výživě i ve výživě zvířat převládá trend odklonu od „chemie“, protože chemické konzervanty zdraví neprospívají. Někdy se tyto látky skrývají pod termínem „doplňkové látky povolené v EU“.
BHA neboli butylhydroxyanisol (E 320) je konzervační látka, která zpomaluje žluknutí tuků. Používá se jako konzervant proti některým bakteriím a plísním. Může způsobovat alergie. Podle některých studií může být i příčinou vzniku rakovinotvorného bujení trávicího traktu nebo zesiluje karcinogenní účinky jiných karcinogenů.
BHT neboli butylhydroxytoluen (E 321) je jedním z nejpoužívanějších potravinářských emulgátorů, který zabraňuje žluknutí tuků a olejů. Na zdraví má podobné účinky jako BHA. Může mít toxické účinky na některé orgány, například játra, plíce, ledviny.
Ačkoliv většina odborných studií označuje tyto látky za bezpečné, dlouhodobější pokusy s podáváním vyšších dávek u laboratorních krys naznačovaly jejich karcinogenní účinky. Vysoké dávky BHT způsobovaly na pokusných zvířatech mnoho poruch a abnormalit, především na psychické úrovni, a zvyšovalo se riziko vzniku nádorů. Světové potravinářské organizace proto doporučují používání dražších, ale bezpečnějších postupů, jako je například konzervace pomocí tokoferolů (vitamín E).
Propylgallát (E 310) brání žluknutí tuků a olejů. U citlivých jedinců může vyvolávat žaludeční problémy a alergické reakce.
Sorban draselný zpomaluje růst plísní, používá se jako konzervační činidlo.
I když je v granulích malé a údajně bezpečné množství těchto chemických konzervantů, měli bychom se zamyslet, co by toto malé množství podávané v každé krmné dávce, každý den a případně celý život mohlo se zdravím psa udělat. Proto je vhodné volit granule, které jsou konzervovány přírodně.
Další méně vhodné složky
Kromě chemických konzervantů by se v opravdu kvalitních granulích neměly objevovat suroviny nízké výživové hodnoty. Mezi tyto suroviny řadíme například sóju (zdroj proteinů, který je pro psy hůře stravitelný než proteiny živočišného původu, sója také může vyvolávat alergii), bílkovinné hydrolyzáty a koncentráty a vedlejší rostlinné a živočišné produkty.
Vedlejšími živočišnými produkty se rozumí například uhynulá zvířata, kůže, kosti, odřezky masa při zpracování a výrobě potravin, krev, střeva, zobáky, pařáty, odpad z mlékáren a podobně. Skupina vedlejších výrobků rostlinného původu zahrnuje vedlejší výrobky ze zpracování rostlinných produktů, zejména obilovin, zelenin, luštěnin a olejnatých semen. Proto pokud jsou v granulích obsaženy „vedlejší produkty“, nemůžeme vědět, co vlastně konkrétně bylo pro výrobu použito.
Složky, které prospívají
Některé složky kvalitu granulí zvyšují, pozitivní je například přídavek probiotik (příznivých mikroorganismů), glukosaminu a chondroitinu (doplňky pro výživu a obnovu chrupavek kloubů a vaziva) a různých přírodních bylinek či ovoce a zeleniny (mořské řasy, kořen čekanky, juka a jiné).
Některé bylinky například pomáhají tělu vylučovat toxiny a podněcují některé tělesné pochody, například pročišťování jater. Byliny dále mohou představovat povzbuzující prostředek, který posiluje některé orgány (povzbuzují srdce, zlepšují trávení).
Granule by samozřejmě měly obsahovat kompletní spektrum vitamínů, minerálů a stopových prvků. Použití chelátových forem minerálů umožňuje jejich lepší střevní absorpci a s tím spojenou vyšší využitelnost krmiva. Pozitivní účinek má i přídavek oligosacharidů nebo fruktooligosacharidů.
Pro výběr určité značky hovoří i fakt, jsou-li granule zpracovány šetrnou technologií a mají-li suroviny status potravinářské čistoty. To znamená, že suroviny byly schválené i pro lidskou spotřebu.
Zdroje sacharidů a tuků
Mezi zdroje sacharidů v granulích řadíme pšenici, kukuřici, oves, rýži, brambory a jiné. Mezi lépe stravitelné zdroje sacharidů řadíme brambory, rýži a oves.
Pšenice se považuje za nejhůře stravitelný zdroj sacharidů, který navíc obsahuje velké množství lepku. Pšenice u psů nejčastěji vyvolává různé alergie.
Stejně tak kukuřice – potenciální alergen – není pro psy příliš vhodná i díky svým nutričním hodnotám. Psům jakožto masožravcům nejvíce prospívá masitá strava s vysokým obsahem proteinů a s nízkým obsahem sacharidů.
Měli bychom se vyhnout krmivům s vysokým obsahem bílé rýže, pšenice a kukuřice. Čím méně sacharidů granule obsahují, tím lépe. Pochází-li cca 30 % energie ze sacharidů (obiloviny, případně ovoce a zelenina), je to ideální stav. Krmiva, která obsahují 35–50 % energie ze sacharidů, jsou průměrná. Mezi podprůměrné můžeme řadit krmiva, u nichž energie pochází z 50 a více % ze sacharidů. Nadbytek sacharidů v krmivech pro psy může být jednou z příčin obezity, jelikož nadbytečná glukóza se v těle ukládá jako tuk.
Jako hlavní zdroj tuků by v granulích měl být kuřecí nebo rybí tuk. Rostlinné oleje by neměly tvořit tento hlavní zdroj, protože psi mnohem lépe využívají tuky živočišné.
Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření. Doporučuje se pohybovat na dolní hranici koncentrace solicí směsi, což znamená od 2 do 2,5 %.
Mokrý způsob solení – do láku
Tímto způsobem nakládáme kolena, nožky, ocásky a žebírka. Lák, kterým se maso zalévá, má mít dle předpisu koncentraci 16 %. Na 10 l vody navážíme 1,6 kg soli, nebo kompletní solicí směs rozpustíme, vychladíme na 4 °C a naskládané kusy masa (každý druh zvlášť) zalijeme lákem. Doba se liší – při použití Pragandy 14 dní, při použití soli a dusičnanu 4–5 týdnů, při použití normální soli 5–6 týdnů.
Maso se překládá každý týden 1–2x, vrchní kousky se dají naspod a spodní navrch.
Smíšený způsob solení
Tento způsob solení se používá při nasolování masa na domácí uzené, bůček, slaninu (u slaniny se též používá solení na sucho), rolády a kýty, ať už v celku, nebo naporcované na jednotlivé šály (šrůtky). Jednotlivé kusy masa se zarajbují (to znamená, že se rukama rozetře solicí směs po celém povrchu masa). Přebytečná sůl se ze šrůtků setřese a tyto se naskládají do kameninového hrnce vystříknutého solí, a to velmi těsně k sobě. Poté se zatíží a dají do chladu cca 4 °C. Kdo má rád česnek, tak dá na 10 kg masa 20–30 dkg nakrájeného na kousky nebo rozetřeného.
Po 1–2 dnech se maso zalije lákem o koncentraci 8–11,5 %. Při celém procesu je potřeba dodržovat úzkostlivou hygienu a teplotu, neboť hrozí riziko zkažení láku, pečlivě maso překládejte (1–2x týdně). Používejte buď gumové vydezinfikované rukavice (jsou lepší), nebo pečlivě umyté a vydezinfikované rukou. Maso se překládá tak, že vrchní kousky se dají naspod a spodní navrch. Přičemž se na dno nejprve nalije lák a teprve potom se ukládá maso, zase se dolije lák a zase maso. Je to z toho důvodu, že při překládání musíte vlastně maso ukládat do láku. Pouze tak budete mít jistotu, že mezi masem nezůstane vzduch.
Při jakékoli změně vůně láku (zvrhnutí láku) se tento musí okamžitě vyměnit za nový. Zvláště musíte zabránit tomu, aby se nedostal ani kousek masa nad hladinu láku (zatížit) anebo aby nezůstaly bubliny vzduchu mezi masem při překládání.
Doba naložení se liší s použitou solicí směsí, například sůl s dusičnanem 4 týdny – bůček, masa, samotná sůl až 6 týdnů – slanina. Prosolení se pozná na řezu (u masa a bůčku), který má být růžově červený s perleťovým leskem v celé ploše (platí pro sůl s dusičnanem). Zůstalo-li ve středu šedé místo, musí se ještě počkat (platí u masa, slanina zůstává v podstatě pouze bílá). Toto se musí brát s rezervou u masa soleného pouze solí, tam k vybarvení nedochází v takové intenzitě. Existuje jeden osvědčený test, kterým zjistíte, že je maso proleželé. Vezmete do ruky šrůtek bůčku a palcem a ukazovákem ruky zatlačíte (proti sobě) vší silou do masa, pokud se vám podaří prsty dostat skrz maso k sobě, je správně proleželé na domácí uzené, domácí uzený bůček, anglickou. Berte na to zřetel, protože křehkost masa po vyuzení závisí z 90 % na naložení. Například vyuzený bůček musí být tak křehký, že se v podstatě dá namazat na chleba, tedy aspoň tučná část (proto se také preferuje uzené s kůží, protože nespadne v udírně z háčku). Nemůže se stát, aby při rozkousání nevařeného uzeného bůčku nebo masa zbyl v ústech žvanec vláken a mázder, která se nedají rozkousat.
