Ten, kdo se nechce zabývat čištěním kontaktních čoček má možnost vybrat si ze dvou možností. První z nich je koupit si kontaktní čočky s prodlouženým nošením na několik dní. Taková čočka se nasadí na oko a nechá se tam celý den i přes noc. Po uplynutí uvedené doby nošení, obvykle týden, se kontaktní čočky bez čištění rovnou vyhodí, když se vytahují z oka. Toto řešení má bohužel svou nevýhodu, protože noční nošení čoček není moc dobrý nápad. Ponechání čoček trvale na oku i během spánku znemožní oční rohovce dýchat a ta se začne bránit prorůstáním cévek, které ji pak nahradí potřebný kyslík. Při nočním nošení čoček rohovka začne být hůře průhledná a stává se také neoperabilní. Tyto změny na rohovce jsou nevratné. Nočním nošením čoček se rovněž může zvýšit riziko vzniku i jiných problémů s očima. Druhou možností a také nejzdravější jsou denní čočky, nazývané také jednodenní čočky, které se každou noc před spaním vyndají a ráno se nahradí novými.
V diskuzi TENKÁ ZUBNÍ SKLOVINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kristýna.
Dobrý den, začala se mi před pár měsíci ztenčovat zubní sklovina a na koncích zubů je malinko průhledná, poradíte mi prosím nějaké vitamíny nebo cokoliv, co by sklovinu posílilo? Moc všem děkuji!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.
Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.
Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.
Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.
Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.
V diskuzi DOTAZ NA OVLÁDÁNÍ HLASITOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Mam naslouchadlo /hrazené VZP/ průhledná hadicka s ovládací panelem za ucho.Neumím nastavovat hlasitost. Muzete mi poradit nebo znazornit ovládací panel dekuji Spratkova
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Výrůstek na oku, nebo také průhledná bulka na oční bulvě, signalizuje, že by mohlo jít o tukovou tkáň. Tento stav se vyskytuje u mnoha lidí, ale většinou až ve starším věku. A vůbec ničemu to nevadí. Takže pokud by se jednalo o tento problém, nic se neděje. Každopádně vás ošetřující lékař pošle na oční, aby se na to pro jistotu ještě pořádně podíval odborník a zhodnotil nález.
V naší poradně s názvem SILNÁ PÁLIVÁ BOLEST V ŘITNÍM OTVORU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Ondráček.
Už více než měsíc trpím pálivou bolestí na konci řitního otvoru.Ve škol-
ním hodnocení je to několikrát za den horší než čtyřka.Na bolest používám faktu mast i čípky a lunaldin ,zlepšení je na chvilku.
Byl bych moc rád za radu,která mně od této bolesti pomůže.
Zdravím a děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je třeba zjistit, co je příčinou vašich obtíží a to půjde jedině v ordinaci gastroenterologa. Používá se k tomu taková průhledná trubička, která se vsune asi 3 cm do konečníku a lékař může jasně vidět, co způsobuje tyto obtíže. Dokonce je lékař může hned při tomto vyšetření napravit. Objednejte se co nejdříve na toto vyšetření, které vám uleví jednou pro vždy.
Vždy záleží na charakteru tekutiny, která z ucha vytéká. Pokud je tekutina hnisavá, je vhodné antibiotika nasadit, ale pokud je tekutina průhledná, většinou se jedná o virový zánět a stačí lokální léčba bez celkových antibiotik. Pokud by teploty trvaly nadále, jistě je na místě, abyste navštívili lékaře. Prevence zánětu středouší stoprocentní neexistuje – existuje očkování proti pneumokokovi, který často zánět středouší způsobuje. Je nutné velmi důsledně smrkat, aby sekret nestagnoval, protože pak se dostane přes Eustachovu trubici právě do středouší.
V diskuzi PUCHÝŘKY NA KONEČCÍCH PRSTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubajs.
Dobrý den, chtěl bych zde poprosit o radu, jak účinně léčit puchýřky na bříškách prstů - zapříčiněné mechanickým "poškozením". Jsem houslista a tento problém jsem si bohužel vytvořil sám - nevědomky - když jsem po delší dobu ztvrdlé konečky bříšek zbrušoval pilníkem na nehty...aby se mi lépe hrálo. Nevím, co mě to napadlo za pitomost, ale stalo se. Nyní se s tímto trápím už dlouho a děla mi problém hrát na nástroj...místa jsou velmi bolestivá, pod kůží jakoby "průhledná" = puchýřky. Zkoušel jsem hypermangan, ale jak jsem se dozvěděl, nemá příliš léčivé účinky. Nyní namáčím prsty do teplého odvaru heřmánku s kapkami tea-tree oleje.
Prosím o radu, jsem zoufalý. Díky, K
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle Wikipedie je sklivec (latinsky corpus vitreum) průhledné, čiré, bezbarvé, rosolovité těleso s řídkou vláknitou strukturou, která vyplňuje 2/3 vnitřního prostoru oční koule (bulbus oculi) za oční čočkou a jejím závěsným aparátem (řasnatým tělískem, corpus ciliare). Tvoří se pouze v embryonálním období a neregeneruje. V případě ztrát se nahrazuje jen komorovou tekutinou. Tam, kde na sklivec naléhá čočka, se nachází jamka pro čočku (fossa hyaloidea).
Canalis hyaloideus je tenký kanálek probíhající střední osou sklivce, je zkroucený, je zbytkem po embryonální tepénce a. hyaloidea, která vyživovala čočku. A. hyaloidea vycházela z papily zrakového nervu (discus nervi optici), oblasti sítnice oka, kde vzniká zrakový nerv, takzvaná slepá skvrna.
Stroma vitreum je tvořeno trámčinou z velice jemných vláken – (fibril), které jsou při povrchu hustší, takže tvoří pevnější povrch sklivce (membrana vitrea).
Obsah sklivce:
voda (98 %);
chlorid sodný;
stopy bílkovin;
kyselina hyaluronová (díky ní má sklivec gelovitou konzistenci).
Hlavní funkce:
udržování nitroočního tlaku a udržení hladkého povrchu sítnice;
sklivec je rosolovitá, průhledná tkáň, která vyplňuje oční dutinu a zevnitř naléhá na oční sítnici – poruchy sklivce vedou k chorobám sítnice a k poruchám vidění.
V naší poradně s názvem MENINGOKOK PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luisa.
Dobrý den,mám strach jestli jsme se nenakazili meningokokem na navsteve,prosim lze z krve zjistit nakazu,dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ano, meningokok jde zjistit z krve. Meningokok způsobuje život ohrožující onemocnění, při kterém jde o minuty. K nezvratnému poškození organizmu dojde už za několik hodin od prvních příznaků. Ty přitom nemusí být nijak závažné ani specifické, onemocnění může být na začátku mylně považováno za běžnou virózu s nechutenstvím, nevolností a rýmou. Základní projevy tohoto nebezpečného stavu zahrnují horečku nad 38°C, bolest hlavy, světloplachost, zvracení, ztuhlou šiji a vyrážku. Právě tato vyrážka může pomoci rozpoznat meningokoka v domácím prostředí. Vyrážka na kůži totiž nezmizí, když se na ní přitlačí průhledná sklenice. To je jasný signál, že jde o meningokokovou infekci a je třeba okamžitě zavolat rychlou záchranou pomoc. Dalším domácím testem na meningokokovou infekci se provádí tak, že se nemocný uloží na rovnou podložku, například na postel bez polštáře s vystřenými dolními končetinami. Ohnutím hlavy vpřed se mu zatlačí brada směrem k hrudníku. Pokud zareaguje bolestivě a ohne nohy v kolenou, je nutné okamžitě přivolat rychlou lékařskou pomoc.
Albino – má geneticky utlumený černý pigment, který přechází v růžový, béžový až hnědý. V této linii existuje ještě Tremper Albino, Rainwater Albino a Bell Albino.
Blizzard – má bílé tělo a tmavé oči, vylíhlá mláďata jsou téměř průhledná.
Banana Blizzard – je kombinací typu Murphy Patternless a Blizzard.
Murphy Patternless – má béžovou až žlutou barvu těla a šedý ocas, jako dospělý na sobě nemá žádnou kresbu.
Nepečený kiwi dort se želatinou a zakysanou smetanou
Ingredience:
2 balíčky piškotů
1 kelímek jogurtu
3 kelímky zakysané smetany
100 g moučkového cukru (dle chuti)
2–3 sáčky zelené nebo žluté želatiny
1 sáček čiré želatiny
5 kusů čerstvého zralého kiwi
Postup:
Připravte si dortovou formu, na jejíž dno dejte pečicí papír a strany vymažte máslem a vysypte kokosem (dort se díky tomu pak bude dobře oddělovat od formy). Připravte si čirou želatinu dle návodu na obalu nebo dle vlastní zkušenosti (vody raději dávejte o kapku méně, aby želatina krásně ztuhla). Nechte ji trochu zchladnout, ale nezapomeňte občas zamíchat. Želatina nesmí úplně vystydnout, protože byste ji nerozmíchali do smetany. Pokud by vám přece jen ztuhla, můžete želatinu opět zahřát. Do mírně vychladlé želatiny přidejte po lžících zakysanou smetanu a jogurt a na závěr moučkový cukr dle chuti.
Dno dortové formy vyložte piškoty (dávejte jeden vedle druhého) a ty zakryjte vrstvou připravené zakysané smetany. Tento postup opakujte, dokud nezaplníte celou formu. Dejte pozor na to, aby vrchní vrstva byla smetanová, ne piškotová. Při druhé vrstvě můžete dát piškoty i na boční stěny, už vám tam budou pěkně držet. Lze použít i dlouhé cukrářské piškoty, které dortu dodají kouzlo. Na poslední vrstvu naskládejte oloupaná a na kolečka pokrájená kiwi. Ovoce skládejte úhledně, poněvadž želatina bude průhledná. Nyní si připravte barevnou želatinu dle návodu na sáčku, nechte ji mírně vychladnout a pak ji po lžících pomalu nalévejte na dort, až zakryjete všechno ovoce. Teď už jen dort nechte ztuhnout v lednici do druhého dne. Poté ho můžete opatrně přendat na talíř a podávat.
80 g nastrouhaného italského tvrdého sýru Grana Padano, ale můžete použít parmesán.
1/2 deci bílého vína;
voda podle chuti;
1 litr zeleninového vývaru;
sůl podle chuti.
Na ozdobu:
Šafránové pestíky podle chuti.
Postup
Chcete-li si připravit pravé šafránové rizoto (nebo také milánské rizoto), nejprve vložte šafránové pestíky do malé sklenice, zalijte vodou jen tolik, aby byly úplně zakryté, zamíchejte a nechte louhovat přes noc. Pestíky tak pustí veškerou barvu. Poté si připravte zeleninový vývar, na recept budete potřebovat jeden litr. Cibuli oloupeme a nakrájíme nadrobno, aby se při vaření rozvařila a nebyla při vychutnávání rizota cítit.
Do velkého hrnce nalijte 50 g másla odebraného z celkové požadované dávky, rozpusťte na mírném ohni a poté vsypte nakrájenou cibuli a nechte 10 až 15 minut provařit. Pak podlijte vývarem, aby soté nevyschlo. Cibule musí být průhledná a měkká.
Jakmile je cibule podušená, přidáme rýži a opékáme 3 až 4 minuty, aby se rýžová zrna uzavřela a dobře se vařila - to je velmi důležité u pravého rizota. Zalijte bílým vínem a nechte úplně odpařit. V tuto chvíli pokračujte ve vaření asi 18 až 20 minut a podle potřeby přidávejte vývar po naběračkách, protože ho rýže hodně absorbuje. Zrnka rýže musí být vždy zakryta vývarem.
Pět minut před koncem vaření slijte vodu ze šafránových pestíků, které jste přes noc vylouhovali, promíchejte s rýží, abyste rizoto ochutili a dodali mu pěknou zlatavou barvu. Po uvaření vypněte oheň, přidejte sůl, vmícháme nastrouhaný sýr a zbylých 75 g másla. Promíchejte, přikryjte pokličkou a nechte pár minut odpočinout. V tuto chvíli je šafránové rizoto hotové servíruje se za tepla s osobukem a zdobí se několika pestíky šafránu.
Pilatka švestková je významným zástupcem čeledi pilatkovití (Tenthredinidae). Jde o čeleď hmyzu z řádu blanokřidlých, kterých se ve střední Evropě vyskytuje více než 900 druhů a celosvětově okolo 9000. Vyskytují se na všech kontinentech kromě Antarktidy.
Pilatka je nepříjemný škůdce slivoní. Způsobuje červivost plodů a jejich předčasný opad.
Dospělá pilatka má 4-5 mm, černé tělo a průhledná křídla. Charakteristickým znakem pilatky je, že napodobuje skutečné vosy, aby vypadala nebezpečně (mimikry). Pilatky však nemohou bodnout. Jako všechny rostlinné vosy, pilatky také postrádají vosí pas mezi hrudníkem a břichem. Jejich chapadla jsou dlouhá a mají obvykle devět členů. Žilkování křídla je dobře vyvinuté, ale postrádá subkostální žíly na předních křídlech.
Larvy pilatky jsou světle zelené, nažloutlé, a stejně jako u všech rostlinných vos, vypadají velmi podobně jako housenky motýlů, ale liší se od nich tím, že mají celkem šest párů panožek místo sedmi.
Larvy přezimují v půdě a na jaře se kuklí. Samičky v tu dobu kladou vajíčka jednotlivě do květních kalichů. Každá larva pak zlikviduje během svého života až 4 plody. Drobné vosičky se líhnou v době kvetení slivoní, na nichž se živí nektarem a pylem. Vylíhlé bělavé housenice pak vyžírají tvořící se plůdky, které předčasně opadnou. Dospělé housenice opouštějí plody a přezimují ve svých zámotcích v půdě. Na zahradách lze poškození plůdků tímto škůdcem podstatně snížit včasným vyvěšením bílých lepových desek.
Hubí se chemickými přípravky, které narušují jejich nervový systém stimulací nikotinových acetylcholinových receptorů. Chemické přípravky se aplikují jako postřiky na vodní bázi. Čtěte dále, abyste se dozvěděli více o možných způsobech boje proti tomuto škůdci slivoní.
Roupy lze léčit snadno, léčba má až 95% účinnost. Nejjednodušší způsob, jak se jich zbavit, je účinná prevence před těmito parazity a dodržování osobní hygieny a čistoty, léčba probíhá pomocí albendazolu, mebendazolu. Lékem bez předpisu bylo Pyrvinium. Léčba je dvoufázová, s druhou dávkou po přibližně 4 týdnech. Dnes je možnost předepsat pouze Vermox, širokospektrální lék, který podle síly dávky likviduje nejen roup dětský, ale například i tasemnice a hlístice.
Během léčby by se měl omezit příjem bílého rafinovaného cukru. Je také důležité dodržovat přísné hygienické návyky, jako mytí rukou po toaletě, stříhání a čištění nehtů, pravidelné střídání spodního prádla a pravidelné sprchování. Vajíčka jsou citlivá na zvýšení teploty, proto je praní na vyšší teplotu jejich účinným zabijákem. Onemocnění roupy je nepříjemné, ale v naprosté většině případů není nebezpečné.
Kromě dodržování hygienických zásad zmíněných v léčbě je známo několik lidových rad. Patří sem konzumace česneku či mrkve. Hodně lidí doporučuje také kyselé zelí či poupata pelyňku. Velká konzumace celozrnných obilnin a zelené listové zeleniny má pozitivní vliv jak na léčení parazitů, tak v prevenci před nimi. K úlevě od úporného svědění se doporučuje teplá koupel s půl hrnkem stolní soli, nebo aplikace masti s oxidem zinku do okolí konečníku.
Důležité je provést léčbu také u všech členů rodiny či kolektivu.
Základním vyšetřením pro diagnózu roupa dětského je přímý průkaz vajíček roupů. Ideální metodou je u dětí takzvaná Grahamova metoda, kdy se na konečník otiskne průhledná lepicí páska, která se pak přelepí na podložní sklíčko a může se přímo mikroskopovat. U dospělých je lepší odběr vajíček skleněnou Schueffnerovou odběrovou tyčinkou. Pro lepší záchyt vajíček se doporučuje vyšetření provést co nejdříve po probuzení, protože mytí nebo defekace mohou vajíčka odstranit. Vyšetřit se může také vzorek stolice.
Nehet je tvrdé zakončení prstů, které slouží jako ochrana a prostředník přenosu tlaku na prsty s okolím, jelikož umožňuje okolní kůži lépe přenášet informace o dotýkaných věcech. Nehty se vyskytují na všech prstech, a to jak na rukou, tak i nohou. Rychlost růstu nehtů je na rukou v průměru 0,1 mm za den, na nohou je pak 3–4x pomalejší. Celý nehet naroste za 6 až 12 měsíců (například po stržení). Nehet obvykle dosahuje tloušťky 0,5 až 1 mm.
Vzhled zdravého nehtu: Normální zdravý nehet je hladký bez žlábků a rýh. Je lehce klenutý, má narůžovělou plochu a přírodní lesk. U kořene nehtu je viditelný nehtový měsíček, polokruhová bílá kresba nehtu. Nehtová kůžička obklopuje nehet jako ochrana.
Stavba nehtu: Nehet je rohová nehtová ploténka, která je tvořena zrohovatělými buňkami. Je průhledná, tenká 0,50 až 0,75 mm a skládá se ze 3 až 4 různě zrohovatělých (a různě tvrdých) vrstev, které leží na nehtovém lůžku. První vrstvou je takzvaný dorzální nehet (tvrdý keratin), druhou tvoří intermediální nehet (měkký keratin) a třetí vrstvu ventrální nehet (hyponychiální keratin). Ten vyrůstá z kořene nehtu a posouvá se po nehtovém lůžku (velmi citlivé) až k volnému okraji nehtu. Vlastní nehet vyrůstá zpod zadního nehtového valu (matrix), který je přímým pokračováním nehtového lůžka. Lůžko nehtu, po kterém se posouvá nehtová ploténka, je měkká tkáň odpovídající zárodečné vrstvě pokožky. V dolní části nehtové ploténky je poloměsíčitá skvrna bělavé barvy, nazývaná lunula (měsíček). Zde je nehet nejvíc připevněn a je u každého jednotlivce jinak velký. Nehtová ploténka tu obsahuje množství dutinek, které jsou světlejšího zabarvení. Nehet ohraničují postranní valy. Kožní nehtový val (paronychium) přirůstá k nehtu nadnehtovou kůžičkou (v oblasti lunuly se nazývá eponychium, pod volným okrajem nehtu zpředu hyponychium). Spojení nehtu s lůžkem obstarává nedokonale zrohovatělá epidermální vrstva, která se nazývá „lůžkový nehet“. Její rohové buňky obsahují dost tuku, proto je měkká.
Zdravý nehet má nejmenší tloušťku u novorozenců. Nehty jsou tak ostré, že mohou způsobit vážná poškození obličeje nebo očí, jsou-li dvě děti vůči sobě nepřátelsky naladěny. Nejsilnějšími nehty se mohou pochlubit nejstarší lidé, protože nehet postupně dorůstá celý život, i když ve stáří se rychlost může zpomalit.
Nehty bývají často zasaženy nemocemi nejrůznějších charakterů. Mnohdy se jedná o poruchy růstu, které jsou většinou zapříčiněny genetickými dispozicemi. Běžně se například setkáváme s plísněmi. Nejznámějším, někdy však neprávem opomíjeným problémem je patrně zarostlý nehet (latinsky unguis incarnatus, jinak onychokryptóza). Kolem tohoto onemocnění koluje velké množství chybných informací. Léčení vyžaduje individuální přístup, jelikož každý nehet je jiný, a tak některé postupy nemusí vždy zaručeně fungovat.
Dote Lak na nehty Esmalte Dote Cremoso; Esmalte Dote Cintilante; Esmalte Dote Glitter; Esmalte Dote Fortalecedor; Esmalte Dote Incolor; Esmalte Dote Transparente – tyto výrobky představují nebezpečí, protože obsahují dibutyl ftalát (DBP), což tvrdí štítek. To je látka, která je zakázaná v kosmetice a přípravcích osobní hygieny. Země původu je Brazílie. Úřady nařídily ukončení prodeje a stažení zboží z trhu.
COLOR COSMETIC – závadným výrobkem je také tento kosmetický přípravek – lak na nehty různých barev ve skleněném flakonu tvaru mašle s různobarevným plastovým šroubovacím uzávěrem (barva odpovídá odstínu laku). Na uzávěru je nalepena průhledná plastová etiketa s českými texty (název a vlastnosti výrobku), číslem šarže a seznamem přísad. Na dně flakonu je samolepka s číslem odstínu a textem COLOR COSMETIC. Výrobek není vybaven povinným značením, jako je například osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh (výrobce nebo dovozce), datum minimální trvanlivosti a jmenovitý obsah. Bylo zjištěno, že u výrobku nejsou prokazatelně dodrženy požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Podle tohoto nařízení smějí být na trh uváděny pouze takové kosmetické přípravky, pro něž je v Evropské unii stanovena určitá právnická či fyzická osoba jako odpovědná osoba usazená v Evropské unii. Při uvedení kosmetického přípravku na trh k němu uchovává odpovědná osoba informační dokumentaci snadno přístupnou na jediné adrese v Unii pro příslušný orgán členského státu, ve kterém se tato dokumentace nachází. Kosmetický přípravek může být dodáván na trh, pouze pokud jsou na obalu, do kterého je přípravek naplněn, a na jeho vnějším obalu nesmazatelně, čitelně a viditelně uvedeny: jméno nebo zapsaný název a adresa odpovědné osoby. Před uvedením kosmetického přípravku na trh předkládá odpovědná osoba Evropské komisi informace o složení přípravku, které jsou dostupné toxikologickým střediskům, s cílem umožnit rychlé a náležité lékařské ošetření v případě zdravotních obtíží. Riziko pro spotřebitele spočívá v tom, že v případě nastalých zdravotních potíží v souvislosti s aplikací kosmetického přípravku nemají toxikologická střediska možnost zjistit podrobné informace o složení přípravku a zvolit tak rychlé a náležité lékařské ošetření. Jako země záchytu byla stanovena Česká republika.
True Lover lak na nehty – je závadným výrobkem RAPEX 8/2014. Jedná se o laky na nehty různých barev. Každá barva je zabalená v lahvičce ve tvaru květiny se zlatým víčkem. Celá sada je v kartonové krabici se seznamem ingrediencí. Závadné barvy mají tato čísla: 21, 40, 23, 12, 43, 27, 24, 35, 08, 13, 56, 31. Výrobek představuje chemické nebezpečí, protože obsahuje dibutyl ftalát (DBP). Výrobek nesplňuje požadavky směrnice o kosmetice.
Diamond laky na nehty, konkrétně laky Tangeglo a Danger Zone, jsou také nebezpečné výrobky. Jde o laky na nehty ve skleněných lahvičkách o objemu 15 ml. Velikost lahvičky je cca 73 x 27 mm. Výrobek představuje chemické nebezpečí, protože obsahuje 2–2,8 % hmotnosti dibutyl ftalátu (DBP). Výrobek nesplňuje požadavky směrnice o kosmetice 76/768/EHS.
Rohovka tvoří 20–25 % povrchu oční koule. Je zvlhčována slzným filmem a je složena z několika vrstev. Zdravá rohovka je průhledná, bez přítomnosti cévního zásobení. Nejčastějším onemocněním je keratoconjunctivitis sicca – suché oko (KCS).
Keratoconjunctivitis sicca neboli suché oko je možné definovat jako sníženou produkci slzného filmu. Rohovka a spojivka ztrácejí svou normální lesklost a stávají se matnými. Spojivka je nateklá a překrvená, rozvíjí se hlenohnisavý výtok. Na rohovce se objevují cévy a dochází k ukládání pigmentu. KCS se diagnostikuje pomocí testu měření slz, který je v pozitivním případě buď velmi nízký, nebo nulový.
Terapie je zpočátku konzervativní, kdy se do spojivkového vaku aplikují dvakrát denně cyklosporinové kapky, které aktivují činnost slzných žláz. Pokud je tato terapie neúčinná, je možné přistoupit k terapii chirurgické, kdy se do spojivkového vaku zavede vývod slinné žlázy.
Panus (chronický povrchový zánět rohovky) je onemocnění, které se vyskytuje převážně u německých a belgických ovčáků a jejich kříženců. Další plemena s dispozicí k tomuto onemocnění jsou jezevčík, pudl, greyhound a sibiřský husky. Příčina onemocnění není zatím zcela objasněna, předpokládá se rodinná a plemenná predispozice. Dědičnost onemocnění se však jeví jako velmi nízká. Mezi další faktory onemocnění patří i autoimunitní reakce, kdy vzniká přecitlivělost na bílkoviny rohovky. Mezi nespecifické faktory, které podporují vznik onemocnění, se řadí i UV záření a nadmořská výška.
Onemocnění se většinou projevuje u psů v rozmezí 3–5 let, občas i později. Ve většině případů jsou postiženy obě oči. Rozlišují se dvě formy onemocnění – u mladších psů je panus charakterizován výskytem velkého množství cév a granulační tkáně s velmi rychlým rozvojem. U starších psů se většinou diagnostikuje hlavně velké množství pigmentu v rohovce. Nástup i průběh jsou pomalejší. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A (opět ve formě kapek nebo masti). Pokud majitel ošetřuje oči pravidelně, nedochází obvykle k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud pejsek nereaguje na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky (lamelární keratektomie).
Povrchová pigmentózní keratitida neboli zánět rohovky je onemocnění, které se vyskytuje zejména u pekinézů, shi-tzu, bostonských teriérů, francouzských buldočků a ostatních brachycefalických plemen. Při onemocnění dochází k ukládání pigmentu v epitelu rohovky. Okrsky pigmentu se nalézají v centru rohovky. Ukládání pigmentu obvykle začíná ve vnitřním koutku a postupuje směrem centrálně, v některých případech může být pigment přítomen v epitelu celé plochy rohovky. Mezi vyvolávající faktory patří distichiáza (řasa vyrůstající z hrany víčka), velké nosní záhyby, velká víčková štěrbina. Velká víčková štěrbina v kombinaci s prominující oční koulí a tím ztíženým mrkáním vyúsťuje v nedostatečnou distribuci slzného filmu po povrchu rohovky, kde se tak vytvářejí suchá místa, a to zejména v centrální části rohovky. Tato místa jsou pak predispozicí pro ukládání pigmentu.
Terapeuticky je nutné odstranit vyvolávající příčinu. Pigmentaci je možné zredukovat cyklosporinovými kapkami a podáváním umělých slz.
Zelení šneci (Edentulina obesa) se vyskytují v Kamerunu, Keni a Tanzanii. Jedná se o stromový druh. Šnek má jasně zelenou ulitu, noha je žlutá s tenkými podélnými tmavými pruhy. Tento druh se vyznačuje dlouhým a tenkým krkem s malou hlavovou částí – vše je vyvinuto k lepšímu pronikání do ulity. Také pohlavní kloaka je z tohoto důvodu posunuta až k ulitě. Obústí je obdélníkové. Zbarvení ulity je dáno barvou vnitřních orgánů, které jsou zelené. Vlastní ulita je bělavě průhledná. Velikost šneků se pohybuje kolem 2,5–3 cm x 1,4–1,8 cm, váha cca 2–3 g.
Jeho pohyb je rovněž zajímavý, nedotýká se totiž podkladu celou nohou, ale pouze na dvou místech, takže se vlní od hlavy až k ocasní části nohy, což spíš připomíná pohyb píďalky než šneka. Pohybuje se nejvýše rychlostí kolem 0,0871 km/h, jinak je ale velmi pomalý. Často zvedá hlavu a kontroluje svými dlouhými očními tykadly okolí, pomocí prodloužených „pysků“ přitom sleduje slizové cesty plžů. Uchopení plže je pevné a edentulina zřejmě vypouští žaludeční šťávy či enzym působící jako neurutoxin, který během několika minut znehybní plže. Útok je velmi zajímavý – než se zakousne, zvedne přední část nohy těsně před svou kořistí. Plž není vysáván, jako to dělá například jiný šnečí predátor eugladina, ale je doslova požírán strouháním raduly. Tento proces vypadá, jako kdyby šnek kousal. Při krmení může vylučovat velké množství slizu – bublinek, jimiž si označuje svoji kořist. Spořádání plže trvá několik desítek minut, malý 20–30 minut.
Při zacházení s edentulinou buďte obezřetní, na její enzym totiž může být chovatel citlivější. Chov edentulin je v současné době hodně náročný, stále se hledá takový způsob chovu, aby při něm nedocházelo k častým úhynům, blížícím se 100 %. Edentulina je predátor v pravém slova smyslu, požírá jiné šneky nebo například slimáky menší velikosti i žížaly. Rozhodně se tento druh nehodí pro útlocitné povahy, kterým je líto každého šnečka. Edentulina je dost žravá, obvykle denně sežere jednoho a někdy (dle velikosti) i dva šnečky s ulitou kolem 1 cm. Ale troufne si i na větší sousto. Po dostatečném nakrmení si dopřeje klid a zavěsí se na strop terária nebo na větvičku. V klidu může trávit i několik dní. Dokáže si „zahrát“ i na mrtvého, kdy zaleze do ulity a nic ho nepřinutí vylézt – ani voda, která u jiných šneků zapůsobí. To, že šnek není mrtvý, poznáte podle toho, že má vnitřní orgány stále zelené. Uhynulý šnek je má již zahnědlé. Pokud chcete chovat edentuliny, musíte souběžně počítat i s chovem jiných malých šneků, je pravděpodobné, že jim mohou chutnat i naše páskovky o velikosti ulity do 1,5 cm. Další druhy krmných plžů či jiných nižších živočichů, jako například moučných červů, slimáčků a podobně, se musí vyzkoušet.
Edentulina je stromový šnek, který se plazí po zemi jen tehdy, když sleduje stopu jiného plže. Z toho vyplývá, že terárium potřebuje vyšší, než je běžné, musí být spíše vertikální než horizontální. Tento druh je vůči svým partnerům snášenlivý, oproti eugladinám, které musí být chovány každá v samostatném teráriu. Dno terária pokryjte vrstvou sopečné půdy, v níž převládá čedič, nebo přímo na dno terária položte lávový kámen – pro zdroj síry, železa, fosforu a dalších stopových minerálních látek. Část substrátu pokryjte mechem, přidejte kůru stromů porostlou mechem, doplňte větvemi sahajícími až ke stropu terária. Strop může být částečně zakrytý, například velkým listem. Edentuliny se na něj v období, kdy se nekrmí, zavěšují se. Do terária vložte i krmení pro šneky, respektive návnadu. Edentuliny zalézají i do salátu a požírají výkaly po šnecích, což jsou vlastně nedostatečně natrávené rostlinné zbytky, které jsou takto ještě využity. Zdrojem vápníku pro návnadu může být sepiová kost, dolomit. Vápník pak edentulina přijme se šnekem.
Tito šneci jsou nejvíce aktivní večer a v noci, kdy jim stačí pokojová teplota. Přes den potřebují teplotu okolo 26–27 °C, teplotu lze zajistit pomocí světla. Pozor, nesnáší vysoké teploty, mohou uhynout. Na noc jim zhasněte a terárium roste. Edentuliny mají rády změnu v teráriu, proto se doporučuje jednou za měsíc změnit prostředí, což je nabudí k dalšímu lovu.
