Téma: 

kyčel

Embolie dolních končetin

Cvičení

Vhodnou doplňkovou metodou léčby a prevence opětovného propuknutí hluboké žilní trombózy jsou pravidelné procházky, při nichž by pacient neměl zapomínat na nošení kompresních punčoch. Pravidelné procházky jsou nejen dobrou prevencí onemocnění, ale také pomáhají zabránit vzniku komplikací, jako je například posttrombotický syndrom.

Zvednutí dolních končetin

Zvednutí dolních končetin při odpočinku vsedě je další vhodnou doplňkovou metodou léčby hluboké žilní trombózy. Dochází totiž ke snížení tlaku v žilách lýtka a k omezení rozlévání krve v samotném lýtku (což snižuje bolestivost a otok). Je potřeba zajistit, aby vaše chodidlo bylo výš než kyčel. Jedině tak se zlepší odtok krve z lýtka. Ideální je podložit si patu polštářem nebo jiným vhodným předmětem. Pokud je to možné, zkuste si zvednout dolní část postele (tam, kde spočívají vaše chodidla a lýtka) tak, aby chodidlo bylo výše než kyčel.

Zdroj: Embolie dolních končetin
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Diskuze: bolesti po zdvižení těžkého břemene

již třetí týden po zvednutí s přenesením litinového radiátoru v mírném předklonu..mě bolí při poloze do sedu a hlavně při zvedání břemene ze sedu levý kyčel v oblasti kloubu...bolest silná..rengen kloubu negativní...vnímám to jako by byla poškozená chrupavka okolo kloubu...? mohlo dojít k nějakému natržení či podobně..děkuji za odpověd ...57 let, bývalý sportovec, zvyklý na zátěž,postava středně svalnatá, strava zaměřená na ochranu kloubů..obvodák řekl natržený sval a ortopéd bolesti od páteře...chůze ,běh, zvedání břemen ve stoje bez bolesti..trvalé bolesti přišli až druhý den po zátěži

Zdroj: diskuze Bolesti po zdvižení těžkého břemene
Odesláno dne: 19.6.2017 uživatelem luk
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Bolavé kyčle

Co znamená kyčel IIA

IIA znamená druhý stupeň degenerativních změn. Při artróze dochází k postupnému zužování, zmenšování kloubní štěrbiny, vznikají nejrůznější výrůstky na přilehlých kostech – to vše vede k bolestem při pohybu a ke zhoršené funkci kloubu. Subchondrální osteoskleróza znamená degenerativní postižení kosti, která těsně přiléhá ke kloubu.

Zdroj: Bolavé kyčle
Zveřejněno dne: 21.4.2017

Diskuze: norma kyseliny močové v krvi

Včera jsem byla na revmatologii v Ostravě, hodnoty v krvi jsem měla oproti únoru skoro ve všem zvýšené, kys. močovou 316, letos mi bude 60. Ty ruce každé ráno - to je úžas, oteklé, lupavé prsty, bolí mě. Nehledě na všechny moje pohybovky - páteř,vyměněné koleno, druhé po ATS, kotník pravý po operaci před 17cti lety + artroza všude, asi před měsícem mně začala bolet pravá kyčel. Teď čtu, co mám vynechat, no nazdar,všechno to, co mám ráda a co často s manželem vaříme a jíme.Asi začnu tou čokoládou - vynechat, naštěstí není to moje výroba, jen ji koupím :). I když hodnoty kys.moč. nemám až moc vysoké, říkala doktorka, že v těch rukách mám počáteční revmatoidní artritidu. Takže cvičím urputně s rukama už od rána ještě než vstanu z postele. No jo, holt, už mi není dvacet, jsem už na důchodě, tak musím něco udělat pro zdraví. A dost něco. Takže revoluce ve stravě. Ještě mám dotaz a co rajčata, ty můžu baštit? Děkuji za odpověď. Dana K.

Zdroj: diskuze Norma kyseliny močové v krvi
Odesláno dne: 4.7.2017 uživatelem Dana K.
Počet odpovědí: 0

Artróza kyčle

Cviky

První cvik – dvě varianty

  • A: Lehneme si na kraj postele na bok tak, aby nohy přesahovaly ven přes postel. Spodní nohu ležící na posteli pokrčíme co nejvíce v koleni i v kyčli. Horní nohu, která visí natažená přes postel, lehce zvedneme vzhůru – stačí 30 cm na 3–5 sekund.
  • B: Zvednutou nohu necháme padat dolů. Snažíme se přitom uvolnit tah, který cítíme přes kyčelní kloub na boku těla. V této poloze se při výdechu snažíme vydržet 10 sekund. Dáváme si pozor na to, abychom nevytáčeli špičku dovnitř. Cvičíme čtyřikrát na jednu a pak čtyřikrát na druhou stranu.

Druhý cvik – dvě varianty

  • A: Lehneme si na bok, zády úplně na hranu postele. Tentokrát cvičíme a uvolňujeme kyčel, na které ležíme. Spodní nohu pokrčíme v koleni, takže spodní část nohy směřuje ven z postele. Z této polohy necháme nohu spadnout dolů pod úroveň postele. Cítíme, že svaly v oblasti kyčlí táhnou, to je v pořádku, ale nesmí bolet.
  • B: Spodní nohu lehce nadzvedneme a 10 sekund nahoře držíme. S výdechem necháme nohu pomalu spadnout dolů a opět v této poloze 10 sekund setrváme. Snažíme se o uvolnění a procítění svalů v oblasti kyčle. Cvičíme čtyřikrát na jednu a pak totéž na druhou stranu.

Třetí cvik – dvě varianty

  • A: Stojíme rovně čelem ke zdi. Jednu nohu položíme celým chodidlem na židli, cvičit budeme kyčel druhé nohy, stojící na zemi. V této poloze se nadechneme.
  • B: Opatrně posuneme celé tělo směrem dopředu. Snažíme se o protažení třísla nohy, která stojí na zemi. Pohyb těla dopředu jde tak daleko, dokud necítíme tlak v oblasti třísla. V této poloze vydechneme a vydržíme 10 sekund. Cvičíme čtyřikrát na jednu a čtyřikrát na druhou stranu.

Čtvrtý cvik

Lehneme si na záda na tvrdou podložku. Ohnutým kolenem se pokusíme dotknout hrudi. Zůstaneme v této poloze okolo 5 vteřin. Opačnou nohu maximálně protáhneme tak, aby koleno zůstalo na podložce. Vrátíme se do počáteční polohy a uvolníme se. Cvičení zopakujeme s druhou nohou.

Pátý cvik

Sedneme si rovně na židli, opřeme se o ruce. Ohnutým kolenem se pokusíme dotknout hrudi. Zůstaneme v této poloze okolo 5 vteřin. Pomalu vrátíme nohu do počáteční polohy a uvolníme se. Cvičení zopakujeme s druhou nohou.

Šestý cvik

Lehneme si na břicho s nataženýma nohama. Vytaženou nohu co nejvíce zvedneme nad podložku. Zůstaneme v této poloze 5 vteřin. Vrátíme se do počáteční polohy a uvolníme se. Cvičení zopakujeme s druhou nohou.

Sedmý cvik

Lehneme si na záda s lehce roztaženýma a nataženýma nohama. Vytaženou nohu otáčíme z kyčle směrem dovnitř nebo směrem ven. Zůstane v této poloze 5 vteřin. Neohýbáme koleno ani nepohybujeme horní částí těla.

Zdroj: Artróza kyčle
Zveřejněno dne: 17.7.2016

Artróza kyčle

Léčba

Zatím nebyl vynalezen lék, který by artrózu úplně zastavil. V úvahu připadá pouze léčba, která má zpomalit zhoršování obtíží. Základem úspěchu je změna životního stylu, především redukce obezity (každý zhubnutý kilogram znamená pro kyčel při chůzi snížení tlaku až o 3 kg) a změna stereotypních pohybů zatěžujících kloub. Ze sportů se doporučuje třeba plavání nebo i cyklistika. Léčba má komplexní charakter – v počátcích nemoci má zásadní význam cvičení pod vedením fyzioterapeuta v kombinaci s různými typy fyzikální léčby (magnetoterapie, ultrazvuk, vodoléčba a podobně). Cílem cvičení je zachování kloubní pohyblivosti nejdéle, jak je to možné. Při bolestech se podávají analgetika (na její tišení) a nesteroidní analgetika. Vhodné je užívání léků, které vyživují a obnovují kloubní chrupavku a prodlužují její životnost (chondroprotektiva). Pokud je již artróza kyčle v pokročilém stadiu, může lékař doporučit definitivní operační řešení problému a pacient podstoupí takzvanou totální endoprotézu kyčelního kloubu. Ta zpravidla vyřeší všechny problémy navždy.

Zdroj: Artróza kyčle
Zveřejněno dne: 17.7.2016

Artróza kyčle

Artróza kyčle – přenesená bolest

Při tomto onemocnění v kyčelním kloubu nevzniká zánětlivé ložisko. Koxartróza je degenerativní onemocnění, které je charakteristické postupným opotřebováváním kloubních struktur, zprvu hlavně chrupavky. Chrupavka kyčelního kloubu se ztenčuje, tuhne a křehne, až zcela zmizí. Kosti stýkající se v kloubu zůstávají odhalené a nechráněné a vyrůstají na nich výstupky, které nazýváme osteofyty. Osteofyty jsou dobře vidět na rentgenových snímcích a podle jejich přítomnosti a velikosti se hodnotí stupeň postižení kloubu. Tím, jak se kosti a výstupky o sebe třou, dochází k dráždění okolních nervů a vzniká bolest. V nejtěžších stadiích pak zcela zaniká kloubní štěrbina a kloub se stává nepohyblivým.

Bolest vystřelující převážně do kyčlí je prvním jasným příznakem koxartrózy. Bolesti se zpočátku objevují jen při větší zátěži kloubu, případně mají takzvaný startovací charakter – kyčle bolí při začátku chůze, ale pak bolest odezní. Četnost bolestivých stavů se s postupem onemocnění zvyšuje, v konečné fázi se vyskytují i v klidu. Dalším příznakem je ztuhlost postiženého kloubu, což pacient zaznamená hlavně ráno, když má vstát z postele, nebo při jakékoli změně polohy i během dne. Brzy se hlásí i omezení pohybu v kyčli, které může končit až celkovou ztrátou pohybové funkce – kloub je nestabilní, zatuhlý a nejde jej nijak rozhýbat. Typicky následuje zkrácení celé příslušné dolní končetiny oproti druhé, jejíž kyčel je zdravá. V konečné fázi se rozvíjí deformity kyčelního kloubu, které jsou dobře patrné na rentgenových snímcích.

Přestože artróza není zánětlivé postižení kloubu, může zánět koxartrózu občas zkomplikovat. Pak mluvíme o takzvané aktivované artróze a rozumíme tím akutní zhoršení obtíží spojené s otoky kyčelního kloubu. Kůže je na dotyk teplá a napjatá a kloub je na pohled zarudlý a opuchlý, což je způsobeno městnáním nadměrného množství kloubní tekutiny uvnitř kloubu.

Zdroj: Artróza kyčle
Zveřejněno dne: 17.7.2016

Bolavé kyčle

Bolavá kyčel

Nejčastěji se bolest kyčlí vyskytuje u artrózy. Artróza (osteoartróza) je bolestivé onemocnění kloubů, které velmi často postihuje lidi zhruba od 50 let věku. Statistiky hovoří až o 80 %, s věkem nárůst onemocnění ještě stoupá. Neznamená to však, že artrotickými příznaky nemohou trpět i lidé podstatně mladší. Artrózou jsou postiženy nejčastěji velké klouby, páteř a některé malé klouby rukou. Nemoc se projevuje nejen bolestí, ale i omezením funkčnosti kloubů. Léčba artrózy kyčelního kloubu je často chirurgická ve smyslu osteotomie či totální endoprotézy kyčelního kloubu. Lehčí stupně artrózy kyčelního kloubu lze zvládnout pomocí medikamentů a rehabilitace. Více se o této problematice dozvíte zde: http://www.ceskaordinace.cz/artroza-kycle-ckr-1056-9386.html

V těhotenství se bolest kyčle obvykle vyskytuje až ve třetím trimestru, ale může se objevit i dříve. Do jisté míry je přirozená, ale může být způsobena i zhoršením předchozích, i nerozpoznaných, zdravotních problémů vlivem těhotenských změn v organismu ženy. Na bolest kyčlí má vliv především nárůst tělesné hmotnosti, oslabení břišního a zádového svalstva, utlačení nervů a vyšší hladiny hormonů (estrogeny, progesteron a relaxin). V důsledku působení uvedených hormonů dochází k prosáknutí vazů a kloubních pouzder a rozvolnění kloubů. Ke konci těhotenství se rozšiřuje pánev, povoluje stydká spona, otevírá se porodní kanál a žena používá při pohybu takzvanou kachní chůzi. Pro těhotnou ženu může být především v posledních měsících pohodlné spaní s kojícím polštářem mezi koleny. Vhodnou volbou bývá i cvičení pro těhotné, jedná se o protahování a jemné posilování. Některým těhotným ženám pomáhá nošení těhotenského pásu z pružného materiálu, který podpírá rostoucí bříško.

U některých žen pokračuje bolest kyčlí také po porodu, kdy se trápí s nabranými kily během těhotenství. Klouby neunesou silnou zátěž a začínají vypovídat svou službu. Aby žena předešla operaci a novému umělému kyčelnímu kloubu, měla by se nad svou životosprávou zamyslet. Důležité je začít zdravě a správně jíst, mít dostatek pohybu, který odpovídá věku a zdravotním možnostem ženy. Z oblasti sportu je vhodný například nordic walking, který při chůzi s hůlkami tolik nezatěžuje klouby, dále jízda na kole nebo plavání.

Bolest kyčlí se nevyhýbá ani dětem. Děti může trápit bolest kyčle nejčastěji v předškolním věku, kdy dítě rychle roste a objevují se růstové bolesti. Bolest kyčlí v mladém věku se vyskytuje v případě, že se dostavilo onemocnění nebo vrozená vada, kterou je zapotřebí konzultovat s odborníkem, tedy ortopedem.

Zdroj: Bolavé kyčle
Zveřejněno dne: 21.4.2017

Obedience

Povely

Zvukové povely jsou vyslovovány normálním tónem hlasu. Na psa není dovoleno křičet, pokud to nevyžaduje jeho vzdálenost od psovoda. Oslovit psa jménem před povelem je povoleno pouze u OB-Z. V ostatních třídách je oslovení psa jménem před povelem hodnoceno jako povel navíc a je penalizováno ztrátou bodů, vyjma těch cviků, kde je oslovení povoleno popsaným způsobem v popisu jednotlivých cviků.

Zvukové ani posunkové povely nejsou v tomto zkušebním řádu striktně dané, jsou pouze doporučené. Psovod je však limitován maximálním počtem povelů, které může použít během jednoho cviku. Posunkové povely jsou krátké pohyby rukou. Používání posunkových povelů je dovoleno pouze tehdy, pokud je to uvedeno v popisu cviku.

Používání posunkových a zvukových povelů současně u cviků, kde to není dovoleno, je považováno za povely navíc a znamená ztrátu bodů.

Základní pozice

Psovod stojí přirozeně rovně v klidném postoji. Pes sedí těsně při levé noze psovoda tak, aby jeho lopatka byla na úrovni kolen psovoda. Podélná osa těla psa je v rovnoběžném směru k postoji psovoda. Přední nohy psa by měly při pohledu z boku lícovat s lýtky psovoda. Ramena psa jsou na úrovni nohou psovoda. Křivé přisednutí je chybou. Cvik začíná stewardovým pokynem „začátek cviku“ psovodovi a končí, když steward řekne „cvik ukončen“ nebo „konec cvičení“.

Pokud je pes z důvodu zdravotního postižení psovoda vedený na pravé straně, tak i v základní pozici sedí při pravé noze psovoda. Pokud zkušební řád nestanoví jinak, cvičení začíná a končí v základní pozici.

Pozice „ke mně“

Pes si sedá rovně a těsně před psovoda, na pokyn stewarda dá psovod psovi povel k zaujetí základní pozice. Křivý posed nalevo nebo napravo je chybou.

Pozice „lehni“

Pes si musí lehnout okamžitě po vydání povelu psovodem. Pes se smí okamžitě převalit na stehno (kyčel), ale zaujatou polohu již nesmí měnit. Pes může otáčet hlavou, zajímat se o rušivé vlivy v okolí, ale neměl by například jíst trávu a podobně.

Převalování se ze stehna na stehno, nervozita, zvukové projevy a podobné chování jsou penalizovány ztrátou bodů. Je chybou, pokud se pes převalí a leží celým tělem na boku. Pes nesmí ležet na zádech nebo se převalovat.

Pozice „stůj“

Pes stojí všemi čtyřmi tlapkami na zemi a nepohybuje se. Pes musí polohu zaujmout rychle a nedělat zbytečné kroky navíc. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí.

Pozice „sedni“

Pes sedí rovně, na obou zadních nohách. Není dovolené, aby si pes seděl na stehně. Pes může otáčet hlavou a zajímat se o rušivé vlivy v okolí. Přešlapování předníma nohama, převalování se z kýty na kýtu a podobně je penalizováno.

Obraty za chůze a na místě

Otáčením při obratech se rozumí pohyb psa při levé noze psovoda tak, že se dvojice otočí o 180°. Zda se psovod bude otáčet doprava, či doleva, není řádem určené, pes může psovoda obcházet za zády nebo se s ním točit, a to i u každého obratu jinak. Povolen je i „německý obrat“, to znamená, že pes může obíhat psovoda po pravé straně, těsně kolem nohy. Při otáčení se o 90° musí psovod dodržovat pravé úhly a nedělat obraty obloukem.

Úkroky

Při úkrocích se pes pohybuje těsně u levé nohy psovoda podle stewardových pokynů těmito směry: vlevo, vpravo, dopředu, dozadu (couvání). Při úkrocích vlevo nebo vpravo se psovod přemisťuje do stran, přičemž může, ale nemusí překřižovat nohy a pes ho následuje těsně u jeho levé nohy.

Zaujetí základní pozice po přivolání

Pes může základní pozici po přivolání zaujmout dvěma způsoby:

  1. Pes se po přivolání přiřazuje přímo k noze psovoda, tedy přichází k psovodovi z jeho levé strany anebo oběhne psovoda zezadu a zaujme základní pozici.
  2. Pes po přivolání zaujme pozici „ke mně“. Pes musí předsednout před psovoda rovně a těsně. Po předsednutí je pes po pokynu stewarda velen psovodem do základní pozice. Pes se může přiřadit k noze psovoda a zaujmout základní pozici přímo nebo oběhnutím zezadu.

Aportování – přinášení

Pes může aportovat předmět dvěma způsoby:

  1. Pes přináší předmět psovodovi přímo do základní pozice; je možné přímé přiřazování k noze i obíhání za zády psovoda.
  2. Aportovat je dovolené i s předsednutím. Pes musí předsednout před psovoda rovně a těsně. Po předsednutí je na pokyn stewarda psovodem vydán povel k puštění aportovaného předmětu a následně opět na pokyn stewarda dá psovod psovi povel k zaujetí základní pozice. Pes se přiřazuje přímo k noze psovoda nebo jej obíhá zezadu do základní pozice.

Při všech aportovacích cvičeních je jedno, zda pes uchopí aportovaný předmět zepředu, či ho uchopí ihned po svém otočení. Pes nesmí předmět překusovat, žvýkat nebo si s ním hrát.

Obojek a vodítko

Nošení obojků je povinné. Kromě skupinového cviku je pes bez vodítka. V OB3 psovod vodítko nepoužívá ani během skupinových cviků, má jej však na předepsaném místě u sebe.

Obojek může být pouze obyčejný (se zapínáním nebo přetahovací přes hlavu). Ostnaté nebo elektrické obojky a další omezující vybavení nebo prostředky jako náhubky jsou zakázány. Toto omezení platí od počátku soutěže až po její závěr.

Vodítko může být textilní či kožené, cca 50–150 cm dlouhé, ne samonavíjecí nebo řetízkové. Na vodítku nesmí být nic připevněno. Nesení vodítka je buďto viditelné (psovod jej musí mít zavěšené na krku nebo na rameni zapnuté k pravé či levé straně), nebo skryté v oblečení (například v kapse).

Zdroj: Obedience
Zveřejněno dne: 18.6.2016

Včela

Co je to včela

Včely mají hnědé hubené tělíčko se žlutými až oranžovými vodorovnými pruhy, které je téměř všude ochmýřené. Hlava včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra. Po boku temene hlavy má včela dvě složené oči a na vrcholu temena tři jednoduché oči, které jsou rozmístěny do tvaru trojúhelníka, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Ve srovnání s lidským okem včely hůře rozlišují barvy. Například špatně rozeznávají červenou barvu. Na rozdíl od člověka však včela vidí ultrafialové barvy, čehož náležitě využívá při hledání květin. K vidění používá pouze složené oči, jednoduché oči využívá pouze na světelné dráždění. Od spodního jednoduchého oka se táhne středem temene tenká brázdička, která se rozděluje na dvě větve končící u kořenů tykadel. Tykadla včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, díky kterým včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla samiček se skládají z 12 článků, u trubce ze 13 článků. Nejdelší je základní článek tykadla (násadec), kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla (bičíky). U samiček se bičíky skládají z 10 článků, u trubce z 11 článků. Hlava včelí matky má srdcovitý tvar, dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je kruhovitá. Dalším orgánem, který lze u včely nalézt, je sosák. Ten včela využívá k nasátí nektaru či medovice. Nektar následně smíchá s enzymy a v zavíčkovaných plástech podobných těm, kde se líhnou nové generace, z nich vzniká med. Včely se též mohou chlubit kusadly. Největší kusadla má královna. V jejich těsné blízkosti je žláza, pomocí které královna vylučuje mateří látku. Stejnou žlázou dělnice vylučují látku na změkčení vosku. Trubci ji nemají. Včely používají kusadla jako párový uchopovací či hnětací orgán.

Hruď má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu (křídel a nohou). Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stadiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď složenou ze 4 hrudních článků, protože při přestavbě orgánů ve stadiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a byl využit na stavbu její zadní části. Jednotlivé hrudní články se nazývají: předohruď, středohruď, zadohruď a přesunutý kroužek. Včela má 3 páry nohou, které včele slouží k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu a čištění tykadel. Nesou též chemické a mechanické receptory. Známé je hlavně ústrojí na třetím páru nohou, zvané košíčky, do nichž včela sbírá pyl. Články nohou se nazývají: kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, pata a články (poslední nese drápky a polštářky). Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel, která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely vypočítávají včelaři takzvaný loketní index, podle kterého poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Včela má křídla neustále napjatá, pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Letící včela spojí zadní křídlo s předními háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (když zpracovává pyl do rousků) a také dokáže stát na podložce a pohybem křídel účinně větrat úl.

V zadečku včely, který je pohyblivě spojen s hrudní částí, jsou uloženy zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na konci má háček, který znemožňuje po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žihadlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je nutno vyškrábnout. Včela medonosná vylučuje vosk v podobě šupinek žlázami na spodní straně posledních čtyř článků zadečku. Z tohoto vosku v hnízdě dělnice budují plástve.

Zdroj: Včela
Zveřejněno dne: 2.11.2015


SiteMAP