Ingredience: 2 čajové lžičky kvalitně usušené drogy lékořice lysé, lesní nebo včelí med, 0,3 litru převařené vody pokojové teploty
Postup: Přelijte dvě vrchovaté čajové lžičky asi třemi decilitry vařící vody a tuto směs nechte přibližně půl hodiny ustát. Doslaďte dle chuti lesním nebo včelím medem a popíjejte po malých doušcích v průběhu dne.
Čaj na astma
Ingredience: 1 lžička (14 gramů) sušené lékořice na 0,5 l vody
Postup: Lžičku nebo lžíci sušené, jemně nasekané lékořice na šálek horké vody vařit 15 minut. Užívají se 2–3 šálky denně (u astmatu). Pozor! Neužívat v těhotenství a při jaterní či ledvinové nemoci.
Lékořice se používá jako příchuť do cukrovinek, dezertů, koláčů a nápojů pro svoji hořkosladkou chuť. Kromě toho se používala v domácím léčitelství a dodnes se používá ve farmacii.
Lékořicový pendrek
Většina lékořicových cukrovinek je ochucena anýzem, nikoli lékořicí. Jestli si libujete v nadbytku pravých lékořicových sladkostí, riskujete zvýšení krevního tlaku – tudíž lze tyto cukrovinky doporučit pouze lidem s nízkým krevním tlakem. Z kořene lékořice se připravuje extrakt, viz výše v článku, vzniklá hmota má potom podobu takzvaného pendreku.
Kdysi se lékořice lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později do bonbonů. V Kalábrii blízko městečka Rosanno (Itálie) je ojedinělé muzeem s historií výroby pendreku. Milovníci pendrekových tyčinek mají i možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Samotná lékořice miluje teplé prostředí a proto není divu, že se ji dobře dařilo na jihu Itálie v oblasti Kalábrie. Lékořicovou šťávu začali obyvatelé extrahovat již kolem roku 1500. První továrna na zpracování této pochutiny vznikla v roce 1731. Postupně se tomuto byznysu věnovali celé italské rodiny a vzniklo několik úspěšných rodinných podniků. Průlom na trhu představoval rozmach námořní dopravy, jenž ještě více podpořil beztak kvetoucí lékořicový obchod. Lékořice se lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později také do bonbónů. Italská Kalábrie je dnes kromě jiného i místem jedinečného muzea, které se opravdu oplatí navštívit. Blízko městečka Rossano naleznete jeden z tradičních rodinných podniků. Milovníci pendrekových tyčinek mají možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Nadměrné slunění se může projevit několika škodlivými účinky. Tím, že se správně nechráníte před slunečními paprsky, si můžete přivodit nejen úpal, ale i problémy s kůží, popáleniny, skvrny a nerovnoměrné zbarvení. Nechtěné zbarvení pokožky však mohou způsobit i jizvy. Chcete-li tyto problémy odstranit, zkuste nejprve bělit pleť přirozeným způsobem, protože krémy a hydratační přípravky nabízené na trhu často obsahují nebezpečné chemikálie.
Důležitá je však i prevence. Chraňte svoji pleť před nadměrným slunečním zářením. Sluníčko dodá vaší kůži zdravější barvu, ale všeho moc škodí.
Jestliže budete používat k zesvětlení pleti potraviny obsahující vitamín C, dejte pozor na možné podráždění kůže. Mnohem účinnějším a bezpečnějším prostředkem na bělení kůže je lékořicový extrakt. Je známý po celá staletí, zejména v asijských zemích, jako vzácný prostředek užívaný ženami ke zkrášlení pleti. Většina v současnosti dostupné kosmetiky s obsahem lékořice obsahuje kromě typické chemické směsi i jiné aktivní složky.
Lékořice je travní trvalka rostoucí do výšky 1,5 m. Květy jsou velké 0,8 až 1,2 cm, světle fialové ve tvaru hroznů. Plod je lysý lusk 2–3 cm dlouhý a obsahuje vždy několik semen. Rostlina má kulovitý kořen, vytváří výběžky a má tuhou vzpřímenou lodyhu. Listy jsou lichozpeřené a na spodní straně pryskyřičně lepkavé. Rostlina je rozšířená v jižní Evropě a části Asie, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. V českých zemích se začala pěstovat až v 16. století. Později v 19. století se pěstovala hlavně na jižní Moravě v okolí Mikulova a Hustopečí, kde postupně zplaněla a ještě dnes ji můžeme nalézt na jižních a jihovýchodních stepních svazích nebo mezi vinohrady.
Lékořice roste nejlépe v úrodné, hluboké, kypré půdě na slunných místech a sklízí se na podzim (září až prosinec) dva až tři roky po výsadbě. Množení probíhá dělením časně zjara. Výsev se provádí na podzim. Lékořicový extrakt se vyrábí vařením kořene a následným odpařením vody. Ve skutečnosti je název „lékořice“ odvozen ze starořeckého slova „glukurrhiza“, což znamená „sladký kořen“. Výtažky z lékořice se vyrábějí jak v pevné formě, tak ve formě sirupu.
Na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy, se z rostlin sklízí alespoň tříleté tlusté kůlovité kořeny. Nejméně glycyrrhizinu mají v srpnu, rovněž jarní výnos je nižší než podzimní. Kořeny se omyjí, oškrabou a usuší při teplotě kolem 30 °C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40 °C). Kořeny se loupou, aby se odstranily pryskyřičnaté, nepříjemně chutnající látky. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Z kořene lékořice se připravuje extrakt – naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Vyvařením a odpařením vody se získá zahuštěná lékořicová šťáva. Extrakt se poté zpracovává do potřebného tvaru a nechá se ztuhnout. Lékořice (Glycyrrhiza glabra) se dá pěstovat také jako bonsaj.
Lidé, kteří mají nízký krevní tlak, často trpí závratěmi při změnách poloh z nižších pozic do stoje. Zde pomůže přejít na chvíli do dřepu nebo ve stoji zkřížit nohy. Toto samotné zkřížení zvýší tlak o 10–15 mm Hg.
Sodík, jenž je součástí soli, má významný vliv na krevní tlak. Asi 30 % lidí je citlivých na sůl, to znamená, že jejich krevní tlak na ni reaguje nadprůměrně citlivě. Hypotonici by tedy mohli zkusit zvýšit obsah soli v potravě. Není tím však myšlen přechod na hotová slaná jídla jako bramborové lupínky, konzervovaná jídla apod. Měli by jíst daleko více zeleniny – je jedno zda čerstvé nebo vařené – a dostatečně osolené.
Bylo zjištěno, že vitamín C posiluje působení adrenalinu na vzestup krevního tlaku. Adrenalin je hormon, který se tvoří v nadledvinkách a v části vegetativního nervového systému. Spíše než v tabletách dejte přednost vitamínu C v čerstvé stravě. Nejvíce ho najdete v citrusovém ovoci, ale i v kiwi, papáji, jahodách, brusinkách, černém rybízu, a rovněž v zelenině – v rajčatech, paprikách, brokolici, květáku, petrželi, špenátu či bramborách. Jeho dobrým zdrojem je rakytník, šípek a ovoce amalaki.
Lékořicový kořen obsahuje aromatickou látku glycyrrhizin, jež podporuje vyplavení hormonů nadledvinek, které zadržují v těle sůl a podporují vylučování draslíku. Následkem toho se v těle změní hospodaření s vodou a stoupne krevní tlak. Zvyšuje se však nebezpečí otoků. Lékořice je součástí cukrovinek, u nás známých jako pendreky.
Lidé s nízkým krevním tlakem by měli hodně pít, aby se objem jejich krve udržel na vysoké úrovni. Nejvhodnější je pro ně minerální voda. První sklenici by měli vypít krátce poté, co ráno vstanou. Tím se spontánně zvýší krevní tlak a vydrží tak asi 2 hodiny. Káva a příležitostné pití vína může přinést hypotonikům úlevu, ale podle dispozic a individuální reakce na kofein a alkohol mohou vyvolat i opačné reakce.
Bylo zjištěno, že dvě hodiny sportu týdně pomáhají nižšímu krevnímu tlaku nahoru. Vhodnými sporty jsou posilování, vytrvalostní trénink, jízda na kole, aerobik, gymnastika a plavání (především v chladnější vodě).
Při nízkém krevním tlaku se doporučuje lehké zvýšení polštáře během spánku. Mnoho hypotoniků má paradoxně během noci zvýšený tlak, který vede k vylučování soli, což ráno vyústí silným poklesem tlaku. Je dobré tedy na noc více podložit hlavu a horní polovinu těla.
