Téma: 

lidská

Jak se pozná kousnutí od blechy

Jak poznat blechy

Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký cca 3,5 mm, patřící do řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se živí výhradně krví, mohou být blechy několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, do skulin. Vajíčka kladou dále i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se do okolí. Obvykle za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínající červi. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2 až 4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2 až 4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, která zabraňuje srážlivosti krve, proto také kousnutí od blechy svědí. Blechy jsou nejen velmi obtížný hmyz, ale kromě toho mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že má blecha jako přenašeč moru v žaludku bakterie moru, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha také přenašečem lymské boreliózy. Blecha bývá i mezičlánkem, přenašečem tasemnice. Není dobré proto výskyt blech podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když už se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty ji prostě nezabijete. Nedoporučuje se ani rozmáčknout ji nehtem, protože by mohlo dojít ke styku s její krví, která může být nebezpečná. Hoďte ji tedy nejlépe do vody, například do sklenice s vodou, něco jí tam kápněte, třeba Iron, a máte klid.

Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Ještě více rozšířeným druhem je blecha psí či blecha kočičí, které také mohou napadat člověka.

Zdroj: Jak se pozná kousnutí od blechy
Zveřejněno dne: 6.1.2017

Výhody vápníku a hořčíku

Zdraví kostí

Lidská kostra je největším odběratelem, ale i zásobárnou vápníku. Bez dostatečného množství vápníku by vaše kosti nemohly správně růst a vyvíjet se, pomáhá obnovovat malé množství úbytku kostní hmoty (snadno se do kostí absorbuje). Nedostatek vápníku v organismu může vést k opakovaným zlomeninám kostí. Vápník posiluje imunitní systém, chrání ho před škodlivými bakteriemi a toxiny, obsaženými v celém těle.

Zdroj: Výhody vápníku a hořčíku
Zveřejněno dne: 6.12.2012

Barefootová obuv

Barefoot boty pro děti

Dle výzkumů převážná většina dětských bot neodpovídá svým tvarem přirozenému tvaru dětského chodidla. Lidská noha se totiž přirozeně ve špičce rozšiřuje. Dle starých mýtů se vyrábí boty, které pro správný vývoj musí podepřít klenbu, pro správný vývoj je potřeba fixovat kotník, je potřeba vyvýšit patu a podobně. Každý jsme ale unikát, a tak je třeba naučit se rozpoznávat, co noha opravdu chce a co potřebuje.

Barefoot dětské boty jsou dostatečně ohebné, noha cítí terén, mají minimální rozdíl výšky podrážky mezi špičkou a patou a nabízí dostatečný prostor pro prsty. Barefoot boty pro děti musí splňovat normy zdravotní nezávadnosti.

V současné době je na našem trhu široká nabídka tohoto druhu obuvi. Stačí se podívat na internet a můžete po správném naměření objednávat.

Zdroj: Barefootová obuv
Zveřejněno dne: 6.10.2016

Kdo si hraje, nezlobí

Historie masturbace

V minulosti byla masturbace kvůli velkému vlivu některých – k tomuto fenoménu netolerantních – náboženství zakazována (tabu). I dnes se podobné odsuzující názory v některých společnostech považují za správné. Naproti tomu v některých kulturách může být součástí náboženské sféry, tak tomu bylo u mužské masturbace například ve starověkém Egyptě v návaznosti na tamní mýtus o stvoření světa bohem Atumem prostřednictvím sebeukojení. Na konci 18. století švýcarský lékař Samuel Tissot prohlásil masturbaci za příčinu nespočtu fyzických i duševních chorob a zahájil snahu o její léčení, která pokračovala až do padesátých let 20. století. Metody léčby zahrnovaly celou škálu různých postupů od prostého svazování penisu chlapcům, nasazování nejrůznějších pásů cudnosti, včetně ostnatých, které měly chlapci způsobit bolest při erekci, až po ústavní léčbu, skotské střiky, elektrošoky či kastraci. V roce 1859 zkonstruoval E. T. Cramer mechanismus nazvaný aidousoter, který si chlapci museli povinně nasazovat na noc.

Katechismus katolické církve uvádí masturbaci v paragrafu 2352. Podle některých křesťanských autorů je masturbace symptomem poruchy mezilidských vztahů. Někteří autoři tvrdí, že se masturbace vyskytuje především u dětí vystavených krutému zacházení a stresu, a při častější frekvenci masturbace hovoří o „masturbační krizi“, která musí být léčena; základní metodou pomoci je dát poznat mladému člověku jeho základní životní problémy, které se stávají „hlubšími principiálními příčinami“ autoerotického chování.

Judaismus považuje mužskou masturbaci za těžký hřích. Podle Talmudu by muži měla být ruka, jíž si „šmátrá pod pupkem“, useknuta. Vztah k ženské masturbaci tak jasně vymezen není, zcela jistě se však jedná o hřích nečistých myšlenek.

Podle hadísu Hasana ibn Arfaha Prorok Mohamed pravil: „Sedm jest lidí tak odpudivých, že Bůh nepohlédne na ně v Soudný den.“ Mezi ně patří i onanista.

Sexualita člověka je založena na masturbaci a souložení, přičemž lidská ruka je všestranným nástrojem. Z doby, kterou člověk věnuje sexu, připadá pouze desetina na souložení a devět desetin na masturbaci. Většina mužů i žen bez ohledu na stáří, rasu, náboženství a podobně praktikuje nebo praktikovala autoerotismus neboli automasturbaci, která už dávno není považována za zdraví škodlivou.

Zdroj: Kdo si hraje, nezlobí
Zveřejněno dne: 23.10.2015

Babské rady na zvýšení množství zdravých spermií

Rady, jak zvýšit kvalitu a počet spermií a spermatu

Spermie se tvoří ve varlatech, která jsou uložena mimo tělo. Toto místo není náhodné, jelikož spermie nesnášejí vysoké teploty. Muži by se tedy měli vyvarovat věcí, které teplotu varlat mohou nějakým způsobem zvyšovat – nošení těsného prádla a kalhot, spodní prádlo z polyesteru, horké koupele, saunování, přílišné cvičení, cyklistika, sedavé zaměstnání.

  • Na počet a kvalitu spermií mají negativní vliv pesticidy, organická rozpouštědla, stres, kouření, alkohol, káva, drogy, některé léky, práce s těžkými kovy, radioaktivita nebo elektromagnetické pole. Pohyblivost snižují také kořeněná jídla a lidská slina (nepoužívat sliny jako lubrikant).
  • Z nemocí mají negativní vliv na spermie příušnice ve vyšším věku (vedou k poškození tkáně varlete virem a následně k těžké poruše tvorby spermatu), horečnatá onemocnění (snížená plodnost pouze několik týdnů), cukrovka, spalničky, mononukleóza, zánět jater.
  • Sprchování studenou vodou před stykem naopak zvyšuje pohyblivost spermií.
  • Pohyblivost spermií rovněž příznivě ovlivňuje malá koncentrace kávy, čaje, čokolády a kakaa (vypijte šálek před stykem), naopak nadměrné pití kávy snižuje kvalitu spermií, a to drasticky, pokud se konzumují víc než tři šálky. Ve větším množství může káva zavinit poškození DNA, důsledkem pak mohou být spontánní potraty, předčasné porody, smrt nebo postižení embrya vrozenými vadami, nemluvě o zvýšeném riziku onemocnění.
  • Kouření – kuřáci se vystavují nejen riziku impotence kvůli špatné elastičnosti cév, ale navíc ohrožují i svou schopnost zplodit potomka. Nikotin ovlivňuje a snižuje schopnosti mužského semene proniknout do vaječné buňky a oplodnit ji. Silní konzumenti cigaret mají o 75 % nižší pravděpodobnost, že se někdy stanou otci než nekuřáci. K tomu existuje ještě riziko, že nikotin poškodí i genetický kód.
  • Alkohol snižuje hladinu testosteronu a množství spermií. Muž, který denně vypije 2 piva, se vystavuje riziku, že bude mít nižší četnost spermií a až polovina může být abnormálních. Alkoholici mívají velmi nízkou hladinu testosteronu, takže spermie se mohou přestat vytvářet úplně. Krátkodobý vliv alkoholu může oslabit schopnost spermií dostat se k vajíčku. Přestaňte pít alkohol ideálně 3 měsíce před početím!
  • Běhání na dlouhé tratě potlačuje hladinu testosteronu a snižuje četnost spermií. Muži by se měli vyhýbat přehřívání organismu při cvičení nošením přiléhavého oblečení a po cvičení by se měli zchladit, například studenou sprchou.
  • Dlouhodobé sezení v autě způsobuje zahřívání varlat, což může vést ke snížení počtu spermií.
  • Také obezita může snižovat produkci testosteronu, a tím i spermatu, velká ztráta hmotnosti, například při nemoci, však může vést ke stejnému výsledku.
  • Olovo může poškodit sperma, takže mnoho mužů pracujících s tímto materiálem (instalatéři, malíři, lakýrníci a tiskaři) může mít problém s počtem spermií a jejich kvalitou. Vysoká hladina olova je také v krvi lidí, kteří kouří, pijí alkohol nebo se vyhýbají cvičení.

Zdroj: Babské rady na zvýšení množství zdravých spermií
Zveřejněno dne: 8.9.2013

Uměla sladidla a ochucovadla

Druhy sladidel

Aspartam

Aspartam je až 200krát sladší než cukr. Skládá se z fenylalaninu (50 %), kyseliny aspartové (40 %) a metanolu (10 %). Přebytek fenylalaninu způsobuje narušení normální hladiny serotoninu v nervovém systému. Narušení hladiny serotoninu vede k depresím, emocionálním a psychotickým poruchám. Jedinci používající aspartam dlouhodobě mohou trpět zvýšenou hladinou fenylalaninu.

Kyselina aspartová

Jedná se o excitotoxin, který rozrušuje a ničí buňky. Metanol patří také mezi neurotoxiny a jeho absorpce je zvýšena, pokud dojde k zahřátí aspartamu na 86 °C. Jakmile dojde k takovému zahřátí metanolu, dochází k přeměně na formaldehyd, který škodí nervovému systému a je velmi karcinogenní (rakovinotvorný).

Acesulfam draselný

Jedná se o umělé sladidlo, které je častokrát mícháno s jinými umělými sladidly. U tohoto sladidla byla prokázána stimulace sekrece inzulínu, i když nedošlo ke zvýšení hladiny inzulínu v krvi. Zvýšená hladina inzulínu zvyšuje zánětlivost a omezuje imunitu. Toto umělé sladidlo nezvyšuje hladinu cukru v krvi, zároveň však nezvyšuje inzulínovou reakci, čímž dochází ke stimulaci reaktivní hypoglykémie. Zároveň může být spojováno s leukémií, rakovinou prsu a chronickým onemocněním dýchacích cest.

Sukralóza

Toto umělé sladidlo je uváděno na trh způsobem, jako by se jednalo o přírodní cukr. Nicméně je zpracováno společně se třemi atomy chloru, které poškozují mikroflóru lidských střev. Stručně řečeno, jedná se o chlorovaný cukr. A právě kvůli obsaženému chloru může poškodit lidská střeva a střevní mikroflóru. Jakmile dojde k takovýmto poruchám, může vzniknout například Candida, syndrom dráždivého tračníku, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, obezita a kachexie.

Benzoát sodný

Benzoát sodný je sodná sůl kyseliny benzoové (benzenkarboxylové). Bílý prášek, dobře rozpustný ve vodě, se používá jako konzervant především v kyselém prostředí, kde zamezuje množení kvasinek a plísní. Vyskytuje se i v přírodě, například v brusinkách, švestkách, skořici, ve zralém hřebíčku a jablkách. Benzoát sodný najdeme často v nealkoholických nápojích, sterilovaných okurkách, omáčkách a ovocných džusech, džemech, sýrech, ovocných salátech, margarínech, balených treskách a v dalších potravinách. Můžeme se s ním setkat také v kosmetických a hygienických přípravcích, například v zubní pastě, šamponech, deodorantech nebo různých krémech s pH nižším než 4. Pro své antikorozivní účinky se velká část produkce používá jako přísada do nemrznoucích směsí pro automobily. V kombinaci s kyselinou askorbovou a benzoanem draselným může vytvořit benzen, který je znám jako karcinogen. Celý proces pak mohou urychlit podmínky skladování potravin jako teplo a světlo. Existuje silné podezření, že způsobuje dětskou hyperaktivitu, obzvlášť v kombinaci s umělými barvivy. U citlivých lidí nebo lidí s chronickým astmatem či kopřivkou může vyvolávat nebo zhoršit jejich příznaky. Reakce bývá silnější v případě kombinace s jinými látkami, například s tartrazinem. Dle některých zdrojů může benzoan poškozovat strukturu DNA a tím vyvolávat některé dědičné choroby (Parkinsonova choroba).

Glutaman sodný

Sodná sůl kyseliny L-glutamové. Bývá označován zkratkou MSG (monosodium glutamate). Bílá krystalická látka bez vůně, ale s charakteristickou masovou chutí. Pro tuto chuť se ujal i další název „umami“. Glutaman se nachází v lidském těle vázaný ve formě bílkovin a v menším množství volně ve svalech, mozku, orgánech, krevní plazmě. Zajišťuje nejrůznější funkce organismu, například v mozku funguje jako hlavní excitační přenašeč nervových vzruchů, reguluje procesy učení a paměti, přenos bolestivých podnětů i koordinaci pohybů. V přírodě se nachází v některých houbách a mořských řasách, ve zralých rajčatech, v sójových bobech. V potravinářském průmyslu je glutaman sodný nejvíce používaným dochucovadlem – látkou zvýrazňující chuť a vůni. Je hojně používán i v asijské kuchyni. Dodává potravinám výraznou masovou chuť. Používá se hojně v mnoha kořenících směsích, sójových omáčkách, instantních pokrmech (polévky a omáčky), v konzervovaných jídlech (zejména zelenina), hotových balených jídlech. Dále v masných výrobcích, výrobcích z ryb, v uzeninách a některých sýrech. Je přidáván do různých alkoholických nápojů. Je součástí mnoha aromat (smažené brambůrky, slané pochutiny) a slouží jako náhrada soli. Jeho přítomnost byla zjištěna i v ovoci a zelenině a bramborách, protože byl složkou hnojiva. Je používán do některých pesticidních a fungicidních postřiků a vosků na ovoce. Glutaman sodný je také látka využívaná farmaceutickým průmyslem. Nachází se v mnoha volně prodejných lécích. Je složkou některých očkovacích látek. Používá se ve vlasové kosmetice (šampóny, trvalá ondulace). Glutaman sodný tvoří rovněž přísadu do stravy pro psy a kočky.

Zdroj: Uměla sladidla a ochucovadla
Zveřejněno dne: 8.6.2013

Barefootová obuv

Co to jsou barefoot boty

Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.

Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.

Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.

K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.

Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.

Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.

Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a neopírali se o něj. Tělo tak musí najít stabilitu jinak. Přeneseme váhu o něco více dozadu (často více na vnější hranu chodidla), propneme koleno, vystrčíme zadek a prohneme bederní páteř. Následkem tohoto kompenzačního manévru velice trpí kolena, doslova si je totiž vyvracíme (lámeme). Takovéto propnutí kolene deaktivuje svaly a přetěžuje vazy, které jej přirozeně stabilizují. Po čase si tím kolena oslabíme a velice zvyšujeme riziko prasknutí kolenních vazů. To ale není vše. Vyvracíme si tím i bederní páteř, tlačíme na ploténky a deaktivujeme vnitřní břišní svaly. Ty ochabují a břicho ve spodní části „vylézá ven“. V neposlední řadě tím trpí také kotníky, kyčle či páteř krční. Prsty potřebují svůj prostor. V klasických botách jsou prsty často zmáčknuté, skrčené, zvednuté. To vše jim brání vykonávat jejich přirozenou funkci, reagovat na podněty zespodu a stabilizovat se. Boty by však měly být nejenom široké, ale i dostatečně dlouhé. Uvádí se, že alespoň o 6–8 mm větší, než je noha v zatíženém stavu. Pokud má bota podporu klenby, vzduchové bubliny, mřížkování či podobné výmysly ve své podrážce, mají tyto za úkol pohlcovat nárazy, vyrovnávat nerovnosti a stavět nohu do určité pozice, zkrátka dělat to, na co je naše noha přirozeně připravena. Je dokázáno, že čím více se toho bota snaží udělat za naši nohu, tím menší má noha šanci plnit svou přirozenou funkci, ochabuje, chřadne a to bývá začátek potíží nejenom s chodidlem, ale i s jinými částmi těla. I ponožky mohou stlačovat prsty k sobě, a tak si vybírejte takové, které prsty nemačkají. Nebo rovnou ty prstové. S botami na běh je to naprosto stejné jako s těmi na běžné nošení. Čím více se toho bota snaží udělat za nohu, tím více škody to často napáchá. Čím měkčí je podrážka, tím více noha v poslední chvíli dupne, aby získala potřebnou stabilitu, a tím větší je tedy i výsledný otřes pro naše klouby. Navíc běžecké boty se zvýšenou patou (což jsou snad všechny běžné běžecké boty) zdeformovaly náš běžecký styl, a tak se ročně zraňuje 65–80 % všech běžců.

Zdroj: Barefootová obuv
Zveřejněno dne: 6.10.2016

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223311

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje celý tým webu ČeskáOrdinace.cz.


SiteMAP