Nechutenství (lat. anorexia) je symptom, při kterém člověk nebo zvíře odmítá přijímat potravu. Většinou úzce souvisí s nevolností. Jedná se o nespecifický symptom běžný pro řadu nemocí. U lidí, vzácněji u zvířat, může mít psychickou příčinu. V této souvislosti je známa takzvaná mentální anorexie u žen.
Snížená chuť k jídlu a nechutenství mohou být průvodním jevem řady různých onemocnění. Nechutenství může signalizovat onemocnění trávicího traktu, ale i jiných orgánů. Často provází onemocnění mozku, časté je u úrazů hlavy, celiakie, cystické fibrózy a nádorových onemocnění. Nechutenství také nezřídka doprovází anemii, chudokrevnost z nedostatku železa. Ztráta chuti k jídlu může být vedlejším příznakem užívání některých léků a při déletrvajících potížích je třeba obrátit se na lékaře, který vyloučí závažnější příčinu.
V diskuzi PŘECHOD U ŽEN PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřiška Sedláčková..
Dobrý den, mám dotaz. Moje dcera trpí od malička atopickým ekzémem. Je jí 48 let a je v přechodu. Může mít přechod vliv na zhoršení ekzému?
Děkuji za odpověď. Sedláčková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.
Dobrý den, zabývám se nyní tematikou menopauza (přechod) a píšu na toto téma odborné články a podklady k nim čerpám z lékařského webu MedcineNet. Můj blog najdete na prirodazdravi.blogsp… a možná vám nějaký z mých článků pomůže najít odpověď na vaše otázky.
Přeji všem ženám krásný den
V diskuzi MYKÓZA V TŘÍSLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adamko.
Nemusi to byt mykoza - bohate staci nespravne spodni pradlo, spatne padnouci stih, ktery ti tu oblast poskozuje a drazdi.. Taky moc tesne kalhoty nebo dlouhe sezeni.. Nemusi to byt hned nejaka bakterie, pouze podrazdeni.. Mrkni ale i na nas blog, kde najdes i ruzne jine priciny, tak zkus porovnat ty svoje projevy.... www.vimax.cz/svedeni…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cvrk.
Mám velmi dobré zkušenosti s dětským zásypem od Alpa-Aviril s azulenem.
Káždé ráno se po osprchování a vysušení opudruju preventivně třísla a je po problému. Než jsme na to přišel, tak to byl někdy děs.
cvrk
Léčba mentální anorexie je obtížná, vyžaduje hospitalizaci a zavedení umělé výživy. Následuje dlouholetá léčba spořívající v kontrole přijímání stravy za asistence lékařů specialistů. Je nutné dbát na její prevenci, která spočívá v pravidelném přísunu pestré stravy, v dostatečném pohybu, vytvořením laskavého přístupu sám k sobě. Zakořenění správných stravovacích návyků je třeba vytvářet od útlého dětství. A hlavně – nepodléhat klamavým reklamám, že jen štíhlý člověk je krásný a že hodnota jedince spočívá pouze v jeho vzhledu.
Anorexie je nemoc lidí, kteří chtějí být štíhlí i za cenu sebepoškození, zejména adolescentů. Může vyústit smrtí vyhladověním. Kořeny poruchy přijímání potravy sahají často do útlého dětství. V pubertě ovlivňují anorexii bouřlivé fyzické a psychické změny v souvislosti s nastupující funkcí pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. To vyvolává zvláště u dívek zaoblování tělesných partií. Je-li dodržován zdravý životní styl, postava se do asi 20 let znormalizuje. Je třeba si uvědomit, že pokud se hmotnost člověka pohybuje v rozmezí přibližně 10 % nad či pod hodnotou dosažené výšky vzrůstu, od níž odečteme 100 cm, jedná se o normální váhu. To, jak vypadáme, významně ovlivňují také genetické vlohy. Jestliže se v rodu častěji vyskytují předci otylého nebo vyhublého konstitučního typu, projevují se rodové dispozice i u potomků.
Pomalu se zvětšuje objem břicha, náhlá apatie, anorexie, zvracení, mírně zvýšený příjem tekutin zhruba jeden týden, neochota k pohybu, hubnutí, mírně anemické spojivky, zostřené vezikulární dýchání oboustranně. Břicho bolestivé, spastické, nemožnost palpace.
V rámci mentální anorexie se rozlišuje anorexie chronická a akutní. Akutní pubertální anorexie postihuje výhradně dívky v době dospívání, odtud také pochází její název. Mezi symptomy tohoto typu anorexie patří odmítání potravy a rychlý úbytek váhy. I přes viditelnou podváhu vnímají postižené dívky sebe sama stále nedokonale (prý mají tlustá stehna, velké pozadí, tučné břicho a podobně), což u nich vyvolává nutkání pořád snižovat svoji hmotnost. Proto také cca 10 % pacientů trpících akutní anorexií nakonec podvýživě podlehne.
Chronická anorexie je stav, kdy si tělo pacienta dokáže zvyknout i na nízký příjem energie v podobě stravy a nastartuje tzv. adaptační metabolismus, jenž dokáže fungovat i s oním málem, které má k dispozici. Někteří nemocní jsou schopni podávat dokonce lepší výkony než běžní jedinci, to však neznamená, že tento typ anorexie nezpůsobuje vážné zdravotní komplikace. Rozdílem oproti akutnímu typu je skutečnost, že si „chronické‟ anorektičky (či anorektici) ještě uvědomují potřebu jídla. Sice velice pečlivě odměřují porce jídla, které snědí, ale svoji váhu udržují na stejné úrovni. Jejich hmotnost i tak zůstává velmi nízká a ony nemají sílu (či chuť), aby to změnily.
Mezi akutní a chronickou anorexií bývá velmi tenká hranice a není neobvyklé, že dochází k přecházení z jedné do druhé. Zatímco jedinec s akutní formou anorexie je pyšný na svoji schopnost sebekontroly, v chronické fázi už tuší, že jeho jednání není v pořádku. To má za následek výčitky a deprese, jež mohou vést až k pokusu o sebevraždu.
Sermion je vyráběn k léčbě různých stavů, jako je duševní degenerace stárnutí, demence různých typů senilních i presenilních, závratě, změny nálady, hučení v uších, pocit zvonění v uších, náměsíčnost, Parkinsonova choroba, dezorientace, anorexie a snížení bdělosti. Lék se užívá perorálně.
Změna úrovně hladiny a produkce melatoninu byla zjištěna u různých psychiatrických poruch, jako jsou deprese, sezonní afektivní porucha, bulimie, anorexie, panická porucha, schizofrenie, syndrom změny časových pásem.
Prasklá slezina může nastat u psů v důsledku nemoci nebo úrazu. Slezina postižená nádorovým bujením se stává křehkou a náchylnou na prasknutí a krvácení. Následná tekutina v břiše vede k rozvoji příznaků hypovolemického šoku a úmrtí psa. Prasklý nádor u psů se projevuje letargií, náhlým kolapsem, slabostí, nadýmáním, bledou sliznicí a potížemi s dýcháním. U některých psů se mohou objevit příznaky spojené s chronickým krvácením ze sleziny, jako je ztráta hmotnosti, přerušovaná slabost, letargie a anorexie. Vždy se jedná o život ohrožující stav.
Mateří kašička se velmi dobře osvědčila v boji proti astmatu, jaterním onemocněním, kožním chorobám, poruchám imunity, ale i proti onemocněním psychického rázu, jako je anorexie, deprese či nespavost. Pozitivně působí na imunitní systém, který výrazně posiluje, omlazuje organismus a dodává tělu nebývalou energii. Kromě toho její konzumace snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi, používá se také při léčbě bolestí hlavy, bušení srdce, závratí, křečí a poradí si i s močovou inkontinencí, bolestivou a nepravidelnou menstruací a třeba s nekvalitními nehty. Včelí mateří kašičku však nepoužívejte při jakémkoliv nádorovém bujení.
Odmítání potravy, jako základní životní potřeby, se vymyká kontrole, končí vychrtlostí, paradoxně spojené s vysokou tělesnou aktivitou a poté metabolickým rozvratem. Při mentální anorexii bývá výrazně snížena sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení, může dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů a kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve, a to naopak působí na fyzickou a psychickou stránku. Dostavují se depresivní, neurotické a hysterické stavy, anorektici se izolují a demonstrativně popírají život ve své podstatě. Tím jsou ohroženy nezbytné životní funkce organismu jako celku.
Léčba mentální anorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.
