Téma: 

noha

Rána na kůži

Nemoci způsobující rány na kůži

Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.

Dekubity

Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.

Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.

Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:

  • 1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
  • 2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
  • 3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
  • 4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
  • 5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.

Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.

Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.

Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:

  • lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
  • celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
  • celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
  • stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
  • inkontinence (podráždění kůže, působení infekčních agens – Staphylococcus aureus, Escherichia coli);
  • ostatní (kóma, paraplegie, šok, analgezie, kachexie – nízký podkožní tukový polštář, obezita).

Léčba

Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.

Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.

Arteriální bércový vřed

Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.

Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.

Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.

Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.

Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.

Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:

  • 1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
  • 2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
  • 3. stadium – klidová bolest;
  • 4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.

Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.

Léčba

Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).

Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.

Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.

Léčba

Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.

U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.

Léčba

Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.

Venózní bércový vřed

Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.

Léčba

Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.

K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).

Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:

  • kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
  • při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
  • vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
  • vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.

Poškození způsobené zářením

Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.

Léčba

U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.

Vlhká terapie

Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.

Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.

Rozlišujeme 3 stupně popálení:

  • 1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
  • 2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
  • 3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.

Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).

Léčba

Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.

Omrzliny

Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.

Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:

  • 1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
  • 2. stupeň – tvorba puchýřů;
  • 3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
  • 4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.

Léčba

V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.

Exulcerované nádory

Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.

Léčba

Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.

Zanícená rána

Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.

Akutní zánět nehtového lůžka

Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?

Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.

Léčba

Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.

Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.

Zde můžete vidět, jak vypadá zanícená rána.

Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.

Zdroj: Rána na kůži
Zveřejněno dne: 18.4.2016

Diskuze: nemoc sloní noha

Dá se léčit nemoc sloní noha?jJe mi 67 roků často jsem měla bércový vředy..jJe to už půl roku co se mi udělala boule na pravém stzehně ze kterého mi vytékala voda,proto jsem se léčila abrala jsem léky na odvodnšní"furon..Jenže mi léčitel zjistil,že je to nemoc sloní noha a já bych prosila o radu jakse tato nemoc léčí. zdá se mi,že mi ta boule na stehně roste a tvrdne,Je to pro mne bolestivé,špatně se mi chodí a dost mi to vadí.Děkuji za pomocnou radu Krupičková

Zdroj: diskuze Nemoc sloní noha
Odesláno dne: 4.9.2015 uživatelem bohuslava krupičková

Barefootová obuv

Barefoot boty pro děti

Dle výzkumů převážná většina dětských bot neodpovídá svým tvarem přirozenému tvaru dětského chodidla. Lidská noha se totiž přirozeně ve špičce rozšiřuje. Dle starých mýtů se vyrábí boty, které pro správný vývoj musí podepřít klenbu, pro správný vývoj je potřeba fixovat kotník, je potřeba vyvýšit patu a podobně. Každý jsme ale unikát, a tak je třeba naučit se rozpoznávat, co noha opravdu chce a co potřebuje.

Barefoot dětské boty jsou dostatečně ohebné, noha cítí terén, mají minimální rozdíl výšky podrážky mezi špičkou a patou a nabízí dostatečný prostor pro prsty. Barefoot boty pro děti musí splňovat normy zdravotní nezávadnosti.

V současné době je na našem trhu široká nabídka tohoto druhu obuvi. Stačí se podívat na internet a můžete po správném naměření objednávat.

Zdroj: Barefootová obuv
Zveřejněno dne: 6.10.2016

Diskuze: ploché nohy

Prosím o radu ,mám propadlou klenbu a lékař mě doporučil nosit srdíčka do bot ,Jenže při chůzi mě noha bolí ještě víc a pálí .Děkuji za radu Ivona

Zdroj: diskuze Příčne ploché nohy poradna
Odesláno dne: 14.10.2016 uživatelem IVONA

Bolest chodidel zespodu

Jak se projevuje bolest chodidel

Nejběžnější příčinou bolesti nohy je nošení špatně padnoucí obuvi. Těsné boty nezřídka způsobují otlaky prstů a vedou k řadě strukturálních defektů. Poklesem přední příčné klenby vznikne příčně plochá noha, přičemž se celá přední část nohy často rozšíří. Jde o získanou deformitu (příčinou může být i dědičná dispozice), která bývá způsobena častým nošením obuvi s vysokými podpatky a přetížením přední části nohy (téměř 90 % postižených tvoří ženy) či nošením obuvi se zúženým prostorem pro prsty. Propadlá klenba je téměř vždy doprovázena deformitami prstů a otlaky. Podélně plochá noha vzniká poklesem podélné klenby nohy a je často doprovázena valgozitou paty. Pokles podélné klenby se projevuje zvýšenou únavou a pálením nohou, zvýšenou potivostí nohou, otlaky a tvorbou křečových žil. Vrozená plochá noha je velmi vzácná, u dětí se začíná projevovat až kolem třetího roku věku. Příčinou mohou být nedostatečně vyvinuté vazy, ochablé svalstvo, dlouhodobé stání či chození v nevhodné obuvi, chození doma na boso. Další nejčastější příčinou bývá traumatické poranění nohy.

Zdroj: Bolest chodidel zespodu
Zveřejněno dne: 15.3.2016

Diskuze: Brnění palce u nohy a bolest až pálení chodidla

Dobrý den
Mám bolest nohy levé po úraze uklouzla mě práva noha a levou jsem skočila do sedačky na koleno vzadu za kolenem mě zabaleno dřeb nebyl možný pak se postavit na nohu po půl roce se to trošku zlepšilo, byla jsem na ortopedii tam jsem dostala opstrik, ale v okolí kolena mě to stále bolí, a i celá noha a teď mě začal brnět palec u nohy když déle stojím tak mě boleji nohy mám je těžké neklidné pálí mě šlapky a bolí. Děkuji

Zdroj: diskuze Brnění palce u nohy a bolest až pálení chodidla
Odesláno dne: 5.6.2016 uživatelem Květa

Bolest chodidel zespodu

Bolest chodidel po a při běhu

Bolesti chodidel po běhu může mít řadu příčin, od úrazu s porušením kosti, kloubu nebo šlach přes onemocnění kloubu, revmatickou artritidu, úponové bolesti šlach, bolest v místě uchycení šlachy anebo vazu na kost až po zánět šlachové pochvy nebo neuralgii nervů, které probíhají v plosce chodidla. Nelze zapomenout i na možnost dny. Z výše uvedeného vyplývá, že bez vyšetření to zcela jistě nepůjde. Nejčastěji se ovšem jedná o propadlou klenbu. Propadlá klenba vás potrápí při větší fyzické námaze, později vás může noha pobolívat i po vyšlapání tří pater schodů. Potíže s propadlou klenbou řeší často běžci. Jestliže běháte a začnete cítit příznaky propadlé klenby nohy, určitě tuto situaci nepodceňujte. Ihned vyhledejte lékaře, protože jinak byste si mohli po čase nadobro zkazit chuť na svůj oblíbený sport. Po únavě nohou následuje vždy bolest a bohužel i otoky. Propadlá klenba může být vrozená. Mohou vám ji způsobit rodiče, pokud dostatečně nedbají na váš správný vývoj a kvalitní dětské botičky. Někdy je plochá noha zapříčiněna rychlým růstem v dětství nebo výkonem sportu, který zatěžuje především nohy. Nejčastější příčinou propadlé klenby u žen je pak volba nevhodné obuvi. Klasikou jsou boty na vysokém podpatku, v horším případě se špičatou špičkou. Takové boty jsou možná krásné na noze, ale nepřirozeně ji po celou dobu nošení deformují.

Zdroj: Bolest chodidel zespodu
Zveřejněno dne: 15.3.2016

Diskuze: Re: jak vypadají potničky u dospělých

No potničky ,tady Vám to píšou . Začíná to pupínky ,pak je okolí zarudlé ,svědící až pálivé ,které se pak vytvoří do puchýřků .Také se to stává v létě když se potí noha v kožených (i jiné materiály) botech ,sandálech přímo se dotýkajících kůže .
Shora uvedený článek je jasný a velmi dobrý . Magdalena

Zdroj: diskuze Jak vypadají potničky u dospělých
Odesláno dne: 4.8.2015 uživatelem Magdalena Šajinovičová

Křečové žíly

Jak se křečové žíly léčí?

  • Důležitý je častý odpočinek s nohama ve vyšší poloze.
  • V mírných případech se doporučuje nošení lehkých elastických kompresních punčoch, které zmírňují nepohodlí, ale křečové žíly neodstraní.
  • Pokud je příčinou obezita, je nutné snížení hmotnosti.
  • Injekcemi roztoku, který sklerotizuje žíly a dojde k jejich zavření.
  • Pokud je stav vážný a celá noha je už zasažena křečovými žilami, bývá řešením odstranění žil od kotníku až k rozkroku.

Křečové žíly zvyšují riziko vzniku:

  • flebitidy (zánět stěny žíly);
  • ekzémů;
  • bércových vředů;
  • hluboké žilní trombózy.

Aby se předešlo těmto komplikacím, bývá nutné přikročit k operaci.

Chirurgické ošetření je nabízeno v případě, že :

  • trpíte velkou bolestí;
  • máte flebitidu;
  • dochází ke kožním změnám, například chronický ekzém nebo opakující se vředy, které vedou k zjizvení a napínání kůže;
  • je nutné kosmetické zlepšení, v některých lehčích případech pomáhá například laserová léčba.

Zdroj: Křečové žíly
Zveřejněno dne: 1.2.2013

Diskuze: Re: nemoc sloní noha

Nemoc sloní noha je stádium lymfedemu. Lymfedem se vytvoří tehdy, když přestane fungovat lymfatický systém. U Vás přestal fungovat v oblasti stehna a vytvořil se Vám tam otok. Bohužel současné zdravotnictví ještě nedokáže tento problém zcela vyléčit a budete se tedy muset naučit s tím žít. Můžete si pomoci režimovými opatřeními a to zejména provádění častých masáží od kolene směrem k srdci a dále zařazením nějakého sportu, třeba jízdu na kole nebo plavání. Vyvarujte se dlouhého stání nebo sezení, stále se pohybujte. Vyhýbejte se vysokým teplotám a nenoste těsné oblečení. Také s tím choďte na pravidelné prohlídky na kožní, abyste předešla rozvoji onemocnění kůže a následné amputaci končetiny. Na kožní choďte preventivně každé 3 měsíce.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Nemoc sloní noha
Odesláno dne: 4.9.2015 uživatelem Cempírek

Cviky proti křečovým žilám

Ohýbání kolen s flexí kotníku

Lehněte si opět na záda. Pomalu vytáhněte jedno koleno k hrudi, držte nohu za koleno (drží se vrchol čéšky a klade přiměřený tlak na tento choulostivý kloub). Zatímco je vaše noha v této pozici, proveďte několikrát flexi (propněte špičku a vraťte zpět). Toto cvičení se dělá důrazně a pomalu, cítíte při něm práci lýtkového svalu a krásně protahujete šlachy kolem kotníků. Opakujte s opačnou nohou.

Vzhledem k tomu, že je ke křečovým žilám genetická predispozice, neexistuje zaručený způsob, jak zamezit jejich možnému výskytu. Ale zlepšení krevního oběhu a svalového tonu může snížit riziko vzniku křečových žil nebo vést ke zlepšení stávajícího stavu. Existují i další tipy, jak snížit riziko vzniku křečových žil:

  • sledování váhy;
  • konzumace velkého množství vlákniny s nízkým obsahem soli;
  • vyhnout se nošení vysokých podpatků a těsných punčoch;
  • zdvíhat nohy při odpočinku;
  • vyhýbat se sezení s překříženýma nohama;
  • pravidelně měnit sezení se stáním.

Zdroj: Cviky proti křečovým žilám
Zveřejněno dne: 21.3.2013

Diskuze: muže otekat noha při artroze kolena

dory den. manžel ma v koleni artrozu 4stupne o operaci nechce ani slyšet.cele koleno lytko nart až prsty ma otekle ani po ranu mu otok neustoupi. otok muže byt přičina artrozy nebo jiny duvod. lekař mu dal biofenac a řekl jedine operace.dekuji saxova.

Zdroj: diskuze Muže otekat noha při artroze kolena
Odesláno dne: 3.8.2016 uživatelem saxova vlasta

Černání nehtů u palce nohy

Proč mám černé nehty na nohou

Při zploštění klenby dochází k prodloužení a rozšíření nohy, takže tlakem a třením o svršek obuvi může vzniknout v rizikových oblastech černání nehtů.

Nepříjemnou komplikací je, když se k poúrazovým změnám nehtů přidá plíseň.

Tmavé nehty s namodralým odstínem, stejně jako konečky prstů na všech končetinách, vás upozorňují na to, že se váš organismus potýká s nedostatkem kyslíku. Může se například jednat o nepříjemné plicní onemocnění, nebo o důsledek těžké infekce, jako je zápal plic, případně ještě vážnějšího plicního onemocnění CHOPN.

Černající prsty u nohou mohou být rovněž projevem cévní aterosklerózy a specifických změn při cukrovce, kterým se říká diabetická angiopatie a stavu souhrnně „diabetická noha“. Je to závažné onemocnění, protože poškozené tkáně snadno podléhají zánětu a z ohraničeného poškození může snadno nastat šířící se zánět (flegmóna), případně se může rozvinout i sepse (otrava krve).

Černání kůže na nohou ve vyšším věku často přichází při žilní insuficienci, tedy při poruchách žilní stěny. Vyhledejte proto svého obvodního lékaře nebo dermatologa, aby zjistil diagnózu a stanovil vhodnou léčbu.

Zdroj: Černání nehtů u palce nohy
Zveřejněno dne: 5.12.2016

Diskuze: Re: přenos nemoci růže

Prosím Vás o dotaz dědovi se oběvila pod lítkem růže byl 9 dní v nemocnici včera jsme ho přivezli domu.Noha ho stalé bolí dostal nějaké antibiotika.Chtěla jsem se optat jak hodně to je nebezpečné když tu nohu zatěžuje.Chvíly něco děla a pak jsi jde lehnout protože ho to bolí a zase dokola nechce jsi nechat říct.Děkuji Sýkorová

Zdroj: diskuze Přenos nemoci růže
Odesláno dne: 18.4.2015 uživatelem Linda

Černání nehtů u palce nohy

Léčba černání nehtů u nohy

U cévních obtížích je dobré navštívit specializovaná centra pro „diabetickou nohu“, většinou se zde nález konzultuje s angiologem (odborníkem na cévy), případně chirurgem (je-li nutné lokální odstranění již odumřelé tkáně).

Nejčastější příčinou tmavnutí nohou je diabetická noha. Diabetická noha vzniká poruchou prokrvení dolních končetin, což je velice negativně ovlivňuje vývoj chorobných procesů – vředů. Kvůli dlouhodobě a špatně vyživované tkáni se tvoří defekt neboli gangréna, při níž tyto tkáně odumírají. Právě tento defekt vede mnohdy k amputaci končetiny.

Jestliže nejsou tkáně dolních končetin dostatečně prokrvené, může se objevit i známé černání prstů nebo jiné části nohy – gangréna. Tento stav je velice nebezpečný a mnohdy i zbytečný. Lékaři ve většině případů své pacienty dobře poučí o riziku diabetické nohy, nicméně samotní pacienti si rady lékařů neberou příliš k srdci. Každý diabetik by měl již od počátku být seznámen s riziky svého onemocnění a měl by být také poučen o určitém denním režimu, který je nutné naprosto přesně dodržovat. Všichni diabetici by si měli pravidelně kontrolovat glykemii a samozřejmě by měli přestat kouřit, aby si tak zcela vědomě a úmyslně nesnižovali průchodnost cév v dolních končetinách. Právě amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, tohle riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči. Léčba diabetické nohy není nijak jednoduchá, je dlouhodobá a poměrně komplikovaná. Pro léčbu diabetické nohy je nutné obnovit průtok krve končetinou, což bylo možné dříve pouze za pomocí chirurgického bypassu. V dnešní době se však lékaři přiklání k angioplastice, díky níž je možné zprůchodnit zúžené či uzavřené bércové tepny pomocí balónkového katétru. Při tomto zákroku je možné obnovit průtok v několika cévách najednou a cévy se nijak neporuší. Díky vstříknuté kontrastní látce tak může radiolog pečlivě sledovat kudy krev proudí, kde jsou cévy ucpané a tenkým balonkovým katétrem je může pomalu zprůchodňovat. Celá procedura klade mnohem menší nároky na pacientův organismus, je bezpečnější a pacient se po ní rychle zotaví. Tento zákrok v mnoha případech předchází obávané komplikaci – amputaci končetiny. Tímto však léčba nekončí. Je nutné i nadále sledovat pečlivě stav pacienta, potlačit možnou infekci, odlehčit končetinu vhodnou protetickou pomůckou, je nutné i nadále měřit glykemii a krevní tuky, srážlivost krve a podobně.

Černý odstín pod nehtem je často sražená krev, která prosákla z poškozených cév vlivem úrazu. Tato vrstvička krve oddělí nehet od nehtové ploténky a nehet už drží jen u svého kořínku, odkud ho asi do měsíce vytlačí nový nehet. Tím dojde k samovolnému oddělení nehtu od prstu. Rozhodně nehet násilím neoddělujte, protože hrozí infekce houbami a bakteriemi. Nový nehet doroste asi tak za 6 až 8 měsíců. Vždy je dobrá konzultace s lékařem.

Zdroj: Černání nehtů u palce nohy
Zveřejněno dne: 5.12.2016

Diskuze: vyhřezlá ploténka

dobrý den.v červenci 2015 jsem se dostala k hospitalizaci z bolestmi bederní páteře.měsíc mi dávaly infuse,kde mi odcházel nerv na pravé noze.přestala jsem cítit palec a druhý prst na noze.noha mi otýkala a já nemohla ani došlápnout.až po třiceti dnech mi udělaly mr,kde jsem podstoupila operaci vyhřezlé ploténky.ted jsem po operaci necelých půl roku,ale noha mi nepracuje pořád.navíc mám bolesti,silné pálení,otýkání až k lýtku.lékaři si s tím už neví rady a píšou mi léky,které mi nepomáhají.když došlapuji na celou nohu dostávám eletriku do spodní části nohy i přesto,že tu nohu nezatěžuji.tímto se obracím na vás,zda by jste mi neporadily co s tím dál.na rehabilitaci jsem byla také,ale výsledek byl stejný.moc vás prosím o radu co dál.lékaři mi nedávají velkou naději na zlepšení nebo uzdravení.děkuji moc z pozdravem mannová

Zdroj: diskuze Vyhřezlá ploténka
Odesláno dne: 30.11.2015 uživatelem magdalena

Barefootová obuv

Co to jsou barefoot boty

Jedná se o boty věrně napodobující chůzi naboso, která je pro člověka nejpřirozenější. Zároveň však chrání chodidlo před mechanickým poškozením (zraněním ostrými předměty) a proti vlivům počasí. V barefoot botách můžete díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybujete. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojit veškeré svaly, šlachy i kosti chodidel stejně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují a mohou se tak optimálně vyvíjet.

Barefoot boty mají na rozdíl od běžných bot anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů. Dále flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3–6 mm a nulový sklon mezi špičkou a patou, to znamená žádný podpatek. V neposlední řadě pak stélku bez tvarované klenby.

Vzhledem k tomu, že se velikosti u jednotlivých výrobců liší, je důležité nohy před koupí této obuvi řádně přeměřit.

K měření budete potřebovat: papír, pravítko, tužku, izolepu.

Na podlahu těsně ke zdi přilepte izolepou list papíru. Postavte se na papír, pata se musí dotýkat zdi (pokud nemáte doma vhodné místo u zdi, můžete nohu změřit i v krabici). Musíte stát plnou vahou na noze, prsty musí být natažené. Tam kde končí nejdelší prst, udělejte čárku. Totéž opakujte s druhou nohou, protože délky se mohou lišit. Nyní změřte délku chodidla a k naměřené hodnotě přičtěte nadměrek 12 mm (pro začínající chodce stačí 10 mm). Výsledná hodnota je délka stélky, kterou potřebujete.

Proč právě tyto boty? Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Proč je tomu tak je, no kvůli stabilitě! Čím širší je základna, tím větší je stabilita. V dnešní době popíráme přírodní zákony, děláme si z nohou „kopýtka“ a ubíráme si tím stabilní půdu pod nohama. To s sebou nese určité následky. Abychom se vůbec udrželi na nohou, naše tělo si muselo najít způsoby, jak vyrovnat tento nedostatek opory, a tak jsme si začali vyvracet kotníky, kolena, bederní páteř. Palec je základním oporným prvkem našeho chodidla. K tomu, aby mohl správně pracovat a tím i budovat podélnou klenbu, se ale potřebuje nacházet ve své přirozené pozici.

Současná bota je úzká, palec nemá potřebný prostor, a tak se stáčí dovnitř, pod ukazovák. Jelikož palec jako oporný prvek chybí, kotník se zbortí dovnitř a tím najdeme stabilitu. Vedle lámání kotníku je však tato změna polohy doprovázená také přílišným napětím kolene (z vnitřní strany), povolením vnitřního břicha a deaktivací hýždí. Bota má tuhou podrážku a zvednutou špičkou. To nás nutí k tomu, abychom palec drželi nahoře a neopírali se o něj. Tělo tak musí najít stabilitu jinak. Přeneseme váhu o něco více dozadu (často více na vnější hranu chodidla), propneme koleno, vystrčíme zadek a prohneme bederní páteř. Následkem tohoto kompenzačního manévru velice trpí kolena, doslova si je totiž vyvracíme (lámeme). Takovéto propnutí kolene deaktivuje svaly a přetěžuje vazy, které jej přirozeně stabilizují. Po čase si tím kolena oslabíme a velice zvyšujeme riziko prasknutí kolenních vazů. To ale není vše. Vyvracíme si tím i bederní páteř, tlačíme na ploténky a deaktivujeme vnitřní břišní svaly. Ty ochabují a břicho ve spodní části „vylézá ven“. V neposlední řadě tím trpí také kotníky, kyčle či páteř krční. Prsty potřebují svůj prostor. V klasických botách jsou prsty často zmáčknuté, skrčené, zvednuté. To vše jim brání vykonávat jejich přirozenou funkci, reagovat na podněty zespodu a stabilizovat se. Boty by však měly být nejenom široké, ale i dostatečně dlouhé. Uvádí se, že alespoň o 6–8 mm větší, než je noha v zatíženém stavu. Pokud má bota podporu klenby, vzduchové bubliny, mřížkování či podobné výmysly ve své podrážce, mají tyto za úkol pohlcovat nárazy, vyrovnávat nerovnosti a stavět nohu do určité pozice, zkrátka dělat to, na co je naše noha přirozeně připravena. Je dokázáno, že čím více se toho bota snaží udělat za naši nohu, tím menší má noha šanci plnit svou přirozenou funkci, ochabuje, chřadne a to bývá začátek potíží nejenom s chodidlem, ale i s jinými částmi těla. I ponožky mohou stlačovat prsty k sobě, a tak si vybírejte takové, které prsty nemačkají. Nebo rovnou ty prstové. S botami na běh je to naprosto stejné jako s těmi na běžné nošení. Čím více se toho bota snaží udělat za nohu, tím více škody to často napáchá. Čím měkčí je podrážka, tím více noha v poslední chvíli dupne, aby získala potřebnou stabilitu, a tím větší je tedy i výsledný otřes pro naše klouby. Navíc běžecké boty se zvýšenou patou (což jsou snad všechny běžné běžecké boty) zdeformovaly náš běžecký styl, a tak se ročně zraňuje 65–80 % všech běžců.

Zdroj: Barefootová obuv
Zveřejněno dne: 6.10.2016

Diskuze: roztroušená skleroza

Dobrý den, chtěl bych se zeptat a vědět co to znamená. Moje přítelkyně má 8 let RS. včas se ta nemoc podchytila,léčí se. A proto bych chtěl vědět že ze začátku ušla bez problémů 4km dnes po 8 letech neujde 200m. Po chvilce chůze jí vynechá pravá noha ( přestane fungovat) po chvilce odpočinku může zase jít. Nemyslíte si že by mohlo jít o něco jiného co s RS. nesouvisí. Jestli nemá třeba navštívit neurologa. Díky za odpověd A. Fous

Zdroj: diskuze Roztroušená skleroza
Odesláno dne: 18.1.2016 uživatelem Aleš Fous


Sitemap | RSS