Vyskytuje se u 44 % nemocných. Patrná je tvorba puchýřů, ran a oděrek po celé ploše těla po nepatrných inzultech a tření. Obrovské plochy těla jsou poraněné a rány se mohou velmi špatně hojit. Je pravděpodobnost výskytu spinocelulárního karcinomu (zhoubného nádoru kůže) 70x vyšší než u zdravého člověka. Vysoká zranitelnost jícnu vede k nutnosti přijímat kašovitou a mixovanou stravu a objevuje se podvýživa. Prsty na nohou i rukou mají tendenci srůstat do pěstí, z čehož vyplývá invalidita již v raném věku pacienta. Často nastává ztráta funkce ruky (srostlá pěst připomínající pahýl po amputaci prstů), nemožnost vykonávat manuální práci, nízká zaměstnatelnost například v chráněných dílnách. Nemocní mají opožděný hormonální vývoj. Je zde hrozba osteoporózy již v adolescentním věku. Nemocní mají potíže s vylučováním, trpí podvýživou, chudokrevností, vypadáváním vlasů a zubů, ztrátou nehtů.
Nemoc motýlích křídel je velmi vzácné onemocnění genetického rázu, není nakažlivé. Nosičem vadného genu může být kdokoli.
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Muzete prosim poradit, jak docilit zesileni stonku. Nekdo poradil, ze to co uriznu zakoreni i ve vode, to se take stalo a uz vesele roste :-). Ale pahylek, ktery zustal jsem mela stale vlhcit, aby nezaschl, pry pod rezem vyrasi nove vyhony. To jsem podctive delala, bohuze stejne odumrel. Nyni mam jeste jednu na velice tenkem stonku, tedy jen jeden vyhon a bojim se, aby po rezu korunky stavajici rostlina neumrela, no :-( Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracenu je nejlepší pěstovat vždy z terminálního výhonu. To znamená uříznout olistěnou část a nechat zakořenit ve vodě. Pokud je holý kmínek dostatečně dlouhý, jako ve vašem případě, tak ho můžete nařezat na kousky 15 až 20 cm dlouhé a rovněž nechat zakořenit ve vodě. Kořenový systém tropických rostlin v našich bytových podmínkách rychle degraduje a původní rostlina pak přestává odolávat nemocem a vyžaduje velké pěstební obaly. Pahýl kmínku původní rostliny obrazí jen pokud je vystaven dostatečně silnému a dlouhému dennímu světlu. Na jeho vlhčení příliš nezáleží.
Úplné nebo částečné odstranění penisu se provádí u pacientů s nádorovým onemocněním nebo při závažných gangrenózních stavech, které by ohrožovaly pacienta na životě. Před takovýmto zákrokem musí pacient nebo jeho zákonný zástupce výslovně souhlasit s touto operací. Pacient nebo zákonný zástupce podepisuje souhlas a prohlášení, že byl náležitě a srozumitelně informován lékařem. Před samotným výkonem je potřeba kompletně oholit genitál. Zákrok se provádí v celkové nebo spinální anestezii (znecitlivění dolní poloviny těla injekcí do oblasti páteřního kanálu). Při výkonu se provede amputace penisu ve zdravé tkáni a materiál se zašle k histologickému vyšetření. Močová trubice se přišije na konec amputované části penisu a vytvoří se nové zevní ústí močové trubice. Do močové trubice je pak zavedena močová cévka. V případě, že je nutné penis odstranit celý nebo v případě, že je ponechaný pahýl příliš krátký, je nutné vytvořit nové ústí močové trubice na hrázi mezi konečníkem a šourkem. Před uzavřením rány se ponechá drén. Po operaci je pacient hospitalizován na standardním oddělení. Postupně se odstraní drény, katétr se odstraní podle hojení asi sedmý pooperační den. Doba pracovní neschopnosti je 4–6 týdnů. Doba léčení může být eventuálně prodloužena v závislosti na nutné onkologické léčbě. Po výkonu je doba hospitalizace 7–10 dní. Pacienti, u nichž bylo zapotřebí totální odstranění penisu, močí po operaci vsedě.
Lízanec (paralelní řez) je špatně provedený řez zasahující až za větevní límeček a velmi často i horní hřebínek větve, kterou chceme zachovat. Ta je pak vystavena mnoha negativním vlivům vnějšího okolí a patogenům. Rozdílně je to u jehličnanů, které větevní límeček nevytvářejí, zde se tedy skutečně řeže paralelně s mateřskou větví, a tak se zde nejedná o „lízanec“ v pravém smyslu slova. U listnatých stromů je ale hrubou technologickou chybou a nejhorším typem řezu, který lze v koruně mladého stromu provést.
Věšák (pahýl) je opačný případ, kdy řežeme větev příliš daleko od větevního límečku a dceřiná větev tak není zcela odstraněna. Tento pahýl pak nemůže být kvalitně zavalen ránovým dřevem. Toto místo se tak následně stává vhodným pro průnik patogenů.
Řez na větevní límeček je v dnešní době schvalován jako vhodný typ řezu, při kterém řežeme dceřinou větev přesně v místě nasazení na větevní límeček na mateřskou větev. Dosti často je zaměňován s „řezem na větvení kroužek“, který je po mnoho let znám ovocnářskou veřejností. Řez na větevní kroužek je sice typem řezu vedeným v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev tak, aby řezná rána byla plošně co nejmenší. To mnohdy vytváří v dolní části řezu větší či menší pahýl způsobený absencí řezu podél přirozené linie větevního nasazení. Nicméně často je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček. Oba tyto typy řezu lze víceméně považovat za řezy technologicky správné.
Léčba defektu je primárně chirurgická. Chirurg odstraní mrtvou tkáň, následně se provádí pravidelné převazy ran a mohou se podávat antibiotika, která zahubí bakterie. V některých případech se ovšem již infekce nedá zvládnout a celý problém končí amputací části dolní končetiny. Problém je ten, že u diabetické nohy často jedna amputace nepostačuje. Pahýl po amputaci je totiž postižen těmi samými rizikovými faktory jako předtím celá noha. Operační rána na pahýlu se proto nemusí zahojit, ale naopak se může také infikovat. Následuje další amputace o něco výše a celý proces se opakuje. Amputace prstů tak může časem přejít v amputaci pod kolenem, či ještě výše. Proto je tak důležitá sama prevence.
Nejčastěji se pomlázky pletou z vrby bílé, která obvykle roste podél vodních toků. Barva proutí bývá žlutá, světle hnědá až červená. Samozřejmě můžeme použít jakoukoliv jinou košíkářskou vrbu – pružnost prutů vyzkoušíme obtočením přes ruku. Smuteční vrba není vhodná pro svou přílišnou měkkost, navíc je po uschnutí křehká.
Obecně nejvhodnější doba k řezu je od listopadu do února, později už stoupá míza a proutky bývají narašené.
Vybereme si asi 12 až 15 proutků, pokud možno celých hladkých, bez postranních větviček. Počet je dostatečný i s rezervou pro náhradu případně zlomeného proutku. Délka by měla být přibližně 1 metr – budeme počítat se zkrácením po zapletení asi o pětinu. Proutky by u „paty“ měly být silné maximálně 0,5 cm, jinak se nám nepodaří pevně utáhnout spodní část splétání poblíž rukojeti.
Na rukojeť budeme navíc potřebovat tenký a co nejdelší proutek. V nouzi můžeme k obtáčení použít rozpůlený silný prut, z něhož ještě nožem seřízneme dřevitou část a tím získáme plochý „šén“.
Proutky ustřihneme zahradnickými nůžkami nebo uřízneme ostrým nožem co nejníž, aby ponechaný pahýl byl co nejkratší. Skladujeme je venku nebo v chladném prostoru, aby moc nevyschly a nebyly lámavé.
Pokud nenajdeme čas zpracovat proutky hned, před prací je namočíme a zatížíme ve vaně. Doba se liší mírou zaschnutí – od půlhodiny do 2 dnů. Při delším namáčení vodu vyměňujeme. Před vlastním splétáním proutky zprohýbáme, aby zvláčněly, nepraskaly a lépe se utahovaly. Seříznutím na silnějším konci je upravíme na stejnou délku.
Škumpa ocetná (Rhus typhina) je rozložitý stromek se silnými řídkými větvemi, které jsou hustě hnědě chlupaté. Lichozpeřené listy jsou jemně zubaté. Na podzim se zbarvují do úžasných odstínů oranžové až fialové barvy. Nenápadně zelené šištice květů na konci větévek se koncem léta mění ve výrazné fialové palice, které na stromech vytrvávají až do jara příštího roku. Plody jsou drobné, hustě ochmýřené. Hustý kořenový systém vytváří často hojné odnože.
Tato severoamerická dřevina u nás roste od nížin až do hor. Dává přednost propustným půdám a plnému slunci, ale snese i sucho a polostín. Je otužilá, na půdu nenáročná, městské prostředí snáší dobře. Kvete v červnu a červenci. U nás se často pěstuje jako okrasná rostlina – zde je však nutno být opatrný, neboť je mírně jedovatá a u citlivějších osob může vyvolat kontaktní alergii. Její červené plody bohaté na třísloviny se dříve používaly k zesílení octa, odtud starší název škumpa ocetná.
Tento rychle rostoucí stromek se často velice snadno šíří kořenovými odnožemi nebo semeny, proto je vhodné jej vysadit někde, kde to nevadí, nebo tyto výhony pravidelně odstraňovat. Stačí kolem pěstovaného stromu pravidelně projet travní sekačkou. To invazi zabrání. Pokud už se rozrostla, nebo ji na svém pozemku nechcete kvůli dětem, škumpu seříznete a ránu potřete některým arboricidem, což jsou herbicidy (pesticidy) určené k hubení dřevin. Zbytky rostlin je také dobré zamulčovat ve velkém kruhu od kmenu, a to tak, že nejprve položíte tři vrstvy lepenky a na ni nakladete množství pokosené trávy nebo slámu či piliny a podobně. Uhynutí dřeviny není okamžité, trvá až rok. Teprve pak pahýl vykopejte.
Korunka je umělá náhrada korunkové části zubu, která je nasazena na obroušený pahýl zubu nebo na čepovou nástavbu kořene. Zhotovuje se při velkých ztrátách tvrdých zubních tkání, kde nelze již zhotovit klasickou výplň (úraz, kaz, endodonticky ošetřené zuby). Dále jako pilířová konstrukce fixních můstků.
Určitě si pamatujete na zlaté korunky. Zlato je sice ušlechtilý kov, ale na přední zuby je naprosto nevyhovující. Metalokeramika už je lepší možnost, ale k dokonalosti má stále ještě daleko. Oproti tomu zirkonium v ústech vypadá naprosto přesvědčivě. Jde o umělý diamant, z něhož se zhotovují celokeramické korunky, které naprosto dokonale nahradí vlastní pravý zub. Dále jsou tu i další materiály, které mají podobné vlastnosti jako skutečný zub, například živcová keramika a podobně. Nejnovějším způsobem lze zhotovit i celokeramický můstek pomocí zirkoniové keramiky, která je pro svou nezničitelnost označována jako keramická ocel.
Celokeramická korunka je považována za královnu mezi korunkami. Celokeramická korunka představuje estetický vrchol současné stomatologické protetiky. Navíc je zcela bezkovovou prací a na keramické hmoty dosud nebyla popsána alergie na rozdíl od nejrůznějších pryskyřic a kovových slitin, přestože jsou schváleny pro užívání v ústní dutině. Jako základní a jediný materiál jsou použity keramické hmoty, které se v náročném procesu výroby individuálně přizpůsobují odstínu vlastních zubů. K definitivnímu cementování na preparovaný zub se používají rovněž barevně upravené speciální cementy.
Celokeramické korunky jsou nejen vysoce estetické, ale při vhodné indikaci, dodržení pracovního postupu při preparaci a výrobě dostatečně mechanicky i odolné pro přední zuby a pro stoličky.
Celokeramických systémů je v současné době více a je možno je rozdělit dle technik, kterými jsou celokeramické korunky zhotoveny. V zubní laboratoři spočívá technika výroby ve vrstvení živičné keramiky na základní masu, dnes zřejmě nejčastěji na tvrdé zirkonoxidové jádro, případně se celokeramická korunka vyrábí lisováním. Nově je možné celokeramickou korunku vyrobit i přímo v ordinaci bez nutnosti zasílat otisk do zubní laboratoře, a to během jediné návštěvy technikou frézování z keramického bloku. Ordinace však musí být vybavena drahou CAD/CAM technologií Cerec. Při tomto způsobu výroby celokeramické korunky odpadá nepříjemné otiskování, zhotovování provizorní korunky a 1–2týdenní čekání, než zubní technik korunku vyrobí. Korunku vyfrézuje robot na základě předchozího oskenování preparovaného zubu speciální kamerou.
Využití: prakticky u jakéhokoliv zubu, kdy je zapotřebí nahradit ztracené zubní tkáně korunkou; k estetické korektuře předních zubů.
Preparace: na zaoblený schůdek 1–1,5 mm.
Životnost: životnost kvalitní celokeramické korunky zhotovené přesnou CAD-CAM technologií je několik desítek let. Je nutné si ale uvědomit, že korunka je fixována na přirozeném zubu, který může být postižen zubním kazem. Je-li korunka fixována na implantátu, dochází při nedostatečné hygieně k rozvoji zánětu dásní kolem implantátu a k možnému selhání implantátu. Pro dlouhodobou životnost korunek je tedy důležité dodržovat správnou hygienu dutiny ústní a také docházet na pravidelné preventivní prohlídky chrupu. Obojí patří mezi podmínky desetileté záruky.
