Téma: 

přenos

Mor prasat

Přenos na člověka

Pro člověka sice tato choroba nepředstavuje žádné riziko, ale pro divoká a domácí prasata je to velmi nebezpečné.

Zdroj: Mor prasat
Zveřejněno dne: 28.6.2017

Gardnerella vaginalis

Gardnerella přenos

  1. Sexuální transfer
  2. Přetrvávání infekce z dřívějška – snížená imunita kojících žen zde může hrát roli
  3. Nesexuální transfer – možný přes prostředí, kde je vlhko a teplo, ke kontaktu musí dojít velmi rychle, protože mimo genitál baktérie Gardnerelly rychle hynou i v pro ně optimálním prostředí

Zdroj: Gardnerella vaginalis
Zveřejněno dne: 17.1.2015

Kondylomata

Přenos kondylomat

Kondylomata jsou přenášena pohlavním stykem. Riziko nákazy je značné jak při genitálním, tak při análním styku. Menší riziko je při orálním sexu. Onemocnění se přenáší jen intenzivním přímým stykem s infikovaným jedincem. Ochrana před tímto sexuálně přenosným onemocněním neexistuje. Hlavním rizikem je promiskuita, někdy zanedbaná hygiena.

Zdroj: Kondylomata
Zveřejněno dne: 29.4.2015

Diskuze: přenos nemoci růže

Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?

Zdroj: diskuze Přenos nemoci růže
Odesláno dne: 14.1.2015 uživatelem Antonín Kročil
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

Sexuálně přenosné chlamydie

Přenos chlamydií

Chlamydie se přenášejí zejména pohlavním stykem, mohou se však přenášet i přímým kontaktem se spermatem či poševním sekretem, orálním stykem nebo prostřednictvím znečištěného prádla, ručníků apod. Dále při akutní prvonákaze. Přestože se tedy toto onemocnění řadí k sexuálně přenosným chorobám, tvrdit, že chlamydie byly získány pouze při pohlavním styku, je nesmysl. I když nákaza chlamydiemi může začít jako respirační infekce, může zasáhnout i další části těla a napadnout mnoho dalších tkání (včetně nervové tkáně), mozek, svaly, výstelku krevních cév a pohlavní orgány.

Zdroj: Sexuálně přenosné chlamydie
Zveřejněno dne: 1.4.2015

Pozor na nebezpečné chlamydie

Přenos chlamydií

Hlavní cestou přenosu je pohlavní styk, přesto se ale chlamydie mohou přenášet i přímým kontaktem se spermatem či poševním sekretem, orálním stykem nebo prostřednictvím znečištěného prádla, ručníků apod., a dále také při akutní prvonákaze. Onemocnění chlamydií se sice řadí k sexuálně přenosným onemocněním, ale tvrdit, že chlamydie mohly být získány pouze sexuálním přenosem, je vyložený nesmysl. I když nákaza chlamydiemi může začít jako respirační infekce, nemoc může být dále roznesena – tedy do dalších částí těla – a napadnout mnoho dalších tkání včetně nervové, mozku, svalů, výstelky krevních cév a pohlavních orgánů.

Zdroj: Pozor na nebezpečné chlamydie
Zveřejněno dne: 20.4.2015

Diskuze: Re: přenos nemoci růže

Za určitých okolností je možné nakazit se od nemocného růží dotykem. Proto je vhodné v domácnosti s růží používat zásady osobní hygieny, zejména antibakteriální mýdlo, desinfekci na prádlo (místo aviváže) a vlastní ručníky a oblečení, i obuv. Člověk s celistvou pokožkou a normální imunitou by se pak růží nakazit neměl.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Přenos nemoci růže
Odesláno dne: 14.1.2015 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

Chlamydie příznaky a projevy

Léčba

Při potvrzení infekce chlamydiemi je nutné okamžitě nasadit antibiotika. Samotná antibiotika infekci úplně nevymýtí, ale zničí a utlumí většinu zárodků a usnadní tak organismu boj s nimi. Je důležité brát antibiotika správně, a hlavně je celé dobrat.

U 95 % případů dochází k úspěšnému vyléčení chlamydií. U neúspěšných, nedostatečně léčených nebo vracejících se infekcí je léčba dlouhodobá a únavná.

Po léčbě by se mělo provést kontrolní vyšetření po 1–2 týdnech od vyléčení infekce.

Neléčená chlamydiová infekce může u žen způsobit zánět orgánů malé pánve, cysty na vaječnících, předčasný porod, nákazu plodu během těhotenství a přenos zánětu na oči či plíce plodu. Chronický zánět může vést až k neplodnosti, a to nejen u žen, ale i u mužů!

Zdroj: Chlamydie příznaky a projevy
Zveřejněno dne: 7.4.2017

Diskuze: Re: vznik pigmentové skvrny u novorozence

Evíku, co takhle vyměnit manžela??? Přenos zevních ran a pohmožděnin z matky na plod před porodem je vyloučený. Vyloučena ale není recidiva Vašeho manžela, který by stejné postupy fyzického násilí mohl aplikovat i na Vaše miminko. Buďte opatrná a raději si popovídejte se svou dětskou lékařkou, která fleky u Vašeho miminka může vidět a lépe je diagnostikovat.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Vznik pigmentové skvrny u novorozence
Odesláno dne: 3.2.2011 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Chlamydie příznaky a projevy

Co jsou to chlamydie

Chlamydie jsou bakterie, které napadají buňky organismu, ve kterých se dále množí, až nakonec napadené buňky odumřou. Chlamydie mohou být stejně velké či menší než viry, a tak s nimi byly dříve i zaměňovány. Mají kulovitý tvar a v závislosti na stadiu vývojového cyklu dosahují velikosti 0,2–1,5 μm. U člověka mohou tyto bakterie způsobit řadu onemocnění, například záněty spojivek, močopohlavního ústrojí nebo plic. Chlamydiové nákazy, hlavně pohlavní, patří dnes mezi jedny z nejčastějších nákaz vůbec. Původce chlamydiové infekce genitálu je takzvaná chlamydia trachomatis. Chlamydie se může dostat do našeho organismu pohlavním stykem, ale je možný i přenos kapénkami nebo z matky na plod během porodu. U očních forem onemocnění je možná nákaza například i prostřednictvím ložního prádla či ručníků sdílených s nakaženou osobou. Kromě chlamydie trachomatis rozeznáváme ještě další druhy chlamydií, například chlamydia psittaci nebo chlamydia pneumonieae.

Zdroj: Chlamydie příznaky a projevy
Zveřejněno dne: 7.4.2017

Diskuze: Re: přenos nemoci růže

Prosím Vás o dotaz dědovi se oběvila pod lítkem růže byl 9 dní v nemocnici včera jsme ho přivezli domu.Noha ho stalé bolí dostal nějaké antibiotika.Chtěla jsem se optat jak hodně to je nebezpečné když tu nohu zatěžuje.Chvíly něco děla a pak jsi jde lehnout protože ho to bolí a zase dokola nechce jsi nechat říct.Děkuji Sýkorová

Zdroj: diskuze Přenos nemoci růže
Odesláno dne: 18.4.2015 uživatelem Linda
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

Škrkavka

Jak dojde k nákaze aneb zjednodušený cyklus parazita

Do vnějšího prostředí se vajíčka toxokar dostávají s trusem. Po 2-4 týdnech na vzduchu dozrávají a vzniká v nich infekční larvička. Další jedinec se nakazí pozřením zralých vajíček, ze kterých se mu pak ve střevě larvičky uvolní. Tyto poté pronikají do krve.

Důležitou součástí cyklu je následná enterohepatopulmonální migrace, kdy se larvičky dostávají do jater, odtud přes srdce do plic a průdušnice. Tam dráždí ke kašli, jsou tedy následně vykašlány a opětovně polknuty, čímž se znovu dostávají do tenkého střeva.

Toxokary jsou schopny i tzv. somatické migrace, kdy larvičky putují ze střeva rovnou do velkého krevního oběhu a následně se usazují v různých orgánech, kde přežívají i několik let.

Migrace larviček souvisí u psů s věkem napadeného jedince – u štěňat převládá enterohepatopulmonální migrace s osídlením tenkého střeva, u dospělých psů migrace somatická, kdy parazita zachytíme ve střevě jen výjimečně. U koček typ migrace s věkem tolik nesouvisí, škrkavky jsou časté ve střevě i v dospělosti.

Dalším typem přenosu specifickým pouze pro psy je transplacentární, kterým se nakazí většina štěňat. Fena onemocní toxokarózou ještě před graviditou a somatické larvy se jí usídlí především v ledvinách. Během gravidity se larvičky vlivem hormonů zaktivizují a ke konci březosti pronikají placentou do plodů. Tam se shlukují v játrech. Po narození cyklus pokračuje a již u několikadenních štěňat jsou larvy v tenkém střevě.

Po porodu se mláďata mohou nakazit i mlékem – galaktogenně. Tento přenos je typický pro štěňata i koťata. Larvy se dostávají do mléčné žlázy a vylučují se mateřským mlékem (s nejvyšší intenzitou ve 2. týdnu laktace).

U koček chytajících myši se lze nakazit ještě pomocí těchto hlodavců, u nichž mohou být somatické larvy ve vnitřních orgánech. Pozřením těchto příležitostných hostitelů propuká rovněž nákaza.

Zdroj: Škrkavka
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Diskuze: Re: Neotevření víček

Neuvěřitelné, jsem moc rád za Vaši zpětnou vazbu. Určitě zůstaňte v kontaktu a informujte o průběhu. Zároveň je potřeba se zamyslet, jak se vám do toho oka dostala ta chlamydie. Nejčastější způsob je přenos z prstu ruky při mnutí oka. Takže by byla vhodná nějaká gelová desinfekce na ruce, kterou můžete hned a často kdekoliv během dne použít. Také posílení imunity bude na místě, receptů zde máme mnoho. Po dobrání antibiotik je vhodné absolvovat restart střeva pomocí probiotik na jeden měsíc. Držím palce.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Neotevření víček
Odesláno dne: 18.4.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Rakovina děložního čípku

Přenos rakoviny děložního čípku

HPV je velmi běžný virus. Obsahuje DNA a je geneticky stabilní, to znamená, že infekci způsobené tímto virem lze dlouhodobě zabránit pomocí očkování. Existuje více než 100 typů HPV, z nichž se okolo 40 šíří pohlavním stykem. Z toho asi 15 jsou tzv. onkogenní typy, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a prekancerózním lézím na povrchu děložního čípku. Další, tzv. nízkorizikové typy mohou vyvolávat například benigní genitální bradavice. Mezi vysoce rizikové patří zejména typy 16 a 18 stojící za více než 70 % onemocnění. Společně s dalšími onkogenními typy 45 a 31 jsou zodpovědné za 80 % případů onemocnění rakovinou děložního čípku. Každé ženě hrozí riziko, že jí onemocní. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Kondom, jenž je účinnou ochranou při jiných sexuálně přenosných nemocech, zde není dostatečným řešením. Během svého života se s HPV infekcí setká až 80 % sexuálně aktivních žen, z toho až 75 % infekcí je způsobeno onkogenními typy HPV. Řada žen neví, proč by měla chodit na pravidelné gynekologické prohlídky spojené s odběrem cytologického stěru. Stěr dokáže odhalit změněné buňky na povrchu děložního čípku a tím umožnit včasnou léčbu. Tato metoda byla představena už v polovině 30. let minulého století a používá se dosud v tzv. screeningových programech. V zemích, kde byly úspěšně zavedeny, se výrazně snížil výskyt rakoviny děložního čípku. Navzdory těmto programům ale rakovina děložního čípku nevymizela. Jejich úspěšnost závisí jednak na ženách a jejich ochotě docházet na pravidelné gynekologické prohlídky, ale rovněž i na spolehlivosti interpretace výsledků cytologického stěru, při nichž hraje hlavní roli lidský faktor.

Zdroj: Rakovina děložního čípku
Zveřejněno dne: 13.6.2014

Diskuze: vypadaná srst

Moje kočka ( taková běžná mourovatá) má krásnou hustou srst, dnes jsem si všimla, že má mezi předními packami, na prsou vypadanou srst, úplně na kůži, a to asi o velikosti 2x3cm. Úplně mě to vylekalo, v první chvíli jsem si myslela, že to má odřené,(jakoby skalpované). V domě mám kočičí vrátka a může si chodit kdy chce, jak chce ven, do lesa. ( Což ted v závějích moc nejde - nedělá to.) Při bližším pohledu jde zřejmě o kožní chorobu. Jak ji mohu léčit, jak ji mohu pomoci? Je tu nějaké nebezpečí na přenos na člověka? Děkuji za radu. L.

Zdroj: diskuze Kočičí svrab
Odesláno dne: 13.1.2017 uživatelem Ludmila
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

HPV virus

HPV virus přenos

HPV (Human Papilloma Virus) je velmi běžný virus. Obsahuje DNA a je geneticky stabilní, což umožňuje, že infekci způsobené tímto virem lze dlouhodobě zabránit pomocí očkování. Existuje více než 100 typů HPV, z nichž okolo 40 se šíří pohlavním stykem. Z toho asi 15 jsou takzvané onkogenní typy, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a prekancerózním lézím na povrchu děložního čípku. Další, takzvané nízkorizikové typy, mohou vyvolávat například benigní genitální bradavice. Mezi vysoce rizikové patří zejména typy 16 a 18, které stojí za více než 70 % onemocnění. Společně s dalšími onkogenními typy 45 a 31 jsou zodpovědné za 80 % případů onemocnění rakovinou děložního čípku. Každé ženě hrozí riziko, že onemocní rakovinou děložního čípku. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Kondom, který je účinnou ochranou při jiných sexuálně přenosných nemocech, zde není dostatečně účinným řešením. Během svého života se s HPV infekcí setká až 80 % sexuálně aktivních žen, z toho až 75 % infekcí je způsobeno onkogenními typy HPV. Řada žen neví, proč by měla chodit na pravidelné gynekologické prohlídky spojené s odběrem cytologického stěru. Ale stěr dokáže odhalit změněné buňky na povrchu děložního čípku a tím umožnit včasnou léčbu. Tato metoda byla představena už v polovině 30. let minulého století a používá se dosud v takzvaných screeningových programech. V zemích, kde byly tyto programy úspěšně zavedeny, se výrazně snížil výskyt rakoviny děložního čípku. Navzdory těmto programům ale rakovina děložního čípku nevymizela. Úspěšnost screeningových programů závisí jednak na ženách a jejich ochotě docházet na pravidelné gynekologické prohlídky, jednak také na spolehlivosti interpretace výsledků cytologického stěru, při nichž hraje hlavní roli lidský faktor.

Zdroj: HPV virus
Zveřejněno dne: 19.12.2014

Angína

Přenos, nakažlivost a inkubační doba

Angína nemusí mít u člověka s nákazou žádné projevy, ale ten je přitom bacilonosičem (může infekci přenášet na jiné, i když u něho samotného nemoc nepropukla). To, zda nemoc propukne, závisí na imunitě nakaženého, jakož i na agresivitě a množství bakterií (virů aj.).

Inkubační doba (od nakažení do projevu prvních příznaků) je 1 až 3 dny. Ke vzniku onemocnění přispívá i vyčerpání či psychický stres. Nejvyšší riziko vzniku je na podzim, v chladných měsících a při náhlých klimatických změnách.

Pokud se nemoc projeví, pak nejsilněji 2. a 3. den od prvotních příznaků. Léčba trvá zhruba 1 týden, někdy však 10 dnů a více.

Angínu vyvolávají v kojeneckém věku nejčastěji viry – v zimních měsících hlavně tzv. respirační viry. V předškolním věku jsou nejčastějším původcem streptokoky (zejména během podzimu). U školních dětí a mladistvých vede infekční mononukleóza. A zmiňme ještě coxsackie enteroviry, postihující hlavně děti (většinou v létě).

Rizikové faktory angíny:

  • oslabený imunitní systém,
  • vyčerpání,
  • psychický a fyzický stres.

Komplikace:

  • časté záněty krčních mandlí – trvalé změny na mandlích,
  • trvalé čepy na mandlích,
  • podezření na rakovinu,
  • časté abscesy,
  • trvalá hypertrofie mandlí (zvětšení).

Dalšími komplikacemi angíny mohou být:

  • revmatická horečka – celkové zánětlivé onemocnění, které zasahuje pojivovou tkáň různých orgánů, nejčastěji klouby, srdce, cévy a nervový systém; mezi nimi je nejzávažnějším postižení srdce – jehož následkem bývají vady chlopní a šelest. Šelest se projeví 3–4 týdny po prodělané angíně horečkami (až 40 °C), bolestmi a otoky kloubů, a někdy dokonce selháním oběhu krevního. Do 2 týdnů onemocnění většinou ustupuje, ale často se stává, že se zopakuje. Léčba zahrnuje klid na lůžku, užívání nesteroidních antirevmatik, analgetik (proti bolesti) a antipyretik (proti horečce);
  • hnisavá angína – rozšíření zánětu do okolí krčních mandlí – tj. když se v tkáni hltanu objeví hnisavý absces (silně bolestivý) provázený otokem. Nemocný naklání hlavu na postiženou stranu, špatně se mu polyká a je mu špatně rozumět („huhňá“). Toto nebezpečné ložisko musí být po odhalení chirurgicky odstraněno;
  • náhlé postižení ledvin hrozí po přechozené angíně, nejvíce u dětí, u nichž může dojít i na úplné selhání ledvin. Přestanou-li ledviny pracovat, tj. když nezajistí vylučování odpadních látek a vody z těla, vznikají otoky, dalšími symptomy jsou bledá barva kůže, vysoký tlak krevní, pocity na zvracení či zvracení. Selhání ledvin by bez léčby vedlo k městnavému selhání srdce, otoku plic, poruchám srdečního rytmu, křečím až bezvědomí.

Zdroj: Angína
Zveřejněno dne: 23.7.2015

Svrab

Jak se přenáší svrab

Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.

Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.

Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.

Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.

Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.

Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.

Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.

Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.

Původce onemocnění:

Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.

Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.

Zdroj: Svrab
Zveřejněno dne: 2.11.2016

Chlamydie příznaky a projevy

Chlamydie v krku

Pokud se domníváte, že se s chlamydiovými infekcemi setkáte pouze u gynekologa, tak se pletete. Máte bolesti v krku, pokašláváte a potíte se? Pak můžete trpět chlamydiemi, přesněji chlamydophilou pneumoniae, což je malá bakterie, která byla zpočátku považována za vir a byla objevena teprve roku 1989, název dostala o celých deset let později. Nakazíte se kapénkovou infekcí nebo při přímém kontaktu s nemocnou osobou. Je to velmi zákeřná bakterie, kterou není radno podceňovat.

S tímto typem bakterie se za svůj život setká až osmdesát procent populace, vážné potíže má pak asi dvacet procent lidí. Dosud není objasněno, proč u někoho onemocnění propukne a u někoho ne. Záleží na odolnosti imunitního systému daného jedince a určitou roli hrají i dědičné dispozice. Velmi často se objevuje u lidí, kteří trpí nějakým onemocněním imunitního systému. Přestože je nyní lékařská veřejnost s chlamydiovými infekcemi seznámena, stále se vyšetření na jejich přítomnost neprovádí standardně. Mnoho pacientů je tak označeno za hypochondry, popřípadě odesláno do ordinace psychiatra s diagnózou deprese. Pokud se léčíte neúspěšně už několik týdnů třeba pro bolesti krku, požádejte lékaře o provedení testu na chlamydie.

Příznaky

Bohužel nejsou příliš specifické, podobné příznaky se projevují i u jiných onemocnění. Mezi ty nejtypičtější patří zejména:

  • úporné bolesti v krku
  • opakované infekty horních a dolních cest dýchacích
  • chronická únava: několik týdnů a déle nejste schopni ani vstát z postele, nezvládáte pracovní tempo ani domácnost, usínáte častěji i během dne, kdykoli se posadíte
  • bolesti kloubů
  • dlouhodobě zvýšená teplota
  • chronický kašel a zadýchávání se
  • deprese – jako důsledek snížené životní výkonnosti
  • neurologické problémy (bolesti hlavy, mlhavé vidění, závratě, stavy opilosti, výpadky zorného pole)

Přenos a nakažlivost

Chlamydiová infekce se v těle hostitele šíří tak, že mikroorganismy vniknou do buňky a přetvoří ji ke svému přežití a množení. To trvá tak dlouho, až buňka praskne, a tak se bakterie šíří dále do těla. Bakterie často v buňce přebývají a projeví se teprve, když je oslaben imunitní systém člověka. Zákeřnost infekce spočívá v zaměnitelnosti příznaků s méně závažnými onemocněními.

Chlamydiová infekce napadá ve většině případů pohlavní orgány a většinou se řadí mezi pohlavně přenosné choroby. Primárně se skutečně přenáší pohlavním stykem při nechráněném sexu. Ohroženi jsou tedy především promiskuitní lidé. U chlamydií trachomatis (CTR) může dojít k nákaze i sekundárním způsobem, tedy používáním společného prádla (ručníků, povlečení) nebo v místech společně užívaných prostor (sauna, bazén, sprchy, posilovna, toalety).

Zdroj: Chlamydie příznaky a projevy
Zveřejněno dne: 7.4.2017

Svrab

Co je to svrab

U člověka je původcem zákožka svrabová. Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice klade denně jedno až tři 0,3 až 0,4 mm dlouhá vajíčka v slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním.

Onemocnění se přenáší nákazou nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech), avšak rozhodně ne pouhým podáním ruky. Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. Onemocnění se léčí používáním masti InfectoScab 5 %, přičemž léčivou látkou je zde permethrin, nebo masti s obsahem síry.

Po příchodu z nemocnice se doporučuje převléct postele a ráno po probuzení znova. Veškeré povlečení je nutné vyprat na 60 °C, vyžehlit a nechat tři dny ležet. Po vyléčení je možné pro jistotu zajet do sirných lázní nebo do sauny – doporučuje se však až třetí den po namazání mastí. Mimo pokožku mohou zákožky přežít maximálně tři až čtyři dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší deseti minut teplotám okolo 60 °C, také nejsou schopny přežít. V případě nakažení je vhodné se nechat namazat v nemocnici a z bytu na týden odjet do prostředí, kde tato nemoc není. Infekci napomáhá snížená imunita.

Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní. U vážných nemocí (například AIDS, hematologické choroby) může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou – takzvaný svrab norský. Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často si i odborníci myslí, že je to záchvat kopřivky. Napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel.

Základním příznakem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance. I po přeléčení u některých lidí přetrvává svědění i dva měsíce, hůře se hojí atopici a lidé se světlým typem pleti, povšechně pak ženy a děti.

Klasickým příznakem svrabu je svědění, které se stupňuje v noci na lůžku a při zahřátí těla například při sportu. Na kůži je viditelná vyrážka. Jedná se o chodbičky zákožek, které jsou dlouhé několik milimetrů až několik centimetrů a jsou našedlé nebo narůžovělé. Lehce vyvýšené nitkovité stopy mají perleťově zbarvenou, 2 až 3 mm velkou kupku na konci. Nejčastěji postiženými místy jsou meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyby loketního a kolenního kloubu, podbřišek a místa, kde přiléhá prádlo. U dětí také dlaně, plosky nohou, obličej a záda.

Zdroj: Svrab
Zveřejněno dne: 2.11.2016


SiteMAP