Povaha onemocnění vyplývá z důvodu přítomnosti výstupu vzduchu z těla, nebo vzduchu, který se nachází kolem plic. Příčiny přítomnosti vzduchuv plicích závisí především na typu pneumotoraxu.
Kouření je běžný urychlovací faktor u lidí s projevujícími se známkami spontánního pneumotoraxu. Tento typ pneumotoraxu není způsoben trvalým zraněním.
Změny tlaku vzduchu, bývají způsobeny potápěním, cestováním, a dokonce i vystavení se hlasitému zvuku.
Chronická obstrukční plicní nemoc. Typickými příklady chronické obstrukční plicní nemoci jsou astma a bronchitida. Jsou zdaleka nejčastější příčinou přítomnosti vzduchuv plicích.
Zranění hrudní stěny, které způsobí například výstřel, nehoda nebo bodná rána, umožňuje neustálý vstup vzduchu.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Ve většině případů příznaky závisí na množství vzduchu zachyceného mimo plíce:
dušnost;
tachypnoe je téměř vždy doprovázena těžkou, ostrou a jednostrannou bolestí na hrudi, která zhoršuje hrudní pohyb;
náhlá a bodavá bolest na hrudi; pociťovaná bolest může vyzařovat do ramen, obličeje, zad nebo horní části břicha; bolest je náhlá a zhoršuje se s hlubokým dýcháním;
úzkost a neklid, tyto příznaky jsou spojeny s respirační tísní, jsou doprovázeny dalšími příznaky, jako jsou distenze a slabost krčních žil a zrychlený tep;
suchý kašel;
cyanóza je modravé zbarvení na sliznici, které je obvykle přítomno v důsledku změněné oxidace;
abnormální dýchající šelesty; při vyšetření je zjištěna změna intenzity, případně absence dýchacích šelestů, což může odrážet snížené proudění vzduchu na plicním segmentu;
expanze asymetrického hrudníku; bolest a zranění jsou příčinou zastavení normálního pohybu hrudníku;
znamením pneumotoraxu je charakteristické hlasité chrčení, křupavý zvuk, který synchronizuje s každým úderem srdce.
V diskuzi VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Halinka.
Maminka ma ,vodu na plicích ,ma slabí srdce je v nemocnici uz 5.den na Intezivni a stav je pořád stejný. Doktoři nevědí co stim . Chtěli jsme prevez do jiné nemocnice ale doktoři nám zdelili ze to uz nemusí přežít tu cestu.Je to pravda prosim co muzeme udelat ?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Emilie Vitková.
Samotná přítomnost tekutiny okolo plíce se nemusí projevovat nijak a může být náhodným nálezem. Jinak se voda na plicích projevuje celkem logicky tím, že plíce je tekutinou stlačována a při nádechu se nemůže plicní tkáň rozepínat. Člověk začne trpět dušností a může být drážděn ke kašli. Další příznaky se vyskytují dle konkrétní příčiny stavu.
V naší poradně s názvem VODA V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva truhlantova.
Dobrý den!Rentgen plic ukázal malé množství výpotku na plicích!Voda se dál tvoří nebo muže sama odsebe zmizet?Děkuji Truhlantova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Je normální, že kolem plic je tekutina. Je to proto, aby plíce při dýchání byly v těsném, ake pohyblivém kontaktu s pohrudnicí. Tato tekutina se neustále tvoří a odtéká lymfatickými cestami. Pokud něco nefunguje správně, může se množství tekutiny zvětšit a snížit výkon plic. Nyní musíte intenzivně spolupracovat s lékařem, který vám pomůže zvládnout a napravit tento stav.
V diskuzi TVORBA VODY V PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Reljičová.
Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem v souvislosti tvoření vody v plicích po prodělaném či trvajícím zápalu plic.Podávány již 3druhy antibiotik,stav se nelepší.Ani po různých vyšetřeních lékař nezná příčinu tohoto problému.Děkuji za odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Prostor mezi plícemi a hrudní stěnou je za normálních okolností vyplněn vzduchem. To vytváří ideální podmínky pro to, aby se plíce mohly během dýchacích pohybů stahovat a roztahovat. Je-li vzduch nahrazen tekutinou, tlak v dutině se zvýší a tlačí na plíce, které se smrští, což znemožní efektivní nádech.
Ultrazvukový zvlhčovač vzduchu má vibrační zařízení zvané ultrazvukový oscilátor, který rozbíjí vodu na drobné kapičky a tvoří se vodní mlžina. Tato mlžina se postupně rozpouští ve vzduchu a tím zvyšuje jeho vlhkost. Výhodou ultrazvukového zvlhčovače vzduchu je velmi nízká hlučnost, výkon je prakticky neslyšitelný, a rovněž nízká spotřeba energie. Nevýhodou ultrazvukového zvlhčovače vzduchu je nízká odolnost vůči tvrdé vodě, ale i tomu se dá předejít pomocí úpravy vody.
V naší poradně s názvem DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta.
Dobrý den chci poradit. V nose vźdy přes noc se mi v nose do rána utvoří strup nahoře a dole v obou srup .lékařka mi řekla źe to nic není dala mi mast .v lékárně jsem si koupila mast hysan přes den dobrý známá mi poradila źe si mám dávat tampón do odvaru šalvěje tak zkoušim po doktorech nemám chuť chodit nebo si připadat jak stimulant děkuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Použijte zvlhčovač vzduchu. V zimě, když se topí, tak často bývá vzduch sušší, než je potřeba a sliznice nosu na to reaguje tím, že se obrní strupy, někdy prosátými krví nebo žilkami. Zvlhčovač vzduchu tohle dokáže trochu zmírnit.
Pokud je vzduch suchý, jsou velmi účinná zvlhčovadla vzduchu. Kontrolu vlhkosti zajistíte pomocí misky s vodou, kterou umístíte v blízkosti topného tělesa tak, aby docházelo k odpařování vody a zvlhčení vzduchu.
V naší poradně s názvem ROZEDMA PLIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, je při rozedmě plic vhodná parní sauna? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Existuje studie, www.nzip.cz/clanek/1… která uvádí, že sauna, i ta parní, zlepšuje funkci plic zvýšením vitální kapacity a objemu ventilace při nuceném výdechu. Rozedma plic (plicní emfyzém) je chronické onemocnění plic, které je způsobeno trvalým poškozením či úplným zánikem přepážek uvnitř plicních sklípků. Plicní emfyzém se projevuje zejména dušností a obtížemi s vydechováním, což postupně vede k hromadění vzduchuv plicích. S ohledem na výsledky studie by parní sauna mohla zlepšit bilanci mezi nádechem a výdechem, ale záleží na subjektivních pocitech člověka s rozedmou.
Nezbytné je také připomenout, že součástí saunování je i následné ochlazení chladnou vodou, které zpočátku může být trochu nepříjemné, ale po třetím opakování nepříjemné pocity mizí.
Odpařovač na topení je určený ke zvlhčování vzduchu v bytech a domech se suchým dráždivým vzduchem. Odpařovač se umístí na radiátor a naplní vodou. Odpařující se kapalina účinně zvlhčuje vzduch. Do vody je možné přidat kapku aromatického oleje, který se odpařováním uvolní do prostoru a hezky provoní celý interiér. Odpařovač se dá koupit včetně háčku na zavěšení.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH JAK JI LÉČIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Voda v plicích bývá zaviněna selháním srdce. Zřejmě došlo k infarktu a nyní je za pomoci přístrojů posílen krevní oběh. Mnoho teď záleží na uzdravovacích schopnostech vaší maminky. Lékaři zde mohou poskytnout pouze podpůrné prostředky, aby hojení rány na srdci urychlili. Klid na lůžku je rovněž důležitý a proto zřejmě lékaři nedoporučují převoz. Pokud si to maminka přeje, zkuste být s ní co nejvíce a v klidu, jako by nebyla nemocná, s ní komunikujte, například ji čtěte. Tím ji pomůžete mnohem více, než ji vláčet od čerta k ďáblu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Peroutkova Jana.
Dobry vecer,moje maminka ma vodu na plicich i v celem tele.Ma otekle nohy.Nekolikrat provedena punkce i drenaz.Jezdi 3krat do tydne na dializu.Je dusna,kasle nic vykaslat nejde,ma uplne zachvaty kasle pry od toho ze ma vodu na plicich.Nechteji ji uz vodu vytahovat ze je to riskantni.Ptam se to ji mame nechat utopit?Jiny clovek by to vzdal maminka bojuje prosim jestli vite o nekom schopnem ji vodu vytahnout prosim odepiste.Dekuji
U pacientů v konečném stadiu se mohou objevit tyto příznaky:
Zhroucená plíce (pneumotorax) – může být život ohrožující u lidí s těžkým emfyzémem, protože funkce jejich plic je již tak ohrožena.
Srdeční problémy – emfyzém může zvýšit tlak v tepnách, které spojují srdce a plíce. To může způsobit stav nazvaný cor pulmonale neboli hypertrofii pravé komory.
Velké díry v plicích (bullae) – někteří lidé s emfyzémem mají prázdné prostory v plicích nazývané bullae. Mohou být tak velké jako polovina plíce. Kromě snížení množství prostoru, který je k dispozici pro rozšíření plic, mohou obří bullae zvýšit riziko pneumotoraxu.
V naší poradně s názvem PŘESAZOVÁNÍ ORCHIDEÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Cromá.
V návodu jsem se nedočetla co s kořeny které jsou nad substrátem. Mám je ostřihat nebo je ponechat tak jak původně byly? Děkuji za radu. Přeji hezký den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kořeny nestříhat. Orchideím nevadí, když mají kořeny odkryté na vzduchu.
Voda na plicích bývá obvykle komplikací jiného onemocnění. Pouze hrudními punkcemi nelze tento problém vyléčit, snad jen s výjimkou pomalu se doplňujících výpotků u nemocných s nádorovým onemocněním v terminálních stadiích.
Léčbu je vždy potřeba zaměřit především na základní nemoc. Pokud zůstává příčina výpotku nejasná i po výše uvedených vyšetřeních, nebo je třeba většího vzorku k histologickému vyšetření (například při podezření na nádor pohrudnice – mezoteliom), pak se odesílají nemocní na chirurgické oddělení (výjimečně se toto vyšetření může provádět i na pneumologických pracovištích) k provedení takzvané torakoskopie. Při ní se pronikne nástrojem zvaným torakoskop několika vstupy (porty) přes hrudní stěnu do pohrudniční dutiny, která se tak zevnitř prohlédne. Vyšetření lze provést buď v celkové anestezii s krátkodobou intubací na chirurgickém pracovišti, nebo i v lokální (místní) anestezii na plicním pracovišti. Předpokladem dobré přehlednosti pohrudnice je uměle vytvořený pneumotorax (vpuštění určitého množství vzduchu do pohrudniční dutiny) s následným kolapsem plíce (vzduch vniká porty do pleurální dutiny). Po prohlédnutí obou listů pohrudnice lze pod kontrolou zraku odebrat vzorky (biopsie) z pohrudnic nebo i malé části plic k histologickému vyšetření.
I po zevrubném vyšetření nemocných s nejasným pleurálním výpotkem se daří určit příčinu jejich výpotku jen asi v 90 %. U zbylých 10 % nemocných zůstává příčina tvorby tekutiny v pohrudniční dutině nejasná. V tom případě je třeba některá vyšetření opakovat (cytologie, biopsie) a postupovat k více invazivním způsobům vyšetřování (torakoskopie). Všechna tato vyšetření jsou v České republice dobře dostupná.
Bylinkové čaje si lidé vaří odnepaměti. Aby však měly ty správné účinky, je třeba k jednotlivým bylinkám a jejich kombinacím přistupovat obezřetně. Hlavním „luhovadlem“ při přípravě čajů je pochopitelně voda, ta z bylinek vytáhne účinné látky. Je však třeba dbát na její správnou teplotu i délku luhování.
Obecně platí, že květy léčivek se zalévají vodou do 80 °C a nechají se luhovat 10 minut. Semena, kořeny nebo plody by se měly 3–5 minut povařit. Bylinky s vysokým obsahem slizových látek, jako třeba sléz, se naopak pouze macerují – máčejí ve studené vodě. Některé bylinky je možné používat celoročně (například jitrocel kopinatý, lípa srdčitá, černý), jiné (například kopřiva) mohou mít při dlouhodobém užívání naopak negativní účinky.
Prognóza je závislá na příčině onemocnění. Na přítomnost tekutiny okolo plíce se dá usuzovat z fyzikálního vyšetření, poklep nad tekutinou bývá ztemnělý a dýchání při poslechu fonendoskopem je oslabené. Diagnózu potvrdí rentgen plic, kde jsou viditelné hladinky tekutiny. Nejpřesnější dostupné vyšetření je nicméně ultrazvuk hrudníku, který relativně přesně určí množství tekutiny, a radiolog navíc může označit vhodná místa k jejímu vypuštění.
Zásadou léčby je léčení příčiny, která vodu na plicích způsobila. Kromě léčby vyvolávající příčiny se odstraňuje tekutina, aby se nemocnému ulevilo. Tekutina se odstraňuje nejlépe tak, že se pacient pošle na ultrazvuk hrudníku, kde na jeho záda označí body vhodné ke vpichu. Do takto označených míst se vbodne jehla napojená na hadičku. Tekutina se pak touto hadičkou odsává pomocí speciální injekční stříkačky, nebo se hadička napojí na podtlakový přístroj, který tekutinu odsává (drenáž). Odsátí tekutiny má většinou dobrý efekt na klinický stav pacienta, kterému se uleví a začne se mu lépe dýchat. Kromě toho se tímto zákrokem získají vzorky tekutiny na vyšetření.
Pokud se tekutina na plíci u nádorových onemocnění neustále vrací, může se jako paliativní řešení volit takzvaná pleurodéza. Tento zákrok se nejčastěji provádí aplikací talku (nebo jiné sloučeniny) do pohrudniční dutiny. Talek podráždí poplicnici a následný chemický zánět způsobí její srůst s plící, což zabrání plnění dutiny tekutinou.
V léčbě se lékař nejprve zaměřuje na odstranění příčiny svědění. Pokud to není možné, nebo je příčina neznámá, použijí se léky, které svědění potlačují. Léčba by neměla znamenat jen zakoupení nějaké masti, pudru či zásypu, ale také změnu stravy na zásaditou, s převahou ovoce a zeleniny, vyvarování se dráždivým, toxickým a tělu nevlastním látkám (kouření, drogám, alkoholu, průmyslově zpracovaným potravinám, polotovarům, konzervantům, umělým sladidlům, barvivům, stabilizátorům). Důležitá je změna životního stylu, méně stresu, kvalitní spánek, pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, relaxace a pozitivní přístup k sobě samým i ke svému životu, ze kterého vše vychází.
Podle kvalifikovaných odhadů a dle provedených šetření v populaci postihne pleurální výpotek během jednoho roku asi 0,32–0,5 % celé populace. Při přepočtu na 10 milionů obyvatel České republiky lze odhadovat, že za jeden rok u nás vznikne výpotek u 32–50 tisíc osob. Nejčastěji se jedná o nahromadění tekutiny v hrudníku v souvislosti s onemocněním srdce (takzvaný kardiální hydrotorax), na druhém místě se co do četnosti jedná o výpotek doprovázející nádorové, nejčastěji zhoubné (maligní) procesy, dále to jsou výpotky při zánětlivých onemocněních (takzvaný parapneumonický výpotek či hnis v hrudníku – hrudní empyém) a na čtvrtém místě jsou výpotky doprovázející a komplikující plicní embolizaci (ucpání plicních cév sraženou krví – trombem, nejčastěji z žil dolních končetin). Oproti dřívějšímu nejčastějšímu zastoupení tuberkulózních výpotků v současnosti převažují u pacientů na lůžkových odděleních výpotky nádorové a výpotky při nespecifických zánětech (netuberkulózní zánět plic).
Voda na plicích se latinsky nazývá fluidothorax. Odborný název se dále konkretizuje dle zjištěného složení tekutiny. Obsahuje-li tekutina krev, mluví se o hemothoraxu, obsahuje-li mízu (lymfu), mluví se o chylothoraxu, obsahuje-li bakterie a hnis, mluví se o pyothoraxu. Vyskytuje-li se v tekutině hodně bílkoviny, mluví se o exsudátu. Obsahuje-li tekutina bílkovin málo, hovoří se o transudátu.
Příčinou vzniku vody v plicích je zánět, který je vyvolán bakteriemi nebo viry. Jakmile se tito původci dostanou do plic, začnou se rychle množit. Imunitní systém následně vyhlásí poplach a snaží se jich zbavit. Stejná situace vzniká i u vdechnutí cizích předmětů (například prachu nebo obsahu žaludku), kdy se organismus zoufale snaží, aby cizorodý předmět zmizel. Výsledkem je zánět, který postihne plicní sklípky. Ty jsou za normálních okolností naplněné vzduchem, ovšem v důsledku zánětu se začnou plnit tekutinou a hnisem. Tento obsah brání vstupu kyslíku do organismu, a protože je na kyslíku každá buňka životně závislá, tělo propadne panice a snaží se plicní sklípky co nejrychleji očistit. To je také příčinou záchvatů kašle, které mají tekutinu a hnis vypudit. Zároveň se objeví horečka, která je doprovodným symptomem boje organismu s infekcí, a problémy s dýcháním, protože plicní sklípky nemohou odvádět svou práci.
Tekutina se může dostávat do plic například vlivem zápalu plic, kvůli rakovině plic či vlivem levostranného selhávání srdce. Jedná se o nebezpečný stav, který může probíhat i skrytě bez příznaků nebo se projevit zhoršujícím se dýcháním a kašlem. Každý takový stav je nutné konzultovat s lékařem a neprodleně začít s léčbou, aby se předešlo vážným komplikacím ohrožujícím lidský život.
zápal plic – postižení pleurální dutiny (pleury) vzniká jako komplikace těžkého zápalu, kdy se zánětlivý proces z plic rozšíří do okolí, a tedy i na pleuru – pak hovoříme o pleuritidě, zánětu poplicnice či pohrudnice;
zánět srdečního svalu – zánět se šíří ze srdce na osrdečník a dále na poplicnici;
nádory pleury;
nádory plic, které se šíří na pleuru;
těžká podvýživa – tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích; v podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, voda se nachází v břiše i na plicích;
nemoci ledvin – některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí, takže nastává podobný stav jako u těžké podvýživy;
azbestóza – tato nemoc je způsobena krystalky azbestu; tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem ovlivňuje vznik zhoubného nádoru mezoteliomu;
úraz hrudníku – při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina obsahovat červené krvinky (hemotorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylotorax).
Zánětlivým výpotkem mohou být provázena i mnohá onemocnění zažívacího ústrojí (hnisání pod bránicí, takzvaný subfrenický absces) a celková (systémová) onemocnění (lupus erytematodes, syndrom Churg-Straussové a jiné). Výpotek se může objevit i v závislosti na dlouhodobém užívání léků (Nitrofurantoin, Amiodaron, Practolol, Methotre xat), dále může doprovázet nezhoubné nádory vaječníků (Meigsův syndrom), sarkoidózu, ozařování, může komplikovat pooperační průběh po revaskularizačních operacích typu by-pass (náhrada uzavřených, srdce vyživujících cév průchodnými cévami z jiných orgánů nemocného) a podobně.
