Ženská neplodnost je způsobena řadou faktorů, včetně následujících:
Poškození vejcovodů, jimiž se dostává vajíčko z vaječníků do dělohy – toto poškození může zabránit kontaktu mezi vajíčkem a spermií. Častou příčinou poškození vejcovodů bývají pánevní infekce nebo endometrióza, které způsobují tvorbu jizev.
Hormonální příčiny – některé ženy mají problémy s ovulací. Dochází k narušení synchronizace hormonálních změn, které řídí uvolnění vajíčka z vaječníku a zahuštění endometria (sliznice dělohy) v případě, že nedojde k oplodnění vajíčka. Tyto problémy mohou být detekovány pomocí bazálního grafu tělesné teploty a krevních testů, které zjistí hladiny hormonů.
Problém v děložním hrdle (děložním krčku) – u malé skupiny žen je příčinou neplodnosti to, že spermie nemohou proniknout do cervikálního kanálu, a to z důvodu abnormální produkce hlenu, nebo po předchozím chirurgickém zákroku. Tento problém může být vyřešen nitroděložní inseminací.
Problém v děloze – abnormální anatomie dělohy, přítomnost polypů a myomů.
Nevysvětlitelná neplodnost – příčinu neplodnosti není možné zjistit aktuálně dostupnými metodami u 20 % párů.
Ženská bazální teplota zůstává během těhotenství mírně zvýšená, zejména od okamžiku početí až do konce prvního trimestru. Ve většině případů je tento malý nárůst nepatrný s výjimkou použití bazálního teploměru, který přesně čte tělesnou teplotu. Mnoho žen používá nepatrné výkyvy bazální teploty k určení nejplodnějších dnů a také k indikaci těhotenství.
Ačkoliv jsou v bazální teplotě normální výkyvy, v průběhu těhotenství je obvyklá mez mezi 0,072 a 0,18 °C vyšší než mezi normálním obdobím a ovulací. Zůstává-li bazální teplota zvýšená po dobu delší než 15 dnů, nebo po ovulaci, je pravděpodobné těhotenství. Stabilní, mírně zvýšená teplota od doby poslední ovulace po dobu dvou týdnů nebo i déle je jasným indikátorem, že žena otěhotněla. Během této doby jsou těhotenské testy často nespolehlivé, takže mnohé ženy používají bazální teplotu k ověření, zda by mohly být těhotné.
Bazální teplota normálně zůstává na mírně zvýšené úrovni v prvním trimestru těhotenství. Na konci prvního trimestru se ženě teplota vrátí do normálu. Výrazný nárůst pravděpodobně naznačuje infekci nebo onemocnění.
Mnoho žen používá bazální teplotu i k určení plodných dnů. Teplota je poměrně konzistentní mezi koncem a začátkem období ovulace. Když žena ovuluje, její bazální teplota klesne o několik desetin stupně a pak prudce vzroste. Teplota zůstává stejná až do doby, kdy začíná cyklus znovu. Jakmile žena otěhotní, je důležité, aby její tělesná teplota zůstala zvýšená. Pokud dojde k poklesu teploty, jedná se o falešné těhotenství v průběhu ovulace.
Největší změny nastávají ve tkáních s estrogenními receptory, jako jsou poševní sliznice, vulva, děloha, vaječníky a vejcovody, nosní sliznice. Dochází ke ztenčování poševní sliznice, ke změně pH, atrofizaci vaječníků, vejcovodů, dělohy. Ztráta elasticity pánevního dna může způsobit poruchy jeho statiky s rozvojem sestupu pánevních orgánů. Dochází k atrofizaci sliznice močového měchýře s příznaky jako polakisurie (časté močení během den), dysurie (obtížné a bolestivé močení) a urgentní inkontinence (samovolný nechtěný únik moči). Dlouhodobý nedostatek estrogenů vede k metabolickému estrogen deficitnímu syndromu, ke kterému se řadí osteoporóza, ateroskleróza a změny v lipidogramu. U některých žen se objevuje příliš vysoká děložní sliznice.
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
Podle WHO se ženská obřízka praktikuje v 28 zemích západní, východní a severovýchodní Afriky, v částech Středního východu a v některých společenstvích imigrantů v dalších zemích. WHO odhaduje, že s následky procedury dnes žije asi 140 milionů žen a dívek po celém světě, z toho asi 92 milionů v Africe. Panuje mezinárodní shoda, že ženská obřízka je porušením lidských práv včetně práv žen a dívek, že je odrazem hluboce zakořeněné nerovnosti mezi pohlavími a že je formou diskriminace žen. Téměř vždy se provádí na dětech, čímž se porušují práva dětí. Zákrok je také porušením práva na zdraví, bezpečí a osobní integritu, práva nebýt mučen a podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a v případě fatálních následků zákroku také práva na život. Rezoluci o tom schválila v listopadu 2012 OSN.
Ženská obřízka je dnes praktikována zejména v afrických zemích. Je běžná v pásu, který se táhne od Senegalu v západní Africe po Somálsko na východním pobřeží, stejně tak jako v pásu od Egypta na severu po Tanzanii na jihu. V těchto oblastech se odhaduje, že tento zákrok podstoupilo více než 95 % všech žen. Obřízka je také praktikována některými skupinami na Arabském poloostrově, zejména v Jemenu (20 %). Ve většině muslimských zemí (kromě některých v subsaharské Africe) se tento zákrok nepraktikuje. Ačkoliv je infibulace vykonávána především v Africe, ví se, že se vyskytuje i na Blízkém východě. Zde je to však víc drženo v tajnosti, na rozdíl od některých částí Afriky, kde je vykonávána relativně otevřeně. Tyto praktiky se částečně vyskytují v severní Saúdské Arábii, severním Jordánsku a Iráku. Existují nepřímé důkazy, které předpokládají přítomnost obřízky v Sýrii, západním Íránu a mezi beduíny v Izraeli. V Ománu několik málo komunit stále praktikuje ženskou obřízku, přesto experti věří, že počet obřezaných dívek je nízký a každým rokem klesá. V SAE a také v Saúdské Arábii je praktikována zejména mezi cizími dělníky z východní Afriky nebo údolí Nilu. V Egyptě je ženská obřízka od června 2008 zakázána zákonem.
Psi a feny jsou odlišně vybaveni, aby plnili své role při plození svého druhu. Psí samci mají svůj penis chráněný pochvou zvanou předkožka. Jedná se o kožní záhyb, který pokrývá penis a když je pes vzrušený, může penis vyčnívat z předkožkové pochvy. Když si pes olizuje penis, je to přirozená součást chování psího samce.
Psí samice (feny) si někdy dost silně olizují vulvu, protože mají z této činnosti potěšení. Olizování vulvy ze sexuálního hlediska může být známkou toho, že se vaše fenka dostává do říje. Vulva oteče a během období horka se objeví výtok a dokonce i krev. Fena přichází do říje přibližně každých šest měsíců, pokud nebyla kastrována. Kastrovaná fena nepřichází do říje a nikdy nebude moci mít štěňata.
Existují další důvody, proč si samci i samice olizují intimní partie, a pokud si všimnete nadměrného olizování, může to být známkou problému. Mohou být nutné testy krve nebo moči k diagnostice problému a bakterií, které způsobují podráždění. Je možné, že olizování vašeho psa může být jen úklidem po procházce na zahradě nebo po močení venku. Pokud olizování přetrvává, hledejte výtok nebo známky neustálého močení. Váš pes může mít infekci močových cest. Návštěva veterináře by byla vhodná pro další vyšetření a veterinář může provést některé testy krve nebo moči. Kvasinkové infekce, pustuly a červené hrbolky v oblasti genitálií budou indikovat infekci a způsobí, že váš pes bude chtít lízat, aby zmírnil podráždění. Genitálie psa je velmi citlivá oblast a váš pes zde pocítí bodavé teplo vyrážky více než v jiné části svého těla. V případě potřeby udržujte tuto oblast čistou vlhkým hadříkem, ale neaplikujte vazelínu nebo jiné produkty bez rady vašeho veterináře.
Mikádo představuje nesmrtelný účes, který se v posledních letech opět vrátil do módy a sluší každému typu obličeje. Mikádo oplývá mnohými výhodami, mezi něž patří především praktičnost, funkčnost a flexibilita. Díky mikádu budete elegantní a zároveň roztomilá, ženská a zároveň rozverná. Mikádo můžete nosit na různé způsoby, například takzvané pážecí mikádo, dlouhé, asymetrické či postupně sestříhané.
Chanel Gabrielle je jemná, půvabná a okouzlující vůně, plná květinových tónů. Parfémovaná voda Gabrielle je inspirována francouzskou módní návrhářkou Gabrielle Chanel. Představuje silnou, nezávislou ženu, která si plní své sny. Tváří reklamní kampaně parfémované vody Gabrielle je herečka Kristen Stewart. Čistě ženská vůně založená na kytici 4 bílých květů vás upoutá již od samotného začátku. Ucítíte svěží vůni sladkých mandarinek spolu s grapefruitem a černým rybízem. V srdci se snoubí jemné tóny jasmínu, exotického ylang-ylang a tuberózy. To vše je zasypáno pomerančovými květy. Kompozici uzavírá dotek hřejivého santalového dřeva a pižma. Okouzlete tímto parfémem své okolí dokonalou souhrou tónů, které se ukrývají v parfémované vodě Chanel Gabrielle. Zahalte svou pokožku do květinového závoje, jehož vůně vás bude provázet během celého dne.
Silné nebo prodloužené menstruační krvácení se nazývá menoragie a může postihovat ženy v období hormonálních změn (nástup menstruace, výjimečněji v období krátce před menopauzou).
Příčiny
Délka menstruace může znamenat také velmi časný potrat, mnohdy ani žena nepozná, že vůbec byla těhotná. Prodloužené krvácení se také může objevit jako důsledek hormonálního výkyvu po vysazení hormonální antikoncepce. Dále může být vedlejším účinkem mnohých, nejčastěji hormonálních léků. V tomto případě stojí za to problém konzultovat se svým gynekologem, který případně navrhne jinou léčbu.
Někdy může být prodloužené krvácení způsobeno zánětem nebo nádorem v děložní dutině, takže jestli je například doprovázeno bolestí, navštivte co nejdříve svého gynekologa.
Jak si pomoci
Základní bylinkou, kterou by doma měla mít každá žena, je kontryhel. Této bylině se právem přezdívá „ženská bylinka“. Menstruaci harmonizuje, upravuje a pomáhá i při bolestivém a příliš silném krvácení. Jeden až dva šálky denně si můžete dopřávat pravidelně po celý měsíc nebo jen v období, kdy menstruaci očekáváte.
Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Účesy pro seniorky v odstínech elegantní šedé v mnoha různých střizích i stylingu mohou vykouzlit zázraky. Ženám v tomto období sluší spíše kratší nebo polodlouhé střihy. Pokud však zásadně chcete dlouhé vlasy a preferujete rozpuštěné vlasy, oživte je raději melírem či zajímavou barvou. Pro společenské účely je ideální jednoduchý drdol s vyčesanou ofinou nahoru. U polodlouhé délky vlasů se na běžné nošení nejlépe hodí mikádo, které snadno upravíte. Můžete jej nosit narovnané nebo zvlněné, například jen konečky vlasů vytočené do stran. S krátkými střihy můžete také experimentovat a upravit je snadno pomocí gelu či stylingového krému na vlasy. Pro odvážné je tu varianta s vyholenými stranami, kde jsou ostatní vlasy s ofinou nagelované nahoru, což působí mladistvě a jedná se o šik účesy pro zralý věk.
Trendy
Krátké vzdušné střihy jsou ideální pro letní dny. Polodlouhé účesy či mikáda se dají nosit buď uhlazené, nebo také zvlněné či rozcuchané. Výhodou je, že polodlouhé vlasy můžete zvýraznit jemným zapleteným pramínkem, což dodá účesu mladistvost a oživení. No a co je letos trendy, tak to je růžový odstín. Vlasy s růžovými melíry můžeme najít v mnoha kolekcích kadeřníků a salonů. Růžová je moderní a in! A zejména v kombinaci s blond vlasy vypadá opravdu neodolatelně. Tato jemná a ženská kombinace sluší nejen mladším ročníkům, ale také starším ženám. Zjemňuje obličej a opticky redukuje vrásky. Máte odvahu jít do toho?
Zde můžete vidět trendy účesy u žen nad 60 let, které vás omladí.
Největší skupinu zánětů genitálií v dětském věku u dívek tvoří zánětlivá onemocnění poševního vchodu (vulvy) a pochvy (vaginy), přičemž jejich výskyt kolísá podle jednotlivých období dětského vývoje. Tato onemocnění se mohou objevit (i když velmi zřídka) už u novorozeňat, většinou se však spontánně zhojí. V období pohlavního klidu (to jest do puberty) převažují bakteriální zánětlivé formy chorob, s tvorbou ženských pohlavních hormonů se více objevují trichomonádová a plísňová onemocnění. Postiženy bývají obvykle jen vulva a dolní třetina pochvy.
Záněty poševního vchodu (vulvitida) u dívek vznikají na základě mechanického nebo chemického podráždění v důsledku nesprávné či nedostatečné péče. Konkrétními příčinami mohou být přísady do koupele, dezinfekční prostředky, ale také špatně vymáchané plenky nebo jejich nedostačující výměna. Na pravidelnou výměnu plen je třeba dbát i u těch papírových, neboť dítě močí relativně často (ve srovnání s dospělými), a přestože se plenka zdá suchá, moč z ní může prosakovat nebo se vypařovat. To může vést k podráždění dětské pokožky, v horším případě pak k onemocnění močových cest i genitálu. Mezi další příčiny zánětu poševního vchodu v dětském věku patří mykózy (kandidóza a jiné) vyvolané antibiotiky (jimiž se léčí či léčila nějaká nemoc), cukrovka, podráždění kůže způsobené bakteriemi... Po vulvitidě prodělané v dětství mohou zůstat jizvy a srůsty.
Záněty poševního vchodu se projevují většinou mírným zarudnutím, případně svěděním v místě zánětu. Jestliže se zanítí i pochva, dalším příznakem může být světlý hlenovitý výtok z roditel, v těžších případech je výtok hnisavý nebo krvavý. V takovém případě je nutné neprodleně vyhledat dětského lékaře, eventuálně na jeho doporučení navštívit dětského gynekologa. S vyhledáním odborné péče se nemá dlouho otálet, jelikož i při vážných zánětech zevních rodidel nemusí mít dítě horečku a jeho zdravotní stav tak nemusejí rodiče dobře odhadnout.
Co se týče vulvovaginitidy, tedy zánětu vulvy a pochvy, příčin může být ještě více. Kromě bakteriálních infekcí a mykóz může daný zánět vyvolat střevní onemocnění, jež se přenese na genitálie, nebo streptokoková infekce, kterou často doprovází i silný krvavý výtok. U menších dětí mohou onemocnění způsobit i střevní parazité (roupi), kteří přesídlí z konečníku do pochvy. Vulvovaginitida se někdy objevuje jako průvodní onemocnění při některých infekčních chorobách (při angíně, spále, zápalu plic, zánětu močových cest a podobě) a po očkování proti pravým neštovicím. Bakteriální infekce se vyznačuje mimo jiné i řídkým krvavým, někdy až hnilobně zapáchajícím výtokem. Zánět vulvy a pochvy může být způsoben též poraněním, například při hře nebo při škrábání (dítě se při mykóze škrábe, protože bolest je pro něj snesitelnější než svědění). U malých dívek, které za hračku považují i své tělo, je třeba vzít v potaz také cizí těleso v pochvě. U opakovaných těžkých zánětů rodidel nejasné příčiny musí lékař zvažovat jako možnou příčinu i zneužívání dítěte a šetrně pátrat po původu onemocnění i tímto směrem.
Léčba se liší podle příčiny onemocnění. Jestliže bylo onemocnění způsobeno cizím tělesem, parazity nebo jiným onemocněním (cukrovkou, angínou...), po odstranění příčiny není lokální léčba zpravidla nutná. Jinak obvykle postačí sedací koupele s předepsanými přísadami (kyselina mléčná, hypermangan a podobně) a následné ošetření dětské pokožky krémem pro děti, případně olejem (dětský zásyp se nedoporučuje). Starším dívkám s opakovanými záněty močových cest a pochvy se doporučuje močit s široce roztaženýma nohama. Toho nejsnáze docílíme tak, že si dívka sedne na toaletu rozkročmo obráceně nebo jí podložíme nožky stoličkou, aby se o ni mohla opřít. V některých případech se do pochvy zavádějí maličké vaginální čípky s obsahem kyseliny mléčné nebo jiným léčivem. Lékař pak naučí matku šetrně zavádět čípky dívce doma, aby nemusela denně dojíždět kvůli aplikaci do ambulance. Je-li třeba, nechají se v lékárně na základě lékařského předpisu připravit speciální poševní čípky, které jsou svou velikostí i složením přizpůsobeny dané věkové kategorii. Při streptokokové či stafylokokové infekci se užívají antibiotika, a to perorálně (ústy). Přípravky na bázi estrogenů se užívají výjimečně, jelikož mají v tomto věku určité nežádoucí účinky.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hysterektomii. Rekonvalescence po odstranění dělohy a vaječníků je přibližně 4–6 týdnů.
Vaginální hysterektomie
Vaginální hysterektomie používá přístup přes pochvu. Výhodou je naprostá absence viditelných jizev. Nevýhodou nutnost dostatečně prostorné pochvy (ideální, pokud měla pacientka děti). Operace má méně komplikací, žena po operaci stráví kratší dobu v nemocnici a rána se hojí rychleji než při abdominální hysterektomii. Operace se nejčastěji provádí při prolapsu dělohy, malé děloze nebo při změnách na děložním čípku.
Laparoskopická hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pouze malým řezem u pupku a dvěma pomocnými na podbřišku. Výsledné jizvy jsou poměrně nenápadné. Nevýhodou je náročnější a delší zákrok. Laparoskopie je vlastně pohled do dutiny břišní, kdy se dutina nafoukne oxidem uhličitým, aby se oddálila břišní stěna od břišních orgánů. Dalším krokem je zavedení laparoskopické techniky do zvětšeného prostoru.
Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie
Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie patří k moderním operačním postupům. Tato operace je kombinací laparoskopie a vaginální operace. Operace má dvě části:
první část – uvolnění dělohy ze závěsných aparátů (provádí se laparoskopicky);
druhá část – podvázání cév dělohy a vyjmutí dělohy (provádí se přes pochvu).
Ooforektomie je chirurgické odstranění vaječníků a adnexektomie je odstranění vaječníků a vejcovodů.
Ženská operace dělohy video
Zde jsou videa s hysterektomií dělohy provedenou laparoskopicky, abdominálně a vaginálně: ženská operace dělohy video.
