Pokud není ještě pozdě a nádor penisu je zatím malý, anebo je zatím jen ve stádiu přednádorového ložiska, tak stačí pouhé ošetření laserem, kterým se přesně vypálí postižená tkáň, a tím se zabrání dalšímu rozvoji nádorového onemocnění na penisu. Při laserové léčbě rakoviny penisu se obvykle podaří zachovat všechny potřebné funkce penisu.
Při rozsáhlejším zachvácení penisu, kdy pacient přichází již s rozvinutým nádorem na penisu, tak již jediné řešení bývá totální resekce penisu. Totální resekce penisu znamená jeho úplná anebo částečná amputace. V další léčbě rakoviny penisu se pak pokračuje, jako u běžného zhoubného onemocnění, a to chemoterapií a ozařováním. Jako u každého zhoubného bujení, tak i u rakoviny penisu je třeba identifikovat nádor penisu včas, aby se zabránilo nepříjemným škodám při odstraňování zhoubné tkáně.
Při zubním váčku je zub citlivý na poklep anebo na tlak. V okolí zubu se projevují bolesti, které postupně zesilují. Může dojít ke zduření v ústní dutině, což bývá často doprovázeno horečkou. Někdy mohou nastat i komplikace a zánět se stává chronickým. Ohnisko zánětu na špičce kořenu se může zapouzdřit a stát se zdrojem chronických onemocnění jiných orgánů. Může se vytvořit čelistní cysta a dojít ke zhnisání čelistních dutin.
Jde-li o pevně zakořeněný zub s neporušenými okolními tkáněmi, jehož příznivé vyhlídky potvrdí rentgenový snímek, lékař rozhodne o jeho léčbě. Někdy lékař doporučí pro zachování zubu resekci kořenového hrotu s hnisavým váčkem. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se provede apikální resekce. Apikální resekce je kostní kyretáž, což znamená, že se provede řez do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu dochází k důkladnému seznámení s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech jsou předepsána i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, se mohou vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Další, a to konečná alternativa je pak vytržení zubu, proto se doporučuje, aby byl váček léčen v rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
K domácí léčbě jsou po resekci vhodné bylinné výplachy, a to především odvarem z řepíku.
V naší poradně s názvem RESEKCE HORNÍCH 5 ZUBŮ A NÁSLEDNĚ VYTVOŘENÍ CELKOVĚ SNÍMATELNÉ ZUBNÍ PROTÉZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Budíková.
Dobrý den, mám k vám dotaz. 21.3.19 mi bude provedena resekce 5 zubů v horní čelisti a následně mu bude dána provizorní protéza, za vytržení zubů a za náhradní protézu mám zaplatit 5.OOO,--Kč , jsem u VZP, stálá protéza, je hrazena zdrav.pojišťovnou, náhradní mi zůstává. Také beru roky Warfarin 5- l tabl.denně, mám Leydenskou mutaci.Můj dotaz:
1. kolik dní před resekcí musím vysadit Warfarin- bylo mi řečeno,že týden? Zdá se mi to dlouhá doba, podle INR po 4 dnech vysazení mi budou dány injekce-tj.3 dny před resekcí- je to správně?
2.cena 5.OOO,--je v pořádku, nikde jsem nenašla ceník, záleží na stomatologovi, ten určuje cenu? Náhradní zubní proteza je nutná? proč nedostanu hned protezu hrazenou zdrav.pojišťovnou?
3. kolik by byla cena inplantátů těch 5 zubů na čepy do dásní, je mi 7O let, kolik let by mi to vydrželo, moje rozhodnutí na celkovou protézu je správné?
Děkuji vám za odpověď a jsem s pozdravem Budíková D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při vysazení Warfarinu důvěřujte svému lékaři a postupujte přesně podle toho, jak určí. Co se týče náhradní protézy, tak ta je nezbytná proto, aby se vaše dásně zatáhly a vytvořily stabilní podklad pro novou zubní náhradu. Po vytrhání zubů se bude chvíli (půl roku) měnit profil vaší čelisti a investovat hned do trvalé náhrady není rozumné, protože by vám dlouhodobě neseděla. Cena za implantáty je vysoká, deset tisíc i víc za jeden zub. Implantáty pak vydrží celý život.
Zubní nebo apikální váček se léčí pomocí chirurgického zákroku, při kterém se provede apikální resekci. Apikální resekce je kostní kyretáž a znamená to, že se provede resekce (řezání) do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu vás pak zubař důkladně seznámí s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech bývají použita i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je apoibuprofen, se můžou rovněž vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Jediná další alternativa je pak vytržení zubu a proto se doporučuje, aby byl váček léčen v jeho rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9–10 let). Nejčastějšími příznaky je vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány většinou se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce – odstranění zevního zvukovodu.
Ušní nádory vznikají většinou u starších jedinců (nad 9–10 let). Nejčastějšími příznaky jsou vznik masy, změna tvaru ucha, zápach, svědivost a místní bolestivost. Neurologické příznaky jsou pozorovány zhruba u 10 % psů se zhoubnými nádory. Většinu těchto nádorů lze úspěšně odstranit pomocí chirurgické resekce, tedy odstraněním zevního zvukovodu.
U asymptomatických pacientů s lézí do 5 cm není vyžadována žádná léčba, ale jen sledování. V těchto případech hemangiom nebolí a ani nijak játrům nevadí. Dlouhodobé pozorování ukázalo, že ve většině případů nedochází k růstu hemangiomu a ani k žádným komplikacím. Ale u pacientů s lézí větší jak 5 cm jsou přechody k rychlému růstu, takže je nezbytné sledování jejich hemangiomu v játrech. U pacientů bez příznaků je velice nízké riziko krvácení a proto se neprovádí preventivní odstranění hemangiomu z jater. Léčba pacientů s potížemi plynoucích z hemangiomu nebo těch, kteří mají velikost hemangiomu přes 10 cm vyžaduje resekci, nebo různé chirurgické zákroky, jako je enukleace, jaterní resekce, nebo dokonce transplantace jater. Mezi nejčastěji prováděnou resekci patří částečná se zachováním okolní jaterní tkáně.
Merkelův nádor je trabekulární karcinom kůže, který je velmi vzácný a značně maligní nádor neuroendokrinního charakteru vycházející z Merkelových buněk. Jde o nádor z argyrofilních buněk, podobných lymfocytům solidního nebo difuzního uspořádání. Klinicky se projeví jako červenohnědý nebolestivý uzel různé konzistence s různou lokalizací. Nejčastější lokalizací jsou slunci exponované části těla (hlava, krk, končetiny). Metastazuje lymfogenně. Zde je několik fotografií, kde je vidět kožní karcinom z merkelových buněk.
V léčbě je základním prostředkem radikální resekce se sentinelovou uzlinou a bezpečným lemem. Při postižení regionálních částí je indikována radioterapie. U dětí a mladých lidí rovněž chemoterapie a biologická léčba (multikinázové inhibitory, mTOR inhibitory). Prognóza u dospělých pacientů je špatná, mortalita je vyšší než u maligního melanomu, u dětí pro extrémně vzácný výskyt je nejasná. Prognóza není příliš dobrá.
Novější léčby benigní hyperplazie prostaty již existují a jsou neustále vyvíjeny. Tyto techniky jsou minimálně invazivní. Některé vyžadují pouze lokální anestezii a riziko komplikací je nižší.
Pár obecných bodů o těchto nových technikách:
Ještě není známo, zda jsou výsledky stejně účinné jako u endoskopické chirurgie. Lékaři se neustále učí, pro které pacienty jsou tato ošetření nejvhodnější.
Nové techniky jsou stále vyvíjeny a testovány.
Mikrovlnná termoterapie
Při této léčbě se tkáň prostaty pomocí mikrovln zahřeje na 45°C. Tím se snižuje velikost prostaty a dojde k odumření buněk v centru prostaty. Toto ošetření se provádí přes močovod.
Galvanické odpařování (electrovaporisation)
Při tomto postupu je část tkáně prostaty odstraněna odpařením působením elektrického proudu. Léčba se provádí pomocí endoskopu.
Laserová resekce
Jedná se o další endoskopickou léčbu, ve které je část tkáně prostaty odstraněna laserovou energií.
Léčba rakoviny páteře je velmi obtížná. Volba léčebného postupu závisí na histologickém typu nádoru, lokalizaci a celkovém stavu pacienta.
Základní léčebnou modalitou primárních nádorů míchy a páteře je chirurgická resekce (kromě lymfomů). Optimální management intramedulárních nádorů je kontroverzní včetně RTh.
Cílem je odstranění nádoru (pokud možno radikální), dekomprese struktur, šetrná mikrochirurgická technika za peroperační monitorace neurofyziologických funkcí (MEP) k zábraně poškození nn. struktur při zachování či zlepšení biomechaniky struktur páteře – implantáty, fixátory.
Operace prostaty zahrnuje odstranění části rozšířené tkáně. Nejběžnější operací je endoskopický chirurgický zákrok, známý jako transuretrální resekce prostaty. Tato operace se dělá pod celkovou nebo spinální anestezií, kdy je endoskop vložen přes penis do močové trubice a následně do prostaty. Zvláštní řezací smyčka se pak používá k odstranění malých částí prostaty, dokud není kanál rozšířen. Díky tomuto kanálu pak moč prochází nerušeně ven.
Je-li prostata jen mírně zvětšena, lze provést transuretrální incizi prostaty. Urolog endoskopicky provede pouze jeden nebo dva řezy na prostatě, uvolní tak hrdlo močového měchýře a sníží tlak na močovou trubici. Urolog prostatu pouze nařízne, ale neodstraňuje.
Pokud je prostata značně zvětšena, může být nutný řez v podbřišku a provádí se otevřená operace pro odstranění prostaty. Ale tento postup se provádí jen zřídka.
Operace představuje větší riziko než lékařské ošetření a přináší možné komplikace, včetně retrográdní ejakulace. V retrográdní ejakulaci vstupují spermie během ejakulace do močového měchýře místo toho, aby byly vyloučeny přes penis. Později jsou propláchnuty močí. Tento jev není škodlivý, ale má dopad na plodnost člověka, proto je důležité, aby lékař věděl, zda chcete mít děti.
Výhodou operace je dlouhodobý účinek, ale je odstraněna pouze část prostaty, takže někteří muži mohou později potřebovat další operaci.
Příčinou váčku na dásni u dospělých je však vždy infekce šířící se ze zubu. K infikování zubu dochází většinou kvůli zubnímu kazu. A tak jako prevence postačí dobrá ústní hygiena, která vzniku kazu zamezí, a nikdo se pak váčků obávat nemusí. Také již neplatí pravidlo, že je váček důvodem k extrakci zubu. Váček je téměř vždy je léčitelný.
Takže tvrzení, že za vznik váčku může dědičnost, nekvalitní zuby, špatná imunita a podobně, je jen pouhou výmluvou. Pravidelné preventivní prohlídky u zubního lékaře a pravidelná dentální hygiena jsou nejlepším možným řešením toho, abychom předešli vzniku váčků na dásni.
Ovšem když už dojde k výskytu váčku, je nutné podstoupit lékařské ošetření, takzvané endodontické ošetření. Princip je jednoduchý. Je nutné zbavit vnitřek zubu pokud možno všech bakterií a zub natěsno vyplnit tak, aby v něm už žádné nemohly znovu přežívat a svými produkty způsobovat zánět a poškození okolní kosti – váček. Princip je jednoduchý, ale dosáhnout výsledku je obtížnější. Pouze spojením maximální pečlivosti ošetřujícího a moderních nástrojů a techniky lze dosáhnout úspěchu. Bez pomůcek jako 3D CT přístroj, kofferdam nebo apexlokátor není moderní endodoncie představitelná. V současné době je tedy úspěšnost léčby váčků vysoká. Zákroky jako resekce nebo extrakce zubu se provádějí zcela výjimečně.
U léčby se nejčastěji využívá operace a chirurgické odstranění části tlustého střeva s nejbližšími mízními uzlinami. Zdravé části se poté přišijí opět dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je udělán vývod, takzvaná kolostomie. V břiše se udělá otvor, kterým z těla odchází pevný odpad. Lidé s kolostomií se poté mohou vrátit do běžného života. Nejlepší způsob jak se chránit a předejít tomuto onemocnění je vyhýbat se špatným stravovacím návykům. Pokud patříte do rizikové skupiny a je vám více než 50 let, je důležité důsledně chodit na pravidelné prohlídky a kontroly. Ty jediné dokážou objevit rakovinu včas. Důležité je také pravidelně sportovat a nekouřit.
Častou příčinou operace je onemocnění konečníku nebo střeva, kdy je nutné zasaženou část odstranit. Po takovéto operaci je vytvořena stomie (sigmoideostomie) na sestupném tračníku nebo v oblasti esovité kličky (stolice je již formovaná). Další typ operace na tlustém střevě se nazývá resekce podle Hartmanna. Při této operaci je odstraněna část tlustého střeva před konečníkem, konečník zůstane zachován, ale konec střeva s ním nemůže být z různých důvodů ihned spojen. V takovém případě lze někdy přistoupit k další operaci, při které se střevo s konečníkem spojí. Podobná operace se provádí i na horní části sestupného tračníku. Po těchto zákrocích jsou vývody dvouotvorové a později se odstraní (zanoří).
Vývod se odborně nazývá stomie. Stomie je obecné vyjádření vyvedení či vyústění nějakého orgánu před stěnu břišní. Označení kolostomie znamená vývod tlustého střeva. Bezprostředně po operaci mívá mnoho pacientů ze života se stomií strach. Chirurgické vytvoření umělého střevního vývodu je však často nezbytné pro stabilizaci zdravotního stavu.
Barrettův jícen je stav, kdy je část původní sliznice jícnu s dlaždicovým epitelem nahrazena metaplastickým cylindrickým epitelem. Tato oblast bývá endoskopicky (makroskopicky) viditelná a histologicky by měla obsahovat takzvanou intestinální metaplázii. Jde o jeden z následků (komplikaci) refluxní nemoci jícnu, tedy opakovaného a obtěžujícího návratu žaludečního obsahu do jícnu. Riziko vývoje adenokarcinomu u osob s Barrettovým jícnem (BJ) je asi 30–40x vyšší než u osob bez něj. Adenokarcinom jícnu se vyvine během sledování asi u 0,2–0,5 % pacientů s tímto onemocněním za rok. Stěžejním úkolem endoskopické dispenzarizace pacientů s prokázaným BJ je zachycení časných dysplastických a neoplastických změn a možnost jejich kurativního řešení. Součástí léčby BJ je důsledná farmakoterapie refluxu nebo antirefluxní operace. Pro intervaly sledování a případnou intervenci existují doporučené postupy. Pacienti s vysokým stupněm dysplázie nebo časným adenokarcinomem mohou být úspěšně léčeni endoskopicky. Alternativou je chirurgická resekce.
Podle příznaků jeho přítomnost totiž nemusí dotyčný vůbec poznat. Jsou vlastně stejné jako u prostého refluxu. Vedou ale k nádorovému bujení, a to u desítek procent pacientů. Pokud je Barrettův jícen včas odhalen (což je možné pouze endoskopicky), je třeba reflux odstranit všemi dostupnými metodami. Následně se musí pravidelně endoskopicky kontrolovat, zda se nevytvářejí úseky tkáně se známkami počínajícího nádorového bujení.
Příznaky:
pálení žáhy,
pálení nebo bolest na hrudi,
ztížené polykání.
Žaludeční obsah nezřídka zatéká až do dýchacích cest, kde rovněž způsobuje zánět. Přidává se tak suchý kašel a opakující se záněty hrtanu, průdušek i plic. V místě zánětu se začnou tvořit i vředy. Jejich hojení však může být komplikováno, a to buď výraznější jizvou, která způsobí zúžení průsvitu jícnu, nebo přeměnou výstelky z dlaždicové (typické pro jícen) na cylindrickou (typickou pro žaludek).
Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.
2. Předoperační příprava
V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.
3. Operační metody
Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).
Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.
Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).
Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.
Resekce:resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.
Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.
4. Možné komplikace výkonu
Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.
Peroperační komplikace (tedy během operace):
masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
srdeční arytmie;
změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
ledvinné selhání.
Pooperační komplikace:
bolestivost v místě operace;
pocit na zvracení;
teplota;
krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností zavést žaludeční sondu;
vznik keloidní jizvy v oblasti břicha či třísel;
neuralgie v oblasti třísla a stehen, snížená citlivost v těchto místech;
ostatní možné komplikace plynoucí z operace: oběhové komplikace z důvodu většího krvácení, srdeční selhání, šokový stav ze ztráty krve, plicní komplikace – nevzdušnost plíce, zápal plic, embolizace plicní, pneumotorax po zavedení kanyly do podklíčkové žíly, poruchy centrálního mozkového systému – stavy zmatenosti, cévní mozková příhoda, močová infekce ze zavedeného permanentního močového katetru, zánět hlubokých žil, tvorba proleženin a jiné.
Doba hospitalizace je individuální, záleží na pooperačním průběhu, v průměru trvá asi 10–14 dní.
5. Propuštění do domácí péče
Po propuštění do domácí péče je pacient nadále sledován v cévní poradně, většinou užívá preparáty na ředění krve, například Anopyrin. Je nutné fyzicky se šetřit z důvodu prevence vzniku kýly v jizvě při břišním výkonu, z hlediska úspěšnosti léčby je třeba dodržovat životosprávu, nekouřit, vyhýbat se tučným jídlům, u diabetiků dodržovat dietu a chodit na pravidelné kontroly glykémie. Pracovní neschopnost je individuální, pohybuje se mezi 2–3 měsíci.
Po potvrzení diagnózy bronchogenního karcinomu je nejdůležitější začít léčbu co nejdříve. Průvodním znakem tohoto onemocnění je právě i voda na plicích. Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově prognóza nemoci nebývá pozitivní, a tak se léčba nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastáz (nádorových ložisek) do okolních orgánů.
Plicní karcinomy se dělí do dvou základních skupin, a to na malobuněčné a nemalobuněčné. Znalost těchto dvou skupin je důležitá především pro léčbu.
Malobuněčné nádory patří mezi ty nejzákeřnější. Malobuněčný nádor rychle roste a velmi brzy se šíří metastázy do celého těla. Hlavním léčebným postupem u malobuněčného karcinomu je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, takzvaných cytostatik. Ty přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech, nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinovaná s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby zastavilo narůstání nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním (pokud radioterapie poškodila plicní tkáň). Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují metastázy i v mozku.
U nemalobuněčných nádorů se projevy liší dle typu – existuje epidermoidní karcinom a adenokarcinom. Adenokarcinom se často objevuje u nekuřáků, protože vzniká ze žlázové krycí tkáně po závažné nemoci, jako je například tuberkulóza. Epidermoidní zhoubný nádor je naopak nádor mimo kůži. U nemalobuněčných karcinomů je nejúčinnější chirurgický zákrok. Je však možný jenom u 20–40 % pacientů. Pokud by pacient nesplňoval určité plicní a cévní normy, samotná operace by pro něj představovala ohrožení života. Vzhledem k typu a stadiu nádoru jsou prováděny tři základní operace: klínovitá resekce, kdy se odstraní menší část plic; lobektomie, kdy se odstraní lalok plic; a pneumonektomie, při které se odstraní celé plíce. Operace se provádí i ve chvíli, kdy není možné odstranit celý zhoubný nádor – zmenšení nádoru na minimum je totiž důležité pro následnou chemoterapii a radioterapii.
