SARKOIDÓZA OKA

Ovlivněné skupiny

Sarkoidóza postihuje více ženy než muže, zejména ve věku od 20 do 50 let, další rizikovou skupinou jsou černoši a severní Evropané. Poskytovatelé zdravotní péče, učitelé, opraváři a hasiči představují skupinu, u které byl při preventivní roční prohlídce u lékaře zjištěn častější výskyt sarkoidózy. Z vyšetření srdce, plic a krve lze diagnostikovat potenciální genetickou spojitost vyplývající z rodinné anamnézy sarkoidózy.

Zdroj: Sarkoidóza

Poradna

V naší poradně s názvem ČESKÝ ROZHLAS BRNO APETÝT OTEC PLESKAČ BYLINKOVÁ PORADNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Blažková.

Dobrý den!
Prosím o radu,
jak léčit arthritidu sarkoidosis

Děkuji
Marie

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Pokud sarkoidóza postihuje pohybový aparát, tak se může projevovat podobně jako artritida. Při onemocnění tímto druhem sakoidozy je nejvhodnější navštívit ortopéda, aby zjistil míru a stádium nemoci a podle toho určil i nejvhodnější léčbu. Sama si můžete zkusit pomoci lékem Wobenzym užívaným v dávce 9 tablet tři krát denně. K tomu zkuste ještě Koenzym Q10. Účinky se dostaví pozvolna a léčba tímto způsobem bude trvat dlouho - až jeden rok.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Český rozhlas brno apetýt otec pleskač bylinková poradna

Sarkoidóza

Sarkoidóza je onemocnění, které způsobuje oblasti zánětu ve vašich očích, lymfatických uzlinách, plicích a dalších tkáních. Kromě pocitu sucha v očích, můžete mít i vysokou hladinu vápníku v těle. To však neznamená, že nadměrné množství vápníku je vždy zodpovědné za způsobení buď sarkoidózy, nebo suchého oka. Sarkoidóza je závažné onemocnění, které vyžaduje lékařskou diagnózu a léčbu. Kromě suchých očí a podráždění, se při ní budete pravděpodobně setkávat i s dalšími příznaky, jako je bolest na hrudi, suchý kašel, dušnost, celkové nepohodlí a ztráta vlasů.

Zdroj: Způsobují vysoké dávky vápníku suché oko?

Diagnóza sarkoidózy

Sarkoidóza je diagnostikována vyloučením jiných onemocnění, je často objevena během pravidelné lékařské prohlídky. Na hrudi se mohou objevit granulomy a kožní uzliny, které jsou viditelné pouhým zrakem. Další vyšetření se provádí pomocí X-ray paprsků. Příznaky se týkají dotčených orgánů a mnohé z nich jsou asymptomatické. Diagnóza se opírá o anamnézu, která zahrnuje rutinní laboratorní testování, fyzické zkoušky a případně tkáňovou biopsii.

Zdroj: Sarkoidóza

Dietní omezení

Během léčby hyperkalcémie může dojít k dietnímu omezení a změně životního stylu do doby, než se hladina vápníku vrátí do normálu. Potravinové omezení může zahrnovat mléčné výrobky a výrobky bohaté na vápník, jako např. lososové konzervy a pomeranče. Vyhněte se takovým potravinovým doplňkům, při jejichž užívání je omezen pohyb na slunci.

Zdroj: Sarkoidóza

Doporučení

Se sarkoidózou může být spojen syndrom příznaků zahrnujících horečku, artritické příznaky kotníků a otoky lymfatických uzlin, tzv. Lofgrenův syndrom. Také je v syndromu zahrnuta erythema nodosum – zánět tukových buněk pod kůží, který způsobuje červenou vyrážku nebo červenofialovou tvárnou kůži, především na kotníku nebo holeni. Erythema nodosum může způsobit svědění, pocit tepla a může být bolestivá na dotek.

Zdroj: Sarkoidóza

Hyperkalcémie

Hyperkalcémie je zjištěna laboratorním testováním, dochází k ní v důsledku uvolnění vitamínu D. Vitamín D zvyšuje absorpci vápníku do krevního řečiště. Bilanci vápníku a fosforu v těle mají na starost čtyři malé žlázy umístěné za štítnou žlázou v krku. Dvě převládající příčiny hyperkalcémie musí být vyloučeny jako první: hyperparatyreóza (hyperaktivita příštítných tělísek vedoucí k nadměrné produkci parathormonu) od benigních nádorů a rakoviny s kostní metastází. Mezi příznaky hyperkalcémie patří snížená chuť k jídlu, časté močení, nadměrná žízeň a ledvinové kameny.

Zdroj: Sarkoidóza

Léčba sarkoidózy

Terapie nebo symptomová režie není vždy nutná. Symptomy zahrnují kašel, dušnost a hyperkalcémii, která by mohla vyžadovat hospitalizaci. Nitrožilní tekutiny pro hydrataci, diuretika k odstranění vápníku, léky na zastavení kostní degradace, steroidy pro boj s vitamínem D, efekty a dialýzy k odstranění vápníku, to jsou metody k léčbě sarkoidózy. Hydroxychlorochin a methotrexát úspěšně léčí kožní uzlíky, mozkové účinky a hyperkalcémii a mohou být použity, pokud nefungují steroidy. Hydroxychlorochin je lék, který se rovněž používá ke snížení zánětu při léčbě revmatoidní artritidy.

Zdroj: Sarkoidóza

Příčiny

Přibližně v polovině případů není zjištěna žádná vyvolávající příčina. Ze známých příčin jsou nejčastější:

• následek streptokokové infekce (může doprovázet poststreptokokovou artritidu);
• některé virové infekce (EBV virové infekce);
• yersinióza;
• sarkoidóza;
• léky jako hormonální antikoncepce a sulfonamidy;
• tuberkulóza, salmonelóza, idiopatické střevní záněty (často recidivující forma), ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc - při těchto zánětlivých onemocněních střev může dojít k jejímu vzniku, jako jednomu z jejich mimostřevních projevů;
• vzácně může být tato nemoc, respektive tento příznak ukazatelem nádorového onemocnění.

Duhy:

• erythema induratum - panikulitida a vaskulitida nacházející se nejčastěji na lýtkách, způsobená TBC ložisky, může ulcerovat;
• polyarteritis nodosa - vaskulitida;
• jiné panikulitidy a vaskulitidy.

Zdroj: Erythema nodosum

Lokální otoky

Lymfostatický edém

Při poruše lymfatické drenáže intersticia se v něm hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.

Může být primární:

• nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách),
• zánět,
• parazit (vlasovci – Filaria),
• trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).

Nebo sekundární:

• po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin.

Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.

Zánětlivý edém

Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).

Příčiny

Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu (tumor). Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythema nodosum.

Zdroj: Z oteklých nohou teče voda

Zánět sleziny

Zánět sleziny je vzácné onemocnění, které se často vyskytuje pouze ve spojení s onemocněním jiných orgánů, jako jsou játra a střeva. Zánět sleziny má různé příčiny, může být bakteriální, parazitní (například malárie), ale existují i další možné infekce. U parazitní infekce se zvětší slezina nejvíce. Závažný je akutní septický pseudotumor sleziny. Slezina tak reaguje na bakteriální infekci, zvětší se a je měkká a snadno zranitelná. Může být zdrojem krvácení. Se zvětšující se sepsí se zvětšuje i slezina. Snad největší je u malárie, což je parazitární infekce. Zánětlivým onemocněním je také absces sleziny. Vytvoří se metastaticky či přestupem z okolí. Je v něm velké množství hnisu a vzniká v důsledku infarktu, cysty, pseudocysty či po úrazech. Zánět sleziny způsobuje také tuberkulóza, sarkoidóza, aktinomykóza, parazitární splenomegalie a další.

Zánět sleziny se projevuje bolestí břicha v levém podžebří. Pacient má často pocit plnosti v břiše či tlaku na žaludek. Bolest vzniká nejpravděpodobněji tahem za závěsný aparát. Nemusí se však projevit vůbec.

U léčby je nutné stanovit příčinu a následnou léčbu. Pokud se jedná o absces, je nutná léčba antibiotiky a hospitalizace.

Zdroj: Bolest sleziny může být příznakem nemoci

Dlouhodobý suchý kašel

Příčinou mohou být cigarety, tabák, alergie, nadbytek jodu z doplňků stravy.

Projevuje se u těchto onemocnění:

• astma bronchiale (silný nedostatek dechu až dušení, sípání, hvízdání a chrčení při dýchání, rýma, zánět spojivek, svědění kůže);
• zadní rýma (těžko vysmrkatelná rýma);
• rakovina plic (tupá bolest na hrudi, únava, noční pocení, dlouhodobě zvýšená teplota, nechutenství, hubnutí, vykašlávání krve, nedostatek dechu);
• reflux (při poruše pohyblivosti jícnu se může vleže dostat žaludeční šťáva až do hltanu, a tak ji může jedinec vdechnout, čímž dochází k suchému dráždivému kašli);
• perikarditida (bolest na hrudi, nedostatek dechu, únava, teplota, kašel, špatné polykání, chrapot);
• cystická fibróza (příznaky již v dětství, kašel, nedostatek dechu, poruchy trávení, průjmy i zácpa, slaný pot);
• silikóza, azbestóza, zaprášení plic (chronický suchý dráždivý kašel, nedostatek dechu);
• sarkoidóza (víceorgánové onemocnění, chronický suchý kašel, nedostatek dechu, bolest hrudníku až vykašlávání krve);
• tuberkulóza (kašel, dušnost, únava, vykašlávání hlenu, pocení, horečka, malátnost, hubnutí, bolest na hrudi);
• legionářská nemoc (malátnost, horečka, bolesti břicha, hlavy, hrudi, kašel, průjem, zvracení);
• černý dávivý kašel (dusivý kašel až zvracení, nedostatek dechu, teplota, pocení).

Léčba je vždy individuální dle diagnózy pacienta.

Zdroj: Suchý kašel

Hepatomegalie – diferenciální diagnostika

Hepatomegalie je častým klinickým příznakem v dětském věku a může být jediným nálezem při jaterním onemocnění. O velikosti jater, sleziny a žlučových cest dostatečně informuje neinvazivní sonografické vyšetření, které je v současné době již snadno dostupné v ambulantní péči.

Příčiny hepatomegalie:

DIFUZNÍ

Zánětlivé: virové hepatitidy, sepse, TBC, brucelóza, Weilova choroba (Leptospira icterohemorrhagica – ikterus, krvácení, poškození ledvin), Boeckova choroba (sarkoidóza), biliární cirhóza

Nezánětlivé: steatóza, fibróza, cirhóza, toxické poškození, střádací choroby (Fe-hemochromatóza; Cu-Wilsonova choroba; glukocerebrosid-Gaucherova choroba; glykogen-Gierkeho choroba; amyloidóza)

OHRANIČENÉ

Tumory jater: primární – benigní (hemangiom, adenom), maligní (hepatocelulární choroba, cholangioca); sekundární – metastázy

Abscesy a cysty jater: jaterní absces, echinokokové cysty, jiné cysty, nádory podjaterní krajiny, subfrenický absces, žilní městnání, kardiální insuficience, konstriktivní perikarditida, Budd-Chiari syndrom (trombóza vv. hepaticae), městnání ve žlučovodech

Diferenciální diagnóza: dědičné sférocytózy, srpkovitá anémie, thalassémie, pobyt v cizině (malárie, trypanosomy, schistosomy), kontakt se zvířaty (echinokokus, brucella), sexuální kontakty (AIDS), chronické záněty (revmatitida, osteomyelitis, hepatitis)

Příznaky:

• zhubnutí (TBC, AIDS, malignity), noční pocení (TBC, m. Hodgkin), teploty (infekce, leukémie, lymfomy), ikterus (hepatitis, cirhóza), bolest (absces, hematom)

Zdroj: Hepatomegalie

Lokální otoky

Lymfostatický otok: Při poruše lymfatické drenáže intersticia se hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.

Může být buď primární:

• nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách);
• zánět;
• parazit (vlasovci – Filaria);
• trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).

Nebo sekundární:

• po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin (například pro nádor).

Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.

Zánětlivý otok: Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).

Příčiny: Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu. Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythema nodosum.

Žilní otok: Jde o otok při blokádě žilního průtoku nebo při žilní nedostatečnosti.

Klinický obraz: Zánětlivý otok se od ostatních (bledých) otoků odlišuje lividní barvou. Obraz se zásadně liší, jde-li o otok akutní, nebo chronický. Akutní otok může dosáhnout až obrazu flebotrombózy phlegmasia cerulea dolens. Končetina je pak oteklá, cyanotická a velmi bolestivá. Chronický otok vzniká na podkladě chronické žilní insuficience. Obraz otoku je doplněn přítomnými flebektáziemi a varixy, poruchami pigmentace, bílou atrofií, lipodermatosklerózou či bércovými vředy.

Příčiny: U akutních zejména flebotrombóza, u chronických zejména žilní nedostatečnost. Pozor u flebotrombózy na hrozící plicní embolii.

Zdroj: Otok a jeho léčba

Příčiny

Infekční onemocnění - je zcela jistě nejčastější příčinou zvětšení uzlin. Je to způsobeno zmnožením bílých krvinek v uzlinách při setkání s infekčními mikroorganismy. Poměrně rozsáhlé zvětšení uzlin je spojeno s virovými chorobami (mononukleóza, zarděnky, HIV a podobně), může však být přítomno prakticky u jakékoliv infekce - bakteriální (velmi výrazně například u tularémie), plísňové, parazitární. Uzliny jsou spíše bolestivé, ale není to rozhodně pravidlem.

Nádory - prakticky jakékoliv nádory mohou být spojeny se zvětšením uzlin, které je v tomto případě vyvoláno zmnožením nádorových buněk v uzlinách. Do blízkých uzlin metastazuje většina klasických nádorů, vzácněji můžeme najít metastáze i ve vzdálených uzlinách. Typické je zvětšení uzlin pro nádorové choroby vycházející z krevních buněk - lymfomy a některé leukémie (často CLL a ALL). Právě u těchto chorob mohou být přítomny příznaky, jako je noční pocení, nechtěný úbytek na váze či opakující se (a dočasně mizící) horečnaté stavy. Z tohoto hlediska se mluví o sentinelové uzlině, u níž předpokládáme, že se zde konkrétní nádor rozšířil jako první. Jde obvykle o některou anatomicky blízkou uzlinu, do které odchází míza z orgánu postiženého nádorem.

Autoimunitní choroby - zvětšené uzliny mohou být přítomny prakticky u jakékoliv choroby způsobené poruchou imunitního systému. Zvětšení uzlin z těchto příčin je nejméně časté a je to opravdový diagnostický problém. Nejznámějšími chorobami je například revmatoidní artritida a lupus erythematosus, ale lymfadenomegálii nelze vyloučit u žádné z autoimunitních poruch. Jako zcela zvláštní jednotku řadící se k imunopatologickým chorobám lze zmínit také zvětšení uzlin při sarkoidóze.

Akutní zvětšení uzlin signalizuje dle lokalizace:

• hrudní - Hodgkinův lymfom, bakteriální infekce;
• břišní - leukemie.

Subakutní/chronické zvětšení uzlin signalizuje:

• hrudní - malignity průdušek/jícnu, Hodgkinův lymfom, TBC, Boeckova nemoc, silikóza;
• břišní - Hodgkinův lymfom, Bangova nemoc (brucelóza - brucela abortus, profesionální nákaza, ATB či CTX), Burkittův sarkom, TBC, Boeckova nemoc (sarkoidóza, benigní lymfogranulomatóza).

Zdroj: Mízní uzliny v břiše

Lázně Kynžvart

Velkou předností léčebných lázní v Kynžvartu je jejich charakter – jedná se o lázně rodinného typu. To znamená, že se zde může současně léčit dětský pacient i jeho doprovod (rodič, případně prarodič) na základě schválených návrhů na lázeňskou léčbu zdravotní pojišťovnou, a to ve stejné indikaci, popřípadě různých indikací pro dětského a dospělého pacienta.

Pro Léčebné lázně Lázně Kynžvart stanoví indikační seznam tyto indikace:

Děti

• Nemoci trávicího ústrojí
• Onemocnění jícnu, žaludku a dvanáctníku
• Onemocnění střev
• Onemocnění jater
• Onemocnění žlučníku a žlučových cest
• Onemocnění pankreatu
• Nemoci a poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí a obezita
• Obezita spojená s dalšími rizikovými faktory
• Thyreopatie, stavy po operacích štítné žlázy
• Netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí
• Recidivující komplikovaná otitis po operačním řešení
• Chronická nebo recidivující bronchitis
• Stav po opakovaném zánětu plic v průběhu posledních 2 let
• Bronchiektazie
• Asthma bronchiale
• Stavy po operacích cest dýchacích a malformací hrudníku
• Cystická fibróza; intersticiální plicní fibróza; sarkoidóza plic
• Nemoci močového ústrojí
• Recidivující nebo vleklé záněty ledvin a močových cest
• Urolitiáza in situ, po spontánním odchodu konkrementu, odstranění
• Stavy po operacích močového ústrojí mimo urolitiázu
• Chronická difúzní GN, lipoidní nefróza, nefropatie ve stadiu remise
• Stavy po transplantaci ledvin
• Funkční poruchy mikce
• Nemoci kožní
• Psoriasis vulgaris
• Chronické a recidivující ekzémy, včetně atopického; chronické prurigo
• Nemoci pohybového ústrojí
• Morbus Scheuermann
• Vertebrogenní algický syndrom

Dospělí

• Nemoci trávicího ústrojí
• Chronické a recidivující onemocnění žaludku a střev
• Stavy po operaci jícnu, žaludku a dvanáctníku
• Nemoci z poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí
• Stavy po totální thyreoidektomii; hypotyreóza
• Netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí
• Stavy po operaci dýchacích cest; stavy po transplantaci plic
• Poškození hrtanu a hlasivek v důsledku hlasového přetížení; po foniochir. léčbě
• Stavy po komplikovaném zánětu plic
• Bronchiektazie; recidivující a chronické záněty dýchacího ústrojí
• Asthma bronchiale; chronická obstrukční plicní nemoc
• Intersticiální plicní fibrózy jakékoliv etiologie
• Následky toxických účinků plynů, dýmů, leptavých par a dráždivých prachů
• Nemoci močového ústrojí
• Recidivující a chronické netuberkulózní záněty ledvin a močových cest
• Nefrolitiáza bez městnání v močových cestách; nefrokalcinóza
• Stavy po operacích ledvin a močových cest
• Stavy po transplantaci ledviny při stabilizované funkci štěpu; dárce štěpu
• Nemoci kožní
• Atopický ekzém
• Generalizovaná a artropatická psoriasis vulgaris
• Nemoci pohybového ústrojí
• Bolestivé stavy šlach, úponů, burz včetně postižení způsobených prací s vibrujícími nástroji
• Coxartróza, gonartróza
• Artrózy v ostatních lokalizacích
• Vertebrogenní syndrom

Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy

Glossitis – zánět jazyka

Glossitis je klasický zánětlivý proces, ale jen zřídka je glositida samostatným onemocněním. Nejčastěji se vyskytuje při chorobných procesech trávicího traktu, ale i při mnoha infekčních chorobách. Změny povrchu jazyka jsou při některých chorobách typické a pomáhají při určení diagnózy.

Příčiny

Alergické – reakce na podání léčiva, alergická reakce na jídlo, toxiny hmyzu.

Chemické – přecitlivělost na ústní vody, léky, protetické náhrady, náhodné poleptání.

Mikrobiální – virové, bakteriální, plísňové.

Termické – popáleniny horkými nápoji, jídly, elektrogalvanické dráždění sliznice jazyka v přítomnosti různých zubních kovů (například amalgámová výplň a kovová korunka).

Traumatické – chronické dráždění a poranění povrchu jazyka ostrými okraji kariézních zubů, zubním kamenem, nevhodnými zubními protézami, ortodontickým aparátem, poranění kousnutím při pádu, epileptickém záchvatu.

Stavy spojené s glositidou

Amyloidóza, celiakie, cukrovka, onemocnění jater, nutriční deficit (například nedostatek železa, kyseliny listové, vitamínů skupiny B), proteinová a kalorická malnutrice, sarkoidóza, Sjögrenův syndrom, systémové infekce (například syfilis), vezikuloerozivní onemocnění (například pemfigoid, pemfigus vulgaris, erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom).

Postižený může být celý jazyk nebo jen jeho část.

Dělení

Alergická glositida – rychlý vývoj onemocnění, provází jej pocit svědění a otok jazyka (Quinkeho edém), který může způsobit vážné dýchací potíže.

Galvanická glositida – vzniká elektrogalvanickým drážděním sliznice jazyka z přítomnosti různých zubních kovů. Vyznačuje se rankami na jazyku. Poranění způsobuje bolestivé pálení a kovovou chuť v ústech.

Glossitis rhomboidea mediana – onemocnění je často kombinované s některou vývojovou vadou jazyka, a to ve střední čáře na povrchu jazyka. Z prohlubně jazyka vyrůstá hladký slizniční útvar začervenalé barvy, ale neprominuje nad úroveň povrchu. Subjektivně jsou patrné přechodné poruchy chuti a pocit cizího tělesa.

Hladký jazyk (glossitis atrofica) – hladký a lesklý jazyk s červeným či růžovým pozadím. Onemocnění je způsobeno nutričním deficitem, bývá spojeno s bolestmi jazyka, jinak subjektivně obtíže nejsou.

Hluboký zánět (glossitis profunda) – rána na jazyku po poranění, která se může následně bakteriálně infikovat, poté je okolí rány červené, oteklé. Když vznikne absces, jazyk výrazně oteče, hmatem je cítit infiltrát, pacient má teplotu, mohou být zvětšené lymfatické uzliny.

Mapovitý jazyk (glossitis areata migrans) – průběh je chronický, zjevná jsou růžová nebo červená kulatá či oválná políčka, v jejich okolí je často navalitý bělavý lem. Charakteristické je to, že obraz se mění během krátké doby, a pokud postihuje větší plochu, připomíná mapu. Subjektivní příznaky jen u malých dětí – povrch jazyka štípe, pálí, při jídle bolí.

Povrchový zánět (glossitis superficialis) – zarudnutí jazyka, pálení a bolest na hrotu jazyka a na okrajích, někdy bývá porucha chuti.

Zdroj: Zánět jazyka