V aromaterapii má široké využití silice ze smrkového jehličí – aplikuje se formou inhalací, koupelí a masáží. Při revmatismu, vyčerpanosti a onemocněních dýchacích cest lze tento siličný olej užívat rovněž vnitřně, avšak výhradně ředěný, například medem, smetanou, vlažným čajem nebo vodou.
Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení, a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!
V diskuzi STŘÍBRNÝ SMRK VÝROBA SIRUPU Z VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Boža Něm..
DOTAZ. - JE MOŽNÉ UDĚLAT SIRUP I ZE STŘÍBRNÉHO SMRKU, KTERÝ MÁM DOMA NA ZAHRADĚ. Prosím , máte někdo zkušenost. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Swemo.
Je to mozne. Ale moc dobte to nie je. Rozdiel ako medzi lesnymi jahodami a domacimi. Aj o uconnych latkach obsiahnutych v striebornom smreku by som pochyboval. Urcite bude aj nizsi obsah silic.
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje sekret usazený v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Pro stejný účel si můžeme také doma vyrobit smrkový med – ten se připravuje z mladých výhonků větví, právě nyní, v jarních měsících (recept na med je součástí tohoto článku). Smrkový med je vhodný i pro děti, používáme ho stejně jako včelí, samotný na lžičku, nebo do čaje.
Smrk sivý (Picea glauca) je kuželovitě rostoucí smrk zelené barvy, který dorůstá do výšky 3 m. Dnes je známo mnoho kultivarů, jež se liší barvou jehlic, tvarem a výškou. Smrk sivý vyžaduje slunné stanoviště s dobře propustnou půdou. Pro svůj pomalý růst (ročně povyroste o 3–5 cm) se stal velmi oblíbeným. Hodí se jak do nádob a na skalky, tak i do záhonových výsadeb.
Jedná se o krásný a elegantní kultivar, který má uhlazený kuželovitý tvar, a to bez nutnosti střihu. Objeven byl v roce 1905 v kanadských horách. Jehlice smrku jsou jasně zelené, středně dlouhé a měkké. Dospělá rostlina může při šířce 1,5 m dosahovat výšky až 3 m. Strom je plně mrazuvzdorný do minus 30 °C.
Smrku sivému se daří nejlépe v hlubokých živných půdách s optimálním množstvím vláhy. Nemá rád přílišné mokro ani sucho. Potřebuje tedy pravidelnou zálivku a dobrý odtok vody. Půdní reakce by měla být neutrální, až mírně kyselá. Volíme slunné či polostinné stanoviště (pokud možno mimo úpal). Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. V tomto případě řez není zapotřebí. Vzhledem k pomalému a pravidelnému růstu se doporučuje vysadit ho jako solitéru.
Strom je mrazuvzdorný, během zimy potřebuje občas zalít (pokud nemrzne).
Smrk omorika (Picea omorika) je jehličnatý strom vysoký 30 m s nápadně štíhlou korunou. Má krátké, vodorovně odstávající větve a okrouhle šupinovitě se odlupující šedohnědou borku. Jeho pupeny jsou tmavohnědé, vejčité a nepryskyřičnaté, přičemž koncový pupen má dlouhé šídlovité šupiny. Jehlice jsou nápadně vmáčklé, na spodní straně mají dva bílé pruhy (jako jedle), horní strana je tmavá, leskle zelená. Jehlice jsou husté, poléhavé, vespod mírně hřebenité. Samčí šištice mají barvu světle červenou, samičí purpurovou. Mladé šišky mají tmavě fialovou nebo namodralou barvu, zralé šišky jsou leskle hnědé, až 6 cm velké a okraj plodních šupin je vlnatě zoubkovaný. Semena mají 8 mm dlouhé křídlo.
Smrk omorika rostl původně na vápencových bradlech na středním a horním toku řeky Driny v Bosně a Hercegovině, kde byl také nalezen. Objevil ho profesor Pančić pravděpodobně v roce 1875. Sebraná semena následně rozeslal do evropských botanických zahrad, odkud se tento smrk dostal i na komerční trh a stal se vyhledávanou parkovou dřevinou.
Smrk omorika je příbuzný se severoamerickými smrky, a sice se smrkem sitkou (Picea sitchensis) a smrkem Brewerovým (Picea breweriana), a s několika druhy asijskými.
Tento smrk vyžaduje vápencovou půdu. Botanici ho považují za terciérní relikt, protože z té doby jsou doloženy otisky podobných smrků téměř v celé Evropě. Strom roste jen na severních a severovýchodních svazích ve výškách 800–1600 m nad mořem mezi jinými lesními dřevinami.
Smrk omorika se řadí k nejvyhledávanějším parkovým dřevinám posledních let, mimo jiné kvůli své tolerantnosti k imisnímu zatížení.
Smrk stříbrný zakrslý je špatné označení, správně se tento strom nazývá smrk pichlavý (Picea pungens). Zakrslý smrk pichlavý je obvykle keřovitého růstu, dosahuje výšky 1–1,2 m. Jedná se o neobyčejně přizpůsobivou dřevinu, jež není náročná na půdu (snáší suché i vlhké půdy) a jíž nevadí ani znečištěné ovzduší nebo vyšší nadmořské výšky. Vyžaduje pouze plné slunce. Nejen pro své husté větvičky se smrk pichlavý řadí k oblíbeným „doplňkům‟ menších i velkých zahrad a parků. Tento smrk je dokonce nejrozšířenějším smrkem v evropských parcích a zahradách. Smrk pichlavý vynikne ve skupinové výsadbě i jako solitéra. Ročně povyroste o cca 20 cm. Velmi cenné jsou jeho kultivary.
Smrk pichlavý je odrůda vyšlechtěná v roce 1937. Původní druh pochází ze západní části Severní Ameriky. Roste ve výškách 2000–3300 m nad mořem obvykle roztroušeně na březích horských řek nebo na bažinatých stanovištích.
Jak již bylo řečeno, zakrslý pichlavý smrk je většinou keřovitého vzrůstu, avšak silnější rostliny mají tendenci tvořit hlavní výhon (terminál), v důsledku čehož mají starší stromy nepravidelně kuželovitou korunu. Větve smrku se hustě větví, jsou vodorovné až mírně vystoupavé a tvoří poměrně výrazná patra. Jehlice jsou tuhé, dlouhé, čtyřhranné, ostře špičaté a bodavé a měří 15–20 mm. Mají modrostříbrnou barvu. Smrk většinou neplodí. Strom dosahuje ve 20. roku výšky 1–1,2 m a šířky 1,5–1,8 m. Rostliny s terminálním výhonem dorůstají v tomto věku do výšky 2–2,5 m a šířky 1,5–2 m. Pakliže chcete rostlinu nízkou (keřovitou), musíte u starších rostlin pravidelně odstraňovat nové terminály.
Smrk pichlavý nevyžaduje zvláštní druh půdy, postačí půda běžná, vlhčí. Potřebuje pouze dostatek slunečního světla, nikoli však úpal, který vysušuje. Smrk je zcela mrazuvzdorný a velmi tolerantní k prašnému a suchému prostředí.
Jedná se o vděčnou a žádanou odrůdu, jež se hodí do barevných skupin jehličnanů. Uplatnění najde i v mobilních nádobách.
Smrky mají jednotlivé šikmé jehlice s hnědými lůžky na spodní části každé jehlice. Hnědá lůžka zůstávají na větvičce poté, co jehličí spadne, což má za následek hrubý povrch větviček. Pupeny jsou roztroušeny podél větviček nejnovějšího růstu. Šišky jsou dlouhé a visí dolů. Smrky potřebují velmi malé prořezávání, převážně jen na spodních větvích, které mohou s věkem odumírat a je třeba je odstranit.
Smrk může příležitostně ztratit svou hlavní tažnou větev. Někdy se nová hlavní větev vyvine z latentního (spícího) pupenu, nebo začne dominovat jedna z nejvyšších větví a stane se novým vůdcem. Pokud se žádná větev nevyvíjí přirozeně jako nová tažná větev, přivažte jednu z nejvyšších větví vzpřímeně a vycvičte ji, aby se stala novým vůdcem. Zkraťte okolní postranní větve, abyste omezili její konkurenci. Po roce sundejte úvazek. Pokud se vyvinou dva vůdci, odstraňte toho slabšího.
Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom s šupinovitou borkou a s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření vyniká i smrk velkou morfologickou proměnlivostí. Strom dorůstá do výšky až 50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici, jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným proužkem.
Smrk kvete od dubna do června. Samčí a samičí květy se rodí v oddělených chomáčcích na téže rostlině. Samčí květní šištice jsou stopkaté, červené, při otevření žlutavé, samičí jsou přisedlé, červené.
Plodem je hnědá válcovitá šiška, která měří až 15 cm a visí z větve.
Za domov smrku se považuje severní a střední Evropa. V Japonsku a na severu Ruska dosahuje až k severní lesní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000 m nad mořem a tvoří horní hranici lesa. Smrk se vyskytuje i v Severní Americe, v Austrálii se pak pěstuje jako okrasný strom.
Smrk roste v kyselých půdách, středně až silně vlhkých. V horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Smrkové porosty (smrčiny) se objevují i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (podmáčené smrčiny). Od 19. století je smrk vysazován do kulturních lesů jako hlavní dřevina.
Mezi faktory, jež mají vliv na věk stromu, patří i výživa. Na místech podobných přirozenému prostředí, kde se v půdě nachází dostatek humusu, se jehličnanům i jejich semenům daří velmi dobře. Obtížnější to mají zahrádkáři, kteří k pěstování využívají půdu navezenou. Ideálním hnojivem a podpůrným produktem je rohovina (organika) nebo agrabiomin (organominerální).
V průběhu růstu smrku se můžete setkat s fyziologickými poruchami, například s hnědnutím jehličí. Jestliže prosychá uvnitř stromu, nepanikařte, jedná se totiž o přirozený jev související s životností (jehličí vydrží 3–5 let). Pokud ale jehličí osychá i zvnějšku, může být problém v nedostatečné zálivce či ve psí moči. Některé jehličnany se zbarvují do rezavé barvy zcela přirozeně: připravují se tak na podzimní a zimní období.
Smrk představuje nejcennější surovinu papírenského průmyslu. Kromě toho se z jeho pryskyřice získává bednářská smůla, kalafuna a terpentýn. Mladé výhonky lze použít k výrobě čaje, který má díky většímu množství pryskyřice příznivé účinky na průdušky (zejména je-li přislazen medem).
Základem léčby je naředění rýmy, aby bylo možné hlen vysmrkat. Proto je vhodné podávat dostatek tekutin, zvlhčovat vzduch, proplachovat nos, používat éterické oleje do aromalampy (například eukalypt, tymián, smrk, borovici, citrusy) a v neposlední řadě i vhodné homeopatické léky.
Na zadní rýmu je dobré rovněž popíjet čaj z bylinek, zkuste například:
40 g natě zlatobýlu, 20 g natě třezalky, 20 g listů kopřivy, 10 g oddenků puškvorce, 10 g kořene nátržníku. Nálev se pije 4× denně před jídlem. Čaj používejte dle potřeby. Dětem je možné čaj osladit včelím medem (ne žádnou náhražku). Také je vhodný mateřídouškový sirup.
Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem Vánoc, ale dříve byl i „ochráncem“ před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie. Všichni také známe smrkové májky, vyrobené z vysokého otesaného kmene a ozdobené pentlemi. Samozřejmě nelze opomenout hospodářský význam smrkového dřeva, které je u nás jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu.
Léčivé vlastnosti tohoto stromu byly pro naše předky přinejmenším stejně významné, jako jeho rituální použití. Smrková pryskyřice byla lékem mnohého využití, byla lehce dostupná pro každého a sloužila k léčbě vnitřních i vnějších potíží.
Nahosemenné rostliny se rozmnožují pohlavně (pomocí semen), kdy nový jedinec vzniká splynutím dvou pohlavních buněk (gamet), které pocházejí ze dvou rodičovských organismů. Pohlavní proces je velmi důležitý z hlediska dědičnosti a evoluce daného druhu. V potomstvu rodičovského páru se totiž uplatňují v různých kombinacích vlastnosti obou rodičů.
Svůj název dostaly nahosemenné rostliny podle společného znaku: vajíčka vyrůstají volně na plodolistech (nejsou dokonale uzavřena v pestíku jako u krytosemenných), tudíž nejsou dostatečně chráněna. Tato vajíčka dozrávají v semena.
U jehličnanů, nejznámějších zástupců nahosemenných rostlin, jsou tyčinky (samčí výtrusné listy) i plodolisty neboli semenné šupiny (samičí výtrusné listy) uspořádány v oddělených jednopohlavních šišticích. Ploché semenné šupiny nesou obvykle dvě vajíčka. Oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu. Semena bývají zpravidla křídlatá a jsou rozšiřována větrem (opylování jehličnanů zajišťuje téměř vždy vítr), vzácně se na jejich rozšiřování podílejí živočichové. Samičí šištice dozrávají v šišky, které často dřevnatějí. Tvar a velikost šišek jsou (vedle jehlic) významnými určovacími znaky. V době zralosti se semenné šupiny šištic rozevírají, semena se uvolňují a celé šišky opadávají. U některých rodů (jedle) se šišky rozpadají na stromě, kde zůstává zdřevnatělé vřeteno.
Smrk lze množit řízkováním v druhé polovině léta, ale řízky dlouho zakořeňují.
Pergoly patří mezi významné zahradní prvky. O to citlivěji je třeba hledat místo, kam je postavit. A postaveny musí být také dobře.
Pergola se obvykle staví tak, aby nás přilákala do zajímavého zákoutí zahrady. Umístění stavby by nám mělo nabídnout jiný zajímavý pohled na zahradní přírodu nebo nás zvát do prostoru zahrady, který je výjimečný třeba svým účelem — je zde zahradní krb a podobně.
Pravoúhlé konstrukce prodlužují pohled a rámují jednotlivé výhledy, zakřivený tvar spíše stavbu důmyslně skryje v zeleni.
Pergola dobře porostlá rostlinami, třeba převislými růžemi, působí vzdušně, barevně. Může také vyznačovat místo, kde se kříží zahradní cestičky.
Pergola bez popínavých rostlin vynikne jako dřevěná stavba, pěkně postavená ozdobí zahradu podobně jako sochy v parku.
Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího, zvlášť pokud je v harmonii se stylem domu.
Pergola může také stínit terasu a vytvořit tak intimní prostor k venkovnímu posezení i prostor pro společné stolování.
Zastřešená pergola vydrží déle i díky tomu, že její konstrukce není tolik vystavena přímému dešti. Proti slunci se můžeme snadno bránit položením rákosové rohože na střechu pergoly.
Ke stavbě velké, pevné, samostatně stojící pergoly lze použít cihlové nebo kamenné sloupy, aby dobře udržely těžké dřevěné překladové trámy. Střední a menší stavby je vhodné stavět z dřevěných sloupků a nosníků (vazníků). Dobré je používat stejný druh dřeva. Z jehličnanů se hodí víc borovice a modřín než smrk. Bude hezčí, když vazníky ukončíte špičkou nebo když jejich konce seříznete či vytvarujete tak, aby dostaly orientální vzhled.
Hrubě tesané hranoly jsou dobrou volbou k selskému stavení a do venkovských zahrad. Do lesního prostředí lze použít i kulaté kmeny, dokonce s kůrou. Důležité je ovšem dřevo správně ošetřit a důkladně namořit.
Oblouky z kovových profilů s plochým, kulatým nebo hranatým průřezem jsou moderní a nevtíravé. Pokovená či plastem potažená konstrukce vydrží déle než dřevo, obvykle vyžaduje jen malou údržbu. Je to ovšem drahé řešení. Existuje také možnost využít výrobky z recyklovaných plastů, známé především jako plotovky.
Vhodným materiálem na výrobu pergoly a ostatních zahradních staveb je borovice. Má v sobě vysoký obsah pryskyřic a dobře odolává vodě. Máte-li možnost, je vhodné na stavbu pergoly zakoupit tlakově impregnovaný materiál. Nejběžnější a nejlevnější na stavbu je smrk.
Kvalitní povrchová úprava a zastřešení dokážou velmi prodloužit životnost celé pergoly.
Patky nezatloukejte až k zemi, hranolky by měly být asi 10 cm nad zemí. Ranní vlhkost nebo mokrá tráva k nim dosáhne hůře a hranolky déle vydrží. Tvar výpletu nebo výplně pergoly můžete zvolit libovolný, záleží na vkusu a také na prostředí, do něhož je celá zahradní stavba umístěna.
Med je výborným doplňkem každého dobrého jídla a už od nepaměti byl uznáván pro svůj pozitivní vliv na zdraví. To samé platí i u smrkového „medu“.
Smrkový med od včel – účinky
Lesní smrkový med je zpravidla tmavší barvy, obsahuje větší množství minerálních látek a je osvědčený při nachlazení, nespavosti a nervozitě. Medovici produkuje hmyz (například mšice) sající mízu z vodivých pletiv rostlin. Kapky přebytečné sladké tekutiny (medovice) vystřikují na povrch listů a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto šťávy jsou vedlejším produktem zmíněných cizopasníků a nejde o jejich výkaly. Včely medovici sbírají a dále zpracovávají podobně jako nektar. Produkce lesních medů poměrně kolísá, protože závisí na mnoha faktorech. Medovicový med, podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu. Med vždy skladujte v temnu a chladu do 15 °C.
Smrkový med z výhonků – účinky
Silice obsažená v mladých výhoncích smrčků pomáhá dětem přírodní cestou uvolnit dýchací cesty, usnadňuje vykašlávání a rozpouští hleny. Tyto mladé smrkové výhonky zároveň obsahují vitamín C, tím posilují imunitu, pomáhají při chřipce a odvádějí z těla škodlivé toxiny. Takže smrkový med z výhonků usnadňuje vykašlávání, je dobrý proti bronchitidě, chřipce a je velice vhodný obzvláště pro malé děti. Smrk rovněž tiší bolesti svalů, kloubů a působí protizánětlivě. Umí pomoci při poruchách prokrvení končetin, ale i nervozitě nebo celkové vyčerpanosti.
Smrkové výhonky jsou vhodné ke sběru v průběhu měsíce dubna v teplejších oblastech a až začátkem června ve vyšších nadmořských výškách. Sbírají se pouze mladé výhonky do velikosti cca 4 cm. Myslete na to, že se nesmí otrhávat ve veřejných lesích, ale určitě se nebude zlobit babička nebo soused, když jim jeden ze smrčků na zahradě v letošním roce nepovyroste o několik větviček.
Další složkou jídelníčku zakrslých králíčků se stávají různé větvičky dřevin, které mají pro králíčky několik významů. V první řadě i větvičky obsahují různé rostlinné a minerální látky, které králíčci potřebují ke svému zdravému vývoji. Zároveň ohlodávání větviček je pro králíčky vítanou kratochvílí. Řada králíčků se okusování různých větviček vydrží věnovat i několik hodin, jen tak je to neunaví a nepřestane bavit. Zároveň je okusování větviček zdravé pro králíčky, pomáhá jim to s jejich zoubky. Dá se také říct, že látky v kůře mají pro králíčkovy zuby stejný účinek jako zubní pasta pro lidské zuby. Zároveň je okusování větví tím nejlepším prostředkem pro broušení zoubků (králíček si ale brousí zoubky třeba také i o kořenovou zeleninu a kořeny bylinek). Mezi vhodné dřeviny pro králičí okusovaní určitě patří planika, borovice (není vhodná příliš často, protože obsahuje éterické oleje), borůvka, bříza (u břízy zase listy působí velmi močopudně, proto je lepší tyto větve také nepoužívat ve větším množství), buk (zde je zase nevýhodou vysoký obsah kyseliny šťavelové), granátovník, habr (zde je zase vysoký obsah kyseliny tříslové, zároveň tento strom mívá problémy s plísní, proto je třeba vždy pořádně větev zkontrolovat), hloh (výhodný pro srdeční činnost králíčka), hrušeň, jabloň, jasan (zde je třeba vědět druh jasanu, některé typy jsou zcela nevhodné, zároveň se nikdy králíčkovi nepodávají plody a pupeny jasanu!), javor (i zde je důležité, aby větev neměla na sobě žádné pupeny a květy, a i tak je vhodnější dávat králíčkovi takovou větev v malém množství), jilm (zde je třeba dát si pozor na plody), jedle (obsahuje velké množství éterických olejů, proto je lepší ji dopřát králíčkovi jen občas a v malém množství), líska, lípa (lípa působí na králíčka močopudně, a proto je také lepší ji využívat málokdy), maliník, olivovník, olše (jen malé množství), ostružník, třešeň a švestka (jádra obsahují vysoké množství kyseliny kyanovodíkové, a proto jsou jedovatá, kůru a listy ale králíček zvládne, i přesto se velké množství nedoporučuje), platan, rybíz, smrk (i smrk obsahuje vysoké množství éterických olejů, a tak je velké množství pro králíčky nevhodné), topol (lepší podávat v malém množství), vrba (obsahuje kyselinu tříselnou a léčivé látky, a proto je opět lepší podávat menší množství).
Mezi nevhodné a i jedovaté dřeviny beze sporu patří: bez černý a bez hroznatý (je možné ale dát králíčkovi květy této dřeviny, jen ale v malé množství), bez chebdí (jedovatý), cedr (éterické oleje), všechny citrusové dřeviny (éterické oleje), dub (jedovatá tříslovina), durman (jedovatý), fíkovník smokvoň (jedovatý), jalovec (jedovatý), jírovec maďal zvaný kaštan (látky dráždící střeva), oleandr (jedovatý), ořešák královský, pámelník bílý, pižmovka mošusová, ptačí zob obecný, rododendron (jedovatý), svída (plody a listy jsou nejedlé), škumpa, šeřík, tis černý, trnovník akát, tůje, zimolez, zimostráz obecný, zlatý déšť.
U dřevin tedy platí stejné pravidlo jako u bylin, pokud si nejste jistí, že dřevina není pro králíčka škodlivá, je vhodnější ji zcela vynechat. Zároveň i u dřevin platí, že je lepší používat dřeviny, které nepocházejí z míst blízko silnic.
Malebná horská obec Lipová-lázně leží na rozhraní pohoří Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. Nejbližší okolí nabízí zachovalou přírodu, jižní část obce je součástí chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Celé území je značně členité, čemuž odpovídají i značně se lišící nadmořské výšky – střed obce 498 m n. m., vrchol hory Šerák 1 351 m n. m. Mezi další významné vrcholy patří Mračná hora (1 272 m n. m.) a Smrk (1 125 m n. m.), který je nejvyšší horou Rychlebských hor. V obci Lipová-lázně trvale žije téměř 2 400 obyvatel, správně je přičleněna pod Olomoucký kraj, okres Jeseník, a historicky patří do území Slezska, přičemž západní hranice katastru tvoří rozhraní mezi Moravou a Slezskem. Na západě se v bodě zvaném Smrk hraničník dotýká státní hranice s Polskou republikou. Tato lázeňská obec je známa svým překrásným hornatým okolím, které skýtá bohaté možnosti turistiky, cykloturistiky, běžeckého i sjezdového lyžování.
Lázně Dolní Lipová obdržely dne 6. 12. 2016 pravomocné rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
Od května 2017 jsou lázně znovu otevřené s novým vlastníkem Schrothovy léčebné lázně s.r.o. Lázně se rovněž nazývají nově Schrothovy léčebné lázně. Došlo i k přejmenování některých lázeňských domů. V areálu je celkem 8 zrekonstruovaných lázeňských domů, které nabízejí ubytování hotelového typu, všechny pokoje jsou vybaveny sociálním zařízením. Zde jsou jejich názvy:
Villa Louise;
Villa Dr. Karla Schrotha;
Zakladatelský dům;
Villa Hella;
Villa Mader (nejnižší ubytovací standard);
Villa Rochus;
Villa Theresa;
Villa Grohmann (luxusní dům).
Lázně mají dlouholetou tradici s léčbou těchto onemocnění:
I/1 - Zhoubné nádory;
IV/1 - Diabetes melitus;
IV/2 - Stavy po totální thyreoidektomii;
IV/3 - Stavy po operacích hyperfunkčního benigního adenomu hypofýzy a nadledvin;
V/1 - Stavy po operací horních cest dýchacích a dolních cest dýchacích;
V/2 - Poškození hrtanu a hlasivek;
V/3 - Stavy po komplikovaném zánětu plic;
V/4 - Bronchiektazie;
V/5 - Astma bronchiale;
V/6 - Intersticiální plicní fibrózy;
V/7 - Následky toxických účinků plynů a leptavých par či dráždivých prachů;
IX/1 - Psychózy ve stádiu remise;
IX/2 - Těžké neurotické poruchy a jiné nepsychotické poruchy;
X/1 - Atopický ekzém;
X/2 - Psoriasis vulgaris. U lupénky zde provádějí i léčbu její obávané komplikace – psoriatické artritidy – postižení kloubů.
Pro léčbu svých klientů lázně využívají všechny dostupné moderní léčebné a rehabilitační postupy, jako jsou například:
léčba dietou,
celkově i lokálně aplikované léky,
kompletní škála fyzioterapeutických postupů a z nich zejména různé formy léčby světlem (fototerapie) a pohybem (kineziterapie),
oblíbené přísadové koupele,
masáže,
zábaly a obklady.
Oficiální stránky stránky lázní jsou https://www.lazne-lipova.cz/, kde naleznete ceny doplatků za jednolůžkové pokoje a také kontaktní formulář pro rezervaci vašeho lázeňského pobytu. Lázně Dolní Lipová nejsou příliš drahé. Když se spokojíte s ubytováním ve dvoulůžkovém pokoji a máte od pojišťovny schválenou komplexní lázeňskou léčbu, tak nemusíte doplácet vůbec nic ve všech sedmi lázeňských domech těchto lázní. Výjimkou je jen osmá luxusní vila Grohmann.
