Téma: 

smrk

Smrk

Smrk anglicky

Anglický název smrku je spruce (European spruce).

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Diskuze: stříbrný smrk výroba sirupu z výhonků

DOTAZ. - JE MOŽNÉ UDĚLAT SIRUP I ZE STŘÍBRNÉHO SMRKU, KTERÝ MÁM DOMA NA ZAHRADĚ. Prosím , máte někdo zkušenost. Děkuji.

Zdroj: diskuze Stříbrný smrk výroba sirupu z výhonků
Odesláno dne: 28.5.2014 uživatelem Boža Něm.
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Smrk

Smrk sivý

Smrk sivý (Picea glauca) je kuželovitě rostoucí smrk zelené barvy, který dorůstá do výšky 3 m. Dnes je známo mnoho kultivarů, jež se liší barvou jehlic, tvarem a výškou. Smrk sivý vyžaduje slunné stanoviště s dobře propustnou půdou. Pro svůj pomalý růst (ročně povyroste o 3–5 cm) se stal velmi oblíbeným. Hodí se jak do nádob a na skalky, tak i do záhonových výsadeb.

Zde můžete vidět smrk sivý.

Jedná se o krásný a elegantní kultivar, který má uhlazený kuželovitý tvar, a to bez nutnosti střihu. Objeven byl v roce 1905 v kanadských horách. Jehlice smrku jsou jasně zelené, středně dlouhé a měkké. Dospělá rostlina může při šířce 1,5 m dosahovat výšky až 3 m. Strom je plně mrazuvzdorný do minus 30 °C.

Smrku sivému se daří nejlépe v hlubokých živných půdách s optimálním množstvím vláhy. Nemá rád přílišné mokro ani sucho. Potřebuje tedy pravidelnou zálivku a dobrý odtok vody. Půdní reakce by měla být neutrální, až mírně kyselá. Volíme slunné či polostinné stanoviště (pokud možno mimo úpal). Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. V tomto případě řez není zapotřebí. Vzhledem k pomalému a pravidelnému růstu se doporučuje vysadit ho jako solitéru.

Strom je mrazuvzdorný, během zimy potřebuje občas zalít (pokud nemrzne).

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Diskuze: Re: stříbrný smrk výroba sirupu z výhonků

Je to mozne. Ale moc dobte to nie je. Rozdiel ako medzi lesnymi jahodami a domacimi. Aj o uconnych latkach obsiahnutych v striebornom smreku by som pochyboval. Urcite bude aj nizsi obsah silic.

Zdroj: diskuze Stříbrný smrk výroba sirupu z výhonků
Odesláno dne: 7.6.2014 uživatelem swemo
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Smrk

Smrk omorika (Pančićův)

Smrk omorika (Picea omorika) je jehličnatý strom vysoký 30 m s nápadně štíhlou korunou. Má krátké, vodorovně odstávající větve a okrouhle šupinovitě se odlupující šedohnědou borku. Jeho pupeny jsou tmavohnědé, vejčité a nepryskyřičnaté, přičemž koncový pupen má dlouhé šídlovité šupiny. Jehlice jsou nápadně vmáčklé, na spodní straně mají dva bílé pruhy (jako jedle), horní strana je tmavá, leskle zelená. Jehlice jsou husté, poléhavé, vespod mírně hřebenité. Samčí šištice mají barvu světle červenou, samičí purpurovou. Mladé šišky mají tmavě fialovou nebo namodralou barvu, zralé šišky jsou leskle hnědé, až 6 cm velké a okraj plodních šupin je vlnatě zoubkovaný. Semena mají 8 mm dlouhé křídlo.

Zde můžete vidět smrk omorika.

Smrk omorika rostl původně na vápencových bradlech na středním a horním toku řeky Driny v Bosně a Hercegovině, kde byl také nalezen. Objevil ho profesor Pančić pravděpodobně v roce 1875. Sebraná semena následně rozeslal do evropských botanických zahrad, odkud se tento smrk dostal i na komerční trh a stal se vyhledávanou parkovou dřevinou.

Smrk omorika je příbuzný se severoamerickými smrky, a sice se smrkem sitkou (Picea sitchensis) a smrkem Brewerovým (Picea breweriana), a s několika druhy asijskými.

Tento smrk vyžaduje vápencovou půdu. Botanici ho považují za terciérní relikt, protože z té doby jsou doloženy otisky podobných smrků téměř v celé Evropě. Strom roste jen na severních a severovýchodních svazích ve výškách 800–1600 m nad mořem mezi jinými lesními dřevinami.

Smrk omorika se řadí k nejvyhledávanějším parkovým dřevinám posledních let, mimo jiné kvůli své tolerantnosti k imisnímu zatížení.

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Smrk

Smrk stříbrný zakrslý

Smrk stříbrný zakrslý je špatné označení, správně se tento strom nazývá smrk pichlavý (Picea pungens). Zakrslý smrk pichlavý je obvykle keřovitého růstu, dosahuje výšky 1–1,2 m. Jedná se o neobyčejně přizpůsobivou dřevinu, jež není náročná na půdu (snáší suché i vlhké půdy) a jíž nevadí ani znečištěné ovzduší nebo vyšší nadmořské výšky. Vyžaduje pouze plné slunce. Nejen pro své husté větvičky se smrk pichlavý řadí k oblíbeným „doplňkům‟ menších i velkých zahrad a parků. Tento smrk je dokonce nejrozšířenějším smrkem v evropských parcích a zahradách. Smrk pichlavý vynikne ve skupinové výsadbě i jako solitéra. Ročně povyroste o cca 20 cm. Velmi cenné jsou jeho kultivary.

Zde můžete vidět smrk pichlavý.

Smrk pichlavý je odrůda vyšlechtěná v roce 1937. Původní druh pochází ze západní části Severní Ameriky. Roste ve výškách 2000–3300 m nad mořem obvykle roztroušeně na březích horských řek nebo na bažinatých stanovištích.

Jak již bylo řečeno, zakrslý pichlavý smrk je většinou keřovitého vzrůstu, avšak silnější rostliny mají tendenci tvořit hlavní výhon (terminál), v důsledku čehož mají starší stromy nepravidelně kuželovitou korunu. Větve smrku se hustě větví, jsou vodorovné až mírně vystoupavé a tvoří poměrně výrazná patra. Jehlice jsou tuhé, dlouhé, čtyřhranné, ostře špičaté a bodavé a měří 15–20 mm. Mají modrostříbrnou barvu. Smrk většinou neplodí. Strom dosahuje ve 20. roku výšky 1–1,2 m a šířky 1,5–1,8 m. Rostliny s terminálním výhonem dorůstají v tomto věku do výšky 2–2,5 m a šířky 1,5–2 m. Pakliže chcete rostlinu nízkou (keřovitou), musíte u starších rostlin pravidelně odstraňovat nové terminály.

Smrk pichlavý nevyžaduje zvláštní druh půdy, postačí půda běžná, vlhčí. Potřebuje pouze dostatek slunečního světla, nikoli však úpal, který vysušuje. Smrk je zcela mrazuvzdorný a velmi tolerantní k prašnému a suchému prostředí.

Jedná se o vděčnou a žádanou odrůdu, jež se hodí do barevných skupin jehličnanů. Uplatnění najde i v mobilních nádobách.

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Léčivé smrkové výhonky

Smrk a aromaterapie

V aromaterapii má široké využití silice ze smrkového jehličí – aplikuje se formou inhalací, koupelí a masáží. Při revmatismu, vyčerpanosti a onemocněních dýchacích cest lze tento siličný olej užívat rovněž vnitřně, avšak výhradně ředěný, například medem, smetanou, vlažným čajem nebo vodou.

Předávkování siličným olejem ze smrkového jehličí může vyvolat alergickou reakci, bolesti hlavy, zvracení, a dokonce závažné poškození centrální nervové soustavy!

Zdroj: Léčivé smrkové výhonky
Zveřejněno dne: 23.9.2013

Smrk

Smrk ztepilý

Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom s šupinovitou borkou a s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření vyniká i smrk velkou morfologickou proměnlivostí. Strom dorůstá do výšky až 50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici, jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným proužkem.

Zde můžete vidět smrk ztepilý.

Smrk kvete od dubna do června. Samčí a samičí květy se rodí v oddělených chomáčcích na téže rostlině. Samčí květní šištice jsou stopkaté, červené, při otevření žlutavé, samičí jsou přisedlé, červené.

Plodem je hnědá válcovitá šiška, která měří až 15 cm a visí z větve.

Za domov smrku se považuje severní a střední Evropa. V Japonsku a na severu Ruska dosahuje až k severní lesní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000 m nad mořem a tvoří horní hranici lesa. Smrk se vyskytuje i v Severní Americe, v Austrálii se pak pěstuje jako okrasný strom.

Smrk roste v kyselých půdách, středně až silně vlhkých. V horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Smrkové porosty (smrčiny) se objevují i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (podmáčené smrčiny). Od 19. století je smrk vysazován do kulturních lesů jako hlavní dřevina.

Mezi faktory, jež mají vliv na věk stromu, patří i výživa. Na místech podobných přirozenému prostředí, kde se v půdě nachází dostatek humusu, se jehličnanům i jejich semenům daří velmi dobře. Obtížnější to mají zahrádkáři, kteří k pěstování využívají půdu navezenou. Ideálním hnojivem a podpůrným produktem je rohovina (organika) nebo agrabiomin (organominerální).

V průběhu růstu smrku se můžete setkat s fyziologickými poruchami, například s hnědnutím jehličí. Jestliže prosychá uvnitř stromu, nepanikařte, jedná se totiž o přirozený jev související s životností (jehličí vydrží 3–5 let). Pokud ale jehličí osychá i zvnějšku, může být problém v nedostatečné zálivce či ve psí moči. Některé jehličnany se zbarvují do rezavé barvy zcela přirozeně: připravují se tak na podzimní a zimní období.

Smrk představuje nejcennější surovinu papírenského průmyslu. Kromě toho se z jeho pryskyřice získává bednářská smůla, kalafuna a terpentýn. Mladé výhonky lze použít k výrobě čaje, který má díky většímu množství pryskyřice příznivé účinky na průdušky (zejména je-li přislazen medem).

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Léčivé smrkové výhonky

Léčivé účinky smrku ztepilého

Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem Vánoc, ale dříve byl i „ochráncem“ před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie. Všichni také známe smrkové májky, vyrobené z vysokého otesaného kmene a ozdobené pentlemi. Samozřejmě nelze opomenout hospodářský význam smrkového dřeva, které je u nás jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu.

Léčivé vlastnosti tohoto stromu byly pro naše předky přinejmenším stejně významné, jako jeho rituální použití. Smrková pryskyřice byla lékem mnohého využití, byla lehce dostupná pro každého a sloužila k léčbě vnitřních i vnějších potíží.

Zdroj: Léčivé smrkové výhonky
Zveřejněno dne: 23.9.2013

Léčivé smrkové výhonky

Smrk při léčbě kašle, rýmy a bronchitidy

Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje sekret usazený v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách. Pro stejný účel si můžeme také doma vyrobit smrkový med – ten se připravuje z mladých výhonků větví, právě nyní, v jarních měsících (recept na med je součástí tohoto článku). Smrkový med je vhodný i pro děti, používáme ho stejně jako včelí, samotný na lžičku, nebo do čaje.

Zdroj: Léčivé smrkové výhonky
Zveřejněno dne: 23.9.2013

Lázně po operaci štítné žlázy

Lázně Dolní Lipová

Malebná horská obec Lipová-lázně leží na rozhraní pohoří Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. Nejbližší okolí nabízí zachovalou přírodu, jižní část obce je součástí chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Celé území je značně členité, čemuž odpovídají i značně se lišící nadmořské výšky – střed obce 498 m n. m., vrchol hory Šerák 1 351 m n. m. Mezi další významné vrcholy patří Mračná hora (1 272 m n. m.) a Smrk (1 125 m n. m.), který je nejvyšší horou Rychlebských hor. V obci Lipová-lázně trvale žije téměř 2 400 obyvatel, správně je přičleněna pod Olomoucký kraj, okres Jeseník, a historicky patří do území Slezska, přičemž západní hranice katastru tvoří rozhraní mezi Moravou a Slezskem. Na západě se v bodě zvaném Smrk hraničník dotýká státní hranice s Polskou republikou. Tato lázeňská obec je známa svým překrásným hornatým okolím, které skýtá bohaté možnosti turistiky, cykloturistiky, běžeckého i sjezdového lyžování.

Areál lázní v Dolní Lipové prochází v současné době rekonstrukcí. Zprovoznění ubytovacích kapacit a stravování bylo plánováno na první čtvrtletí tohoto roku, lázeňský provoz by měl být obnoven na jaře.

Lázně obdržely dne 6. 12. 2016 pravomocné rozhodnutí o oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno dne: 8.3.2017

Smrk

Rozmnožování smrku

Nahosemenné rostliny se rozmnožují pohlavně (pomocí semen), kdy nový jedinec vzniká splynutím dvou pohlavních buněk (gamet), které pocházejí ze dvou rodičovských organismů. Pohlavní proces je velmi důležitý z hlediska dědičnosti a evoluce daného druhu. V potomstvu rodičovského páru se totiž uplatňují v různých kombinacích vlastnosti obou rodičů.

Svůj název dostaly nahosemenné rostliny podle společného znaku: vajíčka vyrůstají volně na plodolistech (nejsou dokonale uzavřena v pestíku jako u krytosemenných), tudíž nejsou dostatečně chráněna. Tato vajíčka dozrávají v semena.

U jehličnanů, nejznámějších zástupců nahosemenných rostlin, jsou tyčinky (samčí výtrusné listy) i plodolisty neboli semenné šupiny (samičí výtrusné listy) uspořádány v oddělených jednopohlavních šišticích. Ploché semenné šupiny nesou obvykle dvě vajíčka. Oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu. Semena bývají zpravidla křídlatá a jsou rozšiřována větrem (opylování jehličnanů zajišťuje téměř vždy vítr), vzácně se na jejich rozšiřování podílejí živočichové. Samičí šištice dozrávají v šišky, které často dřevnatějí. Tvar a velikost šišek jsou (vedle jehlic) významnými určovacími znaky. V době zralosti se semenné šupiny šištic rozevírají, semena se uvolňují a celé šišky opadávají. U některých rodů (jedle) se šišky rozpadají na stromě, kde zůstává zdřevnatělé vřeteno.

Smrk lze množit řízkováním v druhé polovině léta, ale řízky dlouho zakořeňují.

Zdroj: Smrk
Zveřejněno dne: 20.1.2016

Stavba pergoly

Stavba pergoly

Pergoly patří mezi významné zahradní prvky. O to citlivěji je třeba hledat místo, kam je postavit. A postaveny musí být také dobře.

Pergola se obvykle staví tak, aby nás přilákala do zajímavého zákoutí zahrady. Umístění stavby by nám mělo nabídnout jiný zajímavý pohled na zahradní přírodu nebo nás zvát do prostoru zahrady, který je výjimečný třeba svým účelem — je zde zahradní krb a podobně.

Pravoúhlé konstrukce prodlužují pohled a rámují jednotlivé výhledy, zakřivený tvar spíše stavbu důmyslně skryje v zeleni.

Pergola dobře porostlá rostlinami, třeba převislými růžemi, působí vzdušně, barevně. Může také vyznačovat místo, kde se kříží zahradní cestičky.

Pergola bez popínavých rostlin vynikne jako dřevěná stavba, pěkně postavená ozdobí zahradu podobně jako sochy v parku.

Pergola přiléhající ke zdi se stává elegantním přechodem z vnitřního prostoru do vnějšího, zvlášť pokud je v harmonii se stylem domu.

Pergola může také stínit terasu a vytvořit tak intimní prostor k venkovnímu posezení i prostor pro společné stolování.

Zastřešená pergola vydrží déle i díky tomu, že její konstrukce není tolik vystavena přímému dešti. Proti slunci se můžeme snadno bránit položením rákosové rohože na střechu pergoly.

Ke stavbě velké, pevné, samostatně stojící pergoly lze použít cihlové nebo kamenné sloupy, aby dobře udržely těžké dřevěné překladové trámy. Střední a menší stavby je vhodné stavět z dřevěných sloupků a nosníků (vazníků). Dobré je používat stejný druh dřeva. Z jehličnanů se hodí víc borovice a modřín než smrk. Bude hezčí, když vazníky ukončíte špičkou nebo když jejich konce seříznete či vytvarujete tak, aby dostaly orientální vzhled.

Hrubě tesané hranoly jsou dobrou volbou k selskému stavení a do venkovských zahrad. Do lesního prostředí lze použít i kulaté kmeny, dokonce s kůrou. Důležité je ovšem dřevo správně ošetřit a důkladně namořit.

Oblouky z kovových profilů s plochým, kulatým nebo hranatým průřezem jsou moderní a nevtíravé. Pokovená či plastem potažená konstrukce vydrží déle než dřevo, obvykle vyžaduje jen malou údržbu. Je to ovšem drahé řešení. Existuje také možnost využít výrobky z recyklovaných plastů, známé především jako plotovky.

Vhodným materiálem na výrobu pergoly a ostatních zahradních staveb je borovice. Má v sobě vysoký obsah pryskyřic a dobře odolává vodě. Máte-li možnost, je vhodné na stavbu pergoly zakoupit tlakově impregnovaný materiál. Nejběžnější a nejlevnější na stavbu je smrk.

Kvalitní povrchová úprava a zastřešení dokážou velmi prodloužit životnost celé pergoly.

Patky nezatloukejte až k zemi, hranolky by měly být asi 10 cm nad zemí. Ranní vlhkost nebo mokrá tráva k nim dosáhne hůře a hranolky déle vydrží. Tvar výpletu nebo výplně pergoly můžete zvolit libovolný, záleží na vkusu a také na prostředí, do něhož je celá zahradní stavba umístěna.

Zdroj: Stavba pergoly
Zveřejněno dne: 2.7.2017

Smrkový med

Účinky

Med je výborným doplňkem každého dobrého jídla a už od nepaměti byl uznáván pro svůj pozitivní vliv na zdraví. To samé platí i u smrkového „medu“.

Smrkový med od včel – účinky

Lesní smrkový med je zpravidla tmavší barvy, obsahuje větší množství minerálních látek a je osvědčený při nachlazení, nespavosti a nervozitě. Medovici produkuje hmyz (například mšice) sající mízu z vodivých pletiv rostlin. Kapky přebytečné sladké tekutiny (medovice) vystřikují na povrch listů a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto šťávy jsou vedlejším produktem zmíněných cizopasníků a nejde o jejich výkaly. Včely medovici sbírají a dále zpracovávají podobně jako nektar. Produkce lesních medů poměrně kolísá, protože závisí na mnoha faktorech. Medovicový med, podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu. Med vždy skladujte v temnu a chladu do 15 °C.

Smrkový med z výhonků – účinky

Silice obsažená v mladých výhoncích smrčků pomáhá dětem přírodní cestou uvolnit dýchací cesty, usnadňuje vykašlávání a rozpouští hleny. Tyto mladé smrkové výhonky zároveň obsahují vitamín C, tím posilují imunitu, pomáhají při chřipce a odvádějí z těla škodlivé toxiny. Takže smrkový med z výhonků usnadňuje vykašlávání, je dobrý proti bronchitidě, chřipce a je velice vhodný obzvláště pro malé děti. Smrk rovněž tiší bolesti svalů, kloubů a působí protizánětlivě. Umí pomoci při poruchách prokrvení končetin, ale i nervozitě nebo celkové vyčerpanosti.

Smrkové výhonky jsou vhodné ke sběru v průběhu měsíce dubna v teplejších oblastech a až začátkem června ve vyšších nadmořských výškách. Sbírají se pouze mladé výhonky do velikosti cca 4 cm. Myslete na to, že se nesmí otrhávat ve veřejných lesích, ale určitě se nebude zlobit babička nebo soused, když jim jeden ze smrčků na zahradě v letošním roce nepovyroste o několik větviček.

Zdroj: Smrkový med
Zveřejněno dne: 3.6.2017

Zakrslý králík - strava

Dřeviny

Další složkou jídelníčku zakrslých králíčků se stávají různé větvičky dřevin, které mají pro králíčky několik významů. V první řadě i větvičky obsahují různé rostlinné a minerální látky, které králíčci potřebují ke svému zdravému vývoji. Zároveň ohlodávání větviček je pro králíčky vítanou kratochvílí. Řada králíčků se okusování různých větviček vydrží věnovat i několik hodin, jen tak je to neunaví a nepřestane bavit. Zároveň je okusování větviček zdravé pro králíčky, pomáhá jim to s jejich zoubky. Dá se také říct, že látky v kůře mají pro králíčkovy zuby stejný účinek jako zubní pasta pro lidské zuby. Zároveň je okusování větví tím nejlepším prostředkem pro broušení zoubků (králíček si ale brousí zoubky třeba také i o kořenovou zeleninu a kořeny bylinek). Mezi vhodné dřeviny pro králičí okusovaní určitě patří planika, borovice (není vhodná příliš často, protože obsahuje éterické oleje), borůvka, bříza (u břízy zase listy působí velmi močopudně, proto je lepší tyto větve také nepoužívat ve větším množství), buk (zde je zase nevýhodou vysoký obsah kyseliny šťavelové), granátovník, habr (zde je zase vysoký obsah kyseliny tříslové, zároveň tento strom mívá problémy s plísní, proto je třeba vždy pořádně větev zkontrolovat), hloh (výhodný pro srdeční činnost králíčka), hrušeň, jabloň, jasan (zde je třeba vědět druh jasanu, některé typy jsou zcela nevhodné, zároveň se nikdy králíčkovi nepodávají plody a pupeny jasanu!), javor (i zde je důležité, aby větev neměla na sobě žádné pupeny a květy, a i tak je vhodnější dávat králíčkovi takovou větev v malém množství), jilm (zde je třeba dát si pozor na plody), jedle (obsahuje velké množství éterických olejů, proto je lepší ji dopřát králíčkovi jen občas a v malém množství), líska, lípa (lípa působí na králíčka močopudně, a proto je také lepší ji využívat málokdy), maliník, olivovník, olše (jen malé množství), ostružník, třešeň a švestka (jádra obsahují vysoké množství kyseliny kyanovodíkové, a proto jsou jedovatá, kůru a listy ale králíček zvládne, i přesto se velké množství nedoporučuje), platan, rybíz, smrk (i smrk obsahuje vysoké množství éterických olejů, a tak je velké množství pro králíčky nevhodné), topol (lepší podávat v malém množství), vrba (obsahuje kyselinu tříselnou a léčivé látky, a proto je opět lepší podávat menší množství).

Mezi nevhodné a i jedovaté dřeviny beze sporu patří: bez černý a bez hroznatý (je možné ale dát králíčkovi květy této dřeviny, jen ale v malé množství), bez chebdí (jedovatý), cedr (éterické oleje), všechny citrusové dřeviny (éterické oleje), dub (jedovatá tříslovina), durman (jedovatý), fíkovník smokvoň (jedovatý), jalovec (jedovatý), jírovec maďal zvaný kaštan (látky dráždící střeva), oleandr (jedovatý), ořešák královský, pámelník bílý, pižmovka mošusová, ptačí zob obecný, rododendron (jedovatý), svída (plody a listy jsou nejedlé), škumpa, šeřík, tis černý, trnovník akát, tůje, zimolez, zimostráz obecný, zlatý déšť.

U dřevin tedy platí stejné pravidlo jako u bylin, pokud si nejste jistí, že dřevina není pro králíčka škodlivá, je vhodnější ji zcela vynechat. Zároveň i u dřevin platí, že je lepší používat dřeviny, které nepocházejí z míst blízko silnic.

Zdroj: Zakrslý králík - strava
Zveřejněno dne: 28.3.2017

Para ořechy

Co o nich říká Wikipedie

Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) je vysoký strom z čeledi hrnečníkovité a jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Roste v deštných pralesích Jižní Ameriky. Strom je významný pro svá semena – para ořechy. Juvie ztepilá má střídavé kožovité podlouhlé oválné listy, které jsou 17 až 36 cm dlouhé a 6 až 16 cm široké. Květy jsou žluté, sestavené v hustých latách, a nepříjemně páchnou. Juvie se přirozeně vyskytuje v amazonské části Jižní Ameriky od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Dorůstá výšky 40 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie.

Plodem je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící obvykle 10 až 20 cm v průměru a otevírající se víčkem. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem. Jméno para ořechy získaly tyto plody pravděpodobně díky vývozu z brazilského přístavu Pará do Evropy.

Juvie se pěstují jen zřídka, většina para ořechů na světových trzích tak pochází z divoce rostoucích stromů. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Jsou známy případy, kdy padající plod zranil, nebo dokonce usmrtil sběrače. Semena jsou oblíbenou potravou mnoha živočichů, například hlodavců aguti, kteří si často dělají zásoby semen na nepříznivé období. Semena, která aguti nespotřebuje, pak zpravidla vyklíčí, čímž dochází k šíření a obnově porostů juvie.

Juvie má středně těžké až velmi tvrdé dřevo (6,7 dle Brinellovy stupnice) a relativní tvrdost cca 176 % (smrk 42 %, dub 100 %), takže se používá k výrobě nábytku a podlah, dýh nebo palub lodí. Dřevo je růžově až ořechově hnědé.

Kvalitní olej z para ořechů je bohatý na vitamíny, vyživuje a revitalizuje pokožku a je často využíván v kosmetických přípravcích. Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidán do geneticky modifikované sóji. Tato sója však způsobuje alergií postiženým lidem stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jednalo se o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů (GMO).

Para ořechy obsahují draslík, hořčík a selen a mají vysoký obsah kalorií.

Zdroj: Para ořechy
Zveřejněno dne: 21.1.2017

Zadní rýma

Zkušenosti se zadní rýmou

Zadní rýma je v podstatě těžko vysmrkatelný zánět nosohltanu nebo zánět vedlejších dutin nosních. Nosohltan je horní část hltanu, ve které jsou přítomny krční mandle. Vede odsud Eustachova trubice ústící do středního ucha. V hltanu se potkávají zažívací a dýchací systém. Zánět nosohltanu je časté onemocnění způsobené nachlazením, viry, bakteriemi, popřípadě může nemoc začít virovým zánětem a bakterie využijí oslabené sliznice. Přenos infekce probíhá kapénkově (mikroorganismy jsou přenášeny námi vydechovanými kapénkami), infekce se může šířit především kýcháním, kašlem a rýmou.

Typickým příznakem zadní rýmy je, že pacient pociťuje v zadní části nosohltanu či v některých vedlejších dutinách rýmu. Nemůže se jí ale kvůli neschopnosti hleny vysmrknout zbavit. Dalším příznakem je bolest hlavy spojená s tím, že jsou u pacienta zacpány příslušné dutiny a kašel. Může se objevit malátnost, která ale není až tak častým průvodním jevem.

Základem léčby je naředění rýmy, aby bylo možné hlen vysmrkat. Proto je vhodné podávat dostatek tekutin, zvlhčovat vzduch, proplachovat nos, používat éterické oleje do aromalampy (například eukalypt, tymián, smrk, borovici, citrusy).

Lék na rýmu neexistuje i přes veškeré snahy medicíny.

K samoléčbě zadní rýmy (nikoliv alergické) je možné použít bylinné silice v podobě perorálních přípravků, jako je Sinupret, Nasivin Sinus sirup, Sinupo Forte. Obecně lze vyzdvihnout zvlhčení vzduchu a inhalace (Vincentka, Mucosolvan), které mohou být pomocnými metodami k uvolnění vazkého obsahu z dutin. Lokálně je možné použít antiseptický Stérimar s mědí (Cu) či lokální dekongescenční preparáty (Muconasal Plus, Olynth, Nasivin, Otrivin, Sanorin a další), ať již ve formě kapek, nebo spreje. Nástup účinku daných přípravků se začne projevovat okamžitě a zpravidla během 5–10 minut dojde ke splasknutí nosní sliznice a tím k uvolnění vedlejších dutin do prostoru nosního, čímž snáze sekreci vysmrkáte. Pokud je přítomna horečka nebo bolest supraorbitálních či paranazálních splavů, lze k uvolnění dutin nasadit též preparáty se sympatomimetikem (Paralen Grip, Modafen, Panadol Plus Grip). Jestliže se váš stav nezlepší nejpozději do 14 dnů, bude pravděpodobně nutná lékařská intervence s přispěním antibiotik makrolidového či linkosamidového typu (klaritromycin, azitromycin, klindamycin), nosního kortikoidu (Nasonex, Avamys), lokálního Pamyconu a omnipotentní Clarinase repetabs.

Zdroj: Zadní rýma
Zveřejněno dne: 6.1.2017


SiteMAP