Primární agregace: Krevní destičky se vážou na kolagen, který je obnažen při poranění cévy, zároveň jsou aktivovány trombinem. Aktivní trombocyty se v přítomnosti fibrinogenu shlukují a vytváří bílý trombus (zátku).
Sekundární agregace: Je způsobena uvolňováním obsahu granul, které jsou součástí krevní destičky. Tímto je započata hemokoagulace, na jejímž konci je vytvořena síť, která zpevňuje rozpadlé destičky -> vytváří se červený trombus (konečná krevní sraženina).
V diskuzi NECITLIVOST DVOU PRSTU V NOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Ahoj je mi 23 let a pracuju jako Nanny v Britanii... v Dubnu kdyz jsem mela volno jsem sedela na gauci a zacala me brnet leva ruka.. myslela jsem ze to nic neni, ale zachvilku me zacala brnet leva pulka obliceje a jazyk.. zpanikarila jsem, tak jsme zavolali zachranku, mela jsem velky strach...do 20 minut brneni ustalo...zachranari vysetřili srdce, a rekli ze to byl nejspiš skriply nerv.. druhy den jsem sla k obvodnimu lekari a ten mi vzal krev.. vysetrini negativni... nic mene na vysetreni k neurologvi me neposlal... par noc potom jsem se budila a brneli me ruce.. Mohlo to byt i psychicke... na chvilku jsem mela pokoj... ale zacatkem zari se to opet opakovalo, ale opacne jedriv necitlivost leveho rtu a zubu..pote necitlivost ruky...opet do 20 minut ustalo... Opet jsem zasla k lekari a ten mi rekl ze to urcite bude od krcni patere, ze to muzu mit z toho jak nosim male deti... a nebo ze to by to mohl byt typ migreny... ale ze se pry nemam obavat.. na neurologii me neposle protoze mi tam pry nepomuzou, mam si ry zajit k fizioterapeutovi... Kazdopadne se ted v noci budim a necitim malicek a prstenicek leve ruky...kdyz s nimi pohnu do minuty je citim... psychycky uz me to depta a vsechno desne pozoruju... potrebuju s tim poradit... Mam zkusit navtivit jineho lekare a trvat na vysetreni u neurologa... moc dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dobrý den nález-pokročílé degenerativní změny v segmentech C2/3 a C4-6,dorzální cirkulární protruze disků,u disku C4/5 i plochá a mírně kuadálně se propagující mediální hernie disku C5/6,významné sekundární foraminostenóza C2/3 vlevo a významnější i C4-6 oboustranně.Dále chronický trombus v pravé jugulární žíle -minimálně v krátkém úseku v oblasti foramen jogulare a pod ním.Potíže mi začali před 10 lety a trvají do dnes.Podnapilý stav často bez alkoholu,ztráta vědomí a pád s úrazem.Dále mě vzbudí nehybné ruce,musím rozhýbávat 1 - 5 min.Ledové ruce.Bolesti krku,vídím zdvojeně hodně často(písmeno a druhé se mi překrývá buď nahoru nebo vedle.Přes den necitlivost předloktí,rukou,bez síly-musím masírovat i několik hodin.Při poloze dole ve dřepu nebo zvedání materiálu ze země ztrácení se a jako by se mi vyrovnával tlak v hlavě a takové mravenčení v hlavě.Při chůzi otočením hlavy nestabilita v chůzi ,zamotání.Při každém pohybu hlavy praskání. Šelest levé ucho slyším pravidelné tepy,ale jako dýchání,pravé ucho šumění a někdy i pískot až do vysoké frekvence asi minutu a potom zase šumění.Prosil bych nějakou radu co dělat ,jestli cvičit,nebo čeho se vyvarovat.Na rehabilitacimě hnuli s krkem a začal jsem se ztrácet,přestával jsem slyšet a ztrácelo se mi vidění.Doporučili mi omezit námahy atd,zakázali řízení vozidla zakázali.Děkuji
Žilní trombóza dolní končetiny se projevuje omezeným odtokem krve k srdci, krev se hromadí v žilním systému. Plazma z žíly při stagnaci krve uniká přes žilní stěnu do tkáně a způsobuje otok, což jsou klasické příznaky trombózy žil. Tkáň reaguje na přítomnost tekutiny zánětlivou reakcí, proto je kůže nad postiženým úsekem žíly teplá, zarudlá a končetina bolí. Pokud je postižen jen malý úsek například na lýtku a žíla není uzavřena zcela, projeví se problém třeba jen pnutím v dané oblasti. Trombus však může žílu uzavřít. Pak příznaky zesilují, pokožka nad postiženým místem nabývá modrofialové barvy a je teplá.
V diskuzi BRNĚNÍ NOHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M.Dufková.
V r.2015 byla reoperace leve kýčle, v r.2016 byla nová operace levé kýčle. Vše se dá říct dobré. Ale ted po roce začala bolet a trnout druhá noha pravá. Začne to nad ránem v kýčli a pokračuje po celé noze až ke kotníku... Je to nepříjemné a ráno nejsem odpočatá, ale unavená a pravá noha stále bolí. A to sním každé 3 hod. PARALEN Injekci Dolmina od doktora - Nepomáhá. Jsou horka a tak se hodně větrá, může to být i z průvanu? Ale je teplo. Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dobrý den nález-pokročílé degenerativní změny v segmentech C2/3 a C4-6,dorzální cirkulární protruze disků,u disku C4/5 i plochá a mírně kuadálně se propagující mediální hernie disku C5/6,významné sekundární foraminostenóza C2/3 vlevo a významnější i C4-6 oboustranně.Dále chronický trombus v pravé jugulární žíle -minimálně v krátkém úseku v oblasti foramen jogulare a pod ním.Potíže mi začali před 10 lety a trvají do dnes.Podnapilý stav často bez alkoholu,ztráta vědomí a pád s úrazem.Dále mě vzbudí nehybné ruce,musím rozhýbávat 1 - 5 min.Ledové ruce.Bolesti krku,vídím zdvojeně hodně často(písmeno a druhé se mi př ekrývá buď nahoru nebo vedle.Přes den necitlivost předloktí,rukou,bez síly-musím masírovat i několik hodin.Při poloze dole ve dřepu nebo zvedání materiálu ze země ztrácení se a jako by se mi vyrovnával tlak v hlavě a takové mravenčení v hlavě.Při chůzi otočením hlavy nestabilita v chůzi ,zamotání.Při každém pohybu hlavy praskání. Šelest levé ucho slyším pravidelné tepy,ale jako dýchání,pravé ucho šumění a někdy i pískot až do vysoké frekvence asi minutu a potom zase šumění.Prosil bych nějakou radu co dělat ,jestli cvičit,nebo čeho se vyvarovat.Na rehabilitacimě hnuli s krkem a začal jsem se ztrácet,přestával jsem slyšet a ztrácelo se mi vidění.Doporučili mi omezit námahy atd,zakázali ří zení vozidla zakázali.Děkuji
Aterotrombembolismus v aortě je označení procesu, kde se na ateromu v aortě zachycují části fibrinu a trombocytů, které vytvářejí takzvaný bílý trombus a vzniká aterotrombóza. Aterom i trombus se postupně zvětšují a může dojít k jejich uvolnění. Trombus může být různé velikosti. Následně je vmeten do cévního řečiště. Jako embolus může vniknout do mozkového cévního řečiště a způsobit tak embolii.
Bobkový list najdete téměř v každé domácnosti. Je nepostradatelný třeba při přípravě svíčkové, rajské nebo smetanové omáčky, dále k nakládání zeleniny, hub, okurek, do směsí koření, při rožnění masa a podobně. Používá se i do parfémů a různých olejů. Bobkový list usnadňuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Vavřín se vyskytuje jak ve formě čerstvé, sušené, celé, tak i mleté. Jedovatý není. Ovšem ve formě nálevu s ním musíte zacházet obezřetně a pít jej po malých doušcích.
Bobkový list může ovlivnit srážlivé vlastnosti krve (mírně ředí), takže by se neměl používat těsně před operací. Naopak je vhodnou prevencí sraženin v krevním oběhu (embolie, trombus) například před dlouhou cestou autem, autobusem, letadlem nebo vlakem.
Denní dávka bobkového listu (vavřínu) by neměla překročit 3 gramy.
Samy o sobě hemoroidy potíže nezpůsobují. Problémy ovšem nastanou, pokud se polštářky zvětší, zanítí, dojde v nich ke sražení krve, nebo vyhřeznou z řitního otvoru. Také špatné defekační návyky (vyprazdňování stolice) způsobují zvýšení tlaku na řitní oblast, zhoršení žilního návratu a následné zvětšení žilních uzlíků. Vnitřní hemoroidy nebolí, jelikož v této oblasti nejsou žádná nervová zakončení. Projevují se však krvácením při vyprazdňování. Vnější hemoroidy může postihnout zánět, protože takto postižené místo je drážděno řitním hlenem a zbytky stolicí. Kůže je poté zarudlá, pálí a svědí. V této oblasti může vzniknout i krevní sraženina (trombus) v důsledku nadměrného tlačení při stolici, zácpě, a fyzické námaze. Kožní přívěsy způsobují další komplikace. Mechanicky zabraňují dokonalému očištění při vyprazdňování a zbytky stolice pak způsobují zánět.
Pokud se hluboká žilní trombóza neléčí, může dojít ke vzniku plicní embolie (situace, kdy se krevní sraženina uvolnila ze svého původního místa a zasekla se v jedné z plic). Při léčbě se používají léky, kterým se říká antikoagulancia (léky proti srážení krve).
Antikoagulancia brání dalšímu zvětšování krevní sraženiny (odborně narůstání trombu). Současně také pomáhají rozpouštět již vzniklý trombus a brání tomu, aby se sraženina utrhla a byla zanesena do plic, kde by mohla způsobit embolii. Přestože se léčiva ovlivňující srážlivost krve často označují jako „léky na ředění krve“, neředí krev v pravém slova smyslu, ale ovlivňují chemické látky obsažené v krvi a brání tomu, aby se krevní sraženiny tvořily tak snadno.
K léčbě hluboké žilní trombózy se používají dva různé druhy antikoagulačních léčiv, a to konkrétně heparin a warfarin. Heparin je obvykle předepisován jako lék první volby, protože účinkuje okamžitě a brání tak dalšímu zvětšování sraženiny. Po počáteční léčbě heparinem jsou pacienti obvykle převedeni na warfarin, který brání vzniku dalších sraženin.
Hluboká žilní trombóza je stav, při němž dochází k ucpání žíly krevní sraženinou. Žilní trombóza nejčastěji postihuje takzvané hluboké žíly dolních končetin. To ovšem neznamená, že žilní trombóza nemůže vzniknout i v jiných žílách, například v žílách krku, nebo dokonce mozku. Hluboká žilní trombóza je závažný stav, který má řadu komplikací. Tou nejzávažnější z nich je utržení trombu a vznik plicní embolie. Masivní plicní embolie, která ucpe hlavní větve plicnice, je smrtelné onemocnění, které se může objevit i bez předešlých příznaků. Pokud dochází k opakované embolizaci menších trombů, může to vést k rozvoji plicní hypertenze. Další komplikací je poškození žíly v oblasti, kde je přichycen trombus, což může následně vést ke vzniku bércového vředu. Někdy se krevní sraženina sama od sebe ztratí bez toho, aby se jakkoliv projevila.
Hluboká žilní trombóza se pravděpodobněji vyskytuje u lidí, kteří:
právě prodělali operaci;
byli po úraze, který omezil jejich pohyb;
jsou starší a nemají dostatek pohybu;
mají stav, který ovlivňuje jejich krevní srážlivost.
Trombóza je děj, při kterém dochází ke sražení (koagulaci) krve za vzniku trombu. V tepnách má za následek nedokrevnost (ischemii) postižené oblasti, v žilách může zhoršit odtok krve.
Ke vzniku trombózy dochází kvůli jedné příčině nebo kombinací faktorů, které jsou známy jako Virchowova trias:
poškození stěny cévy – způsobeno například zánětem, aterosklerózou, imunokomplexy;
turbulentní proudění, nebo naopak zpomalený průtok krve – venostáza, zúžení a nedomykavosti srdečních chlopní, dlouhé sezení a stání, nedostatečný pohyb, dehydratace, těhotenství;
K profylaxi se používá hlavně antikoagulační léčba.
Trombus může být při odtržení od cévní stěny jedním ze zdrojů vmetku (trombembolus) a způsobit tak embolii.
Tromby se velmi často vyskytují spolu s aterosklerózou a zhoršují prognózu nemocného. Běžnými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou: dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, hormonální antikoncepce, Leidenská mutace a jí podobné poruchy koagulačního systému a poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti, kouření, křečové žíly. Pacient může být v ohrožení života.
Trombózou se označuje stav, kdy dochází k zánětu hlubokých žil dolních končetin se vznikem krevní sraženiny – trombózy. Situace se významně častěji vyskytuje u dlouhodobě ležících osob nebo u lidí s varixy („křečovými žilami“). K nemoci jsou také náchylnější lidé po operaci či ženy po porodu.
Trombóza se projevuje pocitem tíhy a napětí na jedné končetině, bolestmi postižené končetiny, obzvláště v průběhu žil, bolestmi při chůzi (klaudikační potíže), změnou zbarvení (promodrání), zfialověním (cyanóza), někdy nevolností (nauzea).
Lokální nález se pak projevuje otoky kotníku nebo bérce, smazanými obrysy kloubů s napjatou kůží, vyšší teplotou končetiny, lehkou cyanózou (promodrání, zfialovění končetiny), rozšířenými podkožními žílami v horní třetině bérce, nejasnými zvýšenými teplotami organismu a tachykardií (zrychlený puls).
Provádějí se laboratorní a klinická vyšetření jako ultrazvukové vyšetření, kontrastní rentgenologická flebografie nebo radionuklidové vyšetření, v krvi (séru) se zjišťuje zvýšení D-dimerů.
Situace je nebezpečná tím, že se trombus (sraženina) může uvolnit a jako embolie (vmetek) vniknout do plic. Rizikovým faktorem pro zánět žil na noze je dlouhodobé cestování s nemožností dostatečného pohybu (například cestování letadlem a podobně), pak se mluví o takzvané cestovní trombóze.
Při současném způsobu života dochází k zanášení cév odpadními látkami, hlavně vápníkem a tuky. Vinou snížené průchodnosti tepen se omezuje, nebo dokonce zastavuje výživa. Pak dochází k nedokrevnosti srdečního svalu neboli ischemické srdeční chorobě – při úplné neprůchodnosti cév k infarktu. Podobně vzniká i mozková mrtvice či zasažení dolních končetin. Hlavní překážka proudění krve se tvoří sražením krevních destiček a vytvořením krevní sraženiny, které se říká trombus. Náš organismus a tepny mají obnovovací schopnost, pokud jim dáme příležitost, dokážou se i při značném poškození zbavovat cholesterolu a dalších škodlivin, v případě tepen je vyplavovat do jejich okolí.
Prevence zanášení se provádí očistou. Očistami našeho těla je nutné procházet postupně. Očista jako taková může vyvolat v těle různé odezvy v podobě bolesti nebo alergie v oblasti očištěných vnitřních orgánů, což je jen přechodné a svědčí to o tom, že se očistný proces dal do pohybu. Organismus se zbavuje usazenin a toxických látek nashromážděných za celá desetiletí a přes bolestivé příznaky dochází k uzdravování celého organismu. K úplné obnově organismu dochází zpravidla po devíti měsících, kdy se obnovují buňky lidského těla, které žijí právě takový čas. Svému zdraví a tělu věnujte hodinu denně, bez ohledu na to, zda je zrovna pracovní den, sobota, nebo neděle. Jedině tak se dočkáte kýženého výsledku – budete bez únavy a nemocí.
Srážení krve neboli hemokoagulace je soubor enzymatických reakcí, jejichž výsledkem je přeměna tekuté krve v nerozpustný gel. Je důležitým procesem hemostázy, tedy zástavy krvácení. Principem srážení krve je tvorba nerozpustné sítě tvořené fibrinem, do které se zachytí červené krvinky a krevní destičky. Vzniklý červený trombus, tedy krevní sraženina, ucpe defekt ve stěně cévy a zamezí tak krvácení.
Riziko srážení krve roste v případě zpomalení krevního oběhu, snížení množství vody v krvi, zánětu v těle, vlivem toxických látek poškozujících cévy a složky krve. Právě při těchto stavech vzniká to největší hrozba pro vznik trombózy. Největším rizikem trombózy pak je, že se krevní sraženina uvolní a začne putovat krevním oběhem do té doby, až někde v těle způsobí ucpání cévy. Pokud k tomu dojde v plících, srdci anebo mozku, může to mít pro dotyčného fatální důsledky (může zemřít).
Vyšetření krevní srážlivosti se provádí jak z důvodu podezření, tak i v rámci již stanovené diagnózy, kdy se jedná o kontrolu stavu a účinnosti léků. Další indikací je screening před nějakým zákrokem (biopsie, operace) nebo hodnocení jaterní proteosyntézy. V rámci vyšetření krevní srážlivosti se provádí APTT, Quickův test, zjišťuje hladina fibrinogenu a D-dimery.
APTT: Tento odběr je takový malý rituál. Krev se totiž bere z prstu a je přitom nutná jistá zručnost. Není to totiž jako u cukrovky, kdy se krev namačká do kepu. Zde se krev musí natáhnout do titěrné trubičky, a to ještě k tomu tak rychle, aby se nesrazila, pak do ní vložit kousek kovu, zašpuntovat, projet magnetem a odnést do laboratoře. Tento test zjišťuje aktivaci srážlivého faktoru X. Optimum je 28–40 s.
Quickův test: Quickův test, jinak INR, je klasický odběr z žíly. I zde se jedná o zjištění, jak rychle začne vznikat tkáňový tromboplastin, který ovlivňuje krevní srážlivost. Norma je 12–15 s.
D-dimery: Nejčastěji se zjišťují při podezření na infarkt myokardu, ale zvýšená hladina je například i u plicní embolie.
Hluboká žilní trombóza znamená přítomnost trombu v hlubokých žilách nejčastěji dolních končetin či pánve. Může ale postihnout kteroukoliv žílu hlubokého žilního systému, a to i na horních končetinách, dále v hrudníku a břiše. Velmi často probíhá – zvláště na začátku – skrytě a ve skryté formě může dosáhnout rozsah trombózy velkých rozměrů. Souvisí to s tím, že hluboký žilní systém má souběžné řečiště, tedy probíhá v mnoha větvích, které mohou svoji funkci navzájem přebírat, a dále s tím, že trombus nemusí vždy cévu uzavírat, ale může v ní dokonce i vlát a dojde k zúžení cév. Příznaky jsou tak do jisté míry atypické, i když některé z nich se vyskytují zvláště u pokročilých forem běžně. Patří k nim zpočátku nebolestivé otoky dolních končetin, omezení rozsahu pohybů v hlezenním či kolenním kloubu pro bolest a citlivost při hlubším zmáčknutí v oblasti bérce. Někdy se vyskytují pocity „cizích či neklidných nohou“ (atypické vnímání dotyku, pocity brnění i v klidu a podobně), trvalé lehké zvýšení teploty. Trombózy hlavních žilních kmenů však už vypadají typicky, zvláště rozsáhlými otoky a barevnými změnami, tedy komplexní poruchou prokrvení. Představují ohrožení pacienta nejen z hlediska možné ztráty končetiny, ale i těžkého poškození zdraví či ztráty života.
Kromě těchto projevů je možná i laboratorní diagnostika, která stanovuje atypické projevy krevního srážení. Průkaz hluboké žilní trombózy je však možný i pomocí ultrazvuku – Dopplerovské ultrazvukové neinvazivní vyšetření může dobře stanovit průchodnost žil a objevit ucpání cévy krevní sraženinou.
Nejzávažnější komplikací hluboké žilní trombózy je embolie plicnice, která bezprostředně ohrožuje pacienta na životě. Řada plicních embolizací přesto probíhá rovněž skrytě, protože se uvolňují malé tromby, které vystřelují do plic a uzavírají jen malé okrsky. I v těchto případech je ohrožen život pacienta, protože se mohou opakovat a počet uzavřených okrsků se sčítá. Tyto okrsky plic jsou bez léčby ztraceny pro dechové funkce v dalším období, takže i tyto malé embolizace, často vůbec nerozpoznané, závažně poškozují pacienta do příštích let. Masivní plicní embolizace, kdy je uzavřen embolem rozsáhlý úsek plicního řečiště a krev se do plic nemůže dostat, se projevuje selháním srdečních, oběhových a dechových funkcí organismu a končí bez agresivních léčebných postupů smrtí pacienta.
Ateroskleróza patří mezi civilizační nemoci. Je chronickým progresivním onemocněním, při němž dochází k narušení cévních stěn, usazování tukových částic, tvorbě ateromů a trombů, které zužují průsvit cévy a zhoršují průtok krve postiženou cévou.
Ateroskleróze se také někdy říká nemoc 20. století nebo se řadí mezi civilizační choroby. I když tato označení nejsou zcela přesná, neboť ateroskleróza byla popsána již v 18. století a naši předci se s ní potýkali ještě dříve. Bohužel v moderní době je její masivní nárůst opravdu nepopiratelný. Mohlo by se zdát paradoxní, že je toto onemocnění zvláště ve vyspělých zemích jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Česká republika bohužel není výjimkou. Tato choroba představuje dlouhodobě probíhající degenerativní proces, jehož podstatou je ukládání takzvaných aterogenních látek, zejména lipidů (tuků), ve stěně tepny. Postižená tepna je za normálních okolností hladká, ale při počínající ateroskleróze je poškozena a povrch její vnitřní stěny je zdrsněn. Na této tepně se pak snadno mohou zachytávat aterogenní látky přinášené krví. Látky, které se zachytí, se postupně hromadí a začínají způsobovat zúžení průsvitu tepny, nebo dokonce její uzavření. Krev tedy nemůže dostatečně proudit do další části těla, kterou má postižená tepna za úkol zásobovat.
Příčiny vzniku
Na vzniku a dalším rozvoji tohoto onemocnění se podílí více faktorů, které lze rozdělit do tří hlavních skupin, ve velké většině úzce souvisí se špatným životním stylem a zlozvyky mnohých lidí v dnešní době. V prvé řadě to je nadbytek aterogenních (aterosklerózu tvořících) látek v krvi. Za tyto látky považujeme především lipidy (cholesterol, fosfolipidy, triglyceridy). Nadbytek těchto látek je způsoben poruchou jejich metabolismu v organismu, nebo je ve vysoké míře přijímáme potravou. Druhým činitelem způsobujícím tuto chorobu je porucha endotelu (výstelky) uvnitř tepny. Tato porucha může způsobit místní tvorbu krevních sraženin, které zúží, či úplně ucpou tepnu. Pod poslední příčinou nalezneme řadu činitelů, které vzniku aterosklerózy napomáhají, jsou to například vysoký krevní tlak, obezita, kouření, genetické faktory, stres, hyperlipoproteinémie, cukrovka a podobné poruchy metabolismu cukrů. Aterosklerotická choroba má několik stupňů vývoje. První stupeň se nazývá lipoidní (tukové) skvrny. Jsou to žlutavě zbarvená ložiska ve stěně tepny, složená především z cholesterolu. Další fází jsou fibrózní a ateromové pláty, což jsou opět žlutavá ložiska, která již ale nejsou hladká, vystupují nad povrch stěny a obsahují řídký mastný obsah. Jestliže se krycí vrstva ateromového plátu rozpadne, jeho obsah se vyplaví krví a v tepenné stěně vznikne „ateromový“ vřed, který tuto cévu poškozuje. V místě poškozeném tímto aterosklerotickým procesem se druhotně začne tvořit trombus neboli krevní sraženina, která výrazně zužuje průsvit tepny. Poslední fází je zvápenatění, kdy se v postiženém úseku cévy ukládají vápenaté soli a ložisko tvrdne.
Vznikem trombu uvnitř některé hluboké žíly (nejčastěji některé žíly v dolních končetinách) je narušen návrat krve do srdce a správné zásobení těla krví. Z krve, která nemůže projít uzavřeným místem žíly a jejíž tok se zastaví, uniká cévní stěnou do okolních tkání tekutina a způsobí otok. Tkáň reaguje na poškození, kůže nad ložiskem je teplá a červená, končetina je bolestivá.
Rozsah potíží závisí na tom, zda je krevní tok zastaven úplně (velký trombus uzavře celý průsvit cévy) nebo jen částečně. Částečné ucpání cévy se projevuje lehkým pocitem napětí v lýtku nebo stehnu, což se někdy může podobat křeči svalů. Tento pocit zesílí vždy, když jsou nohy ve svislé poloze, protože se tak ještě ztíží transport krve z nohou do srdce. Bolestivé je i stisknutí lýtka nebo chodidla rukou. Když je céva ucpána celá, projeví se potíže podstatně rychleji. Zároveň silně otečou lýtka nebo stehna a bolí i při setrvání v naprostém klidu. Pokožka postiženého je rudomodře zbarvená a přehřátá. Výjimečně jsou postiženy žíly obou nohou zároveň.
U náhle vzniklé akutní trombózy se nejprve provádí řada základních opatření, která jsou později doplněna podáním některých léků, případně i (výjimečně) chirurgickým zákrokem. Postup záleží na tom, která žíla je postižena, jak závažné jsou příznaky a podobně.
K základním opatřením obvykle patří:
klid v posteli na 7 dní se zvýšeným uložením postižené končetiny;
použití elastické punčochy nebo obvazu.
Jako další přijdou na řadu léky bránící srážení krve. Existuje řada léků, které se liší mechanismem svého působení i způsobem podání. Léčba je zahajována heparinem, a to buď v nemocnici infuzí do žíly, nebo (což je možné i doma) takzvaným nízkomolekulárním heparinem aplikovaným injekční stříkačkou pod kůži. Ještě v průběhu podávání heparinu je pak dodáván některý z preparátů kumarinu (například Warfarin) ve formě tablet. Když je podávání heparinu ukončeno, pacient ještě nějakou dobu musí užívat Warfarin. Když příznaky tromboflebitidy ustoupí již během 3–6 dnů, bývá Warfarin užíván jen asi 2 měsíce.
Při rozsáhlejší trombóze je nutná dlouhodobá preventivní léčba. Stejně jako u srdečního infarktu existuje možnost rozpuštění krevní sraženiny (trombolýza) enzymem – nejčastěji streptokinázou nebo urokinázou –, který sraženinu rozloží. Při takovém postupu ovšem hrozí zvýšeno riziko, že v některých orgánech dojde ke krvácení. Z tohoto důvodu není možné použít tuto metodu u všech pacientů.
Posledním možným opatřením je přímé odstranění krevní sraženiny a obnovení průtoku krve žílou. Jednou možností je operace, při níž dojde k otevření poškozeného místa a odstranění sraženiny. Novější a elegantnější možností, která je pro pacienta šetrnější, je zavedení katétru do žíly až k místu ucpání sraženinou a její opatrné odstranění pomocí nástrojů podobných kleštím.
Poranění pohybového aparátu je velice časté u sportovních aktivit. Avšak i prostá pohybová aktivita, jako je chůze, může způsobit bolestivý úraz, podvrtnutí, výron či pohmoždění, které v důsledku omezí běžné každodenní aktivity a mohou mít za následek otok. Otoky se po úrazu objevují zcela běžně.
Lymfedém
Lymfatickými příčinami otoků (lymfoedém) jsou primární, vrozený lymfedém, sem patří i lymphedema praecox – objevuje se více u mladých žen, je často spojený s příznakem komprese žilního systému. Sekundární lymfedém vzniká následkem dlouhodobé žilní nedostatečnosti, při nádorovém onemocnění, po ozáření, při alergii, infekci (cizopasníci), po chirurgickém výkonu v oblasti pánve či po svalovém ochrnutí. Na rozdíl od žilního onemocnění je lymfatický otok obyčejně nebolestivý. Lymfedém je pevný až gumovitý a velice pomalu se zmenšuje bez intenzivní léčby. Pokud se částečně zmenšuje, pak při elevaci (zvednutí) končetiny v noci. Otok je při chronické žilní nedostatečnosti měkký, později se může stát tuhým a je spojen se sekundárními barevnými změnami, kožními záněty, vředy a varixy – křečovými žilami.
Žilní nedostatečnost
Žilní příčiny otoků jsou postflebitický (pozánětlivý) stav, uzávěr nebo ztížený průtok krve hlubokým žilním systémem postižené končetiny, zevní komprese žil způsobená například nádorem, úrazem, dále hojení pooperačních ran. Při chronické žilní nedostatečnosti je otok vyvolán především abnormálně vysokou filtrací tekutin způsobenou přetlakem krve v nejdrobnějších žilách končetiny.
Infekce
Při dlouhodobém trvání lymfedému dochází k opakovaným zánětům lymfatických cév, až k flegmonám (neohraničený hnisavý zánět). Lymfedém však může vzniknout i na končetině s postflebitickým žilním onemocněním a obě onemocnění se tak při déletrvajícím průběhu často kombinují. Přesné rozlišení, zda se jedná o otok žilního, nebo lymfatického původu, tak není často možné jen z klinického vyšetření.
Krevní sraženiny
Krevní sraženina, která se zformuje v cévě nebo srdci, se označuje jako trombus. Krevní sraženina, která se přesune do jiné části těla, se nazývá embolus a tento stav se označuje jako embolie. Sraženiny se mohou přilepit na cévu a částečně nebo úplně zablokovat průtok krve. V případě, že céva v důsledku krevní sraženiny zduří, jde o zánět žil (flebitida). Toto ucpání zamezí tomu, aby se do tkání v daném místě dostalo obvyklé množství krve a kyslíku, a tak může dojít k poškození tkáně.
Onemocnění srdce, jater nebo ledvin
Otok dolní končetiny způsobený systémovým onemocněním, jako je městnavé srdeční selhání, jaterní cirhóza nebo chronické onemocnění ledvin, je měkký, oboustranný a většinou se snadno odliší od lymfedému. Hlavním problémem diferenciální diagnostiky je při chronické žilní nedostatečnosti rozlišení mezi lymfedémem a edémem.
Nežádoucí účinky léků
Nežádoucí účinky některých léků mají za následek mimo jiné i otoky dolních končetin.
Estrogen a testosteron
Hormonální léčba vede k tvorbě otoků dolních končetin.
Blokátory vápníkového kanálu
Otoky způsobují pouze lipofilní BKK – dihydropyridiny (amlodipin).
Steroidy, včetně androgenních a anabolických steroidů a kortikosteroidů
Steroidy mohou také způsobovat otoky dolních končetin.
Antidepresiva a inhibitory monoaminooxidázy (MAO)
Moderní antidepresiva a inhibitory monoaminooxidázy (MAO) ve většině případů otoky nezpůsobují.
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)
U pacientů léčených NSAID byly hlášeny otoky a retence tekutin, je tedy třeba věnovat zvláštní pozornost a péči pacientům s poruchou srdeční, poruchou renálních funkcí, hypertenzí, starším pacientům a těm, kteří jsou léčeni diuretiky nebo přípravky, jež mohou významně poškodit funkci ledvin, dále pacientům, u nichž z jakéhokoliv důvodu dochází k úbytku extracelulární tekutiny, například před a po větších chirurgických výkonech. V těchto případech je nutné z bezpečnostních důvodů monitorování renálních funkcí. Po přerušení léčby následuje návrat do předléčebného období.
Diabetické léky
Z perorálních antidiabetik způsobují otoky například glitazony, nelze je tedy předepisovat osobám se srdečním selháním nebo anginou pectoris.
Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolních končetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.
Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolních končetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.
Příznaky
Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.
Jak postupovat
Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolních končetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.
Léčba
V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.
Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.
Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.
Antikoagulační léčba
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Lokální trombolýza
Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.
Kavální filtry
Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.
Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.
