Téma: 

vřed

Vřed na zadku

Příčiny

Známky zánětu probíhajícího na hýždi jsou v podstatě čtyři: zčervenání, místní zvýšení teploty, otok, bolest. Může se jednat o vřídek nebo absces. Infekce je do hýždě zavlečena prostřednictvím krve, kam mohou mikroby, pokud je tělo oslabeno, proniknout. Příznaky jsou ale v tomto případě už většinou závažnější, protože se jedná o celkovou infekci organismu (sepsi). Patří sem horečka, třesavka, zimnice, zchvácení, nevolnost, nechutenství a pak mnoho dalších příznaků, které jsou důsledkem selhávání funkce jednotlivých orgánů, které tento zánět vyvolává.

Zde můžete vidět, jak vypadá vřed na zadku.

Zdroj: Vřed na zadku
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Diskuze: vředy na zadku

CHci se zepta jsem poporodu a udelal jse mi vřed na zadku nemužu pořadně sedět boli i kdiš si zvohnu co mam dělat

Zdroj: diskuze Vředy na zadku
Odesláno dne: 15.10.2013 uživatelem jarka

Vřed na zadku

Mast na vřed na zadku

Ke kožnímu podání se doporučuje Višněvského balzám. Tato suspenze se používá také k léčbě růže, červenky, postupujícího neohraničeného kožního zánětu, nežitu, hlízy, hnisavého zánětu nehtového lůžka, zánětu podpažních žláz, zánětu povrchových křečových žil a na sekundárně infikované vředy jiného původu. Višněvského balzám obsahuje jako léčivou látku bismuthi tribromphenolas (zásaditý tribromfenolát bismutitý). Bismuthi tribromphenolas působí dezinfekčně, protizánětlivě a má lehce znecitlivující účinek. Urychluje ohraničení zánětu a jeho vyhnisání. Podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a regeneraci tkáně. Přiložení tohoto balzámu na gázovém čtverci podporuje dozrání vřídků. Višněvského balzám se většinou používá na noc, přičemž se nanese na gázu, která se přiloží na problematickou část těla.

Zdroj: Vřed na zadku
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Diskuze: příznaky vředu na děložním čípku

Dobrý den,chtěla bych se zeptat na vřed na děložním čípku,chodím na pravidelné kontroly,naposledy jsem byla ted v srpnu,beru antikoncepci MIrelle,po 3 měsících jsem si šla nechat předepsat antikoncepci,kdy mi sestra sdělila že mám přijít na kontrolu již v únoru na dotaz proč tak brzy, mi sdělila, že mám vřed aniž by mě někdo informoval předem tak mě to zarazilo ,jde o to že se mi právě stalo 2 krát že jsem po pohlavním styku trochu krvácela ,ted už se to neopakovalo,mám trochu strach ,proto se chci zeptat jak rychle se s vředu může objevit rakovina a jaké ještě k tomu mohou být příznaky ,žádné problémy nemám .Partnera mám stálého teda jsme spolu 8 měsíců.Jaký postup ted mám udělat ,mám čekat do února ?Je mi 36 let a mám 2 děti .S pozdravem Jiřištová

Zdroj: diskuze Příznaky vředu na děložním čípku
Odesláno dne: 13.11.2013 uživatelem Markéta

Zinková pasta – recept

Zinková pasta na bércové vředy

Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.

Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.

Ošetření bércového vředu:

  • Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
  • Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
  • Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
  • Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
  • Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
  • U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
  • Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.

Zdroj: Zinková pasta – recept
Zveřejněno dne: 3.3.2014

Diskuze: Re: Sifilis?

Podle vaší fotky to spíše vypadá na zánět folikulu na pokožce šourku ve stádiu zhojení. Obrázky, jak vypadá vřed u syfilitidy na pohlaví, jsou vidětvidět zde: www.google.com/searc…
Pro jistotu si raději nechte udělat krevní test na syfilis. A nebo si ho proveďte sám pomocí testovací sady, kterou můžete koupit tady: www.prozdravi.cz/syf…

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Sifilis?
Odesláno dne: 2.3.2016 uživatelem Cempírek

Jaké jsou výhody pití šťávy z Aloe vera?

Vřed

Šťáva z Aloe vera pomáhá při léčbě a hojení peptického vředu, stejně tak zabraňuje vzniku nových vředů. Šťáva z Aloe vera může sloužit jako demulcent, to znamená, že chrání před patogenními dráždidly přispívajícími k tvorbě vředu. Aloe vera pomáhá snížit produkci žaludeční kyseliny a zabraňuje výskytu žaludečních vředů do budoucna.

Zdroj: Jaké jsou výhody pití šťávy z Aloe vera?
Zveřejněno dne: 10.2.2013

Syfilis

Jak vypadá syfilis

Onemocnění probíhá v několika na sebe navazujících stadiích. Přibližně 3 týdny od nákazy se v okolí místa vstupu infekce (nejčastěji na pohlavních orgánech) objeví tvrdý nebolestivý hrbolek, který se rychle mění ve vřed. Současně s jeho vznikem zduří lymfatické uzliny v tříslech. Ani vřed obvykle nebolí a do několika týdnů sám, i bez léčby, zmizí. Stadium tvrdého vředu se označuje jako primární.

Projevy druhého stadia se objevují zhruba za dalších 6 až 12 týdnů. Po celou předchozí dobu se bakterie nepozorovaně šířily po těle a množily se. Svoji přítomnost mohou oznámit celou řadou různých projevů. K typickým příznakům patří zduření lymfatických uzlin a červená kožní vyrážka postihující celé tělo i končetiny včetně dlaní a plosek nohou. V kožních záhybech mohou vznikat rozpadlé vřídky – kondylomata. Ke kožním projevům se přidávají celkové příznaky v podobě bolesti hlavy a horečky. Po několika měsících obtíže opět samy vymizí. U části nemocných však již ve druhém stadiu dochází k postižení jater, ledvin, mozkových plen, očí, kostí nebo kloubů. Druhé stadium představuje nejvyšší riziko přenosu infekce na další osobu.

Třetí stadium syfilidy nastupuje po několika měsících nebo dokonce letech od posledních obtíží. Charakterizuje ho vznik takzvaných gummat. Jsou to tvrdé hrbolky v kůži a ve sliznicích. Tato ložiska zánětu se mohou rozpadat a vředovatět. Kromě viditelných míst se mohou gummata vyskytovat i v kostech a tělesných orgánech. K nejzávažnějším projevům pokročilé syfilidy patří postižení nervového a kardiovaskulárního systému.

Vrozená syfilida se projevuje poruchou vývoje zubů, lebky a kostí. Kromě znetvořeného obličeje je nápadným znakem zvětšení jater a sleziny, vyrážka a krvácení do kůže. Při postižení nervového systému trpí nemocné děti slepotou a hluchotou. Napadené kosti výrazně bolí a neumožňují pohyb.

Zdroj: Syfilis
Zveřejněno dne: 19.7.2015

Akné na zadku

Pupínky na hýždích příčiny

Někdy se nazývají jako akné na zadku, protože se objevují na hýždích a bývají způsobeny jedním ze dvou poměrně běžných problémů.

  1. Folikulitida – je zánět vlasového (i chlupového) folikulu (zánět vlasových kořínků), který se může objevit kdekoliv na těle. Bílý pupínek na stehnu je také folikulitida z důvodu těsných kalhot. Nemusí to být jen ze zarostlých vlasů nebo chloupků. Může to být způsobeno třením oblečení, které je příliš těsné nebo se objeví jako bakteriální infekce. Folikulitida má tendenci být na povrchu kůže, tento stav je popsán jako „velmi mělké malé hnisavé rány“. U folikulitidy je více pravděpodobné, že bude svědit nebo dráždit, ale nebude bolestivá.
  2. Vředy na kůži – známý jako vřed, který je cítit jako bolestivý podnět hnisu pod kůží, může být podobný a být podobný právě akné nebo cystě. Vředy se objevují, když se folikulitida vymkne kontrole a začne se z ní stávat hlubší infekce.
    Kožní onemocnění na hýždích většinou nesouvisí s vaší zkušeností s akné. Těžké akné na obličeji a trupu neznamená vyšší pravděpodobnost vzniku folikulitidy nebo vředů na hýždích. Dávejte si pozor, abyste při vředech na kůži a folikulitidě neměli zbytečné zjizvení, které vzniká neopatrným zacházením, například vymačkáváním nebo rozdrápáním.


Zdroj: Akné na zadku
Zveřejněno dne: 31.10.2012

Hnis v oku

Příčiny

Pokud se objeví v oku hnis, může se jednat o zánět spojivek. Spojivky se nacházejí na spodní straně víček. Jestliže zde probíhá zánět, který je většinou bakteriálního původu, jsou spojivky zarudlé, citlivé, slzí a jejich povrch pokrývá žlutý hnis. Oko pak bývá po ránu slepené a řasy jsou plné zaschlého hnisu. Při pobytu na světle je oko citlivé, může se objevit i bolest hlavy.

Další příčinou hnisu v oku může být vřed na rohovce. Rohovka je na samém povrchu oka a je to dokonale průhledná membrána. Zánět je často způsoben nedokonalým čištěním nebo častým nošením očních čoček.

Zánět v oku projevující se tvorbou hnisu vzniká také při entropiu, což je stav, při němž je víčko přivráceno více k oku a řasy tak dráždí rohovku. Zde je nutné zároveň řešit příčinu, aby se záněty nemohly opakovat. S víčky souvisí také blefaritida, což je zánět okrajů očních víček. U některých typů zánětů je možné najít mezi řasami i olupující se šupinky.

Velmi časté záněty jsou ječné a vlčí zrno (chalazion). Oba tyto záněty jsou akutní. Ječné zrno postihuje vlasové váčky řas. Vlčí zrno pak postihuje mazovou žlázku, která se nachází nad tužší tkání víčka a jejímž úkolem je víčko promazávat pro snazší mrkání.

Při všech zánětech je častá citlivost oka na světlo, proto se doporučuje nosit sluneční brýle a oko zbytečně nedráždit. Zároveň je při hnisavém výtoku z oka důležité navštívit lékaře, protože je nutné začít zánět řešit. Navíc pacient může nakazit své okolí.

Zdroj: Hnis v oku
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Skvrny na penisu

Vředy

Fotografie

Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:

  • Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
  • Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
  • Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.

Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.

Akutní vředy

  • Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
  • Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
  • Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.

Chronické vředy

  • Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se objevit i na penisu. Toto onemocnění způsobuje křehké, tenkostěnné puchýře, které rozkládají vzniklé vředy. Puchýře mohou být často bolestivé a způsobují svědění. Diagnóza a léčba je velmi nezbytná.
  • Beh-chet choroba je zánětlivé onemocnění postihující kůži, klouby, nervy, oči a další systémy těla. Choroba je tureckého původu. Příznaky zahrnují velké, hluboké a bolestivé vředy na penisu a šourku, které se zároveň objevují i v ústech. Jedná se o potenciálně závažný stav, a proto je důležitá nezbytná diagnóza a odpovídající léčba. Tato choroba není infekční.
  • Reiterův syndrom je zánětlivé onemocnění vyskytující se s generalizovanou artritidou. Čtvrtina mužů s tímto syndromem trpí malým šupinatěním žaludu a předkožky. Teiterův syndrom ovlivňuje svaly, oči a nehty, způsobuje abnormální imunitní reakce střev a genitálních infekcí. Tato choroba má delší průběh a je léčitelná. Reiterův syndrom není infekční, ale bakterie, které tento syndrom způsobují, jsou. Některé bakterie mohou být pohlavně přenosné.

Papuly

Fotografie

Tyto drobné skvrny nemají závažnou příčinu, ale mohou být infekční. Pokud je vám více než 50 let a máte papuly na penisu, vyhledejte lékařskou pomoc.

  • Molluscum cantagiosum je obyčejná benigní infekční virová choroba postihující kůži a sliznici. Patří mezi běžné kožní onemocnění v dětství, které je přenášeno dotykem kůže. U dospělých mužů patří mezi pohlavně přenosné nemoci, jelikož se objevuje na penisu. Tato choroba způsobuje malé kopulovité papuly, které jsou často spojeny s depresí. Papuly obsahují bílý hnis, který může být vymáčknut. Tyto papuly mohou zmizet bez léčby, ale mohou být odstraněny i pomocí zmrazení nebo kauterizace. Tuto chorobu způsobuje nedodržování zásad bezpečného sexu v dospělosti. Papuly by měly být vyšetřeny na virus HIV.
  • Vlasové folikuly a mazové potní žlázy jsou součástí kůže. Běžně se vyskytují na penisu, zejména na ventrálním povrchu (spodní části). Mohou být viditelné jako malé uzlíky nebo pociťovány jako malé hrudky v kůži.
  • Perleťové papuly na penisu mají průměr cca 1–3 mm a objevují se na žaludu. Nejčastěji se mohou objevit u mužů ve věku mezi 20 až 40 lety a ovlivňují asi 10 procent populace. Perleťové papuly na penisu jsou často zaměněny za bradavice. Perleťové papuly nejsou infekční a nevyžadují žádnou léčbu.
  • Fordycké skvrny jsou malé (1–5 mm), sytě červené nebo fialové papuly objevující se na žaludu, penisu nebo šourku. Tyto papuly jsou bezbolestné a nezpůsobují podráždění, ale jsou příčinou nespokojenosti s fyzickým vzhledem. Fordycké skvrny nejsou pohlavně přenosné a jejich příčina je neznámá. Jedná se o rozšířené cévy, které zapříčiňují zesílení kůže. Pokud dojde k poranění těchto skvrn, mohou začít krvácet. Zatím neexistuje spolehlivá léčba k odstranění těchto skvrn. Problematika krvácení skvrn se řeší pomocí zařízení, které využívá malé množství elektrického proudu (elektrokauterizace).
  • Psoriáza (lupénka) nejčastěji postihuje jiné části těla, zejména kolena, lokty a pokožku hlavy, ale může se objevit i na penisu. Obvykle se psoriáza objevuje na žaludu nebo vnitřním povrchu předkožky. Lupénka se projevuje zahuštěnými červenými papulami nebo šupinami. Existuje celá řada účinných ošetření, zejména steroidní krémy.
  • Genitální bradavice jsou způsobeny lidským papilloma virem (HPV) a jsou infekční. Genitální bradavice mohou být jednoduché nebo vícenásobné, mohou mít tělovou barvu (růžovou nebo hnědou) a vlhký povrch. HPV infekce je spojena s rozvojem krční a anální rakoviny.

Šupiny

Fotografie

Šupiny na penisu nemají žádné vážné příčiny, některé jsou infekční, jiné se mohou vyvinout v závažné potíže. Vzácně se může objevit onemocnění sliznice žaludu, sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Tato onemocnění vedou k rozvoji rakoviny penisu. Vyhledejte tedy lékařskou pomoc, jakmile se vám na penisu objeví šupiny.

  • Balanitis a posthitis. Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu a posthitis je zánětlivé onemocnění předkožky. Příznaky zahrnují podráždění, pálení a červenou vyrážku. Někdy kůže vypadá jako po opaření, protože se odlupuje. Bakterie a kvasinky způsobují odlupování kůže. Nejčastěji se toto onemocnění objevuje u starších mužů a u mužů s cukrovkou. Onemocnění je léčeno vhodnými antimikrobiálními krémy.
  • Erythroplasia of Queyrat je vzácný stav, který se projevuje ostře ohraničenými červenými šupinami s jemným povrchem. Tyto šupiny jsou bolestivé a nezpůsobují svědění. Jedná se o časný projev karcinomu penisu a je třeba rychlé diagnostiky a léčby. Odstranění postižené oblasti je jedinou léčbou.
  • Zoon je plazmatická buňka balanitis. Zoon balanitis způsobuje jasně červené, lesklé šupiny na žaludu nebo vnitřní straně předkožky. Šupiny nejsou bolestivé, ale mohou způsobovat svědění. Příčina těchto šupin je neznámá, ale nejsou infekční. Jedná se o neškodný stav, který může být zaměněn s mnohem vážnějším stavem Erythroplasi of Queyrat. Léčba reaguje na steroidní krémy, ale může dojít k častému vracení. Obřízka patří mezi nepodstatné způsoby léčby.
  • Sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Sklerotická lišej způsobuje bílé šupiny na žaludu, předkožce nebo penisu a nemá žádné příznaky, ale může dojít k pálení nebo podráždění. Balanitis xerotica obliterans je závažná forma sklerotické lišeje ovlivňující předkožku neobřezaných mužů. Předkožka je pevná a má vzhled bílého zjizvení, ovlivňuje močení nebo pohlavní styk. Sklerotická lišej a balanitis xerotice obliterans mohou vést ke karcinomu penisu. Pokud je zjištěn karcinom penisu, odstranění předkožky je nezbytné. Jedná se o neinfekční onemocnění.
  • Ekzém nejčastěji postihuje jiné části těla, může se objevit i na penisu a dochází ke dráždivé reakci (dermatitidě). Ekzém způsobuje červené, jemné šupiny, které jsou velmi svědivé. K léčbě jsou vhodné steroidní krémy. Ekzém není pohlavně přenosnou nemocí.

Zdroj: Skvrny na penisu
Zveřejněno dne: 24.1.2013

Rána na kůži

Nemoci způsobující rány na kůži

Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.

Dekubity

Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.

Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.

Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:

  • 1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
  • 2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
  • 3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
  • 4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
  • 5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.

Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.

Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.

Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:

  • lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
  • celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
  • celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
  • stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
  • inkontinence (podráždění kůže, působení infekčních agens – Staphylococcus aureus, Escherichia coli);
  • ostatní (kóma, paraplegie, šok, analgezie, kachexie – nízký podkožní tukový polštář, obezita).

Léčba

Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.

Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.

Arteriální bércový vřed

Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.

Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.

Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.

Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.

Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.

Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:

  • 1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
  • 2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
  • 3. stadium – klidová bolest;
  • 4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.

Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.

Léčba

Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.

Syndrom diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).

Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.

Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.

Léčba

Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.

U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.

Léčba

Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.

Venózní bércový vřed

Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.

Léčba

Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.

K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).

Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:

  • kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
  • při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
  • vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
  • vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.

Poškození způsobené zářením

Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.

Léčba

U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.

Vlhká terapie

Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.

Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).

Popáleniny

Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.

Rozlišujeme 3 stupně popálení:

  • 1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
  • 2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
  • 3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.

Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).

Léčba

Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.

Omrzliny

Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.

Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:

  • 1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
  • 2. stupeň – tvorba puchýřů;
  • 3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
  • 4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.

Léčba

V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.

Exulcerované nádory

Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.

Léčba

Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.

Zanícená rána

Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.

Akutní zánět nehtového lůžka

Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?

Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.

Léčba

Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.

Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.

Zde můžete vidět, jak vypadá zanícená rána.

Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.

Zdroj: Rána na kůži
Zveřejněno dne: 18.4.2016


Sitemap | RSS