ZAKALENÁ MOČ

Příznaky

Zánět se projevuje únavou (tělo zaměřilo své úsilí na léčbu), mírně zvýšenou teplotou (při zvýšené teplotě je boj s infekcí efektivnější). Konkrétně u zánětu močových cest se objevuje časté močení nebo častá potřeba močení s vyloučením malého množství moči, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, která může obsahovat hnis či krev, bolest zad v bedrech či kříži, může se objevit i bolest břicha a podbřišku.

Zdroj: Bolest měchýře a močové trubice

Poradna

V naší poradně s názvem ZAKALENA MOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.

Mam zakalenou moc takovou do bila pri curani me obcas boli bricho.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Tyhle příznaky můžou souviset s přemnožením bakterií v močových cestách, které postupně mohou vyvolat zánět močového měchýře a močových cest. Doporučuji zajít na urologii a nechat si vyšetřit moč. Tak se dá určit správná příčina a léčba, pomocí které se toho nejrychleji zbavíte. Domácí léčba je také možná, ale nebude tak rychlá a spolehlivá. Spočívá v užívání extraktu z brusinek. Je možné jíst i čerstvé brusinky. K tomu se pije urologický čaj ve větším množství. A dále se užívá česnek, med a citron smíchané dohromady.

Zdroj: diskuze Zakalena moc

Jaké jsou příznaky zánětu močového měchýře?

• pocity pálení nebo bolest při močení;
• časté močení;
• zakalená a zapáchající moč;
• bolest nad stydkou kostí;
• děti do pěti let mají méně jednoznačné příznaky, například slabost, podrážděnost, snížená chuť k jídlu a zvracení;
• starší ženy nemusí mít žádné příznaky, jiné mají slabost, motá se jim hlava, jsou „zmatené“, mají horečku;
• občas může být krev viditelná v moči.

Zdroj: Zánět močového měchýře

Poradna

V naší poradně s názvem CHLAMYDIE PŘÍZNAKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Klotylda.

V neděli jsem se vrátila od svého přítele-kamioňák. Před tím jsem už s ním byla. Pak, při močení mě tam pálilo. Potom jsem musela použít kelímek, protože WC bylo daleko a nedošla bych tam. Moč byla zakalená a páchla jinak. Pomůžete mi. Díky..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Pomoc je ve vašem případě jednoduchá - udělat laboratorní vyšetření moči, jestli jste se nenakazila nějakou bakterií. Laboratorní vyšetření vám zprostředkuje váš praktický lékař a nebo gynekolog. Jiná možnost efektivní léčby neexistuje dokud nebude známá příčina vašich obtíží.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Chlamydie příznaky

Příznaky leukocytů v moči

Leukocyty v moči způsobují různé příznaky u různých lidí, ale existuje několik příznaků nebo známek, které naznačují, že v moči mohou být přítomny leukocyty.

Jedním z nejviditelnějších příznaků je zakalená nebo páchnoucí moč. Mezi další příznaky patří časté močení, bolest nebo pocit pálení při močení nebo přítomnost krve v moči.

Mezi další příznaky patří:

• třes a horečka;
• bolesti dolní části zad a boku;
• akutní pánevní bolest;
• nevolnost nebo zvracení;
• dlouhodobé bolesti pánve;
• bolestivý sex.

Zdroj: Leukocyty v moči a rakovina

Zapadlé oči po operaci šedého zákalu

Šedý zákal, katarakta, je zkalení oční čočky. Vyskytuje se především ve vyšším věku, výjimečně u mladých lidí nebo i dětí. Jedinou možnou léčbou je operace, při níž je zakalená čočka nahrazena novou umělou nitrooční čočkou. Existují dva způsoby provedení operace. Standardní ultrazvuková a modernější laserová. Ultrazvukovou operaci s implantací standardní čočky hradí zdravotní pojišťovny, je tedy zdarma. Laserová operace je bezpečnější, přesnější, šetrnější, ale provádí se za příplatek. Pacient si také může vybrat z různých typů nitroočních čoček, které se liší optickými vlastnostmi. Po operaci šedého zákalu se dočasně může vyskytnout pocit zapadlých očí.

Zdroj: Zapadlé oči

Hnis v moči

Hnis v moči u dospělých je tvořen bílými krvinkami (leukocyty). Velké množství hnisu v moči („na 3 křížky‟, kdy je přítomna i bílkovina) pozná i laik: moč není průsvitná, ale mléčně nebo dožluta zakalená a někdy nápadně zapáchá. Vždy se jedná o zánětlivé onemocnění ledvin, jež se vždy léčí antibiotiky. Hnis v moči v těhotenství souvisí s výskytem bakterií v močových cestách, které mohou postupně vyvolat zánět močového měchýře a močových cest, což může mít vliv na zdraví ženy i plodu. Tento stav vyžaduje v každém případě odbornou léčbu stanovenou ošetřujícím lékařem. Otázky a dopovědi vztahující se k hnisu v moči najdete na diskuzních portálech na internetu.

Zdroj: Hnis

Komplikace

Silné nebo opakované záněty močových cest mohou vyústit v tyto problémy:

• zadržování, neúplné vyprázdnění, ukapávání moči až únik moči, inkontinence;
• zánět ledvin (únava, teplota, časté, pálivé močení, zakalená moč, možná příměs krve, hnisu, nevolnost, zvracení, bolest beder);
• glomerulonefritida (únava, teplota, krevní bílkoviny v moči, málo moči, bolest beder, nevolnost, trávicí potíže, otoky, vysoký krevní tlak);
• otrava krve, sepse (zvýšená teplota, zvracení, zrychlené, špatné dýchání, bušení srdce, zrychlení srdeční činnosti);
• zánět prostaty;
• neplodnost – rizikovější u žen než u mužů;
• rakovina močového měchýře (únava, noční pocení, teplota, nechutenství, ztráta hmotnosti, krev v moči, pálení, bolest při močení, časté močení, bolest zad).

Zdroj: Bolest měchýře a močové trubice

Příznaky

Příznaky onemocnění diplostomózou

Příznaky tohoto onemocnění se objevují u plůdků v důsledku pronikání velkého počtu cerkárií a jejich migrace v těle. Plůdky bývají neklidné, patrné jsou změny na kůži a žábrách. K úhynu ryb obvykle nedochází, pouze u malých plůdků při masivních infekcích. Při metacerkarióze oční čočky bývají příznaky málo zřetelné. Kontroluje se poškození zraku a zbarvení ryb, které u silně napadených jedinců přechází do tmavých odstínů. Čočka je mléčně zakalená, ve výjimečných případech lze pozorovat i poškození očního bulbu a vypadnutí čočky. Slepé ryby následně přestávají přijímat potravu, zaostávají v růstu a zdržují se většinou u hladiny.

Příznaky onemocnění postodiplostomózou

Pro tuto nemoc jsou charakteristické černé pigmentové skvrny o velikosti až několika milimetrů, a to v kůži a na ploutvích ryb. Jde vlastně o metacerkárie opouzdřené granulační tkání, která je silně prostoupena černým barvivem (melaninem). K úhynu sice nedochází, ale silně napadené ryby jsou nevzhledné.

Zdroj: Motolice v akvaristice

Co znamená zákal v moči

Mikroskopická analýza může odhalit zákal moči vznikající například na základě výskytu krevních buněk, které se normálně v moči neobjevují. Nanejvýš jedna nebo dvě krevní buňky mohou být nalezeny v jednom poli. Zranění a nemoci ledvin nebo močových cest mohou způsobit nadměrné krvácení. Pokud se v moči objeví velké množství krvinek, dochází k jejímu zbarvení dočervena. Další možností zákalu je písek a kameny. Někdy jsou v moči ve větší míře pozorovatelné krystaly, což jsou amorfní látky v moči obvykle přítomné v určitém množství. U zdravého jedince je obvykle při mikroskopickém vyšetření moči detekováno několik takových krystalů. Při vyšetření moči se někdy ukáže přítomnost dlaždicových buněk. Ty bývají přítomny v důsledku kontaminace, například při výtoku z pochvy. Plovoucí částice v moči lze někdy pozorovat i pouhým okem, když naberete moč do čisté láhve. Jsou-li přítomny bakterie a paraziti, může být moč zakalená.

Zdroj: Co znamená zákal v moči

Vřed a zánět na rohovce

Bělavá skvrnka na rohovce je vlastně jizva po vředu. Vřed je díra do hladkého povrchu rohovky, jakýsi důlek. Pokud se neléčí, může se prohlubovat, až nakonec rohovku proděraví.

Zánět rohovky může vzniknout z mechanických příčin (poranění, stálé mechanické dráždění) nebo z infekčních příčin (hlavně herpes virus a chlamydie). Rohovka je zakalená, bělavá a je v ní jakési očko, průhledný oválek, časem už jen viditelný důlek. Stav je doprovázen většinou i silným zánětem spojivek, které mnohdy otečou tak, že oko není několik dnů ani vidět. Při léčení je podstatné vědět, jestli se rohovka už zacelila, nebo je v ní stále důlek.

Léky se do oka musí aplikovat poměrně často. S ohledem na stav zvířete to mohou (ale nemusí) být antibiotika celkově, určitě budou nutná antibiotika lokálně, v kapkách nebo masti, lékař může přidat i gel urychlující hojení rohovky.

Oko musí být průběžně kontrolováno, zda se vřed zmenšuje a léčba zabírá. Až po zacelení rohovky je možné změnit kapky či mast za jinou, obsahující i kortikoidy.

Zdroj: Zánět oka u kočky

Vyhodnocení hlenu

Žádný hlen: Suché pocity. Prsty mohou při stírání připadat vlhké, ale na vzduchu rychle oschnou bez zanechání lepivého pocitu.

Lepkavý hlen: Zakalený, bílý nebo žlutý, někdy čirý. Může být docela hustý. Důležitá je lepkavost a nízký obsah vody. Může být drobivý až šupinatý jako pasta, nebo vazký až gumovitý. Při rozdělení prstů může zformovat hromádku.

Krémový hlen: Mléčný, lehce zakalený, bílý nebo žlutý. Má konzistenci krému nebo tělového mléka. Vlhčí, vodnatější, řídký. Při rozdělení prstů se nenatahuje ani netvoří hromádku, zůstává hladký jako tělové mléko.

Hlen konzistence vaječného bílku: Většinou čirý, ale může obsahovat zakalená vlákna. Velmi kluzký a vlhký jako bílek. Silně lubrikační pocity. Při rozdělení prstů se hodně natahuje.

Vrchol je nejplodnější den cyklu, který nám oznamuje, že ovulace proběhne do 24 hodin. Je to poslední den nejplodnější kvality hlenu. Přestože se nazývá vrcholem, neznamená to, že tělo v tento den produkuje nejvíc hlenu. Většinou je největší množství hlenu produkováno den před vrcholem.

Zdroj: Děložní hlen po oplodnění

Zelená voda v akváriu

Jedná se o jednobuněčnou řasu. Voda v akváriu je zakalena do zelena, tedy obvykle, někdy může mít barvu žlutého hrachu.

Nejčastější příčinou je přítomnost amoniaku v akváriu. Další příčinou může být nedostatek CO2 či nepoměr dodávaných živin.

Ve většině případů výměna vody nepomáhá. Pokud se jedná o nepoměr živin, tak řasa po čase odezní sama. Odstranění je možné pomocí 4–7denního zatemnění akvária, před zatemněním vyměňte většinu vody v akváriu. Následně proveďte větší výměnu vody. V době zatemnění ryby nekrmte, bez problémů to zvládnou. Dále doporučujeme přidat plovoucí a rychle rostoucí rostliny. Pozor, zelená voda není mléčný zákal, zde se jedná o jinou příčinu.

Jako prevence poslouží pravidelná výměna části vody za novou, odsání detritu ze dna (1x za týden 1/3 vody, u větších nádrží 1x za dva týdny); nepřekrmovat, či jinak nedodávat do vody nadbytečné živiny; důležité je snížení průtoku vody filtrem (asi 1 krát objem nádrže za hodinu); omezení proudění vody v akváriu; omezení výskytu organických nečistot – zlepšení mechanické filtrace, omezení víření nečistot ze dna, pravidelné čištění filtru či části zachytávající organické (respektive mechanické) nečistoty; dostatečně veliké množství prosperujících rostlin v nádrži; odpovídající intenzita osvětlení.

Zdroj: Řasy v akvaristice

Selhání ledvin u psa

Akutní selhání ledvin ohrožuje život a je obyčejně způsobeno stavem, který s močovými cestami nesouvisí; je například následkem srdečního selhání či otravy etylenglykolem (rozmrazovačem). Postižený pes ztrácí chuť k jídlu, slábne, je malátný až kolabuje, zvrací a má průjem. Pes vykazující výše uvedené příznaky by měl být co nejdříve vyšetřen veterinářem; má-li přežít, je nezbytná intenzivní péče s okamžitým zavedením intravenózního roztoku.

Chronické selhání ledvin je pomalá, zákeřná nemoc, většinou postihující starší psy. Obecné příznaky začínají zvýšeným pitím a močením a lehkým omezením pohybových aktivit. Pes může být vyčerpaný a apatický, ztrácí zájem o okolí. Příznaky se postupně zhoršují. Není-li stav léčen, pes začne zvracet pěnu nebo potravu. Objeví se tělesný třes nebo ztráta rovnováhy, pes trpí mírnými záchvaty. Hlavní léčbou chronického selhání ledvin je vhodná výživa. Tekutiny mohou být podávány nitrožilně, ačkoli v některých případech je nutné podávat je pod kůži (subkutánně). Vysoký krevní tlak je upravován podáním specifických léků. Mnohá léčiva jsou z těla odstraňována ledvinami; pokud je tedy u psa diagnostikováno chronické selhání ledvin, měly by být zcela přehodnoceny dávky všech léků, které dosud užívá.

Jakmile se u psa jednou vyvine chronické selhání ledvin, nelze tento stav zvrátit. Avšak pečlivě zvolená dieta může jeho postup zpomalit a potlačit některé jeho příznaky tak, aby pes mohl prožít plnohodnotný život. Veterinář doporučí vhodnou dietu v závislosti na stadiu choroby.

Urémie se vyskytuje v pozdním stadiu ledvinového selhání, kdy odpadní produkty látkové výměny, které jsou normálně odstraňovány močí z těla, vstupují nazpět do krevního řečiště. Je-li urémie pokročilá, je prognóza nepříznivá. Typické příznaky urémie zahrnují zvracení; zvýšenou žízeň a pití; ztrátu chuti; ztrátu hmotnosti; otupělost nebo malátnost; dech páchnoucí po čpavku; bledé dásně a vředy v tlamě; průjem.

Mezi další možné problémy patří zánět výstelky močového měchýře (cystitida) a zánět močové trubice (uretritida), které vznikají následkem bakteriální infekce, ukládání minerálních látek, zranění, nádorů, a dokonce i stresu. Některé z těchto stavů mohou být velmi bolestivé. Moč postiženého psa je zakalená nebo má kyselý zápach a při její analýze lze nalézt krystalky minerálů, krev, bakterie a další látky.

Zdroj: Bolest ledvin u psa

Jak poznat zánět ledvin

Zánět ledvin se jinak také nazývá pyelonefritida, a většinou je bakteriálního původu. Zánět ledvin může být buď akutní, nebo chronický. Akutní zánět má výraznější příznaky, chronický je vleklý a jeho příznaky jsou specifické, někdy dokonce nejsou žádné a nemocnému člověku trvá dlouho, než zjistí, že je vlastně nemocný. Nejčastěji zánět ledvin vznikne infekcí z močových cest. Pokud se zánět ledvin neléčí, nebo se léčí špatně, může dojít k selhání ledvin. Pokud jsou obě ledviny postižené, může to vést až k nutnosti dialýzy.

Jak již bylo zmíněno, nejčastější příčinou vzniku zánětu ledvin je bakteriální infekce, která se k ledvinám dostala močovodem a močovou trubicí. Ojediněle se stává, že se infekce dostane do ledvin z krve, může se to stát, pokud se jedná o rozšíření jiné infekce v těle.

Zánět ledvin hrozí v případě, že je zhoršený odtok moči, například kvůli močovým kamenům, nádorovým onemocněním prostaty/močového měchýře, atd. Větší pravděpodobnost tohoto onemocnění je u žen než u mužů, je to dáno anatomií jejich močových cest, protože ženy mají kratší močovou trubici, a tak se bakterie snadněji dostanou až k ledvinám. Dalším důvodem je, že močová trubice je blízko pochvy a análního otvoru, kde se běžně vyskytuje velké množství bakterií. Problém může nastat i v těhotenství, protože tlakem plodu na měchýř dochází k městnání moči.

Větší pravděpodobnost zánětu ledvin je u lidí trpících vezikoureterálním refluxem (což je porucha, při které se část moči vrací zpět do močovodu) a u lidí ochrnutých na dolní polovinu těla (nevnímají známky zánětu močových cest), u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, cukrovkou a u lidí po transplantacích, protože ti všichni mají oslabenou imunitu.

I zánětu ledvin se dá zabránit dodržování preventivních opatření, jako jsou: pravidelný příjem tekutin, požívání brusinkových nápojů či brusinek samotných, dodržování osobní hygieny (obzvláště ženy), posilování imunity, dostatek pohybu i spánku, prevence, vyhnutí se prochladnutí a v případě obtíží při močení vyhledání lékaře.

Příznaky zánětu ledvin se vyskytují i na močových cestách, jedná se o časté močení, trvalé nutkání k močení, bolesti při močení (řezání, pálení), zakalená a zapáchající moč. Dalšími příznaky mohou být: tlak v břiše, bolest v bedrech, teplota, třes, zvracení, zmatenost. U dětí může být znakem i pomočování.

Pokud se jedná o chronický zánět ledvin, můžou příznaky působit i jako chřipka, důsledky jsou ale mnohem horší, hrozí i selhání ledvin. Když už k neléčenému selhávání ledvin dochází, vyskytuje se vysoký krevní tlak, chudokrevnost, osteoporóza, trvalé svědění kůže, úbytek váhy, zvracení, krvavé průjmy, opakované infekce, snížená imunita a sklony ke krvácení.

Léčba zánětu ledvin je závislá na průběhu onemocnění, u nekomplikovaného onemocnění jsou řešením antibiotika a léky na zmírnění průvodních potíží, důležitý je i příjem tekutin. U těžších případů je už nutná hospitalizace a zde se antibiotika podávají nitrožilně.

Komplikací zánětu ledvin může být hnisavý zánět, který může zasáhnout celé tělo, tak může dojít k selhání ledvin.

Zdroj: Oslabené ledviny

Zánět

Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.

Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.

Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.

Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.

Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.

Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.

Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.

Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.

Chronické fibroproduktivní záněty – v těchto případech dochází k fibrotizování tkáně slinné žlázy a její destrukci a snížení tvorby slin. Tento stav se rovněž nazývá cirhóza slinné žlázy. Léčbou je ve většině případů operace, kdy se odejmou nefunkční žlázy, nutné je rovněž absolvovat vyšetření na možnou přítomnost nádoru.

Zánětlivé změny také mohou provázet přítomnost kaménků ve slinných žlázách, které dráždí okolní tkáň a ta následně reaguje zánětem. Pro vyšetření slinných žláz se používá fyzikální vyšetření (hlavně pohmat), ultrazvuk a také odběr bioptického vzorku tenkou jehlou, sialografie s kontrastní látkou, CT či magnetická rezonance.

Zdroj: Slinné žlázy

Akvarijní ryby

Otcem masové evropské akvaristiky se stal Emil Adolf Rossmässler (1806–1867). Narodil se v rodině známého lipského mědirytce a již od mládí se věnoval pozorování přírody. Po ztrátě otce jej dala matka na teologická studia, kterých však zanechal, protože ho více než teologie zajímala botanika a zoologie. Nejprve se stal učitelem zoologie na Akademii pro lesní a polní hospodářství a později profesorem botaniky tamtéž.

Mezi akvaristy je stále nejběžnější a asi nejoblíbenější tropická sladkovodní nádrž, která slouží k chovu nejrůznějších druhů ryb. V současnosti běžně dostupné akvarijní ryby – ačkoliv pocházejí z geograficky rozličných oblastí – jsou snadno chovatelné ve společenské nádrži, a to nejen díky své určité domestikaci (zdomácnění), ale také díky podobným nárokům na prostředí. Neznamená to však, že veškeré rybky nabízené v obchodech můžeme spolu umístit do jakéhokoliv akvária.

Při výběru ryb musíme dbát na charakteristiku jednotlivých druhů a na jejich vzájemnou snášenlivost. Do společné nádrže nepatří ryby, které jsou dravé, nesnášenlivé a rvavé, nebo druhy, které ničí a požírají rostliny. Mnohé druhy vyžadují pro svůj zdárný chov dostatečně velkou nádrž, u jiných je vhodné do určité míry přihlížet k jejich nárokům na některé parametry vody. I když se prostředí v domovině mnoha ryb a tamní kvalita vody často dost liší od domácího akvária, jsou dospělé ryby značně přizpůsobivé, zejména díky tomu, že jsou již po několik generací zdárně akvaristy odchovávány a přizpůsobeny tak podmínkám v našich akváriích. Výjimku tvoří ty druhy, které se doposud v akváriích běžně nemnoží a jejichž nabídka v obchodech pochází většinou z importů z volné přírody.

Už při nákupu ryb v akvarijních prodejnách si všímáme stavu ryb v prodejních nádržích. Můžeme tak předem zabránit pozdějším neúspěchům a úhynům ryb. Rybky by samozřejmě neměly jevit známky nemoci, měly by být čilé, s nepoškozenými ploutvemi, nesmí mít zakalené oči, propadlé nebo vyboulené břicho či odstávající šupiny nebo jiná poškození. Nákup raději úplně odložíme, pokud se v některých prodejních nádržích povalují uhynulé ryby, a také tehdy, je-li v nich voda zakalená, zbarvená od léčiv nebo působí-li celkově neudržovaně.

Od každého druhu si pořizujeme vždy více kusů, neboť většina rybek se cítí lépe ve společnosti několika jedinců svého druhu, či alespoň v páru. Navíc jsou obvykle nabízeny ryby mladé, takže u mnoha z nich nejde doposud rozeznat jejich pohlaví, což je další důvod pro pořízení si většího počtu.

V každém případě u nákupu ryb z prodejny, případně i od spolehlivého chovatele, se doporučuje karanténa všech nových ryb. I když se rybky mohou zdát na první pohled v pořádku a bez zjevných vnějších známek onemocnění, mohou být nositelem infekce, parazita a podobně. Dostatečně dlouhou karanténou, zpravidla 2–3 týdny (v případě jakýchkoliv komplikací i déle), se tak dá předem zabránit problémům s následným léčením všech ryb ve společné nádrži. Karanténní nádrž má být přiměřeně velká vzhledem k počtu a velikosti ryb a alespoň částečně osázená rostlinami. Samozřejmostí je vybavení funkční filtrací, vzduchováním a topítkem. V případě, že možnost karanténního akvária nemáme, všímáme si po přinesení nových ryb mezi stávající osazenstvo pečlivě jejich zdravotního stavu a projevů chování. V záloze je pak vhodné mít připravené některé z léčiv pro případné okamžité zahájení léčby některé z nejčastěji se vyskytujících nemocí.

Zdroj: Ryba beta bojovnice

Menstruační bolesti mimo menstruaci

Menstruační bolesti po menstruaci mohou vznikat drážděním nervových zakončení v břiše. Dráždit mohou různé látky tělu vlastní i cizí, záněty, výrůstky, vředy až nádory.

Nejčastější příčiny jsou:

• špatná strava, přejídání (kde je řešením ubrat na množství a zlepšit svou výživu);
• poruchy menstruace (únava, bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, hlavy, otoky nohou, svědění pochvy, zvracení, podrážděnost, úzkost, lítostivost);
• zánět slepého střeva (bolest břicha a pravého podbřišku citlivá na dotek, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, zvýšená teplota);
• celiakie, alergie na lepek (bolest břicha, průjem, hubnutí, pocit plnosti, únava, krev ve stolici, kožní vyrážka);
• dráždivý tračník (průjem či zácpa, silná potřeba vyprazdňování nejčastěji po jídle, bolest břicha, plynatost, pocit plnosti, deprese);
• zánět žlučníku, žlučových cest a městnání žluče (bolest břicha, bělavá, mastná stolice, průjem, tmavá moč, žloutenka, svědění kůže, teplota, potíže s trávením);
• zánět žaludku nebo gastroduodenální vřed (bolest břicha, nevolnost, zvracení, nechutenství, pocit plnosti, bolest hlavy, zápach úst, krev ve stolici);
• střevní neprůchodnost, ileus (záchvatovitá, urputná bolest břicha, zvracení, absence stolice).

Další možné příčiny:

• zánět močových cest (časté močení, pálení, bolest při močení, tmavá, zakalená, zapáchající moč, možná příměs hnisu či krve, bolest zad);
• Crohnova choroba (únava, bolest břicha, průjem, nadýmání, teplota, hubnutí, krev ve stolici, bolest kloubů, žlučové, ledvinové kameny, zánět duhovky, bolestivé uzlíky v podkoží);
• ulcerózní kolitida (únava, krev ve stolici, bolesti břicha, konečníku, bolestivý vleklý průjem i několikrát denně, plynatost, nadýmání, teplota, bolest kloubů, afty);
• syndrom zvýšené propustnosti střeva (bolest břicha, pálení žáhy, nespavost, nadýmání, úzkost);
• ledvinové, močové kameny (silná bolest zad, břicha, podbřišku až třísel, stehen, krev v moči, málo moči);
• zánět slinivky břišní (bolest břicha, nadbřišku, horší po jídle, zvracení; u chronické formy: průjem, hubnutí, pocit plnosti, potíže s trávením, nechutenství, cukrovka I. typu);
• žloutenka (žluté bělmo, pokožka a sliznice, tmavá moč, světlá stolice, bolest břicha, teplota, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater, sleziny);
• hepatitida (únava, bolest břicha, kloubů, nechutenství, teplota, žloutenka);
• ztučnění, steatóza jater (střídání zácpy a průjmu, bolest břicha, únava, pocit na zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvětšení jater);
• urputná bolest doprovází žlučové, žlučníkové kameny (urputné křeče břicha, žloutenka, svědění kůže, potíže s trávením, nevolnost, zvracení);
• divertikulóza, střevní výchlipky (pocit plnosti, zácpa, plynatost, nadýmání, bolesti břicha);
• zánět pobřišnice (bolest břicha, které je na pohmat tvrdé a bolestivé, pocit na zvracení až zvracení, nechutenství, pocit plnosti, zvýšená teplota);
• rakovina tlustého střeva (střídání zácpy a průjmu, pocit plnosti, potíže s vyprazdňováním, krev ve stolici, únava, noční pocení, dlouhodobě zvýšená teplota, nechutenství, ztráta hmotnosti);
• rakovina slinivky břišní (žloutenka, bolest břicha, nadbřišku, únava, noční pocení, zvýšená teplota, nechutenství, ztráta hmotnosti);
• rakovina žaludku (únava, pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, bolest břicha, nevolnost, zvracení i krve, zvětšení levé nadklíčkové uzliny, krev ve stolici).

Infekce:

• salmonela, salmonelóza (průjmy až krev ve stolici, bolest břicha, hlavy, zvracení, dehydratace);
• mononukleóza (žloutenka, tmavá moč, světlá stolice, bolest břicha, v krku, horečka, nechutenství, zvětšení jater, sleziny);
• spála, skarlatina (bolest v krku, břicha, horečka, únava, zarudlá kůže, spálová vyrážka podobná husí kůži při chladu, nateklé, zvětšené mandle, malinový jazyk, nevolnost, zimnice);
• roupy, enterobióza (svědění konečníku, oděrky, ekzém, horečka, nevolnost, bolesti břicha);
• škrkavka, askarióza (zvracení, horečka, průjem, bolest břicha, bolest na hrudi, vykašlávání hlenů až krve);
• tasemnice (bolest v podbřišku, průjmy, hubnutí, nechutenství);
• legionářská nemoc (malátnost, horečka, bolesti břicha, hlavy, hrudi, kašel, průjem, zvracení);
• tenkohlavec, trichurióza (často bezpříznaková, případně bolest břicha, nevolnost, průjem, zácpa);
• cholera (silný průjem, bolest břicha, křeče v břiše, zvracení, dehydratace);
• mor (bolest hlavy, končetin, břicha, horečka, zánět uzlin až jejich prasknutí, dušnost, modře zbarvené rty a kůže, vykašlávání černého hlenu).

Nemoci metabolismu a živin:

• nedostatek železa (anémie, únava, motání hlavy, dušnost, omdlévání, pobledlost, padání vlasů, potíže s polykáním, trávicí potíže, závratě, pomalý růst nehtů, zlomeniny, obezita, nervozita);
• nadbytek zinku z předávkování doplňky stravy (bolest břicha, potíže s trávením, průjem až zvracení);
• anorexie, bulimie (ospalost, únava, závratě a omdlévání, podvýživa, vychrtlost, hubenost, popraskaná suchá kůže, bolest břicha, poruchy až vymizení menstruace);
• nadbytek vitamínu A (může poškodit plod, bolest hlavy, kostí, břicha, nevolnost, zvracení, průjem, svědění kůže, padání vlasů, nepravidelná menstruace, poruchy zraku);
• nedostatek vitamínu B3 (citlivost na světlo, bolestivá, podrážděná kůže, bolestivost jazyka a úst, únava, trávicí potíže, bolest břicha, průjem, ztráta hmotnosti, poškození nervů);
• nedostatek vitamínu B5 (únava, podrážděná kůže, nespavost, snížená imunita, bolest břicha, nevolnost, zvracení, bolest hlavy, deprese);
• nedostatek sodíku (dehydratace, trávicí potíže, bolest břicha, ztráta hmotnosti, poškození nervů, bolest hlavy, nízký krevní tlak, bušení srdce, poruchy nervů, deprese);
• nadbytek železa (bolest břicha, potíže s trávením, průjem, zvracení, zvětšení, cirhóza, selhání, rakovina jater, střevní neprůchodnost, šok organismu);
• nadbytek mědi (bolest břicha, potíže s trávením, průjem, zvracení, anémie, cirhóza jater, nedostatek zinku).

Další možné příčiny (od bolesti až po nemoci rozmnožovací soustavy):

• premenstruační syndrom (bolest břicha, nadbřišku, podbřišku, až křeče, mohou se objevit bolesti prsou, otoky kotníků, kloubů, bolest hlavy, přecitlivělost, podrážděnost, změna sexuální touhy);
• zánět dělohy (bolest podbřišku, kříže, beder, teplota, krvácení mimo menstruaci, výtok, poruchy menstruace, bolest, pálení při močení);
• endometrióza (dlouhodobá až trvalá bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, krev v moči, bolestivá menstruace);
• myomy dělohy (bolest břicha, podbřišku, zad, kříže, beder, bolestivá menstruace, krvácení mimo menstruaci);
• zvětšená slezina (bolest břicha v levém podžebří, pocit plnosti v břiše);
• samovolný potrat (bolest břicha, podbřišku, výtok, krvácení, teplota);;
• srůsty, neprůchodnost vejcovodů (může být bolest v podbřišku, zad, v kříži, zácpa, nadýmání, bolestivá menstruace);
• porucha funkce vaječníků (bolesti v podbřišku, bolestivá menstruace, případně bolest zad, v kříži, zácpa, nadýmání);
• cysta vaječníků (porucha menstruace, bolest v podbřišku, může se objevit nadváha, akné, řídnutí vlasů);
• zánět vaječníku, vejcovodu (teplota, bolest beder, v podbřišku, pálení při močení, nevolnost, bolestivá menstruace, výtok);
• sestup, výhřez, prolaps dělohy (bolest v podbřišku, potíže s močením při pohlavním styku);
• rakovina dělohy a děložního čípku (zakrvácený výtok, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, bolest břicha, podbřišku, poruchy menstruace, krvácení mimo menstruaci, bolest při a po sexuálním styku);
• rakovina vaječníků (zpočátku bez příznaků, bolest břicha, poruchy menstruace, únava, noční pocení, teplota, nechutenství, hubnutí, potíže s trávením, nadýmání, pocit plnosti, výtok z pochvy, zvracení).

Zdroj: Babské rady na menstruační bolesti