Téma: 

žíla

Papiledém

Co je to papilédem

Papiledém je otok papily zrakového nervu způsobený vzestupem nitrolebního tlaku. Kolem optického nervu je prostor, který se nazývá subarachnoidální. Tento nitrolební tlak způsobený především tumorem, krvácením, případně infekcí, zvýší tlak i kolem hlavovému nervu č. II (nervus opticus), v jehož středu probíhá centrální retinální žíla, která asi po 8 mm opouští nerv, kříží meningy a je zranitelná. Ukazuje se, že hlavní podíl na otoku papily má otok axonů daný mechanickým útlakem v lamina cribrosa sclerae (porušený ortográdní axoplasmatický transport). Axon neboli neurit je dlouhý výběžek na neuronu (nervové buňce). Je obalen myelinovou pochvou s Ranvierovými zářezy, mezi nimiž probíhá přenos nervového vzruchu skokem. Myelinová pochva je tvořena Schwannovými buňkami, které svou membránou omotají axon.

Zdroj: Papiledém
Zveřejněno dne: 23.8.2016

Diskuze: Re: varikokéla??

To, že je na varleti žíla je normální a není vidět jen je možné ji nahmatat. Obvykle to není ani žíla v pravém slova smyslu, ale spíše chámovod. To, co popisujete, bude spíše žíla na šourku - pytlíku, ve kterém jsou varlata uložena. Na něm se skutečně mohou tvořit žíly podobné křečovým žilám a nejsou nebezpečné. Co je ale alarmující, je to pobolívání. To dopořučuji nepodcenit a nechat si varlata vyšetřit ultrazvukem (sono). Toto vyšetření může údělat buď přímo urolog a nebo může vypsat žádanku na speciální diagnostické oddělení. Vyšetření nebolí a je naprosto průkazné. Před vyšetřením varlat ultrazvukem je lepší vyholit ochlupení na pytlíku.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Varikokéla??
Odesláno dne: 16.7.2013 uživatelem Cempírek

Bolest paty

Komprese tibiálního nervu

Syndrom tarzálního tunelu vzniká jako následek komprese tibiálního nervu při průchodu tarzálním tunelem. Tento tunel se nachází podél vnitřní strany nohy za vnitřním kotníkem. Tímto tunelem prochází spolu s nervem také artérie a žíla, stejně jako šlachy svalů. Uvnitř tunelu se nerv dělí na 3 části, přičemž jedna pokračuje k patě a další dvě pokračují na spodní stranu nohy.

Příčiny: Většinou je obtížné určit přesnou příčinu syndromu tarzálního tunelu (TTS). Jednou z příčin mohou být cysty, nádory, kostní ostruhy, záněty šlach, vymknutý kotník či křečové žíly. Častěji se TTS vyskytuje u mladých aktivních lidí.

Příznaky: Bolest kolem kotníků a prstů, brnění kolem kotníků a prstů, otoky nohou, bolestivé pálení, znecitlivění, bolest se zhoršuje při stání či s aktivitou, pocity teplých nebo naopak studených nohou, mravenčení, omezení hybnosti. Horší v noci. Většinou postihují jen jednu nohu.

Léčba: Léčba obvykle zahrnuje klidový režim, manipulační techniky, posílení svalů, aplikaci kortikosteroidů či analgetik. Pokud je tato konzervativní léčba neúčinná, je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok je poměrně rizikový vzhledem k množství struktur, které tímto tunelem procházejí.

Zdroj: Bolest paty
Zveřejněno dne: 9.6.2016

Diskuze: varikokéla??

Na pravém varleti mám žílu je potažené téměř celé varle z pravé strany. Když si lehnu tak varle je normální není poznat, že tam je křečová žíla. Pobolívá to.. Co to je? Děkuji

Zdroj: diskuze Varikokéla??
Odesláno dne: 16.7.2013 uživatelem Pavel

Zánět žil dolních končetin

Onemocnění žil dolních končetin

Zánět žil dolních končetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, systém žil dolních končetin se totiž člení na hluboký a povrchový. Při poškození cévní stěny nebo zpomalení odtoku krve dochází k jejímu srážení. V okolí sraženiny se následně rozvíjí zánět žíly. Zánět nejčastěji postihuje žíly dolních končetin. Na horních je vzácný a bývá obvykle spojen s poraněním žíly, například při nitrožilní aplikaci léků. Zánět žil se může objevit v oblasti pánve, ve stehně, v lýtku, v kotníku, zánět povrchových žil se projevuje zejména bolestivostí a zarudnutím v průběhu postižené žíly.

Hluboký zánět žil se pak projevuje především otokem končetiny, mezi další možné projevy zánětu žil hlubokého systému patří bolestivost. Riziko zánětu hlubokých žil spočívá především ve zvýšené možnosti vytvoření trombu – zánětem poškozená stěna žil je totiž náchylná k tvorbě krevních sraženin. Tyto tromby se mohou utrhnout, být zavlečeny krevním proudem do plic a zde ucpat pro život důležité cévy – vzniká plicní embolie.

Kromě žil dolních končetin může být zánětem postižena v podstatě jakákoliv žíla v těle. Infekční zánět žil na ruce se může například rozvinout jako komplikace zavedení kanyly. Zánět žil v rukou, na předloktí a jinde se může rovněž objevit v souvislosti s traumaty (zlomeniny a podobně).

Diagnostika zánětu žil se opírá jednak o fyzikální vyšetření (pohled, pohmat), jednak může být doporučeno ultrazvukové vyšetření žil. Léčení zánětu žil závisí na zjištěné příčině zánětu.

Zdroj: Zánět žil dolních končetin
Zveřejněno dne: 29.3.2016

Diskuze: Re: Polyneuropatie dolních končetin.

Ahoj, jsem také na tom stejně, nepila jsem, nekouřila jsem, žila jsem zdravě a přesto mě tato nemoc zasáhla. Můžeš mít jakoukoliv autoimunitní nemoc, je jich strašně moc a stačí vzít jen speciální krev, to samé jsou metabolické nemoci, které se ukáží také v krvi.
Může to být nedostatkem vitamínů B, Kup si kyselinu lipoovou, pak hlavně milgammu, je výborná. Já brala cymbaltu (i když nejsem diabetik). Nezabírala, nyní beru Lyriku, krátce.
Ale hlavně mi pomáhá milgamma. Musí se brát 3 x denně, a zabírá skvěle, sice až po 10 dnech, ale cítím se po ní lépe, takže je jedno, co se bere, hlavní je milgamma. Sice stojí 300,- kč 50 tablet, ale opravdu stojí za to!

Zdroj: diskuze Polyneuropatie dolních končetin.
Odesláno dne: 30.1.2016 uživatelem Jana

Jak na metličkové žilky na nohách

Ošetření pro odstranění žilek z nohou

Pacienti, u nichž se metličkové žilky objeví, si je často chtějí nechat odstranit z kosmetických důvodů. Mezi hlavní způsoby léčby patří skleroterapie a laserová léčba. Skleroterapie se provádí ambulantně pomocí několika vpichů, kdy se injekcí do žilek vpraví tekutina zvaná tetradecyl sodný. Tento lék je aplikován velmi tenkými jehlami, ošetření může být provedeno na normální klinice. Roztok musí být vstříknut do každé žilky, ale při jednom sezení může být aplikováno pouze 20 injekcí. Speciální látka zde způsobí místní chemické poškození vnitřní výstelky žilek a neinfekční zánět bez trombu (otoku a krevních sraženin) – žíla zkolabuje a s určitým časovým odstupem se přemění ve vazivový pruh a vstřebá se. Tento postup stojí pacienta na soukromé klinice okolo 6 000 Kč za jedno sezení, ale aby došlo k úplnému vyřešení problému, je většinou zapotřebí více návštěv. Některé žilky totiž vyžadují více než jednu injekci, v závislosti na své velikosti. Postup je velmi bezpečný, ale trochu nepříjemný a mírně bolestivý, ale určitě neovlivní váš každodenní život. Skleroterapie byla obvyklým způsobem léčby metličkových žilek, v současné době se však stává populárnější ošetření laserem, které se provádí působením silné dávky světla na žilky, které je prokrví a tepelné světelné pulzy způsobí jejich uzavření. Obvykle používané lasery obsahují chladicí prvek, který ochlazuje kůži při aplikaci. Tím se snižuje možné nepohodlí a bolestivost. Závisí na rozsahu žilek, ale nejčastěji je zapotřebí šesti sezení. Stejně jako u skleroterapie může pacient pokračovat ve svých běžných činnostech ihned po ošetření.

Zdroj: Jak na metličkové žilky na nohách
Zveřejněno dne: 24.3.2013

Anatomie břišní dutiny

Uložení orgánů v dutině břišní

Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:

  • peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
  • retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)

V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).

Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.

Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:

  • malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
  • velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy

Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.

Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva

Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha

Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.

Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.

Části žaludku:

  • česlo (kardie)
  • fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
  • tělo (corpus) a zakřivení
  • vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval

Funkce žaludku: zadržení potravy, rozmělnění potravy, promísení potravy se žaludeční šťávou.

Žaludeční šťáva je produkována žaludeční sliznicí, je silně kyselá (pH 2,0–1,0) a slouží k chemickému zpracování potravy.

Tenké střevo má délku 4–6 m, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní a zasahují do malé pánve. Je zakryté tlustým střevem, dochází v něm k trávení a vstřebávání potravy.

Anatomicky se dělí na 3 oddíly:

  • dvanáctník
  • lačník
  • kyčelník

Tlusté střevo je pokračováním tenkého střeva, od kterého je odděleno ileocekální chlopní, což brání návratu obsahu zpět do tenkého střeva. Délka je cca 1,5 m.

Funkce tlustého střeva: posun chymu pomocí peristaltických pohybů, zahuštění obsahu, vstřebávání vody, minerálních látek, léků, produkce vitamínu K a některých vitamínů skupiny B, tvorba plynů.

Části tlustého střeva:

  • slepé střevo je červovitý výběžek (appendix vermiformis)
  • vzestupný tračník (colon ascendens)
  • příčný tračník (colon transversum)
  • sestupný tračník (colon descendens)
  • esovitá klička (colon sigmoideum) – část tlustého střeva v levé jámě kyčelní, ústící do konečníku
  • konečník (rektum) – konečná část střeva, uložená v malé pánvi, zadržuje stolici a podílí se na vyprazdňování, vyúsťuje řitním otvorem.

Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží přibližně 1,5 kg. Jsou uložena pod pravou klenbou brániční, povrch jater je kryt peritoneem, kromě úzkého pruhu v místě, kde játra přirůstají k bránici. Poloha je zajištěna srůstem s bránicí peritoneálními závěsy a vztlakem břišních orgánů.

Části jater:

  • pravý lalok (lobus dexter)
  • levý lalok (lobus sinister)
  • jaterní branka (porta hepatis) – místo vstupu
  • tepny a vrátnicové žíly
  • místo výstupu žlučových vývodů

Cévní zásobení jater:

  • jaterní tepna (a. hepatica)
  • portální žíla (v. portae)

Slinivka je protáhlá žláza horizontálně uložená za žaludkem, má velikost cca 12–16 cm a hmotnost přibližně 60–90 g.

Části slinivky: hlava, tělo, ocas

Činnost slinivky:

  • vnitřně sekretorická (inzulín – ovlivňuje hladinu glykémie v krvi, cca 30 j/24 h, glukagon – působí proti účinkům inzulínu (antagonista inzulínu), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykémie)
  • zevně sekretorická (sekret s trávicími enzymy, který je vylučován do duodena – pankreatická šťáva)

Ledviny (ren, nefros) – základní funkční jednotkou je nefron. Ledviny filtrují z krve látky, které tělo už nemůže využít, filtrace probíhá v glomerulu. Každou minutu projde ledvinami cca 1 200 ml krve.

Močovody (uretery) vystupují z ledviny v podobě pánvičky ledvinné, jsou dlouhé 25–30 cm a mají průměr 1,25 cm.

Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený za kostí stydkou, má funkci rezervoáru.

Močová trubice (uretra) je vývodná močová cesta. Je ovlivněna vnitřním svalovým svěračem, který je vůlí neovladatelný. Zevní svěrač vůlí ovladatelný je.

Velké cévy a jiné orgány v dutině břišní:

  • aorta a její odstupy (a. mesenterica)
  • dolní dutá žíla
  • pánevní tepny a žíly
  • mízní cévy a uzliny

Zdroj: Anatomie břišní dutiny
Zveřejněno dne: 12.5.2016


Sitemap | RSS