Téma: 

žláza

Babské rady na štítnou žlázu

Hyperfunkce štítné žlázy

Hypertyreóza je stav, kdy štítná žláza produkuje přebytek hormonů. Hlavními projevy jsou celkové zrychlení organismu, nemocný trpí poruchami spánku a je unavený. Působí hyperaktivním dojmem a častokrát pozorujeme úbytek na váze.

Příznaky snížené funkce štítné žlázy

Hypofunkce neboli snížená funkce štítné žlázy postihuje zhruba 1 % populace, ve věku nad 60 let pak více než 5 % populace. Hypofunkce je stav, kdy žláza neprodukuje dostatek hormonů, což se projevuje především celkovým zpomalením organismu. Nemocný je unavený, spavý, pohybuje se pomalu a rychle se vyčerpá. Pacienti mohou přibírat na váze, protože jejich organismus zadržuje tekutiny, které se hromadí hlavně v dolní oblasti končetin a způsobují tuhé prosáknutí kůže.

Zdroj: Babské rady na štítnou žlázu
Zveřejněno dne: 29.1.2016

Babské rady na štítnou žlázu

Hubnutí při štítné žláze

Mnoho lidí trpících sníženou funkcí (takzvanou hypofunkcí) štítné žlázy, by mohlo o problémech s váhou dlouho vyprávět. Přesto je vliv poruch štítné žlázy na tělesnou hmotnost podle lékařů přeceňován. Souvislost je podle nich spíše nepřímá – hypofunkce štítné žlázy způsobuje únavu, zpomaluje metabolismus a snižuje výkonnost. Tyto příznaky pak mohou vést k přibývání na váze. Štítná žláza je podle některých odborníků zodpovědná za kila navíc až při výrazném snížení funkce, která je neléčená.

Zdroj: Babské rady na štítnou žlázu
Zveřejněno dne: 29.1.2016

Oteklé horní víčko

Štítná žláza

Otoky v oblasti očí se mohou projevit při nedostatečné funkci štítné žlázy (hypotyreóza). Naopak při zvýšené funkci štítné žlázy (hypertyreóza) může dojít k vyboulení očí čili Basedowově chorobě.

Léčba

Pokud je příčinou vašich potíží štítná žláza, otoky máte trvale. Zajděte za svým praktickým lékařem a ten vás pošle na endokrinologické vyšetření, které spočívá v odběru krve a ultrazvuku.

Zde můžete vidět, jak vypadá otok víčka při onemocnění štítné žlázy.

Zdroj: Oteklé horní víčko
Zveřejněno dne: 8.12.2016

Slinné žlázy

Slinné žlázy pod jazykem

Slinné žlázy v ústech jsou velké útvary uložené pod sliznicí, nebo i v podkoží a mezi svaly, mnohdy i relativně daleko od ústní dutiny, kam ústí dlouhými vývody.

Člověk má tři velké párové slinné žlázy:

  • příušní slinná žláza (gl. parotis)
  • podjazyková slinná žláza (gl. sublingualis)
  • podčelistní slinná žláza (gl. submandibularis)

Slinné žlázy jsou lalůčkovité orgány oddělené od okolních tkání tenkým vazivovým obalem. Základní strukturou je takzvaný acinus, malý shluk buněk, které produkují sekret do jednoho vývodu.

Kromě toho se v ústní dutině nachází množství malých slinných žláz, které jsou umístěné v podslizničním vazivu ústní dutiny. Jsou to:

  • pyskové žlázy (gl. labiales)
  • tvářové žlázy (gl. buccales)
  • stoličkové žlázy (gl. molares)
  • patrové žlázy (gl. palatinae)
  • jazykové žlázy (gl. linguales)
  • Ebnerovy žlázy (gl. gustatoriae)

Zdroj: Slinné žlázy
Zveřejněno dne: 5.1.2017

Hormonální nerovnováha

Léčba

Pokud navštívíte lékaře, jistě vám na vaše hormonální problémy doporučí nějaké léky. Snad každý hormon se dá v těle doplnit prostřednictvím léků a injekcí. V některých případech může být řešením i operace (př. štítná žláza).

Zdroj: Hormonální nerovnováha
Zveřejněno dne: 17.2.2016

Stopový prvek jód

Příznaky nedostatku jódu

Německo je jednou z oblastí s velkým nedostatkem jódu. Zejména v Alpách se jód dříve přítomný v půdě ztrácí. To je také důvod, proč je i nízký obsah jódu v rostlinných potravinách. Nedostatek jódu však vede k růstovým a vývojovým poruchám. Mezi běžně pozorované příznaky nedostatku jódu patří zvětšená štítná žláza (struma, vole). Jako prevence těchto problémů se doporučuje konzumace jódu prostřednictvím jodizované soli nebo potravinových doplňků.

Zdroj: Stopový prvek jód
Zveřejněno dne: 20.4.2013

Slinné žlázy

Zánět

Sialoadenitis (anglicky sialadenitis) je zánětlivé postižení slinných žláz z celkových nebo místních příčin. Vyskytuje se při snížené tvorbě slin, snížené hygieně dutiny ústní, nesprávně léčené cukrovce, u nezdravého chrupu, u tvorby slinných kamínků.

Zánět slinných žláz se dělí dle původu na imunosialoadenitidy a infekční sialoedenitidy.

Imunosialoadenitidy: Tato skupina zahrnuje záněty na základě autoimunitní reakce. Nejznámější je Sjögrenův syndrom. Tato nemoc se projevuje ztrátou funkce slinné žlázy, tedy sníženou tvorbou slin.

Léčbou jsou imunosupresiva a kortikoidy.

Infekční sialoadenitidy: Tuto skupina se dělí na virové, bakteriální a specifické (syfilitické, tuberkulózní a plísňové) záněty.

Akutní virová sialoadenitida je známá jako příušnice. Jejím původcem jsou paramyxoviry, které mohou napadnout i sluchový nerv a může dojít k hluchotě. U mužů pak často dochází k postižení varlat a sterilitě. Virus je přenášen kapénkovou infekcí, pomnoží se v dýchacích cestách a dostává se do lymfatických uzlin a do slinných žláz. Postižená bývá příušní žláza, společně s ní mohou být zasaženy i žlázy podčelistní a podjazykové, což se projevuje jako těstovité a bolestivé zduření, kvůli kterému odstává ušní boltec. Nemocný má rovněž zvýšenou teplotu. Nemoc většinou odeznívá po 10 dnech. Léčí se pouze symptomy. Podávají se léky proti teplotě a bolesti.

Akutní bakteriální sialoadenitida je onemocnění, u kterého se většinou jedná o přestup infekce z dutiny ústní, což se častěji děje u dehydratace, snížené funkci slinné žlázy, špatné ústní hygieně, zánětech v ústní dutině a hltanu. Postižená žláza je zduřelá, kůže kolem ní zarudlá, z vývodu žlázy vytéká hnis. Pro potvrzení diagnózy se provádí ultrazvuk a odebrání hnisu na zjištění patogenu. Léčí se antibiotiky, nutná je rehydratace, podávají se sialogoga, pilokarpinové kapky, je nutné dodržovat zvýšenou ústní hygienu a podobně. V případě vytvoření abscesu je nutné provést zevní incizi společně s drenáží.

Chronické bakteriální sialoadenitidy se vyskytují u žláz, které jsou nějak postižené, například jsou rozšířeniny ve vývodech slinných žláz nebo je funkce žlázy narušená a tvorba slin snížená. Většinou se jedná o jednostranný zánět. Žláza je bolestivě zduřelá a tvoří se mléčně zakalená slina. Může dojít i k posunu do akutního stadia. Pro potvrzení diagnózy se provádí sialografie, RTG vývodů slinných žláz, kdy se aplikuje kontrastní látka, která ukáže ektázie vývodů. Chronické sialodenitidy se léčí při akutním stavu antibiotiky. Důležité jsou masáže žlázy, zvýšená hygiena ústní dutiny. Výjimečný je podvaz vývodů slinných žláz.

Chronické fibroproduktivní záněty – v těchto případech dochází k fibrotizování tkáně slinné žlázy a její destrukci a snížení tvorby slin. Tento stav se rovněž nazývá cirhóza slinné žlázy. Léčbou je ve většině případů operace, kdy se odejmou nefunkční žlázy, nutné je rovněž absolvovat vyšetření na možnou přítomnost nádoru.

Zánětlivé změny také mohou provázet přítomnost kaménků ve slinných žlázách, které dráždí okolní tkáň a ta následně reaguje zánětem. Pro vyšetření slinných žláz se používá fyzikální vyšetření (hlavně pohmat), ultrazvuk a také odběr bioptického vzorku tenkou jehlou, sialografie s kontrastní látkou, CT či magnetická rezonance.

Zdroj: Slinné žlázy
Zveřejněno dne: 5.1.2017

Rakovina v dutině ústní

Rakovina slinných žláz

Rakovina slinných žláz se projevuje zduřením, které je dlouho nebolestivé. Většinou se objeví jen na jedné straně, takže bývá nápadné a pacient si je často sám nahmatá. Může se také projevit obrnou lícního nervu a z ní plynoucími příznaky, jako je prvotní poklesnutí koutku a posléze povis svalů. Změněná může být i sekrece slin. Zvětšené jsou také lymfatické uzliny.

Zde můžete vidět, jak vypadá rakovina slinných žláz.

Léčba rakoviny slinných žláz představuje chirurgický výkon. Rizikem však může být poškození lícního nervu. U benigních nádorů není výkon zdaleka tak radikální, vyjme se pouze nádor, nikoliv i jeho okolní tkáň (tedy celá slinná žláza), jako je tomu u zhoubných nádorů (karcinomů). Rakovina slinných žláz je problematická také v tom, že může docházet k návratu onemocnění i v odstupu několika let.

Prognóza onemocnění se zlepšila spolu s poklesem výskytu onemocnění. U včasného odhalení onemocnění je nyní až 80% úspěšnost léčby.

Zdroj: Rakovina v dutině ústní
Zveřejněno dne: 6.10.2015

Slinné žlázy

Operace

Operace slinných žláz se provádí v celkové anestézii na centrálních operačních sálech ORL oddělení.

Podčelistní slinná žláza se odstraňuje vždy celá. Kožní řez je veden zevně na krku pod dolním okrajem žlázy, souběžně s hranou dolní čelisti, v délce 5–8 cm. Přes podkoží a sval napínající kůži se lékař dostane na žlázu, kterou postupně odstraní. To může být obtížné při větších zánětlivých srůstech v okolí žlázy. Cévy vedoucí kolem žlázy do tváře se podvážou. Chrání se pod žlázou probíhající nerv, který hýbe příslušnou polovinou jazyka. Blízko žlázy probíhají 2 tenké větve lícního nervu, které vedou ke svalům dolního rtu a kožnímu svalu na přední straně krku a inervují je. Tyto jemné větve se snaží operatéři chránit. Dále se vypreparuje a podváže vývod slinné žlázy do dutiny ústní. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén). Odsává tak z rány tekutinu s krví, která se po operaci v ráně tvoří. Rána se zašije ve 2 vrstvách a kůže na krku se šije „neviditelným“, intradermálním stehem. Zevně se přikládá na ránu kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní steh 7. až 10. den. Je-li hojení rány normální, je pacient propuštěn z oddělení domů 5. až 7. den.

Příušní žláza. Operace příušní žlázy je náročnější a také rizikovější výkon. Kožní řez se vede těsně před ušním boltcem, dále pokračuje pod ušním lalůčkem dozadu za boltec a odtud se řez stáčí dolů podél kývače na krk. Obnaží se příušní žláza. Vyhledá se kožní nerv vedoucí k ušnímu lalůčku, ale protože brání přístupu ke žláze, zpravidla se přerušuje. Největším rizikem operace příušní žlázy je poškození lícního nervu, který prochází přímo žlázou a inervuje mimické svaly obličeje. Základem operace je proto vyhledání kmene lícního nervu při jeho vstupu do žlázy a dále preparace všech jeho větví procházejících žlázou. Tato část operace se provádí s pomocí takzvaných lupových brýlí, které zvětšují obraz operačního pole. Cílené vyhledání lícního nervu dává větší naději, že nerv nebude poškozen, než odstraňování nádoru ze žlázy „naslepo“ bez identifikace nervu. Nepodaří-li se najít hlavní kmen nervu, snaží se operatér identifikovat jeho periferní větve po výstupu ze žlázy a po nich pak postupuje zpět k hlavnímu kmeni. Většina nádorů příušní žlázy je umístěna v její zevní části, tedy zevně od lícního nervu. V tom případě se odstraňuje jen zevní část žlázy s nádorem zevně od nervu a její vnitřní část se ponechá. Vždy se lékař snaží odstranit spolu s nádorem co největší část okolní zdravé tkáně žlázy, aby byla jistota, že byl nádor odstraněn celý. Je-li z předoperačního vyšetření podezření, že se jedná o zhoubný nádor, odstraňuje se příušní žláza celá, tedy i s částí žlázy ležící vně od nervu. I v tomto případě se lékaři snaží zachovat lícní nerv. Je-li však rozsah nádoru takový, že by při snaze o zachování nervu hrozilo, že zhoubný nádor nebude odstraněn celý, musí se v zájmu odstranění nádoru lícní nerv obětovat, a to se všemi důsledky na pohyblivost mimických svalů. Jsou-li na krku přítomny zvětšené uzliny, odstraňují se. Do rány se zavede drén, vyvede se přes kůži zevně na krk a nasadí se na něj podtlaková nádobka (Redonův drén), která odsává z rány tekutinu s krví a sliny, které se po operaci v ráně tvoří. Rána se šije ve 2 vrstvách a kůže se šije většinou jednotlivými stehy. Zevně se přikládá kompresivní obvaz. Drén z rány se vytahuje 2. až 3. den po operaci, kožní stehy postupně 7. až 10. den. Probíhá-li hojení rány normálně, je pacient propuštěn z oddělení domů 10. až 14. den. Došlo-li pooperačně k poruše funkce lícního nervu, který nebyl při operaci přerušen, dostává pacient léky na zlepšení obnovy funkce nervu a po zhojení rány následuje rehabilitace. To prodlouží dobu hospitalizace. Větší část rehabilitace je již možno absolvovat ambulantně.

Zdroj: Slinné žlázy
Zveřejněno dne: 5.1.2017

Otok tváře

Otok tváře bez bolesti

Velký otok tváře je také hlavním příznakem příušnic. Při nich virus napadá tkáň příušní slinné žlázy, která se nachází ve tvářích. Ty jsou pak nateklé a v ústech na sliznici tváře u horních stoliček je viditelná boulička, která odpovídá oteklému vývodu ze slinné žlázy. Při zatlačení na žlázu může být viditelný výtok sekretu z bouličky. Díky očkování jsou dnes příušnice méně časté. Otok tváře může být dále způsoben cizí tělesem v kůži nebo chorobným procesem, který v ní probíhá. Mimo jiné může být způsoben rovněž rakovinou slinných žláz. Onemocnění postihuje ve většině případů příušní slinnou žlázu, která se nachází v tváři před boltcem. Žláza je zduřelá, tvář působí otekle. Jelikož se v okolí žlázy nacházejí větve lícního nervu (nervus facialis), může otok a zduření způsobit jeho útlak, což vyvolá obrnu obličejových svalů. Na straně nádoru je pak koutek povislý, vrásky jsou vyhlazené, jazyk je stočen ke straně, může být i povislé víčko. Někdy jsou ale dříve objeveny až metastatické projevy, jakými je zvětšení krčních uzlin, než vlastní nádor, jehož projevy mohou být spíše nespecifické. Pokud má pacient otok tváře, měl by vyhledat lékaře, který určí příčinu a případnou léčbu. U nádoru se provádí chirurgické odstranění.

Zdroj: Otok tváře
Zveřejněno dne: 22.10.2015


Sitemap | RSS