Informace od zdravotní sestry
 |
MENU
PROSTATA
KREVNÍ TLAK
CUKROVKA
WARFARIN
Zranění v nose mohou být při krvácení velmi bolestivá. Nos může být značně oteklý a červený. Záleží na velikosti poranění a na silném bobtnání zevní rány. Pozornost by měla být věnována i frakturám nosu. Zlomenina je zřejmá ze sklonu nosu. Zlomenina nosu může také potrhat obložení s následným překrvením nosní sliznice a vést ke ztrátě čichu.
Zdroj: Zranění v nose
V diskuzi MÁM NEUROPATII - MÁM NÁROK NA PRŮKAZKU ZTP? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Rusinová.
Byla mi zjištěná neuropatie v noze. Mám problémy při chození - zakopávám. Mám nárok na průkaz ZTP?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alžběta Fialová.
Dobrý den, jsem po infarktu , 5 minut zástava srdce, po 5 letech mozková příhoda, zůstaly následky , neustálé pády, několikrát zlámané ruce po pádech , PR zlomenina zápěstí, LR zlomenina předloktí, rozdrcené rameno, do dnes 6 šroubů a titanová tyč až po loket , PN zlomené oba kotníky , operace , otevřený úraz PN hlezno , rána až na kost ! Bojím se chodit sama ven! Pouze s doprovodem ! A před 3 roky zjištěna neuropatie dolních končetin ! Zažádala jsem o kartu ZTP žádost byla zamítnuta !! ??
Zdroj: diskuze Mám neuropatii - mám nárok na průkazku ztp?
Zlomeniny patní kosti způsobují bolest nohy.
Příčiny: Opakované přetížení paty, například skákání, běh způsobující únavové zlomeniny nebo pád z výšky na chodidla nohou.
Příznaky: Bolesti, otoky, problematická chůze.
Léčba: Zlomeniny paty jsou obvykle léčeny klidem, odpočinkem, ledováním, kompresí a elevací. Vážnější zlomeniny mohou vyžadovat chirurgický zákrok.
Zdroj: Co může způsobit bolest paty
V diskuzi BOLESTI SVALŮ KLOUBŮ KOSTI , ZAD 5 MĚSÍCŮ PO CHEMOTERAPII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Bartoníková.
Jsem po léčbě rakoviny prsu, 5 měsíců po chemoterapii a 2 měsíce po ozařování. Mám stále bolesti kostí, kloubů, zad a to hlavně v noci.Prodělala jsem při chemoterapii herpes zofer v zádové oblasti.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dalibor.
Ano jsem také pět měsíců po chemoterapii a začaly mě bolet kosti ,záda ,a hlava i zlomenina . Co s tím ? Děkuji Dalibor
Zdroj: diskuze Bolesti svalů kloubů kosti , zad 5 měsíců po chemoterapii
Poranění prstů na noze, jako jsou výrony a zlomeniny, mohou způsobit bolest a otok v kloubu prstu. Zlomenina nebo podvrtnutí mohou být při chůzi zvláště bolestivé.
Podvrtnutí může snížit rozsah pohybu nebo způsobit bolest v kloubu, když se testuje rozsah pohybu. K podvrtnutí dochází, když se vazy na palci utrhnou nebo natáhnou. To může být způsobeno běžným sportovním zraněním, ke kterému dochází v důsledku nadměrného nebo opakovaného tlaku na ohnutý prst.
Zlomeniny mohou být chronické nebo akutní. Chronická zlomenina bolesti může přicházet a odcházet a zhoršuje se s aktivitou. Akutní zlomenina je okamžitá v době poranění.
Stresová zlomenina je malá trhlina v kosti, která se vyvíjí v důsledku opakované síly, což je příklad chronického poranění. Zlomenina prstu na noze může také pocházet z jediného intenzivního úderu do oblasti, což by bylo akutní zranění.
Zlomeniny mohou ovlivnit i oblasti přesahující samotný kloub prstu a bolestivě zasahovat do blízkých částí nohy.
Zdroj: Bolest bříška palce u nohy
V naší poradně s názvem LÁZNĚ PO OPERACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
jsem 6 týdnů po úrazu ( zlomenina krčku) a následné operaci. Od příštího týdne budu 14 dní na rehabilitačním oddělení nemocnice. Prý mám potom nárok na komplexní lázeňskou léčbu. Za jak dlouho ji mohu / musím absolvovat a ve kterých lázních se tato indikace léčí? Zatím jsem zjistila pouze lázně Bělohrad.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Návrh na poúrazovou lázeňskou péči vám bude vystavovat váš ošetřující lékař v nemocnici. V návrhu můžete uvést až tři kázeňská zařízení. Váš lékař vám určitě doporučí, kde mají nejlepší výsledky pro vaše konkrétní zranění. Obecně jde o lázně s léčivými koupelemi, bahnem a rašelinou. Do lázní jeďte co nejdříve po skončení léčby na rehabilitačním oddělení, jakmile se vzpamatujete. Zdravotní pojišťovna vám uhradí komplexní lázneňskou péči - takzvané křížkové lázně do jedoho roku po operaci.
O další lázně pak můžete požádat jednou za dva roky.
Zdraví Cempírek!
Zdroj: diskuze Lázně po operaci
Hospitalizace je nutná v případě velkých bolestí. Musí se vyloučit zlomenina kostrče. Kostrč po úraze může být zlomená a je nutno ji dát zpět do správného postavení, časem může být potřeba i rehabilitace. Rtg snímek odhalí zlomeninu nebo luxaci (vykloubení) v oblasti kostrče. Přímé vyšetření těchto obratlů je možné jedině pohmatem, lépe i přes konečník. Vyšetřit vás může buď obecný chirurg, neurolog či ortoped, nebo rehabilitační lékař. Někdy je lepší k posouzení problémů této oblasti provést i CT pánve.
Dalším důvodem hospitalizace je poškození kostrče, které se musí řešit operativně. Při operaci vám bude kompletně odstraněna ta část kostrče, která je zahnutá a způsobuje obtíže. Podrobnosti ohledně délky hospitalizace a rekonvalescence jsou velmi závislé na konkrétní situaci a průběhu zákroku.
Zdroj: Naražená kostrč
Zánět zubu je v podstatě zánět zubní dřeně. Zubní dřeň je měkká tkáň v dutině zubu včetně kořenových kanálků. Je plná krevních cév zásobujících zub. Jsou v ní také nervy, které nám způsobují nepříjemnou bolest. Zánět zubní dřeně se odborně nazývá pulpitida. Nejčastější příčinou bývá, nám starý známý, zubní kaz. Ovšem není to jediná možnost. Vznik pulpitidy může způsobit nevhodná protéza a také příliš vysoká výplň zubu. Další příčinou bývá zlomenina zubu a přehřátí zubu vzniklé při jeho broušení u zubního lékaře.
Zubní lékař nejdříve zjistí, o jaký zánět se jedná. Může použít poklep na zub, studený nebo teplý podnět a rentgen. Tím se zjistí, zda se zánět nerozšířil do okolí. Pak dojde k otevření zubu, odstranění špatné tkáně a vyčištění zubních kanálků. Následně se otvor zaplní výplní a zub se hermeticky uzavře.
Zdroj: Bolest zubů
Naražení žeber je někdy bolestivější než zlomenina žeber. Zlomeniny žeber se dělí na:
Příznaky:
Někdy se žebro zlomí a úlomky se proti sobě neposunou, takže jen dráždí okolí, jen bolí. Dojde-li k posunu úlomků proti sobě, potom mohou poranit okolní tkáně, poplicnici a třeba i plíce, jde o komplikace, které je nutné urychleně zjistit. Lékař postiženého pošle na rentgen, kde se provede jednoduchý a rychlý snímek, který jednoznačně poranění žeber vyloučí. Nalomení či pohmoždění se od zlomeniny na první pohled nepozná, diagnóza je možná pouze rentgenovým snímkem.
Zdroj: Naražená žebra
Váš lékař se vás zeptá, jak bolest začala, a poté začne fyzickým vyšetřením nohy. Jemně zkontroluje citlivost na bříšku chodidla a posune váš palec do různých směrů, aby otestoval vaši pohyblivost. Může použít techniku zvanou test pasivní axiální komprese, která manipuluje s kloubem podobným způsobem jako při chůzi, aby se reprodukovaly příznaky sesamoiditidy. Může také použít zobrazovací metody k potvrzení nebo vyloučení určitých souvisejících stavů.
Sesamoiditidu může provázet stresová zlomenina, malá prasklina v kosti způsobená opakovaným stresem. Pokud má váš lékař podezření na akutní poranění, možná vás bude chtít vyšetřit na akutní zlomeninu kosti nebo podvrtnutí. Pokud jste si dříve poranili kloub palce na noze, možná bude chtít vyloučit hallux rigidus, druh degenerativní artritidy, která tento kloub postihuje. Zobrazovací metody mohou zahrnovat rentgen, kostní sken, CT sken, ultrazvuk nebo magnetickou rezonanci.
Zdroj: Sesamoiditis
Typ léčby bude záviset na příčině bolesti kloubu palce nohy.
V mnoha případech lékař doporučí volně prodejný lék proti bolesti, jako je nesteroidní protizánětlivý lék Brufen, Paralen, Diclofenac nebo Nurofen. Tyto léky mohou také pomoci snížit otoky v oblasti. Někdy může lékař předepsat kortikosteroidy ke snížení zánětu.
Může být také nutné změnit životní styl. Například člověk může potřebovat ošetřit vbočený palec nošením ortopedických bot nebo vložek do bot. Nošení bot s větším prostorem pro prsty je dobrou volbou pro lidi s tímto problémem.
V přípapdě zlomenin může lékař doporučit nošení ochranné boty nebo sádry, zatímco se zlomenina prstu na noze hojí.
Pokud je zranění výsledkem určité činnosti, bude často nutné se této činnosti vyhnout, dokud se zranění hojí nebo dokud se stav nezlepší.
V některých případech může být důležité dosáhnout redukci tělesné hmotnosti, aby se snížil tlak na palec u nohy.
Při určitých stavech, jako je osteoartróza a dna, může být nezbytná specifičtější léčba. Jedincům s artritidou může pomoci zvládnout tento stav fyzikální terapie (masáže, protahování, zahřívání, magnety) - typicky lázeňské procedury pro pohybový aparát.
Ve vzácných případech může být nezbytný chirurgický zákrok - například k nápravě vbočeného palce nebo k opravě poškozeného kloubu.
Zdroj: Bolest bříška palce u nohy
Akutní bolest zad bývá způsobena bolestí, která vychází ze svalů, nervů, kostí, kloubů nebo páteře a směřuje do zad. Bolest zad může přijít náhle nebo člověk může pociťovat chronické bolesti již delší dobu. Bolest zad může být příznakem mnoha zdravotních problémů a onemocnění, například to mohou být:
Bolesti zad v těhotenství jsou především způsobeny hormonálními změnami, narůstající váhou dítěte, svalovou ochablostí nebo i stresem. V těhotenství se nedoporučuje užívat léky proti bolesti zad, proto je vhodné využívat jiné způsoby úlevy od bolesti.
V kříži se bolesti zad nejčastěji objevují při přenášení nebo tahání těžkých věcí. Riziko samozřejmě roste, když na takovou zátěž nejsou naše záda zvyklá a tím pádem připravená. Nejčastěji druhý den se dostaví nepříjemné tupé bolesti v oblasti dolní bederní páteře. Takovéto problémy se nejčastěji dostavují po namáhavých činnostech a dlouhém stoji v předklonu. To je však stále ten lepší případ. Horší variantou je, kdy při prudkém pohybu ucítíme ostrou bolest, která nám nadále znemožňuje pohyb, může se totiž jednat i o vyhřezlou meziobratlovou ploténku. Problémy v oblasti kříže však mohou mít mnoho dalších příčin, jako je blokáda SI skloubení, bolestivá kostrč, chybný pohybový stereotyp, nejrůznější svalové dysbalance a další.
Bolest zad nemusí značit jen banální záležitost. Až u čtvrtiny nemocných se může jednat o příznak závažného onemocnění. Jedním z takových jsou i metastáze v kostech, nejčastěji v důsledku mnohočetného myelomu, karcinomu prsu, prostaty či karcinomu plic nebo ledvin. Bolest zad může být prvním signálem metastáz či pokročilého karcinomu prostaty, kdy se zhoršují vyhlídky na úplné vyléčení.
Až 75 % mužů, kteří rakovině prostaty podlehnou, umírá s postižením kostry. Kostní metastáze jsou způsobeny schopností nádoru uvolňovat nádorové buňky do krevního oběhu. Když se dostanou do bohatě prokrvené kostní tkáně, zrychlí se její odbourávání, přičemž narušení kostní tkáně často vede ke zlomeninám a velkým bolestem. Těmi trpí až 80 % pacientů. Nemocnému hrozí také zlomenina obratle, která je velmi bolestivá a má za následek výrazné omezení pohyblivosti.
Varováním a popudem k návštěvě lékaře může být například dlouhotrvající tupá nebo krátkodobá vystřelující bolest, zduření kosti či mírně zvýšená teplota. V některých případech kostní nádor vypadá jako bolestivý výrůstek na povrchu kosti. Nemocní s kostními metastázemi si také často stěžují, že se cítí být celkově nemocní a ztrácejí chuť k jídlu. Nezřídka také ztrácejí na váze, více se potí a potýkají se s celkovou slabostí.
Pokročilejší nádor může být objeven právě až kvůli problémům s kostními metastázemi. Ty se však mohou vyskytnout také po absolvované léčbě nemoci. Projevy toho, že se nádor již rozšířil i do kostí, jsou bohužel nejednoznačné a mohou indikovat i jiná onemocnění. Pokud nádor vytvoří metastáze do páteřních obratlů, může dojít ke stlačení míchy, které může v důsledku vést až k trvalému ochrnutí.
Zdroj: Bolest zad v křížové oblasti
Otoky a bolesti kloubů mohou vzniknout z mnoha příčin, proto je lépe vyhledat odborného lékaře. Zvláště pak v případě, že otok ani po týdnu naší péče pomocí dostupných mastí a chlazení neustupuje. Lékař následně musí odlišit, zdali jde o otok kolem kloubních struktur či náplně kloubu, kdy je třeba provést punkci a odeslat punktát na speciální vyšetření ke zjištění příčiny.
Příčinou otoku kloubu může být úraz, pohmoždění, přerušení vazů nebo zlomenina. Rovněž na přetížení reaguje kloub otokem. Dále sem patří široká skupina zánětů kloubů, takzvané infekční artritidy, které se dělí na hnisavé (vyvolané bakteriemi či viry) a přímé infekce kloubů (při infekčních a parazitárních onemocněních).
Nejrozšířenější příčinou je osteoartróza a reaktivní artritida jakožto nehnisavý zánět kloubu, který vzniká jako reakce na infekci v organismu, a to zhruba po jednom až dvou týdnech od jejího průběhu. Často vzniká po infekcích horních cest dýchacích, močového traktu, střevního traktu, kůže. Obvykle postihuje velké klouby těla.
Další z příčin ztuhlosti a otoku kloubů může být revmatoidní artritida, což je chronické zánětlivé onemocnění. Toto onemocnění se nezřídka plete s osteoartrózou, která – byť má podobné příznaky – není zánětlivým onemocněním, ale je projevem opotřebení určitého kloubu, například v důsledku věku. Revmatoidní artritida patří mezi takzvaná autoimunitní onemocnění, s hlavním výskytem u mladých žen. Je charakteristická dlouhodobým zánětem s různým průběhem, často se postupně zhoršujícím a vedoucím k invaliditě.
Zánět kloubu vzniká rovněž po podání některých očkovacích látek jako reakce na danou látku. Také lupénka může vést k otokům kloubů. Velkou skupinou jsou i otoky a kloubní poruchy způsobené krystaly, tedy lidem dávno známou dnou. Za pozornost stojí i nádory kloubů a metastáze, kdy jsou otoky průvodním projevem rakoviny.
Samostatnou kapitolou je intermitentní hydrops neboli občasný otok kloubů, definovaný jako periodicky se vyskytující otok kloubu bez ohledu na věk. Je většinou nebolestivý a nelze u něj zjistit příčinu. Zakládá se na typickém klinickém obrazu bez přítomnosti laboratorních a rtg změn.
Zdroj: Oteklé klouby prstů na ruce
Charakteristickým rysem osteoporózy je její pomalý a často bezpříznakový vývoj. Toto onemocnění je někdy dlouhou dobu bezbolestné nebo se může projevovat jen pobolíváním v zádech. Prvním příznakem může být až náhlá bolest zad při zlomenině obratle či postupné snižování výšky a zakulacení zad. Každá zlomenina snižuje kvalitu života nemocných a významně zvyšuje riziko další zlomeniny. Ne onemocnění se bohužel přijde většinou až s první zlomeninou. Nejčastěji dochází ke zlomenině hrudních a bederních obratlů.
Doporučený příjem vápníku: děti: 210–800 mg/den, dospívající: 1300–1500 mg/den, dospělí do 50 let: 800–1 000 mg/den, dospělí nad 50 let: 1 200–1 500 mg/den, těhotné a kojící ženy: 1 200 mg/den.
Pro vstřebání vápníku z potravy, případně léčivých přípravků nebo doplňků stravy, je důležitý vitamin D. Ten je nezbytný i pro svaly a svalovou koordinaci, čímž navíc snižuje riziko pádů a zlomeniny kostí. Nedostatek vitaminu D v dětství se projevuje jako křivice, v dospělosti pak jako osteomalacie, takzvané měknutí kostí. Nedostatek vitaminu D zvyšuje riziko vzniku osteoporózy.
Vitamin D se tvoří v kůži po vystavení pokožky slunci, tedy ultrafialovému B záření. K zajištění dostatku vitaminu D obvykle stačí na 10–15 minut denně vystavit svůj obličej a paže slunci (mimo dobu, kdy je sluneční záření nejintenzivnější, tj. mezi 10–15:00). Vitamin D lze získat i potravou. Potrava s obsahem vitaminu D nabývá na významu zvláště v zimě, kdy se nevystavujeme slunci. Lidé starší 60 let a jedinci se zvýšeným rizikem osteoporózy by měli především v zimním období užívat přípravky s obsahem vitaminu D, protože velmi často trpí jeho nedostatkem.
Doporučený denní příjem vitaminu D je 400 IU do 50 let věku a 800 IU nad 50 let věku.
Vyšší riziko osteoporózy mají ženy po menopauze, kdy dochází ke snížení produkce ženských pohlavních hormonů (estrogenů a progesteronu). 40–50 % žen ve věku nad 50 let utrpí během svého života zlomeninu v důsledku osteoporózy. Osteoporózou jsou dále ohroženy osoby s nízkou tělesnou hmotností, s malou fyzickou zátěží, kuřáci, konzumenti nadměrného množství alkoholu, lidé s rodinným výskytem osteoporózy, pacienti užívající pravidelně některé léky (například glukokortikoidy) či lidé trpící některými chronickými onemocněními.
Novou možnost pro všechny pacienty s osteoporózou představuje nový preparát. Jedná se o lék s dlouhodobým účinkem, který se podává pouze 1x ročně. Na rozdíl od týdně či měsíčně podávaných tablet nedráždí zažívací ústrojí, protože jeho podávání je nitrožilní, formou infuze.
Zdroj: Osteoporóza
Nezhoubné nádory se označují podle tkání, ze kterých vycházejí. Preventivní odstranění některých nádorů se stalo rutinou, u ostatních většinou postačí pravidelné kontroly.
Obecné vlastnosti nezhoubných nádorů jsou velmi podobné. Nezhoubné nádory se mohou za určitých podmínek přeměnit (zvrhnout) v nádory zhoubné. Vždy je proto vhodné konzultovat i nezhoubný nádor s odborným lékařem.
Lipom – je nezhoubný nádor vycházející z tukové tkáně. Jeho buňky jsou uzavřeny ve zvláštním pouzdru uloženém nejčastěji v podkoží. Bývá hmatný jako nebolestivá boulička kdekoli na těle. Mívá velikost od několika milimetrů až do mnoha centimetrů v průměru. Může se vyskytovat i v mnohočetné formě (lipomatóza), což jsou desítky i stovky lipomů. Na rozdíl od metastáz zhoubného nádoru se nejedná o život ohrožující onemocnění. Odstranit lipom chirurgicky je jednoduché. Je vhodné odstranit lipom, který překáží v nějaké činnosti, který bolí, hyzdí, který se zvětšuje nebo ze kterého má pacient strach.
Fibrom – je nezhoubný nádor vycházející z vaziva (nejčastěji kožního). Obvykle se vyskytuje jako přívěsek na kůži obličeje, krku, podpaží nebo třísel. Je měkký, nebolestivý, barvy okolní kůže nebo tmavší. Bývá viditelný od nejmenších velikostí do několika centimetrů. Mívá tvar válečku nebo kuličky, často visí na tenké stopce. Stopka se může pootočením zaškrtit, pak do fibromu nemůže přitékat krev a fibrom se zanítí, zarudne a bolí. Zánět může přejít do okolí nebo může fibrom odpadnout a dojde k samovolnému zhojení. Fibrom na viditelném místě hyzdí stejně jako bradavice. Jeho chirurgické odstranění je jednoduché. Odstraňuje se ze stejných důvodů jako lipom.
Histiocytom – je nezhoubný tužší kožní nádor z vaziva (fibrom) a zvláštních obranných buněk (histiocytů). Často je načervenalý, může svědit. Bývá též nazýván dermatofibrom, fibroma durum nebo histiocyt.
Hemangiom – je nezhoubný nádor vycházející z cévní stěny. Vyskytuje se kdekoli v dobře prokrvených částech těla i v kůži, podobně jako kožní fibrom, ale je nejčastěji červený. Jeho odstranění je snadné. Odstraňuje se z kosmetických důvodů, nebo když se zvětšuje.
Chondrom – je nezhoubný nádor vycházející z chrupavky. Vyskytuje se zřídkakdy. Může se objevit všude, kde je chrupavka, nejčastěji pak v okolí nártu, hlezna (kotníky) nebo v koleni. Nebývá viditelný ani hmatný, ale může se stát překážkou v kloubu. Chirurgické odstranění bývá jednoduché.
Osteom – je nezhoubný nádor vycházející z kosti. Kost je živá tkáň, která je neustále kostními buňkami odbourávána a zároveň znovu tvořena. Proto se nádor může vyskytnout i v dospělé kosti. Osteom může vystupovat z kosti ve formě hmatné tvrdé nebolestivé bouličky, podobně jako uzlina. Nádor vyskytující se uvnitř kosti se většinou zjistí náhodně při rentgenovém vyšetření, které se provádí po nějakém úrazu, nebo když zlomenina neodpovídá mechanismu úrazu a kost praská v místě oslabeném nádorem. Chirurgické odstranění bývá složitější. Jakmile je osteom zjištěn a odlišen od cysty, odstraňuje se.
Zdroj: Boule na nohou
Metastáze zhoubných nádorů často postihují páteř, nejčastěji v oblasti obratlových těl. Buď přímo prorůstají do páteřního kanálu, nebo způsobují zhroucení obratle a stlačení míchy. Vzácnější je metastáze do míšních plen nebo přímo do míchy.
Nejčastěji do páteře a kostí metastazuje mnohočetný myelom, karcinom prsu a prostaty, dále pak karcinom plic či ledvin. Bolest zad může být jejich prvním signálem. Rozšíření do kostí je častou komplikací pokročilých nádorů a zároveň se zhoršuje prognóza na úplné vyléčení.
Kostní metastáze jsou způsobeny schopností nádoru uvolňovat nádorové buňky do krevního oběhu. Když se dostanou do bohatě prokrvené kostní tkáně, zrychlí se její odbourávání. Narušení kostní tkáně často vede ke zlomeninám a velkým bolestem. Těmi trpí až osmdesát procent pacientů. Nemocnému hrozí také zlomenina obratle, která je velmi bolestivá a má za následek výrazné omezení pohyblivosti. Zlomeniny obratlů se vyskytují až u dvanácti procent pacientů s rakovinou prostaty. K dalším zlomeninám dochází v devíti procentech případů. Patologické zlomeniny, tedy ty, které vznikají působením abnormálně malé, nebo dokonce žádné síly, představují opravdu závažný problém a významně zvyšují riziko úmrtí. U pacientů se zhoubnou rakovinou prostaty je toto riziko vyšší téměř o čtvrtinu.
Metastáze v páteři nemusí každého nemocného bolet, i když se jedná o jeden z nejčastějších důvodů bolestí onkologických pacientů. Že má nemocný kostní metastáze, není jednoduché poznat, protože často nemívají specifické příznaky. K jejich diagnostice se využívá například cílený rentgen a celotělová magnetická rezonance.
Varovným signálem k návštěvě lékaře může být například dlouhotrvající tupá nebo krátkodobá vystřelující bolest, zduření kosti či mírně zvýšená teplota. V některých případech kostní nádor vypadá jako bolestivý výrůstek na povrchu kosti. Nemocní s kostními metastázemi si také často stěžují, že se cítí být celkově nemocní a ztrácejí chuť k jídlu. Nezřídka ztrácejí na váze, více se potí a potýkají se s celkovou slabostí. Pokročilejší nádor může být objeven právě až díky problémům s kostními metastázemi. Ty se však mohou vyskytnout také po absolvované léčbě nemoci. Projevy toho, že se nádor již rozšířil i do kostí, jsou bohužel nejednoznačné a mohou indikovat i jiná onemocnění.
Pokud nádor vytvoří metastáze do páteřních obratlů, může dojít ke stlačení míchy, které může v důsledku vést až k trvalému ochrnutí.
Metastáze v páteři zhoršují kvalitu života i šanci na přežití a jejich léčba je mnohdy nákladnější než u samotného primárního onemocnění. Nejlepší prevencí vzniku kostních metastází je včasná diagnóza zhoubného nádoru a okamžité zahájení léčby onemocnění. Jestliže se nám nádorové bujení podaří zachytit v raném stadiu, může jeho léčba vzniku metastází úplně předejít a nemocný má daleko větší šance na vyléčení.
Kostní metastáze je katastrofickou komplikací pro většinu pacientů s rakovinou. Nejenže působí neustupující bolest a zlomeninu po triviálním úrazu (často bez něj), míšní kompresi, hyperkalcemii, ale také znamená, že se maligní proces stal nevyléčitelným.
Zdroj: Rakovina páteře
Tržné rány, pokousání – nejprve zkontrolujte, zda nedošlo k poranění větších cév. V případě, že pes krvácí, začněte krvácení ihned zastavovat. U rozsáhlejších poranění neprodleně vyhledejte veterinární pomoc. Nejprve tedy zastavte krvácení, pak ránu ošetřujte! Lehké plošné krvácení nebo krvácení z malých ran se zastaví většinou samo (takové krvácení je užitečné, protože vyplavuje z rány nečistoty, případně i choroboplodné zárodky). Sraženou krev z rány neodstraňujte. Silnější krvácení zastavte využitím tlakového obvazu, obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na mírnější rány, které je možno ovázat. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při zástavě krvácení na končetinách, končetinu oviňte nad ránou a opatrně utahujte, dokud se krvácení nezastaví, obinadlo však nesmíte ponechat na končetině déle než 1 až 2 hodiny. Tampon použijte pro silně krvácející rány na místech, která lze obtížně vázat. Nikdy nepoužívejte zásyp! Vlastní ošetření rány proveďte až po zastavení krvácení. Povrchové ranky a odřeniny ošetřete jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekční tekutinou, popřípadě sprejem (Septonex spray). Ránu znečištěnou prachem nebo hlínou a podobně nejprve vyčistěte 3% roztokem peroxidu vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou snadno znečistit (například na končetinách) ošetřete a zakryjte obvazem. Při vážnějším poranění je nutné neprodleně zajistit ošetření u veterinárního lékaře.
Popáleniny a poleptání – bezprostředně po popálení sprchujte postižené místo chladnou vodou asi 15 minut. Pozor však na podchlazení psa. Po ochlazení ránu překryjte čistým obvazem nebo gázou. Drobné popáleniny zasahující pouze pokožku můžete ošetřit sami. Zpočátku dvakrát denně, později jedenkrát denně místo očistěte a odstraňte nečistoty 0,5% dezinfekčním roztokem. Pokud je rána suchá, můžete použít dezinfekční mast. Rozsáhlejší popáleniny vyžadují každodenní ošetřování lékařem. Poleptání kyselinou – ránu opakovaně oplachujte roztokem sody bikarbony (do 1 litru čisté vody přidejte čajovou lžičku sody). Poté ihned kontaktujte veterináře!
Pohmožděnina – vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na tělo. Ten poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené místo oteče, je teplejší a bolestivé. V případě, že je zhmožděna končetina, objevuje se u psa kulhání různé intenzity. Menší pohmožděniny se mohou projevit jako krevní podlitiny, poruší-li se větší cévy a podkožní krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a čerstvé pohmožděniny, případně krevní výrony, přikládejte studené obklady. Dalším opatřením je zajištění klidu psa. V případě, že kulhání neustoupí do několika dnů, je třeba navštívit veterinárního lékaře.
Zlomenina – příznakem zlomeniny je velká bolestivost, změna polohy končetiny, silné kulhání nebo chůze po třech končetinách, následný otok postižené oblasti. Při pohybu třecích ploch je slyšitelný charakteristický chřestící zvuk, takzvaná krepitace. V případě otevřené zlomeniny je viditelná otevřená rána se zlomenou kostí. Nutným opatřením první pomoci je znehybnění postižené končetiny dlahou a obvazem a dopravení postiženého psa k veterinárnímu lékaři. V případě otevřené zlomeniny je nutné nejprve provést zástavu případného krvácení.
Tonutí – nejprve odstraňte co nejvíce vody z dýchacích cest. U malého zvířete zvolte vytřepání hlavou dolů, ale dejte pozor na trauma krční páteře. Velkého psa přehněte přes koleno nebo židli a opakovaným tlakem na hrudník vodu vymačkávejte. Pokud zvíře nedýchá, začněte umělé dýchání, pokud nenahmatáte ani pulz, zahajte masáž srdce.
Otrava – různé jedy vyvolávají různé příznaky. Většina jedů způsobí krátce po pozření zvracení nebo průjmy, kterými se organismus snaží zbavit nežádoucích látek. U většiny jedů probíhají příznaky bezprostředně po příjmu jedu nebo po jeho vstřebání do krve a zanesení do orgánů a tkání. Hlavními příznaky otrav jsou zvracení, průjem, skleslost a malátnost psa, nechutenství, u některých jedů slinotok, rozšíření nebo zúžení zornic, snížení tělesné teploty, u jedů na bázi warfarinu příznaky vnitřního krvácení (bledost sliznic, malátnost, skleslost, krvácení z přirozených tělních otvorů a do podkoží, srdeční slabost). Při podezření na otravu je důležité co nejdříve vyvolat u psa zvracení, čímž dojde k vyprázdnění žaludku. K tomu je možné použít silný roztok kuchyňské soli (do vody jedna polévková lžíce soli). Po vyprázdnění žaludku a odeznění dávivých příznaků je vhodné podat projímadlo (například 20 až 30 g jedlého oleje) a následně podat 2 až 5 tablet živočišného uhlí buď ve formě prášku (navlhčený), nebo v tabletách (navlhčené nebo rozpuštěné ve vodě). Nutností je vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře, vhodné je zajistit část podezřelého krmiva k chemickému vyšetření, které zprostředkuje veterinární lékař.
Uštknutí – poraněné místo vydezinfikujte a podle možností ostříhejte nebo oholte okolí rány. Ránu nevysávejte, nechlaďte ani nezaškrcujte – jed v místě uštknutí způsobí pod rankou rozsáhlé nekrózy. Psa musíte neprodleně odvézt k veterinárnímu lékaři. Dodržování klidového režimu poraněného zvířete je nezbytností! Komplikace po uštknutí se mohou projevit i po 24 hodinách, po několika dnech se mohou dostavit příznaky selhání ledvin jako následek poškození tkáně toxinem, důležité je tedy neustále psa monitorovat.
Úpal, úžeh – úpal a úžeh se vyskytují zejména v letních měsících. Příznaky jsou vysoká rektální teplota (nad 40,5 °C), rychlé dýchání, zrychlený slabý tep, apatie, odmítání pohybu, třes, svalové záškuby, zvracení. Při poskytnutí první pomoci je nutné co nejdříve přerušit práci a odvést psa do stínu. Polévat jeho tělo studenou vodou, ne však končetiny – chlad způsobuje zúžení cév, sníží se množství vypařovaného tepla. Na hlavu a srdeční krajinu pokládejte studené obklady nebo sáčky s ledem. Nabídněte psovi malé množství tekutiny, ne ledové! Velké množství vyvolá zvracení, což zhoršuje stav – křeče, dehydratace. Zajistěte přepravu postiženého psa k veterinárnímu lékaři. Teplota by se měla snižovat pozvolna, asi o 1 °C za hodinu. V případě, že je nezbytné nechat psa v zaparkovaném automobilu, je nutné najít pro parkování takové místo, na které v době během vaší nepřítomnosti nezačne svítit slunce. Zajistěte dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu (například použitím okenní mřížky, pootevřením okýnka tak, aby pes nevylezl), vůz i psa pravidelně kontrolujte a zajistěte pro psa přísun čerstvé vody.
Podchlazení – rektální teplota pod 36 °C, nastává při delším pobytu v chladném prostředí. Nejprve musíte začít psa postupně ohřívat zvnějšku. Na povrch těla položte deky, termofory, rukavice naplněné teplou vodou, elektrické podložky (ale pozor na popálení). U mírnějších forem je možné zvíře ponořit do vody o teplotě 40–45 °C, tento způsob však nemůžete použít u těžkého podchlazení – rozšíří se povrchové cévy a tím se zvýší ztráty tepla. Tělesná teplota by měla stoupat o jeden stupeň za hodinu. Nezapomeňte kontaktovat veterinárního lékaře, kontaktujte ho ihned, pokud se vám nepodaří zvednout teplotu psa nad 36 °C. Podchlazení může vést k nepravidelnostem srdečního rytmu až k selhání srdce.
Úraz elektrickým proudem – nejdříve ze všeho dejte psa z dosahu elektrického proudu. Dávejte pozor, abyste i vy nebyli zasaženi proudem. Pokud pes nedýchá a nemá pulz, zahajte umělé dýchání a masáž srdce. Pokud se vám zvíře podaří oživit, ihned ho přepravte k veterináři. Pokud je poranění tepelné, má podobu popálenin a pes nejeví známky celkových potíží, ošetřete ránu 0,5% dezinfekčním roztokem.
Poranění hlavy a páteře – psa položte na pevnou (tvrdší) podložku vhodnou pro transport, například prkno, lepenka, složená deka. Hlavu umístěte výš než tělo, nejlépe v úhlu 45 °, úhel hlavy a krku by měl být asi 20 °. Tělo podložte postupně už od lopatek, aby nebyla hlava zalomena. Při transportu zabraňte zvířeti v pohybu. Pokud jste u nehody a při transportu sami, psa k podložce zafixujte obvazy, dekou nebo třeba izolepou.
Poranění vnitřních orgánů – poranění orgánů se rozpozná velice těžko, záleží na intenzitě poranění orgánu, jaké se objeví příznaky. Většinou se objeví náhlé blednutí sliznic, snížení tělesné teploty, malátnost a únava, při těžkém postižení brzy pes zkolabuje a uhyne. Pokud máte jen podezření na poranění vnitřních orgánů, zajistěte psovi klid, dostatek tekutin a co nejrychleji jej dopravte k veterináři. Podezření na krvácení do dutiny břišní nesmíte podceňovat. Nejčastěji se pozná tak, že se dutina břišní zvětšuje, pes má bledé sliznice a namáhavě dýchá. Krvácení do dutiny břišní se eliminuje tak, že vyvinete protitlak z vnějšku – břicho zabandážujete; obvaz nesmí být příliš utažený – musíte pod něj bez problémů vložit prst; nadměrný tlak může zhoršit dýchání. Psa uklidňujte a co nejrychleji transportujte k veterináři.
Rány se zabodnutým cizím tělesem – v případě vražení předmětu hluboko do těla, například větev, tyč, šíp, se jej nesnažte na místě vytáhnout, aby nedošlo k poškození důležitých struktur, ale pokud je to možné, pouze zkraťte venkovní část, aby při převozu pacienta na veterinární pracoviště nedocházelo pohybem předmětu k dalšímu zraňování.
Poranění hrudníku s průnikem vzduchu – pokud dojde k poranění hrudníku a vniknutí vzduchu do hrudního koše, dochází ke kolapsu plíce a na zvířeti lze pozorovat výraznou dušnost. Ihned musíte omezit další průnik vzduchu několikavrstvým obvazem s vrstvou igelitu nebo jiného neprodyšného materiálu a zvíře dopravit na veterinární ošetření.
Resuscitace poskytuje mozku, srdečnímu svalu a ostatním orgánům potřebný kyslík v době, kdy dojde k zástavě srdce a váš pes není schopen sám dýchat. Pokud pes nereaguje, vyhodnoťte jeho stav a v případě nutnosti proveďte resuscitaci. Pokud je po ruce pomocník, provádějte resuscitaci společně!
Technika resuscitace zahrnuje uvolnění dýchacích cest, dýchání a krevní oběh. Prvním krokem bude uvolnění dýchacích cest, kdy psovi narovnáte hlavu a krk. Jednou rukou pak uchopte jeho horní čelist, otevřte mu tlamu a volnou rukou vytáhněte jazyk. Pokud nemůžete jazyk zachytit, použijte kousek látky. Vyčistěte mu tlamu od jakýchkoli zbytků jídla, zvratků a podobně. Dále musíte zjistit, zda váš pes dýchá. Přidržte jeho hlavu a krk natažené v jedné rovině a jazyk vytažený dopředu. Sehněte se k němu obličejem směrem k hrudníku a přiložte tvář k jeho čenichu. Na 10 sekund sledujte, poslouchejte a snažte se pocítit jeho dech. Dále sledujte pohyby hrudníku. Pokud pes dýchá, spočítejte dechovou frekvenci. Pak změřte pulz a teplotu, zkontrolujte zbarvení dásní, dobu naplnění kapilár, a zda je pes dehydrován. Zavolejte veterináře.
Pokud pes nedýchá, začněte s umělým dýcháním. Narovnejte mu hlavu a krk, aby je měl v rovině, přidržte vytažený jazyk dopředu a uchopte ho kolem tlamy, aby ji měl zavřenou. Pak přiložte svá ústa přes jeho čenich a vdechněte vzduch do jeho nozder. Sledujte, jak se psovi zvedá hrudník. Pak svá ústa odtáhněte, aby vzduch z plic mohl volně unikat.
Když se hrudník nezvedá, pysky jsou příliš sevřené a pes nevydechuje vzduch dostatečnou silou, má nějakou přepážku v dolních cestách dýchacích. Ať už se jeho hrudník zvedá, či nikoli, měli byste mu rychle poskytnout další 2 vdechy. Dále je nutné zkontrolovat krevní oběh, a to tak, že nahmatáte pulz nebo si na 10 sekund poslechnete srdce. Pokud je pulz hmatatelný, ale pes nedýchá, musíte okamžitě začít s umělým dýcháním:
Každý vdech by měl být pomalý a trvat nejméně 1–1,5 s. Po minutě umělého dýchání mu na 5 sekund změřte pulz a poslechněte si, jestli se vrací dech. Když nedýchá, pokračujte v umělém dýchání. Někdy se stane, že se vzduch dostane do břicha. Položte ruku dlaní na jeho levý bok, těsně pod žebry, a jemně stlačte. Pokud zjistíte slabý a povrchní dech, snižte frekvenci na 10–15 vdechů za minutu.
Pokud se stane, že pulz není možné nahmatat a váš pes nedýchá, musíte k umělému dýchání připojit masáž srdce. U malého psa provádějte stlačování hrudníku tak, že ho uchopíte oběma rukama kolem nejširšího místa jeho hrudníku, asi 2–3 cm od jeho lokte, aby váš palec směřoval jedním směrem a ostatní prsty opačným směrem. Pak stlačujte hrudní koš z obou stran asi o 2–4 cm v časovém intervalu 120–150krát za minutu.
U středního a velkého psa se masáž provádí z boku. Obě ruce (na sobě) položte na levou stranu nejširšího místa hrudního koše, asi 5–7 cm od lokte. Hrudník stlačujte asi o 4–5 cm v časovém intervalu 80–100krát za minutu. Pokud hrudník stlačujete 120krát za minutu, měli byste vdechnout při každém šestém stlačení. U středních a velkých psů byste měli střídat dva vdechy s 15 stlaky hrudníku, a to nejméně 12krát za minutu. Pokud máte po ruce druhou osobu, rozdělte si dýchání a masáž. Frekvence se nemění, jen vdechovat by se mělo s každým druhým či třetím stlačením, nehledě na velikost psa – zvýšíme tak přísun kyslíku.
S resuscitací byste měli pokračovat, dokud ji nepřevezme veterinář, nebo nejste vyčerpání a nemůžete pokračovat, nebo neucítíte bušení srdce či pulz.
Zdroj: Zranění u psa
Autoři obsahu |
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.