Už jste asi slyšeli tento zvláštní název... Patří zelenině, která má svůj původ v Jižní Americe. Možná jste se setkali i s jinými názvy, jako například mexická okurka, paprikookurka, okurka pepřenka, divoká okurka, dutá okurka či korila. Pěstovat tuto liánovitou rostlinu lze i v našich podmínkách. Jako zelenina je u nás ačokča stále vedena spíše v kategorii kuriozit. Kdo ji však jednou pěstoval, rád se k ní vrací. Její plody (i listy) je možné konzumovat jak za syrova, tak i jako součást tepelně upravených pokrmů. Zajímavé jsou i léčebné účinky ačokči. Neváhejte tedy a pusťte se do jejího pěstování. Právě květen je ten nejvhodnější čas pro její vysazení.
Návodna pěstování ačokči
Ačokča vyžaduje k pěstování záhřevnou propustnou půdu, bohatou na humus, hlubokou a dobře propracovanou. Protože je tato rostlina velmi náročná na teplo, je vhodné při jejím pěstování použít černou netkanou textilii a vybrat jí jako stanoviště jižní, sluneční stranu. Ačokču si můžete předpěstovat ve fóliovníku nebo doma na okenním parapetu. Po vyklíčení rostlin, tedy když rostlinky začnou vytvářet první lístečky, je vhodné je přepikýrovat. Vyberte ty nejsilnější rostlinky a přesaďte je do truhlíku cca 3 centimetry od sebe. Jakmile dosáhnou výšky okolo 10–15 centimetrů, je vhodné je jednotlivě přesadit do vhodných nádob, například do kelímku od jogurtů, truhlíků, květináčů. Sazeničky přesaďte ven až po posledních mrazících, to znamená kolem 15. května. Sazenice sázejte alespoň 25 centimetrů od sebe (to je na 1 m2 asi 4 rostliny). Nezapomeňte, že rostlina potřebuje ke svému růstu oporu (síť, drátěnka, plot). Doporučuje se zaštipování při výšce okolo 2 metrů, aby se podpořil větší výnos plodů. Pozor: Rostlinu je třeba chránit před slimáky, kterým velmi chutná.
Ačokča je rostlina náročná nejen na teplo a vlhko, ale také na živiny, proto je vhodné její pravidelné přihnojování. Doporučují se hnojící přípravky určené pro plodovou zeleninu, například Cererit. Nezapomeňte na každodenní zálivku. Ačokča vám bude plodit koncem srpna až začátkem září.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
dali jsme 5 semen a porostla hustě zeď stodoly v šířce cca 10 metrů a do 4. metrové výšky. Je to jako liana. Úroda nadmíru bohatá, sklizeny 4 velké přepravky.
Ačokča (latinsky Cyclanthera pedata, lidově paprikookurka) je rostlina patřící do čeledi tykvovitých. Pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se nejen tam, ale i v Peru a v částech jihovýchodní Asie. V Evropě je ačokča téměř neznámá. Tato jednoletá, popínavá rostlina má plody připomínající svým tvarem lusk, které chutnají jako paprika s okurkou a hráškem dohromady. Je třeba ji pěstovat u plotu, zdi nebo u opory, protože má tenké stvoly, roste bujně a v našich podmínkách dosahuje výšky 3–5 metrů. Lze ji pěstovat všude tam, kde se daří melounům, okurkám a tykvím. Pro rodinu běžně vystačí 4 rostliny. Rodí od konce června až do zamrznutí. Rostlina je prvním větším mrazem zničena.
Ačokča kvete drobnými bílými, nažloutlými nebo nazelenalými květy, které rostou ve skupinách po deseti až dvaceti. Rostlina je oboupohlavní, nejdříve se objeví počátkem července samčí květy a o něco později samičí, z nichž se potom vytvoří očekávané „okurčičky“. Plody dozrávají od konce července a jsou světle zelené, ukryté v paždí listů. Konzumují se ve velikosti 3–10 cm, větší jsou už tuhé. Denně lze sklidit z jedné rostliny 10–12 plodů. Plody ačokči připomínají lusk nebo papriku, jsou ovšem větší (zralé mohou být 10–20 cm dlouhé) a na konci zašpičatělé. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Jakmile začnou smetanově zbarvená semena tmavnout, plody již nekonzumujte. Plně uzrálá semena slouží na jaře k předpěstování sazenic, nebo je můžete v teplejších polohách vysévat koncem dubna přímo na záhon. Listy mají velikost 6 až 14 cm, jsou laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované, dají se konzumovat obdobně jako špenát. Plody se používají do čerstvých salátů, podobně jako okurka, vaří se, dusí, pečou, grilují a také je lze sterilovat, optimální je sladkokyselý nálev, nebo sušit (využití v léčitelství). Plody ačokči můžete několik dní uchovávat v chladu (v lednici).
Oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách na balkónech. Nejdůležitějším kritériem pro úspěšné pěstování těchto rajčat je volba místa. Rajčata milují slunnou polohu a naopak nesnáší přílišnou vlhkost. Nejlepší je tak balkón orientovaný na jih nebo západ, navíc zakrytý střechou.
Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Potom jej důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj. Ten dejte úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, čímž podporuje rychlý a zdravý růst rostliny.
Pro pěstování zakrslých odrůd keříčkového rajčete na balkóně použijte nejlépe samozavlažovací truhlíky o délce padesát centimetrů, kam se vám vejdou bez problémů tři sazenice. Samozavlažovací nádoby se volí proto, aby sazenice nebyly zalévány na list, a to z důvodu jejich ochrany před zvýšeným rizikem napadení plísní bramborovou. Na klasickém panelákovém balkóně vám porostou i rajčata tyčková, jenže těm už truhlíky nestačí. Pro jejich pěstování je nutné použít květináče s minimálním průměrem čtyřicet centimetrů a hloubkou třicet centimetrů. Složení půdy je stejné jako u balkónových rajčat. Samozřejmě i zde platí, že vhodným prostředkem pro pěstování jsou samozavlažovací nádoby.
Pěstování v pytlích se osvědčuje tam, kde buď jinou možnost nemáte, nebo v případě, že chcete u několika rostlin dosáhnout ranější sklizně. Vhodné jsou silné, plastové pytle (čiré i černé) a doporučuje se vždy ustřihnout rohy, aby mohla odtékat přebytečná voda. Pytle naplníte kvalitním substrátem, rostliny zasadíte stejným způsobem jako u venkovní výsadby a během růstu je vyvazujete k opěrnému kůlu. Pozor, při tomto způsobu pěstování v omezeném prostoru se z půdy často rychle vyčerpá vápník a plody pak trpí suchými hnědými skvrnami proti stopce (suchá skvrnitost z nedostatku vápníku). Proto je nutné během vegetace rostliny přihnojovat vápenatými hnojivy.
Ve svém příspěvku AČOKČA KOŘENY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Vít.
Prosím potřebuji zjistit jak hluboko a jak šíroko se rostahne 1 rostlinka.Jde mě oto ,jestly to jde pěstovat v nějaké větší nádobě.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eliška.
běžně ji pěstuji na balkoně ve větším květináči při vytvoření podpoře. Stačí mi 2 rostliny. Liány vždy usměrním na žebříček -podporu, občas přihnojím. Rostlinu používám místo stínidla (sluníčka).
pomáhá při léčbě cukrovky – lidé s cukrovkou mají pojídat mladé čerstvé plody do velikosti 3 cm i se semínky, neboť ačokča pomáhá upravit metabolismus cukrů
používá se při respiračních chorobách a jako prevence poruch oběhového systému – užívá se vývar z ačokči: plody se nakrájí na drobné kousky a suší při teplotě do 40 °C; před vařením se na ½ hodiny namočí do studené vody, poté se vaří cca 15 minut
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a krevní tlak – konzumují se plody (nejlépe čerstvé)
má protizánětlivé účinky – listy se přikládají na zanícenou část těla
léčí zánět ucha – používá se šťáva z čerstvých plodů
slouží jako diuretikum – užívá se odvar: 3 plody se rozpůlí a bez semínek se vaří v litru vody
Je ačokča diuretikum
Ano, ačokča je považována za diuretikum. Odvar připravený ze dvou nebo tří plodů bez semínek v 1 litru vody je prý výborné diuretikum (močopudný prostředek). Rovněž se udává, že zamezuje vstřebávání sodíku a draslíku zpět do těla.
V naší poradně s názvem CUKROVÁ PASTA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Cukrovou pastu můžete nejlépe použít na depilaci (odstranění) chloupků na nohou. Zde je návod, jak se cukrová pasta připravuje levně doma. Potřeba na to bude bílý cukr, čerstvě vymačkaná citronová šťáva a čistá voda.
Vše dejte do hrnce, důkladně promíchejte a za stálého míchání zahřívejte, až se začnou tvořit bublinky, pak snižte teplotu plotýnky a nechte probublávat, ale stále míchejte! Toto provádějte až do chvíle, kdy tekutina začne mít světle zlatou barvu. Pak to nechte vychladnout. Při vaření je důležité nezahřívat to moc dlouho, aby to nezhnědlo, protože pak se z toho udělá karamel a ten vám akorát tak zalepí hrnec, ale depilaci s tím pak už neuděláte.
Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou. Pokožku, kterou budete chtít depilovat, tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.
Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA PŘÍPRAVU KOSTIVALOVÉ MASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kostivalová mast a jak si připravit kostivalovou mast doma, zde je návod. Pravá kostivalová mast obsahuje k čerstvý kořen kostivalu. Ten se sbírá na jaře nebo na podzim.
Důležité upozornění!
Účinné látky kostivalu můžete zničit stykem s kovem!
Takže při sběru a čištění použijte keramický nůž a keramickou škrabku.
Kořen krátce ale dobře opláchneme ve slaném roztoku. Dvě hrsti kuchyňské soli na litr vody. Pak kořen necháme okapet a nakrájíme na tenké plátky nebo ho nahrubo nastrouháme na nekovovém struhadle. Ve vodní lázni v nekovové nádobě rozpustíme lékařskou vazelinu nebo sádlo v množství, které nám v tekutém stavu dovolí potopit všechen nakrájený kořen. Až se nám to rozpustí, tak přidáme nakrájený kořen. Necháme dvacet minut zahřívat ve vroucí vodě. Pak odstavíme, necháme vychladnout a při poklesu teploty pod 40*C přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a do směsi dále ještě rozmáčknuté dvě kapsle vitamínu E 400mg a jednu kapsli vitamínu C (důležitý je ten obsah v kapslích), zamícháme a necháme odstát do druhého dne při teplotě kolem 20*C. Druhý den to přivedeme do tekutého stavu, ale moc to nepřehříváme, aby med, či včelí vosk, neztratily cenné látky, jež vysoké teploty ničí. Po ztekucení to přefiltrujte přes gázu nebo dětskou plenu. Získanou tukovou tekutinu nalijte do sterilních kelímků a uchovejte v chladu a temnu. Nejlépe v chladničce. Mast lze připravit případně i ze sušeného kořene kostivalu, ale sušený kostivalový kořen je třeba před přípravou rozdrtit v nekovovém hmoždíři.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Domácí krém na kvasinkovou infekci pochvy - recept
K výrobě této léčivé pasty proti poševním kvasinkám budeme potřebovat bentonit, což je hornina vznikající zvětráváním mateční horniny z čediče (třetihorní hornina). Bentonit je charakteristický vysokým obsahem jílových nerostů. Bentonit je plastická hornina s vlastnostmi, které jí umožňují bobtnat. Chemické i minerální složení bentonitu je velmi proměnlivé a závislé na vzniku ložiska. Nejvýznamnější částí bentonitu je monmorillonit. Bentonitu bude potřeba 100 gramů. Dále bude potřeba pau d'arco čaj, což je odvar z lapacha (lapačo). Čaje Pau d`arco bude potřeba 100 ml. Dále budeme potřebovat jogurt s živými kulturami Lactobacillus acidophilus nebo bifidobakterium bifidum (bifidus activ). Tohoto jogurtu bude potřeba 1 lžíce. Dále bude třeba čajovníkový olej tea tree oil, toho bude potřeba 5 ml. A jako poslední součást tohoto receptu je tinktura z vodilky kanadské. Vodilka kanadská (Hydrastis canadensis) patřila mezi významné a oblíbené léčivky mezi indiány a později našla široké uplatnění i mezi obyvateli Severní Ameriky. Všechny tyto ingredience smícháme dohromady tak, aby z toho vznikla taková řidší pasta, kterou pak, pomocí igelitového sáčku s ustřihnutým rohem, aplikujeme do pochvy. Tato pasta by měla v pochvě zůstat půl dne. Pak se pochva důkladně vypláchne čistou vodou, nechá se chvíli odpočinout a aplikuje se další nová pasta. Takto se pokračuje dvakrát denně po dobu jednoho týdne. Ceny surovin:
V naší poradně s názvem KOSTIVAL NA ZUBY VE FORMĚ TINKTURY A NÁVOD NA PŘÍPRAVU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Výplachy úst tinkturou z kořenu kostivalu udrží zdravé a pevné dásně a tím i pevné krčky zubů. Je tedy velmi prospěšné použít kostival na zuby v případě paradontózy. A jak si doma připravíte z kořenu kostivalu tinkturu na zuby, zde je návod.
Nakrájený a očištěný kořen kostivalu vložíme do dobře uzavíratelné skleněné nádoby, a zalijeme ho 9 díly 38 - 40% žitné vodky, slivovice, režné nebo jiného alkoholu v této síle. Pak to dobře uzavřeme a postavíme na 10 - 14 dní na slunce nebo k topení. Občas protřepeme. Za 14 dní se černá tekutina slije do lahviček přes filtrační papír a popíše se názvem a datem, abyste to později poznali, protože nejlepší je tinkturu nechat uležet nejméně dva roky, protože pak je ještě účinnější a ještě mazlavější. POZOR! Kořen kostivalu nesmí přijít do styku s kovem, takže při čištění a krájení kořenu kostivalu používejte keramícké nože a škrabky!
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Plody očistěte a zbavte jádřinců, odříznuté horní díly uschovejte. Mleté maso usmažte na cibulce na trošce oleje, osolte a okořeňte. Hotové maso zahustěte vajíčkem a plňte směsí jednotlivé papričky. Nakonec plody uzavřete horním dílem (víčkem), který jste odřízli na začátku. Oba díly k sobě spíchněte párátkem a celé vložte do pekáčku s máslem. Pečte přibližně 20 minut. Podávejte s rajskou omáčkou se smetanou. Jako přílohu zvolte buď těstoviny, nebo knedlík.
V naší poradně s názvem CUKROVÁ PASTA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Cukrovou pastu můžete nejlépe použít na depilaci (odstranění) chloupků na nohou. Zde je návod, jak se cukrová pasta připravuje levně doma. Potřeba na to bude bílý cukr, čerstvě vymačkaná citronová šťáva a čistá voda.
Vše dejte do hrnce, důkladně promíchejte a za stálého míchání zahřívejte, až se začnou tvořit bublinky, pak snižte teplotu plotýnky a nechte probublávat, ale stále míchejte! Toto provádějte až do chvíle, kdy tekutina začne mít světle zlatou barvu. Pak to nechte vychladnout. Při vaření je důležité nezahřívat to moc dlouho, aby to nezhnědlo, protože pak se z toho udělá karamel a ten vám akorát tak zalepí hrnec, ale depilaci s tím pak už neuděláte.
Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou. Pokožku, kterou budete chtít depilovat, tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.
Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JANA ŠAMŠONOVÁ.
Dnes jsem uvařila cukrovou pastu.Sice jsem ji třikrát dovářela,než měla správnou hustotu,ale povedlo se.Depilace s ní jde super.Díky za návod.Ušetří to spoustu peněz.
Perfektně funguje zejména při hubnutí, proti cholesterolu, proti kornatění tepen a proti hypertenzi. Ačokča má tedy mnoho výhod, shrňme si některé z nich:
snížení hladiny špatného cholesterolu – ideální pro boj s aterosklerózou;
přispívá ke snížení hladiny LDL cholesterolu, který se hromadí v tepnách, a na druhou stranu přispívá ke zvýšení HDL cholesterolu – je tedy ideálním doplňkem pro léčbu hypercholesterolémie;
reguluje metabolismus tuků, což umožňuje snížit hladiny cholesterolu v krvi;
je vhodným doplňkem při hubnutí;
doporučuje se při léčbě hypertenze;
ideální na poruchy respiračního systému;
pomáhá při otitidě (zánětu středního ucha).
Ačokča je samozřejmě i ovoce bohaté na vlákninu. Může být konzumována ve své přirozené podobě, v salátech, předkrmech, masových náplních, nebo v kapslích. Pokud se rozhodnete konzumovat tuto rostlinu v tobolkách, doporučují se užívat dvě tobolky půl hodiny před jídlem, obvykle před snídaní a obědem. Důležité je, aby byly zapity velkým množstvím vody.
V naší poradně s názvem CVIČENÍ OKA PO OPERACI MAKULÁRNÍ DÍRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Mařincová.
je možné zjistit nějaké cvičení nebo posilování oka po operaci makulární díry 3 st, které by zlepši,lo vidění.?
děkuji Mařincová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jediný způsob jak si pomoci k nejlepším výsledkům operace makulární díry je držet hlavu otočenou tváří k zemi nepřetržitě po dobu 20 až 30 dní, než se vstřebá plynová bublina. Aby vás nebolelo za krkem ze stále svěšené hlavy, tak zkuste tato dvě doporučení:
1. Návod jak si zařídit pohodlný posed https://youtu.be/BMD6tWEI7eA
2. Návod jak upravit lůžko pro spánek https://youtu.be/wHdiiPUzE_I
Ve svém příspěvku STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Prosím o obrázek stříbrného můstku z alobalu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel.
dobrý den.
Marně scháním přesný návod na ,,stříbrný můstek",písemných návodů je relativně
dost ale mně by stačila 1-2 foto aby jsem to výrobně pochopil.Ale místo toho mi
nabíhají reklamy na okna nebo vína ty mi ale s mým problémem nepomůžou.
Děkuji za pomoc.Karel
Malé slečny se strašně rády parádí a obvykle hned po vlastnictví krásných šatiček jim nejvíce záleží na tom, aby měly krásné vlásky. Od účesu obvykle očekávají pohodlnost, praktičnost, ale především zábavu a veselou, hravou originalitu. Nebojte se s dětmi experimentovat, děti jsou hravé a cokoliv nového je vždycky nadchne. Navíc několik minut strávených nad „blbnutím“ s účesem vás jistě nezabije, strávíte s dítětem nějaký ten čas, sblížíte se a uvidíte, že ze společného výsledku bude mít potomek mnohdy větší radost než z hračky koupené za drahé peníze v krámku. Pokud jde o slečny, zakládají si na dlouhých lokýnkách a už při pouhém pohledu na nůžky se obvykle děsí.
Péče o vlasy a jejich úprava je náročnější, ale pokud mají malé slečny hravé maminky s trochou fantazie, určitě společně vytvoří velkou spoustu hezkých variant účesů. Kromě účesu samotného skvěle poslouží různé sponky, gumičky a ozdůbky, které dodají účesu šmrnc a nápad. V obchodech je jich takřka nepřeberné množství, takže si jistě vyberete, ovšem pokud možno vybírejte gumičky, které nejsou vyrobeny pouze z gumy. Ty totiž vlasy značně ničí a při sundávání se společně s nimi obvykle vytrhne množství vlasů, což je pochopitelně krajně nepříjemné i pro dospělého, natož pro dítě.
Účesy z dlouhých vlasů jsou velmi populární, nejvhodnější jsou copy, ať už obyčejné ohony (v libovolném množství) nebo různé splétané copky. Vlasy pak totiž nepadají do očí a nebrání při hře ani jakékoliv jiné činnosti. Pokud se do copu nějaké kratší vlasy nezachytily, připněte je sponkou, především malé děti by padající pramen vlasů hodně rušil a znervózňoval. Při výběru účesu je nutné samozřejmě také zvažovat typ a kvalitu vlasů vašeho broučka a také to, nakolik je jeho život aktivní. S postupem času se však připravte i na to, že dítě bude chtít do těchto záležitostí čím dál více mluvit a bude třeba mu vysvětlit jednotlivé výhody a nevýhody účesu, které si vysnilo. Dlouhé vlasy jsou krásné, ovšem když se malá princezna každé ráno vzteká, když si je má učesat, nebudou nejspíše tou nejlepší volbou.
Říkalo se, že by se děti měly stříhat nakrátko, aby měly husté a kvalitní, krásné vlasy, a umývat je šamponem je vhodné tak jednou do týdne. Obojí je ovšem fáma. Zastřihování vlasů je samozřejmě důležité, ale pouze v případě konečků. Ideální doba je odstřihnout konce vlasů jednou za dva až tři měsíce, aby se netřepily. Co se týče mytí vlasů, provádějte jej tak často, jak je potřeba. Na citlivou dětskou pokožku používejte ze začátku jemné dětské mýdlo, později dětský šampon. Všeho však s mírou – dětské vlásky jsou velmi citlivé na chemikálie, proto v prvních letech života
Návodů na jednoduchý drdol je celá řada, zde je návod na jednoduchý a slavnostní drdol pomocí podložky.
Postup
Vlasy sčešte do culíku a přidržte rukou.
Následně je všechny provlečte podložkou.
Poté vlasy přehoďte přes podložku, rovnoměrně je na ní rozprostřete a takto vzniklý drdol přidržte opět rukou.
V dalším kroku drdol důkladně zafixujte pomocí gumičky.
Vlasy, které z drdolu vyčuhují, obtočte dokola a nenápadně uchyťte sponkami v barvě vlasů pod drdol.
Další možností je vytvořit si drdol zvaný obří vlna:
K vytvoření účesu potřebujete zpevňující styling, nejlépe podložku na vlasy sloužící také pro drdoly, a žehličku na vlasy.
Vlasy nejdříve vyrovnejte.
Na temeno hlavy upevněte podložku a přes ní veďte vlasy, které pod ní na opačné straně zahněte a pevně uchyťte vlásenkami.
Jeden velký pramen nechte volný a natočte jej žehličkou na vlasy nebo kulmou do podoby velké vlny, kterou na konci opět neviditelně upevněte vlásenkou.
Gyntima Intimní pěna je účinný, příjemný, osvěžující a jemný mycí prostředek s optimálním pH, vyvinutý speciálně pro intimní hygienu ženy. Pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení z vybraných přírodních látek, především aloe vera, která má antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky, nepůsobí dráždivě na pokožku. Intimní pěna představuje pro pokožku vašeho těla dlouhotrvající svěžest a ochranu, a proto by neměla chybět při každodenní intimní hygieně ženy.
Gyntima Intimní pěna je vhodným doplňkem vaginálních čípků Gyntima.
Návod k použití:
Pěnu naneste na navlhčenou pokožku v intimních místech a jemně roztírejte při každém mytí celého těla.
Balení: 150 ml
Gyntima Intimní mycí gel
Charakteristika:
Gyntima Intimní mycí gel je účinný, osvěžující a jemný prostředek, určený pro každodenní intimní hygienu ženy, pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení a vybraným přírodním látkám je pokožkou velmi dobře snášen. Intimní mycí gel obsahuje účinnou látku pinarol – výtažek ze smrkových výhonků a čerstvého jehličí. Pinarol a aloe vera mají antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky. Intimní mycí gel zajistí pokožce vašeho těla dlouhotrvající svěžest. Kyselina mléčná reguluje pH a působí jako hydratační faktor.
Dětský intimní mycí gel je určen pro dívky od 3 let věku, kdy ještě není obranyschopnost pochvy dostatečná. Při hře na písku, při nesprávném ošetření po stolici, při nedostatečné hygieně a podobně může snadno do pochvy vniknout infekce. Proto jsou onemocnění stydkých pysků a pochvy nejčastějšími gynekologickými potížemi u dívek mezi 3. a 9. rokem věku. Je nezbytné, aby děti již od útlého věku byly vedeny ke zvýšené a pravidelné intimní hygieně a získaly si tak návyky do budoucna.
Ve svém příspěvku STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Ondreička.
Neviem sa vyznať v tom, ako vlastne vhotoviť mostík na širokej ? náplasti - 1 cm vodorovne a 1,5 cm zvisle ?
Môžete mi prosím poslať obrázok alebo podrobnejší návod. Chcem to použiť na koleno v IV. štádiu RA.
Ďakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Prosím o návod, resp. radu, ako vyhotoviť strieborný mostík z alobalu, ktorý chcem používať na obklady boľavého kolena s reumatoidou artritídou IV. stupňa.
Ďakujem za pomoc
Majoránka pochází z Asie a dnes je možné ji vypěstovat v mírném až teplém podnebném pásmu skoro všude. Majoránka dorůstá do výšky kolem 25–30 centimetrů. Tato bylinka potřebuje stálou teplotu nad 19 stupňů. Majoránka v našich podmínkách vymrzá, a proto u nás nedává semena. Když ji vysejete, tak kvete nejdříve v červenci, ale většinou i déle, takže nestihne dozrát. Bohužel i pozdní mrazík ji zničí. V teplejších krajích, kde neznají mrazy, vyroste majoránka v keřík do podkolení výšky a má vlivem tepla a slunce i více silice.
Pro vlastní pěstování se doporučuje lehká půda rok nehnojená, případně jen kompostem. Ideální je ji sít či ze sazenic sázet po některé zelenině. Nejlépe se jí bude dařit na teplém stanovišti, které bude zároveň chráněno před větrem. Semínka zasejte na záhon koncem dubna na povrch půdy. Jemně je zasypte zeminou. V půlce května můžete vysadit předpěstované sazeničky po dvou až třech rostlinkách. Záhon okopávejte a udržujte ho bez plevele. Na podzim pak majoránku klidně přesaďte do truhlíku. Kdo nemá zahradu, může pěstovat majoránku rovnou v truhlících nebo v bylinkových nádobách na balkóně. Vysévejte ji klidně již koncem ledna do půdy bohaté na živiny. Je zapotřebí ji často hnojit a udržovat přiměřenou zálivku. Majoránku je možné pěstovat také v truhlíku za oknem, kde vám vydrží až do jara.
Pro pěstování majoránky je třeba volit místo, které se vyznačuje zejména tím, že je teplé. Optimální volbou jsou místa, která jsou velmi dobře chráněna před severními větry. Půda pro pěstování majoránky musí být hodně hnojená, jelikož tato rostlinka si vyžaduje velké množství živin. Co se týká zálivky, tak ta by měla být přiměřená. Pozor je třeba si dát na zbytečné přelévání majoránky. Hnojit je třeba organickými hnojivy. Sklízí se až 3x ročně odstřižením kousek nad zemí, jakmile uschne dopoledne v hezkém počasí ranní rosa. Majoránka nati se suší ve svazcích ve stínu při teplotě do 35 °C, aby nevyprchala důležitá silice.
Pokud budete chtít sehnat semínka majoránky, určitě to nebude problém. Jsou k dispozici prakticky ve všech obchodech se zahradním sortimentem. Setí majoránky je také jednoduché. Semínka by se měla vysadit někdy koncem měsíce dubna či na počátku května. Až vyrostou v menší rostlinky, je třeba je přesadit. Dít by se tak mělo v trojsponu s mezerami zhruba o 15 centimetrech. Rostlinky se totiž záhy rozrostou do šířky. Záhon je potřebné pravidelně zbavovat plevele a také čas od času okopat. Majoránka se řadí mezi jednoletky. Na podzim není problém ji přesadit do truhlíku a mít ji přes zimu v čerstvém stavu.
V naší poradně s názvem CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Lančova.
Prodělala jsem slabou mozkovou mrtvičku užívám Eligus 5mg 2×denně chtěla bych letět letadlem cesta trvá 5hod.,ale při přistání mám obrovské tlaky v hlavě .Mám sice strach, ale chci se poradit.Děkuji za odpověď
JE MI 67LET.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jedině konzumace s vaším neurologem může dát spolehlivou odpověď. Můžete ji absolvovat i po telefonu. Neurolog zhodnotí váš stav a sdělí vám postup, kterým se připravíte na vaší cestu do exotiky.
V případě, že dostanete předpis na injekci nízkomolekulárního heparinu, tak zde najdete návod, jak si ji aplikovat před odletem: https://youtu.be/FBrCBIvmYY… Návod je velmi podrobný a je veden v angličtině, což ve vašem cestovatelském případě určitě nebude problém.
Vypěstovat si vlastní kotvičník ze semínek není nemožné ani v našich klimatických podmínkách. Kotvičník lze pěstovat ve volné půdě, ve skleníku i v květináčích. Pěstování ve volné půdě má oproti skleníku řadu výhod. Rostliny pěstované venku jsou mnohem silnější a odolnější, navíc je téměř nenapadají škůdci. Jediným rizikem pro pěstování venku je nepřízeň počasí. Kotvičník nemá rád příliš chladné a mokré počasí. Poničit ho mohou i přívalové deště a kroupy. Nemáte-li zahradu, kotvičník si můžete vypěstovat i v květináči na balkóně. Kotvičníku se nejlépe daří v lehčích, písčitých půdách. Slunné stanoviště je pro kotvičník zcela ideální. Pokud se rozhodnete kotvičník pěstovat ve skleníku, počítejte s nutností pravidelných kontrol, s denním zaléváním a nutností dobrého větrání. Ve vlhkých sklenících mohou kotvičník ohrozit plísně. Kotvičník zemní můžete pěstovat i v květináčích či v truhlících. Kotvičníky jsou úsporné na místo, takže nepotřebují příliš velké květináče a v truhlíku stačí jedné rostlině cca 10–15 cm prostoru.
Kotvičník se množí výsevem ze semen, takže prvním krokem k úspěchu je získání semen kotvičníku. Kvalitní semena kotvičníku zemního najdete například v e-shopu. Obal semen kotvičníku je velmi tvrdý, naštěstí to není při pěstování žádná překážka, protože se plod sadí do země celý a slupka se samovolně rozloží v půdě. Výsevní substrát nesmí nikdy vyschnout. Nejvhodnější období pro výsev je od března do května. Jestli výsev v tuto dobu zmeškáte, není nic ztraceno, ale musíte počítat s nižšími výnosy z jednotlivých rostlin. Plody kotvičníku vysévejte do misek naplněných kvalitním zahradnickým substrátem. Vyseté plody zasypte cca 0,5 cm silnou vrstvou substrátu. Po výsevu substrát zalijte, ale nepřemáčejte. Riziko plísní můžete snížit dezinfekcí půdy přípravkem Previcur přidaným do první zálivky. Po výsevu musí zůstat substrát neustále vlhký a je nutné hlídat, aby se na něm nevytvářely plísně. Vytvořit optimální vlhkost a teplotu pro klíčení kotvičníku vám pomůže speciální miniskleník s ventilací. Semínka kotvičníku potřebují pro klíčení teplo, proto čím vyšší teplota, tím rychleji semena vyklíčí. Právě vyklíčené rostlinky kotvičníku jsou velmi náchylné na padání klíčících rostlin, proto je co nejdříve po vzejití přepikýrujte do květináčku. Pikýrování neopomíjejte ani v případě, kdy vám přijde zcela zbytečné, protože v misce vyklíčilo zatím pouze pár semínek. Včasným přepikýrováním vyklíčených rostlinek výrazně eliminujete riziko jejich uhynutí. Po přepikýrovaní udržujte substrát i nadále stále mírně vlhký, dávejte pozor na přemočení. Mladé rostliny můžete přenést do skleníku nebo cca od poloviny května vysazovat na venkovní stanoviště. Rostliny určené pro pěstování na záhoně by měly být dobře vyvinuté. Po vysazení na záhon rostliny zalijte, v případě nepříznivého počasí můžete rostlinám kotvičníku postavit ochranný fóliovník, podobný jako pro rajčata.
S pěstováním balkónových rajčat je dobré začít až v květnu. Pokud ale máte zateplený balkón a víte, že vám v něm již noční teploty neklesnou pod 16 stupňů Celsia, můžete se pustit do pěstování i dříve. Budete potřebovat samozavlažovací květináč, cihly či drcené tašky. Do tohoto květináče udělejte několik otvorů pro lepší provzdušnění půdy. Na dno květináče položte vrstvu cihel či drcených tašek. Kořeny rajčat musí dosahovat až na dno. Je třeba je zasypat kvalitním zahradnickým substrátem až po dolní část lodyhy s odstraněnými listy. Při vysazování umísťujte rostliny šikmo a více od sebe, aby si během růstu vzájemně nestínily. Květináč pak překryjte průhledným polyetylenem. Hlídejte však, aby rostlině nebránil v růstu. Je důležité rajčata umístit na slunné místo.
Rajče je poměrně náročná rostlina – vyžaduje záhřevnou půdu dostatečně zásobenou živinami. Pro pěstování si připravte klasický zahradnický substrát, který koupíte v každém obchodě se zahradnickými potřebami. Ten potom důkladně promíchejte s rozleželým kompostem, nejlépe v poměru jedna ku jedné. Ještě si připravte proleželý chlévský hnůj, který nasypete úplně do spodní části pěstební nádoby, zbytek doplňte připravenou zeminou. Pokud nemáte hnůj k dispozici, využijte nadrobno rozsekanou trávu, která se při svém rozkladu silně zahřívá, a tím podporuje rychlý a zdravý růst.
Pěstování v nádobách je o něco pracnější – je třeba často a pravidelně zavlažovat a hnojit, protože poskytují jen omezený prostor pro kořeny. Vybírejte vždy proto co největší květináče a do každého umístěte jen jednu sazeničku. Rajčata pěstovaná na zasklených balkónech či ve skleníku mají sice slabší aroma i chuť než plody stejné odrůdy vypěstované venku, ale stejně jsou o poznání chutnější než většina kupovaných a jejich sezóna je prodloužena na více než půl roku.