Americká modelka a hvězdička Alexis Ren udržuje své krásné a zdravé blond vlasy během svého pobytu na řeckém ostrově Mykonos pomocí originálního koňského šamponu.
Mladá americká zpěvačka Madison Beer, které si nedávno všiml i zpěvák Justin Bieber, také pečuje o své krásné vlasy originálním koňským šamponem.
Známá americká herečka Kelli Berglund se netají svou oblibou k originálnímu koňskému šamponu.
Držitelka BRIT Awards Kate Nash se vůbec netají svou oblibou k originálním koňským šamponům.
Šéfredaktorka úspěšného časopisu Western & Rodeo Lifestyle má krásné dlouhé, lesklé a bohaté vlasy. Často se při svých reportážích pohybuje v prašném prostředí a sama navíc jezdí na koni. Po 5 měsících užívání originálního koňského šamponu se na těchto stránkách podělila o svou zkušenost: https://www.facebook.com/konskysampon; přičemž doporučuje tento bezkonkurenční přípravek na péči o vlasy. Spousta pozitivních ohlasů dokazuje, že opravdu nejde o marketingové tahy. Já sama jsem ho dala na hlavu a už nic jiného nechci. Vlasy po něm nejen sílí, ale také rostou.
Šampony pro koně tedy opravdu nemusí být jenom pro koně. A pokud máte stále ještě obavy, že vám po aplikaci vypadají vlasy, nebo něco podobného, podívejte se na Sarah Jessicu Parker. Ta totiž prozradila, že si svoje bohaté vlasy ošetřuje právě koňským šamponem.
Také na veletrhu Beauty Düsseldorf 2015 se objevil stánek amerického výrobce Mane'n Tail Personal Care, který vyrábí populární Koňský šampon. Expozice se nacházela v hale 12/C3, kde byli i zástupci z České republiky.
Vysoký krevní tlak začíná na 140/90. Jakékoliv hodnoty mezi tímto limitem a limitem pro zdravý krevní tlak se považuje za prehypertenzi - předvoj vysokého krevního tlaku.
Podle odborníků není u starších pacientů třeba žádná léčba pokud se krevní tlak u nich pohybuje kolem této hraniční hodnoty. Je-li krevní tlak vyšší a je léčen, tak není třeba jeho hodnoty dostávat níže než na 140/90. Dá se tedy říci, že u léčených pacientů nad 70 let je normální krevní tlak do 140/90.
V roce 2014 vydalo celosvětové sympózium odborníků doporučení pro osoby starší 60 let a uvedlo, že léčba vysokého krevního tlaku by u nich měla začít teprve při tlacích 150/90 a výše. Tyto pokyny, zveřejněné v časopise JAMA [1] doporučují, aby lidé ve věku 60 a více let, jejichž tlak je vyšší než 140/90, ale méně než 150/90, na místo klasické léčby přijali režimová opatření jako je hubnutí, cvičení a snížení příjmu soli.
Naopak zase Americká vysoká škola kardiologie stále doporučuje léčbou snižovat krevní tlak pod 140/90 u lidí až do 80 let. Americká asociace pro srdce říká, že krevní tlak by měl být pod hodnotou 140/90 až do věku 75 let.
To, co před třiceti lety někteří lékaři považovali za sci-fi, se stalo celosvětovou realitou. V Česku takto řeší odstranění svých dioptrií čím dál více lidí. Nejčastěji to jsou pacienti mladších věkových kategorií, a nejčastější řešenou diagnózou je krátkozrakost, ale velmi často také astigmatismus. Každému laserovému zákroku předchází obsáhlé předoperační vyšetření a lékař při něm musí zkontrolovat celkový stav oka. Jednoduchá laserová operace je otázkou zhruba 15 minut. Po první kontrole pacient odchází domů a brýle již nepotřebuje. Jednotlivá centra se pyšní supervýkonnými lasery. Hlavním hitem je tak zvaná stosekundová technologie, kterou původně využívala americká armáda, její námořnictvo a NASA, tak teď léčí lidi.
V roce 1976 doktor Kahn se svými spoluautory publikovali průlomovou práci, ve které jako první poukázali na vztah akantózy a inzulínové rezistence. Tato závislost platí zejména v dětském věku, neboť akantóza je u dětí téměř vždy spojená s obezitou. V roce 2000 označila Americká diabetologická asociace acanthosis nigricans za formální rizikový faktor vzniku diabetu u dětí. Akantóza se nejčastěji vyskytuje při výrazné exogenní obezitě a může provázet i vzácné geneticky podmíněné syndromy s hyperinzulinémií a inzulinovou rezistencí, například Stein-Leventhalovův syndrom polycystických ovarií, Alstromovův syndrom a jednu z variant Crouzovnovoha syndromu. Podle jedné studie bylo v běžné skupině 1 412 dětí nalezeno 100 dětí, u kterých byly patrné projevy akantózy a byly to téměř výhradně jedinci s výraznou obezitou.
Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v dalších zprávách a doporučeních České lékařské komory, České kardiologické společnosti, postupy pro ZZS, JIP, ARO apod. V témže roce ji převzal i Český červený kříž (ČČK) a zahrnul ji do Standardů prvn
Angelina Jolie je známá americká herečka, která se proslavila nejen jako herečka a matka nespočtu dětí, ale také jako partnerka Brada Pitta, velvyslankyně OSN a věčná dietářka. Jako herečka musí dbát na svou postavu, často cvičí a dbá na to, co jí. Ze začátku své kariéry měla normální váhu, ale v posledních letech má postavu velmi hubenou. Občas se spekuluje, zda netrpí anorexií. Ovšem nedávno se objevily informace, že Angie hubne s práškem, který se jmenuje Nidora. V poslední době jste si tak mohli všimnout reklam s fotkami s Angelinou, kde se tvrdí, že zhubla s přípravkem, který se jmenuje Nidora. Píše se v nich, že nyní váží 47 kg a že zhubla díky tomu přípravku. To ale není pravda. Někdo zneužil její fotky a využil její známé jméno k propagaci vlastních pilulek, resp. prášku na hubnutí. Jako důkaz se dá zmínit, že byla již extrémně štíhlá i v roce 2010, kdy se objevila v akčním filmu Salt. V té době však žádné zmínky o Nidoře, která má prý pomoct zhubnout za 4 týdny 16 kg, nikde nebyly.
Krev kojenců krmených sójovými produkty obsahuje 13 000 až 12 000krát více estrogenových složek než krev dětí krmených jiným mlékem. Kojenci krmení ze sóji vyrobeným mlékem přijmou denně stejné množství hormonu estrogen, jaké se nachází v nejméně pěti antikoncepčních pilulkách. Sójová výživa, která zaplavuje krev dítěte ženskými hormony potlačujícími testosteron, způsobuje poruchy vývojových struktur u chlapců, včetně mentální retardace a hyperaktivity.
Americká dietetická asociace (ADA) nikdy neprohlásila, že sója je bezpečná. Nejmodernější sójové výrobky nejsou fermentované, a tak toxiny nejsou neutralizovány, a jsou zpracovány způsoby poškozujícími bílkovinu a tvořícími toxiny. Jídla ze sóji obsahují inhibitory trypsinu, které brání v trávení bílkovin a ruší pankreatické funkce.
Příjem sóji zvyšuje potřebu vitamínu D, který je potřebný pro budování kostí a tělesný vývoj. Fytinová kyselina obsažená v sóji způsobuje sníženou biodostupnost železa a zinku, které jsou potřebné pro zdravý vývoj mozku a nervového systému. Sóji také chybí cholesterol, který je také nezbytný pro vývoj mozku a nervového systému. Vysoké dávky fytoestrogenů v sójových formulích pro kojence značně přispívají k předčasnému sexuálnímu vývoji dívek a k opožděnému až retardovanému vývoji u chlapců.
Sójové izoflavony jsou fytoendokrinními narušiteli. Mohou zabraňovat ovulaci a stimulovat růst rakovinných buněk. Již konzumace tak malého množství, jako je 30 gramů denně (4 čajové lžičky), může způsobit hypotyreózu, což je snížení funkce štítné žlázy, doprovázené příznaky letargie, zácpy, přibírání na váze a únavy. Jídla ze sóji mohou stimulovat růst na estrogenu závislých nádorů a snižují funkci štítné žlázy. Snížená funkce štítné žlázy je spojena s obtížemi v období menopauzy.
Průzkumy prokázaly, že konzumace tofu u japonských Američanů ve středním věku je spojena se zvýšeným výskytem Alzheimerovy choroby v pozdějším věku. Japonské ženy dávají svým mužům jíst větší množství tofu, pokud chtějí snížit jejich sexuchtivost.
Dnes nejčastěji konzumovanou podobou sóji jsou polotovary, které obsahují tzv. izolovaný sójový protein, jenž s přirozenou potravinou nemá nic společného. Pro snížení obsahu antinutričních látek jsou sójové boby čištěny v hliníkových tancích v kyselé lázni a zbytky hliníku zůstávají v potravině.
V Americe je už přes 90 % sóji geneticky modifikováno, hlavní přidanou vlastností je její odolnost vůči herbicidu Roundup (Roundup ready sójové boby). Tento celosvětově nejpoužívanější herbicid přitom může vést k systémové toxicitě a být jedním z významně rizikových faktorů vývoje mnoha chronických onemocnění. GM sója obsahuje také geny z bakterií, které produkují alergizující bílkoviny.
Jsou vysoce účinná, ale jsou také vysoce toxická (obzvlášť pro ledviny a CNS). V buňkách hub se váží na ergosterol a způsobují perforace buněčné stěny, působí hlavně na kvasinky a plísně, lokálně se podává nystatin.
Zástupci
Amfotericin B – působí hlavně na kvasinky, plísně a prvoky, je vysoce toxický, dává se proto přednost imidazolovým antimykotikům. Používá se pouze u závažných mykóz. Podávání je výhradně intravenózní.
Amfotericin B je určen pro léčbu plísňových infekcí, jako jsou:
kryptokoková meningitida a meningitida způsobená jinými druhy hub, diseminovaná kryptokokóza;
North American blastomykóza;
invazivní aspergilóza;
histoplazmóza;
parakokcidioidomykóza;
kokcidioidomykóza;
fykomykóza;
diseminovaná forma kandidózy;
chromomykóza;
endokarditida;
chronický mycetom;
gialogifomykóza;
diseminovaná sporotrichóza;
infekce peritoneální dutiny (zánět pobřišnice a jiné);
plísňové sepse;
endoftalmitida;
viscerální leishmanióza, americká kůže a viscerální leishmanióza;
plísňové infekce močových cest.
Nystatin – je antimykotikum určené k lokálnímu užití. Nystatin je známý a dlouhodobě používaný, v České republice však byl dosud k dispozici pouze ve formě hromadně vyráběných léčivých přípravků, nikoliv jako substance pro magistraliter přípravu. Jelikož se jedná o léčivo, které nachází uplatnění především u kandidózních infekcí kůže a dutiny ústní, bylo namístě zajistit tuto surovinu i pro individuální přípravu léčiv v ČR. Více se dozvíte zde.
Jan Šula promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou práci začal v České republice a následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna. Po návratu do Evropy v roce 1993 nadále spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. MUDr. Jan Šula byl jako první Čech přijat do britské Královské lékařské společnosti, což mu otevřelo dveře na ruská i americká pracoviště zabývající se výzkumem regulační funkce peptidů. Jak lékař uvádí, pacienta nikdy neléčí sám, ale spolu se specialistou na oblast vykazující orgánové poškození, s psychologem a specialistou na výživu. Další rozvoj biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a v Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.
MUDr. Jan Šula se snaží nalézt jádro problému, což znamená dokázat jej pojmenovat, definovat a zpracovat protokol jeho zkoumání a řešení. Toto je možné pomocí molekulární medicíny, na níž je ohromně zajímavé, že se pohybuje na pomezí hmoty a ducha, přičemž zcela zásadní pro naši dobu je skutečnost, že mechanistická medicína, která zná pouze hmotu, došla na její konec a bojí se jít dál. Proto se jen velmi pracně a v opozici k hlavnímu proudu prosazuje poznání, že psychická komponenta hraje v medicíně svoji roli. My sice nemůžeme definovat ducha jako takového – jako nehmotnou působící entitu, jak si to představovalo 19. století, zato už dnes dokážeme definovat projevy lidské psýché na hranici měřitelnosti, což reprezentují molekuly.
Lékař sám všeho, co euroamerická, analyticky zaměřená medicína dosáhla, ve své praxi využívá. Jen navíc využívá ty vědecké poznatky, které na roli psychiky při rozvoji nemocí ukazují. Civilizační nemoci jsou všechny spojeny se stresem. Na stres se dá pohlížet z různých stran: bude-li jeden lékař vyrovnávat jím způsobenou dysbalanci po ose hypotalamus-hypofýza-nadledvinky, jiný přes T-lymfocty, další přes makrofágy, půjde-li jeden na věc přes psychosomatiku a druhý přes molekulární medicínu nebo nějaké ezoterní přístupy, pravdu budou mít všichni. Ať vezmeme kterýkoli ze zmíněných konceptů, vždy je zde návrat k ajurvédě i čínské medicíně a&nb
Laboratoře mají své stupnice (tabulka) pro stanovení hodnoty CRP u dospělých, a to normálních a abnormálních hodnot. Obvykle platí, že pokud v těle nemáte zánět, nebudete mít měřitelnou hladinu CRP v krvi. Nicméně hodnoty do 5,0 mg/litr jsou považovány za normální hodnoty. V případě hladiny CRP v rozmezí od 5 do 30 mg/litr se jedná o virovou infekci (na tu se nepředepisují antibiotika, protože na ně nezabírají), a když vyjde hodnota CRP nad 30 mg/litr, jedná se s největší pravděpodobností o bakteriální infekci (někdy se uvádí, že hodnoty C-reaktivního proteinu v rozmezí 30–40 mg/litr jsou neurčité a o bakteriální infekci lze s jistotou hovořit až při hodnotách nad 40 mg/litr).
V případě vysoce citlivého testu hs-CRP pro účely rizika kardiovaskulárních onemocnění uvádí Americká asociace pro onemocnění srdce následující rozmezí:
Je-li koncentrace hs-CRP v krvi menší než 1 mg/litr, máte malé riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Pohybuje-li se koncentrace hs-CRP v krvi v rozmezí 1 až 3 mg/litr, máte střední (průměrné) riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Je-li koncentrace hs-CRP v krvi vyšší než 3 mg/litr, hrozí u vás vysoké riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Protože se systémy a hodnoty používané jednotlivými laboratořemi liší, berte výše uvedené parametry jako orientační.
Reflux neboli pálení žáhy není nic příjemného. Projevuje se kyselou pachutí v ústech, těžkostmi při polykání a někdy i zvracením. Většinou v takových situacích saháme po lécích! Ale jde to i jinak. Americká studie publikovaná v časopise Molecular Research and Food Nutrition uvádí, že zázvor je šestkrát účinnější než prášky snižující překyselení žaludku a pálení žáhy. Ty mimochodem způsobují vředy, což není účinek, jaký byste si asi přáli.
Pokud máte rozbouřený žaludek a dává vám to najevo ve formě refluxu, dopřejte mu zázvor. Stačí tenké plátky povařit několik minut a vylepšit jejich chuť kapkou medu. Věřte, že tento přírodní medikament dá váš žaludek zase do pořádku.
Účinek zázvoru na reflux:
Má protizánětlivé vlastnosti, které snižují záněty a podráždění.
Zázvor absorbuje přebytečnou žaludeční kyselinu a pomáhá při správném trávení.
Účinné látky v zázvoru zklidňují podrážděné žaludeční svaly tím, že redukují kyseliny v žaludku.
Zázvor zmírňuje nevolnost a zvracení.
Obsahuje fenoly, které pomáhají uvolňovat žaludeční svaly a tím snižují nadměrnou aktivitu žaludku.
Urychluje trávicí proces, čímž se zabrání nahromadění plynu.
Zázvor pozitivně ovlivňuje žaludeční svěrače tak, aby se zabránilo zpětnému toku žaludeční kyseliny.
Lněný olej se získává ze zralých lněných semínek lisováním za studena a obsahuje vitamíny A, skupiny B, D, E a F, nenasycené mastné kyseliny omega-3 a omega-6, lignany, fytoestrogeny a další cenné látky. Jako plodina je len známý více než 10 000 let. Zvláštností lněného oleje je šedesátiprocentní obsah alfa-linolenové kyseliny, která patří k více nenasyceným omega-3 mastným kyselinám.
Pozor, lněný olej lze polymerizovat a tato reakce je exotermická – látka namočená v tomto oleji se může sama vznítit.
Čerstvý, chlazený a nezpracovaný lněný olej se používá jako potravinový doplněk. Obsahuje velká množství omega-3 mastných kyselin, zvláště kyseliny α-linolenové, která může být přínosná pro omezení zánětů vedoucích k aterosklerózám, prevenci srdečních nemocí a arytmie, je důležitá pro správný vývoj dětí. Ovšem nedávné kontrolované placebo studie ukazují, že běžná konzumace oleje ze lněných semen nesnižuje riziko mrtvice, srdečních onemocnění nebo rakoviny jakkoli více než placebo. Běžný lněný olej obsahuje 52–63 % kyseliny alfa-linolenové. Pěstitelé vyšlechtili i len jak s vyšším obsahem kyseliny alfa-linolenové (70 %), tak s velmi nízkým obsahem kyseliny alfa-linolenové (< 3 %). Americká FDA schválila pro lněný olej s vysokým obsahem alfa-linolenové status „všeobecně považovaný za bezpečný“.
Přestože semena lnu jako taková obsahují lignany, třídu fytoestrogenů považovaných za látky s antioxidačními a protirakovinnými vlastnostmi, extrahovaný lněný olej lignany neobsahuje, a proto nemá takové antioxidační vlastnosti. Ve skutečnosti lněný olej snadno oxiduje, rychle proto žlukne a získává nepříjemný zápach, není-li uchováván chlazený. I v chladu má však trvanlivost jen několik týdnů. Olej s nepříjemným nebo žluklým zápachem by měl být zlikvidován. Žluklé oleje přispívají ke tvorbě volných radikálů a mohou být karcinogenní. Oxidace lněného oleje je hlavním komerčním problémem, proto lze na ochranu proti žluknutí přidávat antioxidant.
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
Stanovení hladiny C-reaktivního proteinu v krvi se provádí za účelem zjištění, zda v těle neprobíhá zánět. To znamená, že tento test dokáže odhalit, zda nemáte v těle zánět, ale nedokáže zjistit, kde přesně případný zánět je.
Lékař provádí test na C-reaktivní protein z následujících důvodů:
Aby zjistil, zda v těle není bakteriální infekce. Na základě výsledku testu pak může předepsat antibiotika. Toto je velmi důležité, zejména v dnešní době, kdy dochází k nadměrnému užívání antibiotik a bakterie se pak stávají rezistentní (nereagují na ně), což vede k obtížnějšímu léčení infekcí i s využitím moderních nebo takzvaných záložních antibiotik (to jsou antibiotika, která mají k dispozici zdravotnická zařízení pouze pro účely léčby nezvladatelných infekcí na rezistentní kmeny bakterií).
Aby ověřil, zda stávající léčba na onemocnění zabírá.
Aby zjistil, zda nedošlo k opětovnému propuknutí zánětlivých nebo autoimunitních onemocnění (například vaskulitidy – zánětu cév).
Pokud je hladina CRP zvýšená, probíhá někde v těle zánět. Může se však stát, že budete mít v těle zánět, a přesto bude hladina CRP normální. To se z neznámých důvodů stává u osob trpících revmatoidní artritidou nebo lupusem.
Existuje také takzvaný hs-CRP test (stanovení hladiny C-reaktivního proteinu s vysokou citlivostí), který se používá u pacientů ke stanovení rizika srdečních onemocnění. Řada lékařů považuje vysokou hladinu CRP v krvi za stav, kdy pro daného pacienta existuje zvýšené riziko vzniku srdečního onemocnění. Nicméně není dosud známo, zda zvýšená hladina CRP je sama o sobě příznakem kardiovaskulárního onemocnění nebo zda jen hraje roli při jeho pozdějším vzniku.
Platí, že pokud v těle nemáte zánět, nebudete mít měřitelnou hladinu CRP v krvi. Hodnoty do 5,0 mg/litr jsou považovány za normální. Pokud jsou hladiny CRP v rozmezí od 5 do 30 mg/l, jedná se o virovou infekci, na tu se nepředepisují antibiotika, protože na ně nezabírají. V případě, že vyjde hodnota CRP nad 30 mg/l, jedná se s největší pravděpodobností o bakteriální infekci, někdy se uvádí, že hodnoty C-reaktivního proteinu v rozmezí 30–40 mg/l jsou neurčité a že o bakteriální infekci lze s jistotou hovořit až při hodnotách nad 40 mg/l.
V případě vysoce citlivého testu hs-CRP pro účely rizika kardiovaskulárních onemocnění uvádí Americká asociace pro onemocnění srdce následující rozmezí:
je-li koncentrace hs-CRP ve vaší krvi menší než 1 mg/litr, máte malé riziko kardiovaskulárních onemocnění;
jestliže se koncentrace hs-CRP ve vaší krvi pohybuje v rozmezí 1 až 3 mg/l, máte střední (průměrné) riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění;
je-li koncentrace hs-CRP ve vaší krvi vyšší než 3 mg/l, je u vás vysoké riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Systémy a hodnoty používané jednotlivými laboratořemi se liší, uvedené parametry jsou orientační, takže se vždy poraďte s lékařem, který vám vaše výsledky bude schopen vysvětlit.
Privátní gastroenterologické centrum bylo založeno v 1993 a hned od počátku se zaměřilo na rychlou a přesnou diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího systému. Jeho náplní je také léčba hemoroidů. Neustále je doplňována nejmodernější endoskopická a sonografická technika, a tak centrum patří k nejlépe vybaveným privátním pracovištím srovnatelným i s nemocničními centry.
Pracovní tým je složen z vysoce kvalifikovaných pracovníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastroenterologie, hepatologie a proktologie. Každoročně centrum ošetří okolo 3 500 pacientů a provede 2 500 endoskopických vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie) a 2 000 sonografických vyšetření.
Metody – endoskopická vyšetření
Gastroskopie klasická
Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Provádí se při podezření na onemocnění těchto orgánů, například při podezření na dvanáctníkové nebo žaludeční vředy. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením. Vyšetření se provádí na lačno po podání přípravku zamezujícího zpěnění spolykaných slin. Pacientovi, který leží při vyšetření na levém boku, je ústy zaváděn zcela ohebný přístroj. Vyšetření není bolestivé, je jen nepříjemné.
Hlubokým a pomalým dýcháním překonáte pocit dávení. Zavřete při vyšetření oči a myslete na něco příjemného. Během vyšetření budete zuby, rty nebo dásněmi držet ochranný kroužek. Vyšetření netrvá dlouho.
S prováděním tohoto vyšetření zde mají velké zkušenosti, nehrozí prakticky žádné komplikace.
Gastroskopie transnasální
Jedná se o vyšetření jícnu, žaludku a duodena s vysokou výpovědní hodnotou u onemocnění této oblasti. Vyšetření se provádí tenkým ohebným videoendoskopem, který se zavádí nosem.
Příprava pacienta: pacientovi jsou podány nosní kapky a gel usnadňující průchod endoskopu. Jelikož je tato metoda velice šetrná, nejsou podávány žádné uklidňující léky. Pacient je po zákroku schopen ihned se zapojit do své denní aktivity, může tedy po vyšetření odjet vlastním autem bez doprovodu.
Vlastní vyšetření: přístroj se při průchodu nosem nedotýká jazyka, nedochází tedy k vyvolání dávivého reflexu. Také bolestivost vyšetření je výrazně snížena.
Kolonoskopie totální
Kolonoskopie totální je vyšetření prováděné při jakémkoliv podezření na onemocnění tlustého střeva. Je náhradou za vyšetření rentgenové. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením.
Vyšetření předchází příprava s cílem dokonale vyčistit střevo od stolice. Obvykle se před výkonem pacientovi podává uklidňující nitrožilní inj
V 50. letech 19. století se americký chirurg Jesse Fell dozvěděl o rostlině, kterou domorodí Američané používali k léčbě rakoviny. Identifikoval tuto rostlinu jako krevnici kanadskou a následně ji zkombinoval s chloridem zinečnatým, aby vytvořil Fellsovu Pastu. Po emigraci do Londýna Fell založil lukrativní rakovinovou praxi pomocí této pasty [3], ale mnozí v lékařské praxi se mu vysmívali.
Harry Hoxsey, prodavač pojištění v Illinois, začal ve dvacátých letech prodávat léčbu rakoviny, včetně escharotiky. Hoxseyho červená pasta obsahovala trisulfid antimonitý, chlorid zinečnatý a krevnici kanadskou a byla údajně vyvinuta poté, co pozorovali koně, jak se léčí z rakovinných lézí pasením se na určitých rostlinách. Hoxsey otevřel 17 klinik po celých USA a léčil několik tisíc pacientů v multimilionovém podniku [4]. Americká lékařská asociace označila Hoxseyho za šarlatána a americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zveřejnil varování před Hoxseyho recepturou na 46 000 amerických pošt.
Dr Frederick Mohs ve 30. letech minulého století poznamenal, že chlorid zinečnatý fixoval a histologicky konzervoval kůži in vivo. Mohs vyvinul pastu, která používala stibnit a krevnici kanadskou k udržení chloridu zinečnatého v suspenzi, což mu umožnilo působit jednotně jako fixační prostředek. Mikroskopickým mapováním celého postižení okrajů nádoru a vyříznutím, dokud nebyly získány jasné okraje, Mohs produkoval míru vyléčení 99,3 % u 7257 případů bazaliomu (BCC) a 94,4 % u 2551 případů spinocelulárního karcinomu (SCC) [5]. Tyto výsledky však nebyly způsobeny složkami Mohsovy pasty, jak dokazují podobné rychlosti vyléčení s následně vyvinutou technikou čerstvé tkáně, kde se již escharotika nepoužívala. Mohs patentoval svou pastu, aby zabránil jejímu nesprávnému použití jako samostatné lokální terapie.
V roce 1975 navštívila Mohsovu kliniku portugalská lékařka Almeida Goncalvesová a sledovala, jak se provádí Mohsova technika fixační pasty. Po návratu do Portugalska Goncalves vyvinul chemochirurgickou techniku bez systematické mikroskopické kontroly. Jeho proces používal pastu podobnou Mohsově, ale galgánem lékařským (Alpinia officinarum) místo stibnitu pro usnadnění suspenze chloridu zinečnatého. Mast byla aplikována po dobu 24 hodin na léze i na 5–10 mm okraj klinicky normálně vypadající tkáně; po léčbě byly odebrány biopsie k posouzení vymizení rakoviny. Ze 179 pacientů s BCC a 33 pacientů s SCC a při sledování v rozmezí od 5 do 10 let Goncalves neuvedl žádnou recidivu. Při počáteční aplikaci však byla vysoká míra selhání, 38 % u BCC a 21 % u SCC, přičemž někteří pacie