ANTIPARAZITIKA TOXOPLAZMOZA je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Přítomnost parazitů v těle oslabuje imunitní systém, způsobuje únavu a další závažné potíže. Parazitární onemocnění se však nemusí vždy projevit. Vyšetření na přítomnost cizopasníků v těle může mít tedy význam i v případě, že na sobě člověk žádné příznaky nepozoruje.
Toxoplazmóza – toxoplasma
Původcem onemocnění zvaného toxoplazmóza je jednobuněčný parazit koček (a dalších kočkovitých šelem) Toxoplasma gondii, který je rozšířen po celém světě. Kočka, která je definitivním hostitelem, se obvykle nakazí pozřením nakaženého mezihostitele (například myši). Kočky pak následně v trusu vylučují vajíčka toxoplasmy (oocysty). Člověk se může nakazit oocystami, které pochází z trusu koček, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem zvířat, která figurují jako mezihostitelé toxoplasmy. Kočky nejčastěji vylučují oocysty mezi 3. až 8. měsícem věku. Starší kočky mohou však oocysty také vylučovat. Nakažená kočka vypadá téměř vždy zdravě a přitom může v trusu vylučovat miliony vajíček. Nebezpečnou může být i nedostatečně omytá zelenina ze zahrádky. Rizikové je například také používat při vaření jedno prkénko na krájení masa a dalších surovin. V České republice je v průměru každý třetí člověk nakažen toxoplasmou. V některých zemích je to však ještě více, například ve Francii. Toxoplasma gondii je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, neboť parazit přechází přes placentu a může způsobit potrat nebo poškození plodu. Takové dítě pak může trpět takzvanou kongenitální toxoplazmózou, mezi jejíž příznaky patří poruchy zraku a nervového systému. Velký problém představuje toxoplazmóza pro lidi s poruchou imunity, pro pacienty po ozařování a chemoterapii i pro pacienty s HIV. U těchto lidí může toxoplazmóza přejít z klidového stadia do aktivního a způsobit závažné onemocnění mozku nebo srdce. Nákaza toxoplazmózou se většinou neprojevuje žádnými příznaky. U malého procenta pacientů se mohou krátce po infekci objevit bolesti hlavy, únava a zvětšení lymfatických uzlin. V souvislosti s toxoplazmózou se v poslední době mluví i o tom, že může ovlivňovat naše chování. Spekuluje se i o souvislosti toxoplazmózy a epilepsie nebo schizofrenie. Lehčí formy toxoplazmózy se diagnostikují velmi komplikovaně. Důležitá je především prevence u gravidních žen a při sebemenším podezření by měl lékař provést testy, které zjistí, zda u plodu nedošlo ke změnám ve vývoji. Léčba lehkých případů toxoplazmózy se prakticky neprovádí. Důležité je včasné započetí léčby u imunodeficitních jedinců a těhotných žen. Léčba je založena na podpoře imunitního systému a na podávání léků, které zabraňují parazitům v dalším působení.
V naší poradně s názvem LÉČBA SVRABU OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Pomůže to ?A na jak dlouho?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ocet dokáže zabít svrab, který se právě pohybuje na pokožce. Ovšem svrab je po většinu času zalezlý v komůrkách hluboko v kůži a tam se ocet nedostane a svrab se tak vůbec pomocí octa nevyléčí. Ocet je na svrab nedostatečně účinný. Jediný osvědčený lék na svrab je sírová mast, infektoscab a nebo pak orálně podávaná antiparazitika.
Toxoplazmózu lze cíleně léčit antiparazitiky a antibiotiky. Tato léčba je vyhrazena pro akutní infekci v těhotenství, u vrozené formy toxoplazmózy a při postižení oka či mozku. Bezpříznakové a lehké akutní infekce se neléčí.
Z léků se používá kombinace Daraprimu a Sulfadiazinu po dobu 3 až 6 týdnů. Vrozená toxoplazmóza se léčí 6 až 12 měsíců. Při nedostupnosti Sulfadiazinu lze podat méně účinný Cotrimoxazol, Biseptol nebo Sumetrolin. Součástí podpůrné léčby je podávání kyseliny listové. Antiparazitika totiž brání tvorbě kyseliny listové nezbytné pro množení buněk, proto je nutné dodávat ji zvenčí. Podáváním kyseliny listové se snižuje toxicita a četnost nežádoucích účinků léčby. V těhotenství se volí léčba Rovamycinem nebo Dalacinem či Klimicinem, které zabrání přenosu infekce na plod, ale pro terapii probíhající infekce již nejsou spolehlivě účinné. U oční formy a vrozené toxoplazmózy se přidávají kortikosteroidy, například Prednison.
Nejčastějším domácím parazitem je prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější. Přenašečem jsou naši domácí mazlíčci, a to kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje ve formě takzvaných oocyst (může se ale vyskytovat ve formě tkáňových cyst v mase všech druhů zvířat). Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Nemoc je nebezpečná zejména pro pacienty s oslabenou imunitou (například po chemoterapii, ozařování, transplantaci orgánů či pro pacienty s infekcí HIV). Lidé, kteří jsou nakaženi parazitem Toxoplasma gondi, mohou snadněji onemocnět rakovinou krve či prostaty, hrozí jim častěji infarkt a sexuálně přenosné infekce. Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst (hlavně v nervové tkáni) někdy až do konce života, někdy několik měsíců. Nebezpečí při oslabení imunity spočívá v tom, že parazit ožije a projeví se například horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi. Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu. Toto onemocnění se dá potvrdit pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance), kdy dojde k objevení abscesu v těle pacienta.
Jsou zde i další paraziti, kteří nejsou již tak nebezpeční, ale dostatečně nepříjemní. Jsou to roupi (Enterobius vermicularis) napadající hlavně děti (přenáší se nemytýma rukama a projevují se svěděním v konečníku). Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, často potřebou se vyprázdnit, bolestí břicha, průjmem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Pro postižené ženy představuje tento parazit riziko neplodnosti.
Na děti se zaměřují i škrkavky, které patří mezi hlístice (latinsky Nematoda). Žijí v tenkém střevě a nakazit se jimi můžete špatně omytou zeleninou. Hlístice je jednou z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů. Způsobuje nemoc známou pod názvem ascaridóza. Škrkavka může být dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
Na dospělé číhá při nedostatečně tepelně upraveném m
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže). Lidé stižení toxoplazmózou mívají často zvyk ochutn
Toxoplazmóza u dětí je chronické onemocnění způsobené parazity. Může být buď vrozená (během vývoje plodu), nebo získaná. Onemocnění je charakterizováno tím, že dochází k poškození nervového systému, srdce, svalů, sleziny, očí.
Od nákazy do prvních příznaků může proběhnout delší období (2–3 týdny). Během této doby pronikají oocysty do buněk střeva, pak do krevního a lymfatického oběhu a dostávají se do lymfatických uzlin, kde se množí. Nemoc u dětí nastupuje prudce: teplota dítěte stoupne na 38 až 39 stupňů Celsia, objevují se bolesti hlavy, pocit slabosti, bolesti svalů a kloubů, ztráta chuti k jídlu. V této fázi je obtížné odlišit toxoplazmózu od jiných chorob. V některých případech se mohou na kůži celého těla s výjimkou hlavy a rukou objevit skvrny a vyrážky. Léčba toxoplazmózy u dětí je poměrně dlouhá, v rozmezí od jednoho do 12 měsíců. Uvádí se, že polovina všech nemocných dětí do sedmi let prodělala nákazu s největší pravděpodobností z pískovišť, která kočky rády využívají jako pohodlnou toaletu.
Na kočičí svrab se používají samočisticí kapky, také fungují antiparazitika aplikovaná na kůži za krk (spot-on nebo také pipetky). Jedna speciální lihová pipetka účinkuje jak proti svrabu, tak i proti blechám, klíšťatům (Advocate i Frontline combo), případně i oblým červům (Stronghold). Účinná látka antiparazitika se prostřednictvím kůže dostává do těla, aby likvidovala parazity. Někdy je nutné aplikaci opakovat. Aplikace či prodej některých konkrétních veterinárních přípravků (Stronghold) přísluší jen veterináři.
Na svrab koček účinkují také antiparazitární spreje proti blechám (lék na kočičí svrab). Pozor, kočky mají speciální přípravky proti parazitům. Sprej (či jakýkoliv jiný přípravek) proti blechám určený pro psy by mohl kočce těžce ublížit.
V pokročilém stadiu se ušní svrab u koček léčí i injekčními přípravky (Ivomec, Dectomax). Někdy se léčba neobejde ani bez antibiotik.
Pokud dojde k nakažení nastávající maminky akutní infekcí toxoplazmózy, a to zejména v prvních třech měsících těhotenství, může to vést k potratu nebo ke vzniku plodu s hydrocefalem, což je zmnožení mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě, i když nebezpečí není tak velké, jak se dříve tvrdilo. U infikované matky je riziko přenosu infekce na plod v prvním trimestru těhotenství, kdy jsou následky nejvážnější, asi 15–20 %. Dojde-li k nákaze a onemocnění matky ve třetím, posledním trimestru, je riziko nákazy plodu asi 50 %. V té době je již naštěstí riziko postižení plodu malé.
Při přemnožení roztočů Demodex ve vlasových váčcích (odkud vyrůstají chlupy) dochází k vylysání okrsků kůže. Na nich se často objevuje zarudnutí kůže (erytém) a tvorba šupin. Postižená místa jsou ostře ohraničená, okraje ale mohou být i neostré. V mnoha případech dochází k sekundární bakteriální infekci s tvorbou pustul (puchýřků) a krust (strupů) a také k různě silnému svědění. Onemocnění se projevuje svěděním a zarudnutím kůže, vyrážkou, akné v dospělosti, zhruběním kůže, zvětšenými póry, rozšířenými žilkami, podrážděním oka, svěděním víčka, opakovanými záněty okraje víčka, vypadáváním řas, záněty spojivky, poruchou mazových žlázek víčka, zhoršeným viděním a syndromem suchého oka.
Také akné a růžovka jsou způsobeny přemnožením drobných roztočů z rodu Demodex. Na člověku většinou parazitují dva druhy, jeden přebývá v mazových a druhý v potních žlázách v kůži. Pouhým okem nejsou vidět, jsou průsvitní, viditelní pouze při zvětšení velmi silným zvětšovacím sklem (10x a více). Při denním světle se obvykle nepohybují. Důsledkem jejich pohybu může být hemžení, šimrání, někdy i drobné píchání až pocit provrtávání kůže. Mohou způsobovat vypadávání obočí, řas a vlasů a různé kožní nemoci, zdaleka nemusí jít výhradně o akné či růžovku (rosaceu).
Diagnóza demodikózy způsobené roztočem Demodex canis se podle pravidel stanoví mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů. Tyto seškraby se provádějí pomocí čepele skalpelu, na kterou se pro lepší přilnutí získaného materiálu nanese kapka parafínového oleje. Bezprostředně po odběru se materiál přenese na podložní sklíčko, přikryje se krycím sklíčkem a vyšetří při 100násobném zvětšení.
Tito roztoči se u člověka vyskytují ve vlasových/mazových folikulech, hlavně v oblasti brady, nosu, čela a zad, často je nalézáme i v oblasti řas. Velmi nízký stupeň patogenity trudníků způsobuje, že převážná většina případů výskytu u lidí probíhá bez klinického projevu.
Při léčbě se doporučuje lokálně aplikovat různé olejové přípravky (například tea tree oil) a zinkovou mast s boraxem. V těžších případech i lokální insekticidy, antibiotika nebo antiparazitika. Účinný lék na demodex je Soolantra s obsahem ivermektinu. Soolantra je k dostání v lékárně jako 15 gramový krém a je na lékařský předpis s doplatkem 800 až 900 Kč. Používá se jednou denně nanesením na postižená místa. Léčba trvá až 3 a více měsíců. Pro domácí léčbu doporučujeme tento postup na léčení demodexu.
Nezbytnou součástí léčby je pravidelná pečlivá hygiena obličeje, včetně řas.
Dnešní parazité (ektoparazité i endoparazité) jsou čím dál častěji rezistentní na všeobecně užívané volně dostupné léky na odčervení (odčervovadlo pro lidi, léky na odčervení člověka). K dokonalému výsledku je tak třeba použít speciální přípravky s účinnou látkou, která míří přímo na určité druhy parazitů, tedy konkrétní „odčervovadlo“ pro lidi. Z tohoto důvodu je nutné laboratorní vyšetření, které určí konkrétní druh cizopasníka, a teprve potom lékař předepíše účinný lék s účinnou látkou.
Je rozdíl mezi preventivním odčervováním a léčebným. K preventivnímu odčervení lze zakoupit volně prodejné prostředky a k léčebným zákrokům je třeba prostředky na lékařský předpis. Jistotu odstranění parazitů budete mít pouze po koprologickém vyšetření a užívání účinného léku, který vám předepíše lékař.
ForBio
Studio ForBio nabízí kontroly pomocí špičkových zařízení, které včas odhalí všechna možná onemocnění, jimiž můžete trpět. V rámci prevence a diagnostických vyšetření provádí měření imunity, krevní testy i EKG. Patogeny jsou zjišťovány pomocí frekvenční analýzy, což se provádí švýcarským přístrojem F-SCAN Touch. Pro člověka je tato metoda zcela neškodná.
V tomto studiu dokáží nejenom odhalit příčinu obtíží, ale i navrhnout účinné řešení. Přístroj METATRON Clinical dokáže odhalit již raná stadia onemocnění. Jedná se o bezbolestné a neinvazivní vyšetření všech systémů lidského těla. METATRON Clinical je jediná NLS-diagnostika s certifikací pro lékařské účely, a to i pro Českou republiku. Toto studio můžete navštívit v Třemošné u Plzně.
Parazitex
Základem tohoto přípravku je kombinace speciálně vybraných rostlin. Obsažený vrcholák tříslovinný podporuje správné trávení a zažívání. Ořešák královský přispívá k obraně organismu proti externím agentům. Extrakt z kořene kurkumy vede k normální funkci jater a trávení.
Dávkování: Dospělí by měli užívat 2 kapsle denně, děti od 3 do 15 let 1 kapsli denně po jídle, zapít tekutinou.
Upozornění: Extrakty jsou plněny do speciálních kapslí s enterosolventní úpravou, která zajišťuje, že se účinné látky uvolňují přesně tam, kde mají, a&
Farmakoterapeutická skupina: antiparazitika, pyrethriny včetně syntetických složek
ATC kód P03AC04
Permethrin (3-fenoxy-benzyl(+)-cis-trans-3-(2,2-dichlovinyl)-2,2-dimetylcyklopropankarboxylát) je syntetický pyretroid s perorálními a lokálními účinky proti roztočům.
Pediatrická populace
Novorozenci a kojenci: Bezpečnost a účinnost permethrinu u novorozenců a kojenců mladších 2 měsíců dosud nebyla stanovena, jelikož nejsou dostupné žádné údaje z prospektivních studií nebo větší série kazuistik. Omezený počet kazuistik týkajících se léčby dětí mladších 2 měsíců neukazuje na zvláštní bezpečnostní rizika při topickém podání permethrinu v této věkové skupině, ale konečný závěr nelze učinit.
Farmakokinetické vlastnosti
Zkoušení 5% krému u lidí ukázalo průměrnou perkutánní absorpci 0,47 ± 0,3 % u zdravých subjektů a 0,52 ± 0,3 % u pacientů.
Farmakokinetické vlastnosti byly studovány pouze u dospělých (6 zdravých dobrovolníků a 6 pacientů se svrabem). Absorbovaný permethrin je rychle metabolizován esterázami a hydrolázami. Po perorálním podání se maximální plazmatické hladiny dosáhne za přibližně 4 hodiny. Isomerická směs se pak vylučuje močí formou glukuronidů, sulfátů atd. jako cis-trans CI2CA [(3-(2,2-dichlorovinyl)-2,2-dimetylcyklopropan-1-karboxylová kyselina)] a po oxidaci na 3 PBA (3-fenoxybenzoovou kyselinu). Po perorální aplikaci je až 6 % vyloučeno v nezměněné formě stolicí, zatímco při kožní aplikaci je nezměněný permethrin prakticky nedetekovatelný.
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ze studií akutní a chronické toxicity nic nenasvědčuje výskytu nových, dosud neznámých nežádoucích účinků u člověka. Kromě toho neexistuje žádný důkaz o relevantním genotoxickém nebo karcinogenním potenciálu. Ve studiích reprodukční toxicity u myší, potkanů a králíků po opakovaném perorálním podání permethrinu byly účinky pozorovány pouze po dávkách, jež výrazně převyšovaly očekávanou expozici při topickém podání 5% krému. Po zamýšleném použití této léčivé látky lze očekávat závažné škodlivé účinky na vodní organismy (dafnie a ryby) a suchozemské organismy (rostliny) i po průchodu čističkou odpadních vod.
Studie, jež zkoumá účinky antiparazitika Ivermektin pro člověka, je zveřejněna v Národní lékařské knihovně a zobrazit si ji můžete klikem zde: Použití ivermectinu pro lidi.
Mízní uzliny jsou v podstatě filtry, přes které protéká míza (lymfa). Jsou v nich koncentrovány bílé krvinky, které protékající tekutinu kontrolují. Když jsou v míze přítomné nějaké cizorodé částice, například bakterie, uzliny zareagují tím, že se zvětší, protože bílé krvinky bojující s infekcí se začnou množit. Zvětšení uzlin může být reakcí na zánět nebo nádor v dané oblasti, na infekční onemocnění, nebo může být projevem leukémie či lymfomu. Různé skupiny uzlin vždy čistí určitou oblast těla. Krční uzliny drénují oblast hlavy a krku. Nejčastěji jsou zvětšené podčelistní uzliny, do kterých přichází lymfa z dutiny ústní, jazyka a ze slinných žláz, jsou zvětšené například při angíně. Onemocněním, pro které je typické zvětšení krčních uzlin, je také infekční mononukleóza, která má podobné příznaky jako angína. Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, které může proběhnout bez jakýchkoli příznaků, ale může se také projevit například zvětšením krčních uzlin. Toxoplazmózou se můžeme nakazit po požití nedostatečně tepelně upraveného masa, nebezpečné je pro těhotné ženy a pro lidi s poruchou imunity. Zvětšenými krčními uzlinami na krku se však mohou projevovat i závažná celková onemocnění, je tedy nutné odborné vyšetření.
Vznikají v případě neléčené nákazy virem HIV a bývají zapříčiněny mikroorganismy, které zdravý organismus běžně potlačí díky správně fungujícímu imunitnímu systému. Mezi ty nejčastější patří kandidóza (kvasinková infekce), kryptokokóza (houbové onemocnění, které postihuje plíce, srdce nebo mozek), toxoplazmóza (původcem je prvok, infekce vede k zánětu mozku a míchy) nebo kryptosporidióza (průjmové onemocnění, pacient hubne a trpí nechutenstvím).
Při mytí rukou dochází k mechanickému, ale i chemickému odstranění nečistot a také k odstranění přechodné mikroflóry z rukou. K mytí rukou se používá voda a nejčastěji mýdlo nebo jiný mycí prostředek.
Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů, kterých se pouhým umytím rukou vodou a mýdlem nezbavíme. Pro úplné odstranění bakterií je nutné ruce vydezinfikovat. Mýt si ruce je důležité, ale jejich spláchnutí pod tekoucí vodou nestačí. Seznamte se tedy se správným postupem hygieny rukou.
Nejdřív sundejte šperky, hodinky. Pod jejich plochou se rády drží bakterie. Bez nich si můžete ruce v pohodlí omýt až k předloktí. Opláchněte ruce důkladně teplou vodou. Naneste mýdlo (nejlépe tekuté, na tuhých mýdlech, především na veřejných toaletách, mohou přežívat bakterie) velmi důkladně po celé ploše dlaní a začněte třít dlaněmi o sebe. Postupně omývejte prsty a hřbety dlaní, nezapomeňte na bříška prstů, meziprstní plochy. Místem, které je velmi rizikové a zapomíná se na něj, je prostor pod nehty. Ideálně k důkladné hygieně poslouží malý ruční kartáček. Minimálně po 20 vteřinách čištění opláchněte mýdlo z rukou. Pro osušení používejte pouze vlastní ručník nebo jednorázové papírové utěrky. Výzkumy zjistily, že používáním horkovzdušných sušičů (ty by měly být zapnuty alespoň po dobu 30 sekund) se mohou bakterie šířit do značné vzdálenosti (až do 2 metrů).
Na cestách je dobré mít po ruce antibakteriální ubrousky nebo gel. Stačí si ruce očistit ubrouskem nebo vetřít gel a budete mít okamžitě ruce čisté i suché. Tyto produkty ničí bakterie a choroboplodné zárodky.
Mezi nejčastější nemoci špinavých rukou patří žloutenka, salmonela, nemoci přenosné ze zvířete na člověka (listerióza, toxoplazmóza, škrkavky, roupy), bacilární úplavice, opary, plísně.
Důvodů, proč lidé při mytí rukou nepoužívají mýdlo, je hned několik. Mezi nejčastější patří zapomnětlivost, lenost, nechuť dotýkat se špinavého tuhého mýdla a podle některých respondentů i výmluva na nedostatek času.
Odborníci se shodují, že za výše jmenovanými argumenty, je však možné hledat především špatné hygienické návyky z dětství. Pokud má někdo ruce viditelně špinavé, obvykle si je jde automaticky umýt. Podstatně méně lidí si umývá ruce po návratu domů z venku, a to i přesto, že se cestou dotýkali různých předmětů, jako jsou madla nákupních košíků, držadla v MHD nebo i obyčejné dopisní schránky. Tam všude se skrývá nebezpečí v podobě žloutenky, salmonely, úplavice, chřipky a dalších nepříjemných nemocí.
K potvrzení diagnózy je nezbytný přímý průkaz parazita ve tkáních nebo průkaz protilátek proti toxoplasmě v krevním séru, a to pomocí krevních testů. Důležitá je diagnostika akutní infekce v těhotenství, a zda došlo k nákaze plodu. Při podezření na vrozenou toxoplazmózu se vyšetřují protilátky matky a plodu. K dispozici jsou opět krevní testy. Vysoká hladina protilátek třídy IgM, IgA a IgE je typická pro akutní infekci, ale může přetrvávat i řadu měsíců či let. To komplikuje diagnostiku akutní infekce v těhotenství. U osob s poruchou imunity je nutné využít molekulárně biologické metody, konkrétně PCR. Stanovení diagnózy oční a mozkové formy je většinou formou klinického testu. Po 7–10denní cílené léčbě toxoplazmózy dojde ke zlepšení zdravotního stavu postiženého jedince.