Zubní nebo apikální váček se léčí pomocí chirurgického zákroku, při kterém se provede apikální resekci. Apikální resekce je kostní kyretáž a znamená to, že se provede resekce (řezání) do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu vás pak zubař důkladně seznámí s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech bývají použita i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je apoibuprofen, se můžou rovněž vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Jediná další alternativa je pak vytržení zubu a proto se doporučuje, aby byl váček léčen v jeho rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
Při zubním váčku je zub citlivý na poklep anebo na tlak. V okolí zubu se projevují bolesti, které postupně zesilují. Může dojít ke zduření v ústní dutině, což bývá často doprovázeno horečkou. Někdy mohou nastat i komplikace a zánět se stává chronickým. Ohnisko zánětu na špičce kořenu se může zapouzdřit a stát se zdrojem chronických onemocnění jiných orgánů. Může se vytvořit čelistní cysta a dojít ke zhnisání čelistních dutin.
Jde-li o pevně zakořeněný zub s neporušenými okolními tkáněmi, jehož příznivé vyhlídky potvrdí rentgenový snímek, lékař rozhodne o jeho léčbě. Někdy lékař doporučí pro zachování zubu resekci kořenového hrotu s hnisavým váčkem. Jedná se o chirurgický zákrok, při kterém se provede apikální resekce. Apikální resekce je kostní kyretáž, což znamená, že se provede řez do zubního kořenového hrotu. Při této resekci se může odstranit maximálně třetina celého kořene. Po výkonu dochází k důkladnému seznámení s pooperační péčí, která pomůže situaci výrazně zlepšit, aby se zabránilo další infekci v řezu. V některých případech jsou předepsána i antibiotika, ale nejsou nezbytná. Také protizánětlivé léky, jako je ibuprofen, se mohou vypořádat s urychlením léčby odoperovaného zubního váčku. Týden rekonvalescence pak umožní odstranění stehů, ale zotavení kosti trvá ještě trochu déle. Apikální resekce je nejlepší způsob, jak se zbavit váčku, který by jinak mohl způsobovat další problémy. Další, a to konečná alternativa je pak vytržení zubu, proto se doporučuje, aby byl váček léčen v rané etapě, díky čemuž nemusí dojít k odstranění zubu.
K domácí léčbě jsou po resekci vhodné bylinné výplachy, a to především odvarem z řepíku.
V naší poradně s názvem RESEKCE HORNÍCH 5 ZUBŮ A NÁSLEDNĚ VYTVOŘENÍ CELKOVĚ SNÍMATELNÉ ZUBNÍ PROTÉZY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Budíková.
Dobrý den, mám k vám dotaz. 21.3.19 mi bude provedena resekce 5 zubů v horní čelisti a následně mu bude dána provizorní protéza, za vytržení zubů a za náhradní protézu mám zaplatit 5.OOO,--Kč , jsem u VZP, stálá protéza, je hrazena zdrav.pojišťovnou, náhradní mi zůstává. Také beru roky Warfarin 5- l tabl.denně, mám Leydenskou mutaci.Můj dotaz:
1. kolik dní před resekcí musím vysadit Warfarin- bylo mi řečeno,že týden? Zdá se mi to dlouhá doba, podle INR po 4 dnech vysazení mi budou dány injekce-tj.3 dny před resekcí- je to správně?
2.cena 5.OOO,--je v pořádku, nikde jsem nenašla ceník, záleží na stomatologovi, ten určuje cenu? Náhradní zubní proteza je nutná? proč nedostanu hned protezu hrazenou zdrav.pojišťovnou?
3. kolik by byla cena inplantátů těch 5 zubů na čepy do dásní, je mi 7O let, kolik let by mi to vydrželo, moje rozhodnutí na celkovou protézu je správné?
Děkuji vám za odpověď a jsem s pozdravem Budíková D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při vysazení Warfarinu důvěřujte svému lékaři a postupujte přesně podle toho, jak určí. Co se týče náhradní protézy, tak ta je nezbytná proto, aby se vaše dásně zatáhly a vytvořily stabilní podklad pro novou zubní náhradu. Po vytrhání zubů se bude chvíli (půl roku) měnit profil vaší čelisti a investovat hned do trvalé náhrady není rozumné, protože by vám dlouhodobě neseděla. Cena za implantáty je vysoká, deset tisíc i víc za jeden zub. Implantáty pak vydrží celý život.
Pokud není ještě pozdě a nádor penisu je zatím malý, anebo je zatím jen ve stádiu přednádorového ložiska, tak stačí pouhé ošetření laserem, kterým se přesně vypálí postižená tkáň, a tím se zabrání dalšímu rozvoji nádorového onemocnění na penisu. Při laserové léčbě rakoviny penisu se obvykle podaří zachovat všechny potřebné funkce penisu.
Při rozsáhlejším zachvácení penisu, kdy pacient přichází již s rozvinutým nádorem na penisu, tak již jediné řešení bývá totální resekce penisu. Totální resekce penisu znamená jeho úplná anebo částečná amputace. V další léčbě rakoviny penisu se pak pokračuje, jako u běžného zhoubného onemocnění, a to chemoterapií a ozařováním. Jako u každého zhoubného bujení, tak i u rakoviny penisu je třeba identifikovat nádor penisu včas, aby se zabránilo nepříjemným škodám při odstraňování zhoubné tkáně.
Probíhá pomocí klinického vyšetření, ultrazvukového vyšetření, magnetické rezonance a angiografického vyšetření. Řešení je možné buď metodami intervenční radiologie (balonková dilatace, eventuálně stentování), nebo metodami operačními.
2. Předoperační příprava
V rámci předoperační přípravy je pacient oholen (záleží na lokalitě výkonu), večer před zákrokem dostane léky indikované anesteziologem.
3. Operační metody
Výkony se provádějí buď v celkové, nebo spinální anestézii (aplikace anestetika k míše s následným umrtvením dolní poloviny těla).
Dezobliterace: odstranění sklerotických plátů ze zúžené tepny.
Bypass: přemostění postiženého úseku tepny vlastní žilou nebo protézou (zde záleží na lokalizaci postižení, v případě postižení pánevních tepen je to spojka mezi aortou a stehenní tepnou, při postižení stehenní tepny je to přemostění mezi stehenní tepnou a podkolenní či bércovou tepnou).
Embolektomie: odstranění vmetku pomocí katetru s balonkem.
Resekce:resekce tepny u výdutě s náhradou žilou či protézou.
Amputace: Amputace končetiny při vyčerpání všech ostatních metod, záleží na místě postižení, provádí se buď v místě chodidla, pod kolenem, či nad kolenem.
4. Možné komplikace výkonu
Komplikace této operace se mohou vyskytnout na všech chirurgických pracovištích v České republice i na světě, proto je nutné na ně před operací upozornit.
Peroperační komplikace (tedy během operace):
masivní krvácení, které může mít za následek až šokový stav pacienta, popřípadě vést až k úmrtí;
poranění orgánů dutiny břišní, oblast za pobřišnicí – močovod, dolní duté žíly, pánevní žíly, močový měchýř;
srdeční selhání z důvodu velkých tlakových výkyvů při dočasném klampování aorty;
srdeční arytmie;
změny vnitřního prostřední, zejména zvýšená kyselost organismu při dočasném nedokrvení končetiny;
ledvinné selhání.
Pooperační komplikace:
bolestivost v místě operace;
pocit na zvracení;
teplota;
krvácení z operační rány nebo z našité protézy s nutnou urgentní reoperací;
infekce v ráně se vznikem hnisavého ložiska – nutné otevření a vyčištění rány;
vznik kýly v jizvě – nutná reoperace s opětovným sešitím břišní stěny;
infekce v ráně spojená s infekcí protézy s nutnou reoperací a eventuálním odstraněním protézy;
vznik sraženiny v místě protézy nebo žilního štěpu s možným ucpáním či embolizací vmetku do dolních končetin a tím jejich ohrožení z důvodu nedokrvení – nutná reoperace s odstraněním vmetku;
střevní ochrnutí s poruchou pasáže, někdy s nutností
U asymptomatických pacientů s lézí do 5 cm není vyžadována žádná léčba, ale jen sledování. V těchto případech hemangiom nebolí a ani nijak játrům nevadí. Dlouhodobé pozorování ukázalo, že ve většině případů nedochází k růstu hemangiomu a ani k žádným komplikacím. Ale u pacientů s lézí větší jak 5 cm jsou přechody k rychlému růstu, takže je nezbytné sledování jejich hemangiomu v játrech. U pacientů bez příznaků je velice nízké riziko krvácení a proto se neprovádí preventivní odstranění hemangiomu z jater. Léčba pacientů s potížemi plynoucích z hemangiomu nebo těch, kteří mají velikost hemangiomu přes 10 cm vyžaduje resekci, nebo různé chirurgické zákroky, jako je enukleace, jaterní resekce, nebo dokonce transplantace jater. Mezi nejčastěji prováděnou resekci patří částečná se zachováním okolní jaterní tkáně.
Operace prostaty zahrnuje odstranění části rozšířené tkáně. Nejběžnější operací je endoskopický chirurgický zákrok, známý jako transuretrální resekce prostaty. Tato operace se dělá pod celkovou nebo spinální anestezií, kdy je endoskop vložen přes penis do močové trubice a následně do prostaty. Zvláštní řezací smyčka se pak používá k odstranění malých částí prostaty, dokud není kanál rozšířen. Díky tomuto kanálu pak moč prochází nerušeně ven.
Je-li prostata jen mírně zvětšena, lze provést transuretrální incizi prostaty. Urolog endoskopicky provede pouze jeden nebo dva řezy na prostatě, uvolní tak hrdlo močového měchýře a sníží tlak na močovou trubici. Urolog prostatu pouze nařízne, ale neodstraňuje.
Pokud je prostata značně zvětšena, může být nutný řez v podbřišku a provádí se otevřená operace pro odstranění prostaty. Ale tento postup se provádí jen zřídka.
Operace představuje větší riziko než lékařské ošetření a přináší možné komplikace, včetně retrográdní ejakulace. V retrográdní ejakulaci vstupují spermie během ejakulace do močového měchýře místo toho, aby byly vyloučeny přes penis. Později jsou propláchnuty močí. Tento jev není škodlivý, ale má dopad na plodnost člověka, proto je důležité, aby lékař věděl, zda chcete mít děti.
Výhodou operace je dlouhodobý účinek, ale je odstraněna pouze část prostaty, takže někteří muži mohou později potřebovat další operaci.
Léčba karcinomu plic závisí na specifikách rakovinných buněk, na jejich rozšíření v těle a pacientově celkovém stavu. Běžná léčba zahrnuje chirurgii, chemoterapii a radioterapii.
Chirurgický zákrok samotný má procento úmrtnosti okolo 4,4 %, v závislosti na pacientově funkci plic a dalších rizikových faktorech. Chirurgický zákrok u nemalobuněčného karcinomu plic omezený na jednu plíci do stadia IIIA. Ta je hodnocena pomocí zobrazovací metody (počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie). U pacienta však musí být přítomna dostatečná respirační rezerva, která dovolí plicím fungovat i po odstranění části tkáně. Procedura obsahuje resekci plic (odstranění části plicního laloku), segmentektomie (odstranění anatomického oddělení určitého plicního laloku), lobektomie (jeden lalok), bilobektomie (dva laloky) nebo pneumonektomie (celé plíce). U pacientů s adekvátní respirační rezervou je preferován výběr lobektomie, jež minimalizuje možnost místního opakování. Pokud pro ni nemá pacient dostatečně fungující plíce, může být provedena resekce plic. Radioaktivního jódu brachyterapii na okraji klínové excize může snížit opakování jako u lobektomie. Brachyterapie může omezit aktivním jódem na okrajích klínové excize možnost navrácení, jak je tomu u lobektomie. Videem asistovaná thorakoskopická operace VAT a VATS lobektomie dovolují minimální invazní zásah do karcinomu plic, jejíž výhodou je rychlejší uzdravení, kratší pobyt v nemocnici a minimalizace lékařských výdajů.
Malobuněčný typ karcinomu plic je primárně léčen chemoterapií a ozařováním, protože u chirurgie nejsou vykázány dostatečné výsledky pro přežití. Primární chemoterapie je používána u metastáz při nemalobuněčném karcinomu plic. Kombinace těchto postupů záleží na typu tumoru. Nemalobuněčný typ karcinomu plic je často léčen pomocí cisplatinu nebo carboplatinu v kombinaci s gemcitabinem, paclitaxelem, docetaxelem, etoposidem nebo vinorelbinem. U malobuněčného karcinomu plic jsou nejběžnějšími přípravky cisplatin a etoposide. Stejně tak jsou používány kombinace carboplatinu, gemcitabinu, paclitaxelu, vinorelbinu, topotecan a irinotecan. V rozvinuté fázi malobuněčného karcinomu plic může být bezpečně kombinován celecoxib s etoposidem, tato „směs“ vykazuje zlepšení stavu.
Radioterapie je často prováděna společně s chemoterapií a může být použita v léčebném postupu u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic, kteří nejsou způsobilí pro operační zákrok. Tato forma vysoce intenzivní radioterapie se nazývá radikální radioterapie. Zjemněním této techniky je hyperfrakční akcelerovaná radioterapie (CHART), u níž jsou použity vysoké dávky radiace v krátké časové periodě. U případů malobuněčného karcinomu, jenž je potencionálně léčitelný, je ča
Úplné vyléčení nemocných s rakovinou ledviny je obvykle možné pouze ve stadiu lokalizovaného onemocnění. Vzhledem ke značné odolnosti této rakoviny vůči ozařování (radiorezistence) i vůči chemoterapii (chemorezistence) je základním způsobem léčby provedení chirurgického odstranění nádoru. V minulosti, kdy šlo především již o pokročilé nádory, byla nejčastějším způsobem léčby radikální nefrektomie (kompletní odstranění nádorem postižené ledviny). V současnosti, kdy se nádory díky lepší dostupnosti a častějšímu používání zobrazovacích technik (ultrasonografie, CT, MRI a podobně) zjišťují v časnějších stadiích nemoci (T1a), je základním způsobem chirurgického výkonu provedení částečné (parciální) resekce té části ledviny, která je nádorem postižena. Metoda se také nazývá jako nefron sparing surgery (metoda šetří zdravou tkáň ledviny, která není nádorem postižena).
Současný vývoj nových léčebných strategií cílené molekulární systémové léčby přináší prostor pro další zkvalitnění komplexní péče o nemocné s metastazujícím karcinomem ledviny a překonává tak výsledky v minulosti zaznamenané i při režimech používajících imunoterapii či její kombinaci s chemoterapií. Tato nová léčba, která byla vyvinuta na základě nových poznatků o molekulární patofyziologii rakoviny ledviny, se nazývá biologická léčba. Jedná se o schválené a v klinické praxi nově používané léky pro léčbu metastazujícího karcinomu ledviny, mezi něž patří sunitinib, sorafenib, bevacizumab, temsirolimus, everolimus nebo pazopanib. Jedná se o preparáty, jejichž základní protinádorový efekt vychází z blokády nově objevených patofyziologických pochodů, které se uplatňují při rozvoji rakoviny ledviny.
Po potvrzení diagnózy bronchogenního karcinomu je nejdůležitější začít léčbu co nejdříve. Průvodním znakem tohoto onemocnění je právě i voda na plicích. Úspěšnost léčby závisí na stadiu a typu nádoru. Celkově prognóza nemoci nebývá pozitivní, a tak se léčba nejčastěji soustředí na úlevu a prodloužení života pacienta. Nejkomplikovanější situace nastává, pokud došlo k rozšíření metastáz (nádorových ložisek) do okolních orgánů.
Plicní karcinomy se dělí do dvou základních skupin, a to na malobuněčné a nemalobuněčné. Znalost těchto dvou skupin je důležitá především pro léčbu.
Malobuněčné nádory patří mezi ty nejzákeřnější. Malobuněčný nádor rychle roste a velmi brzy se šíří metastázy do celého těla. Hlavním léčebným postupem u malobuněčného karcinomu je chemoterapie. Léčba probíhá podáváním léčiv, takzvaných cytostatik. Ty přispívají k rozpadu a blokování rakovinných buněk. Cytostatika se podávají pravidelně po 2–3 týdnech, nejčastěji infuzí do žíly. Chemoterapii vždy provází mnoho nežádoucích účinků. Pacienti trpí vypadáváním vlasů a chloupků, pocity nevolnosti, zvracením, poruchami kostní dřeně i ledvin. Chemoterapie je velmi často kombinovaná s radioterapií. Ozařování spočívá ve vysílání proudu paprsků na postižené místo, aby zastavilo narůstání nádoru. Radioterapie představuje obrovskou zátěž pro lidský organismus. Člověk se cítí vyčerpaný a může mít problémy s dýcháním (pokud radioterapie poškodila plicní tkáň). Mozek se často ozařuje preventivně, protože až u 70 % nemocných se objevují metastázy i v mozku.
U nemalobuněčných nádorů se projevy liší dle typu – existuje epidermoidní karcinom a adenokarcinom. Adenokarcinom se často objevuje u nekuřáků, protože vzniká ze žlázové krycí tkáně po závažné nemoci, jako je například tuberkulóza. Epidermoidní zhoubný nádor je naopak nádor mimo kůži. U nemalobuněčných karcinomů je nejúčinnější chirurgický zákrok. Je však možný jenom u 20–40 % pacientů. Pokud by pacient nesplňoval určité plicní a cévní normy, samotná operace by pro něj představovala ohrožení života. Vzhledem k typu a stadiu nádoru jsou prováděny tři základní operace: klínovitá resekce, kdy se odstraní menší část plic; lobektomie, kdy se odstraní lalok plic; a pneumonektomie, při které se odstraní celé plíce. Operace se provádí i ve chvíli, kdy není možné odstranit celý zhoubný nádor – zmenšení nádoru na minimum je totiž důležité pro následnou chemoterapii a radioterapii.
Častou příčinou operace je onemocnění konečníku nebo střeva, kdy je nutné je odstranit. Po takovéto operaci je vytvořena stomie (sigmoideostomie) na sestupném tračníku nebo v oblasti esovité kličky (stolice je již formovaná). Další typ operace na tlustém střevě se nazývá resekce podle Hartmanna. Při této operaci je odstraněna část tlustého střeva před konečníkem, konečník zůstane zachován, ale konec střeva s ním nemůže být z různých důvodů ihned spojen. V takovém případě lze někdy přistoupit k další operaci, při které se střevo s konečníkem spojí. Podobná operace se provádí i na horní části sestupného tračníku. Po těchto zákrocích jsou vývody dvouotvorové a později se odstraní (zanoří). Častým důvodem k vývodu je odlehčení střevu, například při zánětu. Po vyléčení je vývod zanořen.
Kolostomie je souhrnné označení pro vývody tlustého střeva. Kolostomie může být vyvedena v různých částech střeva – od těch jsou odvozeny i názvy konkrétních vývodů. Coecostomie je umístěna na přechodu tenké střevo – tlusté střevo (obsah je ještě řídký). Transversostomie se vyvádí na příčném tračníku (obsah je již kašovitý), sigmoideostomie se provádí na esovité kličce (obsah je tuhý, formovaný).
Kolostomie je malý kruhový otvor červené barvy (zabarvení je dáno barvou střevní sliznice) o průměru 2–5 cm, trochu vyvýšený nad povrch pokožky (podobný našpuleným rtům). Její povrch je neustále vlhký a lesklý. Není citlivá na bolest, neboť ve sliznici se nenacházejí nervová zakončení. Přesto vyžaduje ošetřování jistou opatrnost, sliznice se snadno poraní a začne krvácet. Krvácení není nikdy silné, stačí přiložit malý tamponek na několik vteřin a krvácení samo ustane.
Samostatné ortopedické oddělení v Thomayerově nemocnici nenaleznete. Je zde chirurgická klinika, která řeší celé spektrum chirurgických onemocnění. Specializuje se na léčbu nádorových onemocnění jícnu, žaludku, tlustého střeva a konečníku, na chirurgickou léčbu zánětlivých i nádorových onemocnění slinivky, žlučníku a žlučových cest (Klatskinův tumor), provádí rekonstrukce žlučových cest a jaterní resekce pro zhoubná i nezhoubná onemocnění jater, totální pelvické exenterace u velmi pokročilých nádorových onemocnění konečníku. Provádí laparoskopické výkony pro chronická i akutní onemocnění žlučníku, slepého střeva, inguinálních i ventrálních kýl.
Zajišťuje komplexní traumatologickou péči s výjimkou spondylochirurgie.
Přednosta: doc. MUDr. Jaromír Šimša, Ph.D.
Primář: as. MUDr. Pavel Bergmann
Vrchní sestra: Lenka Trubačová
Umístění: Pavilon G3
Pro dětské pacienty je v Thomayerově nemocnici Klinika dětské chirurgie a traumatologie. Klinika zajišťuje komplexní chirurgickou a traumatologickou péči pro pacienty od narození do dovršení 15., po dohodě až do 18. roku ve spádové oblasti jižní a východní části Prahy a Středočeského kraje. Klinika má současně statut Centra dětské traumatologie, jehož spádovou oblastí je orientačně pravobřežní část Prahy a Středočeského kraje a kraj Liberecký. Klinika má detašované ambulantní pracoviště ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech.
Kliniku dětské chirurgie a traumatologie můžete podpořit dárcovskou SMS prostřednictvím Kolečko, a to zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS KOLECKO na číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč, přičemž nadační fond Kolečko obdrží 27 Kč.
Kapacitní možnosti kliniky bohužel limitují možnost hospitalizace doprovodu dětí. Aktuálně byla omezena u plánovaných příjmů hospitalizace doprovodů u dětí nad 6 let věku. Na lůžka se ukládají přednostně doprovody ke kojencům, dětem předškolního věku a dětem po vážných úrazech a operacích.
Přednosta: prof. MUDr. Petr Havránek, CSc.
Primář: MUDr. Milan Machart
Zástupce přednosty pro pedagogickou činnost: doc. MUDr. Tomáš Pešl, Ph.D.
U léčby se nejčastěji využívá operace a chirurgické odstranění části tlustého střeva s nejbližšími mízními uzlinami. Zdravé části se poté přišijí opět dohromady. Pokud se nádor nachází v konečníku, je postup o něco složitější. Konečník musí být odstraněn a pacientovi je udělán vývod, takzvaná kolostomie. V břiše se udělá otvor, kterým z těla odchází pevný odpad. Lidé s kolostomií se poté mohou vrátit do běžného života. Nejlepší způsob jak se chránit a předejít tomuto onemocnění je vyhýbat se špatným stravovacím návykům. Pokud patříte do rizikové skupiny a je vám více než 50 let, je důležité důsledně chodit na pravidelné prohlídky a kontroly. Ty jediné dokážou objevit rakovinu včas. Důležité je také pravidelně sportovat a nekouřit.
Častou příčinou operace je onemocnění konečníku nebo střeva, kdy je nutné zasaženou část odstranit. Po takovéto operaci je vytvořena stomie (sigmoideostomie) na sestupném tračníku nebo v oblasti esovité kličky (stolice je již formovaná). Další typ operace na tlustém střevě se nazývá resekce podle Hartmanna. Při této operaci je odstraněna část tlustého střeva před konečníkem, konečník zůstane zachován, ale konec střeva s ním nemůže být z různých důvodů ihned spojen. V takovém případě lze někdy přistoupit k další operaci, při které se střevo s konečníkem spojí. Podobná operace se provádí i na horní části sestupného tračníku. Po těchto zákrocích jsou vývody dvouotvorové a později se odstraní (zanoří).
Vývod se odborně nazývá stomie. Stomie je obecné vyjádření vyvedení či vyústění nějakého orgánu před stěnu břišní. Označení kolostomie znamená vývod tlustého střeva. Bezprostředně po operaci mívá mnoho pacientů ze života se stomií strach. Chirurgické vytvoření umělého střevního vývodu je však často nezbytné pro stabilizaci zdravotního stavu.
Problémy se štítnou žlázou se vyskytují v každém věku, od novorozence až po dospělého člověka. Častěji jsou poruchami štítné žlázy postiženy ženy. U závažnějších případů jsou pacientovi předepsány léky nebo chirurgické odstranění štítné žlázy. V dnešní době se subtotální neboli částečné odstranění štítné žlázy skoro neprovádí. Resekce (odstranění) části štítné žlázy spočívá v tom, že tkáň štítné žlázy částečně zůstává v operační zóně, která se pak obklopuje řezy. Pokud v budoucnosti ve zbývající části tkáně vznikne nádor, opakovaná operace má vysoký stupeň rizika a komplikací. Právě proto moderní medicína preferuje úplné odstranění štítné žlázy. Velikost pooperačního řezu na krku pacienta záleží na původní poloze a velikosti štítné žlázy. Také je důležitá sktruktura pokožky pacienta. Chirurgové nemocnice se v rámci možností snaží zanechávat co nejmenší defekt, přičemž vzniklá jizva měří cca 5–7 cm. Normálně je to tenký světlý pruh, který se za pomoci speciálních mastí a použití kosmetického laseru stává úplně neviditelným.
Merkelův nádor je trabekulární karcinom kůže, který je velmi vzácný a značně maligní nádor neuroendokrinního charakteru vycházející z Merkelových buněk. Jde o nádor z argyrofilních buněk, podobných lymfocytům solidního nebo difuzního uspořádání. Klinicky se projeví jako červenohnědý nebolestivý uzel různé konzistence s různou lokalizací. Nejčastější lokalizací jsou slunci exponované části těla (hlava, krk, končetiny). Metastazuje lymfogenně. Zde je několik fotografií, kde je vidět kožní karcinom z merkelových buněk.
V léčbě je základním prostředkem radikální resekce se sentinelovou uzlinou a bezpečným lemem. Při postižení regionálních částí je indikována radioterapie. U dětí a mladých lidí rovněž chemoterapie a biologická léčba (multikinázové inhibitory, mTOR inhibitory). Prognóza u dospělých pacientů je špatná, mortalita je vyšší než u maligního melanomu, u dětí pro extrémně vzácný výskyt je nejasná. Prognóza není příliš dobrá.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Zubní extrakce
Zuby se odstraňují z důvodu nenapravitelného poškození nás
Léčba rakoviny páteře je velmi obtížná. Volba léčebného postupu závisí na histologickém typu nádoru, lokalizaci a celkovém stavu pacienta.
Základní léčebnou modalitou primárních nádorů míchy a páteře je chirurgická resekce (kromě lymfomů). Optimální management intramedulárních nádorů je kontroverzní včetně RTh.
Cílem je odstranění nádoru (pokud možno radikální), dekomprese struktur, šetrná mikrochirurgická technika za peroperační monitorace neurofyziologických funkcí (MEP) k zábraně poškození nn. struktur při zachování či zlepšení biomechaniky struktur páteře – implantáty, fixátory.