BEZVĚDOMI VERTIGO je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Špatné zkušenosti s narkózou mají svůj základ v době před dvaceti lety, kdy se používaly vysoké dávky jednoho či dvou anestetik. Dnes se užívá kombinace mnoha podstatně modernějších látek, které mají nesrovnatelně menší vedlejší účinky. Pacientům se podává dávka anestezie přímo na tělo podle věku a diagnózy. Případy poškození zdraví, nebo dokonce úmrtí zaviněných narkózou jsou extrémně vzácné.
Bolest v krku po intubaci
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Mů
Ve svém příspěvku RS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Tak moje poslední ataka-opět vertigo.Ovšem při vyšetření se zjistilo,že mi to způsobilo vnitřní ucho.Lépe řečeno-napadený ušní nerv.Poslední dobou mi ucho začlo velmi často zaléhat.RS-je potvora nenažraná :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Siemensska.
ahoj,má někdo zkušenosti s užívíním chlorely a mladého ječmene při rs? A jak to ovlivní nemoc?
Nízká hladina cukru v krvi, hypoglykemie, je definována jako patologický pokles krevního cukru glukózy pod 3,3 mmol/l, doprovázený klinickými projevy, které jsou způsobeny vylučováním antiregulačních hormonů a dalšími biochemickými procesy. Řadí se mezi akutní komplikace cukrovky (diabetu) a jedná se o častou komplikaci léčby diabetu inzulinem. Normální hladina glukózy v krvi je 3,5–5,5 mmol/l. Vyšší hodnoty (nad 5,5 mmol/l) označujeme jako hyperglykemie.
Co je to hypoglykemie
Hypoglykemický stav vzniká v okamžiku, kdy se koncentrace glukózy v krvi dostane do nerovnováhy s množstvím inzulinu, respektive se její obsah v krvi oproti inzulinu snižuje. Inzulin, hormon vznikající ve slinivce břišní, umožňuje přesun cukru (glukózy) z krve do buněk, které tak získávají potřebnou energii. Cukru v krvi ubývá, jeho hladina klesá. Pokud klesne pod určitou hranici, dochází k takzvané hypoglykemii, která může vést k vážným poruchám činnosti mozku, který je na přívodu cukru krví závislý, a v nejtěžších případech může ohrozit život. Ke hypoglykemii dochází nejčastěji při léčbě cukrovky předávkováním inzulinu nebo perorálními léky (antidiabetika), negativní roli může sehrát například také nižší příjem potravy, zvracení či výrazná fyzická námaha.
Při nízké hladině cukru (hypoglykemii) podáme nemocnému při vědomí cukr (optimální je glukóza ve formě gelu, může to být ale i sklenice džusu, krajíček chleba). Při bezvědomí lze aplikovat do svalu injekčně glukagon, ale rozhodně voláme 155 či 112.
Hypoglykemie u nediabetiků vzniká na základě hladovění a vysoké fyzické aktivity.
Příčiny: fyzická aktivita, vynechání pravidelného jídla, konzumace příliš malého množství jídla, konzumace alkoholu bez jídla, nadměrné cvičení či déletrvající cvičení bez příjmu jídla, razantní změna ve stravovacích návycích (například při zahájení redukční diety nebo při přechodu na vegetariánskou stravu), poruchy štítné žlázy, jiné onemocnění, postižení metabolismu při infekčních chorobách.
Léčba a první pomoc
Zdravý člověk většinou včas rozpozná příznaky blížící se hypoglykemie. Cítí právě již výše zmíněný hlad, únavu, pocení, třes. Člověk s hypoglykemií může vypadat jako opilý, a tak se může stát, že si ho ať už laici, ale někdy i odborníci mohou snadno splést s opilým člověkem. Jednoznačné potvrzení hypoglykemie lze velmi jednoduše provést změřením hladiny krevního cukru (i s pomocí glukometru v průběhu někol
V naší poradně s názvem LÉKY NA SPANÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ládík.
V článku vám chybí to že již dávno existují nenávykové léky na spaní které navíc fungují daleko lépe než Benzodiazepiny. Bohužel díky naši legislativě tyto léky mohou pacientovi napsat jen odborní lékaři. Naštěstí k jednomu takovému chodím a ten nemá problém mi Mirtazapin napsat...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Těžké poruchy krevní srážlivosti.
Těžké srdeční selhání.
Těžká porucha renálních funkcí.
Porucha jaterních funkcí.
Pacienti s horečkou a/nebo s příznaky podobnými chřipce.
Děti do 12 let.
Třetí trimestr těhotenství a kojení (viz body 4.6 a 5.3).
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
-samozrejme sukromna sauna. Svrab neznasa teplotu viac ako 60C, tak som si myslela ze tam posediet 10-15 nim pri teplote 60az 70C ...Tak ze to solarium/vertikalne je najlepsie? tam nie je taka vysoka teplota.
dakujem!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Katko, v sauně, teplé 100 *C, se kůže těla prohřeje maximálně na 40 až 43 *C. Kontroluje to náš termoregulační systém, kdy při zvýšené okolní teplotě začne vylučovat pot, který pokryje celou zevní kůži a tím ji efektivně odizoluje od okolního horkého prostředí. Když teplota prohřátí kůže prekročí mez 43 *C, tak to již není možné vydržet a psychika Vás přinutí odejít. Pokud byste se snažila tyto signály silou překonat, tak byste nejspíše do několika minut upadla do bezvědomí a do další hodiny by následovala smrt z přehřátí organizmu. Efektivní doba pobytu ve 100 *C sauně je 20 - 25 minut, přičemž její skutečná snesitelná délka zavisí na startovní teplotě povrchu Vašeho těla. Pak musí následovat důkladné ochlazení.
Zákožka svrabová je živý organizmus a vysoké teploty ho destruují podobně, jako by destruovaly naše tkáně. Budete-li chtít spálit svrab vysokou teplotou, nejspíše si poškodíte také i své kožní tkáně.
Vnitřní ucho představuje soubor orgánů zodpovědných za přeměnu vibrací ve vzduchu do signálů, které přecházejí přímo do mozku a následně jsou zpracovány ve formě zvuku. Také obsahuje orgány, které jsou odpovědné za koordinaci, rovnováhu těla a pohyb.
Periferní vestibulární vertigo neboli periferní vestibulární syndrom vzniká jako porucha vzájemné rovnováhy vestibulárních aparátů. Vestibulární systém je zodpovědný za udržování rovnováhy, proto při jeho narušení vzniká takzvané vertigo neboli závrať. Vestibulární aparát je ukryt v labyrintu vnitřního ucha a patří mezi smyslové orgány. Periferní vestibulární syndrom paří mezi nejčastější poruchy vestibulárního systému. Druhým typem je centrální vestibulární syndrom.
Příčinou vestibulárního syndromu je porucha vestibulární dráhy, kde bývá narušen jeden z nervů, který ji tvoří. Nerv může být poškozen mnoha patologickými procesy, například bakteriemi, zánětem nebo hlukem. Výjimkou není ani růst nádoru v oblasti zadní jámy lebeční.
Hlavním příznakem periferního vestibulárního syndromu je závrať, obvykle rotačního charakteru. Dalším projevem je takzvaný nystagmus neboli kmitavé pohyby očních bulbů. Závratě mohou být doprovázeny pády na postiženou stranu. Poškozen bývá také sluch.
Diagnostika se stanovuje na základě Hautanovy zkoušky. Pacient při ní sedí se zavřenýma očima, ruce má předpažené. Na straně poškozeného labyrintu bude docházet k výchylce ruky směrem do strany.
Léčba periferního vestibulárního vertiga se odvíjí od příčiny onemocnění. Pokud je původcem bakterie, předepíše lékař antibiotika. V případě nádoru je nezbytná operace.
Ve svém příspěvku VÝDUŤ NA MOZKU LÉČBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, je to už pět let,co se mi to stalo,,asi při mě stáli všichni anděle, i podle doktoru, stalo se mi to v práci,velké štěstí, kdyby doma ,byl by konec, našli mě v práci v bezvědomí, než jsem se dostala přímo na sál,uplynulo moře času, jedno procento na přežití říkali doktoři mojí dceři, ctrnáct dní umělý spánek, obrovský otok mozku, probrala jsem se a stav se pomaličku zlepšoval, doktoři nevěřili, prý zázrak, za dva měsíce druhá strana operována, aby se to neopakovalo, byla zástava srdce u operace, po operaci plicní embolka, . Néjaké zdravotni problémy zůstaly, chvála pánům doktorům, nebojte se ,dobře to dopadne, držím pěstičky. Mě bylo v té době 48 let.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiri Ruzicka.
Dekuji za odpoved,dnes uz je nastesti vse v poradku.Manzelce voperovali titanovou sitku misto kosti a do ostatnich cev v mozku tzv stenty neco jako vyztuha.Sice se projevila pourazova epilepsie kterou zvladame keprou.Ale jinak je v poradku.Taky maly velky zazrak rikali.
Anestezie, lidově nazývaná narkóza, je lékařská léčba, která zabraňuje pacientům pociťovat bolest během zákroků, jako je chirurgický zákrok, některé screeningové a diagnostické testy, odebrání vzorku tkáně (např. kožní biopsie) a stomatologické výkony. Anestézie umožňuje pacientům dosáhnout na postupy, které vedou ke zdravějšímu a delšímu životu.
K navození anestezie lékaři používají léky nazývané anestetika. Vědci vyvinuli soubor anestetických léků s různými účinky. Mezi tyto léky patří celková, regionální a lokální anestetika. Celková anestetika uvedou pacienty do bezvědomí během procedury, zatímco lokální a regionální anestetika pouze znecitliví část těla a umožní pacientům zůstat při vědomí.
V závislosti na typu potřebné úlevy od bolesti lékaři dodávají anestetika injekcí, inhalací, lokálním lotionem, sprejem, očními kapkami nebo kožní náplastí.
Celková anestezie
Celková anestezie postihuje celé tělo, pacienti jsou v bezvědomí a nemohou se hýbat. Chirurgové jej používají při operacích vnitřních orgánů a při jiných invazivních nebo časově náročných zákrocích, jako je operace zad. Bez celkové anestezie by nebylo možné mnoho velkých, život zachraňujících výkonů, včetně operací na otevřeném srdci, operací mozku a transplantací orgánů.
Lékaři aplikují celková anestetika buď přímo do krevního řečiště (intravenózně), nebo jako inhalační plyn. Celková anestezie podaná intravenózně bude působit rychle a rychle zmizí z těla. To umožňuje pacientům jít domů dříve po operaci. Odeznívání inhalačních anestetik může trvat déle.
Celková anestetika jsou obvykle velmi bezpečná. Ale pro některé pacienty mohou představovat riziko, jako jsou starší lidé nebo lidé s chronickými nemocemi, jako je cukrovka. Nežádoucí účinky mohou u některých pacientů, zejména u starších osob a dětí, přetrvávat několik dní.
Závažné vedlejší účinky – jako je nebezpečně nízký krevní tlak – jsou dnes mnohem méně časté než kdysi. Přesto, stejně jako u každého lékařského postupu, existují určitá rizika. Aby se tato rizika minimalizovala, specializovaní lékaři zvaní anesteziologové pečlivě sledují pacienty v bezvědomí a mohou upravit množství anestetika, které dostávají.
Lokální a regionální anestezie
Lékaři používají lokální a regionální anestetika k blokování bolesti jen v určité části těla. S těmito anestetiky zůstávají pacienti při vědomí a přesto bez bolesti. Obvykle pacienti odcházejí domů brzy po operaci.
Lokální anestetika působí na malou část těla, například na jeden zub. Často se používají ve stomatologii, při očních operacích, jako je odstranění šedého zákalu, a k odstranění malých kožních výrůstků, včetně bradavic a mateřských znamének.
Regionální anestetika ovlivňují větší oblasti, jako je paže, noha nebo vše pod pasem. Tento druh anestezie se používá například při operacích rukou a kloubů, ke zmírnění porodních bolestí nebo při porodu císařským řezem.
V naší poradně s názvem OTOK V OBLIČEJI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
Dobrý den ,
při sportu jsem silně narazil lícní kosti do soupeře :) , v bezvědomí jsem naštěstí nebyl ale bolest byla poměrně intenzivní , hned jsem pohmoždění ledoval sprejem , otok se mi posunul ke kořeni nosu a do horní půlky rtu . Postižené místo leduji a mažu nějakým Octo gelem , otok však ani po týdnu neustupuje . Je tento průběh v pořádku ? Děkuji za jakoukoliv radu .
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Otok sedmý den po nárazu je ještě normální. Je možné, že došlo k naštípnutí lícní kosti a to pak trvá dlouho, než se zahojí. Ledování je správné. Dobré je také postupně zařadit nebolestivé masáže postižené oblasti, abyste napomohl odtoku tekutiny, která způsobuje otok. Masáže provádějte vždy, když je postižené místo zahřáté, nikoli těsně po ledování. Ještě týden vydržte a pak se projeví znatelný proces hojení - zmizí hematom (modřina) a otok splaskne. Chcete-li mít jistotu, že je nehrozí žádná komplikace, tak navštivte svého praktického lékaře a nechte si provést ambulantní vyšetření.
Pod pojmem kóma si obvykle představíme určitou formu bezvědomí, kdy pacient nereaguje na podněty okolního světa. Bývá důsledkem traumatického poranění mozku a obvykle nemůžeme předvídat dobu jeho trvání. Do stavu kómatu, tedy hlubokého bezvědomí, je možné se dostat například následkem těžkého úrazu hlavy, otoku mozku, nádoru na mozku, při krvácení do mozku nebo nedostatku kyslíku, při těžké infekci zasahující do mozku, ale i při předávkování drogami nebo alkoholem či u těžkého poškození jater.
Léčba
O pacienty v kómatu pečují oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče. Jsou pod dohledem terapeutů, kteří se starají o každodenní stimulaci jejich smyslů pomocí zvláštních cvičení.
V naší poradně s názvem NOČNÍ BUZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobry den, píši sem, neboť už jsem zoufalá a nevim co dělat. Už to bude 2 týdny co mi dcera 5 let omdlela ve školce a byla v bezvědomí. Odvezla nás záchranka a po vyšetření EEG nám bylo řečeno, že měla slabý epileptický záchvat. Dostsly jsme léky, které nejdřív užívala na noc, pak rano i vecer a teď jen ráno. Jsem zoufalá tím, ze od doby v nemocnici se v noci malá budí tím, ze se vzbudí, sedne si, vykulenýna očima kouká kolem sebe ( oči vypadají jako rozkapane, velké zornice), nereaguje, trěse se a je ve stavu jako by se něčeho šíleně bála. Trvá to tak 15 vteřin a po utišení si lehne a spinká dal. To buzení je treba 10x za noc a už jsme vyřízené:( přeci není normální, aby tyto stavy úřad mela. Prosim můžete mi někdo poradit co to míůže být a jak jí toho zbavit? Děkuji moc Lenka T.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Musíte tyto nové jevy konzultovat s lékařem, který vám předepsal léky, o kterých se zmiňujete. Epilepsie je onemocnění mozku a může způsobovat i tyto noční epizody. Když nenaleznete podporu u současného lékaře, tak se obraťte na jiného. Určitě existuje léčba, která vám pomůže.
Všechny typy onemocnění mají společnou část léčby, kterou představuje dieta a pohyb.
Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha 3–6x denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní. Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu rovněž přístroj glukometr, jimž je možné změřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykémii). Dietní opatření zahrnuje častý přísun potravy v malém množství (min. 5–6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat denní dávka 30g cukru a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou. Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Z toho důvodu nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejich buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).
Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutný úbytek tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1 800 kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být množství bílkovin, jež by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9–1,0 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den. Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků. Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).
Komplikace – mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.
Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, například hladovění, přespříliš cvičení, prodleva v jídle, alkohol apod. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti. První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno
Ve svém příspěvku PORUCHY SPANKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Pri usnuti cca po peti minutach vzbuzeni a zmatenost jakokdyz se mam dostavat z bezvedomi,po dvou minutach vse odezni a mohu spat az do rana.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
Pri usnuti cca po peti minutach vzbuzeni a zmatenost jakokdyz se mam dostavat z bezvedomi,po dvou minutach vse odezni a mohu spat az do rana.
Prosim o radu.
Dušnost se vyznačujeme namáhavým a ztíženým dýcháním, při němž dotyčný pociťuje dechovou tíseň či nedostatek vzduchu. Příčinami jsou různé poruchy. Dušnost se může dostavovat v záchvatech, nebo trvá dlouhodobě. Často se ještě objevuje s dalšími příznaky (dle konkrétní choroby).
Zhodnocení stupně dušnosti nám poskytne okamžité a bezprostřední informace o naléhavosti situace a o nutnosti léčebných opatření:
Fyziologická dušnost se objevuje u zdravých osob při pobytu ve vzduchu chudém na kyslík – ve velkých nadmořských výškách nebo v uzavřených prostorách. Ventilace je zvýšená a udržuje se zvýšenou stimulací dechového centra v mozku. Dechové centrum je drážděno buď poklesem hladiny kyslíku v krvi (hypoxémií), nebo nadměrným vzestupem hladiny kysličníku uhličitého v krvi (hyperkapnií). U většiny lidí je hypoxémie mnohem slabším podnětem ke zvýšení dechového úsilí než hyperkapnie. Hypoxémie může mít kromě dušnosti i jiné projevy, a to zmatenost, neurčitý nepříjemný pocit, až i bezvědomí. Po vstupu do uzavřeného prostoru, který neobsahuje kyslík (například prostředí obsahuje 100% dusík), může člověk ztratit vědomí již během 30 sekund, tedy dříve, než je varován dušností. Nepatrná dušnost provází také otravy kysličníkem uhelnatým.
Námahová dušnost je pociťována, překročí-li dechová práce klidovou hodnotu asi 5krát. Pociťují ji i zdravé osoby během nebo bezprostředně po ukončení nezvykle velké tělesné námahy. Tělesně trénovaní lidé tolerují bez dušnosti větší námahu než netrénovaní. Chronickým příznakem se dušnost stane teprve tehdy, objevuje-li se už při běžné denní tělesné aktivitě. Dušnost při námaze bývá počátečním příznakem onemocnění dýchacího a srdečně-cévního systému.
Klidová dušnost vzniká již bez tělesné námahy. Je vždy příznakem onemocnění a vždy vyžaduje objasnění příčiny.
Ortopnoe znamená dušnost v poloze vleže, mírnící se v poloze vsedě. Je zvláštní formou klidové dušnosti. Svědčí o těžkém stavu. Je charakteristická zejména pro dušnost srdečního původu.
Asfyxie („dušení“) je stavem ohrožujícím život, nutícím k okamžitému zhodnocení stavu a léčení. Jde o akutní dechovou tíseň s nedostatkem kyslíku a hromaděním kysličníku uhličitého v krvi, ohrožující činnost životně důležitých orgánů. Může mít řadu příčin: útlum dechového centra v mozku (otravy, poranění mozku, „mozková mrtvice, záněty a nádory mozku), nervosvalové poruchy (dětská mozková obrna, tetanus), akutní uzávěr dýchacích cest (zapadlý jazyk při bezvědomí, vdechnutí cizího tělesa, akutní zánět hrtanu u dětí – „laryngitida“, nádor dýchacích cest, nádor štítné žlázy stlačující průdušnici, záchvat průduškového astmatu, těžký akutní zánět průdušek).
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
V naší poradně s názvem ZADNY ZUB NEBOLI, BOLEST JE ZANET V USTECH-JAK LECIT? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Děkuji za odpověď, již je vytržen a jsem za to velice ráda a opravdu to okolí je nyní v pořádku, ovšem to stejné nastalo na druhé straně, ale po injekci s dávkou suprakainu se stalo, že mi museli ze stomatologie volat rychlou, neboť místo toho, aby se začalo místo znecitlivovat, tak spíš začalo brnět, dělat se slabo a zle a následovalo, že mne museli omývat studenou vodou a plácat přes tváře, rozbušilo se srdce, nohy a ruce klepaly a upadala jsem do bezvědomí, čili další moudrák nejspíš vytržen nebude vzhledem k nastávající situaci, nejspíš jsem alergická na síran nebo síru, ovšem nechápu, že poprvé se zadařilo vyytržení bez jakýchkoliv problémů u jíného stomatologa, který tedy suploval stávající stomatoložku, čili se již k němu nedostanu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nebojte se a naplánujte si vytažení zbylých osmiček u vaší stálé stomatoložky. Někdy se může stát, že se znecitlivující látka dostane omylem do krevního oběhu a způsobí tyto komplikace. Kvůli tomu si můžete všimnout, že se stomatolog opakovaně ptá na vaše pocity po vpíchnutí anestetika. Přeji vám, aby se to brzy podařilo, protože sama vidíte, jak bezvadné to je na té straně bez osmiček.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Časté: svalové křeče.
Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: renální insuficience.
Velmi vzácné: akutní renální selhání.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: asténie.
Méně časté: pocení.
Zkreslení vyšetření:
Mohou se vyskytnout zvýšené hladiny urey v krvi a kreatininu v plazmě a hyperkalémie, které jsou reverzibilní při vysazení léčby, a to zvláště u pacientů s renální insuficiencí, závažným srdečním selháním a renovaskulární hypertenzí. Vzácně bylo zaznamenáno zvýšení jaterních enzymů a sérového bilirubinu.
V naší poradně s názvem BOLEST ZUBU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .
Paralen může pomoci, ale u vás už jeho účinky nestačí. Bolest utiší jen zásah zubního lékaře. Nezvyšujte dávkování paralelu na více než 1 gram paracetamolu v jedné dávce a mezi dávkami dodržujte časový rozestup minimálně 4 hodiny. To jsou 2 tablety Paralenu každé 4 hodiny.
Zřejmě máte zánět okostice, který je třeba ihned ošetřit, nejlépe na zubní pohotovosti nebo hned zítra u běžného zubaře jako akutní případ. Když to neuděláte, tak s každým dalším dnem se u vás zvyšuje riziko komplikací a budoucích trvalých následků.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
No jistě... Na pohotovost, by mě leda v bezvědomí dovezli, sleduji co se tam děje, působí tam lidem bolest, jen proto aby si příště rozmysleli jestli tam půjdou, každý zubař se chytá za hlavu, jak mu přichází pacienti z pohotovosti.. Kupodivu, co já jsem ve své "vykotlané" tlamě dokázal, tomu bych nikdy nevěřil, víte co mi řekněte.. proč chudáci na bali, velmi chudí lidé, nemaj co jíst, dřina, ale zuby dokonalé, čištění žádné, zubař jakbysmet.. čím to asi bude.. ale joo, pošlete na pohotovost, tam to vyřeší nejlépe jak mohou, přitom stačí, změnit stravu, vynechat cukry, a dezinfikovat čelist do hloubky.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Jak se Zyrtec užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak Zyrtec uchovávat
Obsah balení a další informace
Co je Zyrtec a k čemu se používá
Léčivou látkou přípravku Zyrtec je cetirizin-dihydrochlorid. Zyrtec je antialergikum.
Zyrtec se u dospělých a u dětí od dvou let věku používá k:
zmírnění nosních a očních příznaků sezonní a celoroční alergické rýmy,
zmírnění příznaků kopřivky.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Neužívejte Zyrtec:
jestliže máte závažnou poruchu funkce ledvin (těžké selhání ledvin s clearance kreatininu pod 10 ml/min),
jestliže jste alergický(á) na cetirizin-dihydrochlorid nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6), na hydroxyzin nebo na látky odvozené od piperazinu (blízce příbuzné léčivé látky jiných přípravků).
Upozornění a opatření
Jestliže máte poruchu funkce ledvin, prosím, poraďte se s lékařem; v případě potřeby budete užívat sníženou dávku přípravku. Novou dávku určí lékař.
Jestliže máte problémy s močením (při potížích s míchou nebo prostatou nebo močovým měchýřem), poraďte se se svým lékařem.
Jestliže máte epilepsii nebo je u Vás vyšší riziko vzniku křečí, měl(a) byste se před zahájením léčby poradit se svým lékařem.
Mezi alkoholem (při hladině 0,5 g/l v krvi, což odpovídá jedné skleničce vína) a cetirizinem užívaným v doporučených dávkách nebylo pozorováno žádné klinicky významné vzájemné působení. Nejsou však k dispozici údaje o bezpečnosti, pokud jsou užívány vyšší dávky cetirizinu současně s alkoholem. Proto se, stejně jako u všech ostatních antihistaminik, doporučuje vyloučit současné požívání alkoholu při léčbě přípravkem Zyrtec.
Jestliže je u Vás plánováno provedení testu na alergie, zeptejte se svého lékaře, zda máte přestat užívat Zyrtec několik dní před testem. Tento lék může ovlivnit výsledky Vašeho testu na alergie.
Další léčivé přípravky a Zyrtec
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.
Zyrtec s jídlem a pitím
Jídlo neovlivňuje vstřebávání přípravku Zyrtec.
Těhotenství a kojení
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Zyrtec nemá být podáván těhotným ženám. Náhodné užití léku by nemělo vyvolat žádné škodlivé účinky na plod. Nicméně
Ve svém příspěvku JATERNI DIETA PRO PSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Hanzlickova.
Memu psovi veterinarka urcila,ze ma poskozena jatra.Konzervy ani granule urcene na jaterni dietu nechce.Prosim ,poradte jakou lidskou stravumumohu podavat?Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel R.Halfarová.
Moje fena měla záchvat bezvědomí.Veterinář určil játra. Nevím už jaké byly ty hodnoty, ale např. mají být 80 a byly 300. Vařila jsem jí kuřata s mrkví. Mám to kousek do Polska, tak mě kilo přišlo na 18 až 25 korun. Jedla to rok a pila ostropestřec marijánský. Mlela jsem plody v mlýnku na kávu a nechala vyluhovat. Je tam vždy pauza. Po roce nebyla po nemoci ani památka. Teď jí už dávám kvalitní granule.Už je to 5 let. Doufám, že nebude pozdě. Halfarová
Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.
Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.
Moduretic je obvykle dobře snášen.
Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
Poranění a otrava: digitalisová toxicita
Poruchy funkce krve a lymfatického systému: aplastická anémie, neutropenie
Psychiatrické poruchy: snížené libido
Poruchy funkce nervového systému: encefalopatie, ospalost, třes
Benigní paroxysmální polohové vertigo – BPPV je časté onemocnění, které je způsobeno poruchou vestibulárního aparátu. Příčinou je nahromadění drobných krystalků v určité části polokruhovitých kanálků a dráždění vláskových buněk v ampule. Tyto krystalky uhličitanu vápenatého pocházejí z části vnitřního ucha nazývané utrikulus. Tyto krystalky jsou obsaženy také v části zvané sakulus, ale odtud nemohou cestovat do kanálků. Utrikulus může být poškozen úrazem, infekcí a jinými onemocněními vnitřního ucha, ale také přirozeně věkem degeneruje, čímž dochází k nadměrnému uvolňování krystalků – otolitů. Otolity jsou ve vestibulárním aparátu buď spontánně rozpouštěny, nebo aktivně reabsorbovány tmavými buňkami urticula.
Hlavním příznakem je náhlá intenzivní závrať trvající několik sekund až hodin. Velmi častá je nauzea, zvracení, stres, vzestup TK. Klinický obraz je vždy spojený se změnou polohy hlavy a působením gravitace – ulehání do postele, převalování se z boku na bok, většinou pouze jedním směrem, záklon hlavy, často při umývání hlavy šampónem. Vzniká náhle ve spaní po předchozí delší práci v předklonu, časté jsou i závratě po pobytu na kolotočích. Asi 20 % všech závratí je však způsobeno benigním paroxysmálním polohovým vertigem. S věkem stoupá podíl tohoto onemocnění na závratích, u starých lidí je už asi 50 % závratí způsobeno právě BPPV.
Nejčastější příčinou u lidí do 50 let je poranění hlavy, u starých lidí je to degenerace vestibulárního ústrojí. Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy (vznik při typických změnách polohy) a provedením Dix-Hallpikova manévru.
Alprostadil nemá vliv na počet spermií nebo jejich morfologii. Nicméně pomocná látka hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu v 5% koncentraci a při dávkování 25 mg, 5 mg a 10 mg /kg/den způsobuje atrofii semenných kanálků varlat u králíků při lokálním podání na glans penis. Přímý spermatotoxický účinek hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu nebyl testován a případný dopad na mužskou plodnost není znám.
Přípravek Vitaros se dodává v jednotlivých sáčcích, v nichž je jeden aplikátor AccuDose. Jeden aplikátor obsahuje 100 mg krému. Přípravek Vitaros je k dispozici v krabičce obsahujících čtyři jednotlivě balené aplikátory. Sáčky jsou složeny z laminované hliníkové fólie. Aplikátor je vyroben z polypropylenu a polyethylenu. Každý aplikátor je určen pouze k jednorázovému použití. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo související odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Účinek nastupuje do 5 až 30 minut od aplikace a přetrvává po dobu 1 až 2 hodin. Přípravek smí být aplikován maximálně 2–3x týdně, nanejvýše 1x za 24 hodin. Iniciální dávka 300 μg může být v případě horší tolerance snížena na 200 μg. Manuální stimulace penisu není nezbytná, je však vhodná.
Alprostadil v krému pro lokální aplikaci je vhodný u těch pacientů s erektivní dysfunkcí, kteří hledají rychlou, technicky nenáročnou a dlouhodobě účinnou léčbu bez ohledu na vnější okolnosti mající vliv na léčbu erektivní dysfunkce (například strava, příjem alkoholu), stejně jako u těch, kteří vyžadují jen lokální léčbu bez závažných systémových nežádoucích účinků. Nová forma podání alprostadilu může být léčbou i zvláštní skupiny pacientů, tedy takzvaných non-respondérů k léčbě intrakavernózní.
Recenze na produkt Vitaros však nejsou od uživatelů příliš pozitivní.
Točení hlavy může být způsobeno mnoha příčinami a projevuje se například při změně polohy nebo vleže. Vyskytuje se motání hlavy při vstávání, pocit na zvracení, závratě při chůzi, vysoký tlak. U postiženého se objevuje únava. Příčin je opravdu mnoho.
Zde je několik příkladů příčin točení hlavy:
Benigní paroxysmální polohové vertigo – představuje jednu z nejčastějších forem periferního vertiga. Nastává, když se křišťálové usazeniny ve vnitřním uchu uvolní a skončí v kanálech. Když se budete pohybovat, krystaly naruší přísun tekutin, což zmate rovnovážné orgány a to vede k závratím.
Labyrintitida – toto onemocnění je definováno jako zánět labyrintu vnitřního ucha. Vzhledem k tomu, že labyrint obsahuje rovnovážné i sluchové orgány, zánět může způsobovat závratě, ale i problémy se sluchem.
Ménierova choroba – je charakterizována abnormální produkcí tekutiny uvnitř vnitřního ucha, což způsobuje tlak z jejího nahromadění a závratě. Tímto stavem může být ovlivněn sluch.
Nádor – nezhoubný nádor může růst v lebečním nervu vašeho vnitřního ucha. Když se nádor zvětší, začne tlačit na přilehlé nervy, což způsobuje závratě, ztrátu sluchu, bolesti hlavy, a dokonce brnění obličeje.
Migréna – jedná se o mnohem silnější bolesti hlavy než ty obvyklé. Bolest může způsobovat závratě doprovázené zvracením a nevolností.
Roztroušená skleróza – je onemocnění, které způsobuje zánět myelinu, ochranné vrstvy nervových buněk, což způsobuje tělu problémy s koordinací svalů, problémy se zrakem a závratě.
Zánět sluchového nervu – vzniká na základě infekce, následný otok ve vnitřním uchu způsobuje závratě a bolesti.
Vysoký a nízký krevní tlak – obě varianty způsobují závratě.
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.