Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka.
Dobrý den, prosím o radu. Po návratu z letní dovolené jsem si odlakovala nahty a objevil se tmavý pruh na palci u nohy. Čekala jsem jestli během dvou měsíců kousek odroste a nic. Může se jednat o melanom? Predem dekuji za odpověď. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tato tmavá linka je nejspíše způsobena poškozením struktury nehtového lůžka. Pod nehtovou ploténkou jsou poškozeny malé krevní cévy. Klasickým znakem jsou právě tenké proužky, které jsou černé nebo tmavě hnědé barvy a po stisknutí nezmizí. Jak nehtová ploténka roste dopředu, rostou s ní. Protože tato anomálie stále pokračuje, vypadá to jako by se linka nepohybovala.
Existuje však i možnost, že linka je způsobena zvýšenou aktivací melanocytů. To má za následek zvýšení a ukládání melaninu v nově se vyvíjejících nehtových buňkách a jak nehet postupně roste, vytváří to linku. Ta postupně odrustá s nehtem. Může to mít mnoho různých příčin. Onemocnění ledvin, infekce HIV, lupus, endokrinní poruchy. Také léky na ředění krve, např. Warfarin a chemoterapeutika mohou způsobit tyto linky.
V ojedinělých případech může být taková linka předzvěstí melanomu - rakoviny kůže. To neznamená, že je to nutně váš případ.
Nyní je dobré stav sledovat v ordinaci kožního lékaře. Ten pořídí snímky z dermatoscopu a může při každé kontrole porovnat vývoj. Lékař má také k dispozici vyšetření pomocí biopsie, kdy odebere kousíček nehtu a nehtového lůžka a nechá vzorky laboratorně vyšetřit. Biopsie nehtu je nejpřesnějším nástrojem pro potvrzení nebo vyloučení rakoviny kůže.
Před samotným kolonoskopickým výkonem jsou pacientovi intravenózně podávány tekutiny, je mu průběžně monitorován srdeční rytmus, krevní tlak a hladina kyslíku v krvi. Sedativa jsou obvykle podávána intravenózní cestou. Pacient začne pociťovat únavu a je spavý. Během procedury může být pacientovi dávka sedativ ještě zvýšena. Během samotného kolonoskopického vyšetření pacient pociťuje nepříjemné vjemy, jako je tlak, křeče a nadýmání v břiše. Díky medikaci, která je pacientovi podána, je kolonoskopie všeobecně i ze zkušenosti dobře snášené vyšetření, které závažnější bolesti způsobuje pacientovi jen velmi zřídka.
Pokud je při kolonoskopickém vyšetření objevena oblast, o které lékař rozhodne, že je třeba vyšetřit důkladněji, jsou kolonoskopickou trubicí zavedeny bioptické klíšťky. Pomocí tohoto nástroje lékař odebere vzorek tkáně, která je posléze odeslána na podrobnější (mikroskopické) prozkoumání patologem. Pokud je podezření na infekci, zpravidla se provádí tkáňová biopsie pro následnou možnost kultivace bakterií (méně často pro kultivaci virů nebo hub), nebo kvůli mikroskopickému vyšetření na přítomnost parazitů.
Jestliže je kolonoskopie indikována z důvodu krvácení, snaží se lékař identifikovat místo krvácení. I v tomto případě je možnost odebrání tkáně k detailnějšímu vyšetření. Pokud jsou v tlustém střevě přítomny polypy (výrůstky sliznice, které mohou být předzvěstí rakoviny tlustého střeva), jsou téměř vždy v průběhu kolonoskopie odstraněny. Odstraňování polypů je velmi důležitá metoda v prevenci rakoviny tlustého střeva. Většina polypů jsou ale benigní útvary, ze kterých se rakovina tlustého střeva nevyvine. Žádná z výše uvedených přídavných procedur obvykle nezpůsobuje bolest. Tkáňová biopsie je u pacientů prováděna z mnoha různých důvodů. Neznamená tedy, že pokaždé, kdy je biopsie prováděna, je zde podezření na onkologické onemocnění!
Míra zhoubnosti gliomu se vyjadřuje ve stupních rizika. Nejčastěji se používá dělení na málo rizikové a vysoce rizikové tumory. Málo rizikový nádor roste pomalu, proto je považován za poměrně „málo zhoubný“ nádor. Na rozdíl od ostatních nezhoubných nádorů jinde v těle není málo rizikový gliom ostře ohraničen. Nádorové buňky prorůstají zdravou mozkovou tkání a celý nádor je proto obtížně operativně odstranitelný. Po určité době může opět narůstat, pak se mluví o recidivě tumoru. Často v tomto případě dochází ke změně na vysoce zhoubnou formu.
Vysoce rizikový gliom také není ostře ohraničen a prorůstá zdravou mozkovou tkání. Na rozdíl od málo rizikového tumoru je však velmi zhoubný – bujení je velice rychlé. Úplné odstranění tumoru není většinou možné a ve vysoké míře dochází k recidivám. Gliom na rozdíl od většiny zhoubných tumorů, které se vyskytují v jiných částech těla, prakticky nikdy nemetastazuje. Ročně je v České republice diagnostikováno asi 700 případů nádorů mozku, většinou gliomů. Málo rizikový gliom se více vyskytuje ve věkové skupině 20–40 let. Vysoce rizikový gliom postihuje více věkovou kategorii nad 40 let.
Meningeom – postihuje především dospělé pacienty; vyrůstá z mozkových blan.
Meduloblastom a ependymom – jde o typické mozkové nádory dětského věku.
Adenom hypofýzy – projevuje se poruchami hormonálních funkcí.
Gliom optiku – je nádor postihující oční nerv.
Neurinom – je nádor postihující obvykle sluchový nerv.
Obtíže provázející nádor mozku silně závisí na lokalizaci onemocnění. Příznaky se dají rozdělit do tří skupin, a sice:
výpadky schopností a dovedností;
epilepsie;
obtíže plynoucí ze zvýšeného nitrolebního tlaku.
Při vzniku podezření, že uvedené potíže souvisejí s nádorem mozku, se v současné době provádí vždy výpočetní tomografie (CT) vyšetření mozku a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). V některých případech je nutné vyšetření elektroencefalické (EEG).
Za účelem stanovení definitivní diagnózy je však třeba vyšetření mozkové tkáně. Odejmutí malé části tkáně se nazývá biopsie. Odborný lékař, který tento zákrok provádí, se jmenuje neurochirurg, což je chirurg specializovaný na operace nervového systému. Jiný odborník, patolog, vyšetří odebranou tkáň pod mikroskopem. Na základě buněčných změn může tento lékař určit charakter onemocnění.
Odběr mozkové tkáně může být pacientovi proveden dvěma způsoby:
stereotaktickou biopsií;
kraniotomií.
Volba metody je kromě jiného závislá také na umístění a rozšíření nádoru. Stereotaktická biopsie se provádí malým otvorem v lebce, u kraniotomie je otvor poněkud větší. Pro oba výkony je zapotřebí hospitalizace.
V naší poradně s názvem ZVĚTŠENÁ PROSTATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
karel: dobrý den ,měl bych na Vás DOTAZ ,...Trpím ,problém zvětšené prostaty ,ted bych Vám Napsal moje onemocnění ,mám bolesti v podbříšku ,bolesti nejsou tvalé ,ale narazové ,časté močení ve dne i v noci ,chodím již několok let na vyšetření na urologické vyšetření ,problémy přetrvavaji již 5 let ,posledí dobou se onemocnění zhoršilo ,podrobil jsem se vyšetřeni systematické biopsie prostaty vysledky budou známi ve čtvrtek ,chtěl bych vědet ,jak se takové onemocnění léčí ,v připadě ,čeho je nutno se vyvarovat ,aby nedocházelo ,k těmto problémum ,můj věk je 56 Let,v připadě doporučení k provedení operace ,jako by měla tato operace být provedena metodou ,děkuji za informaci ,pacient Karel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejprve je potřeba počkat na výsledky vyšetření z biopsie. Podle nich se prokáže důvod zbytnění prostaty. Pokud bude nutné provést odstranění prostaty, tak nejšetrnější provedení je laparoskopicky nejlépe pomocí robota. Někdy je ale odstranění komplikované a je třeba ho provést klasickým řezem v podbřišku, což ovšem neznamená významně horší podmínky. Lepší provedení této operace můžete dostat ve velkých - krajských městech.
Pokud by biopsie nepřinesla jasné příčiny Vašich komplikací, tak je vhodné provést levnější sono močového měchýře, ale lépe magnetickou rezonanci, která přesně ukáže tvar vyústění močového a dokáže odhalit důvody bolestí.
Ve svém příspěvku PROTONOVÉ CENTRUM PRAHA CENÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Řehounková.
Dobrý den, po jarní virose se mi vlevo na krku zvětšila uzlina.Jenže výsledky
Sono i CT a krevní testy byly OK a tak až v říjnu mi byla na ORL v Jihlavě
provedena extirpace uzliny s histol.nálezem: metastáza dlaždicobuněčného karcinomu.Následně mi byly na slepo odebrány vzorky a primo nádor byl i
v obou mandlích,ale vzali mi jen tu levou.Na dalším vyšetření CT/PET se
ukázalo,že je to i na druhé straně.Byla jsem objednána na operaci do Motola,
ale tam mi natáčeli video a nelíbilo se jim něco v hrtanu a 20.12. si jedu pro
vysledky biopsie.Ráda bych se informovala na možnou následnou léčbu a také včasnou i na cenu.Pojišťovnu mám 211.
Děkuji za informace.
Řehounková Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bohumil.
Dobrý den mám na vás dotaz:jde něco dělat ohledně rakoviny krve a kolik to stojí a není-li to jen pro bohaté?Kde se může chudý člověk objednat?Je na to nějaký lék jedná se o leukémii.Děkuji a budu rád za každou odpověď.Bohumil
Voda na plicích bývá obvykle komplikací jiného onemocnění. Pouze hrudními punkcemi nelze tento problém vyléčit, snad jen s výjimkou pomalu se doplňujících výpotků u nemocných s nádorovým onemocněním v terminálních stadiích.
Léčbu je vždy potřeba zaměřit především na základní nemoc. Pokud zůstává příčina výpotku nejasná i po výše uvedených vyšetřeních, nebo je třeba většího vzorku k histologickému vyšetření (například při podezření na nádor pohrudnice – mezoteliom), pak se odesílají nemocní na chirurgické oddělení (výjimečně se toto vyšetření může provádět i na pneumologických pracovištích) k provedení takzvané torakoskopie. Při ní se pronikne nástrojem zvaným torakoskop několika vstupy (porty) přes hrudní stěnu do pohrudniční dutiny, která se tak zevnitř prohlédne. Vyšetření lze provést buď v celkové anestezii s krátkodobou intubací na chirurgickém pracovišti, nebo i v lokální (místní) anestezii na plicním pracovišti. Předpokladem dobré přehlednosti pohrudnice je uměle vytvořený pneumotorax (vpuštění určitého množství vzduchu do pohrudniční dutiny) s následným kolapsem plíce (vzduch vniká porty do pleurální dutiny). Po prohlédnutí obou listů pohrudnice lze pod kontrolou zraku odebrat vzorky (biopsie) z pohrudnic nebo i malé části plic k histologickému vyšetření.
I po zevrubném vyšetření nemocných s nejasným pleurálním výpotkem se daří určit příčinu jejich výpotku jen asi v 90 %. U zbylých 10 % nemocných zůstává příčina tvorby tekutiny v pohrudniční dutině nejasná. V tom případě je třeba některá vyšetření opakovat (cytologie, biopsie) a postupovat k více invazivním způsobům vyšetřování (torakoskopie). Všechna tato vyšetření jsou v České republice dobře dostupná.
V naší poradně s názvem PROTONOVÉ CENTRUM PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil.
Dobrý den mám na vás dotaz:jde něco dělat ohledně rakoviny krve a kolik to stojí a není-li to jen pro bohaté?Kde se může chudý člověk objednat?Je na to nějaký lék jedná se o leukémii.Děkuji a budu rád za každou odpověď.Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vyzkoušejte konzultaci v Protonovém centru. Vstupní vyšetření je zcela zdarma. Jedná se o formu konzultace, rozhovor s lékařem, v průběhu kterého lékař pečlivě prostuduje veškerou vaši zdravotnickou dokumentaci, zhodnotí váš aktuální zdravotní stav a posoudí, zda je protonová léčba vhodná pro vaši diagnózu. Na závěr vám doporučí nejvhodnější postup při léčbě rakoviny.
Jak se na vstupní vyšetření připravit?
Na vstupní konzultační vyšetření není potřeba žádná příprava. Připravte si pouze dotazy, na které byste chtěli znát odpověď. S vašimi dotazy ovšem nemusíte čekat až na vstupní vyšetření, obrátit se můžete na koordinátorky léčby, které vám kdykoliv ochotně odpoví.
Jak dlouho vstupní vyšetření trvá?
Délka samotné konzultace je přibližně 20 minut. V průběhu této doby vám lékař vysvětlí základní fakta a podrobnosti o protonové léčbě. V případě, že budete mít po vstupní konzultaci ještě další otázky, můžete se obrátit na svoji koordinátorku léčby.
Co musíte mít k dispozici?
Lékaři Protonového centra musí mít dostatek podkladů pro to, aby mohli rozhodnout, zda je pro vás protonová léčba vhodná. Proto je velice důležité, abyste s sebou na vstupní vyšetření přinesli veškerou zdravotnickou dokumentaci, která se týká vašeho současného onemocnění, zejména biopsie nebo histologie. V případě, že jste v minulosti prodělal nějaké jiné onkologické onemocnění, přineste, prosím, také tyto lékařské zprávy.
Proč musím přinést lékařské zprávy?
Lékaři musí mít k dispozici dostatek podstatných údajů o vaší nemoci, aby mohli posoudit, zda je pro vás léčba vhodná. Čím dříve a čím více zdravotnické dokumentace budou mít lékaři centra k dispozici, tím rychleji stanoví postup léčby a urychlí se tím i váš následný vstup do léčby.
Nemáte všechny výsledky vyšetření k dispozici?
V případě, že nemáte všechna potřebná vyšetření k dispozici, kontaktujte koordinátorky léčby, které vám poradí, jak dále postupovat. Některá diagnostická vyšetření jsou schopni zajistit přímo v Protonovém centru nebo domluvit ve spolupracujících zdravotnických zařízeních.
Jak se mám objednat?
Prvním krokem je domluvit si termín vstupního konzultačního vyšetření. Máte několik možností, jak se do Protonového centra objednat. Můžete se obrátit na koordinátorky léčby a rovnou si u nich rezervovat vhodný termín konzultace na telefonním čísle: +420 222 998 989.
Jaké kroky budou následovat?
Po vstupním vyšetření a diagnostice bude následovat pečlivé plánování léčby. Tým odborníků vám připraví individuální ozařovací plán uzpůsobený přesně vašim potřebám. Poté již bude probíhat samotná léčba, která je ambulantní a bez nutnosti hospitalizace. Na ozařování budete do Protonového centra docházet v přesně stanovených pracovních dnech a čase, který si můžete vybrat. Minimálně jednou týdně absolvujete konzultaci s lékařem.
V případě, že budete mít další dotazy týkající se protonové léčby, kontaktujte koordinátorky léčby na telefonním čísle. +420 222 998 989.
Nejpřesnější diagnózu plicní fibrózy lze získat syntézou klinického obrazu, dále prozkoumáním radiologického nálezu včetně použití počítačové tomografie hrudníku s vysokým rozlišením a dále také pomocí plicní biopsie.
V naší poradně s názvem ZJIŠTĚNO ZVÝŠENÉ PSA CO DÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dtto.
Jenže před 17 dny po sono břicha mě v nemocnici doktor sdělil že mé PSA 7,3 není tak závažné a po nových testech obvodní co kontrolovala diagnostikovano počáteční cukrovku tak PSA je nyní 9,37, odmítl jem biopsii 3x neb nemám žádné potíže, nedá se to řešit chemoterapií ať se zjistí kde ten karcinom je ? Mám 74let a už 96kg, kvůli páteři nemohu cvičit a ani běhat. Co dál ? a taky mám alergii na jód a antibiotika a antivirotika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšené PSA nemusí vždy znamenat zhoubný nádor prostaty. Někdy dochází ke zvýšení PSA vlivem zánětu prostaty a nebo vlivem nezhoubného nádoru - tak zvané benigní hyperplazii prostaty. Právě biopsie by jasně ukázala, co se s vaší prostatou děje a mohl by se pak určit nejlepší postup léčby. Ve věku nad 70 let již nemáte čas na to, nechat to takzvaně vyhnít a spoléhat, že se to samo jen tak vyřeší. Zkuste uposlechnout návrhy lékaře a nechte si udělat tu biopsii.
Je naštěstí vzácná forma tukového nádorku. Liposarkom téměř nikdy nevzniká v kůži. Liposarkom má tendenci vznikat hluboko pod kůží a nejčastěji roste na stehnech, v tříslech nebo na zadní části břicha. Pokud se tento liposarkom začne zvětšovat anebo začne být bolestivý, tak je třeba konzultovat tento stav s kožním lékařem. Kožní lékař nejspíše provede odběr malého množství tkáně z lipomu pomocí biopsie a histologickým vyšetřením zjistí přesnou formu sarkomu a pak zvolí nejvhodnější léčbu.
Ve svém příspěvku BRADAVICE NA OČNÍM VÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava.
co takhle něco jako bradavice na očním víčku, no mám z toho bobíky, nebo´T KAŽDÝ lékař radí něco jiné. Jeden normal odstranit, druhý - asistence očního lékaře, třetí biopsie. No tak si vyber
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud je podezření na hemangiom jater, tak lékaři naplánují testy, které potvrdí přítomnost hemangiomu a vyloučí, že jde o jiný typ nádoru, zejména maligního. Hemangiomy se prokazují pomocí specializovaných testů jako je scintigrafie, CT skenování nebo MRI (magnetická rezonance). Obecně platí, že biopsie podezřelých hemangiomů by se neměla provádět z důvodu jejich benigního charakteru a možného rizika krvácení z vpichu po biopsii.
V naší poradně s názvem VODA NA PLICÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Horáčková.
Jakým vyšetřením se pozná voda na plicích?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pleurální výpotek, někdy označovaný jako „voda na plicích“, je nahromadění přebytečné tekutiny mezi vrstvami pleury mimo plíce.
Voda na plicích nemusí mít žádné příznaky a často se zjistí až z rentgenového snímku. U některých pacientů ale byly hlášeny příznaky jako bolest na hrudi, suchý, neproduktivní kašel, dušnost nebo obtížné, namáhavé dýchání, ortopnoe (neschopnost snadno dýchat, pokud osoba nesedí vzpřímeně nebo nestojí vzpřímeně).
Jak se diagnostikuje pleurální výpotek?
Mezi testy, které se nejčastěji používají k diagnostice a hodnocení pleurálního výpotku, patří:
- Rentgen hrudníku,
- Počítačová tomografie (CT) skenování hrudníku,
- Ultrazvuk hrudníku,
- Thoracentéza (jehla zasunutá mezi žebra pro získání biopsie nebo vzorku tekutiny),
- Analýza pleurální tekutiny (vyšetření tekutiny odebrané z pleurálního prostoru).
Pokud pleurální výpotek zůstal nediagnostikován navzdory předchozím, méně invazivním testům, lze provést torakoskopii. Torakoskopie je minimálně invazivní technika, při které se využívá malé kamerky zasunuté do pleurálního prostoru. Provádí se v celkové anestezii. Tato metoda umožňuje nejen vizuální hodnocení pohrudnice, ale často umožní i léčebný zásah.
Hemangiom je bezpečný druh cévního nádoru, který může vzniknout brzy po narození a může připomínat mateřská znaménka. Hemangiomy jsou obvykle bezbolestné a neškodné a jejich příčina není známa. Barva z hemangiomu pochází z extenzivního rozvoje krevních cév v jeho místě.
Typy hemangiomů:
Jahodový hemangiom se může objevit kdekoliv na těle, ale nejčastěji se vyskytuje na obličeji, zádech nebo na hrudi. Skládá se z malých úzce balených cév. Nemusí být hned od narození, ale mohou se rozvinout až po několika týdnech. Obvykle rostou rychle, zůstávají v pevné velikosti a pak mohou odeznít. Ve většině případů jahodový hemangiom zmizí v době, kdy je dítěti 9 let. Na místě hemangiomu může zůstat mírné obarvení nebo svraštění na kůži.
Kavernózní hemangiomy jsou podobné jahodovému hemangiomu, ale nacházejí se hlouběji. Mohou se objevovat jako červenomodrá houbovitá hmota, což je tkáň naplněná krví. Některé z těchto hemangiomů mohou zmizet samy od sebe, většinou u dětí v předškolním věku.
Skvrny v barvě červeného vína jsou plochá fialová až červená mateřská znaménka z dilatací krevních kapilár. Tato mateřská znaménka se vyskytují nejčastěji na obličeji a mohou se lišit ve velikosti. Tyto skvrny jsou většinou trvalé.
Lososové fleky jsou mateřská znaménka a objevují se u 30 až 50% novorozenců. Jedná se o malé krevní cévy (kapiláry), které jsou viditelné přes kůži. Nejčastěji jsou na čele, víčkách, horním rtu, mezi obočím a na zadní straně krku. Často vyblednou v průběhu růstu.
Jaké jsou příznaky červených hemangiomů?
Hemangiomy jsou kožní znaménka, která se vyvíjejí před nebo krátce po narození.
Hemangiomy jsou podobné cévám.
Jak se mohou hemangiomy diagnostikovat?
Hemangiom může být diagnostikován na základě vzhledu kůže. U hlubších mateřských znamének se používají testy, jako jsou magnetická rezonance, ultrazvuk, počítačová tomografie nebo biopsie.
Jaká je léčba hemangiomu a červených mateřských znamének?
Mateřská znaménka jako jsou losové fleky a jahodový hemangiom, které jsou dočasné tak nevyžadují žádnou léčbu. U trvalých znamének se dá používat kosmetika k jejich zamaskování. Perorální kortikosteroidy mohou snížit velikost hemangiomu, který se rychle rozrůstá a brání ve vidění nebo jiným životně důležitým funkcím. Nová a velmi perspektivní léčba závažných hemangiomů je pomocí sympatholytických neselektivních beta blokátorů, což jsou léky, které se používají k léčbě vysokého krevního tlaku.
Skvrny v barvě červeného vína, které se vyskytují na obličeji, mohou být ošetřeny v mladém věku s pulzním odbarvovacím laserem pro dosažení nejlepších výsledků.
Ostatní léčebné metody, kterými lze červená mateřská znaménka odstranit
Ve svém příspěvku JÍZVÍCÍ ALOPECIE LÉČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Nováková.
Zajímá mě , ,jestli má někdo zkušenosti s léčením jízvící alopecie,za každou zprávu budu velmi vděčná.Děsím se toho,že zkončím bez vlasů.Zdravím a těším se na odpovědi.. Helena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva horackova.
mám také diagnostikovanou jizvici alopecii z biopsie a neleči mi(že nemaji moc co nabidnout…rada bych konzultovala s někým ,kdo má podobny problém
Jaterní testy jsou užitečné a jsou často prvním příznakem při onemocnění jater. Lze také používat ostatní jaterní testy, které se provádějí a zjistí příčinu diagnózy určité poruchy, anebo se používají pro sledování aktivity onemocnění a zjištění druhu léčby.
Krevní testy, které mohou být provedeny, zahrnují:
Srážení krve, játra obsahují mnoho bílkovin nezbytných ke krevním sraženinám. V některých játrech není dostatek proteinu a tak není dobrá ani krevní sraženina. Proto mohou být krevní sraženiny používány jako příznak závažnosti některých jaterních testů.
Gama-glutamyltransferázy (GMT) je další enzym, který se vyskytuje v jaterních buňkách. Vysoká úroveň tohoto enzymu je zvláště spojená s těžkým pitím alkoholu. Játra odbourávají a odstraňují alkohol z těla a tento enzym se podílí na tomto procesu.
Imunologie jsou krevní testy, které se zaměřují na:
Viry a protilátky. Různé virové infekce mohou způsobit hepatitidu, což je zánět jater a její typy, jako je hepatitida A, hepatitida B.
Autoimunitní protilátky. Jedná se o protilátky, které napadají části těla a vyskytují se u autoimunitních poruch. Mezi nejčastější autoimunitní poruchy jater patří:
Primární billární cirhóza, která je spojená s anti-mitochondriálními protilátkami.
Autoimunitní hepatitida, která je spojená s hladkými svalovými protilátkami.
Primární sklerotizující cholangitis, která je spojena s antinukleárními cytoplazmatickými protilátkami.
Jiné typy bílkovin v krvi mohou poukázat na konkrétní onemocnění jater:
Ceruloplazmin je snížená Wilsonova nemoc.
Nedostatek 1-antitrypsinu je častá příčina jaterní cirhózy.
Vysoká úroveň feritinu je příznakem haemochromatisinu.
Mezi další používané testy patří jaterní biopsie, ultrazvukové skenování a další typy skenování. Tyto testy také můžou být třeba k objasnění příčiny onemocnění jater, anebo při sledování pokroku jejich léčby.
Ve svém příspěvku OTEC PLESKAČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Zdravím Vás Otče od Kroměříže, mám 5letou vnučku, u které byl zjištěna celiakie/dle biopsie-částečná atrofie klků/Drží dietu, dá se s tím něco dělat, myslím tím užívání bylin?Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Latentní tuberkulóza je často diagnostikována pomocí kožních testů. Během kožního testu jsou pod kůži lékařem nebo zdravotní sestrou aplikovány tuberkulózní antigeny. Pokud máte v těle bakterii tuberkulózy, během dvou týdnů se vám objeví zarudlá bulka na místě, kde byl proveden vpich do kůže. Diagnóza plicní tuberkulózy se provádí pomocí vzorku plicního hlenu (sputum), aby bylo zjištěno, zda jsou obsaženy bakterie tuberkulózy v tomto hlenu. Někdy vám lékař může udělat i jiné testy na plicní hlen a krev, často i pomocí rentgenu. Diagnostika mimoplicní tuberkulózy se provádí ze vzorku tkáně (biopsie), tento vzorek je následně testován. Také se používá CT nebo magnetická rezonance.
Lékař diagnostikuje svrab, jestliže trpíte silným svěděním, a to zejména v noci, nebo se u vás objeví vyrážka spojená s kožními vřídky. Někdy se mohou objevit malé puchýře či viditelné malé černé body na jednom místě. U kojenců dochází k zarudnutí a zanícení kůže s občasným výskytem malých vřídků. Lékař kontroluje pokožku, zejména zarudnutí rány, škrábance nebo strupy, které jsou typické pro napadení svrabem. Zároveň by mělo dojít i ke kontrole rodinných příslušníků, aby se u nich vyloučilo napadení svrabem.
K určení správné diagnózy se provádějí různé testy, například:
kožní stěry – odběr vzorku z oblasti podrážděné kůže. Tyto stěry se provádějí pomocí oleje nebo jiné tekutiny, která je aplikována na kůži. Následně lékař seškrábne povrch kůže pomocí skalpelu. Získané stěry mikroskopicky vyšetří, aby se ujistil, že se jedná opravdu o svrab, konkrétně kontroluje výskyt roztočů, vajíček, tunelů nebo výkalů. Toto je nejobvyklejší test k určení svrabu.
extrakce roztoče pomocí jehly – lékař použije jehlu k odstranění roztoče z tunelu. Roztoč je umístěn na sklíčko, kde je následně zkoumán pomocí mikroskopu.
inkoustový test – dochází k označení svědivé oblasti. Povrch inkoustu je setřen vodou nebo tampónem, který je namočený v alkoholu. Každý tunel absorbuje inkoust, takže se stane viditelným.
kožní biopsie – při této metodě dochází k odebrání vzorku kůže, který se následně používá k diagnóze příčiny. Tento druh testování se používá jen zřídka.
Stanovení diagnózy je založeno především na anamnéze a tělesném vyšetření. Diagnózu může stanovit jak dermatolog, tak praktický lékař, revmatolog, ortoped nebo plicní lékař. Lékař vyšetřuje hlavně vzhled a charakter kůže, celkový vzhled rukou, všímá si možných vápníkových usazenin pod kůží nebo změny vzhledu krevních cév. Poté obvykle přistoupí k laboratornímu vyšetření, kde mohou být zjištěny protilátky Anti-Scl-70 a anticentromerové protilátky, přítomné až u devadesáti procent postižených. Někdy může být provedena i biopsie kůže, která může sklerodermii potvrdit, ale už nerozliší mezi její lokalizovanou a difúzní formou.
Vedle častých onemocnění plic, jakými jsou například astma, zápal plic, zánět průdušek, rozedma či nádory plic, se vyskytují i choroby, o kterých nemá široká veřejnost takové povědomí, ačkoli jsou mnohdy i závažnější než zmiňované nemoci. Fibróza plicní je zmnožení vaziva okolo plicních sklípků, což může podstatně narušit funkci plic. Vzniká obvykle následkem alveolitidi, k níž může vést řada příčin, například alergické stavy, vlivy léků, systémové poruchy pojiva, následky záření. Někdy je příčina neznámá. Plicní fibróza narušuje funkci plic, u níž není známa příčina. Etiopatogeneticky se předpokládá poškození pneumocytů I. typu neznámým agens s následnou reaktivní fibroprodukcí, aktivací cytokinů, zánětem s poškozením alveolokapilární membrány. Akutně probíhající forma se špatnou prognózou se označuje jako Hammanův-Richův syndrom, většinou je průběh chronický.
Diagnosticky se uplatňuje bronchoalveolární laváž, důležitá je biopsie. Léčebně se podávají kortikoidy, imunosupresiva, je důležitá péče o oxygenaci. Možností je transplantace plic.
Léčba plicní fibrózy není jednoduchá. V první řadě je nutné okamžitě přestat kouřit, pokud tak pacient ještě neučinil. Základem léčby jsou léky potlačující zánět (nejčastěji kortikoidy) a chybnou imunitní odpověď (imunosupresiva). Podávají se často v různé kombinaci, takže pacient užívá více léků najednou. Pokud je léčba účinná (to znamená, že dojde ke zpomalení rozvoje onemocnění), pokračuje se v terapii cca 2 roky. Současně, pokud se zná faktor, který plicní fibrózu vyvolal, například kontakt s určitou látkou z okolního prostředí, je nutné se tomuto kontaktu dlouhodobě vyvarovat. Léčba však může být i doživotní. Pokud nic z léků nezabírá a onemocnění dojde do stadia, kdy již plíce nejsou schopny správně fungovat, přichází na řadu takzvaná domácí oxygenoterapie, při které pacient inhaluje kyslík nejméně 16 hodin denně (v průběhu spánku nepřetržitě). U pacientů v terminálním stadiu plicní fibrózy, kdy plíce začínají selhávat, se přistupuje k transplantaci plic – nemocný je podroben mnoha testům a zařazen na čekací listinu. Transplantace plic jsou ale velmi náročné operace, které nemusí vždy končit šťastně. V současnosti se však vědci snaží nalézt další účinné léky, které by mnohým pacientům přinesly novou naději.
Povrchová kandidóza sliznic se diagnostikuje poměrně snadno. Kultivační vyšetření stěrem z postižené sliznice prověří mikroskopický nález, který infekci potvrdí nebo vyvrátí. Někdy se nález špatně diagnostikuje, protože kandida je běžnou součástí sliznic, a s tím je potřeba počítat. Pro diagnostiku kandidy vnitřních orgánů je nutná biopsie.
Anamnéza – velmi často se onemocnění dá rozpoznat pouze podle příznaků a předchozího působení vyvolávajících faktorů.
Laboratorní důkaz – vzorky stolice, moči, vzorek z dýchacích cest, úst, kůže, nehtů, vlasů (bohužel se vyskytují časté chyby při odběru vzorku a falešné negativní výsledky).
Krevní testy – stanovování protilátek či průkaz kvasinek v krvi (provádí se v zahraničí).
EAV vyšetření.
EAV vyšetření
Jedná se o vyšetření takzvanou elektroakupunkturou podle Dr. Volla. Dr. Reinhard Voll zkonstruoval v padesátých letech přístroj, který umožňuje měřit elektrický odpor kůže v bodech známých z klasické čínské akupunktury. Protože každému bodu odpovídají určité tělesné orgány, lze na základě naměřeného odporu učinit závěr o stavu těchto orgánů. Touto metodou mohou být odhalena chronická zánětlivá ložiska například v zubech, krčních mandlích, ve vedlejších nosních dutinách a ve vnitřních orgánech, jako je žlučník nebo slinivka, a to často dlouho předtím, než se objeví symptomy nemoci. Dále je možno prověřit účinnost a snášenlivost jednotlivých léků právě tak jako potravin nebo jedů, například pesticidů, chemikálií na ochranu dřeva, nebo amalgámu.
Fibroadenom je nezhoubný nádor prsu, který se naštěstí časem nemění ve zhoubný. Obecně řečeno jsou k chirurgickému odstranění odesílány fibroadenomy větší než 2 cm, nebo takové, které nějakým způsobem obtěžují. Určité procento fibroadenomů časem dokonce samo regreduje a zmenší se. Samozřejmě biopsie poskytne jistotu, že se jedná o nezhoubný nález. Vždy se doporučují pravidelné kontroly v mamologické poradně a samovyšetřování.