Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.
Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.
Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.
Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.
Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.
A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“
Typy panenských blan:
kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopn
V naší poradně s názvem BLANKY V MOČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra 123.
V moči mě plavou malé blanky jedna větší blána.Co to je?
Bolí mě v podbříšku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejspíše máte zánět močových cest. Bližší určení příčiny je možné po laboratorním vyšetření moči. Zastavte se u svého praktického lékaře nebo zajděte na urologii, kde vám pomůžou objasnit tyto projevy.
Panenská blána, nebo též hymen, je slizniční řasa, která zcela nebo částečně překrývá poševní otvor žen. Slovo hymen pochází z řeckého slova znamenajícího membránu nebo blánu. Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší. Její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za důkaz nevinnosti. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tampónem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla. Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká vrstva tkáně, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampóny, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát. Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány.
Velikost a tvar otvorů jsou u každé ženy jiné. Některé běžné druhy jsou:
kruhová blána – tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
přepažená blána – tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
dírkovaná blána – překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek.
Po porodu blána zcela chybí, zbydou z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sonka.
chcela by som sa opytat ci by mi vedel niekto vysvetlit preco musim byt este panna ak chcem byt zaockovana prot rakovine krcka maternice?ide tu cisto len o pohlavny styk alebo sa to tyka aj oralneho sexu, pretoze aj pri nom sa moze pretrhnut blana
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným naopak panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutno ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána pak může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká hymenotomie. Ženy mohou požadovat i chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. Také z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost panenské blány důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.
Z historického hlediska slovo „věneček“ neoznačovalo přímo panenskou blánu, ale stav. Věnec totiž nosily svobodné a počestné dívky na hlavě, když přišla dívka „o věneček“, už nebyla dívkou, ale ženou. Tuto symboliku známe z vyprávění prababiček a ze starých filmů, kde tak byla velmi decentně popsána sexuální aktivita mladé dívky. Symbolem vdané ženy byl čepec. Používaná úsloví tak byla „přijít o věneček“ a „dostat se pod čepec“.
Břišní kýla je označením pro vychlípení pobřišnice, což je blána vystýlající břišní dutinu. Kýly mohou být vnitřní i vnější, nás však pro běžnou problematiku budou zajímat nejvíce ty vnější, kdy se kýlní vak vychlipuje některým oslabeným místem břišní stěny ven. Právě tento typ kýl je jedním z onemocnění nejčastěji chirurgicky operovaných. Kýla obvykle vzniká v místě, kde je břišní stěna zeslabená. V některých místech jsou tato zeslabení přítomna přirozeně, například na břiše ve střední čáře, či v oblasti tříselného kanálu. Získaná zeslabení břišní stěny můžeme najít například v místě jizev po břišních operacích, kde ostatně kýly vznikají relativně často.
V současné době je v ženské populaci velmi atraktivní hymenoplastika. Tato metoda je velmi populární zvláště na plastických klinikách v Izraeli, ale stává se hitem i u nás. Sexuálně aktivní ženy chtějí opět prožít první sexuální styk spojený s krvácením. Důvody znovunabytí panenství jsou opravdu velmi rozmanité – kulturní, náboženské, nebo jen ženy chtějí potěšit své partnery a zažít druhé líbánky.
Hymenoplastika je operace, která obnovuje panenskou blánu. Celý zákrok je prováděn v celkové anestezii a oproti ostatním zákrokům plastické chirurgie trvá krátkou dobu. Během zákroku je nesložitě upravena sliznice poševního vchodu tak, že se z jedné strany poševního vchodu přichytí k druhé straně vstřebatelnými stehy. Zákrok trvá okolo půlhodiny. Jednodušší je zákrok u žen, které dosud nerodily. Před zahájením operace musí být zpracováno klasické interní předoperační vyšetření. Hymenoplastika je velmi šetrný zákrok, při kterém nehrozí žádná rizika, pokud jej provádí zodpovědný a kvalifikovaný atestovaný chirurg. Po hymenoplastice nehrozí problémy s odtokem menstruační krve ani nedojde k znecitlivění poševního vchodu. Jen se po zákroku několik týdnů nedoporučuje pohlavní styk, neboť je nutné zhojení. Po dostatečně dlouhé rekonvalescenci pociťují ženy při pohlavním styku stejné pocity jako při svém prvním styku. Hlavní indikací hymenoplastiky je vlastní rozhodnutí ženy. Většinou se jedná o jakýsi dárek novému sexuálnímu partnerovi, mnohem smutnějším důvodem je pak řešení deflorace při znásilnění.
Operace není v běžných případech logicky hrazena zdravotní pojišťovnou a žena si ji musí sama zaplatit. A celý zaplacený efekt je pochopitelně „na jedno použití“ – při dalším prvním pohlavním styku se rekonstruovaný hymen protrhává. Přibližná cena rekonstrukce panenské blány je 15 tisíc korun.
Při zánětu okostice (periostitidě) se infekce dostává ze zubu přes ozubici do kosti, pod okostici. Perios je blána kryjící kost, nachází se mezi kostí a sliznicí. Postupně se objevuje zduření a tvoří se absces pod okosticí, takzvaný subperiostální absces. Sliznice nad ním je prosáklá, červená, na pohmat je cítit přítomnost tekutiny – hnisu, je přítomen i otok obličeje v příslušné oblasti.
Hromadění zánětlivého výpotku mezi povrchem kosti a okosticí je provázeno bouřlivými klinickými příznaky, jako jsou bolestivost sliznice na tlak, spontánně bodavé bolesti, zvětšené a bolestivé lymfatické uzliny, teploty. Pokud dojde k odumření a proděravění okostice, hnis proniká pod sliznici a vytváří se submukózní absces. Pacientovi se v této fázi vývoje choroby výrazně uleví, bolesti pominou.
Léčba
Terapií je zpravidla zevní incize a dle rozsahu indikace antibiotik.
V lékařské terminologii se tento stav označuje jako fluidothorax. Není to nemoc sama o sobě, ale pouze příznak mnoha onemocnění. V hrudníku se uprostřed za hrudní kostí nachází srdce, za ním probíhá průdušnice, jícen a aorta. Na obou stranách hrudníku se nachází plíce. Každá z obou plic je uložena v takzvané pleurální dutině, kterou prakticky vyplňuje. Vnitřek pleurální dutiny vystýlá tenká blána, která se nazývá pleura. V pleurální dutině zůstává okolo plic jen málo volného prostoru. V tomto prostoru se udržuje podtlak umožňující snadnější rozepínání plic při nádechu. Pokud se ovšem v tomto prostoru kolem plíce objeví tekutina, hovoří se o „vodě na plicích“ neboli o fluidothoraxu.
Lékaři používají při vyšetřování takzvanou ORL jednotku s flexibilním endoskopem a videopřenosem. Tento přístroj jim umožňuje šetrným způsobem nahlížet do ústní a nosní dutiny i do oblasti ucha. Pohled endoskopu se pak přenáší na monitor, na kterém lékař i pacient vidí vyšetřovanou oblast. K dalšímu vybavení ORL patří otomikroskop, kterým se vyšetřuje ucho, zvukovod, bubínek a částečně i středouší, a ultrazvuk, který slouží k diagnostice v oblasti hlavy a krku. Otoskopie je metoda vyšetřující zevní část ucha a bubínek. Bubínek je v podstatě vazivová blána, která odděluje zevní ucho od ucha středního. Zevní ucho je tvořeno chrupavčitým boltcem a zevním zvukovodem, zatímco střední ucho tvoří kovadlinka, třmínek a kladívko neboli sluchové kůstky. Ve vnitřním uchu pak je blanitý a kostěný hlemýžď. Kromě fyzikálního vyšetření uší a posouzení anamnézy se pro odhalení příčiny zdravotních obtíží pacienta používají další metody, jako například rentgen nosních dutin, počítačová tomografie neboli CT, magnetická rezonance, vyšetření ve zvukové komoře, slovní či počítačová audiometrie, vyšetření s pomocí ladiček či tympanometrie.
Břišní kýla, také kýla v jizvě, se nachází na břiše kdekoli mimo pupek a tříslo. Břišní kýly se vyskytují nejčastěji v oblasti jizev, kde je místo oslabené. Příznakem břišní kýly je měkké nebolestivé vyklenutí různé velikosti, závislé na velikosti defektu ve stěně břišní. Zde naleznete obrázky i fotografie (obrázek) pro představu, jak vypadá břišní kýla.
Příznaky kýly:
viditelné vyklenutí, které lze většinou tlakem opět zatlačit zpět do břicha;
pocit plnosti nebo tíhy v břiše;
při zvedání, zakašlání nebo v předklonu bolest v tříslech nebo v břiše;
někdy nucení na zvracení
Pokud se kýla včas léčí, nejedná se o nebezpečný problém. Je-li léčba kýly oddalována, může dojít k takzvanému uskřinutí. V takovém případě nelze obsah kýly vrátit zpět do dutiny břišní a pacient pociťuje výrazné bolesti. Střevo se stává neprůchodné a hromadí se v něm obsah. Hrozí nebezpečí odumření tkáně a následná infekce. Takový stav se projeví bolestí v břiše, zvracením a zástavou odchodu plynů i stolice a vyžaduje okamžitý lékařský zákrok.
Kýlu tvoří:
kýlní vak – vyklenutá pobřišnice (tenká, průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a obaluje většinu orgánů zde uložených);
kýlní branka – defekt či oslabení stěny břišní, kudy se orgány dutiny břišní tlačí ven;
kýlní obsah – nejčastěji se jedná o střevo, nicméně vyklenovat se mohou kromě slinivky všechny orgány dutin břišní.
Tento zákrok pojišťovna nehradí a plně si ho hradí pacient, Cena bílé výplně je závislá na velikosti, respektive rozsahu té výplně a druhu použitého materiálu a činí v rozmezí od 1 612 Kč do 2 308 Kč.
Co za tuto cenu od zubaře dostaneme?
Odbornou preparaci s pomocí caries-detectoru, což je barevný indikátor kazu umožňující dokonalé odstranění infikovaných zubních tkání – zubních kazů.
Zhotovení výplně za použití Kofferdamu. Kofferdam je specielní gumová fólie / blána, která zaručí dokonale suché pracovní prostředí, nutné pro dlouhou trvanlivost bílé plomby a její větší odolnost vůči vzniku nového kazu.
Při zhotovení bílé výplně budou použity přesně definované techniky vrstvení bílé hmoty a vytvrzení bílé výplně bude pomocí speciální LED lampy s takzvaným "pomalým startem", která minimalizuje smrštění výplňové hmoty při tuhnutí. Tímto postupem se zajišťuje lepší utěsnění bílé plomby v zubu a minimalizuje se tím také spára mezi výplní a zubem, ve které nejčastěji dochází k opakování zubního kazu.
Po zhotovení bílé plomby bude provedeno její vyleštění pomocí speciálních leštících nástrojů a past do vysokého lesku, které prodlouží trvanlivost výplně a výrazně vylepší estetický efekt.
Ošetření kořenového systému zubu (endodontické ošetření)
Cena endodontického ošetření (vytržení nebo vytažení nervu a vyčištění zubních kanálků) se pohybuje v závislosti na počtu kořenových kanálků, počtu návštěv, časové náročnosti a na použitých materiálech. Za zub s jedním kořenem činí cena endodontického vyšetření 2 884 Kč. U zubu s více kořeny, kdy jsou kořeny ošetřeny ve dvou návštěvách, tak cena za první návštěvu - dezinfekční fázi činí 3 732 Kč. Za ošetření každého dalšího kořene při druhé návštěvě cena činí 1 322 Kč.
Co za tuto cenu od zubaře dostaneme?
Preparaci s pomocí caries-detectoru - barevného indikátoru kazu pro dokonalé odstranění infikovaných zubních tkání – kazů v zubu.
Zhotovení výplně za použití Kofferdamu. Kofferdam je specielní gumová fólie / blána, která zaručí dokonale suché pracovní prostředí, nutné pro zamezení průniku infekce z dutiny ústní do kořene zubu. Použití Kofferdamu zvyšuje dlouhodobou úspěšnost léčby "mrtvého zubu". Kofferdam v optimálním případě dokáže omezit výskyt zubních váčků až o 95%. S použitím Kofferdamu při tahání nervu se eliminuje následný častý zubní váček.
Přesné měření délky kořenového kanálku pomocí digitálního rentgenu i pomocí apexlokátoru.
Použití nejkvalitnějších nikl-titanových kořenových nástrojů, jejichž pružnost umožňuje proniknout i do extrémně zakřivených kanálků, které by jinak byly považovány za neošetřitelné. Tím je zároveň minimalizováno riziko zalomení nástroje v kořeni zubu a následné nutnosti jeho vytržení.
Dle vhodnosti tvaru kořene se může použít speciální motor pro strojové opracování kořenů.
Při opracování kořenových kanálků se použije EDTA, což je materiál, který otevírá uzavřené průduchy v kořeni zubu a umožní tak kvalitnější vyčištění kořene od infekce.
Plnění kořene pomocí různých forem přírodní gutaperči od čípků po nahřívanou tekutou gutaperču pro dokonalé zaplnění různých tvarů kořenových kanálků bez dutin a bublin.
Výsledkem je pak vysoce kvalitní homogenní kořenová výplň dosahující přesně ke špičce kořene.
Jedinci, kteří to v uplynulých měsících přehnali s běžeckým tréninkem, možná právě v tuto chvíli laborují se zánětem okostice. S touto úpornou bolestí na vnitřní straně holenních kostí se asi setkal téměř každý. Příčinou je tlak drobných šlach v dolní oblasti lýtka na periost (blána, která vyživuje kost) holenní kosti, čímž dochází k jeho mechanickému dráždění a vytváří se zde bolestivý zánět, citlivý hlavně při došlapu. Vedle vrozených anatomických dispozic (náchylní jsou hlavně jedinci, kteří běhají po vnější hraně chodidla – nadměrná supinace) zde hraje roli i technika běhu, povrch po kterém nejčastěji běháme, nevhodná obuv a tak dále. Nejčastější příčinou je ale nedostatečná adaptace pohybového aparátu na zatížení, které jsme mu naložili. Jak z toho ven? Řešení je jednoduché – neběhat! Na to ale asi málokdo přistoupí, je nutno tedy alespoň snížit běžeckou zátěž na dva tréninky týdně (dokud neodezní bolestivost, u chronických, déletrvajících případů je pak nezbytné úplné vysazení) a postupně zatěžovat speciálně oblast lýtek posilováním výpony a tlaky a vyvarovat se cvikům, při kterých dochází k nárazům (SBC, výskoky). Běžeckou přípravu musí v této fázi tedy nahradit posilovna. Vhodné jsou především lehpresy, které provádíme až do výponu. Zátěž opatrně postupně zvyšujeme až k maximu. Nezbytná je i přiměřená rehabilitace – především důkladná masáž dolní oblasti lýtka, nikdy ale ne přímo bolestivého místa!! Samozřejmostí je i intenzivní strečink zaměřený na tuto oblast. U vážnějších případů lze aplikovat některé protizánětlivé gely: Voltaren, Olfen a podobně. Případně lékař může doporučit elektroléčbu (ultrazvuk a jiné). Pokud se zbavíme bolesti, je třeba nic neuspěchat a tréninkové dávky zvyšovat opravdu citlivě. Do plné běžecké zátěže to může trvat i tři týdny. Pozornost je nutné věnovat také kvalitní obuvi, jedním z výrobců, který zohledňuje u svých výrobků anatomické dispozice pro nadměrnou supinaci či pronaci, je například firma New Balance. Řeči o tom, že zánět okostice je nutno „přeběhat“, sice vypadají na pohled jako lákavé řešení, může se nám to i podařit, zrovna tak ale můžeme skončit s nohou v sádře po únavové zlomenině. Je jen na vás, které variantě dáte přednost.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval